Vánoce u nás

Ráno ve městě, čteníčko a vánoční punč

13. prosince 2011 v 13:32 | verunnka
Tak od rána jsme se ani nemohla dočkat a už jsem se těšila, až nám opraví na střeše držák na internet a na satelit, vstávala jsem brzo, měli přijet po sedmé a udělat to a já nechtěla tu významnou chvíli propásnout. Jenže bylo osm a pořád nic, mamina se chystala do města na nákup a tak jsem se vydala s ní, abych si to čekání trochu pokrátila. Vzali jsme fo´ták, že něco i vyfotíme, ale to jsme si jen myslely, venku to kluzalo jak blázen Smějící se.Do města jsme šly zadní cestou kolem kostela a to je vlastně pořád do kopečka, když jsme byly v půlce, tak nám to nahoru moc nešlo, jak to klouzalo a dolů jsme se bály vrátit Smějící se. No nasmály jsme se tak, že jsem myslela , že budu muset zalézt někam do křoví, ale zvládla jsem to. Podařilo se mi i vyfotit maminu, jak statečně zdolává, poslední část kopce ke kostelu i na fotce je vidět, jak byl chodník ledovatý.
tak a tady už jsem nahoře a to za mnou jsou původní hradby , co byly kolem původního Trutnova, vedle kostela stál hrad, už jsou z něho jenom sklepy / kde je mimichodem vinárna pod hradem a kam občas zajdem na večeři/
a to bylo právě obehnáno těmi hradbami.
jak vidíte, i trochu sněhu máme, měli jsme už víc, ale počasí zatím moc nepřeje.
A ještě se mi líbil pohled na kostel od hradeb a tak jsem ho taky vyfotila
odsud jsme šly na městský úřad pro pytlíky na Bářiny h.....a . Jenže smůla, pytlíky budou až v lednu, tak budeme muset používat ty průhledný a všichni uvidí, co měla Bára k obědu Smějící se.
Vě městě jsme se stavily u řezníka, kde měla mamina objednanou baby krůtu, nesla jsem ji já a zas tak malá mi se svými čtyřmi kily nepřišla, docela se pronesla.
Ještě něco vám musím napsat , na pěší zoně šla mamina do lékárny a já šla naproti do Rossmanu koupit ještě mamině něco k vánocům. Normálně tam mají ty automatické vchodové dveře otevřené, ale teď jak je zima tak už je zavírají. No a já si tam suveráně šla , jenže dveře nic, ony i ty dveře mě mají za prcka a normálně mě neotevřely, tak šel kolem zrovna pána tak jsem ho poprosila a jemu otevřely Smějící se.No já nevím, ale mých 152 cm jim je málo Smějící se. Mamině jsem to řekla až doma, protože kdybych jí to řekla už tam, tak to bychom už ani jedna nezvládly , nevím, nevím, jak by to dopadlo.
Přišly jsme domů obtěžkány podle maminy " nezbytnými vánočnímy nákupy" a plošina pořád nikde a stožár nakřivo.
Tak mě zachránil taťka, řekl mi ať si ten článek napíšu a že až se staví na oběd, tak mě vezme do práce a tam si to u něj zveřejním a zas mě odveze domů . Hurá a tak píšu a píšu , abych to stihla než přijede.
Jinak vánoční přípravy jsou u nás , tak jako všude v plném proudu a i my jsme v neděli rozsvítili třetí svíčku na adventním věnečku
pečeme a uklízíme a mám pocit, že to nějak moc rychle utíká a tak se snažím užívat každou chvilku z té předvánoční nálady. A protože má dne svátek Lucie, tak si o ní něco napíšeme :

13. 12. sv. Lucie
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce
příštího roku.
Když přijde sv. Lucie, najde tu už zimu.
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí a len.
V předvečer 13. prosince ještě dodnes obcházejí (např. na Valašsku) tajemné, bíle oděné postavy, tzv. 'Lucky'. Staré české přísloví praví: 'Lucie noci upije, dne nepřidá'. Přísloví pochází ještě z dob před reformou tzv. juliánského kalendáře. Zvyky a vše co se kolem dne sv. Lucie odehrává, zůstaly pak při tomto posunutém svátku. Na den Lucie, která bývá v pohanských dobách démonickou slunovratovou bytostí, ženy nesměly číst. 'Lucky' ometaly domy a příbytky husí peroutkou, čímž očišťovaly lidské bydlení.
a na závěr si přidáme ještě recept na Vánoční punč, který Vám určtě večer po celodenním shonu přijde vhod :
Vánoční punč: Na nápoj si připravíme 100 ml červeného vína, 100 ml čaje, 40 ml rumu, kousek celé skořice, 2 hřebíčky, lžíci rozinek, lžíci na kostičky nakrájených sušených jablek, kousek badyánu, kousek zázvoru, kolečko citrónu. Rozinky a jablka namočíme na několik hodin předem do rumu. Do vína přidáme čaj, koření a citrón a přivedeme k varu, ale nevaříme. Pak scedíme, přidáme rozinky a jablka v rumu, případně podle chuti dosladíme a podáváme.
Je trochu pracný, ale stojí za to si ho uvařit.
a víte co ještě, strašně moc už se těším na , dneska ho má taťkovi odpoledne donést do práce jeden pan myslivec a pak už bude u nás ve sklepě a pak už brzo přijde i jeho chvíle Mrkající.
Ta´tko, jsi moc hodný, že jsi mě vzal do práce a já si to mohla u tebe udělat, mám vás oba s maminou moooc ráda a teď s vánocema si to uvědomuji ještě víc a víc, včera jak sme spolu dělaly ty další světýlka na okna tak to bylo moc fajn. Jste moji milovaní rodičové.
Tak a já budu končit, všechny vás moc pozdravuju a přeji, ať vám všechna ta předvánoční práce jde dobře od ruky a ať jsme všichni zdraví a mějte se navzájem moc rádi.
P.S. a já jdu vyhlížet tu plošinu na opravu satelitu

Pečeme, dárky pro Růženku a čteníčko

8. prosince 2011 v 19:27 | verunnka
A co je u nás nového ? Nic Smějící se, pečeme,pečeme, a mamina , protože se blíží konec roku, tak všichni honem dodělávají resty a posílají podklady pro faktury a tak mamina ještě fakturuje a fakturuje.
Včera jsme pekly kokosové tyčky a banánky.
Obojí jsme ještě včera dodělaly, ale z banánků už nemáme skoro nic, měli jsme návštěvu a jak jsme ty banánky chvíli předtím máčely v čokoládě a pak v obýváku na stole nechávaly ztuhnout, tak se nějak ztrácely. Návštěva od nás odcházela značně opatlaná a my budeme zítra péct nové / těsto už se chladí v lednici/.
A tohle je cukroví, které už máme kompletně dodělané
další cukroví máme upečený, ale krém do něho budeme dělat až příští týden.
Dneska jsme zas byly ve městě, ale byla to pěkná fuška, do rána napadlo dost sněhu, ale byl mokrý, těžký a takový ten kašovitý, takže když jste šli, tak si to každá noha v té kaši ujížděla jinam Smějící se, dokonce už jsou i malé mantinely z vyhrnutého sněhu u silnic a vznikají první kupky sněhu. Fotky z dnešního města Vám ukážu zítra a tady máte malou ochutnávku, je to naše náměstí právě teď.
dneska jsme s maminou koupily dárečky pro Růženku a zrovna jsme je zabalily, moc jsme je zdobit nechtěly, protože by se jí to pak hůř rozbalovalo.

Růženka nám příští sobotu odjíždí do Prahy a vrátí se až 8. ledna. Jsme s maminou rády, že Růženka nebude sama doma a moc jí přejeme, aby si to užila.
A teď si napíšeme něco z knížečky Vánoční svátky o století zpátky, která nám dnes dorazila poštou a kterou nám doporučila EvaMurka a tímto jí moc za radu děkujeme.
Tak a začínáme :
K vánočnímu hodu se i v minulých dobách slavnostně prostíral stůl, dřív posvátné místo domácnosti. Jinak v rodinách měštanských, jinak na venkově. Na stůl se prostřela bílá plachta, pod stůl nastlali seno, aby ho v příštím roce hodně sklidili.Nohy stolu obepnuli řetězem v důvěru, že řetěz spojí rodinu po celý příští rok. Na stůl položili všechno, co si přáli mít v bohaté úrodě následujícího roku-pečivo z bílé i žitné mouky, vánočku i chléb, česnek proti nemocem a zlým silám, med pro dobrotu srdce, sušené ovoce, houby a ořechy, což vše mělo zajistit plodnost a hojnost.Tento význam měl i hrách a ostatní luštěniny.Na stole byly i klasy od všeho obilí a několik penízků pro štěstí.Štědrý večer byl vždy obestřen zvláštní mystikou, byl to večer věšteb a hádání na příští úrodu i život a zdraví příslušníků rodiny.

Tak to bude dnes vše, vlastně ještě něco, víte co jsme dneska praly ? Santa Clausovský - ježíškovský oblek, který taťka používal, když jsem byla malá .No a taťka si ho vezme poslední den před vánocema na sebe do práce a slíbil, že se nechá vyfotit, tak pak vám to sem dám.
Mějte se moc hezky a už pomalu se nám to blíží, už v neděli budeme rozsvěcet třetí adventní svíčku.

P.S a prosím mrkněte k paní Ivě / mám ji v oblíbených/ má tam na blogu
nový , úplně úžasný článek, takové pohlazeníčko Mrkající

Svatá Barbora, Baruška a pečeme

5. prosince 2011 v 11:53 | verunnka
Tak a včera už jsme se probudili do druhé adventní neděle. Tak jak mám ráda, tak když se vzbudím, tak ještě chvíli ležím a poslouchám příjemné ruchy domova. Včera jsem ale vnímala podivný zvuk a nedařilo se mi ho poznat, chvíli ticho, pak cinknutí a zas ticho a tak to šlo pořád do kola. Nedalo mi to a šla jsem se podívat, no a z toho co jsem viděla, jsem myslela, že se picnuSmějící se.Taťka seděl v obýváku u stolu a dělal cukroví Smějící se, mamina mu vymazala formičky a on do nich dával těsto a to cinknutí bylo, jak vždycky dal plnou formičku na plech, no a to je jeho dílo
a protože včera byl den svaté Barbory, tak i my už máme svoji Barborku doma ve váze, jen se budu modlit, aby nám nevykvetla, tak jak má a aby se trochu opozdila, protože z domova se mi ještě nechci Smějící se
no a taky měla svátek naše Baruška, dostala gumové prasátko a misku zeleniny - tu ona miluje, ledový salát,mrkev a ředkvičky -po tom se může utlouct, a nám to nevadí. Vloni měla těžký zánět dělohy a tu jí pak muselli vzít a pan doktor říkal, že teď ji máme víc krotit s jídlem protože by lehčeji ztlousta . No a jí to ani moc nevadí, jídlo teda miluje a vždycky, když nasadí ty svoje somrovací očička, tak je fakt hrozný ji odolat.
a tady máte důkaz, jak se umí smát na jídlo, to je v létě na zahradě, mamka dala v neděli v poledne do pergoly řízky k obědu a šla pro další a naše Bára se nabídla, že je ohlídá, zvládla to, žádný si neulila pro sebe
včera dopoledne ještě mamina upekla listové šátečky a s tvarohem a meruňkou a aby byly už trochu vánoční, tak je posypala mandličkama
odpoledne pak probíhalo v tempu dalšího pečení a dělání dalších těst. Celou neděli u nás lilo jak z konve a ještě foukal silný vítr, takže z naší cesty po městských vánočních stromečkách, zas nic nebylo, domluvili jsme se, že když má od úterý chumelit, tak to zkusíme, třeba až bude sníh a o to to bude hezčí, tak snad v úterý nebo ve středu. Večer jsem pak ještě jela a taťkou do práce zatopit, aby tam ráno neměli zimu.
No a večer jsme si rozsvítili už druhou adventní svíčku
a povídali si o dnešním mikuláši a o tom jak jsem se bála, ale tom vše i s fotkama vám napíšu zítra.
A teď něco trochu Mikuláši :
Svatý Mikuláš
Mikuláš byl katolický biskup. Už za svého života si získal velkou oblibu mezi lidmi, proslul svou štědrostí, ochraňoval víru před pohanstvím a zachraňoval nespravedlivě obviněné. Po Panně Marii je druhým nejuctívanějším světcem.
Svatý Mikuláš je patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů.
Již od mládí byl velmi zbožným a po smrti otce rozdal své dědictví chudým. Již ve velmi mladém věku se stal biskupem.
Jedna z nejznámějších legend mluví o tom, že jeden zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, proto aby si tam vydělaly na věno. Mikuláš měl hodit každé z dívek sáček se zlaťáky, aby se nemusely prodávat a mohly se vdát.
Jiná legenda hovoří o tom, jak Mikuláš pomohl jedné zchudlé rodině. Otec tří dívek měl skončit ve vězení pro dlužníky a jeho dcery měly být prodány do nevěstince. Díky penězům, které této rodině poskytl Mikuláš splatili své dluhy a dívkám zbylo i na věno.
Mikulášská nadílka patří mezi oblíbené české tradice, které se dochovaly až do dnešních dní.
a ještě trochu ladovské romantiky
tak a to je dnes všechno, ještě jdu připravit miničláneček na zítra na ráno s dalším cukrovím, co máme hotový. No a večer budu vyhlížet čerty, je to zvláštní, jsem už velká, čertů se nebojím,ale když je vidím, tak stejně mám v břiše takový ten divný pocit Smějící se.mějte se moooc hezky

Ranní překvapení a pečeme

3. prosince 2011 v 19:28 | verunnka
Dnes ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, vstávat se mi ještě nechtělo a tak jsem si ještě vrněla v posteli a poslouchala tlumené zvuky z kuchyně, mamina už vařila a taťka si taky vrněl na gauči , měl zaplou televizi a pochrupoval si u toho a Bára ta hlasitě chrupala vedle něho Smějící se. Myslela jsem, že se otočím a budu spát dál, ale jako když mi něco říklalo, abych vylezla a tak jsem ten vnitřní hlas poslechla , vyhrabala se z pelíšku a cupitala do kuchyně. Mamina na mě, ať se juknu z okna, a víte co tam bylo - sníh, snížek. Vyfotila jsem vám ho přes okno z chodby i mikulášem, čertem a andělem, keří tomu už dali ten správný vánoční nádech.Venku za oknem je ještě vidět mamčin vánoční truhlík
Dlouho jsme se, ale ze sněhu neradovali, už v poledne po něm nebylo ani památky, a odpoledne to spíš připomínalo časné jaro, i ptáčci hvízdali. Dopoledne jeli naši na nákup, tak jako každou sobotu, jenže takový ten nákup jako vozí vždycky nedovezli, akorát od té doby už nesmím chodit do sklepa věšet prádlo, kdoví proč Smějící se, ježíšku, já se Tě snad nedočkám Smějící se. Po oběde, když si naši malinko schrupli, tak jsme se s maminou pustily do cukroví. taťka si mezitím zajel na kontrolu zahrádky a dovezl mamce třešňové Barborky. No a my jsme pekly, těsta byly hotový a tak to šlo dobře.Ani jsme nic nespálily. Na zítra jsme si nechaly ještě ořechy a kakové pracny a chystáme se na perníčky od Vlasty/ mám ji v oblíbených/.Taky si zítra uděláme další těsta, abychom po neděli mohly zas pokračovat. a tady je to, co už máme upečeno
jednotlivé druhy, vám vždy ukážu samostaně i s receptem ve chvíli, kdy budou kompletně hotovy/poleva, zbobení, krém a pod./tak jako jsem to dnes udělala už u rohlíčků. Pro dnešek nám už doma cukroví dovonělo a teď ná tu voní segedínský guláš na zítra. Venku leje jako z konve a tak z plánované cesty po vánočních osvícených stromečkách dnes nebylo nic, tak snad zítra nebude pršet a my to budeme moc podniknout.
A protože je zítra Barbory, tak si i tom něco napíšem :

Svátek nejoblíbenější ze svatých, panny a mučednice sv. Barbory připadá na jeden z prvních adventních dnů a býval nejoslavovanějším svátkem světice. Není divu, jelikož svatá Barbora nebyla jen patronkou horníků, ale také věží, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelců, pevností, hasičů a umírajících.
Den zasvěcený památce svaté Barbory byl spojen s řadou lidových zvyků. V některých oblastech Porýní dodnes sv. Barbora pomáhá Mikuláši a rozdává dětem dárky. Barborky, předvánoční bytosti, se kdysi objevovaly navečer 3. prosince i v českých zemích. Ještě před druhou světovou válkou chodívaly v některých krajích v předvečer svátku světice po vesnici dospělé dívky v bílých šatech, s pomoučenými obličeji a červenými věnci. Rozdávaly dárky hodným dětem a neposluchy vyšlehaly metlou. Jinde chodily Barborky od stavení ke stavení a rozdávaly všem cukrová srdíčka od křesťanské mučednice. Říkalo se jim Barborky. Podle lidového vyprávění je na zem spouštěl z nebe svatý Petr po zlatém provaze nebo po žebříku.
Barborky jsou ale hlavně větvičky třešně. Pokud si je 4. prosince natrhá svobodná dívka a dá je do vody, může se na Vánoce dočkat překvapení. Jestliže jí totiž do té doby rozkvetou, do roka se provdá. Nerozkvetou-li, dívka již zaručeně není panna. Vdavekchtivé slečny by si takto rozkvetlý kvítek měly dát do šněrovačky, aby si jich mládenec, na kterého myslí, všiml.
tak to je dnes vše, mějte se moc hezky a zítra už budeme zapalovat druhou svíčku na našich věnečkách
a na zítra už mám připravený další článek s dalším cukrovíčkem, které už je hotovo


Pošťáci, srdíčko a čteníčko

2. prosince 2011 v 16:32 | verunnka
Svůj druhý prosincový den pomalu ztrácí světlo a nám se začíná smrákat. Dnes bylo u nás docela teplo, ale to jen do chvíle, než začalo po obědě foukat a poprchávat. Dnes byl u nás rušný den, dveře se nám netrhly Smějící se.Hned kolem deváte zvonil náš pan poš´ták, toho mám ze všech, co se u nás střídají / a nechápu proč/ nejraději. Né proto, že to je kluk a ještě k tomu mladej Mrkající, ale on je fajn, když přijde něco, co se hůř vejde do schránky, tak na nás zvoní,aby nám to dal, no a když nejsme náhodou doma, tak to zkouší ještě jednou, když se vreací zpátky na poštu. Snaží se kluk. To když chodějí ty dvě ostatní, tak jim to je jedno, když to nejde do schráky, tak se ani nesnaží a rovnou to mrsknou na zem pod schránku, ještě že máme vchod ze dvora, takže tudy neprojde tolik lidí, komu by se to mohlo zrovna hodit. No a co ráno přišlo, dorazil mi dáreček od Marťuly / najdete ji u mě v oblíbených/.Věděla jsem, že jsem vyhrála srdíčko a tak jsem se na něj moc těšila a tady ho máte. Je moooc krásné.
jenže jak jsem ho tahala z obálky, tak na mě ještě vypadla tahle krásná vločka
a to bylo velké překvapení a co navíc , já jak mám nějak víc vyvinutý čich, tak i krásně voněla po škrobu a já tuhle vůni mám spojenou taky s vánocema. Možná se divíte proč a tak vám to hned povím. Máme krásné bílé damaškové povlečení a to mamina dává jen na vánoce, no a právě tohle povlečení voní přesně takhle po škrobu. Takže hned mi ta hvězdička svou vůní přopoměla tohle povlečení.Jéjej, to bílé až budu povlíkat, tak to bud za bílou paní, až mě ten povlak pohltí Smějící se
Ještě jednou Ti Marťulo moc děkuju za hezké srdíčko a milé překvapení v podobě hvězdičky,udělala jsi mi velkou radost.
A kolem oběda u nás zvonila PPL, to dovezli balík , který mamina objednávala ráno a pak ještě zvonila pošta a Ti dovezli balík , co objednával taťka. A víte co , já vůbec nevím co v tom je, mamina oba s úsměvem odnesla do ložnice a tím to skončilo.
Teď si splním jednu povinnost, Míšo dárečky od tebe jsou v pořádku zabalený pod mým stromečkem v pokojíčku a slibuju, že tam vydrží takhle až do vánoc, achjo, ale bude to těžké.
a víte co se mi podařilo, ukecat maminu, že dneska upečeme vanilkový rohlíčky, to nakonec zvládnu i sama, těsto máme, a tak to bude rychle. Už se těším. Na zítra mi taťka slíbil, že večer objedeme všechny tři hlavní vánoční stromy, které u nás máme. Tři hlavní jsou proto, že naše město je rozděleno na tři velké části a každá má svůj strom.Jeden je u nás na náměstí, druhý je ve Starém městě a třetí v Poříčí. Stromů, teda vánočních je u nás víc, ale tohle jsou ty největší a nejhezčí., Pěšky to nejde, včera jsme to počítali a je to dohromady asi 14 km. Tak vám to všechno hezky vyfotím a ukážu, ale asi až v úterý.V neděli chci psát na téma Barbora a v pondělí to bude mikulášské.
Jinak jsme měli běžný páteční den, mamina si ráno skočila k řezníkovi, pak jsme spolu šly do Billy, po obědě uklízely, mezitím mamina dělala nějaké faktury a jedny výplaty, já pak ještě skočila do města mrknout na nějaké dárečky a teď už si hovím v teplíčku doma. Taťka slíbil, že dneska přijede včas , to je kolem půl šesté a pak ještě jedou s maminou něco koupit pro ježíška no a pak se bude péct.
a teď přijde na řadu trochu čteníčka :
V kerkonošských chalupách, mezi okny kvetly třešňové větvičky - barborky a mnohdy kvetly právě tím kvítkem, který o Štědrém večeru zvěstoval nevěstě do roka ženicha.Světnicí jakoby z dávna znělo veršování, odříkávané před prvním kohoutím kokrháním dívčími hlasy pod třešněmi v zasněženém sadě :
Křesťanská panno Barboro, mladejch holek patronko, přimluv se u pánaboha,aby mě přisoudil hocha.
Mezitím panímáma strojila koláče, pantatínek tiše pobrukoval starodávné koledy a celý tenhle obřadný průtok byl součástí předehry vánočních svátků, svátků, kdy i ten nejchudší tkadlec nebo švec si alespoň na pár dnů, díky štědrounici, koláčům s vomastou,černýmu kuboj se sádle připadal jako velký pán . I v kraji od nepaměti zmítaném drsným počasím a chudobou uměli lidé projevit radost a vážit si štěstí.
Tak to je dnes všechno, zítra vám ukážu,co jsme upekly a co třeba i připekly / ale většinou se nám přičmrdne linecký, tak uvidíme jak to bude letos/.
Mějte se moc hezky,ať se vám všechno daří a máte čas si na na chvíli sednout a odpočívat. A nezapomeňte si v neděli natrhat Barborku.

Hádanka,kalendář a " Bylo nás pět...

1. prosince 2011 v 15:45 | verunnka
Tak a dneska přidám něco pro zasmání, poznáte co nebo kdo a proč je takhle na fotce ? Smějící se
Smějící se Smějící se Smějící se Smějící se Smějící se
kdo říká, že medvěd má pravdu, ale jen tak trochu, hledejte dál .......
jsem tam i já Smějící se
no právě v tom povlaku, už jsem vám psala, že jsem prcek - měřím 152 cm no a povlíknou pro mě peřinu je docela oříšek, takže jsem si našla tenhle způsob a mám to raz dva Smějící se. Vždycky chytnu peřinu za rohy a postupně i s ní se soukám do povlaku a pak abych to měla všude pěkně, to takhle proklepu a zákonitě mě ten povlak celou pohltí Smějící se, ale funguje to a máme přitom i srandu, jednou přijdu coby hnědý medvěd, podruhé coby modrý medvěd, někdy kytičková , někdy v povlečení HSM a co mám nejraději, tak i když jsem velká, strašně ráda spím v krtečkovým povlečení Smějící se. No a Marek , můj kamarád z dětství tak ten i když už teď měří 180 cm, tak vždycky když jeho mamina věší prádlo, tak vidím, že spí v Křemílkoj a Vochomůrkoj, V Patoj a Matoj , jojo sice už jsme velc,í ale na něco jsme pořád děti Smějící se.
Tak a teď k hlavní události dneška a tou byl po ránu adventní kalendář
no a představte si, že já jsem na něj po ránu úplně zapoměla, přišla jsem ještě rozespalá do kuchyně, pomuchlovala maminu, poptala se na taťku / jestli ho noha v noci moc nebolela a jestli mohl spát/ a sháněla se po snídani, mamča mi dala snídani se slovy jesli jsem prý na něco nezapoměla - no a v tom mi to došlo Smějící se.
a tady ho máte zblízka
dneska jsme taky udělaly další těsta , na išelský a dvojitou dávku na linecký
taky už jsme namočily rozinky do rumu
a takhle se nám to už kupí v lednici
však v sobotu už budeme něco péct, jo to si taťka zas bude libovat, uvelebí se s Baruškou na gauči, bude pokukovat po televizi a poslouchat nás a ochutnávat a taky mezi tím klimbat a mamka bude ráda, že odpočívá. Přes týden toho má hodně, má tolik zakázek a chlapi dělají od rána do večera, ale dělají rádi, taťka se jich ptal, jestli ještě toho nemají plné zuby, ale prý né, chtějí dělat i soboty a jsou za to rádi. Taťka měl strach ze zimy, tak jako každý rok, ale už teď má podepsaný zakázky až do konce března a je tomu rád. Ono mít zodpovědnost za 30 chlapů + lidi na krámě , tak to je velká zodpovědnost, vůbec když všichni jsou tátové nebo mámy od rodin.Taťka tyhle věci nehází za hlavu a jsem ráda, že takový je.

Ještě něco jsem chtěla napsat, koukáte na Markíze na Modré z nebe ? My pravidelně každou středu, včerejší díl byl obzvlášť smutný. My vždycky u toho doma všichni brečíme a za slzy se nestydíme.Včera tam byla malá holčička a rodiče vědí, že brzo umře, strašný , taková milý zlatíčko to je. Hned taťka pak hledal kontakty a říkla, že dneska pro ně něco podnikne. Jenže to hlavní jim nikdo dát nemůže i kdyby se sebevíc snažil, to musí být hrozný, vědět to a být naprosto bezmocný. Já vím, že je předvánoční čas, ale já to musela napsat, jsem toho doma stále plní a dnes jsme si to s maminou pouštěly ještě jednou, to si člověk teprv uvědomí, co jsou to starosti.
tak já zas půjdu něco s maminou kutit a zítra se Vám zas moc ráda ozvu
a jestli máte chvilku času, tak jsem Vám připravila desetiminutové příjemné pokoukání, my tenhle seriál máme doma moc rádi a nejlepší je když Vendelín zabíjí kapra Smějící se


Vánoční těsta, sobíci a čteníčko

30. listopadu 2011 v 16:47 | verunnka
Tak dneska máme posledního listopadu a zítra nám začíná prosinec, měsíc vánoc Usmívající se.
Dneska hned ráno po osmé nás čekalo s maminou překvapení, přišla babička. Abych řekla pravdu, přály jsme si to,ale moc jsme v to nedoufaly, no a stal se zázrak možná i vánoční. Přinesla mamině časopis z Albertu - vánoční vydání.Je moc hezký,tak kdo tam chodíte nakupovat, tak si ho tam na informacích nezapomeňte vzít, fakt stojí za to. Je tam spouta pěkných a "vařitelných" receptů. Mamina se dnes ráno chystala poprvé s tou nohou do města a tak vzala babču sebou. proběhly pár krámů, mamča zjistila, co se bábince líbí a zítra půjde znova a koupí jí to k vánocům, babča jí nevědomky hodně pomohla s dárkama.
I já už mám dneska dárkový den, balila jsem dárky pro kámošku, které budu posílat poštou. Ale ouha neměla jsem krabici a ptala jsem se mamči jestli náhodou nějakou nemá. Mamča mě poslala do sklepa, že tam má ještě jednu krabici po botách s vánočníma ozdůbkama, které ještě nedala. Tak ať ji přinesu, že si mamča už ty ozdoby dá a já pak můžu tu krabici použít.
Tak jsem hned mazala do sklepa, vzala krabici a hurá nahoru domů. Jenže ouha, já vzala krabici a ani jsem se do ní nepodívala a místo tu s vánočníma věcma jsem vzala tu s velikonočníma Smějící se/jsme si připadla jak s tou reklamou co je teď na velikonoce - tu úplně nesnáším/, takže zpátky do sklepa , prohodit krabice, no a teď už to je všechno tak jak má být, zítra půjdu s maminou a odnesu to na poštu / Míšo těš se , a né že to rozděláš už teď/.
No a tohle je kousek těch vánočních ozdůbek, co byly v té správné krabici.
K obědu jsme dělaly recept podle Babici z minulýho týdne. Dělal Sýrovou sekanou v bramborové krustě. Maminu to zaujalo a tak jsme to dnes ozkoušely a jo bylo to moc dobrý.Akorát mamina neudělala sekanou, ale udělala to jako bochánky, aby to bramborový těsto bylo všude kolem a ne jenom navrchu.
Fakt je to moc dobrý, ale strašně sytý, měli jsme k tomu čalamádu a už se těším, až to mamina udělá zas.
A ještě něco jsme dneska kuchtily v kuchyni - podle názvu článku už určitě víte, ano první vánoční těsta jsme zadělávaly. Mamina to má recepty ještě po babičce Věrce a ta ji naučila, že je má udělat alespoň tři dny předem, než z nich bude péct a když to bude ještě dřív, tak tím líp. No a protože mamině začíná zítra výplatové období, ale má domluveno, že ji podklady dají všichni co nejdřív, aby to mohla udělat co nejdřív i kvůli lidem, aby dostali co nejdřív korunky, no a mamina to bude mít aspoň brzo hotový a my budeme moc začít péct.
Dneska jsme zadělay první čtyři těsta, na rohlíčky, na ořechy a světlý a čokoládový na pracny. A aby jsme měli tu správnou atmosféru, tak jsem k tomu z DVD pustila ten vánoční díl z Bylo nás pět Smějící se
těsta už teď odpočívají v lednici a čekají tam na svou chvíli, která už brzy přijde. A nejlepší na tom bylo uždibování a ty všechny vůně, skořice v těstě na pracny, strouhaná citronová kůra, drcený hřebíček taky v těstě na pracny.....jo jo miluju tohle období.
Tak a teď si trochu odpočneme a něco milého zas napíšeme , je to opě z knížky Marie Kubátové - Tři šupiny vánočního kapra :
V čase adventním , když už byly vánoční svátky přede dveřmi, stavěli horáci ve svých chalupách velké betlémy, které zabíraly celý jeden kout chalupy. Na kosinkách ve zdi se udělalo polaží, na tom se postavily z cukerpapíru skály a hrady, dole pásli pastýři ovce a jesličkách leželo novorozené pacholátko, Jezulátko.Nad jesličkami anděl s plechovou hvězdou na drátě ukazoval kudy cesta k jesličkám, a po všech cestách mašírovali darouníci a nesli dary co mohla každá ta která chalupa dát. Vysocký Metelka udělal betlém podle města Vysokého, udělal podloubí a všechny krámečky.Václav Janda tam měl svoje truhlářství, pekařství tam měli Josífek a Makovec.Jáchym Petrů tam měl kovárnu, Pepík Hořejší řeznictví a boty spravoval švec Ďoubalík.Byl to betlém chodící: vzadu to mělo verk, aby to všechno pěkně chodilo a mašírovalo.Židi kejvali v modlitebně hlavama, havíři rachotili vozejkama, provazník dělal s přeznou koulí a Panenka Maria kolíbala jezulátko - no jinak by ani v tolikerém rachotu a klapotu spát nemohlo.

Tak a už jsem toho napsala koukám zas požehnaně. Takže to je pro dnešek vše, mějte se krásně a hezky se vyspěte do prvního prosincového dne a já se budu taky na zítra těšit a hned jak se ráno probudím, tak budu chvátat do kuchyně, jestli tam bude viset adventní kalendář / ale asi jo, ve sklepě už není Mrkající/
P.S . a představte si , že jsem u Marťuly / mám ji v oblíbených/ na blogu vyhrála krásné háčkované srdíčko, moc , moc mě to těší a hned jak mi přijde, tak Vám ho určitě ukážu a Marťulo moc děkuju Usmívající se

Z dalších krámečků, betlém a roláda

29. listopadu 2011 v 13:55 | verunnka
Minulý týden jsem Vám slíbila, že budeme pokračovat v návštěvá krámečků u nás ve městě. Už jen tak přes výlohu jsem Vás seznámila s nejen květinářstvím paní Hůlkové. Jak říkala mamina, tak byl to první soukromý krámek , který u nás ve městě v roce 1990 vzniknul a díky své velké oblibě funguje doposud. Dokonce i 3 ze sedmi prodavaček, které tam jsou jsou také původní. Nejvíc mamina z toho krámku vzpomíná na pana prodavače Míru, byl to mladý kluk a byl gay, ale měl prý ohromný cit pro kytičky a neskutečně vyvinutý vkus a úctu k lidem Mrkající. Já už ho nepamatuju, ale jak říká mamina škoda ho, našel si partnera a odstěhovali se do Prahy a tam prý má hodně úspěšné floristické studio.
Jo a ještě ten krám je samoobsluha , teda kromě řezaných kytiček, ty mají za pultem, ale nechají vás vybrat i konkrétní kvítko, ale pak už ho sami z vázy vytáhnout. Takže račte vstoupit :
obchůdek je poměrně úzký, ale hodně dlouhý, regálky jsou po obou stranách a pulty na vázání kytiček jsou až vzadu
prostor na focení jsem měla strašně malý, a když už to vypadalo, že můžu fotit, tak zas šli lidi a já je pouštěla
z pochopitelných důvodů Vám nemůžu napsat, co jsem tam kupovala - je to dárek pro maminu a ona by si to tu přečetla. viď mamčo moje - však se dočkáš Mrkající
Tak další nádherný krámek je jen o pár metrů dál, víc v uličce.Je to krámek pana Galla, jenže.....
Je to asi nejluxusnější obchůdek u nás ve městě, jako město máme to štěstí, že ležíme v blízkosti Janských Lázní, Pece pod Sněžkou , no prostě jsme součástí Krkonoš a těžíme hodně z cestovního ruchu, někdy to je až otravný, když je město plný celou zimu ukřičených němců a holanďanů. No a právě cizinci jsou ti, které pan Gall upřednostňuje. A tak mamka proto, že dává přednost cizincům k němu skoro nechodí, i když se jí tam líbí spousta věcí. Tam když nakupuje čech a on ho obsluhuje a přijdou cizinci, tak nechá čecha čechem a jde obsluhovat je. Mamina mu s prominutím říká německá vlezdoprdelka. K němu když přijdete do krámu, tak on hned zdraví , ale guten tag, i když ví, že jse čech, tak nikdy česky nepozdraví . Zamračený
tohle jsou jeho výlohy, jo a krámek se jmenuje Marcus
zas mi to šlo špatně fotit, uličky máme na náměstí úzké, sotva na jedno auto, bez blesku to nešlo a blesk mi zas odrážel ve výloze protější dům
A cestou zpátky jsem Vám ještě vyfotila betlém, který máme u vánočního stromu na náměstí / strom vyfotím až potmě/
tady se dá z fotky poznat, že dnes dopoledne jsme ještě měli jasno a sluníčko, teď už je zataženo a docela fouká.Abych pravdu řekla, až tak mi to nevadí, víc mi to pasuje k adventu.To počasí, co jsme měli doteď bych brala od začátku února a mohlo by to tak už vydržet až do jara. Sluníčko mám ráda, ale poslední dny, aspoň u nás byly počasím víc jarní jak adventní.
A doma jsme s maminou /teda už včera / upekly roládu. Pekla jsme ji skoro sama, mamina mi ji akorát pomohla rozetřít na plech a pak ještě teplou srolovat- mě to strašně pálilo a s pomocí utěrky mi to nešlo Smějící se,krém jsme se dohodly, že nebudeme dělat máslový, ale ze šlehačky, mascarpone a kakaa jak jsem to zvládla můžete posoudit sami
mamině moc chutnala a taťka se taky olizoval, akorát ji nemám tak hodně zamotanou, protože se mi hned na začátku kus utrhul, když jsem ji rozbalovala a sundávala z pečícího papíru, ale ono to piškotový těsto bylo i tak samotný dobrý a s maminou jsme ho sluply a bez krému Smějící se
Mamča už má nohu lepší, včerá ji taťka v lékárně koupil nějaké olejové polštářky / akorát nadával, že to je nehoráznost takhle vydělávat na lidské bolesti - jedno balení s pěti polštářky stálo 145 Kč a protože mamina to má opravdu velké a ty poštářky si musí vedle sebe dávat tři, tak jí ty balení koupil čtyři/.Jsou napuštěné olejem, nějakou léčivou látkou a anestetikem a hned jak to mamině dal, tak říkala, že opravdu jí to přestávalo bolet. takže z toho plyne , nevylejvejte si nic horkýho na nárt nohy.
No a jak jsem byla dnes ve městě, tak jsem taky šla k řezníkovi a kupovala jsem maso Smějící se, trochu jsem z toho měla obavy, ale dopadlo to dobře , tři různý masa, který jsem podle lístku měla koupit, jsem domů přinesla a mamina byla spokojená.Maso kupujeme u soukromýho řezníka Šrola a toho vám představím zas někdy jindy.
tak a teď ještě kousek vánoční pohody od nás doma a já zas půjdu něco dělat
andílky jsem Vám už ukazovala, když je mamina minulý týden koupila, tady už jsou na zlatém talířku na svém místečku v obýváku.
Jéjej, zase jsem se dneska rozpovídala, takže mějte se moc krásně a já se zas zítra ozvu

první svíčka hoří ....

28. listopadu 2011 v 8:29 | verunnka
Nejdřív bychom Vám všem chtěli poděkovat za milá přání k začátku adventu, moc si toho vážíme a děkujeme.
A dneska začneme , tam kde jsme včera skončili, když jsem psala včerejší článek, tak svíčka na našem věnečku ještě nehořela, zapálili jsme ji až se začátkem adventního koncertu v televizi a tak to děláme po všechny čtyři týdny.
tak a těď už nám tady svítí a oznamuje pomalu se blížící vánoce. Mám ráda tohle období, když hoří teprve první svíčka a všechno začíná, mám ho raději, než když už hoří všechny čtyři, já vím jsme v tu chvíli už na dosah Štědrému dni, ale v to období už zas pomalu začínám být smutná, že to tak rychle uteklo.
Včera jsme si ukazovali vánoce u nás na chodbě a budeme pokračovat, na ratanovám regálku v chodbě se nám usadili tihle fešáci,
jsou spíš zimní než vánoční, ale tak nějak už k nám patří a kdybychom je tam neměli, tak by tam už asi chyběli
už dřív jsem vám ukazovala, část betlémů, které doma máme, úplně jsem ale zapoměla na tenhle maličký, ten visí na jedné z girland v kuchyni/ty si blíž ukážeme příště/
mamina včera dostala od taťky k adventu tuhle vánoční hvězdu, je tak velká, že jsem si s ní nevěděla rady jak ji mám vyfotit, a je tak velká, že jsme na sebe skrz ní ani při obědě neviděli Smějící se
Dneska vám ještě ukážu jedno světýlko z obýváku, které mám moc ráda, asi před dvěma lety byl taťka něco kupovat v jednom hoby marketu a tohle přinesl, měl z toho radost jak malý kluk, hned si to rzsvítil a vydržel na to celý večer koukat
Teď trochu jinak, když jsem byla v pátek s Baruškou venku, tak jsem si všimla, že nám v ulici kvete zlatý déšť, včera jsem vzala s sebou ven foťák a tady ho máte
včera dopoledne se jel taťka ještě mrknout na zahradu, jestli je všechno v pořádku a říkal, že nám vykvetlo pár petrklíčů, je to zvláštní, od konce září nám zahrádku nejde už ani paprsek sluníčka a přesto vykvetly a to nemám pocit, že by u nás bylo kdovíjaký velký teplo.

A protože k vánočnímu času neodmyslitelně patří jmelí, tak si o něm něco napíšem :
* za každý polibek je třeba ze jmelí utrhnout jednu kuličku, nechává se jen ta poslední,aby z domu neodešla láska
* zvyk líbání pod jmelím pochází z Anglie
*ve středověku zavěšovali jmelí k červeným lucernám také majitelé nevěstinců,jako příslib prodejné lásky

a ještě trochu výkladů snů o jmelí :
viděti jmelí na Štedrý den -svatba
zelené jmelí se se spoustou bobulí-velké štěstí
trhat jmelí-dostane se vám cti,povýšíte
zavěšovat jmelí-stěstí v rodině
Tak to bude dnes vše,jdu pomáhat mamině, pořád jí ta noha ještě omezuje v chození.
A tenhle týden už začneme péct cukroví, už táááááákhle moc těším.
Mějte se moc hezky a užívejte ten už skoro sváteční čas a budeme se těšit, že nám začne i chumeli .

První adventní neděle u nás

27. listopadu 2011 v 17:37 | verunnka
A už jsme se dočkali,právě dnes zapalujeme první svíčku na našich advetních věnečkách.
Čeká nás nejkrásnější období roku a já Vám všem přeju, aby to bylo období plné lásky, radostí, štěstí, zdraví a očekávání něčeho krásného.
Období, kdy i přes spěch a shon se na sebe tak nějak víc usmíváme, máme na sebe víc času , plníme si přání a splňujeme odhodlání, která se nám během roku zdajíí nesplnitelná.
Začíná období odpouštění a nadějí v lepší v to co přichází.
Přeji Vám všem, kdo ke mně chodíte a že Vás je požehnaně, aby ten letošní advent byl pro vás tím nejkrásnějším.

A teď Vám ukážu postupně advent u nás doma, takže začínáme.
Tak když k nám někdo přijde, tak první co uvidí je pohled od hlavních dveří do chodby a kuchyně
a zblízka
a pak napravo je okénko v chodbě
a tady pod oknem už máme každý připravený svoji punčochu pro nadílku, kterou nosí 4.12. Barbora.
Odpoledne , když začal ten advent, tak jsme mysleli, že pookřeje i naše babička, koupili jsme ji vánoční kaktus, mamka ji udělala ozdobný květináč s krajkou / jako máme my/, uháčkovala dečku a stím vším jsme se vydali za babičkou. Má zrovna to období, kdy jí je přednější mamčin brácha, nevím, jaký z toho mám mít pocit, uvidíme , slíbila, že se v týdnu staví, tak snad budem doufat a těšit se
A v obýváku jsme si teď svítili takhle
adventní věneček teda svíčku zapalujeme vždy když v televizi začíná adventní koncert, který pravidelně sledujeme, takže ten vám ukážu až zítra a postupně i další vánoční věci, které doma máme.
mějte se krásně a užívejte ten začínající vánoční čas
P.S a zítra Vám ukážu i trutnovský vánoční strom, my jsme tam jít nemohli, mamina se nenazuje do boty, k babičce jela v pantoflích.

Všichni jsme odpadli...

26. listopadu 2011 v 21:31 | verunnka
Jak už jsem vám psala, pustili jsme se v týdnu s maminou do tapetování kuchyně a chodby, vše bylo v pohodě až do včerejšího večera. To jsme měli v plánu dodělat to na co jsme potřebovali taťku. Když taťka přijel z práce, tak si chtěl dát kafčo a pak, že na to s maminou půjdou. Mamča ta´tkovi vařila kafe a sobě čaj , jenže když to zalila, tak hned zavadila o lžičku a ten čaj si převrhla si ho na nárt nohy. Hned puchýř jak hrom, jenže k doktoroj jet nechtěla i když puchýř byl 5 x 10 cm, tak ji to taťka ošetřil / když ještě dělal v elektrárně, tak tam kromě vedoucího směny byl ještě velitelem hasičů , takže první pomoc zvládá bravurně a nehroutí se u toho/a už jsme včera nic neudělali. Dnes právě teď už máme hotovo včetně adventní výzdoby, nestihla jsme dát ani článek, tak jak jste zvyklí, ale slibuji, že zítra to napravím.Mamina má hohu v rámci možností v pohodě, akorát se jí blbě chodí , jak to má přesně na nártu.
Teď už nám to tu ale voní vámocema, taťka je ve vaně, mamina na gauči a Barunka leží u mamina vedle gauče a já si to tady užívám. Přeji Vám všem moc hezkou, pohodovou , první advetní neděli a zítra se Vám ozvu.

Vánoční strom a kapr

25. listopadu 2011 v 14:39 | verunnka
Tak a už jsme se pomalu dočkali, včera navečer, když jsem šla s Baruškou ven, tak už se nedaly přehlídnou první vánoční svícny v oknech. Už i paní Růženka ho má a už dva večery si svítí.Celý naše město už je taky nazdobený a čeká na tu slavnou chvíli, až se v neděli i s vánočním stromem celé rozzáří a naplní dětská rozzářená očička a ještě víc budou děti maminkám pokládat tu nedočkavou otázku : mami, tak kdy už přijde Ježíšek .
I když už dávno nevěřím na ježíška, tak i já se v tohle období celou svou dušičkou vracím do dětských let a už se taky moc těším, už dávno vím, že dárky nenosí ježíšek, moc mě baví vybírat a kupovat dárky a dělat s nima radost a dívat se jak moje dárečky potěší a stejně tak se umím z dárečků radovat
a vyjadřovat upřímnou radost
mám moc ráda tohle období, když jsou všude krásně nazdobený výlohy malých krámečků, kdy z radnice na našem náměstí hrají koledy a vánoční písničky
každou adventní sobotu nám dopoledne ke zpříjemnění vánočních nákupů hraje trutnovská dechová kapela Krakonoška a hrají, jak jinak , koledy a vánoční písničky a nehledě na počasí to každou sobotu vydrží od 8 do 12 hodin. Mám ráda i adventní trhy, nejvíc asi ty malé, ty jsou vždycky druhý adventní víkend a jsou na radnici a přímo tam vyrábějí a prodávají svoje nádherné věci, skláři / vánoční ozdoby/,řezbáří / figurky z betlémů/ perníkářky /malují a zbobí perníčky a chaloupky/ šperkaři / vánoční zdoby z korálků/ floristi , včelaři / ozdoby a svíčky z včelího vosku/ a spousta dalších.
Ty velké adventní trhy ty jsou od 1. do 23. prosince a jsou přes celou pěší zonu. Tam se dá taky koupit spousta moc hezkých věcí a je tam i hodně stánků s občerstvením- teplé hořické trubičky, miletínské motlitbičky, krkonošské bramboráky a kyselo, trdelníky, teplý medoviny, svařáky a hodně jiných dobrůtek.
Taky se těším až budou prodávat kapry. a k tomu Vám napíšu co se stalo s kaprem mamině když byla malá.
To asi taky chodila do první třídy a možná ještě ne, tohle už si přesně nepamatuje. Ve městě byly tenkrát dvě místa, kde prodávaly kapry. Jedno z nich bylo u pana řezníka Mejvalda, kam mamka s babičkou chodily pravidelně nakupovat a s panem řezníkem se dobře znali a on prý vždycky šidil maminu prasečí nožičkou nebo ocáskem Smějící se.
Tenkrát, tak jak to v té době už to tak bývalo, zboží s kaprama přijelo až na poslední chvíli, pan řezník babičce zavolal domů, že už kapry má a a tak ať přijdou, ale jdou zadem přes dvůr, tam , že má ještě jednu káď s těma lepšíma kaprama.
Tak mamka s babičkou šly,babička nechala mamku u kádě a šla k panu řezníkovi do krámu, když se vrátili, tak mamina neměla už ani jednu rukavici, obě už stihla utopit u kaprů ale teď k tomu hlavnímu. Ten roky byly strašný mrazy a babička ještě potřebovala něco vyřídit ve městě, tak poslala mamku s kaprem domůa mamina ho měla dát do vany a babička šla vyřídit to co potřebovala. Mamka měla kapra v síťovce a štrádovala si to domů, jenže potkávala spoustu lidí se kterýma se znala no a každýmu měla potřebu kapra ukázat, takže než došla domů, byla už i babička z města dávno doma a kapr v v síťovce i s taškou naprosto zmrzlý, takže ani nešel do vany, ale zrovna ho babička vykuchala. Jenže mamina strašně brečela, že nemají kapra a tak babička šla za panem řezníkem a ten jim do druhého dne jednoho kapra domů do vany půjčil.Smějící se
Takže vidíte, že nejenom já, ale i mamina byla pěkné číslo a což teprv , až vám budu někdy vyprávět, jak vyhodila z kočárku melouna a ten se kutálel přes celé náměstí dolů.
Tak a teď Vám všem přeji, aby vám ten advent začal co nejhezči, a aby až zapálíte v neděli tu první svíčku na vašich advetních věnečcích i z vás se aspoň v koutku duše staly děti a uměly prožívat toto nádherné období jako ony.

Obrazek

Blížící se advent a já a grog

24. listopadu 2011 v 15:17 | verunnka
Ahoj holky moje,/ jen tak mimochodem ode dneška přesně za měsíc /
teď když jsem odepisovala na Vaše moc milé komentáře, tak jsem si vzpoměla na jeden trapas, který jsem vyrobila v první třídě právě někdy v tuhle dobu na počátku prosince. Tenkrát už byla zima nějak od půlky listopadu, bylo dost sněhu a i hodně mrzlo. Každý den napadl zas nějaký ten nový sníh a tak vžycky , když přišel taťka domů z práce, tak ho šel vyhazovat, chodila jsem ven s ním a dobře si pamatuju, že pak jsme chodili domů dost vymrzlí a taťka si pak večer k televizi vaříval grog- teda mamina mu ho vařila. No a shodou náhod jsme se zrovna ve škole v prvouce učili o drogách. Paní účitelka nám říkala , jak to je špatný a pod,no bylo to pro nás takový první seznámení s drogama. No a já jsem se přihlásila, že náš taťka si doma drogy vaří Smějící se. No to bylo halooo, hned volali mamce aby ještě ten den přišli do školy a nic víc jim neřekly. Já doma nic neřekla, protož jsem o tom nevěděla a tak naši tam celí zděšení naklusali co se děje Smějící se A pan ředitel začal, že do tak slušných lidí by to neřekl a naši pořád nechápali co se vlastně děje.Pak to teda na ně vybafl s těma drogama , no a to už nechápali vůbec Smějící se, tak jim řekl, že doma vaříme drogy, že to Verunka řekla. No jenže já si spletla drogy a grogy a oni z toho hned udělali aféru.Smějící se Samozřejmě se to vysvětlilo, já čekala ze dveřma ředitelny a když mě pak zavolali abych řekla jak si to doma vaříme, tak že do hrníčku s čajem a že stejný drogy mamka dává někdy i do krému na dort a taky do buchet. No a od té doby když naši potkali nějakého učitele ze školy, tak se vždycky ptal, kdy zas budem vařit drogy a potutelně se usmíval. Jen já nešťastná pořád nechápala, proč kolem toho bylo takovýho rozruchu. Nojo tak jsem holt prohodila písmenka, vždyť se zas tolik nestalo holt g a d jsou si i docela podobný a já byla teprve prvňák........Smějící se a z toho plyne dávajte si pozor na to, co malé děti o vás pvídají.....Smějící se
A protože nám v neděli začíná advent, tak si dnes napíšem něco o něm :

Předvánoční čas začíná adventem. Slovo advent je latinské a znamená příchod.
Adventní období vrcholí v sobotu 24. prosince na Štědrý den. Adventní období trvá přibližně čtyři týdny. Počet dní je pohyblivý - nejméně 22 dní a nejvíce 28 dní.
Pro křesťany je advent dobou zklidnění, usebrání, sebezpytování a čekání na oslavy Kristova narození.
Adventní tradice však sahají daleko hlouběji než na přelom letopočtu. Pro pohany na severní polokouli jsou nekonečné noci a krátké studené dny ve znamení čekání na slunovrat, kdy se bude světlo zase prodlužovat a nabírat na síle.
Liturgickou barvou adventu je fialová - barva pokání. čtvrtou neděle se používá barva růžová, která má symbolizovat předvánoční radost.
Za světské vánoční barvy jsou považovány červená a zelená.
V liturgickém výkladu reprezentuje čistotu Ježíše Krista.
Populární alternativou fialových či červených svící je modrá barva, zejména v Americe a Velké Británii. Její používání je přisuzováno protestantským církvím, podle nichž je modrá symbolem naděje a čekání.
Podle jiné tradice mají být svíčky červené a zlaté, červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství.
Tak a nevím jak u vás , ale dnes u nás je zima jako v Rusku, a tak až přijde taťka večer z práce, tak mu uvařím grog Smějící se.
A dneska jak jsem byla ve městě / o tom si napíšem příště/ tak už tam byl stánek a prodávali jmelí, jo jo už to je všechno všechno za dveřmi.
a víte na co se teď už těším
na

mějte se moc hezky a já se vám zas zítra ozvu a děkuju, že ke mně chodíte
P.S. reklamy v televizi moc nemusí, obzvlášť teď ta velikonoční mě děsně vadí,
alu tuhle zbožňuju hned od té chvíle, co jse ji viděla poprvé a kdoví co je teď s prasátkem z reklamy

Dopis pro ježíška a andělíček

23. listopadu 2011 v 14:12 | verunnka
Dneska je u nás zas jeden z těch škaredých dnů, od rána jsou -3 stupně, je mlha a tma.
to je teď aktuální obrázek z našeho náměstí, ani jsem ho neupravovala, abyste si to mohli nahoře v rohu všechno přečíst.
Ráno byla mamina ve městě na nákupu a už zdobili vánoční strom, to je ten v levém rohu a pod ním už i instalovali betlém v životní velikosti, trošku se tam takhle dá poznat žlutá betlémská hvězda. Ale nebojte, hned se začátkem adventu, až bude strom svítit, tak vám všechno ukážu pěkně zblízka.
A víte jak je právě teď jenom dvanáct kilometrů od nás, nevíte, tak se kochejte.....
krása co ? Je to pohled z Černé hory a ty mraky, co jsou dole vidět, tak to je přesně ta poklička, která k nám teď nepouští sluníčko, ale o víkendu se to má změnit, i když zas má pršet, tak uvidíme.
A víte co jsem si dneska uvědomila, že už příští čtvrtek je prvního prosince ! A to už je ten nejvyšší čas napsat ježíškovi.
Jako malá jsem pravidelně psala, nejdřív za pomoci našich a pak sama a tady máte jeden z těch dopisů, když jsem ještě neuměla psát, tenkrát jsem prý chtěla, aby chumelilo Smějící se
A první prosinec, tak to už je velký příslib blížících se vánoc, ale nejdřív děti ještě navštíví čert, anděl a mikuláš. Pamatuju si, že jako málá jsem se jich opravdu hodně bála, chodili nám i ve škole, pan školník byl čert a i když jsem to věděla tak jsem se stejně asi do třetí třídy bála. Když jsem byla malá, tak dělal čerta taťka , ale pak hrozilo, že ho poznám a tak dělal čerta Pepík od sousedů vedle z domu, on je jen o deset roků starší jak já a jako malá holka jsem ho zbožňovala, pak jse ho taky poznala no a pak už k nám čerti nechodili, ale o tom Vám ještě jednou pak víc napíšu. Škoda, s Pepíkem se vídáme strašně málo, on je profesionální voják a zrovna teď slouží v Afganistánu. Když se ale vždycky vidíme, tak mě zlobí a říká mě áááá malej Veňous, on mi tak totiž říkal, když jsem si ještě hrála na písku a on mi chodil pomáhat stavět hrady Smějící se.
No a protož čerti, to byla událost o které se u nás doma mluvilo hodně, tak i hodně obrázků patřilo právě jim, tady je jeden z nich
a aby mi to nebylo líto, že nemůžu na mikuláškou besídku s dětma, tak mi mamina ušila převlek za anděla a já byla šťastná, že ho mám a dělala jsem anděla doma. Příště Vám ukážu fotky, když k nám přišel domů mikuláš.
No a protože příští týden už konečně přijde prosinec a s ním už i první voňavé pečení cukroví. Myslím, že příští víkend už to u nás bude vonět právě po prvním cukrovém pečení. Už se moc těšííím.
Tak dneska to je všechno, protože s maminou děláme změny v kuchyni a chodbě, tapetujeme, natíráme .....no prostě blbneme Smějící se, mamča teď dopila kafčo a jdeme znova na to, abychom to do soboty všechno měly a pak už mohla přijít na řadu adventní výzdoba a v neděli bylo všechno tak jak má být.
Mějte se všichni moc krásně a v pohodě si užijte poslední předadventní středu.

Andělíčci, svícínek a adventní věnec

20. listopadu 2011 v 15:25 | verunnka
Ahojda všechny moje pravidelné i nepravidelné čtenářky, blízké i vzdálenější internetové kamarádky, no prostě všichni, kdo zrovna čtete tyhle řádky.
Máme neděli odpoledne a je to poslední předadventní neděle v tomhle roce, tu příští už budeme rozsvěcet první svíčku na našich adventních věnečkách. Včera jsem Vám ukázala kousek našeho adventního věnečku a zbytek jsem Vám slíbila až za týden, ale přijde mi to nefér, takže tady ho máte celý
určitě jsme s maminou věděly, že nechceme z větviček, ten už doma po dvou týdnech vypadá docela unaveně a žádnou parádu už pak nedělá. Taky jsme se rozhodovaly mezi barvama, jestli víc do bíla, nebo takhle, s ohledem na ostatní adventní výzdobu, která už nám bude doma dělat parádu příští týden, jsme se rozhodly pro tuhle barvu. No a kdyby se nám zastesklo po bílé, tak stačí místo zlatých svíček dát bílé nebo takové hodně smetanové, které máme taky pro jistotu doma.
Tak a tohle jsou andělíčci, které mamina včera koupila, moc se mi líbí, jsou takový miloučký
a teď jeden moc pěkný citát o andělech :

Když polámeš andělům křídla, tak oni pláčou.
Zlomíš-li jim jejich srdce, ono pak krvácí.
A když zabiješ jejich lásku, zdá se , že přestali žít...

a taky jsme si s maminou udělaly podle Evky a jejího vánočního blogu / najdete ho u mě v oblíbených/ úplně jednoduchý svícínek
použily jsme na něj stejnou krajku, kterou jsme daly i na květináč a takhle už to vypadá spolu
dneska toho moc nenapíšu, ještě máme s maminou na dnešek hodně plánů a to už se nám pomalu smráká a zítra má naše mamina narozeniny a tak chci ještě dneska stihnou článeček věnovaný jí.
Mějte se moc hezky, hezky odpočívejte a přitom i něco pěkného tvořte a zítra se zas uvidíme

Ze sklepa a zase nějaké počteníčko

16. listopadu 2011 v 18:33 | verunnka
Dneska ráno jsme měli opět to štěstí a probudili jsme se do jasného slunečného dne. Myslely jsme s maminou, že půjdeme dnes do města na šmajd, podívat se po nějakých dárkách a tak, ale nakonec jsme se dohodly, že půjdeme v pátek a pustily jsme se do oken, mamina sundala žaluzie, já je ve vaně prala a zapnuly jsme pračku se záclonama a mamina myla okna. Šlo to docela fajn, protože v tu dobu dopoledne je sluníčko stočený tak, aspoň teď v tohle období, že nám nesvítilo do žádnýho okna. Okna máme umytý a teď už čekají, až příští neděli dostanou sněhové vložky z folii na okna. Těsně před vánoceme je sice umejeme ještě jednou, ale to už bude bez žaluzií a bez tak důkladného mytí rámu, to už pak se záclonama máme za chvilku.
Taky si představte, že nám dnes v půlce listopadu uschlo venku prádlo, mamina prala utěrky a ručníky a utěrky jsem šla pověsit ven a ono to uschlo.Se zbytkem prádla jsem šla do sklepa a tam jsem si s sebou vzala foťák a tak trochu musela Smějící se něco vánočního vyfotit. Z pytlů tam na mě vykukovaly ozdoby, které čekají na svoji chvilku, která už brzo přijde. No ony zas tak moc nevykukovaly, trošku jsem jim musela pomoc,tuhle trojici máme v chodbě na okýnku a co tam bude dál, to už vám nepovím, to už vydržíte
a tyhle kluci sněhulákoví, ti mají svoje místečko v chodbě
a stromeček, tak ten máme v duchu pravých skleněných vánočních ozdob. Kousek od nás je Dvůr Králové nad Labem / tam bydlí paní Iva, jejíž blog už znáte a kdo ne mám ho v oblíbených položkách/a tam je ruční výrobna právě těchto ozdob, no a my si tam každý rok nějakou tu ozdobu přikupujeme. taky máme nějaké zdoby ještě po babičce Věrce, ale ty Vám ukážu až na vánoce.
a na svoji chvilku čeká taky tahle trojice zvonečků
ale těch ozdob a ozdůbek tam je mnohem mnohem víc, ale víc už Vám teď neukážu a uvidíte je už brzy na místečkách, kde budou dělat tu správnou vánoční pohodu a atmosferu.

A protože mi píšetě, že se Vám líbí, jak si píšeme úryvky z knížek, tak dneska si napíšeme něco z mé nejoblíbenější knížky, když jsem byla malá, nejdřív mi z ní četla mamka nebo taťka a pak už jsem si ji četla sama a to snad stokrát. Myslím, že to je natolik známá knížka, že Vám ji ani nemusím představovat a hned poznáte, která to je .
Začínáme :
Nevím, kdy začínají vánoce jinde, ale u nás v Bullerbynu /už asi víte co ?Smějící se/ začínají vánoce ten den, kdy se pečou perníčky. To je u nás skoro tak veselo jako o Štědrém večeru. Lasse, Bosse a já dostaneme každý veliký kus perníkového těsta a z něho si smíme upéct, co kdo chceme.
Druhý den po pečení perníčku jsme taky měli zábavu, protože to jsme jeli do lesa řezat vánoční stromky.Když řežeme vánoční stromky, jsou s námi všichni tatínkové z Bullerbynu a samozřejmě všechny děti, maminky musí zůstat doma a vařit.
Večer před Štědrým dnem jsem byla moc mrzutá, protože se mi zdálo, že maminka a Agda nebudou se vším včas hotovy. V kuchyni to vypadalo tak nepříjemně a nepořádně. Trochu jsem si kvůli tomu zabrečela, než jsem šla spát. Na Štědrý den ráno jsem se vzbudila časně a hned jsem běžela dolů do kuchyně jen tak v noční košili a - jejej, jak tam bylo krásně. Na podlaze byly nataženy nové koberce, utkané z barevných hadříků, velký rozkládací stůl byl pokryt vánočním ubrusem a všechny mděné mísy byly nově vyleštěny a všude to už vonělo vánocema. Lasse a Bosse se přihrnuli hned za mnou a Lasse, když to uviděl, řekl, že cítí tu vánoční náladu až v žaludku.
Tak co poznali jste , ze které knížky to je , já myslím, že určitě jo. Já tu knížku mám ještě po mamině a je ilustrovaná Helenou Zmatlíkovou takže je úplně nádherná, jenom už je dost opotřebovaná, to jak byla nejen mnou, ale i maminou hoooodně čtená.

Teď přijel taťka z práce domů a musí ještě dneska za chvíli jet někam na hory udělat nabídku. Volali mu nějaký Pražáci co právě frčí k nám na hory a taťka už pro ně dělali, že by chtěli udělat nejlépe do neděle v chalupě rekonstrukci topení. Tak už tam taťka jede teď, aby si to nakreslil, udělal soupis materiálu , vybral vhodný kotel , no a aby v pátek mohli začít a on tam mohl poslat chlapy, aby to bylo teda v neděli hotový. Zítra jde taky do práce, ale jenom na chvilinku, chlapům vydat materiál a říkal , že do devíti bude doma, tak to bude fajn. už se těším, že budem doma všichni, mamina bude péct štrůdl, ten má ta´tka rád ještě vlahý a já mám ráda, že když se peče, tak to krásně voní celým bytem.
Tak to bude dnes vše , mějte se krásně, pohodově užívejte den volna navíc a víte co já..... no já už se moooc těším na příští neděli a nejen na ni na , ale na celé to voňavé a kouzelné předvánoční období, stává se ze mě zas malá holčička...

A tvoříme dál a trocha čteníčka

15. listopadu 2011 v 19:06 | verunnka
Tak dnes jsem Vám chtěla ukázat moje dílo, ale ještě včera večer jsem k tomu dárku něco přivymyslela a doma jsem to neměla a tak zítra pro to skočím do města a pak už vám to ukážu.
Dneska jsme s maminou pokračovaly v dodělávání pytlíků s mýdlama, ten včerejší to byl jen takový "polotovar " a tady už je část z nich hotová, kdybych si měla vybrat, tak nevím, který se mi líbí víc,asi se mi líbí oba stejně.
taky jsme už musely vyměnit podzimní ozdoby na stole, vřes nám sice stále kvete, ale dýně už byly nějaké povadlé a tak jsme je vyhodily, vřes jsme daly místo do hnědého květináče do červeného, na něj jsme tavnou pistolí nalepily krajku a srdíčko a bylo to. Nic moc velkého už jsme vymýšlet nechtěly, protože už příští neděli to vše už bude nahrazeno adventem - jupí .Zrovna dneska jsem si vzpoměla, když jsme dělaly pdozimní okénko a já vám psala, že takhle to bude dva měsíce a pak tam příjdou vánoční věcí, a najednou to tak uteklo a to vše už je za dveřmi a příští neděli už to budeme předělávat.Smějící se.
tak a tady je stůl dnes v podvečer, když už jsme si svítili
a protože maminu včera " chytly " ty slaný muffiny, tak dneska zkoušela zas jiný. Na dno formičky dala listový těsto, do kterýho dala směs podušených žampionů s cibulkou, šunkou, česnekem a sýrem a posypala to ještě rochu sýrem a upekla a bylo to zas moooc dobrý.
No a protože už se venku dost ochladilo, tak naše Baruška už po ránu a večer, když jde ven dostává bundu, no a jaká to je fešanda, můžete posoudit sami, já jí to pak vyřídím Smějící se
Tady leží na rohožce přede dveřma a čeká kdy už půjde ven,těch kabátků má víc, ale v tomhle s kapucí se mi líbí nejvíc, ještě ji v tom vyfotím celou, má totiž ještě na zádech nápis.Smějící se.Musí se chránit, má už nějakou tu operaci za sebou, tak se nesmí nachladnout.
A protože už se nám to všechno blíží a my už pomalu začínáme zrychlovat, tak je ten správný čas si na chvilku sednou a něco hezkého si přečíst, určitě všichni poznáte z které knížky to je. Já to mám moc ráda i jako televizní zpracování a máme to i na DVD a už se těším, jak si dnes ten díl o Vánocích z této knížky večer pustím.
Už začínáme :
Už máme zimu, už padá sníh a celá země jest bílá a chocholouši si prohlížejí koňské koblihy a na oknech se dělají krásné hvězdy.A my máme plný krám lidí, kteří si kupují mandle a rozinky, jelikož se blíží Vánoce. Tatínek s maminkou odbejvají lidi a lidi praví :Už nám to nastává, pane Bajza a tatínek praví :Baže, venku je pořádný samec a čím ještě posloužím milostpaní ?
Že bych se moc těšil na ježíška, to se moc netěším, protože nikdy nedostanu, co bych chtěl. Oni mě dávají porád jenom co potřebuju, což je švindl, jelikož stejně by mě to musili koupit, tak jaképak copak. A kdyby se mne naši ptali, co bysem si opravdu přál, tak bysem musel říct, že nejradši ze všeho bysem chtěl dřevěnou nohu jako má pan Zilvar, jelikož by mě to všichni záviděli a nejvíc pak Bejval Antonín.

Hezké že ? Na mě vždycky, když to dávají v televizi, tak dýchne ta atmosféra jejich krámku, ty šuplíčky a stará váha no úplně všechno to je takový kouzelný.
Mějte se hezky, já se jdu vykoupat a pustit si onen vánoční díl z knížky, ze které jsme si četli.
P.S tak ještě do vany nejdu je změna, jedu s taťkou do práce, jede ještě přiložit do kamen, aby to vydrželo do rána a měli tam ráno teplo.Dneska u nás už bylo - 7
stupňů, ale máme to štěstí, že sluníčko u nás pořád krásně každý den svití.

Betlém pokaždé jinak a vánoční skřítek

9. listopadu 2011 v 7:50 | verunnka
pokud chcete i trochu sváteční melodie, tak stačí kliknou na okrázek


Podle Vaší reakce na včerejší článek, budeme i dnes pkkračovat v podobném duchu. K jedné z vánočních tradic patří i stavění bétlému, možná si říkáte proč stavění, ale brzy pochopíte. Někdo má betlém vystříhaný z papíru, někdo z keramiky, někdo háčkovaný nebo upečený z perníku či vizovického těsta. I my máme doma betlémů víc, ale ,máme to štěstí, že máme i jeden vyjímečný. neznám jeho pravý původ, já už jen vím, že patřil rodičům mamčinýho tatínka. Sice jsem byla tenkrát ještě malá , ale už na tu sobotu, týden před vánocema , co se jezdilo ke starým Horákům stavět betlém, tak na to si vzpomínám moc dobře.To vždycky mamčin tatínek a strejda Venda snesli z půdy dvě velké krabice,pomalu je otevřeli a už se vyndávalo, rozbalovalo z papíru a případně čistilo a opravovalo. Pro mě jako pro malou to vždy trvalo věčnost, už jsem se nemohla dočkat, až to bude. a když už to konečně bylo, tak to stálo zato.
tak to je on, náš velký betlém,vždycky když se dostavěl, porovnali všechny ovečky , kravičky, panáčci, tak venku už byla dávno tma a tak nám děda u něj zapálil svíčky, a to už pak na nás dýchla ta pravá vůně vánoc. Stará babička Horáková, jako mladá pracovala jako pomocnice v domácnosti velkostatkáře / asi jako Kristýna v Bylo nás pět/ a tam pracoval taky vyučený cukrář a babička se od něho hodně naučila a tak vždycky když děda ty svíčky u betlému zapálil, tak babička donesla to její jiné vánoční cukroví a to jsme si užívali, v kuchyni praskaly kamínka,venku tma jak pytli, jo to bylo fajn. Na fotce jsem s mamčiným bráchou Alešem,on je od mamky o patnáct roků mladší a tady mu bylo 13 a já si pamatuju, že mě tady pořád tahal za culíky a schovával cukroví, co nám babička dala. Děda se pak jako na Aleše zlobil, ale byl rád, když viděl jakou z toho všeho máme radost a aby to dovršil, tak nám ještě zapaloval prskavky, v tu chvíli byl i on na malou chvíli taky malým klukem a radoval se s náma.
My doma máme na vánoce vždycky aspoň tři betlémy /tenhle bohužel ne, nemáme ho kam dát,on měří jako celý náš jídelní stůl a na výšku má metr/.
Nejraději mám tenhle malý keramický, ten máme tradičně po celé vánoce na stole.
druhý betlém který doma pravidelně máme a to u stromečku, je betlém, který máme po babičce Věrce, bohužel ježíšek už není původní a to protože, toho nám snědla Baruška, když byla úplně malinká / byly jí tenkrát necelé 4 měsíce/ a byly to její první vánoce a my si toho všimli, když už ho dožvýkavala. Málokdy co takhle provedla, no ale ježíška slupla jako nic. No a papírový betlém mám já v pokojíčku, ten je takový otáčecí a od 1. prosince se otočí vrchním kolečkem a postupně se ten betlém odkrývá.
Zítra se chystáme s maminou do města, vloni jsme si totiž koupily tohodle skřítka, není to žádný mrňous i s nohama měří skoro půl metru.
No a maminu napadlo, že bychom si ještě pár takových skřítků a spíš menších a některých i hodně malých mohly vyrobit.Ty mrňavé bychom dávaly na dárečky. Tak půjdeme shánět nějakou takovou podobnou látku.
Jinak u nás už je ten pravý podzim, sluníčko už dnes nemáme, včera bylo celý den šero a pofukoval vitr a už se i trochu ochladilo. Doma ted´d finišujeme s pytlíčkama na mýdla a máme rozdělané i jiné věci a to vám ukážu příště.
Jo a dnes v noci jsem honila komára, tak to se mi snad ještě v listopadu nestaloSmějící se.
Tak to je pro dnešek vše a zítra si zas něco pěkného napíšem, půjdu z maminy tahat nějaké vzpomínky a to vám pak napíšu

Už se zase těšíme na jéžíška......

8. listopadu 2011 v 7:45 | verunnka
Tak přesně takhle se jmenuje písnička, kterou mamina poslouchala jako malá holka. Dostala ji asi jako šestiletá k narozeninám / má je 21.11./ coby černou gramofonovou desku.A jak už jsem Vám psala, tak bydlela u babičky a dědy a doma měli gramofon, ale takový ten starý, takže děda se o něj docela bál a mimině desky, když byla takhle malá ,raději pouštěl sám.Jenže mamině se ta písnička zalíbila tolik, že ji chtěla pouštět pořád dokola a tak to děda vzdal a maminu gramofon naučil raději obsluhovat. jenže chyba lávky, mamině se podařilo desku během jednoho týdne tak ohrát, že po týdnu už z ní nebylo slyšet kromě šramotu vůbec nic.Smějící se A tak mamina dostala desku novou a děda prý raději koupil i novou jehlu do gramofonu. Už kolikrát jsme tu písničku zkoušely s maminou na youtube najít, ale nějak se nám to nedařilo, až dnes, když jsem nastavovala paní Ivě na blog nové písničky, tak jsem na ní náhodou narazila, hned jsem jí pustila nahlas a čekala co bude no a mamina nezklamala,Smějící se přílítla z kuchně,oči jí zářily a nechápala. Přece jen to pro ní je vzpomínka na dětství a na babičku s dědou. Takže tady ji máte a můžete si jí taky poslechnout :
A co Vy tešíte se taky , já mooooc.
Už jako malá jsem si tohle všechno dokázala užívat a bylo to ještě o to hezčí, že jsem na ježíška věřila, taky si pamatuju, jak jsem musela den před Štědrým dnem chodit brzo spát, aby k nám mohl v noci přijít ježíšek a přinést nám stromeček.
Pamatuju se, že to jsem ještě spala s našima v ložnici a už bylo ráno a naši už v posteli nebyli a já měla strach jít se podívat, jestli už máme stromeček
a byl tam a ta radost je znát z fotek / to my byly asi 4 roky/
a tady jako kdybych nechápala, že to je opravdu naše
jé já už se zas těším jako když jsem byla malá, no akorát už nám stromeček nenosí ježíšek.......škoda.
A teď jeden z dárků, který jsem taky dostala pod stromeček, protože jsem měla ráda bárbiny a toužila jsem po domečku a našim se ty plastový moc nelíbily, tak mi udělali doma ze dřeva. No a abych o tom nevěděla, tak taťka dělal po dopolenách když měl odpolední a já byla ve škole, pak ho odnesl do sklepa a večer když mě mamina dala spát, tak zas ho přinesla ze sklepa a pokračovala. Byl moc prima a dokonce měl i světýlka a v kuchyni tekla-no spíš kapala voda z kohoutku a to samý v koupelně. Pamatuji si, že jsem měla tenkrát z něho ooohromnou radost.Škoda, jen že už není, když jsem si s ním už nehrála, tak jsme ho dali k babičce Líbě / to je mamčina mamka, no a ta ho po čase vyhodilaSmějící se, kdyby ho aspoň dala nějaké holčičce a on sloužil dál.../
Na to , abych Vám se o tom napsala a dala fotku mě navedla paní Iva, která právě taky domeček pro panenky ze dřeva taky dělá, tak tohle je ten můj, teda jen kousek
tak to je dnes vše a já už te´d přemýšlím, co Vám napíšu hezkého zítra,
mějte se moooc hezky a užívejte podzimní večery pěkně v teple doma a pomalu nasávejte tu předadventní náladu, přivřete oči a.......................
P.S. pomalu blog předělávám na vánoční a tak tu mamčinu oblíbenou písničku najdete taky v levé liště a tam si jí můžete kdykoliv pustit
 
 

Reklama