Tak to jsme my

Předmikulášské vzpomínání

7. listopadu 2012 v 0:01 | verunnka
Dneska se v našem povídání vrátíme zas o několik hezkých roků zpátky, ale zůstaneme v tomhle už předvánočním období, plném dětského očekávání a těšení se na vše to hezké, co je před námiMrkající.
I já jako malá už v tohle období počítala dny, kdy už dostnu advetní kalendář, kdy budu moci pověsit punčochu na okno a ráno v ní budu mít nadílku od Barbory, trochu se strachem a přesto natěšena jsem pak už vyhlížela čerty s mikulášam,abych se pak po jejich odchodu mohla těšit už konečně na ježíškaSmějící se.

Právě v tohle období, kolem Martina, jsem vždy psala svůj dopis pro ježíška.
Dneska Vám ukážu ten, co jsem psala ještě než co jsem začala chodit do školy, no psala, psala jsem jen pro koho a od koho to jeMrkající

a to co si přeju , jsem pak už nakreslila, hm, kdoví co jsem si v těch dárečkách přála dostat, jasně že už si to nepamatujuSmějící se.
Vždycky jsme pak večer dopis dali za okno a já celou noc hlídala, jestli ježíška uslyším, jak si dopis bere a představte si, že jsem ho slyšela. Jak totiž bydlíme v přízemí, tak to nebyl pro naše problém. Taťka šel ven, postavil se na okénko od sklepa, natáhl se a dostal se na ten dopis a vzal ho. Přitom samozřejmě dělal patřičný rámus, abych to slyšela a já pak celá nadšená vyprávěla, že byl u nás ježíšek pro dopis a že já ho i slyšelaSmějící se

takže dopis pro ježíška máme napsaný, fotky punčochy na okně nemám, a tak se rovnou posunem k mikuláši.

a protože jsem na besídky nemohla, tak abych nebyla o nic ošizená, tak mi mamina alespoň pro radost udělala tenhle andělský obleček, strašně jsem si ho tenkrát zamilovala a nosila jsem ho pak po mikuláši skoro pořád až do vánoc
ale ten rok, když jsem ten obleček dostala, jsem přeci jen na jedné besídce, kde byli čerti s mikulášem byla, byli jsme tam sice jen na chvilenku, ale zážitek to pro mě bvyl ohromný,jenom ten mikuláš byl moc velký a já zas moc malá, tak když jsem se na fotku vešla já, tak tam zas máme jen půl mikulášeSmějící se

a ještě jednou jsem byla bleskově na jedné besídce, to bylo od taťky z práce a takhle ani trochu jsem nezískala důvěru k oné čertici Smějící se
a aby mi to po čertech do vánoc utíkalo,tak jsme doma hodně vyráběli, no a protože kolem mikuláše už u nás většinou bývá sníh, tak jedním z obrázků, který jsme tenkrát dělali byl i tenhle sněhulák. Hodně mě tenkrát bavilo, když mi mamka ty obrázky nastříhala a já je pak dávala do kupy a lepila a, lepidlo teda bylo všude i u mě v papule, ono mi totiž chutnalo, obzvláťs to v kelímku co u toho byl i štěteček, ten bych tenkrát olizovala pořád Smějící se
a jak už jsem psala, tak u nás už v to období máme sníh a já jako dítko byla sportovec tělem i duší, tak když jsem přišla z venku z lyžování, tak i lyžičky šly se mnou domůMrkající. Přeci jen trénink je důležitá věc a já už jako malá holka ho určitě nepodceňovala a, no a tady máte důkazSmějící se
a taky na fotce je vidět můj první druhý zub. Tenkrát jsem ho pořád každýmu ukazovala a tak se na většině fotek z tohodle období právě takhle zubím Smějící se

a tím dnes končíme vzpomínky a šup do dneška. Víte co jsem si dnes uvědomila a úplně z toho zůstala paf ? Představte si, že teď od neděle nám už za tři týdny začíná advent. Jakpak jste na tom s adventním věnečkem ? No my teda nic moc. Máme jeden od loňska, ale mamina má představu o jiném, tak uvidíme jak to nakonec bude, docela se taky zalekla už jen těch tří neděl, co nám do adventu zbývají. Však nebojte, jak to dopadne vám určitě napíšu a ukážu.
No a v pátek jdeme za paní zubařkou s výplatama, tam chodím moc ráda, paní doktorka je moc hodná a milá paní a i když jsme u ní v ordinaci, tak je tak díky ní fakt příjemně.
A pak půjdeme domů zas přes město, takže foťák vezmu sebou a budu doufat a vše pro to udělám, aby se mi povedla nějaké fotka ze Slaměnky, kam máte taky v plánu jítMrkající.

Jinak háčkuju jak divá, vločky venku zatím nepadají a tak chumelí aspoň u nás doma.
tak a to je dnes vše
mějte všichni moc krásný den a nezapomeňte, že už to tak dlouho trvat nebude a u dveří zacinká


Není nad pravidelný odpolední odpočinek... :-)))

4. listopadu 2012 v 6:01 | verunnka
Ahoj A baf, baf, tak konečně zas k tomu pustili i mě, to byla doba co jsem nepsala, že jooo ?
Nojo, když ono to poslední dobou buďto zlobilo a nebo byli kvůli skříni odpojení a já musela čekat, zrovna tak jako naši doma. Už mám v plánu hodně dlouho vám napsat, ale znáte to, pořád bylo něco, kvůli čemu jsem nestíhala, nejdřív to bylo ještě končící léto a moje vyhřívání na pergole
pak pomalu přicházel podzim, já se proháněla po zahradě a víte co jsem objevila pod jabloní ? spadaná jablíčka, jablíčka já mám moc ráda a tak bylo prima , že jsem nemusela čekat, až mi je dají a vlastně jsem měla takovou svoji jablečnou samoobsluhu a věřte, že jsme si to opravdu užívala, jablíčka jsme pak nosila všude, zrovna tak jako klacíky, ty taky musím mít na zahradě pořád u sebe, jenže já obojí najednou nepobrala a tak jsme vždy chodila nadvakrát, škoda, že neumím nosit tašku, tak bych ty všechny moje poklady nastrkala a měla bych po starostiSmějící se
největší fušku mi vždycky dalo, dostat jablíčko na houpačku, to jsme se rozeběhla a skočila a já byla nahoře a jablíčko mi z tlamičky skoro pokaždý vypadlo a já to musela pokoušet znova, ale nakonec se vždy podařilo a když ne, tak se páníčkové nade mnou smilovali a jablíčko mi podaliMrkající
a po takovém sportovním výkonu z houpačky dolů a zas nahoru jsme byla vždy tak unavená, že jsem pak doma, poté co mě umyly,odešla do ležovic a takhle náramně si tam odpočívala, ale to jenom když zapoměli zavřít dveře do ložniceSmějící se
no a když náhodou je ložnice zavřená/ a to většinou je / a já si tam nemůžu jít pohovět, tak takový gauč taky není k zahození, ten jsem nejvíc ocenila minulý týden, když venku chumelilo a mě vždycky do toho bílého studeného vyhnali , že prý mám jít čůrat a trochu se proběhnout. vzala jsem to vždy hopem, no já se s tím nemazlila, nechápu proč já musela ven, když oni naši taky ven do toho šerednýho počasí moc nechodili
a to si ještě pánička vymyslela, že nás tady na tom sněhu vyfotí, jo ona byla doma pěkně v teplíčku a fotila nás z okna a po mně chtěli abych se zastavila a snad ještě i usmála, no uznejte copak to šlo v té ziměUsmívající se. Na nějaké focení jsem kašlala a mazala pěkně domů do tepla, no a tohle z toho vznikloSmějící se

a taky ten den tak šeredně foukalo a přímo mě do čumáčku a tak se mi nedivte, že jsem si pak užívala domácího gaučování pěkně v teplíčkuMrkající
a taky jsme dělali novou skříň do chodby a já teď v tom mám pěkný zmatek, představte si, že špajzku máme teď na druhé straně než jsme měli, no a já byla zvyklá si chodit ke skříni sedat a somrovat, tam co jsou granule a oni mi je klidně teď dali na druhou stranu, tady to je ještě u té staré skříně a takhle čekám až mi dají vždycky večer baštu, když já se nikdy nemůžu už dočkat a baštit, bych mohla pořád, jenže to prý nejde Smějící se
koukám, že venku zas prší / píšu v sobotu odpoledne/,takže zas nic moc Nerozhodnýa já zas budu muset do té sloty dnes ještě asi třikrát vyběhnout Překvapený achjo

tak si myslím, že jsem toho dnes napsala už hodně a tak víte, co půjdu teď dělat ? jsem z toho celá upsana a tak si půjdu zas malinko schrupnou a pak už pomalu bude čas na baštu a na to já se moooc těším a mám radost, když mi donesu plnou mističkuMrkající
mějte se všichni moc hezky a nezapomínejte, si taky občas dát na gauči, tak jako já, malýho šlofíčka, je to fajn Smějící se

pro dnešek posílá své baf, baf naše Barunka

jo a ještě něco jsem chtěla Mrkající


takhle to mám teď po čtvrteční návštěvě u Lukáše

a mamku předvedu, jen co mi dovolí ji vyfotit, nebojte budu na tom makat Smějící se

Cestu znám jen já , aneb retro vzpomínání ....

26. října 2012 v 0:01 | verunnka
Od úterka je u nás doma něco, co mamka už dávno myslela , že není. Několikrát o to prosila babičku Líbu, aby jí to dala, nikdy nebyla vyslyšena, až teď v úterý se stal zázrak a mamka má doma album se svýma fotkama z prvních dvou roků jejího života, ano těch albumů bylo víc, ale mamka je šťastná alespoň za ten jeden.
Takže se hezky posaďte, mamka začíná vyprávět a vzpomínat a já to budu psát, i pro mě to je spousta nových informací a tak bych to tentokrát sama nezvládlaMrkající

Ještě Vám k tomu pustíme písničku, možná se někdo teď divíte, proč zrovna Karel Gott ?
No mamka na něm vyrostla a jak jsem psala, doma hodně zpívali a sami k tomu muzicírovali, tak mamce zpívání nebylo cizí a právě tuhle písničku zpívala na vítání občánků a ta písnička ji v té době přirostla hodně k srdci a k dětem má ta písnička hodně blízo, tak proč si jí nedat právě k tomuhle povídání Mrkající


Chtěla jsem po mamce, aby mi jí teď zazpívala, nešlo to, hlas se chvěje, přeci jen to jsou vzpomínky a ten znovu získaný album pro ní moc znamená .....

A tohle je úplně první strana toho albumu, album jí dělal a maloval celý děda Ruda.
Já to musím napsat, řekla jsem to mamce hned jak jsemtu fotku poprvé viděla, mami viďSmějící se, no prostě mně tady mamka přišla jak fantomas Úžasný, ale já to nemyslím špatně, jen mi to tak přišlo na mysl. Tu horní fotku jsme malinko přiblížila a ořízla a tak se můžete podívat pěkně zblízkaSmějící se, ale nebojte jak už mamku znáte, fantomas nám z ní nevyrostl, ale je fakt, že když se rozlobí, tak oči kulí úplně stejně Smějící se a ta světle bleděmodrošedivá barva očí jí zůstala dodnes Mrkající
a teď už ty " normální " fotky

tady je mamka s dědou Rudou a všimněte si toho polštářku za dědou, polštářek byl vyšívaný a byl to dědův oblíbený na poobědové schrupnutí, a mamka si vzpomíná, že se s babičkou dědovi vždycky smáli, že měl tvář plnou vytlačených křížků, dědovi tady bylo 48Mrkající no a vlnitý vlasy má mamka po něm a jště má po něm dlouhé prsty na rukách, tak i proto měli doma piáno na které hrála
a tady s babičkou Věrkou, té tady bylo 44 roků a byla to ona, kdo byl s mamkou doma na mateřské, nebo jak se tomu tenkrát říkalo Mrkající
a zas ty mamčiny oči,nevíme jestli na ni děda dělal nějaké blbinky nebo co, že je zas mamka tak úžasně vykulenáSmějící se, nebo jestli to dělá ta světlá barva očí, že to pak tak vyniká a vypadá vykuleně ?
a to už je mamka coby poctivý jedlík, že byste neřekli, že se narodila v půlce sedmého měsíce , měřila 41 cm a vážila necelá dvě kila ? no tady už byla pěkný buclík Usmívající se
a tady už máme malou Šárku coby modelku na procházce, moc se mi její oblečení tady líbí a ta skladaná sukýnka je přímo super a jak je vidět, něco se jí taky moooc líbilo a už to komentovala, ona totiž začalo dost brzy mluvit, no a pak po kom, že jsem tak upovídaná Smějící se
a tady opět venku, tentokrát ve sportovním- doma pleteném a zas s pusou od ucha k uchu
a tohle prý bylo taky parádní oblečení, je fakt, že mamce to tady moc sekne, a ty botky - galoše, tak takové já už vůbec nepamatuju a do nich se nosily normálně bačkorkyMrkající
tady právě přišly s babičkou z procházky a děda byl venku a dělal po zimě na záhonku a měl mamku prý na chvilku ohlídat, a jak to dopadlo se můžete podívat samiSmějící se

děda nehledě na mamčino parádní oblečení, jí posadil do záhonku, dal kyblík a jak byla mamka z toho nadšená a spokojená se dá podle jejího blaženýho pohledu poznat, ovšem jak to pak schytal děda si nepřejte slyšetSmějící se

a ještě jednou , ale teď foceno zezadu a určitě už všichnipoznáváte domeček paní Emy, který už taky ode mne dobře znáte , jen ty stromy, co tu máme, tak z nich tam ještě nebyl žádný, ale hned to jaro, jich tam už pár přibylo, v popředí u schodů je vidět pouze slabounký kmínek našeho " opožděného " javoru
Tak a to je pro dnešek z retro procházky mamčiným albumem vše.
Ale nebojte, album je celý plný prima fotek a jsou tam taky fotky z mamčiných prvních a druhých narozenin a protože má mamka narozeniny už v listopadu, tak pak si určitě ukážeme i tyhle fotky.Mrkající

Mějte se všichni moc hezky , užívejte volna a já dnes budu vyhlížet ten sníh co nám už pro dnešek slibují.
pro tentokrát Šárka a

Jak vietnamci oči z důlků málem vypadly

10. října 2012 v 15:43 | verunnka
Včera jsem Vám slíbila napsat, jak mamina odrovnala vietnamce.
nejdřív porada s mamkou, je přeci jen hlavní aktérka a navíc v poměrně choulostivé situaci, no ta bez problémů povolila a taky poradila ať si vzpomenu na povídání pana Šimka a v tom duchu ať to napíšu. Dobře se to říká a radí i to jeho povídání dobře poslouchá, jenže zkuste to tak napsat, to je strašně těžké, na to fakt zdaleka nemám.
Takže mamku na fotce ze včerejška znáte, její styl oblékání tím asi i trochu poodhalila. No a protože si včera chtěla vzít k sukni nové boty, na té fotce bohužel nejsou vidět, tak s hrůzu zjistila, tak ostatně jako každá, že nemá vlastně vůbec co na sebe. Ne že by neměla, skříň má slušně plnou, ale zrovna k těm botům neměla co na sebe.Ještě jsem nenapsala, že ty boty jsou stejné barvy jako měla včera bundu a jsou to nízké semišové kozačky ke kotníků typu jako nosili třeba mušketýři.
Pojala mě hrůzam jaký kabát kde půjdem kupovat, já tyhle věci nakupovat moc v lásce nemám a tak když mi řekla, že potřebuje jen nějaký rolák, tak jsem si vlastně hodně ulevila.
Nechápu sice co má rolák společnýho s kozačkama, stejně je pod bundou a je ho vidět jan malinkatý kousíšek, no ale budíž.
Poté, co jsme v tempu turbo motoru oběhly snad půlku krámů ve městě a nikde nic, uchýlily jsme se do "našeho", od nás kousek vzdáleného vietnamského obchodu, abychom tam, vlastně hned za dveřma na jakési pochybné panně objevily to, po čem mamina toužila. No kdybychom tam šly hned ušetřily bychom spoustu času a i nohy.
Panu jsme nesvlékaly, nebojte, měli pár kousků i vedle v regále a protože nám to pomáhala najít i jedna prodavačka, paní důchodkyně, a ta zřejmě byla placená od toho, co vnutí zákazníkům, tak přesně jedním pohledem odhadla vkus mamky a my odcházely ke zkušebním kabinkám obtěžkány hromadou dalšího oblečení, které určitě mamka podle té paní, nutně potřebuje.
A protože ta paní se ten den opravdu asi hodně snažila, před nám stály u dvou kabinek ještě 4 jiné dámy a v kabinkách bylo plno a stále rušno, asi taky odešly zkoušet s plnýma náručema jako my.
V tu chvíli jsem rozhodla, nahoře v patře, kde krám ještě pokračuje, jsou valstně ješta další zkušební kabinky a podle své zkušenosti vím, že nikomu se nechce plahočit za nima nahoru po schodech a tudíž bývají většinou prázdné.
Popadla jsme maminu, propletly jsme se kolem regálů hromadou žen, které taky asi měly nové kozačky a tudíž neměly co na sebe a už jsme stoupaly po schodech k oněm kabinkám.
A jak jsem předvídala, tam ani noha. Kabinky jsou umístěny za dveřma a je jich tam několik vedle sebe, nikdy mě nenapadlo spočítat kolik jich tam vlastně je, mně vždycky stačila jen jedna. No a na proti těm kabinkám jsou dveře vedoucí do jejich záchoda, jenže to my jsme do včerejška nevěděly, ty dveře jsou ještě za závěsem a nikdy nás nenapadlo tam šmejdit. Takže vybraly jsme prostřední kabinku, tam se nám zdálo, že je největší zrdcadlo.A protože tam nikdo široko daleko nebyl, tak si mamka ani nezatáhla závěs, to aby měla víc prostoru, oni ostatně stejně asi ti vietnamci nepřemýšeli, když ty kabinky budovali, jsou tak mrňavé, že i ty jejich vietnamské holky by měly problém se tam svlíknou a oblíknout, natož jak se tam máme vejít my, poctivé české holky.
A začalo to, svlíknout a oblíknout a když se to opakovalo asi po páté,a mamka zrovna zkoušela ten rolák, pro který jsme jen původně šly a rolák zrovna svlíkala, tak uvízla řetízkem za naušnici, nevím jak u Vás, ale u nás doma docela častý problém. A tak jak mi to říkala, s rukama nad hlavou, v podrsence a rolákem uvízlým, někde nad hlavou , otevřely se ony dveře a v nich stál vietnamec, menší jak já, takový huběňourek, že by i dírkama v kanálu propadl. Co pak mamka ho neviděla, byla zamotaná v roláku a řetízkách, ale on ji. No asi nás nečekal,chvíli stál, zrudnul a se zvukem uáááá zalezl zpět a jakoby ani nebyl. Překvapený
Já mezitím rozmotala mamku a pověděla jí se se přihodilo. Chvíli jsme čekaly co se bude dít, poslouchaly jsme i , a nic, za dveřmi ticho jak v hrobě a vietnamec nikde. Už nám zbývaly jen dva svetříky a tak směle do nich. Jenže on ten prevít asi koukal klíčovou dírkou a když si mamka ten jeden zas svlíkala a přetahovala přes hlavu, tak opět najednou stál ve dveřích, očička mu svítily jak světýlka na vánočním stromečku a s ruka daleko před svým tělem do nekonečna opakoval : velkýýý, velkýýý, velkýý ! Smějící se
Pak si sedl do vedlejší kabinky a už jen tichým hlasem pořád po našem drmolil velký, velký velký.
Mamka se nahned oblíkla, vše jsme popadly a pádily dolů k pokladnám, chudáka malýho jsme tam zanechaly asi v šoku, jeho osudu napospas. Nojo v porovnání poctivých mamčiných ,na jinak štíhlém těla, kyprých tvarů, oproti minus jedničkám u nijak nevyvinutých vietnamek, byl skutečně asi v šoku. Až si z toho na zadek sedl.Smějící se
V tom fofru k pokladnám jsme zapoměly i koupit svíčky, které jsme tam měly v plánu, ale co bylo důležité, rolák u mamky prošel a ještě se dvouma svetříkama se v tu chvíli krčil v košíku.
Až doma nám vlastně došlo, co jsme chudákovi způsobily, no a to ještě jsem nic nezkoušela já. /holt se na nás podepsaly geny a maminka babičky Věrky se celý život tahala s osmičkama/
a cože jsme valstně koupily ?
světlý rolák a dva barevné svetýrky, vše dokupy za necelé tři stovky, no nekupte to, i kulturní vložku jsme k tomu mělySmějící se

a dnes ještě mamka koupila v Bille brambořík, máme ho na malém stolku a takle si u něj svítíme

ale koukám, že to moc teď odpoledne vidět není, kvůli kytce jsme musela použít blesk / a to já tak nerada/ jenže zas není vidět svíčka a když jsme fotila bez něj, tak zas svíčka ok a kytka nic moc
tak večer vám to vyfotím ještě jednou s tou vyniklou svíčkouMrkající
Mějte se všichni moc hezky a zítra ač se vám to asi bude zdát ještě brzo, napíšem si a ukážem už něco malinkýho vánočního, co nám dnes přšlo do schránky.

jo a povídky píšu moc ráda, mám jich opravdu už hodně, ale spíš zamilovaných nebo kriminálek s pořádnýma zápletkama Úžasný

a taky vás štve ta reklama spořitelny, co leze do článku nebo komentářů ? mě teda úplně děsně Křičící

Jako jabloň

9. října 2012 v 6:28 | verunnka
Je úterý ráno, něco po šesté a asi si myslíte, že píše Venda, kdepak, ta chrní a má ještě půlnoc. Jen já jsem vstala, tak jak je mým zvykem něco po páté, holt tělu neporučíte.
Dneska jdeme s výplatama a taky trochu na šmajd po měste, kouknem co kde mají nového, něco smlsnem a půjdem domů zas makat, hromada papírů , co mě čeká je pořád dost velká, ale jsem za ní moc ráda, hlava aspoň nemá čas myslet na něco jiného.

Ale co chci napsat, tak nějak mi to teď ráno přišlo samo na mysl:

člověk je jako ta jabloň, na jaře vypadá nadějně tak jako každý rok, pučí a je plná života, pak ale přijde nečekaný mráz a spálí většinu květů, ale jen hlupák by ji hned vykopal a spálil, to je přeci hloupost, vždyť zas přijde další jaro a s ním nové květy a po nich pak i jablíčka, jen to chce vydržet.
Tím, že bychom tu jabloň vykopali, narušili kořeny a přesadili někam jinam, kde třeba nikdy ještě nemrzlo,jen krásně svítí sluníčko neznamená, že se ujme, a taky i zde můžou přijít nečekané mrazy,sucho,cokoliv.Příroda je mocná čarodějka a občas překvapí i tam kde to nikdo nečeká.
Proto já vnímám, že brzy zas bude nové jaro a s ním nové květy, třeba některé opadnou, ale všechny ne a pak, pak budou i ta jablíčka, věřím v tom.

Včera večer Radek přijel, přijel s lahví vína se slovy, prosím schovej ji a opatruj, až přijde čas a on přijde, tak pak jí spolu vypijem.
Už se mi nedivíte, že věřím na nové jaro a jablíčka.

Já vydržím čekat, neboj,mám Tě pořád moc ráda................ tady máme ty své kořeny a tím jak rostou těsně vedle sebe, jsou i navzájem pěkně propletené...............................to jaro přijde

všem Vám moc děkuju za vaši úžasnou podporu, vše čtu a čtu několikrát a věřte, že nejsem sama, kdo to čte
děkuji i za nádherné emaily, všem Vám na ně odpíšu a vida i já už ted použiju tu, u nás doma, tolik teď oblíbenou větu, dejte mi na to prosím čas

Šárka

Tatínek má narozeniny......

4. října 2012 v 6:00 | verunnka
Tak a to je taťka jako úplně malý a právě dneska má narozeniny Líbající
má jenom 4 fotky ze svého dětství a tak je opatrujeme jak oko v hlavě
a tady taky zrovna slavil,jenže trochu míň než dnes Mrkající
a dostal tenkrát právě tohodle houpacího koně,ale vůbec si na to nepamatuje,on si svojě dětsví začíná vybavovat až někde od 4 roků.
Ty náš milovaný taťko,máme Tě s mamkou moc a moc rády a přejeme Ti hlavně moc a moc zdraví , aby Tě noha nebolela
/taťkova noha teď a tu silnou tyč má až do kolena/
a co nejdýl sloužila,aby Tě práce bavila tak jako teď a aby Tě chlapi měli stále tak rádi /myslím pracovně/,aby Ti s námi bylo pořád dobře a abychom se měli stále moc rádi napořád. Jsi ten nejlepší a moc si Tě vážíme.
Jsi můj milovaný tatínek a moc si Vás obou s mamkou vážím a děkuju za vše co pro mě oba děláte .
A písnička pro Tebe, vím, že máš tenhle film moc ráda tu písničku ještě víc, tak proto jsem vybrala právě jí :
Jsi ten nejlepší táta na světě,můj táta....Líbající.

Od holiče, dárečky a z kuchyně

25. září 2012 v 6:00 | verunnka
Včera byl můj velký den, šla jsem totiž k holiči a byla jsem rozhodlá pro velkou změnu a vězte, že změna se konala.
Kus cesty šla se mnou mamina, nejdřív jsme to vzaly pro barvu do tiskárny a mě hned po ránu zaujaly lampy u našeho kulturního centra, taky vám připomínají racky ? Mně teda joMrkající
pak jsme se stavily na poště, mamka zaplatit složenku a já posílala dárek pro Šavrdu, snad už jí dneska dojdeMrkající.
No a pak šla mamina k řezníkovi a já mazala za Lukášem, v květnu by mě ani trochu , že já se někdy rozhodnu pro asymetrický účes, ale měla jsem jasno a s chutí šla do toho,říkala jsem si no co, jsou to jen vlasy a já mám to štěstí , že mi rostou strašně rychle, tak kdyby náhodou, tak by mi to zas brzy dorostlo.
No jenže teď, když už znám výsledek, tak zas to, že mi rostou rychle beru spíš jak nevýhodu Smějící se
Nejdřív jsme probrali co je nového,že dnes čeká kontrolu z hygieny a i když v sobotu gruntoval o stošest, takže i tak má z té kontroly chvění kolem žaludku.
No a jak jsem dopadla ? posuďte sami :
u jednoho ucha to mám normální a ofinku nakrátko směrem nakřivo k té delší straněMrkající
a druhou stranu mám pěkně nakrátko u ucha vystříhanouÚžasný
a všechno pěkně vyžehlanýSmějící se
ovšem už dnes ráno,až vstanu, tak budu mít hlavu už zas plnou vlnek, stačí aby byl trochu víc vlhčí vzduch a mé vlasy se kroutí samy kam chtěji, teda ty delší, ty krátký drží tak jak je učešu, no ještě aby se kroutily i ty kraťounký, to bych byla jak černoch s afrem Smějící se
a protože se vám kadeřník Lukáš všem líbil, tak s jeho dovolením vám přidám i jeho fotkuMrkající
škoda, že není na holky , ale zas na druhou stranu to taky takhle nemá chybu, protože když se spolu bavíme, tak je to takový hodně upřímný a otevřený a kdyby byl na holky, tak bych se s ním asi takhle bavit neuměla, protože bych se styděla

ale hezkej je Nevinnýže ?
a cestou domů se mamina stavila na trhu, koupila barevné feferovky a část si jich mamka navlíkla na nit a takhle pověsila do kuchyněMrkající
já mezitím vyfasovala zeleninu co jsme koupily na trhu a krájela jsem jí s houbama a pak jsem to pytlíkovala a je to směs určená přímo do bramboračky na zimu, takže vše putovalo do mrazáku
a včera mě čekalo jedno překvapení, před časem mi psala na email Lenka a prosila mě o nějaké recepty, tak jsem jí na ně navedla a ona mi napsala, že by mi moc ráda poslala pohled a tak jestli bych jí dala adresu. Adresu jsem jí poslala a úplně jsem na to zapoměla a dnes přišla pošta a a v ní obálka s dárkama od Lenky, Lenko moooc děkujuMrkající
a ten andělíček mi udělal víc radosti, než by se mohlo zdát,kromě dárku se stal i prima objektem pro mé focení a tak jsem si s tím i trochu hrála a vyfotila ho i s jeho stínem
a i když mám svoji vitrínu na různé dárečky co jsem dostala od kámošek i od vás/ tohle je jen její část/Mrkající
tak andílek putoval do mamčiny vitríny mezi ostatní malé andílky, tam to pro něj bude bezpečnější než v té mé
a navíc tam bude mezi svými
a ještě vám ukážu chňapku od Lenky, takže zepředu
a teď zezedu, což je pro mě velká výzva, protože , takhle jsem chňapku ještě nikdy nedělala, je vám určitě už jasné, že se o to pokusím, mně to totiž nedá, že ta chňapka nemá prostředek a místo něj tam je parádní kytička, takže Lenka nejen, že mi poslala prima dárečky , tak mě popohání k tomu, abych to taky zkusila takhle udělatMrkající
a nakonec mám pro vás ještě jednu fotku, včera mamina na trhu koupila i švestky, ve sřredu z nich budou buchty
a několik švestek bylo srostlých takhle do srdíček
takže ta srdíčka posílám vám všem, co ke mě chodíte a píšete mi třeba i komentáře, moc si vás všech vážím

Nééé já nespím, aneb když s taťkou zlobíme mamku

23. září 2012 v 18:36 | verunnka
Tahle fotka vznikla včera večer asi o půl jedenáctý. Naši byli v obýváku, mamka seděla v křesle , nohy natažený na bobku, chvíli předtím odložila vyšívání. Taťka se tetelil na gauči a koukal na televizi. Mluvil při tom na mamku a ona nic, jasně usnula a neslyšela ho,tak taťka na ní , běž si lehnout, nelámej se tady v křesle, zas tě bude bolet za krkem. No a mamka nic teprve až když jí to řekl poněkolikáté tak na to, já nespím, to se ti něco zdá. Když už jí taťka " nachytal takhle asi potřetí " tak dostal nápad.Poslal mě pro prostěradlo, já si ho přes sebe přehodila a prý postav se potichu před mamka a promluv na ní Smějící se
no jak to dopadlo je vám asi jasný, mamka protože spala a netušila co se chystá, tak jak jsem promluvila, tak čekala podle hlasu mě, no a najednou tohle Smějící selekla se teda parádně Smějící se
A víte jak to nakonec celé dopadlo, byla to mamka kdo dokoukal film dokonce, zatímco taťka spokojeně chrupal přikrytý na gaučiSmějící se

my jsme před chvílí dorazili domů ze zahrady, jdu se vykoupat a pak se vrhnu na komentáře, okouknu vaše blogy a napíšu něco na zítra.
mějte všichni moc hezký večer

Lenka.....

16. září 2012 v 0:01 | verunnka
tenhle článek jsme už dávala vloni, ale je Vás spousta, co ho nečetla a tak dovolte dát mi ho právě dnes ještě jednou.....

i to je život, není to vždy jen o tom pěkném a příjemném................

Už jsem Vám psala, že taťka už nikoho nemá a má jen nás.
Jeden z těch důvodů, proč tomu tak je Vám dneska napíšu. Právě dnes si připomínáme jeho smutné výročí.
Jak už jsem psala, tak když už jsem si já konečně svůj život vybojovala a pustili mě z Motola domů, tak si všichni oddechli, že nejhorší už je za nima, ale nebylo.....
Čtrnáct dnů, po tom co já byla doma, se na motorce i se svým klukem zabila taťkova sestra Lenka - bylo ji devatenáct....
Lenka umřela den po tý bouračce a Dalibor - její kluk, tak ten umřel v den jejího pohřbu, jemu bylo osmnáct.....
To si ani nedokážu představit, to muselo být strašné.....
Vše je ještě umocněno, tím, že Lenka měla narozeniny na štědrý den.......
Dnes už čas zahojil rány, ale hodněkrát si naši na Lenku vzpomenou, když se třeba s ta´tkou prali, nebo hádali kdo komu snědl čokoládu, nebo naopak jeden druhýho kryli, když něco provedli
mamka zas , jak Lence každý pátek před tím, než šla na diskotéku dělala vlasy nebo jak si spolu podle německých katalogů šily oblečení........
škoda, že jsem jí nepoznala..
prosím mějte se rádi a važte si každého dne ,kdy můžete být všichni pospolu

Podzimní vzpomínání

14. září 2012 v 6:00 | verunnka
S příchodem podzimu, kdy se počasí pomalu kazilo, dny krátily, víc a víc jsem si hrála doma. Jasně, že jsme s dětma chodily i ven, ale už to nebylo akové jako v létě, kdy jsme bývaly venku hoodně dlouho, navíc se mi děti se začátkem září rozutekly do školek a bylo po našich letních dopoledních lumpárnách , no a po odpolednách, když už se den ode dne dřív a dřív stmívá, tolik lumpáren stihnout nedalo.
Tahle fotka je ze září, to k nám přijel cirkus a protože já do cirkusu nemohla , tak aby mi to nebylo líto, tak jsme šli aspoň k cirkusu a mohla se projet na koni, už si to moc nepamatuju, ale vypadá, že jsem tomu koníkovi moc nedůvěřovala Smějící se
a tady už se věnuju klasicky podzimní činnosti a to puštění drakaSmějící se
a tady to jsme byli na houbách a byl takhle krásně slunečný a barevný den, dole pod kopcem bydlí babička Líba, tenkrát ještě s dědou Petrem a protože děda byl dobrý kuchař a moc rád vařil, tak si pamatuju, že tenkrát jsme měli k obědu svíčkovou, akorát houskové knedlíky děda nedělal, ty dělala babička. Parkrát je teda zkusil, ale s výsledkem nebyl spokojený a tak už je víckrát pak nevařil. Ostatní knedlíky, bramborový, chlupatý, tak ty zvládal na jedničku.Mrkající
a tady jsme s maminou, jo to jsme byly ještě holky malý, tak nám říkal děda, holky moje malý Smějící se
a houby jsme tenkrát opravdu našly a tyhle hříbky byly na jednom malým místečku
no a když venku pršelo a nedalo se jít ven, tak už jsem jako malá moc ráda pomáhala v kuchyni, obvlášť když tam bylo vždycky něco dobrého k snědku a "maso na kosti" tak to mám ráda opravdu už od maličkaS vyplazeným jazykem
a samozřejmě, když jsem si hrála doma, tak jsem zlobila, tak jako každý, krabici na hračky jsem vám už taky ukazovala a takhle velkou radost jsme měla, když jsem jí vysypalaSmějící se
hrozně ráda jsem si pod ní lezla a přiklopila jsem jí na sebe a volala na mamku ať mě jde hledat, jasně, že mamka věděla, že jsem v krabici, ale dělala, že mě hledá a to se mi moc líbilo
a našla jsem jednu fotku když jsem na podzim marodila, těch marodících fotek tolik nemám, do dvou let jsem byla hodně nemocná a pak už skoro vůbec, naposled jsem byla nemocná v létě 2005 / ťuk, ťuk/ což bylo taky na jednu stranu blbý, protože na druhým stupni jsem skoro vůbec nechyběla Smějící se
a taky si vzpomínám, že jsme s mamkou, když se nedalo chodit ven, hodně malovaly, mamka umí hezky malovat, já to bohužel podědila jen částečně Smějící se
takhle jsem malovala asi ve třech letech a tyhle obrázky, kde jsme byli my tři, měli naši pro sebe nazvaný, že jsme malovala hlavonožce, vůbec nevím, jak je to mohlo napadnout
a víte co jsem ještě našla v krabici s obrázkama , berušku....
takže už tenkrát jsem k nim asi nevědomky tíhla, akorát koukám, že tu jednu krovku jsem jí nalepila obráceně Smějící se
a jako bonus vám ukážu, co včera taťka přivezl z práce, byl zas na horách kontrolovat nějakou stavbu a tohle našel hned tam jak parkoval, a protože jich zas tolik nebylo, takže na oběd by to nestačilo, tak je mamka pokrájela a už se suší na zimuMrkající

tak, mějte se všichni moc hezky, počasí na víkend snad zlobit už nebude a tak si užívejte sluníčka i když už ne tak teplého jako minulý týden
a na příští týden se vám chystá napsat naše Baruška
P.S.poznáte kde jsem asi tak mohla udělat tuhle fotku ? ? sama jsem z toho byla překvapená a v neděli si o tom napíšem víc a ukážu vám kde jsem to vlastně fotila

Retro - Naše dětská parta aneb bylo nás pět

17. srpna 2012 v 6:00 | verunnka
Už parkrát jsem Vám psala o nás o dětech od nás a z vedlejšího domu. Když tak na to koukám, tak jsme byli poslední děti našich domů, žádné další už pak nebyly. Je to tím, že nikdo jiný mladý zde tenkrát nebydlel a ani se vlastně nepřistěhoval a tak pak už ani nebyl nikdo, kdo by děti měl Mrkající.
Takže tím jak jsme postupně odrůstaly, tak z louky před domem zmizelo piskoviště, houpačky i prolejzka, zasloužilo se o to pár iniciativních sousedek se slovy, když tu děti nejsou, je zbytečné aby to zde bylo dál. Místo toho zde vyrostlo pár laviček, kde si ony čarodějnice dávají od jara do podzimku pravidelné , pokud počasí dovolí, každodení slety a zdrbnou každého kdo projde kolem.
Je to u nás stejné jako ve Slunce seno a ...., akorát pana faráře a faru tu nemáme, jo a píšťalky na to aby se mohly svolávat, tak ty si zatím ještě nepořídily. Ale o tomhle psát ani nechci a teď se vrátíme o nějaký ten den zpátky a ukážem si nás dětiMrkající
U nás v domě jsme vlastně jen 4 byty,a v jednom z nich bydlí i Mára, už jsem vám psala, že jeho táta je chorvat a Marek je po něm od narození krásně snědý, ale to je vše co z táty mám, od onoho léta, kdy byl počat, tátu už neviděl.
No a s Márou jsme byli spolu první kamarádi, Marek je sice mladší jak já, ale brzy mě přerostl.
K nám domů si se mnou hrát začal chodit už jako dvouletý a já ho měla strašně ráda, pořád jsem ho pusinkovalaLíbající
tady k nám tenkrát poprvé přišel bez plíny, on se dost dlouho počůrával a tady to byla jeho premiéra, no jasně že to nezvládl a počůral se nehledíc na to, že je na návštěvě, prostě potřeboval tak to pustilS vyplazeným jazykem a protože mu čvachtalo v bačkůrkách, tak je vyzul a byl dál v pohodě, to že měl mokro v gatích, tak to mu nevadilo.
No a aby nebylo vidět, že ještě nosí plíny, tak mu jeho mamka kupovala ohromně široký tepláky a v nich to maskovala. Oni už ty drbny u nás fungovaly i tenkrát a nemohli pochopit , že se dvouletý kluk ještě počůrává a tak má plínky.Nerozhodný
Mára z toho nešvaru, tak jako každý jiný vyrostl a teď téměr coby dvoumetrový chlap plíny zaručeně nenosí Smějící se

A tady už jsme i s Káťou, třetí do party, ta je z vedlejšího domu. To jsme byli u nás na náměstí, kam přijely houpačky a my u toho samozřejmě nemohli chybět. A za mnou je morový sloup, ze kterého neumím slejzat a padám a trhám na něm rifle Smějící se
A to už jsme u nás před domem, to tam ještě stály topoly a pod nima jsou keře s kuličkama na šlapání , které jsem vám včera fotila.Káťa coby největší nás měla na povel a většinou vymýšlela všechny ty lumprány co jsme pak vyváděli Smějící se a všimněte si , jak jsme byli krásně špinaví Smějící se
Čtvrtý člen do party byla Iva. Ale tu bohužel na žádné fotce nemám, ona strašně ráda po obědě spala a tak většinu našich her zaspala a chodila ven až na večer, kdy my už pomalu po celodenním běhání venku odpadaliSmějící se
Pátý do party byl Markův pes, už ani nevím jak se jmenoval, ale protože pořád a nahlas vyl, tak mu nikdo neřekl jinak než Šakal. Právě pro to jeho vytí ho pak Marek dali nějaký lidem na vesnici, tam se prý uklidnil a spokojeně si tam žil. Tady je ještě jako úplně malinké štěnátko a vypadá, že jsem se ho asi tu právě bálaSmějící se
Většinu času co to šlo jsme byli venku, hodně jsme jezdili na kolech, měli jsme dovoleno odkud kam můžeme a nepamatuju si, že bychom to někdy porušili, byli jsme si totiž jisti, že by kola by jinak šla na nějaký čas do sklepa a bylo by po zábavě. Tady měl Mára ještě malé kolo a moc nám to naše velké záviděl, ale dlouho to netrvalo a dostal od dědy úplně to samé co měly my s Káťou Mrkající
Hodně jsme si vyhráli s balonem, s křídama, stavěli jsem stany z dek a v nich si hráli na maminku a na tatínka, ale tatínek nebyl Marek, jak by jste si asi mysleli. Marek byl maminka, on si totiž strašně rád hrál s našima panenkama a nádobíčkem a tak role maminky se na něj náramně hodila. Káťa zas i když kočárek měla i s panenkama, tak ta ho vždycky akorát dovezla z domova ven a tím jí přestával bavit. A tak se nejednou stalo, že když musela a s mamkou do města, tak s jejím kočárkem jezdil po ulici spokojeně Marek a já se svým a bylo nám fajn.Smějící se
Ale to všechno už je taky pryč, Marek měří dva metry, závodně se věnuje karate a kočárek prozatím žádný nevozí. Káťa , tak ta se vyprdla na školu a ani pořádně nevím co dělá, teď přes léto objíždí fesťáky a doma skoro není. Iva , tak ta bude příští rok maturovat a tak nějak se nám straní, pozdravíme se to jo, ale nikdy nemá čas se zastavit a pokecat. Holt už jsme velcí a každý jsme úplně jiný a máme jiné zájmy a tak nás to už k sobě tolik netáhne.
Musím se Marka zeptat, jestli náhodou nemá třeba i jiné fotky než mám já a tak bych vám je zas příště ukázala.
A pro velký úspěch se s Vámi opět bude loučit a krásný den spolu se mnou Vám přát naše zas trochu jinak usmívající se BaruškaMrkající

Holicové včera a dnes.......

13. srpna 2012 v 6:00 | verunnka
V pátek navečer přijel taťka z práce o chlup dřív jak jindy a prý holky zajedem do Hradce do Hornbachu, vůbec jsem nebyla proti a natošup jsem byla oblíklá, ani mi nebylo divné, že si mamka nevzala sukýnku, tak jak je v létě jejím zvykem, ale rifle a botasky. Oni na mě byli dohodnutí a já to neprokouklaSmějící se, jen se mamka starala, abych si vzala mikinu, divný mi to nebylo, vždyť ten pátek bylo u nás celkem chladno. Takže před šestou jsme vyjeli do " Hradce na nákup Smějící se"
Hned za Trutnovem je poutač slona na ZOO do Dvora Králové, je naším zvykem, že když někam jedem, tak na slona zatroubíme jako pro štěští na zdárnou a pohodovou cestu.
cesta mi rychle utíkala a krajina mi připomínala, že léto už se pomalinku chýlí ke konci, obilí bylo už dávno sklizeno a poli už po něm zbyly jen balíky slámy
se sluchátky na uších zabraná do písniček z MP3 jsem ani nepostřehla, že jsme projeli po okruhu Hradcem, nezabočili k marketu, ale pokračovali dál, po chvíli mi to ale začalo vrtat v hlavě a na taťku, tati nezapoměl jsi odbočit ? Neboj Prcku, odpověděl mi taťka ,jedem tam z druhé strany Mrkající, nechápala jsem proč, ale dál jsem to nepitvala Smějící se
popojeli jsme asi deset minut a už mi to bylo zas divný, proč vidím Kunětickou horu, vždyť ta je už jen kousek od Holic ?
hned mi už bylo jasné kam mířime a nemýlila jsem se Smějící se
Byly to Holice a rybník HlubokýÚžasný
Místo, kde i já byla s našima a i s babičkou Věrkou na prázdninách,
místo, kde jsem se poznala s Eliškou a strávili jsme tady spolu 10 krásných dětských a pak už i slečnovských prázdninSmějící se
a tady už coby slečny Smějící se

co my se nablbly v rybníku, jé to bylo zážitků.....
tak třeba když jsme jejich dědovi coby asi desetileté čmajzly klíže od pramičky a samy se vydaly na tajuplnou cestu po rybníku a kolem ostrůvku, kde rok co rok hnízdily labutě, ale nám to vůbec nevadilo, byly jsme odhodlané na ostrůvku přistát a hrát si tam na robinsony, jenže pan labuťák byl silně proti a my rychle od ostrůvku pádlovaly dál Smějící se
lodička tam sice ještě byla, byla už celá popraskaná, na vodu už by to s ní ani nešlo,
děda zemřel a Eliška , no však už jsem vám o ní psala....
Elišky děda už se nevrátí nikdy ,
Elišce ale věřím a doufám, že tu správnou cestu ještě najde ...

a břízu, která byla u našeho mola a my do ní vyryly svoje monogramy a z její kúry jsme si dělaly lodičky někdo pokácel...
I taťka hodně vzpomínal, jak nám s Eliškou dělal pruty, abychom mohly spolu chytat ryby,jak nám pomáhal právě vyřezávat ty lodičky z kůry, jak jsme všichni společně pekly buřty a bylo nám moc fajn ...
i do kempu jsme se zašli podívat, nejdřív jsme byli u tobogánu, na který má nemilé vzpomínky taťka, když na něm jel poprvé, teda jel, tak všem to jelo a jen jemu ne Smějící se i když udělal s plavkama ten fígl co se na tobogánu musí, tak stejně mu to nejelo, takže se pěkně postavil a dolů si to sešel , dole povídal té paní co to měla na starost se smíchem ať mu vrátí jízdné, měl totiž koupených deset jízd, no a ta ženská byla pěkně od rány a na celý kemp zahulákala, že ona nemůže za to, že má taťka chlupatý z....k a proto, že mu to nejede Smějící se no trapas jak hrom, ale bába si své řešení našla a byla spokojená Smějící se
taky jsem si vlezla na prolejzačky, jé co my se na nich vydováděly a nadělaly kravin Smějící se
a protože už se začalo pomalu víc a víc stmívat, naposledy jsme se ještě porozhlídli po našich vzpomínkách................
a pomalu se vydali k autu
sluníčko už pomalu zapadalo a jako by nám říkalo, že vše má svůj konec a na všechno nám zbydou jen vzpomínky....
proč vše příjemné a krásné tak rychle uteče.....,
proč alespoň na jeden den nemůžu být zas malá a být na prázdninách s našima a babičkou Věrkou v Holicích......
proč není ta doba , ráno kolem deváté, k naší chatě na kole napřifrčí desetiletá Eliška
a proč nemáme před sebou zas den plný našich dětských her a dobrodružství,
našeho společného tajného špitání pod vrbou, kde jsme si přísahaly přátelství až do konce života ....
věřte, že takhle pomyslně sedím hodně často a vzpomínám na naše dětské přátelství s Eliškou....

já vím, že čas nejde vrátit, ale to co jsme tam všichni prožili už nám nikdo neveme, to máme každý ukrytý ve svém srdíčku a to je moc dobřeMrkající

mamko a taťko děkuju, byl to moc krásný večerMrkající
jsem moc ráda, že Vás mám............

P.S. ani jsem to takhle melanchonicky vlastně napsat nechtěla, ale ono to šlo takhle ze mě samo.......
teď jdu napsat dopis Elišce a budu doufat, že se k ní dostane, musí vědět, že já jí mám pořád ráda a že jí věřím a ráda jí z té špatné cesty pomůžu.....Mrkající a naši taky

A dopadlo to

9. srpna 2012 v 12:48 | verunnka
Tak jsem se dočkala a dneska k nám přijelA MOC MILÁ NÁVŠTĚVA, měli jsme s mamkou pocit, že k nám vůbec nepřijeli dnes poprvé, ale že se už známe strašně moooc dlouho, bylo to s nima moc fajn.
A kdože to dnes u nás byl ? No přece Hávovi, Hanku znáte, mám ji v oblíbených a hodně si s ní píšu a s ní i Růženka a Toník a jejich dědeček. Jeli přes nás na hory, kam odváželi děti na prázdniny . no a tak jsme se domluvili a sešli se.
Jsou moc fajn a ta hodina s nima utekla jak voda a ani jsme se nenadáli a už museli frčet dál aby to stihli tam dojet do dvou hodin odpoledne.

Růženka, já a Toník

a tady se k nám přidala i Baruška
bylo to prima a Hanko děkuju, že jste se u nás zastavili
a vám všem přeju taky taková krásná a milá setkání

Další retro prázdniny :))

3. srpna 2012 v 6:00 | verunnka
A protože jsem si pro vás, zatímco tady nebudu ,chtěla připravit články, tak jsem opět sáhla po osvědčených , ještě postaru focených a na papír vyvolaných fotkáchSmějící se
Jsou to opět fotky prázdninové a začneme hned tou nejstarší
už jsem vám psala, že jsme měli před domem s dětma každý svůj bazének, ve kterých jsme opravdu trávili většinu dne a až k večeru z nich vylézali a podnikali další dobrodružství. A že tenkrát bylo léto opravdu asi letní a horké dokazuje téměř od sluníčka spálená a vyschlá tráva.
a takhle těžký pohodář v bazénku já jsem byla Smějící se
a tady jsme v Ratibořicích v Babiččině údolí, před jejich chaloupkou, tenkrát to bylo na konci první třídy a je vidět, že tady už jsem měla chuť k jídlu pořádnou. Jezdili jsme tam vždycky v to období přelomu května s června, kdy tam pravidelně zámek, mlým a chaloupka ožívají "skutečnými " postavami, tak jak je znáte z knížky. Na zámku je krásně nastrojená kněžna i se služebnictvem, ve mlýně je mlynář se svojí rodinou a mlýn je puštěný a opravdu se tam v ty dny mele mouka, pečou koláčky, vítá se krajánek a hooodně se ta zpívá, hlavně pan mlynář si k práci prozpěvuje Mrkající
a tady už jsme opět v Holicích u rybníka, je to z toho roku co jsem se seznámila s Eliškou, tady na fotce jsem s její mladší ségrou Helenkou. Bylo to už koncem prázdnin a protože Eliška měla problémy se čtením, tak už koncem prázdnin musela vždy babičce po obědě číst jednu kapitolu z Rumcajse a my chodily do rybníka s Helou samy, hodně jsme si užívaly právě s tímhle člunem.
A zas mi dali ty rukávkySmějící se
a co by to bylo za prázdniny u rybníka, kdybychom se nevydali na ryby, u rybníka byl porybný, který nám za poplatek dal školení, půjčil pruty a mohlo se lovit, no nikdy jsme nic pořádnýho nechytli, ale byl to prima zážitek a vzadu na rybníku ten bílý flek, tak to je náš člun a tam na to molo jsme se chodili koupat, tam má strejda tu rodinnou chatu Holubů.
A tohle je opět z Holic o nějaký rok později a tady už máme jiný člun, tenkrát jsme s hokama s tamtim najeli do rákosí a o něj mu úplně odřízly dno, nechápu jak jsme to mohli dokázat, myslíme si, že v tom rákosí bylo ještě něco jiného a o to jsme to fikly. Tenkrát jsme sebou vzali mamčinýho bráchu Aleše, on je v tom zadním člunu. A oni s taťkou tenktát po rybníku pořádali v těch člunech spolu závody.Leželi přitom, zrovna tak jak taťka na té foce a mohli pádlovat jenom rukama. Museli takhle doplout až k ostrůvku , tam se otočit a zas zpátky. Jenže na tom osrůvku bydlela rodinka labutí a nevím, asi tenkrát vyrušili labuťáka ze spaní, nebo se jich jen lekl, strašně se začal naporovat a pak je po ryvníku pěkně dlouho naháněl, taťka přiznal, že z toho měl docela i strach Smějící se
a tady to je už z Itálie, to je památeční fotka naší první kamery, píšu schválně je, protože ten rok, když jsme šli k navečer k majáku, tak se přihnala tak strašná bouře s lijákem a my měli kameru přesně takhle na krku jen bez brašny, no a kameru jsme tím pádem měli v mžiku plnou vody, byla to naše hloupost, že jsme si nevzali sebou brašnu
a to je právě od toho majáku, tady jsme ještě šŤastnými majiteli funkční kamery, no že byste podle nebe neřekli, že v mžiku přijde šílená bouřkaNerozhodný
bylo to jak naschvál poslední náš den u moře, druhý den už jsme frčeli domů, a taťka sice kameru hned rozebral a vysušil, ale nebylo to už nic platné, ani pak v servisu nám s tím neuměli pomoci
a abychom nekončili takhle nešťastně, tak mám na závěr ještě fotku z golfu z Holic, kde je vidět, že ten vrzající půjčený kočárek, mě ani trochu opravdu nezajímal a raději jsem se pokoušela o golf, když on ten kočárek opravdu tak šíleně vrzal a mně to nebylo ani trochu příjemnéSmějící se
tak a tím dnes končímeSmějící se
máme pátek, před námi jsou příjemné dva dny volna, tak si je se svými milými moc hezky užijte
a v neděli vám odepíšu na všechna vaše komentáře / teda pokud zas nás nějaká velká bouře nevyžene domů dřív/

Retro výlety a něco navíc

1. srpna 2012 v 6:00 | verunnka
Dnes se opět přesuneme o nějaký ten rok zpátky a ukážem si malou Verunku na letních výletech.
Pamatuju si, že když mi bylo asi šest roků, tak tenkrát mi mamka ještě v bývalém Plusu koupila CD s písničkama z českých pohádek a pohádkových filmů, moc jsem si to cd oblíbila a mám ho dodnes a sem tam si ho i pouštím. V té době jsme ujížděla na pohádce Princové jsou na draka, pak dlouho vedla Princezna ze mlejna a písníčky právě z těch pohádek u nás dlouho vyhrávaly
tak tady je jedna z nich , když malá Verunka, tak se vším všudy Smějící se
A tady to už jsme v ZOO ve Dvoře kálové, už jsem určitě někdy psala, že od nás to máme necelou čtvrt hodinku autem a tak právě ZOO patřila k místům , kam jsme hodně jezdili na výlety. Zvířátka já mám moc ráda, ale i přesto k těm co neznám, bych nablízko nikdy nešla,
takže mě byste v ohrádce ,s těma malejma kozama, ke kterým se běžně mohlo vlézt, hledali marněSmějící se
jistota je jistota, takže já je pozorovala pěkně z dálky a byla jsem spokojená
a častým cílem našich letních výletů byly i Adršpašské skály, mám to tam taky moc ráda a i přesto, že se tam natáčela pohádka Třetí princ, tak ta mi k srdci moc nepřirostla, pro mě je ta pohádka moc tajemná a tmavá.
Pamatujete, jak jsem Vám nedávno psala, že mamka chodili s dědou Rudou hodně na procházky do parku a taky navštěvovali dědovu maminku, která u parku bydlela ? Tak to je právě to místo kudy chodili a asi 150 metrů za mamkou stojí domek, kde se děda Ruda narodil.
a tady už jsme se přesunuli do Holic, je to z toho roku, kdy jsem se seznámila s Eliškou, zrovna jsme si tady hrály na vaření a mamka hledala struhadlo, no a kdo myslíte, že ho měl, no jasně že my, nutně jsme ho na to vaření potřebovaly a strouhaly jsme na něm jablíčka co rostla u cesty a krmily jsme s tím panenky.
No a tady už rychlých krokem pádím mamině vrátit struhadlo a vedle mě naše první auto máňa Smějící se, sem tu pěkně vykulená, jsem nečekala, že je taťka schovaný za autem a že mě vyfotíSmějící se
a to je taky z Holic, v kempu byl mini golf a naši si ho tam tenkrát šli zkusit zahrát a mě když si půjčovali hole na ten golf, tak mi za jednu korunu na hodinu půjčili i tenhle kočárek s panenkou a pamatuju si, že mu strašně vrzaly kolečka a ani trochu se mi proto nelíbil, tak jsem ho zaparkovala u jednoho křoví a dělala jsem jako by nic, že mě se to netýká, že není můj Smějící se
jo a ty trenky co mám na sobě, tak ty jsou po mamčiným bráchoj Alešoj, tenkrát jsem po něm nějaké oblečení podědila a já na ty trenky byla strašně pyšná a chtěla jsem je nosit pořád dokola a měly vzadu kapsičku Smějící se
a protože i o prázdninách musela fungovat domácnost, tak jako jindy, tak se samozřejmě vařilo, uklízelo a i pralo, a právě to praní mě děsně bavilo, tenkrát jsme ještě neměli automatku a měli jsme takovou malou pračku, která sice vyprala, ale máchat se pak muselo ve vaně a to bylo něco na mě, já bych se v té vaně s prádlem máchala nejraději celá, neumím říct vlastně proč, ale moc mě to bavilo. A záliba ve věšení prádla, tak ta mi zůstala dodnes. A protože se tenkrát u nás dost kradlo prádlo, co bylo venku na sušákách, tak taťka mamce udělal sušák na prádlo na okno co vede do dvorka u mě tenkrát v pokojíčku /dnes už tam mají naši ložnici/ a tady zatímco mamka ždímala ostatní prádlo, tak já potichu už nějaké to vyždímané prádlo sbalila a spokojeně věšela. Normálně jsme to nesměla, ale mě to taaaak bavilo Smějící se
a tady to je fotka když jsme byli poprvé v Itálii u moře, plavat jsem už tenkrát dávno uměla, ale ten rok byly zrovna dost vlny a naši se báli a tak zas mi tak koupili ty rukávky a já je asi první tři dny musela nosit, pak už zaplať pánbůh neSmějící se
a ještě jednu fotku z Itálie Vám ukáže, takhle mě zamaskoval taťka mokrým pískem, všichni kolem z toho měli prima zábavu a všem se to moc líbilo, no však i nám, nikdo nás tam nezná, tak proč se neuvolnit a trochu si nezablbnoutSmějící se
jéjej, koukám, že mi to dneska zas nějak povídaloSmějící se
mějte se všichni moooc hezky a užívejte ty slunečné dny, které mají vydržet až do neděle

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo.......léto

18. července 2012 v 6:00 | verunnka
První prázdninový měsíc se pomaloučku přehoupnul do své druhé půlky a sluníčko vypadá, že odjelo někam na prázdniny a nás tady nechalo napospas mrakům, dešti a chladnu. Včera sice odpoledne se po vydatném dopoledním dešti nečekaně vyjasnilo, ale zas to má být jen na chvíli, snad ale už od půlky příštího týdne se má počasí ustálit a má být hezky slunečno a teplo. No a protože mi sluníčko chybí, tak si krásné slunečné dny připomenem aspoň prostřednictvím fotek.
Hned ta první je u nás před domem a jsem na ní s Markem od nás z domu, už dřív jsem psala, že jsme tady byly čtyři děti podobného věku a opravdu hodně jsme si společně vyhráli. No a protože já i Marek jsme od mala vodníci, tak když jsme dostali ven bazénky a nastal čas koupání, tak už ani jeden ani druhý jsme nemohli dospat, to abychom už mohli ven a jít se koupatSmějící se
a tady , to už se teda nepamatuju, jsme s radostným poskokem vítali Káťu, třetí do naší dětské party. Akorát jsem tu fotku malinko rozmázla, v místech citlivějších, člověk nikdy neví, kdo by ji mohl kde zneužít, pořád o tom čteme.
No a Mára teď měří víc jak metr osmdesát, škoda, že není hezky, bych mu zkusila navrnout, jestli, si zas nenapustíme bazénekSmějící semohla by z toho být docela zajímavá fotka , možná se divíte, jak je Mára snědý, on totiž jeho táta je dost tmavý chorvat a on to podědil po němMrkající
a teď se posunem kousek od nás a to do pět kilometrů vzáleného rekreačního střediska Dolce,hodně jsme tam s našima jezdili. Když jsme byla malá a neměli jsme ještě auto, tak mě naši naložili do kočárku a chodilo se pěšky, naši na to moc rádi vzpomínají. Když jsem byla o něco větší, tak jsme jezdili na kole a já měla sedátko u taťky, mamka mě vozit nechtěla, bála se, že mě vyklopí Smějící se
Fotka už jsou z doby , kdy jsme si koupili naše první auto Máňu a jezdili jsme tam s nímSmějící se
V té době bylo středisko na vrcholu své první slávy a vyžití pro děti i dospělé tam bylo opravdu hodně. Mně se nejvíc líbily právě tyhle motorky, které to léto byly velkou a hojně navštěvovanou novinkouMrkající
a tady už jsem v rybníku a zas mi dali ty mnou tolik neoblíbené rukávky, když já už se tenkrát taky tak ráda potápěla no a s nima to samozřejmě nešlo. A když se dobře podíváte, tak úplně napravo je vidět i kousek sedícího taťky Mrkající
a protože ve vodě vyhládne, tak hned co jsem vždy vylezla z vody, tak už jsme se sháněla po svačině
S vyplazeným jazykem a tady na té fotce jsou vidět naše kola, mamčina skládačka a taťkův favorit Mrkající
a tady už jsme na chatě v Holicích, tam jsme chodily k rybníku až vždy po obědě. V chatě nebyla voda a ani elektrika a tak jsme si vodu vozili od pumpy v sudech na kárce. Nádobí se mylo v lavorku a já abych tento proces urychlila a mohlo se jít koupat, ochotně jsem se vždy k mytí nádobí hrnulaSmějící se
a to už jsme u rybníka, tenkrát se mamce moc líbil tenhle župánek a tak mi ho koupila, sice mi byl ze začátku trochu větší, ale měla jsem ho moc ráda a když už mi byl pak malý, tak jsem se s ním jen nerada loučila
no a tím dnes končíme malou procházku létem dávno minulým Smějící se

večer jsme pak ještě zajeli chvilku na chatu, tak aspoň pár kytiček pro potěšení
už jsme tuhle psala, že máme hodně kytiček do žluta a tak nám aspoň sluníčko,když teď není, připomínají
a ná závěr ještě jedna fotka naší spokojené Barušky, ani ji nevadilo, že je všude mokro, spokojeně sebou plácla na zem a pozorovala co děláme Smějící se
tak a to je dnes už opravdu všechno, mějte se všichni mooc hezky

P.S. a na závěr ještě jedno moudro
Obrázky - Motta : 6

Retro prázdniny, čas výletů a dovolených

15. července 2012 v 6:00 | verunnka

Dneska se zas vrátíme v čase o hezkých pár let zpátky a podíváme se na čas prázdnin a dovolených z minulého století.
Už víte, že mamka s babičkou a dědou hodně jezdily na Máchovo jezero a právě odsud je naše první fotka. To, že mám ráda vodu a jsem vodník se vším všudy mám po mamce. Ta ve své výbavě dokonce měla i jako správný potápěč ploutve a gumovou čepici Smějící se, no byla fešanda k pohledání a ta fotka je z prázdnin roku 1971Mrkající
Z toho samého roku je i naše druhá fotka a je na ní opět i mamina, je to z doby, kdy ve školce měli dovolenou a bylo zavřeno. Jak už jsem psala mamka vyrůstala u babičky a dědy , děda byl v té době už v invalidním důchodu a babička, aby to lépe časově zvládala, tak do práce chodila jen na noční. Dopoledne když byla mamka ve školce a pak už i ve škole, tak babička spala, děda vařil oběd a odpoledne se pak babička mohla mamce věnovat a když už pak zas šla na noční, tak už mamka zas většinou spala. Na to mamka moc ráda vzpomíná, pamatuje si, že když ji šla uspávat babička, tak ta jí zpívala, no a děda tak ten byl přes čtení pohádek. Jenže jak už to bývá, většinou žádnou nedočetl až dokonce - usnul a protože druhý den večer zas tu samou pohádku začínal opět od začátku, a tak jak dopadla, se mamina dozvěděla, až když se naučila číst a ten konec si pak přečetla sama Smějící se
no a tady to bylo právě v době kdy školka měla zavřeno a mamka byla doma a tak aby se babička mohla po noční v klidu vyspat, tak děda chodil s maminou na dlouhé procházky do parku, ona tam i u parku bydlela stará babička Kofránková a to byla maminka dědy a tak tam chodili i dost často na návštěvu.
a te´d se posuneme v čase hodně zpátky,hádáme s mamkou, že to bude někdy kolem roku 1940 a na fotce je babička Věrka a myslíme, že jí tady mohlo být asi tak 18 roků.Při jaké příležitosti ta fotka vznikla vůbec netušíme, ale všimly jsme si, že na fotce je babička bosa, no jestli se vzpomínáte, tak ona s botama má problémy na většině fotek, buďto jebbosa a nebo tam má jen jednu botu Smějící se
a tohle už je rok 1963 a na foce je mamčin bratranec Roman. V té době ještě děda pracoval v elektrárně a ta měla a stále má na Pomezních Boudách chatu Blesk. A děda tam s babičkou moc rádi jezdili na dovolenou a tady si malého Romana vzali sebou a ten taky byl bez bot Smějící se
a aby to nebylo mojí mamině líto Smějící se tak pro změnu v roce 1966 - to byl mamině rok a vozila se v tomhle kočárku-jeli na rekreaci už i s ní. A měli sebou i maminku babičky Věrky, starou babičku Fenykovou.
ale nemyslete si i na odpočinek si našli chvilku a dokonce tady máme i odpočívajícího dědu Rudu v lehátku právě u té chaty a jak je vidět, tak on se asi fotit nechtěl Mrkající.
a tady zas pro změnu babička při chvilce volna, no jasně plete, ona bez jehlic nevydržela ani chvilku. Tady na té chatě byla výhoda, že tam byl kuchař a tak to měli i s jídlem a nemuseli si tam vařit, takže opravdu mohli i odpočívat. něco se tam nedařilo, mračí se nám tam babička do těch jehlic nějak Smějící se
a tahle fotka je jedna z mála na které jsou babička s dědou, většinu fotek co po nich mám, tak fotil právě děda a proto on se na fotkách vyskytuje jen minimálně, tady je nějaká dobrá duše vyfotila a my je tak mámě pěkně spolu, no a zas babička, jak už je u ní zvykem, opět se nám vyzouváSmějící se
Včera večer jsme koukali na Karla Gotta , naši si při těch písničkách pobrukovali s nima a vzpomínali na tu doby kdy ty písničky poslouchali jako malí, no prý to nebylo špatný. dnes večer se budem dívat na Chalupáře i když už jsme je viděli tolikrát a připomeneme si ten čas, kdy nebyla doba tak hektická uspěchaná jako je teď, aspoň na mě to tak působí právě z toho seriálu a jím podobným. Já vím nebylo vše v pořádku, ale přesto lidé měli k sobě nějak blíž a bylo i tak nějak klidněji. Přesně jak to zpívá Karek Gott v té písničce Když jsem já byl tenkrát kluk, to ........ .
Naši to taky tak nějak vidí a říkají, já vím, že když člověk vzpomíná, tak vzpomíná jen na to hezké, ale stejně, když nic jinéh,o tak ta doba nebyla opravdu tak uspěchaná a hektická a lidé měli na všechno a hlavně jeden na druhého víc času. ..............
Mějte se všichni moc hezky a nezapomínejte jeden na druhého, nejsme tu napořád

Od kadeřníka a kadeřník a něco navíc

13. července 2012 v 6:00 | verunnka
Na včerejšek jsme se už zas moooc těšila, šla jsem totiž k holiči a protože jsme se navzájem přidali na facebooku a píšeme si, tak už jsem tam šla jak k úplně dobrému známému, mám pocit jako bych ho znala už strašně dlouho . Jak už jsem psala jeho klientelu tvoří ženy všeho věku a přede mnou byla asi šedesátiletá paní ,nevím s jakým účesem k němu přišla, ale když odcházela, tak jí to moooc slušelo, pak tam byla paní asi jako mamka a jí to taky udělal moc hezky. Mamka by tam taky ráda k němu chodila, ale nemůže, má ve vlasech lupenku a nikdo s ní nic nechce mít a tak si všechno kolem vlasů včetně barvení , melírů a stříhání dělá sama za pomoci mé a taťky. Tu lupenku má jen ve vlasech , naštěstí nikde jinde.
No a to je on - pan kadeřník Lukáš Smějící se, teď je teda takový smutnější, rozešel se s přítelem a to ho dost vzalo , no i gayové mají vé city.
a ještě jedna od něj z domova,vše si to tam takhle zařídil a navrhl sám Mrkající no a takhle usměvavý je pořád Smějící se
a i když jsem vám psala, že jsi jdu nechat ostříhat jen ofinku, tak to jsem si já pěkně plánovala, skutečnost je ovšem zas zcela úplně jiná, né ještě nepovím, nechám vás chvilku napínat. Když jsem mazala k němu na náměstí, tak se strhl tak šílený liják a vítr, že deštník jsem měla během chvilky nadranc a natotata se ocitl v koši na náměstí a já došla jak zmoklá slepice a tak bylo příjemné, že jsem ty zmoklé vlasy nemusela řešit já, ale že se o mě postaral někdo jiný.
No ani moc mě přemlouvat k tomu co měl v plánu nemusel, lehce mi to naznačil a já hned nadšeně kývla. Nejenže jsme dělali melíry a stříhali ale moje premiera přišla ve chvíli, kdy místo fenu vytáhl žehličku na vlasy. Já mám od přírody vlasy vlnité a jak už to tak bývá, pokukovala jsem po vlasech rovných, no a včera mi ten můj sen, alespoň do dalšího umytí vlasů splnil.
A ja to dopadlo, posuďte sami Smějící se
jenom promiňte, že fotky jsou ne úplně ostré. Foťák jsme vrazila mamině do ruky a nevšimla jsem si, že mám nastavené makro, které se tady na to focení vůbec nehodilo Smějící se
no, ale až si zas umeju hlavu, tak hned mi naskočí ty moje vlnky a rovné vlasy budou tatam. Ježíšku, už víš, co si přeju k vánocům ? Prosím nějakou kvalitní žehličku na vlasy, nejlíp tu s těma iontama, jak má pan kadeřník, ta prý nevysušuje vlasy, prosím, já budu hodná a nebudu už ani trochu hubatá, prosím Smějící se
a takhle jsem se tam vyparádila , ale ten nečekaný déšt mě fakt překvapil, ještě , že jsem měla pantofle a ta voda šla jednou stranou tam a druhou stranou ven Smějící se
a taky jsem vám slíbila tu naši maxi sochu na aleji, tak tady je se vším všudy a to dítě je taky kluk i on má totiž ten kousek navícSmějící se
včera se u nás během odpoledne hodně ochladilo, v pět hodin bylo u nás jen 12 stupňů a koukala jsem, že na Sněžce byly jen pouhé dva stupně a v radiu černá hora říkali, že tam navečer s deštěm padal i sníh, jen to né proboha, vždyť prázdniny sotva začalyKřičící
A protože podle předpovědi nás teď čeká několik takových deštivých a studených dnů, tak se vrátím o několik dnů zpátky a ukážu vám ještě několik sluníčkových fotek od nás ze zahrádky
a protože mamčiny kytičky znáte ode mne jen z makro fotek, tak jsem se rozhodla, že zkusím vyfotit i trochu víc než jen kousky kytiček
už teď po těch deštích co byly, je jasné, že i tahle záhonková část zahrady dozná změny, mulčovací kůru, která je mezi záhonkama, nahradí u našich v poslední době tolik oblíbené, bílé kamínky. Ono totiž jak hodně pršelo a zahradu máme v kopci, tak už po několikáté nám ta kůra odplavalaSmějící se no a tam kde už máme kamínky, tak ty tam bez problémů drží.

Tak i tím dneska končím , na zítra už mám připravený koláčkový recep a samy budete opravdu překvapeny jak to je jednoduché.
Mějte se všichni moc krásně a já se chystám o víkendu zas háčkovat, koupila jsem si ještě včera novou vlnu a už se na to těším.

A bylo léto, horké léto, tak jak léto má být....

23. června 2012 v 6:00 | verunnka
Tuhle písničku máme na cédéčku od rádia Blaník, jsou tam samé takovéhlé "retro" písničky a naši ho mají moc rádi a vlastně i já , mamina si ho v létě dost často po ránu, když doma dělá , tak pouští a i mně už vlezlo po kůži a pobrukuju si ji a nejen jí Smějící se

a i my si dnes ukážem pár fotek, kde právě takové léto bylo Mrkající
Babička s dědou a maminou hodně o prázdninách jezdili na " rekreace". Většinou to měli od ROH / teď mi tady musela napovídat mamina/ buďto od babičky nebo dědy z práce.

Od dědy jezdily na takovou rekreaci na Máchovo jezero, tam byli několikrát za sebou a jak vypráví mamka bylo to tam moc fajn
tady už je mamina s babičkou právě na Mácháči, dědu nikde nemáme, protože všechno fotil právě on, i když přeci jen jednu fotku s ním jsem našla a tu si necháme jako bonbonek až na samý konec Mrkající
a ještě jedna fotka z Mácháče, kdo je na ní s babičkou Věrkou vůbec netušíme a myslíme, že je to stejně jako u horní fotky asi rok 1970
od babičky z práce zas jezdili na Zemplínskou Šíravu / zdravím Evku na SLovensko/ a tady to bylo do stanů, však mamka vzpomíná, jak je tam jednou chytla velikánská bouřka, že i mysleli, že stan jim ulítne a tak všichni byli vevnitř stanu a zatěžovali ho Smějící se, a to je asi rok 1972. Tenkrát to tak ještě bylo, že se chodilo dávat šít oblečení ke švadleně. Však mamka vzpomíná, že jí babička nechala ušít právě na tuhle dovolenou bleděmodré kalhoty s kytičkama a ze zbytku látky tašku, ke které děda z překližky vyřezal uši. Mamka se taky na to moc těšila i proto, že poprvé jela tak daleko. Na Šíravě byli asi celkem 3 x a moc se jim tam líbilo, ještě si mamka vzpoměla, že tam vlastně úplně poprvé pila čerstvě nadojené mlíko. Hned po ránu, tam prý slovenské babičky s bandaskou čerstvého mléka obcházely stany a nabízely ho k prodeji, no a babička Věrka ho od nich pro maminu kupovala. To jak jí chutnalo si teda už napamatuje .
A tady je ten jejich skoro létající stan Smějící se a babička Věrka asi zrovna při snídani
a teď se ponoříme v čase ještě hlouběji, úplně vlevo je babička Věrka a druhá zprava je její starší dcera, nevíme v jakém čase a příležitosti to bylo focenu, ale moc se mi líbila ta lehátka na slunění a taky jak se tam všichni poctivě vyhřívaly na sluníčku Smějící se mamka mi napovídá, že to bude asi rok 1957
a tady už máme babičku Věrku zmoženou sluníčkem, na hlavě má, u ní tolik oblíbený kapesníček proti úpalu a je vidět, že to slunko ten den opravdu hřálo, co mu síly stačily a ať se dívím jak se dívám, nikde nevidím druhou babiččinu botu , asi uplavalaSmějící se myslím ta bota, ne babička
a když jsem uviděla tuhle fotku, tak jsme ji sem musela dát, strašně mi připomíná tu idylku ze starých českých filmů, na fotce je i babička Věrka,je to ta úplně napravo a docela by mě zajímalo, co to je vzadu za ní za mládence, děda Ruda to stoprocentně není Smějící se, škoda, že to už se nikdy nedovím Mrkající
splav, tak ten se objevuje na hodně fotkách co v krabici po babičce máme, já sama jsme se v řece koupala taky několikrát a že by tam byla zrovna teplá voda, tak to se říct nedá Smějící se
proto i obdivuju tuhle nám neznámou paní jak statečně v té tekoucí studené vodě sedí
a na závěr jsem si nechala právě slibovaného dědu Rudu, děda ač neplavec, vodu miloval a nebál se jí, no a koupal se tím stylem, že se na vodu položil na záda a nechal se unášet proudem vody a pozoroval nebe, však mamka říkala, že jí babička vyprávěla, že děda v tu chvíli ztrácel pojem o čase, ležel na vodě, pozoroval nebe a kochal se. Jednou ho to prý takhle doneslo až někam do rákosí mezi kačeny Smějící se. Škoda, fotku dědy ležícího na vodě nemám, tak alespoň tahle
A teď zas šup do reality a pokud je dnes sluníčko, tak i vy odpoledne po práci sbalte plavky a utíkejte někam k vodě a nechte se třeba na vlnách vzpomínek taky někam unášet Mrkající


P.S. a ta hádanka z minulého článku byla prázdná rozříznutá makovice

A tak to všechno začalo....6.6.1987

6. června 2012 v 6:00 | verunnka
Tak a dneska to je přesně 25 roků, co se naši vzali, bože jak to letí.
Spolu začali chodit už 4 roky předtím a hned jak taťka přišel z vojny tak se pak vzali. Svatbu už měli zamluvenou půl roku předem, moc se jim líbil ten datum 6.6. a tak si to už takhle dopředu raději na matrice zamluvili.
Mamce tenkrát bylo 21, taťkovi 20 , říkala mamka, že to prý bylo normální, že se takhle maldí lidé brali.
No a protože ani jeden ani druhý si nepotrpí na moc na načinčané věci, tak oznámení měli jednoduché a jen potřebné říkající

svatební fotky ty oficiální od fotografa vám neukážu, ne proto, že bych nechtěla, ale naši je nemají, měli je u babičky Líby a ta když si je po čase nevzali, tak je prostě vyhodila, tak jako většinu mamčiných věcí, co tam ještě měla

na úplně první fotce co si ukážem je mamina s dědou Petrem, on nebyl její pravý táta, ale měli se spolu moc rádi a mamka ho za pravýho tátu měla a ten pán nalevo od mamky to byl tatínek dědy Petra Mrkající a ten se dožil 92 roků
a tady už jsou s taťkou na radnici a za nima jsou i jejich svědci a nalevo opět vykukuje děda Petr
a tady už je po obřadu a na řadu přišli taková ta překvápka od známých, jedním z nich byl povoz, do kterého posadili maminu, taťka dostal chomout na krk a musel mamku táhnout, no a když ji vyndával, tak se zamotala do opratí / opět mamka nezklamala/Smějící se vzadu ta paní v tmavých květovaných šatech s bílým límečkem ja babička Věrka a jak vidno, dobře se baví, ale vlastně oni všichni se smějí Mrkající
a tady už přišel čas na fotografa a fotky v ateliéru, no a protože fotograf byl na přes náměstí, tak mamka s taťkou rozhodli, že je blbost jet autem 50 metrů a tak se šlo pěšky, tady jdou zatím sami , nikdo zatím nechápal, že to myslí opravdu vážně Smějící se
a tady už došlo na tradiční rozbití talíře a jeho zametení střepů pro štěstí Smějící se
a na téhle fotce už je atmosféra povolená a je už i veselo
tady ještě mamka měla na sobě svatební šaty, později odpoledne se pak ale jela převlíknout domů do jiných šatů, v tu chvíli každý předpokládal, že právě v ten okamžik maminu coby nevěstu unesou, jaké ale bylo pro všechny překvápko, když se mamka po 20 minutách v pořádku vrátila Smějící se Ovšem někdo chyběl, ano taťka, oni totiž místo mamky unesli taťkuSmějící se Vůbec nikdo si toho nevšiml, věděl to jen jeden člověk a ten to prozradil asi až po půl hodině, dokonce mamce i pošeptal, kde ho má hledat Smějící se

A tady je mamka se svojí svědkyní Lenku a s nima je i děda Petr, on ač sám tancovat skoro neuměl, tak říkala mamka, že na tanečním parketu skoro vůbec nechyběl a byl skvělým bavičem
a protože měli opravdu hodně známých tak i svatebních gratulací se jim sešla pěkná kupička

a ze svatebních darů jim zbyly už jen nějaké skleničky a stále plně sloužící oranžový mixer značky EtaSmějící se
takže jak to všechno začalo už od dneška taky víte, jak to pokračuje znáte taky a já našim moc moc přeju aby jim to takhle vydrželo napořád /ostatní jim řeknu osobně/Mrkající
Půl roku po svatbě naši dostali byt, ve kterém bydlíme doposud, akorát už je teď náš. Byt si postupně zařídili a sice delší dobu, než myslel,i si musleli počkat na mě, ale nakonec i to se podařilo

a na závěr ještě jejich "osudová" písnička Mrkající

mějte se všichni moc hezky a mějte se rádi, vždyť láska existuje a jak vidíte sami existuje i dlouhá léta Mrkající

P.S. tati promiň, já vím porušila jsem pravidlo a dala i tvoje fotky, ale tady to opravdu bez nich nešlo a náhodou moc ti to tady slušelo, se ani mamce nedivím Mrkající

Svatební retro

1. června 2012 v 6:00 | verunnka
Včera skončil květen a dnes máme prvního června, kromě toho, že je dnes den dětí , začíná i jeden ze statisticky nejoblíbenějších měsíců, kdy se konají "dobrovolné" svatby. Aspoň tak jsme to nedávno četla v nějakém článku v novinách. V květnu podle pověr svatby být nemají a tak pak červen je náporový. Další takový měsíc je říjen a listopad, to ale už prý jsou měsíce, který nesou následky z jara a léta Smějící se.Bride And Groom
No a tak když jsem tuhle prohrabávala fotky po babičce , tak mě napadlo, že bych mohla vybrat ty svatební a něco vám o nich napsat.
Už brzy vám taky napíšu o svatbě našich, však už za pět dnů mají stříbrné výročí.
Dnes se ale v čase vrátíme do minulé století a vlastně i tisíciletí a pár svatebních fotek z té doba si ukážem Mrkající
Nejdřív začneme svatbou babičky Věrky s dědou Rudou Usmívající se
Babička Věrka se narodila v roce 1922 a děda Ruda v roce 1918, neznáme s maminou datum jejich svatby, ale protože jejich první dcerka se narodila v říjnu v roce 1943 a babička zjevně na svatebních fotkách miminko nečekala, tak si myslíme, že to mohl být asi rok 1942 a podle toho, že i děti na fotce mají čepičky a tatínek babičky Věrky má tady i rukavice, tak to bylo někdy v zimě, možná i z kraje roku 1943 to bylo
a tady už je babička s dědou Rudou a to znamená, že už jsou svoji Smějící se
a tuhle fotku mám moc ráda, je to moc nádherná fotka, tu samou fotku máme ještě jednu ale " barevnou" celou ji nádherně vymaloval děda Ruda, měl na to speciální pastelky určené právě na vybarvování fotek. Dokonce i mamina si ty pastelky moc dobře pamatuje, byly ve dvou krabičkách, v těch krabičkách byly na stojato a krabičky byly spolu spojeny takovou vazbou jako jsou staré knížky. Těch pastelek tam bylo asi 90 v různývh odstínech a děda je prý měl zamklé ve své části stříbrníku a vždycky , když mamka chtěla, tak z nočního stolku vyndal klíček, s ním stříbrník otevřel a mamce s velkou posvátností pastelky půjčoval na kukandu a někdy i vytáhl nějakou starou fotku a dovolil mamce ji vymalovat a vlastně jí to i učil, protože jí radil, jak to má dělat, aby to vypadalo jako že to tak je skutečně.
a na téhle fotce je babiččina sestřenice Olga z Holic, v době kdy se vdávala, studovala medicínu a její rodiče nechtěli, aby se vdala a tak svatbu uskutečnili potají a tohle je jejich svatební fotka, Olga si vzala také medika a jejich manželství, co vím od mamky bylo šťastné a oba byli uznávaní specialisté ve svém oboru, jen jedno jim chybělo, děti, které nemohli mít a tak si jednu holčičku adoptovali Mrkající
a máme tu další nádhernou svatební fotku, vůbec netušíme kdo na té fotce je, takže Vám toho o ní nemůžu moc napsat, ale je nádherná a v tomhle článku má po právu své místo, vzadu na fotce je babiččinou rukou napsáno Helen a to je asi jméno té překrásně oblečené nevěsty. Vůbec , celá ta fotka se mi líbí, jak je připravená, naaranžovaná a pak vyfocená.
Pan fotograf " Langhans" jak si jeho jméno můžete přečíst dole na fotce byl určitě mistr ve svém oboru.
a ještě jednu svatební fotku dnes pro vás mám připravenou o téhle fotce nevím ale zhola nic
a díky téhle fotce jsem i poodhalila, jak je možné, že obě naše první dnešní nevěsty, včetně babičky / která měřila stejně jako moje mamina 165 cm/ jsou na svatebních fotkách tak "velké" . Za vše vlastně může tenhle nezamaskovaný podstavec, který nám tady je krásně vidět. Nevěsta vlastně stála na tomhle podstavci, který byl zamaskován jejími dlouhými šaty a tak nám vlastně povyrostla, jak mazané Smějící se
A na téhle fotce se mi moc líbí družička, jak zasněně hledí na nevěstu a koukám, jak byla družička in, měla stejné botky jako mám dnes já , nebo obráceně, že bych já byla in , když mám stejné boty jako ona. Mrkající
A tím dneska končíme svatební retro.

Mějte všichni moc krásný víkend, u nás včera večer a v noci hodně pršelo a tak nás čeká plení záhonků, už to potřebují jak sůl, ale jak bylo sucho, tak to plet vůbec nešlo Mrkající
A na zítra mám pro vás dva recepty a protože jsem to vydržela a ani jeden vám v týdnu neukázala, tak to bude překvápko, jen snad prozradím, že jeden je zeleninový ,ale salát to není Smějící sea druhý je , no tak trochu masový, ale je to spíš takové pohoštění, nebo večeře, tak se nechte hezky překvapit, co vím zítra ukážu.

Jinak jsem včera napsala další dva články až tu nebudu a tím už mám víc jak polovinu potřebných článků. Jeden z těch dvou je retro a můžu vám prozradit, že jsem se v něm pěkně rozepsala a druhý je takové mé zamyšlení na něčímSmějící se
tak a teď už to je opravdu vše a vy všichni se mějte moc hezky

P.S . a ještě pár citátů na závěr :

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene......

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho vlastně miloval...


A opět mám novou anketu Mrkající pohádkovou Mrkající

A zase ta naše mamina......:))

30. května 2012 v 6:00 | verunnka
O tom, že naše mamina má schopnosti přitahovat katastrofy jsem už psala několikrát, jenže ona prostě dokáže naprosto nemožné , to co by ani nikoho ve snu nenapadlo, ona předvádí na počkání.

O tom jak nám v Itálii spadla z útesu u majáku do moře a pak se s rozřízlou nohou belhala 4 km zpět do apartmánu už víte , o tom už jsem psala...Překvapený
o tom jak bylo moře plné koupajících se lidí včetně naší mamina, tam jediná samotinká medůza o které nikdo nevěděl a koho myslíte, že žahla , no samozřejmě naši maminu....Smějící se dodnes má na rameni z toho jizvu
to, že nevidí do stran a musí častěji otáčet hlavu aby právě do stran viděla a doma to tak nějak nedělá se slovy, že náš byt má v malíčku, je fráze celkem pravdivá, protože není týdne, aby neměla ukoplý aspoň jeden malíček na noze, ale to už ani neřešíme, to už je zcela normální...Smějící se
to jak učila lítat kachnu už taky víte....Smějící se

ještě jsem Vám ale nenapsala, jak mamka prolítla židlí, ano slyšíte dobře, to opět dokázala asi jen onaSmějící se

To bylo, když ještě žila taťkova mamka - babička Jiřina a my jsme byli takhle v něděli po obědě u nich na zahrádce na návštěvě.
Byl začátek července, sluníčko svítilo, v bazénu krásně teplá voda a my všichni v plavkách. Babička měli zahrádku v mírném svahu, ale opravdu jen v mírném. Babička uvařila kafe, přinesla buchtu, já dostala nanuka, prostě taková líná nedělní pohoda. Povídali jsme si a v tom se to stalo.
Mamka seděla na takové té klasické bílé plastové židli, jakou máte asi každý, kdo má zahrádku. Mamka měla židli opřenou o kmen stromu , který byl mírně z kopečka. Chvíli před tím vylezly z bazénu a byla ještě mokrá, když si na ní sedala, no a to asi pomohlo. Jak si na tu židli sedla, tak jak byla malinkato z kopečka, tak se židle zkroutila k jedné straně a mamka už prostě dosedala a nešlo to zastavit a tak i s tou židlí padala. No jenže když se chtěla postavit, tak jsme zjistili, že jak byla mokrá, tak jí nejdřív projela ruka tím prostorem mezi opěradlem a sedákem a postupně tam tak napůl proklouzla i půlka maminy. Jak tam narvala hlavu a ramena dodnes nikdo nechápem. Takže mamka byla napůl zaklíněná mezi opěradlem a sedadlem a židli měla na sobě navlečenou Smějící se, Dokážete si představit, že když se postavila, tak židli měla navlíklou vlastně na břiše Smějící se
No nejdřív nám nikomu do smíchu nebylo, ale když jsme zjistili, že je mamina celá a ještě navíc k ní přibyla i židle, tak to bylo haló.
Mamku jsme ze židle vyndali, nemusela tak tedy jet domů,asi by ani nemohla, nevešla by se do auta Smějící se
Celé odpoledne tak bylo o zábavu postaráno, mamka měla " jen " povrchově sedřenou celou ruku a půl boku a nijak jí to nebolelo, teda aspoň to odpoledne. Horší to pak bylo večer to už jí ruka zčervenala, bolela a pálila a ráno, to jsme ji skoro nepoznali, teda tu ruku, maminu jo . Ruku měla od ramene až po dlaň jednu velkou modřinu a opuchlou odřeninu, o břichu a boku ani nemluvím, to bylo to samé.
Takže opět přišel na řadu taťka coby školený záchranář / když pracoval v elektrárně, tak byl velitel hasičů a to školení musel k tomu mít/, mamku prohlíd, ruku znova vydezinfikoval, mamka se teda u toho kroutila jak had a skučela, ale vše dobře dopadlo, na ruku vyfasovala nejdřív normální obvaz, pak stahovací - to kvůli té ohromné modřině , podobně to proběhlo i s břichem a bokem, to ale zavázat nešlo Smějící seno a za pár dnů byla ok a už zas o ničem nevěděla.
My už tyhle věci doma ani neřešíme, mamina se při nich nehroutí a my víme, že to k ní prostě patří.
Pořád jí taťka říká, když ráno jde do práce - koukej dávat pozor, ale myslím, že mamka jedním uchem tam a druhým ven. Tu už nikdo asi nepředěláme, prostě už ji takovou máme.
No a za pár dnů spolu budou 25 let a jsou jak dvě ozubená kolečka, jeden bez druhého nemůžou být, a mám je moooooc ráda
tady dělal taťka blbinky a dělal, že je menší jak mamka, mamka taky měla co dělat aby nevyprskla smíchy a když jsem je vyfotila tak smíchy spadli do písku, no a pak, že po kom jsem, žejo Smějící se?
P.S: večer byla mamka ve sklepě už pro jednu velkou tašku na dovolenou a jak ji sundávala z regálu, tak se jí na hlavu vysypala taška se zimníma botama, je tohle normální Smějící se vždyť tu tašku s těma botama tam dávala nedávno právě ona Smějící se?

a už zas mám novou anketu Smějící se

Vařili jsme kaši, krupicovou kaši.....:))

24. května 2012 v 6:00 | verunnka
Vařili jsme kaši krupicovou kaši - tak se to zpívá v jedné písničce , ale u nás doma se krupicová kaše moc neujala. Až teda na jednu časově omezenou vyjímku.
Když mě pustili jako mimčo domů z Motola, tak jsem byla naučená na sunar a ještě mamce právě v Motole poradili, že mi má vařit nějakou kašičku od Oetkera, no jenže tenkrát se tady nedala vůbec nikde sehnat , nakonec nám ji vozil známý z Německa , no a kaše, tak ta chutnala všem a nejvíc taťkovi.
Mamce bylo vždycky divný, že když mě večer tou kaší / tenkrát ještě z flašky, to mi bylo 5 měsiců/ krmil taťka, takže jemu jsem vždycky vypila všechno a jí ne. A což teprve, když už jsem mohla i tu s čokoládou, to poctivě taťka vracel flašku vypitou do posledního loku. Teprve až po čase, se mamině přiznal, že to, co už jsem nechtěla a začala prskat, tak pak dopíjel on, jak moc mu to chutnalo Smějící se No a mamka si do té doby chudák lámala hlavu, v čem to je, že taťkovi vždycky vypiju celou láhev a jí ne Smějící se.

Asi do tří let jsem dost prý zlobila s jídlem, jediné co vždycky zabralo bylo " mašo na košti, pájek, a kojínka s jajíčkem"
takže pěkně postupně, nejdřív to mašo na košti - což bylo samozřejmě grilovaný kuřecí stehnoSmějící se
nikomu jsem nedovolila, aby mi ho obral a takhle statečně jsem se s ním prala sama se slovy : já šama, já šama Smějící se

pak to byl párek, tenkrát mi mamka kupovala kuřecí v Esu a ty když jsem nechtěla nic jíst, tak zabraly taky
a koukám, že jsem se tady houpala na židličce, tak to už si teda vůbec nevzpomínám Smějící se

no a teď ty kolínka s vajíčkem, úplně nejraději jsem je jedla v psí boudě - měla jsem takový látkový domeček postavený v pokojíčku a ten byl potištěn jako psí bouda, a když jsem ten domeček dostala, tak jsem v něm chtěla i spát a i večeřela jsem v něm a po obědě i spala a na to už se i pamatuji, tady mě mamka fotila skrz jeho okýnko

a tohle je někdy na vánoce, za mnou vykukuje kousek stromečku a já snídala kakao a štrůdl, tenkrát jsem mu prý přišla hodně na chuť a tak se u nás stále pekl štrůdl Smějící se
a tohle si ted nepamutuju ani trochu, to bylo v době. kdy taťka dělal na směny a mamka mu takhle nechávala večeři v troubě a nejednou mě načapala, jak potají ujídám a prý jsem si to vždycky moc užívala. Jsem naučená, že moc nesolím/ nesmím kvůli srdíčku/ a pak když už to bylo přichystaný pro taťku, tak už mu to mamka dosolila a já si právě chodila asi užívat to, že to je slané.S vyplazeným jazykem
A tohle jsem zdědila po taťkovi, on taky takhle chodí ujídat do pekáče když něco zbyde Smějící se
a tady jsme s Káťo a Markem od nás, v létě nám hodně rodiče dělali ohýnek a my si opékali buřtíky a pak venku společně hodovali a to modrý auto za náma, tak to bylo naše úplně první a říkali jsme mu Máňa a jak jsme byli panečku rádi, že ho máme, tenkrát jsme ho koupili od souseda přes ulici za šest tisíc korun Smějící se
pak přišlo období, že mě začalo bavit pomáhat mamce v kuchyni, nevím teď už jestli to bylo proto, že mě to opravdu bavilo, nebo proto, že vždy se tam našlo něco dobrého, no a když to bylo maso na kosti, tak jen o to líp
a tuhle fotku si s mamkou vůbec nepamatujeme, ale je vidět, že tady už mi chutnalo dost Smějící se
a tohle je z prázdnin v Holicích, měli jsme tam i sporák a tak nám mamka k večeři upekla pizzu, no a jak mi chutnala můžete posoudit sami,
bylo to o prázdninách před první třídou a já jsem tam na chatě v kuchyni našla tuhle cestovní skládací lžíco- vidličku a s níčím jiným jsem tak už nejedla, tak moc se mi líbila Smějící se
tak o tím dneska končíme, už mám nachystané další retro fotky, ale ty si nechámu zas až na příští týden

mějte se moc krásně Mrkající užívejte sluníčka, které bude snad i o víkendu, akorát snad bude o něco chladněji a nezapomeňte, že zítra je poslední den na přihlášení do soutěže Mrkající
První várku dárečků pro vás už máme komplet hotovou a protože nám došla bílá bavlněná příze a tu co používáme mají zas jen v galanterii na druhém konci města, tak musíme čekat do soboty, než budem moc pokračovat, než tam naši pro ní zajedou.

A všem Janám, co mají dnes svátek přeju všechno jen to nejlepší Usmívající se


Retro účesy a trochu i móda

18. května 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsem Vám slíbila, že zkusím pohledat nějaké fotky po babičce na téma účesy. A to zas bylo, já když tu krabici s fotkama vytáhnu, tak padám do jiného světa a naprosto zrácím pojem o čase, až se pak vždycky divím, jak mi to hledání dlouho trvalo. Včera jsem poctivě vybírala a hledala až jsem z hrůzou zjistila, že těch fotek jsem vybrala asi třicet a to už by bylo spíš na román než na článek, takže nastalo obtížné třídění, no a opět po delší době se nakonec povedlo Smějící se
takže hezky se usaďte začínáme
jako první je pro nás paní, zcela neznámá,usoudily jsme s mamkou, že to byla asi nějaká teta babičky Věrky, protože je dost podobná její mamince
tady na té fotce víc jak vlasy mě zaujalo oblečení, kdoví jestli je šité v ruce nebo už na stroji, ale i tak je na něm vidět, že bylo určeno pro slavnostní příležitosti, no a ten límeček, dokážete si představit, kolikrát museli dát nahřát žehličku než ho takhle nažehlili ?
a na téhle fotce se mi líbily ofinky dětiček, mají je všichni asi podle stejného hrnce, akorát ten kluk uprostřed ten tam má nějaký zub, asi ten hrnec daly uchem dopředu a pak ho tam i tak obstřihli Smějící se
a ještě se z té fotky dá podle oblečení poznat, že tam jsou tři sourozenecké dvojice , protože jsou vždy shodně oblečený
a tady už máme babičku Věrku, dědu Rudu, a malou Věrku / ta větší/ a Líbu / mamky mamka/
i tady je krásně vidět, jak jsou naparáděný a načesaný, na téhle fotce se mi úplně nejvíc líbí učes malé Věrky, je naprosto kouzelný
a tady už je malá Věrku ve školce, je to asi tok 1948 a sedí druhá zprava a je skvělý, jak všechny holčičky , teda až na tu úplně nalevo, mají téměř shodně vyčesané vlásky, že by dílo paní učitelky ? a ještě si všimněte, jak všem klukům správně trčí uši, takže jsem nebyla sama kdo měl jako malý, místo uší větrolamySmějící se
a ještě jednou malá Věrka, ale tady už nám povyrostla, no a na téhle fotce mám pocit, že když jsem se na ní podívala napoprvé a moc jí nezkoumala, že jsou všechny holky ostříhaný podle jednoho vzoru, asi už tenkrát nafest sledovaly módu a teta Věra je v poslední řadě čtrvtá od leva

a jedna pohodová, babička Věrka s dědou Rudou a asi na cestě někam na náměstí
oba v ležérních modelech a načesaní, akorát být babičkou, tak bych si do toho kostýmku vzala jinou halenku Mrkající
ta budova nalevo od nich, to byla administrativní budova pivovaru,která pak z část shořela a pak ji stejně zbourali a teď tam začíná pěší zóna a na tom místě stojí ČSOB
a vzadu za nima to je bývalý okresní úřad a teď tam je Úřad práce, sociálka a některé zdravotní pojišťovny a okresní zastupitelství a ta budova je prakticky pořád stejná a před tou budovou stál tank , ale ten už tam pochopitelně není Smějící se
a z téhle fotky se dá poznat, jak děda s babičkou byli strašně pohodoví a prímoví, škoda, že jsem dědu nemohla poznat, mamka když o něm vypráví, jak si s ní maloval, hrál na housle, učil poznávat kytičky - spolu chodili hodně do parku a spoustu jiného, tak to muselo být děsně fajn
jo a ještě děda sbíral známky a s maminou pak spolu vydrželi celé hodiny rovnat je do aršíků a pak je lepit na takové černé tvrdé archy a rýsovat k nim rámečky, škoda, že babička Líba vše prodala, moc ráda bych si to prohlédla, očuchala- miluju tu vůni starých časů, jakou si tyhle věci sebou nesou a vůbec měla bych v tom i kousek dědy a mohla ho tak i poznat a taky bych si mohla sáhnout na věci, na které sahal i děda
a tady na té fotce už děda Ruda módu ani účes neřešil, na hlavu si narazil baret a bylo mu fajn, mamka si pamatuje, že ten baret si sundával jenom na spaní a pokud si nemyl hlavu, tak ho nosil i do vany . A v zimě měl zas oblíbenou zmijovku, ale takovou žádnou fotku jsem nenašla, no škodaSmějící se akdyž tady koukám na ty jeho ruce, tak stejným způsobem si je dává i mamina, zvláštní, co všechno člověk podědí
a opět děda Ruda , tentokrát coby kojná s mojí maminou , jak jsem psala, mamka u babička a dědy vyrůstala odmalička a podle jmelí to bylo někdy kolem vánoc, takže mamce tady bylo něco kolem jednoho měsíce Smějící se a dědovi bylo 47 a ty vlnitý vlasy, které si mamka každé ráno marně narovnává zdědila právě po něm Mrkající
a tady byl mamině jeden rok a koukám, že vlasů jsme měli na roce skoro stejně, mamka měla jen o pár chlupů víc jak já,
no a i parádní šaty s bílým límečkem měla, ty jí šila babička, už tady je vidět, jak světlé oči mamka má,má je takové světle modrošedivé a když hubuje tak ji jdou i trochu do zelena Smějící se a jak tak koukám, tak jí uši neodstávaly Smějící se
a že vítr u nás fouká celoročně a od jakživa je krásně vidět tady na mamce, jak má vlasy od větru na straně rozfoukané.
kdo ke mě chodíte pravidelně, tak vzadu poznáváte už rodný domeček paní Emy z cukrárny, no a na stejné sušáky na prádlo chodímě věšet i my, akorát to bidlo na koberce a peřiny už tady nemámeMrkající
tak to je pro dnešek vše a já jdu ještě napsat zrovna recepty na zítra
mějte se všichni moc krásně a hezky si užijte sluníčkový víkend

Já a mé dětské účesy :))

17. května 2012 v 6:00 | verunnka
Úterní návštěva kadeřníka mě motivovala k napsání tohodle článku, bude u mě a mých dětských " účesech" Smějící se
Když byla mamka těhotná, tak jí v jedno období dost pálila žáha, normálně na to vůbec netrpí, ale tenkrát jo.
No a každý jí říkal, že se k tomu říká, že se jí narodí miminko s hodně vláskama Smějící se. Tenkrát se ještě nevědělo jestli se narodí holčička nebo kluk a tak naši byli připraveni na holčičku minimálně už s půlmetrovejme culíkama a nebo na kluka / v tom případě bych byla Jakub Mrkající/ s účesem stylu hippísák Smějící se.
No omyl, narodil jsem se coby fantomas, hlavu jsem měla naprosto holou jak pan Hála Smějící se a takto to vydrželo asi do mých dvou let, pak to bylo teda z důvodu množství antibiotik, které do mě cpaly, všech možných a častých rentgenů.
tady je důkaz, to mi byl roky a vlásky se jaksi nekonaly
jen takové to jemné chmýříčko se občas ukázalo
ve dvou letech se ale začalo svítat na lepší časy, z fantomase se stal angrešt, tak mě pojmenoval taťka, když mi naráz po celé hlavě začaly růst silnější a pevnější vlásky a když měly asi 2 cm, tak mi trčely úplně na celé hlavě, tak proto angrešt, opravdu jsem mu asi byla podobná Smějící se
a tady už to je v mých třech letech a tady už náznak holčičích vlásků je patrný, už i ocásek mi šel na hlavě dělat, to jsem focená u fotografa, tak proto ten vyjukaný a nucený úsměv
a tohle je můj ranní účes nazvaný úprk na záchod, já vůbec ráda chodila a seděla na záchodě, ani nevím proč, ale moc se mi tam líbilo. Pamatuju, že jsem tam jako malá chodila sedat i když jsem to vůbec neptřebovala, prostě jsem se tam jenom usadila, houpala nohama a zpívala si na celý byt a nebo si povídala s mamkou do kuchyně a nebo do koupelny když zrovna pralaSmějící se
a tahle fotka bude asi taky nějak z toho stejného míň vlasatého období, to jsme byli v Adršpachu a tady mi udělali účes alá kozí bobek Smějící se
a na tuhle fotku se už i pamatuju, tenkrát jsem si hodně hrála s velkým miminkem / panenkou/ co jsem měla, bylo velké jak opravdové mimino a tak jsem na něj měla i nějaké oblečky po mě, no a i tahle čepička byla taky po mě a místo panence jsme jí oblékla tenkrát sobě a nechtěla jsem jí sundat a tak jsem v ní šla i spát Smějící se, no a vlásky už se mi tady na ramenou začínaly pomalu vlnit
v tohle období jsme hodně jezdili nakupovat oblečení do Polska a vždycky mi tam naši koupili i nějaké sponky do vlasů a takhle jsme je zkoušely, mě to strašně bavilo, když mě mamka česala a vymýšlely jsme přitom i rúzné vtipné účesy
a tohle je účes alá vodník česílko, moc ráda jsem se koupala / to mi zůstalo dodnes/ a ještě raději jsem si myla vlasy, moc se mi líbilo, jak ty dětské šampony krásně vonělyMrkající a bylo to asi někdy v létě, je tady krásně vidět,jak jsem nosila tričko a od rukávků dolů mám opálený ruce, nebo že bych je měla tak špinavý, né to asi né Smějící se a všimněte si uší, jak mi krásně trčí, měla jsem to takové poctivé větrolamy, ale i to se časem srovnalo a teď už je mám ok , holt všechno chtělo jen svůj čas Smějící se a koukám, že i tady je vidět jedna z mých jizev, jako menší mě to trápilo a dnes už to taky dávno neřeším a ani je už nevnímám, pokud mě teda zrovna nezlobí píštěl, co se mi v té pod prsem už jako malé udělala
a tohle je o prázdninách před první třídou, to jsme byli na chatě v Holicích a tady jsme zrovna byli na minigolfu a já mám účes alá Odvážná školačka Máša Smějící se a představte si, že tyhle culíky mi zvládal bez problémů plést i taťka, akorát si pamatuje, že on mo je stašně utahoval a pak mi trčely jak Pipy punčochaté
a tady mám účes v podobě bláznivé paní domácí, tenkrát jsme zkoušely nechat přerůst ofinu a tak jsem ji měla tady sepnutou sponkou, ale nějak mi to neslušelo a tak z toho sešlo. No a domácí práce mě bavily už tenkrát, akorát ta žehlička hrála nějakou melodii a já když " žehlila" tak jsem ten zvuk měla zaplý, no a chudák mamka když to musela poslouchat několikrát za sebou. Naši mi tyhle zvukové hračky moc nekupovaly, ale expert na to byla babička Věrka, takže ty hračky jsem stejně měla Smějící se a koukám, že jsem tady měla punčocháče a ty já nosila strašně ráda, ale muselo to být tyhle řádkový bavlněný a nejlíp když byly hnědý, úplně jsem nesnášela takový ty krepsilonový či jaký to byly, ty šly blbě oblíkat a když mi s nima pomáhal taťka, tak mě přitom vždycky štípal nechtěně do nohou to jak mi je natahoval, protože mu to taky nešlo a jak mi je vždycky posouval a chytnul je , tak mě štípnul Smějící se

a ještě jednu fotku mám připravenou a tady mám účes alá modrý obláček, to je v Itálii asi před 6 lety a ten kruh si tenkrát tam mamka koupila, aby měla něco pod hlavu na pláži a mě napadlo si ho takhle navlíknout na hlavu, no já nemám daleko ke každé pitomině a kde se nějaké konají, brzy se objevím i já Smějící se
tenkrát jsem tam s tím způsobila takovou srandu široko daleko a dokonce někdo i vymyslel, že jsem jak Teletubies
Smějící se
jinak když jsme u moře a koupeme se, tak vlasy vůbec neřeším, nechodím k moři proto,abych si tam hlídala vlasy,ale proto abych si zaplavala, potápěla se a vůbec blbla. No večer když pak jdeme ven, tak to už je jiná , to už si na vlasech dávám záležet Smějící se.
No a včera když jsem hledala ve fotkách ty pravé, tak mě tak napadly další a další články s mýma fotkama, takže se máte zas určitě na co těšit, ale to zas až někdy jindy.
zkusím se podívat i do krabice po babičce a třeba i tam najdu pár fotek na téma účesy tenkrát Smějící se
Mějte se všichni moc hezky, počasí se nám začíná už snad pomalu vylepšovat, víkend je v dohledu a tak se mějte všichni moooc hezky a zas zítra

P.S. a ještě citát na závěr :

Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.

Už :))

15. května 2012 v 17:57 | verunnka
tak před chvílí jsem dorazila domů a jak jsem slíbila tak ukazuju, víc napíšu zítra do článku, ale bylo to super a JÁ jsem spokojená, což je úspěchSmějící se
takže ty slibované fotky
a další
a ofinka z druhé strany, kde je nakrátko a došikma
akorát mi to cestou domů trochu poopravil i vítr, který opět funí jak o závod

tak zítra si napíšem víc

Tak jak se Vám líbím...haf,haf

12. května 2012 v 16:11 | verunnka
Dneska ráno jsme šla ven s paničkou tak jako vždycky, venku bylo strašně mokro a pršelo pořád jak o závod.No a já nejsem zrovna ten typ co by chodil vzorně po chodníčkách, jsem správný pes tak musím všechno očuchat a zjistit. No a ráno jsem proběhla pár loužema, prolítla louku, zaběhla se podívat ke stromkům do toho řádně promokla a domů jsme dorazila špinavá jak čuně. Pánička mi opláchla tlapičky , vysušila mě a já jak pak pomalu prosýchala, tak jsem začala neskutečně smrdět, kdoví čím jsem proběhla, takže jsem musela do vany
pak mě vydrbali, zčásti vysušili a za to že jsem byla hodná, tak jsem dostala mňamku a takhle spokojeně jsme se uložila v obýváku
jenže po té velké práci jako je koupání na mě přišlo spaní a tak jsem se přesunula do pelíšku, co mám v koupelně, já mám palíšků několik a ten v koupelně mám ráda, když chci klid, tam mě nikdo neruší a i přes den tam je šero a tak se tam dobře spinká
a takhle mě už skoro spící vyfotila Verunka, nejdřív mě teda přikryla dekou, jo to já mám moc ráda, když mám na záda teplo, to si pak spokojeně vrním skoro jako kočka Smějící se
takže pro někoho hezké a příjemné odpoledne / u nás u neprší a chvilkama se už klube i sluníčko, ale je velká zima/ a já si jdu zdřímnout Mrkající a nevím proč mě koupaly,stejně se zas večer zmažu Smějící se, nějak moc voním po jejich tak to budu muset večer napravit a já po chodníku stejně chodit nebudu, víte jaký to je v těch loužích dobrodružství

baf , baf vaše Barunka a

Mamčina chmelová brigáda

10. května 2012 v 6:00 | verunnka
Tak to už je dávno, aspoň z mého pohledu mi to přijde už opravdu dávno. Psal se rok 1983 mamka chodila krátce s taťkou a do druháku na textilní průmce. V té době bývalo zvykem, že druháci a třeťáci od nich ze školy jezdili na jarní chmelovou brigádu a nejinak tomu bylo i tom roce. Byl začátek května a brigáda už byla na spadnutí. Mamkou ale cloumalo rozhodnutí, zda jet nebo ne, na brigádu se moc těšila už od prvkáku, kdy se dozvěděla, že se ve druháku jezdí, ale zas na druhou stranu v té době začala chodit s ta´tkou a tak byla strašně zamilovaná a nevěděla jak to obojí udělat. Žádná chřipka ani střevní potíže se nedostavily, ani ty fingované a tak mamka vybavena ohromnou bagáží a řízkama nakonec odjela na chmel. Jak sama říkala, největší problém byl dostat se s báglama vlakem do Jilemnice ke škole. Z Trutnova do Jilemnice nejezdí přímý vlak a jednou se musí přestupovat a tam byl ten problém. Zatímco většině holek v Trutnově někdo rodičů s naloděním se do vlaku pomáhal, tak při přestupu to musely zvládnout se všema těma báglama samy, no a že jich bylo. Takže dvě holky byly venku před vlakem a ostatní jim z vlaku házely bágly, průvodčí už byl na nervy, vlak už měl dávno pokračovat dál v cestě, ale nemohl, stále probíhalo za ohromného hihňání vyloďování z vlaku. Nakonec se vše sice se zpožděním, ale povedlo. Ovšem ten samý problém nastal při nastupování do dalšího vlaku a pak to samé pak při vystupování v Jilemnici.
Vše dobře dopadlo holky se doplazily s proviantem ke škole a autobusama odfrčely na skoro tři týdny k Žatci. Ten rok bylo vyjímečně teplé a suché počasí, takže nakonec z toho báglu potřebovaly hlavně tílka, kraťasy a plavky, no jenže kdo to mohl vědět.
a tady máte kousek z mamčina deníčku :

Po několika hodinové jízdě dorazily na místo.
Bydlely přímo v areálu JZD. Z jedné strany vedle nich kravín a z druhé traktorová stanice. Na pokoji jich bylo třicet = patnáct paland,jeden stůl, čtyři židle a jedny kamna na uhlí, toť vše. Smějící se No to si nedokážu vůbec představit. Ony /byly to samé holky/ vlastně ani nic víc nepotřebovaly. Ráno v osm odcházely na chmelnici a dělalo se do šesti a protože ta byla vzdálená od ubytovny asi pět kiláků , tak zpátky se vracely až kolem sedmé večer. A ze začátky chodily tak zničený, že se osprchovaly a chodily spát. Ani dost dobře nechápaly, proč učitelé vyvěsily tenhle pokyn Smějící se, byly rády, že byly v posteli a na nic jiného neměly ani pomyšlení
Jinak ten pokyn si mamka po několika dnes z nástěnky sundala a vzala, potřebovala ho nutně nalepit si do deníčku Smějící se
Jak ale šly dny , tak holky zjistily, jak se dá práce " očůrat" a nikdo nic nepozná a tak chodily z pole už plné sil a elánu a po nocích tajně oknama /byla to přízemní ubytovna/ zdrhaly na průzkum vesnice Smějící se
No a tady jsou holky od mamky ze třídy a Karel, ten ale propadl a pak se na školu úplně vyprdnul.
jako jeden z dozoru s nima jel u vychovatel Jan Kubát od nich z intru, byl to příbuzný spisovatelky Marie Kubátové a tak i on měl vlohy ke psaní a tohle mamce napsal do památníčku
a na jídlo, tak na to mamina vzpomíná hodně v dobrém, měli štěstí na to, že jim jídlo vozili přímo z jídelny JZD a tak bylo poctivé a chutné a téměř všechny tam tenkrát nějaké to kilo přibraly. Dokonce s sobotu jim jednou upekly bábovky a pak zas buchty, no staraly se tam o ně jako mámy Smějící se No a jak šel čas, tak přibývalo marodů, kteří museli zůstávat na ubytovně a mamina byla vždy za tu šlušnou a poctivou a tak byla učitelama vybrána k tomu, aby na ubytovně byla s nima a na vše dohlížela, když ostatní budou na chmelnici. Takže za stejné peníze jako měli ostatní za těžkou práci měla mamina velkou pohodu, starala se o marody, nosila jim jídlo z jídelny JZD / marodům vařily i jako bonus puding a podobné vymoženosti / a pak se taky opalovala, četla knížky, psala dopisy, holkám sbírala a věšela prádlo / měli tak dispozici jednu automatku/ chodila na poštu s dopisama a zpět nosila došlou poštu, no prostě pohoda. Mrkající
Dodnes na tu brigádu vzpomíná hodně v dobrém . Tenkrát si tam za ty necelé tři týdny vydělaly každá asi devětset , no a to prý pro ně byly velký peníze a navíc co bylo pro ně hlavní, že se ulívaly ze školy. Mamka si tenkrát část peněz vyměnila za bony a koupila si v Tuzexu nějaké věci, podprsenku na zapínání vepředu Smějící se, vystřelovací deštník, líný tenis a nějaké mlsky a ještě jí spousta peněz zbyla . Ten rok hned po chmelu jim začínaly dva týdny povinné praxe v nějaké textilce, mamka si vybrala jednu z těch trutnovských, takže když se pak vrátily do školy, tak už byla skoro půlka června , no a to už se neučily a jenom měly pořád dílny. Mamina tenkrát tu dobu do vysvědčení strávila kreslením nových vzorů pro školní žakárské stavy a technickou přípravou k tomu, byla na to tenkrát prý expert, tak to nechali vymyslet a udělat naši maminu a dokonce to mohla dělat doma, takže do školy jela už jen parkrát, vždycky jen dovézt to co měla hotové. Opravdu pak když v září šly do školy, tak ty mamčiny vzory už byly na stavech a tkaly se .Škola ji tenkrát svým zaměřením/ až na zušlechťování tkanina a matiku/ hodně přirostla k srdci a o to víc jí mrzelo, když se nedávno od jedné z vás dozvěděla, že škola už nefunguje a je zavřená
Další rok už na chmel nejely, musely povinně o hlavních prázdninách ne letní aktivitu mládeže a někde jednotily řepu, dva týdny z prázdnin k ničemu a ještě zadarmo, protože to byla povinná brigáda od školní SSM Nerozhodný.
Mamka teda každý rok o prázdninách už od patnácti chodila na měsíc na brigádu na poštu a moc jí to tam bavilo a ten rok co odmaturovala, to bylo zkraje května , tak šla hned na dva a půl měsíce na brigádu do pekárny, chodila šest dnů v týdnu pořád na odpolední a taky jí to moc bavilo a když měla končit, tak z toho byla smutná, nejraději by tam zůstala napořád.
Tenkrát za část korunek, co si vydělala, jela pak hned na dva týdny do Maďarska k Balatonu , pak byla týden doma a potom už nastupovala do práce do Texlenu jako účetní. No a tu práci dělá vlastně celý život, akorát, že teď už doma.
Jé to jsem se zas rozepsala a ani jsem nenapsala vše co mi mamka o tom vyprávěla. tak zas někdy se vrátíme do minulého století a něco si z té doby napíšem.

P.S. a nahoře mám zas novou anketu - chmelovou Smějící se

Plavkové retro a dobroty z trouby

25. dubna 2012 v 6:00 | verunnka
Pondělní nákup mých nových plavek mě motivoval k napsání dnešního článku.
prohrábla jsem fotky po babičce, přidala pár našich a tak můžeme plavkové retro právě začít Smějící se

Jako první model se nám představuje babička Věrka, oblékla se do slušivého jednodílného modelu s výraznými barevnými květy. Za pozornost dál stojí i slušivá pokrývky hlavy alá kapesníček s uzly na rohách.
Druhý model - děda Ruda ležící vedle ní si oblékl elegantní zdá se , že kostičkové plavky.Jako dplněk slouží nafukovací míč a letní plážová taška s velkými uchy Smějící se
Dále nám na pomyslné molo přišla celá skupinka dovolenkářů. Úplně vlevo si povšimněte babičky Věrky tentokrát v dvoudílných plavkách.Napravo od ní sedí její mladší dcera Líba v modelu spoďárkové bombarďáky. Druhá dcera sedí úplně vpravo ve vodě.Ta zvolila jednodílné poněkud větší plavky.

A tady už se nám předvádí mamina coby malá Šárka.Jako správná modelka přicupitala nejřív v roztomilých kytičkových šatičkách s bílým límečkem.Model je doplněn v dnešní době opět módními bílými ponožkami, slamáčkem a letní taštičkou z té samé látky jako jsou šatky / obojí šila babička Věrka/. Ještě úplně dole si můžete všimnout pohozených modelčiných slunečních brýlí a velkých nohou fotografa /dědy Rudy a nohy mě opravdu velké - pyšnil se poctivými třináctkami Smějící se/
A zde již malá modelka odhodila líbivé šatičky a předvádí nám plavky vzoru modré trenýtky s kapsičkou. Jako doplněk si vzala nafukovací pandu.
Vše z povzdálí pozorovala babička Věrka i zde v jednodílných plavkách a jako vždy a téměř na každé fotce s pletacíma jehlicema v ruce.A pro dobré pozorovatele okolí potvrzuji, že se skutečně jedná o Máchovo jezero. A ještě stojí za povšimnutí lidé sedící na molu, jak zaujatě pozorují cosi pohledem k nám. Že byl děda Rudy fešák / právě fotil babičku/, to vím, ale že by upoutával i pohledy mužů, tak to mi nikdo neřekl Smějící se
Tak a tady už jsme se posunuly do éry barevných fotek a právě se Vám představuje modelka Verunka. Má na sobě plážový župánek, sluneční brýle a červené pantofličky a chystá se do rybníka v Holicích.
A tady už nám malý hastrmánek leze z vody.Slušivé plavečky doplňují nafukovací rukávky s obrázkem želvy ninji a já je šíleně neměla ráda a pořád mi je dávali
A tohle je o rok dýl, ten samý rybník, ta stejná modelka, opět ty nenáviděné rukávky, ale plavky jednodílné , no a nějaké to kilo navíc Smějící se a rozbité koleno Smějící se
A na téhle fotce plavky moc vidět nejsou, ale ta fotka mě tak zaujala, musela jsem Vám ji sem dát.žasnu, že i do obyčejného malého bazénku já byla schopná skákat šipko-placáka. Chudák Marek, když viděl, co se na něj řítí, tak se raději schoulil do koutka.Smějící se
Ještě Vám ukážu, co bylo včera ráno když jsem vstala nachystáno v kuchyni. Je zřetelné, že kromě maminy se o dobrůtky postarala trouba. K obědu jsme měli šunkafeky, k večeři plněný zapečený brambory podle Blanky a pak ještě muffinky s kokosem a kompotovou třešínkou.

Na muffinky vám nachystám recept na sobotu.
Tak a to je pro dnešek všechno .

Jinak ta věc o které jsem Vám už psala předevčírem, tak včera nabrala svého konce. Šlo o věc starou sedm roků a my ještě ani předevčírem ráno netušili, že dnes už bude uzavřená se zdárným koncem, tak jak tomu mělo být už tenkrát. Ten někdo dal věci do pořádku, ale máme pocit, že i když žije ve finančním nadbytku, tak ani trochu šťasten není. Zůstal sám a možná i proto dal věci tak nečekaně do pořádku a bude mít snahu o nějaké navázání dávno ztracených nitek s námi. No a znáte naši, hodně o tom večer pak doma mluvili . Uvidíme, jak se znovu nalezený děda bude chovat dál,necháme to na něm......... . Ale myslím, že našim a hlavně babičce Jiřině tenkrát ublížil natolik, že to bude hodně těžké a taťka mu to, co hlavně udělal babičce jen tak nezapomene , bude to těžké, ale pokud potřebuje pomoc, tak to naši odmítnout neumí ...... .

narozeniny,narozeniny, narozeniny.....

16. dubna 2012 v 6:00 | verunnka
Dneska moc psát nebudu a spíš Vám ukážu několik fotek z mých dřívějších narozenin, všechny za všechna předchozí léta vám, ale neukážu,musím si přece něco nechat a na příští a i další roky, abych vám sem měla co dávat.Smějící se
Takže první fotka je úplně z těch prvních narozenin a jsem tu s maminou,, jednou už jsem to psala,že na roce jsem vážila pouhých 5,70 kg, ale hubeňourek jsem nebyla, tím, že jsem byla i prťavá, tak se to tak nějak srovnalo. Tady jsem ještě sama chodit neuměla, naučila jsem se to pak za měsíc

a to je fotka z těch samých narozenin, no a kdo jiný to se mnou asi může být, než babička Věrka, koukám, že mi bylo i šumafuk, že mi lezou spoďárky,no pořádný bombarďáky jsem to měla Smějící se

a tady to si nepamatuju, ale to jsem prý byla na narozeniny nemocná a tak proto i to pyžamko a aby mě naši trochu zabavili, tak už jsem dostala dort hned po ránu, no dostala, měla dostat, mamka ho měla připravený v kuchyni na lince a šla pro svíčky, no a já si dort vzala, dala na zem a pustila se do něj, a taťka, ten to pěkně se zájmem fotil a nechal mě, ale i na ty svíčky nakonec došlo, přece jsem musela nejdřív ochutnat, jestli není dort třeba zkaženýMrkající
a k těm narozeninám jsem dostala kolo a radost jsem z něj měla opravdu velikou

tak a tady mi bylo pět a to jsem ještě nevěděla o dárku, který zatím co jsem foukala do svíčky / byla to ta žertovná co nešla sfouknout, no však to je na fotce vidět ja úporně foukám/ potichu za mě přivezla mamina

byl to tenhle kočárek s panenkou a panenku jsem pojmenovala Pepík, kočárek byl trojkombinace a já z něj byla úplně paf a hrála jsem si s ním hooodně dlouho, i když byl na mě už pak malý

tak a tohle je o rok dýl a všimněte si, že tenkrát asi muselo být taky chladné jaro, to podle těch bledulek na stole ve vázičce

ty šaty jsem tenkrát dostala taky k narozeninám a mamka si pak všimla, že se u límečku trochu pářou, takže proč myslíte, že je mám tady sundaný a co asi tak dělá babička Věrka za mnou ?
A představte si , že mám narozeniny ve stejný den, jako měl narozeniny děda Ruda to byl manžel babičky Věrky.No však prý babička Věrka mamce už od začátku jejího těhotenství říkala, že se miminko /jako já / narodí 16.dubna, stejně jako děda, no nikdo jí nevěřil a ja to dopadlo už víte.Smějící se

tak to je z narozeninových fotek dneska všechno
z dnešních narozenin fotky ještě nemám, naši mi sice chtěli dát dárky už včera, to abych nemusela čekat až do dnešního večera, než přijde taťka domů z práce, ale mě to nevadí čekat, i když teda jsem nedočkavá až moc, ale já to zvládnu, já mám na narozeninách, na vánocích ráda právě to čekání a těšení, takže si to ráda protáhnu až do večera.Mrkající
Mějte se všichni moc krásně a do nového týdne vykročte tou správnou nohou

Tenktrát,pokyny rozdány a Škaredá středa

4. dubna 2012 v 6:00 | verunnka
Nápad na tenhle článek nosím v hlavě už pěkně dlouho, dokonce i fotky už mám nějaký čas neskenované a upravené, ale pořád jsem měla o čem psát a tak jsem to odkládala. Ale protože, dle vašich odkazů vím, že máte rádi retro fotky, tak už nebude otálet a ten článek si dáme dnes. Bude to celé o babičce Věrce a dědovi Rudovi, to jsou ti u kterých mamina vyrůstala a tak ráda na ně vzpomíná.
A tady už je babička Věrka se svojí maminkou, je to z roku 1923 a babičce tady byl rok, je to v Hradci Králové v tom domě pak bydleli
a tady si s maminou myslíme, že to je podle oblečení fotka z toho samého dne, akorát to už je foceno v Holicích v Čechách - tam se babička narodila.A už víte po kom jsem malá, no právě po babiččině mamince,ta byla taly malá, protože ta paní vpravo co stojí vedle ní, to není obr, to je žena normálního vzrůstu. Babičky maminka měřila 150 cm, takže já jsem jí ještě o kousek přerostla Smějící se a to ještě prý pořád nosila boty na podpadku, aby tu svoji výšku dohnala. Jéžiš to já si vzít boty s podpadkem, tak hned bude mít záchranka výjezd,to jsem zas podědila po mamině, boty na podpadku, to prostě k ní taky nejdeSmějící se
a tahle fotka je roku 1925 / je to na fotkách vzadu napsánoMrkající/ a to je taky z Holic a s dětma tam je chůva která je měla nastarost/chudák , tolik dětí/ a babička Věrka tehdy jako tříletá je ta hned vedle chůvy napravo. na těchto fotkách si moc ráda prohlížím, jak byli všichni oblečeni a představuju si, kdo ke komu asi patřil jako sourozenec a vůbec , jaké to tenkrát asi bylo, když jich bylo tolik bratranců a sestřenic.Babička Věrka byla sice jedináček,ale její maminka byla z jedenácti Překvapený dětí a byla nejmladší.
tady to je taky z roku 1925, nevím kde to je a kdo tam všechno je, jen to, že babička je na té provizorní lavici Smějící se ta úplně napravo
tak a tohle je fotka z roku 1928, když babička začala chodit do školy a dostala průkazku na vlak zadarmo
a tohle je zadní strana té průkazky
a ještě si ukážeme pár fotek s dědou Rudou
ta první je z roku 1925 a to je děda v první třídě, je to ten v horní řadě třetí zleva
a další fotka je opět školní a ta je z roku 1929 a děda je zas v horní řadě druhý zleva a všiměte si, kolik dětí chodilo do školy bosých a jak mlaďounkou paní učitelku měli

a tady je děda se svýma rodičema a bratrem, děda je ten vlevo nahoře, který to je rok opravdu nevíme,snad 1938 ?
a u téhle fotky opět perlil můj taťka, prohlížel si ji a pak pronesl, tak už vím po kom ta naše mamina je, no a já a po kom je ?
a taťka řekl :No přece po tatínkovi dědy Rudy - to je ten pán co sedí Smějící se
zas tomu ten náš taťka dal korunuSmějící se a mamina mu na to odpověděla, že až na tu kravatu mu je docela podobná Smějící se

No a teď taky trochu od nás ze součastnosti, a buďte rádi, že teď u nás doma nejste, věřte mi i já se včera večer chytala za hlavu a taťka pronesl, ješte, že budu v práci Smějící se
Mamina zaujala svůj postoj paní zaječice domácí /tak jí v neděli nazval taťka/

a rozdala pokyny na dnešek, takže to první je vstávát / jako já/ nejdýl v sedm a bude se povlíkat, mýt okna, sundaj se žaluzie a vyperou, umejou okna , vyperou záclony, osprchujou kytky, ale opatrně, aby jim neuplavala voda a dál už si to všechno nepamatujuPřekvapený
Takže teď když to čtete, tak je dost možné, že už máme necky ne dvoře a já peru záclony, stejně tak jako nějaká naše dávná příbuzná a Baruška tam se mnou pobíhá stejně jako ten pejsek na fotce.
kdo je na té fotce vůbec nevíme, ale moc se nám líbila a těch slepiček co měli, ani nevěděli jaký mají pro dnešní dobu pokladSmějící se

Odpoledne, nebo možná až navečer nás čeká mazanec a jidáše, které chce taťka na zítra v rámci tradice pro chlapy do práce.
Tak se mějte všichni moc hezky a neblázněte tak jako my Smějící se

A ještě něco velikonočního o dnešku :

Sazometná- škaredá středa

Středa před Božím hodem velikonočním patří liturgicky ještě k postní době. V lidovém prostředí se jí říkávalo škaredá, sazometní či smetená, protože se toho dne vymetaly komíny. Škaredá prý pochází od toho, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce.

Jarní retro .....

6. března 2012 v 6:00 | verunnka
Včera mě tak nějak chytnul článek s jarním laděním, že jsem se rozhodla v tom dneska pokračovat. vytáhla jsem krabici s fotkama po babičce Věrce a hrabala a hrabala a ztrácela pojem o čase a chodila se ptát maminy kdo vlastně na té které fotce je a pak jsem zase hrabala a hrabala až jsem našla Smějící se
Tak a tady máte ty co se mi líbily nejvíc
na téhle první je děda Ruda - manžel babičky Věrky a mamčin děda. Děda byl prý velký zahradník a milovník kytiček a tady ta fotka to na 100 % potvrzuje. Fotka je z jara roku 1923 Usmívající se a děda je na ní perfektně zmazanej Smějící se
tak a tady je babička Věrka se svojí maminkou, fotka je asi z roku 1926
babička Věrka je ta holčička vepředu v kostkových šatičkách a má nakročeno doprava
její maminka je ta sedící paní úplně vlevo
focené to je v rodném domě babičky v Holicích v čechách, ve stejném domě se narodil i cestovatel Emil Holub / babiččin praprastrýc /a dům se jmenoval a protože stále stojí tak se i jmenuje Na rodné hroudě
a tahle fotka je asi z roku 1934 a je na ní babička Věrka, kdo je ten mládenec vedle ní opravdu netušíme, tady se mi moc líbí babiččin účesUsmívající se a všimněte si, že ta vrátka za nima, mají kromě kliky i zámek, no asi slepice na noc zamykali,aby jim nechodily potají za kohoutem Smějící se a teď tady přemýšlím, co to asi babička drží v ruce, jestli to má zvířátko nabo nějakou hračku nevím
A další fotka je z dubna 1947
ta malá holčička je teta Věra a je to druhá dcera babičky Věrky, babička byla v té době v porodnici a právě se jí narodila mojí mamky mamka. Kdo tady hlídal tetu nevíme, mamka tu paní nezná, ale ta paní byla nádherně elegantně oblečená.
tak a tady je zas babička Věrka a v kočárku babiččin první vnuk a mamčin bratranec Roman a je to na jaře roku 1963
a ten kočárek je úžasnej, dokonce u mamina se v tom samém nějaký čas vozila
a tady už máme mojí maminu , fotka je z jara roku 1970, mamka si pamatuje, že strašně měla ráda ten slaměný klobouček a pořád ho chtěla nosit a tenkrát by v něm prý i nejraději spala
Tak to je z dnešních retro fotek všechno, ale nebojte, já zas nějaké vyberu a nachystám na příště.
Ještě Vám ukážu, jak se u nás zabydlel bílý hyacint, který v sobotu koupil taťka mamině
a protože jsem já bordelářka, konečně našla příručku k foťáku, tak jsem se dnes do ní trochu začetla , abych trochu pokročila v kvalitách fotek co pro vás fotím. Tak mi to nedalo a začala jsem makro fotkama a tady máte jeden snímek hyacintu zblízka
tak a právě jsme dospěly k samému konci dnešního článku a už dnes se můžete těšit na čtvrtek, v krabici po babičce jsem totiž našla jeden poklad a ten vám ukážu, ale až ve čtvrtek Mrkající
mějte se všichni moc hezky a užívejte krásně slunečných i když chladných dnů, prý se to má zas pokazit
moc děkuju za Vaše milé komentáře a návštěvy u mě


Jaro už se blíží a k jaru patří výlety

1. března 2012 v 6:00 | verunnka
Tak a už jsme se dočkali, dnes máme první březen a březen už je měsíc vonící jarem. I když už se na jaro opravdu moc těším, tak nemohu říct, že by se mi leden s únorem nějak táhly a neutíkaky. jenom té zimy a sněhu už jsem měla dost. Už mě nebaví chodit nabalená jak medvědice, chci už nosit nízké botky a sukýnky a skočit si pro zmrzku a vystrkovat tváře na sluníčko a večer poslouchat, jak se naši " smějí" mým pihám a ptají se mě jestli jsem se opalovala přes cedník Smějící se.
Už se těším až to všechno pokvete,úplně nejraději mám, když kvetou pampelišky a naše louka se celá promění ve žlutý koberec. A a na jaře se dá už taky chodit hodně ven a na výlety.
Dneska jsme pro Vás pár takových jarních fotek se mnou připravila.
Tak a tady to je v březnu a bylo mi tu 11 měsíců, tenkrát prý bylo hodně slunečné,ale studené jaro a tak jsem tady tak nabalená
tak a tady už je to kvetoucí jaro u nás před domem, to bylo jeden rok na velikonoce v dubnu a my šli tenkrát po obědě na procházku
no a protože mám narozeniny v dubnu, tak jsem k narozeninám celkem třikrát dostala kolo, nejprve úplně to malinké, pak to střední no a pak už to dospělácké
a tady se právě na tom prostředním učím jezdit
no a k jaru patří i výlety a tady jsme na výletě v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, máme to tamod nás asi 15 minut a tak jsme tam jezdili dost často
a to je taky ze ZOO ale asi o dva roky dýl
Hodně často jsme taky jezdili do skal do Ádru / Adršpachu/, ty jsou od nás asi půl hodiny autem. No a protože to tam je pořád nahoru a dolů a zas nahoru a dolů a někdy už jsem /skoro pokaždý/ nahoru nemohla, tak si mě taťka vždycky jednoduše přehodil přes rameno a schody jsme takhle absolovali spolu
No mít vlastního nosiče bylo moc príííma.Smějící se
tak to je dnes mého povídání dost a ještě přidám trochu jarních pranostik

  • Březen - za kamna vlezem.
  • V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest.
  • V zelené-li roucho březen se obleče, neúrodu za sebou přivleče.
  • Zima, kterou březen nese, dlouho s námi ještě třese.
  • Jestliže březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
  • Napadlý sníh březnový, oseníčku nehoví.
  • V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.
  • V březnu když se práší, stromy brzo raší.
  • Suchý březen, studený duben, mokrá máj - bude v stodole ráj.
  • Hřmí-li v březnu, sněží v máji.

Mějte se všichni moc krásně a mějte sluníčko nejen nad vámi, ale i v duši a ve tváři

P.S. tady je dokaz na to co se stalo u nás vedle v ulici, jak o tom píšu v komentářích

Zelená léta našeho taťky

27. února 2012 v 6:00 | verunnka
A jak už jsem Vám psala v povídání o mamčině maturitě, tak v té době byl už taťka na vojně. Nastoupil na ní 3.4.1985 na letiště do Chotusic u Čáslavi a tam vydržel celé dva roky vojny. Mamka s taťkou tomu byli rádi, protože to je od Trutnova jen 105 km, takže to měl taťka domů jenom kousek, ale o tom až za chvíli.
Když šel taťka na vojnu, tak už se naši znali 4 roky a z toho dva už spolu chodili, takže měli celkem jasno, že tu vojnu zvládnou a hned po vojně se vezmou, no a jak to dopadlo už vlasně víte a letos v červnu už spolu jako manželé budou 25 roků Usmívající se.
A tady byl poslední taťkův civilní pozdrav mamině, psal ho už z Čáslavi, kde se stavili s klukama na jídlo a jak sám tam píše, pak už šli na to Smějící se

a tady to už jsou fotky z přísahy , taťka je úplně ten vlevo a tady se právě už raduje,protože chvíli předtím na něj zavolala mamina a o měl radost, že už ji konečně zas viděl
a tady jsou ten samý den už konečně spolu s maminou, to už mamka měla po písemné maturitě, tohle bylo v sobotu a mamina pak hned v pondělí maturovala
No a po přísaze taťka odjel do Olomouce a tam si udělal řidičák na cisternu a jeřáb a to ovlivnilo celou jeho další vojnu.
Celý druhý rok pak sloužil přímo na letišti a jezdil s cisternou a tankoval letadla, takže to se mu moc líbilo. Tady se vracel z kursu z Olomouce a sebou vezl úplně nové auto na letiště,které pak po dobu taťkovy vojny bylo " jeho". No a když to auto převáželi právě z Olomouce, tak nikdo jiný z těch výše postavených na to řidičák neměl, tak taťka byl v tu chvíli král a řídil on.
a protože vloni v květnu se na tom letišti konal den otevřených dveří, tak jsme se tam vydali i my a tady je taťka taky s vojenskou cisternou, ale už " trochu novější a modernější"
a to by nebyl náš taťka, aby si tam ještě nevyfotil i tohle letadlo
No a aby věděl, jak mu vojna utíká,tak si vytvořil tohle,měl tam očíslovaných všech 730 dní vojny a každý den si tam odškrtával
no a z druhé strany měl maminu a nosil to pořád u sebe
a taky měli parte, kterým pochovali pětistovku a do civilu to měli už jen za 499 dní Smějící se
A jak už jsem psala odsloužil si taťka vojnu na letišti a protože sloužil stejné směny jako piloti, tak měl každý druhý víkend volno, to teda neznamenalo nic jiného, než že byl v kasárnách, ale nemusel nic dělat.No a jak už to bývá, jednou zkusil takhle odjet domů a nic se nedělo, protože jeho směna měla volno. No a tak se stalo pravidlem, že každý druhý týden byl taťka na celý víkend doma u maminy. Ale pssst, to se nesmělo Smějící se No jenže co čert nechtěl, pár dnů před civilem ho chytili a ta´tka musel pár dnů nasluhovat Smějící se.
No a jak si krátili vojnu ? Psaním dopisů jeden druhému, tak tohle jsou dopisy , které napsal taťka mamce

a tyhle napsala mamka taťkovi
Mám moc ráda, když si je jednou za čas vyndáme a čteme si z nich a naši vzpomínají a vyprávějí k nim i něco navíc, to pak úplně ztrácíme pojem o čase, jednou jsme takhle ztráceli čas až do dvou hodin do rána Smějící se
No a taťka měl i jako správný voják svůj metr, který si na vojně vymaloval, akorát mu ho bylo líto rozstříhat, tak ho máme doma celý.
Domů z vojny taťka přišel místo 27.3.1987 až 1.4.1987 to kvůli těm naslouženým dnům a co následovalo potom už taky víte.
6.6.1987 se naši vzali a o tom zas někdy jindy Smějící se
Mějte se krásně a mějte krásný celý týden

Hokej,hokej,hokej.........:)))))

24. února 2012 v 6:00 | verunnka
Tak a jsem moc šťastná Smějící se

Včera večer a půl sedmé přijelo k nám před dům auto a ono přijelo pro mě, řídil ho někdo koho já vůbec neznala, naši mi zamávali a já frčela neznámo kam - uááááSmějící se
No a víte kam si mě to vezli, no k nám na hokejový stadion
jen co jsem vešla do budovy stadionu, tak mi krk šoupli šálu našeho hokejovýho klubu
a šlo se dál, tam už na ledě čekal celý trutnovský hokejový mančaft a přivítali mě bušením hokejek do ledu a hned mě nahnali mezi ně a následovala společná fotka
tady jsem byla ještě trochu v šoku, bylo to všechno strašně moc rychlý a navíc jsem se ještě styděla

a tady už se řehtám na plný kolo, někdo tam začal dělat srandu a to prostě nešlo nesmát se a v tu chvíli to ze mně všechno spadlo a bylo to fajn

naschvál jsem tuhle fotku neupravovala, abych neodřízla toho pána úplně vlevo, to je jeden z trenérů a majitelů klubu a byl to právě on a moje mamina kdo to všechno domluvili a zařídili Smějící se
pro mě jako velikánskou hokejovou fanynku to bylo moc nádherý Mrkající

a tohle je asi největší posila našeho mužstva
přijel k nám z Ameriky z Chicaga , jmenuje se Arron a byla s ním veliká sranda, snažil se mluvit trochu česky a moc mu to nešlo a je moc fajn, místo aby trénoval, tak se pořád předváděl a dělala samé blbinky, pořád přede mnou padal na kolena Smějící se. Jo a už si mě i přidal na facebook a celý večer mi psal Smějící se on se snažil česky , já anglicky, no bylo to jak když se domlouvá hluchý se slepým Smějící seSmějící se

A tohle je jeden z našich brankářů, taky prima kluk, jmenuje se Ota a taky to je velký sympaťák a navíc moc šikovný
no a protož už hraji play-off a úspěšně postupují dál, tak se všichni hráči obarvili na zelenkavo a neholí se
a tohle je další velká posila našeho klubu, jmenuje Radek Biegel, je to bývalý ligový brankář a včera přišel jenom kvůli mě, den předem totiž utrpěl při zápase zranění a na včerejšek měl volno, jenže on přišel, no úžasný Usmívající se
byla jsem tam na celý trénink a pak ještě na poradu kvůli dnešnímu dalšímu důležitému zápasu, na který odjíždějí do Jindřichova Hradce.
navíc mě jmenovali čestnou členkou jejich klubu a mám povolený vstup na všechny jejich tréninky.
Víc ze mě dnes nedostanete, jsem plná dojmů a mele se mi to všechno jedno přes druhé, nejdřív to musím všechno strávit a pak se posunu kousek dál.
Jednoznačný je, že mám z toho velikánskou radost a nevěřím, že jsem tam byla, Ještě teď se z toho trochu klepu, a to nejen tím, že tam byla zimaSmějící se. hned po neděli tam jdu znova a už jako jedna z nich, dostanu taky průkazku k volnému vstupu na stadion a ponesu si tam podepsat zvětšenou společnou fotku od všech.
Tak mějte se moc hezky a já jdu zkusit usnout a třeba ráno pak pochopím, že to nebyl jen sen, ale skutečnost a že jsem to vše prožila.
Moc moc moc děkuju bylo to moc príííííííma Smějící se
Dnes už je pátek, mějte se všichni moc krásně a ať i Vám se někdy splní některý z vašich snů

P.S. někomu to možná přijde jako nic, ale pro mě to znamenalo strašně moc, já nepotřebuji drahé dárky,
opravdu tenhle dárek je pro mě víc než všechny dary svět, Já když jsem většinu zimy doma a nikam moc nemůžu a pak tohle a ještě s mým milovaným hokejem, no pro mě úžasný zážitek.
A víte kdo se najednou objevil na tribuně stadionu, no přece naši S vyplazeným jazykem.
mamko a taťko moc za všecno děkuju, bylo to ůžasný .

Mamčin maturitní ples

17. února 2012 v 6:00 | verunnka
Protože stále ještě probíhá období maturitních plesů a právě na Valentýna večer jsme si o mamčině maturitním plesu povídali a naši na něj až dojatě vzpomínali / to už mamka v té době 2 roky chodila s taťkou/, tak jsem si mamce dovolila a dnes Vám o tom napíšu.
Mamina dělala textilní průmyslovku v Jilemnici, původně teda chtěla jinou školu , ale na tu kvůli dědovi Rudovi / o tom si zas napíšem někdy jindy, dědův příběh se tak trochu podobá postavě kterou hraje M.Dejdar v seriálu Zdivočelá země/ nedovolili, tak pak s babičkou vybraly právě tuhle. Náše město bylo v té době plné textilek, takže to byla asi dobrá náhradní volba.
Celý ples a následná maturita začaly touhle stužkou, tenkrát je nikdo nevyráběl, tak si je holky udělaly samy
pak už následovala pozvánka na maturitní ples

Ples se pak konal v malé vesnici u Jilemnice v místní hospodě. Ta hospoda měla velký sál a prý dobrou akustiku a její pronájem byl prý levný.
No a tady už je mamina s jejím třídním učitele Bohoušem S., mamina právě dostala maturitní šerpu a kytku.
Tu šerpu ale stihla ještě tu noc rozbít. Tenkrát byla zima se vším všudy. Plno sněhu a velké mrazy a jak šli s taťkou pak nad ránem na vlak, tak mamka měla šerpu pořád na sobě, jenže jí to na sněhu ujelo, ona se natáhla i s tou šerpou a ta jak byla ze sádry praskla. Jo a všiměte si mamčiny ofiny, tenkrát bylo moderní si ji obarvit na blond, ježe mamča má hodně vlasového barviva a na maminu žádný odbarvovač nefungoval, tak od nějaké kámošky něco sehnala, dala si to na vlasy no ofinu tu odbarvilo, jenže do rána ji opadla. Tak tady už má nově narostlou, ale úplně kraťounku Smějící se
A tady už mají slavnostní přípitek po ukončení šerpování, jo a šaty si mamina navrhla sama a byly růžové Mrkající

A tohle už je příprava na písemnou maturitu, nezbytné taháky, tenhle je napsaný na široké náplasti a mamina ho měla přilepený zespoda ne svetru, byly to vzorečky na technologii

a tenhle měla složený ve víčku od pera " Čína"

a na tohle téma mamina psala maturitní práci z češtiny,
to psaní mám po ní, takže si vybrala právě úvahu na tohle téma a říkala si, že to bude brnkačka, jenže, když si všichni vybrali téma na které budou psát, tak jim ještě učitelka oznámila,že minimálně v půlce každé práce musí být zakomponováno něco spojeného tenkrát se Sovětským svazem,/ tenkrát bylo čtyřicetileté výročí ukončení války/ no a bylo po radosti, když měla mamina napsáno, tak si potají část té své maturitní práce přepsala a vzala domů / to se prý nesmělo/Mrkající

no a tady už je slavnostní předávání maturitních vysvědčení, no a protože mamina tu maturitní práci měla suveréně ze všech nejlepší, tak dostala i kytky a už si ani nepamatuje od koho všeho, jedna ale byla od velitele ruské vojenské posádky, za to jak psala o vojákách za války / kdyby jen věděl, že to psala z nutnosti a né proto, že by to chtěla./
Tak a ještě něco k tomu plesu, naše to tam tenkrát asi v jednu v noci přestalo bavit, tak se sbalili a šli na nádraží s tím, že ve třičtvrtě na dvě v noci jede vlak, jenže to už byla sobota ráno a v sobotu nejezdil, no a čekárna byla až do rána do pěti zamknutá a tak chodili v té zimě čtyři hodiny po venku. Mamina to tenkrát pěkně odstonala a byla pět týdnů doma nemocná. No ale vše dobře dopadlo, mamina bez problémů odmaturovala, ale už bez taťky, protože on mezitím nastoupil na vojnu. Když mi to taťka dovolí tak o tom si taky někdy napíšem. I na tohle období rádi vzpomínají, jak jezdil taťka každdou druhou sobotu načerno domů / měl to domů jen 105 km/ a jak ho až úplně nakonci vojny chytili a on musel nasluhovat pět dnů Smějící se.
Tak to je dnes už vše a zítra budou zas recepty, jaké to nepovím, to jsem si celý týden schovávala jako překvapení.
Mějte se moc krásně a ať vám ten déšt, ,který má být o víkendu nenadělá žádné škody

Pro naši Berušku

7. února 2012 v 7:42 | verunnka
Ahoj Prcku,
asi se divíš, co se Ti to tu objevilo , viď?
No protože, jsi po mě parkrát chtěla, když nám doma nešel net, abych Ti z práce zveřejnil pár článků a dala jsi mi k tomu i návod, tal teď to zkouším přesně podle něj.
Přejeme Ti s maminkou k svátku všechno nejlepší, hodně zdravíčka a splnění všech Tvých přáníček.
Máme Tě moc,moc,moc rádi, jsi naše sluníčko a pořád naše malá holčička .
Dal bych Ti sem k Tomu ještě kytičku, ale to neumím, takže už víš, co mě máš ještě naučit.
Hezky si to užij a večer to oslavíme.
taťka, mamka a Baruše

Když jsem byla malá, často jsem si hrála.....

26. ledna 2012 v 4:49 | verunnka
Když jsem byla malá, často jsem si hrála......opravdu moc ráda jsem si hrála a dokázala jsem si vyhrát klidně i sama a i s úplnou blbostí. To už si teda nepamatuju, ale když mi byl rok, tak jako tady na té fotce
tak jsem prý strašně milovala tohle chodítko, ale byl problém, já jak jsem byla drobounká / na roce jsem vážila jen 5,80kg/ tak když mě do toho chodítka posadili, tak jsem nedosáhla nohama na zem, ale mě to nevadilo,ještě víc než v něm sedět mě bavilo ho před sebou tlačit, a protože jsem s ním lítala úplně všude a do všeho narážela Smějící se, tak mu mamina ty " jeho nohy" takhle obšila.
A tenkrát jsem dostala tuhle skládací housenku
no a víc než skládat mě ji prý bavilo rozebírat, pak to všude rozházet a volat memám, memám Smějící se/ nemám, nemám/
a strašně ráda jsem dělala všelijaké lumpárny, chvíli jsem nevydržela sedět v klidu
vždyť já jsem ani pořádně přibírat nemohla, prý jsem se na chvilku nezastavila. Tady je vidět i jedna z mých jizev, jako malá jsem se za ně styděla, ale to už dávno neřeším. Jediné v čem mi brání, že nemůžu nosit podprdu s kosticí Smějící se, no aspoň mě nic netlačí Smějící se
A tady na ten kočárek se už moc dobře pamatuje, dostala jsem ho tenkrát k narozeninám a ještě ten večer jsem s ním mazala ven na procházku, tu panenku jsem dostala už předtím a jmenovala se Pepík
hodně ráda jsem si hrála i s kostičkama, asi i proto, že vždycky se mnou někdo stavěl. Měla jsem celou řadu CHEVY - cukrárnu,pizzerii, domeček, panelák, policii, nemocnici a hasiče a opravdu moc jsem si stím vyhrála.
no a myslíte si, že jsem nezlobila, jéjej, taky jsem to uměla. Nejvíc mě bavilo vyházet celou velkou krabici s hračkama, pak jsem si do ní dala židličku a zpívala jsem na celý byt, klidně i dvě hodiny.Smějící se
vždycky než jsem se šla koupat, tak jsem to musela uklidit, ale než se napustila voda do vany, tak já to zas vyházela znova a utekla jsem mamce do vany Smějící se a mamka se pak vždycky jako divila kdo to vyházel.Překvapený
A strašně moc jsme si asi jako každá holčička ráda hrála na doktorku, na prodavačku. Ale ještě jedno mě mooooc bavilo, když jsme prali prádlo, tenkrát jsme ještě neměli automatku a prali jsme v takové té malé pračce ROMO / Jsem se šla na to zeptat maminy/ a pak jsme máchaly prádlo ve vaně - no a to přišla moje chvíle,máchala jsem co mi síly stačily a to mě tak stašně bavilo, že byla ode mě voda úplně všude. Smějící seTaky si pamatuju, že u babičky Věrky jsem zas strašně ráda krámovala v její staré kredenci a nejvíc se mi líbily ty staré jazýčková váhy, na nich jsem si taky vydržela vážit klidně i celé odpoledne. Vážila jsem úplně všechno, bonbony, jablíčka, kolíčky na prádlo,babiččiny brýle Smějící se, mě to tak strašně bavilo. Ještě moc ráda jsme navlíkala korálky . Měla jsme těch umělých barevných velikánskou pikslu, k tomu plastovou jehlu, v ní navlíklou vlnu a už jsem navlíkala.
A teď něco trocu jiného.
Tuhle jsem se moc nasmála u Hanky / mám jí v oblíbených/ článku, kdy její synek písemnou formou nadával ségře, jsem to ukázala mamině a ona mi přinesla ukázat tohleSmějící se
psala jsem to někdy v první třídě spolužákovi. Jmenoval se Jakub Ábel a já mu takto dávala najevo, že už ho nemiluju. Mamka ten lístek našla u mě v riflích , schovala ho, no a světlo světa spatřil až opět včera. Moc jsme se u toho taky nasmáli.Smějící se
Tak to je dnes vše, jdu už pomalu chystat receptový článek na sobotu, ale nebojte, i zítra si něco pěkného napíšem.
Mějte se moc hezky a ať Vám neomrznou uši a nosy.
P.S. a protože už dnes poprvé píšu zas na opravený notebooku a je to prima, že zas slouží,tak mi dovolte, abych se za něj pomodlila :

Programe náš, jenž jsi v paměti, pozdraveno buď jméno tvé,
přijď operační systém tvůj, buď vůle tvých příkazů na tiskárně
jakož i na obrazovce.
Data naše vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše vstupní i výstupní chyby,
jakož i my odpouštíme viníkům s vadnými logickými obvody.
Neuveď nás ve zklamání a zbav nás napěťových rázů, neboť tvůj jest algoritmus i aplikace a
řešení zacyklené
na věky věků
Enter

A bejvávala zima.......

10. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsem Vám slíbila nějaké staré zimní fotky a hlavně aby tam byl sníh. Dopoledne jsem se ponořila do krabice s fotkama po babičce Věrce a hrabala a hrabala. Krásných a opravdu starých fotek jsem našla hodně, ale těch zimních tam bylo poskrovnu. Začneme tou nejmladší a to je fotka s mamkou, prý to bude asi rok 1970
a vzadu za mamkou je opět domeček, kde se narodila paní Ema z cukrárny. mamka hodně a dobře lyžovala, pak se ale v sedmnácti vymlátila, nic moc se jií nestalo, potlučená byla , ale od té doby se už bála lyžovat. Lyžovala samozřejmě dál, ale jak říká sama už s velkým respektem a už při tom nebyla takový blázenSmějící se
a tady zas mamka se sáňkama a představte si, že ty sáňky ještě máme, taťka na ně přidělal nové popruhy na sezení a skvěle nám slouží dál. A ještě k těm sáňkám, mamka je dostala k vánocům, když jí byly dva roky a zrovna na ten Štědrý den dostala spalničky a jediný z dárečků co ten večer uvědomila byly právě ty sáňky, měla z nich prý velkou radost, lehla si na ně , schoulila se a prý v cukuletu usnula a bylo po Ježíšku, takže dárečky dostala až pak za dva dny , když jí bylo líp/ takhle mi to vyprávěla babička Věrka/. Taky coby čtyřletá s těma sáňkama zdrhla na větší kopec / jen kousek odsud, tak zas daleko nikde nebyla/ ale hned pod kopcem stojí dům a mamka měla zákaz tam sáňkovat, jenže ostatní dělti šly, tak coby nešla taky . Jenže dole to neubrzdila a narazila do toho domu a večer její čelo zdobilo 12 stehů, štěstí, že nic horšího to nebylo. Jo to je celá naše mamina.Smějící se
a tahle fotka je asi z roku 1960, je na ní babička Věrka s dědou Rudou a mamky mamka - moje babička Líba
je to tady od nás z Trutnova a z těch domů, co jsou za nima stojí už jen jeden. teď z tyhle ulice je pěší zona vedoucí na náměstí.Ještě si pamatuje na ten límec, co měla babička na krku, byla to nějaká lasička, či co, ráda jsem si s ní hrála a moc se mi líbilo jak "smrděla" čistírnou. Smějící se Jenže pak začala pelichat a babička ji vyhodila.
a tohle je asi rok 1948, opět babička Věrka , v kožíšku je babiččina starší dcera Věra a na sáňkách mamky mamka,
focený to je na cestě do parku, u parku bydleli rodiče dědy Rudy
tak a tady s mamkou rok opravdu hádáme, myslíme si tak 1945, je to opět babiččina starší dcerka Věra
sníh na téhle fotce není, ale moc se mi líbil kožíšek i ty botičky co má na sobě.
Tak to bylo trocha zimní romantiky od nás.
Včera bylo u nás úplné aprílové počasí, chvíli pršelo, pak zas chumelilo, pak svítilo sluníčko a tak se to střídalo celé odpoledne. Sníh stále máme, ale špinavý a mokrý a buďte rádi, že u vás sníh není, protože vrátit se domů z té břečky, co u nás je, je téměř nemožné. Nestačíme dávat vysýchat boty a to máme dost kvalitní, ale ta voda se dostane všude.
A ještě něco, včera večer jsme zas s tatkou hráli hokej
no a tyhle skvosty taťka při tom pronesl :
No Veru, ty to hraješ jak kuličky za Pakistán Smějící se
Já s ní nehraju, zvedá mi stadion Smějící se
Počkej spadl mi hráč pod stůl Smějící se
Báro, nelízej mi nohy , já se pak nesoustředím Smějící se

no a když jsme dohráli, tak pronesl to nejlepší :
Veru, to byl mazec viď, vodnes stadion, já si jdu vyčistit uši, jo a taky Vám je takový teplo ? Smějící se
koukly jsme s maminou na sebe a už jsme se řehtaly na celý kolo

Tak to je dnes vše a zas zítra se na Vás budu těšit

Sněhové retro fotky a čteníčko

2. ledna 2012 v 5:46 | verunnka
Včera jsem Vám slíbila, že když nám ještě letos nenapadl skoro žádný sníh, tak si na něj alespoň trochu zavzpomínáme na mých retro fotečkách. Tyhle vánoce paří mezi těch opravdu několik málo, co jsme sníh neměli. Většinou sníh máme, a i když kolem každých vánoc přichází s pravidelností obleva, tak u nás to prakticky většinou znát není, těch pár dnů tepla se u nás nikdy na množství sněhu téměř nijak neprojevilo, letos taky ne, ale to bude asi tím, že žádný sníh jsme neměli. A ten co byl stihl do poslední vločky roztát v noci z 23. na 24 . prosinceSmějící se
Tak a už jdeme na ty fotky
Tak to bylo nějak těsně kolem vánoc, sněhu bylo dost , já dostala nové lyžičky a tak šup na kopeček před domem, že si vyrazím zuby jsem strach mít nemusela, to už jsme zvládla před vánocema Smějící se no aspoň jsem pak nekousla lízátka / říkala mamina/
tak a tohle je ten samý rok, akorát už někdy začátkem března
všiměte si toho domečku za mnou. Pamatujete si, jak jsem Vám psala o cukrárně paní Emy, tak v tom domečku se narodila a ještě teď tam bydlí její tatínek.
a ještě jedna fotka, ale ta je z jindy, protože tady mám šálu a na té předešlé fotce ne
tak a teď jedna trochu zimnější fotka, to jsme byli na Černé hoře, a všiměte si rukavic, jsou mi trochu větší, že ?
Bodejď by ne, ty svoje jsem zapoměla v lanovce a tak jsem dostala taťkovy. Mamky ne, tenkrát měla rýmu, tak aby nenachladla ještě víc tak mi dal taťka svoje.Pamatuju si, že tenkrát když jsme vyjeli nahoru, tak se něco přihodilo s lanovkou a ona pak asi dvě hodiny nejezdila, no a než na nás přišla řada, tak už byla tma a dolů jsme jeli už v úplné tmě a bylo to docela stašidelný Smějící se
tak a na tuhle fotku se taky pamatuju, to už bylo někdy po půlce března, sníh už nebyl a tady zas do rána napadl nový.
Právě se vracíme s maminou z nákupu , v pravé ruce mám pytlík s bonbonama a v levé panenku s kočárkem. Tu mi tenkrát koupila babička Věrka, byla plastová a natahovala se na klíček a pak jezdila a já ji měla moc ráda a všude jsem ji s sebou nosila.Smějící se
Tak a to je z fotek pro dnešek vše a ještě si něco pěkného napíšem z knížky Bylo nás pět :
Napadlo hodně sněhu a bylo ho čím dál víc a já jsem byl rád. Pročež jsem vytáhl své sáňky a stavil jsem se pro Evu Svobodovou, jelikož mne žádala, abych se pro ni stavil.Pak jsme šli na Budín, kde se krásně sáňkuje a bylo tam hodně hochů, jakožto i jiných dětí. A když jsme byli docela nahoře, tak jsme si sedli na sáňky , já jsem sedl napřed a Eva vzadu a ona se mě držela, poněvadž se bála jeti dolů.
A jeli jsme dolů vskutku velice rychle, pořád rychleji, až to bylo strašně rychle a Eva se mě držela proto dosti silně.Bylo to moc krásný, zmrzlý sníh lítal na všechny strany a já jsem slyšel, jak i vítr kolem nás kříčí " Holá".
Eva vejskala strachem , ale já jí pravil, že nemusí mít strach, když já rejduju, tak se nemůže nic stát. Ona pravila, že teda se mnou už nikdy nebude mít strach, ale že vejskat bude stejně, poněvadž se jí to tak líbí.

Tak to je dnes vše a zítra se ještě malinko poohlídneme po uplynulých vánocích. Mějte se moc hezky a mějte se rádi.

Já musím, ještě jednou, dnes naposled......

23. prosince 2011 v 20:05 | verunnka


Děkujeme..................................

Pro Vás, Vaše oblíbená

já a pan prezident Václav Havel

18. prosince 2011 v 19:05 | verunnka


Dnes nebudu psát o panu prezidentovi, jako o politikovi, ale jako o obyčejném člověku, tak jak jsem ho mohla poznat já, jako dítě, i jako už slečna a už skoro dospělá. Naše první setkání s ním bylo úplně nečekané a náhodné. Jak určitě víte má / budu psát v přítomné čase, jinak mi to ani nejde/ pan prezident jen 5 km od nás svou chalupu nazývanou Hrádeček. Hodně do těch míst jezdíme na houby, nebo i jen tak na prochízku, kousek odsud je nádherný výlet na Černou horu a na Sněžku, odsud jsou takřka jak na dlani. Takže jednou jsme takhle tam jeli na procházku a v tom koukáme, kdo si to po silnici mašíruje proti nám - a on to byl pan prezident . Mávnul nám, abychom zastavili, no a už to bylo, v tu chvíli to byl obyčejný člověk v manžestrákách a kostkované košili a začal si s námi povídat o tom jak je zde krásně a jak tu přírodu tady miluje. Od té doby jsme se viděli ještě několikrát, naposled jsme se viděli vloni u nás v Trutnově, kde dostal čestné občanstní našeho města.
Tenkrát jsem se s ním naposled vyfotila a nechala si podepsat jeho fotku



taťka měl to štěstí, že se s ním na Hrádečku viděl ještě několikrát letos v létě, naposled to bylo v září a to už nám taťka říkal, že vypadá opravdu hodně nemocně, měli jsme domluveno, že na jaře, až už zas bude svítit sluníčko a bude mu zas líp, pojedeme za ním s taťkou...... už nepojedme
pořád ho vidím, jak stojí u Hrádečku na silnici u branky, v těch jeho odřených manžestrákách a mává nám.....
zítra tam pojedem s růžema a svíčkama ............
nehodnotím politika, hodnotím prostého člověka, který miloval přírodu, louky plné kytek, zpěv ptáků, vůni kytiček - o tom všem dokázal dlouze a krásně mluvit
uměl naslouchat lidskému trápení a slovy pomáhat......................
byl prostě taky jenom člověk...................
pořád stojí u té silnice a mává nám..................................................bolí to ...... a on mává a mává.......



P.S.nemohli jsme čekat až do zítra, museli jsme tam jet už teď, rozsvítit svíčky, zavzpomínat...........
a od branky nám nikdo nemával............
akorát štáb TV NOVA tam byl
domů jsme to vzali přes náměstí, u staré radnice už také hoří svíčky, zítra tam zanesem růže......

Naše mamina.....

21. listopadu 2011 v 0:01 | verunnka
není to tak dlouho, co jsem psala o taťkových narozeninách a už tu máme narozeniny naší maminy
tak a to je úplně malá mamina v kočárku je to v roce 196 ? , víc nepovím, to se nedělá

a tady už je se svojí babičkou Věrkou / tu už ode mne znáte/ u které vyrůstala a kterou měla moc moc ráda a která jí moc chybí, byla to babička , která mamku vše učila, vařit,péct, domácí práce.byla to babička, která maminu chlácholila a hladila, když byla nemocná. A byla to babička s dědou kdo maminu učily, aby měla srdíčko na pravém místě a uměla naslouchat lidem a pomáhat

a tady je s dědou Rudou, děda prý byl taky úžasný, ten zas učil maminu takové ty chlapské práce, vyřezávat ze dřeva, pracovat s pilkou, se sádrou, nebát se elektriky a trochu jí porozumět, hodně s mamkou maloval / uměl napodobit J. Ladu a to se mamce moc líbilo/ četl mamce pohádky na dobrou noc, když babička musela do práce na noční, všichni dohromady hráli a zpívali, babička s mamkou na piáno / měli doma pravé křídlo/ děda na housle - no to muselo být prima, mamka na to hodně vzpomíná.

a tady už je mamina větší, mamina byla takový dost sportovní typ, takže chodila na gymnastiku / tam vyhrávala krajské závody/ , do baletu, chodila se učit malovat ke známému malíři ale protože to byl takový podivín a mamina se ho coby šestileté dítko bála, tak tam pak už nemusela, chodila do piána a spoustu dalšího.


tady už je se mnou , to mi byly asi čtyři roky

a tohle je před dvěma lety v létě

a tady je letos v lednu

že byste neřekli, že po dnešních narozeninách má mamina už blíž k padesátce než ke čtyřicítce ?
tak a to je jedna z oblíbených písniček maminy, takže mamčo pro Tebe Líbající,máme Tě moc rádi, jsi náš poklad a jsme Ti vděčni za mnoho...........však Ty víš, jsi všechno dobré co máme , jsi naše nejlepší mamina, jsi naše sluníčko, jsem rádi, že Tě máme, milujeme Tě......

Sluníííčko,perníčky a maska

1. listopadu 2011 v 11:31 | verunnka
Navzdory dnešní předpovědi počasí, kdy mělo být už zas škaredě, tak u nás od rána svítí sluníčko a je ještě líp jak včera
tohle jsem pro změnu vyfotila z okna v obýváku, ty barvy jsou úplně úžasný
sice mi tam vadí to auto, ale až s tím někdo odjede jsem čekat nemohla, protože jak se sluníčko stáčí, tak už by to nebylo tak hezky
dneska jsem zase vstávala brzo, nechtělo se mi spát, když svítilo sluníčko, tak jsem mamině pomohla s obědem, dneska jsme dělali špenát, bramborový špalíčky , maso a volský oko.Docela mě baví dělat špalíčky, mamka si na ně brambory uvařila už včera a já je dneska udělala.
Dopoledne jsem si taky udělala seznam co komu budu kupovat k vánocům a co už mám, takže co nejdřív se musím vydat na dlaší nákupy,nemám to ráda na poslední chvíli, pak už jenom dokupuju takové ty milé drobnosti na trhách. Ještě musím dokoupit dárky pro maminu , za necelé tři týdny má narozeniny, něco už sice mám, ale taky né ještě vše.
Taky jsem opatrně, ale opravdu jen jedním očkem nakoukla do " úschovny dárků, kterou má u nás doma ježíšek a také už není zdaleka prázdná ", ale víc jsem tam nešmejdila, opravdu.
Taky mi mamina ráno namíchala trochu polevy a já ozdobila pár perníčků, nejsem žádný profík, zdobím to tak jak umím Smějící se koukám, že to nesmím příště fotit na stříbrném tácu, jenže to je ještě mokrý a já s tím nechtěla moc hýbat, protože bych to určitě upatlalaSmějící se, šablonu koně nemáme, tak tohodle mamina nakreslila na tvrdý karton a pak jsme ho podle toho papírovýho z perníku vyřezávali, je to takový dětský houpací koníkMrkající


včera večer musel taťka ještě na chvíli do práce, mají rozdělané dvoje velké plynové stoupačky a taťka má rád, si to od chlapů každý večer osobně převzít, aspoň má jistotu, že to je jak má být, vzal si sebou foťák, udělal pár fotek a já mu je dnes dávala na jejich webovky.
No a když jsme čekaly na taťku, tak jsme si takhle s maminou svítily
a protože byl včera hallovenn a ta´tka je pro každou srandu, tak když přijel po osmé domů, tak si neodemkl jako jindy a zazvonil, my poznáme, že to zvoní taťka a tak šla mamina úplně v pohodě otevřít a pak jí málem kleplo, za dveřmi na ni ze tmy vykukovalo tohle a ještě to tak divně chropělo Smějící se
mamina zařvala, já nevěděla co se děje, tak jsem honem běžela ke dveřím, kde se mezitím ta´tka schoval a když mě slyšel, jak ženu, tak zase vylezl, zařvala jsem i já, no fakt to byl šok,on nelenil dopoledne zajet k paní Matějkový do papírnictví a tam to koupil.Říkal, že s tím vylekal i chlapy na stoupačkách, až tomu jednomu vypadla cigaretu z pusy.Smějící se
Už teď máme další plány koho a jak s tím postrašíme Smějící se. Sranda musí být a taťka , když mají teď v práci takový frmol, a chlapi dělají od nevidím do nevidím, tak chtěl trochu odlehčit situaci a tak to koupil.

Tak ještě si napíšeme nějaké moudro pro dnešní Dušičkový den :

taky se vám někdy stává, že to že jste udělali chybu, poznáte až mnohem dýl a už s tím nejde nic udělat ? Nejhorší je, když člověk ublíží druhému a pak už to nemůže napravit. Tenkrát, když umřela babička Věrka , a už to je dávno, tak jsem jí krátce předtím zalhala takovou tou dětskou lží / bylo mi tenkrát osm roků/ a věřte, že dodnes si to pamatuju a moc mě to mrzí, ale už s tím nic neudělám, a tak ráda bych.
Mějte se moc hezky a vzpomeňte na ty co už s námi nejsou

Sluníčkově, hraběnčiny řezy a ještě jednou ze sklepa

31. října 2011 v 16:42 | verunnka
Dnes ráno, nás po dloouhé době navštívilo sluníčko a vydrželo až doteď, kdy zapadá. Bylo to po tolika dnech tmy,mlhy, mrholení a zimy moc fajn. Ani mi nepřišlo, že zítra jsou dušičky, v chládku jsme měli na teploměru 14 stupňů, takže na sluníčku to mohlo být ještě o trochu více. Trochu toho sluníčka jsem Vám vyfotila, tohle je pohled ode mě z pokojíčku
no řekněte, nebrali byste to celý listopad, já klidně jo.
Ráno mamina upekla všem asi známe Hraběnčiny řezy
kdyby jste někdo chtěl recept, tak mi to do komentíků písněte a já vám ho sem ráda napíšu, původně mamina chtěla péct tvarohový koláč s ovocem, jenže u nás ráno neměli tvaroh a protože chtěla péct už opravdu ráno a nechtěla čekat až otevřou Billu a jablíček máme hodně, tak upekla tenhle
a když už máme ten sluníčkový den, tak mamina měla takovou náladu a koupila si minigerbery v květináči, sice už plánovala nějakou zimní kytičku, ale ty ještě neměli, tak si koupila tuhle, aspoň až nebude sluníčko, tak tahle žlutá kytička nám ho bude připomínat.
dneska jsme s mamčou vytahaly všechny vánoční ubrusy a dečky a různá prostírání, některá už mamina skoro nepoužívala a jak tak na ně koukalaco s nima a pak se rozhodla třeba z těch ubrusů vystříhat prostředky a z toho pak bude mít dečky.Mamča hned po maturitě pracovala jako provozní účetní a zároveń sekretářka ředitele v Texlenu a vždycky 4x do roka měli zaměstnanaci možnost si koupit výrobky které byly ve druhé nebo třetí jakost za pár korun, takže ubrus vyšel i na 8 KčPřekvapený, takže takových věcí máme doma spoustu a třeba jsme je ještě ani nepoužívali.A tak zítra budeme stříhat a šít.
Ještě vám ukážu něco málo z našich vánočních dekorací, co jsem ve sklepě po velkém hrabání našla a vyfotila
I když jsem velká adventní kalendář jsem měla zatím každý rok,tak třeba i letos se naplní nějakáma malýma dobrůtkama, které mi budou pomáhat zkracovat to čekání na vánoce, i když i ten předvánoční čas, příprav , pečení, uklízení mám taky ráda
a když jsem tak hledala ten kalendář, tak jsem ještě kromě jiného narazila na tenhle svícen, ten mám moc ráda, ale ukážu vám jen kousek, zbytek, až přijde ten pravý čas
a včera jsem vám slíbila trocha dušičkového čtení
Je to z knížky : Ukradený domov, aneb jak se žilo na vesnici ve 40, a 50. letech
začínám :
Když k nám přijela na návštěvu teta z Písku, všichni jsme u stolu s velkým zájmem poslouchali její historky. Jednak měla vzpomínky z mládí kdy současní herci byli mladí šarmantní muži, a navíc o nich dovedla krásně vyprávět. Jednou když jsem byl u ní na prázniny a my zrovna obědvali a měli jsme řízek s bramborem a k tomu kompot, teta jen tak mimochodem prohodila : Pokaždý po Dušičkách posbírám na hřbitově sklenice z hrobů, jsou to vesměs sklenice kompotový a tak já je pak tak využiju.V tu ránu se mi stáhlo hrdlojejí kompot jsem odmítl a od té doby domácí kompoty nejím.Mrkající

Dobré co, já bych asi reagovala ještě mnohem hůř Překvapený.
Tak a teď ,jak se posunul čas je už pěkná tma , mamina před chvílí zapálila svíčky a brzy už přijede domů ta´tka z práce, ale už to bude za tmy. Baruška spokojeně pochrupuje pod stolkem v obýváku a mimina něco kutí v kuchyni .
Mějte se moc hezky a já se zas ráda ozvu

tak trochu nákupně........

29. října 2011 v 16:59 | verunnka
Dneska ráno jsme se hned po osmé vydali na plánovanou cestu do Hradce. Nakonec jsme si s maminou vybraly Interspar a tak nás tam taťka dovezl a sám jel podepsat tu smlouvu, byli jsme domluvení, že až to bude mít hotový, tak přijedem za náma. Takže jsme to pojaly jako malou dámskou jízdu
a tady už hurá za nákupy
vozík už máme a jdeme na to
plyšáky , tak ty já můžu a pokud to je púáček a jeho parta , v tu chvíli jsem zas jak malá, jim nešlo odolat a musela jsem si je aspoň pochovat, v tuhle chvíli jsem v ruce držela plyšáky za 3.600,- Kč Překvapený

a tady už jsme s taťkou v Baumaxu, tam už "jedou
vánoce naplno
koupila jsem plnou tašku dárečků, pro maminu, pro taťku a Míšo hádej pro koho ?
jenže to bych nebyla já a hned doma jsem mamině tyhle tři dala, ale ještě dost mi jich zbylo a stejně ještě přikoupím dalšíMrkající

a taky jsme koupili tuhle fešandu a taťka jí teď právě začíná dlabat a večer nám už bude svítit zvenku na okně
a včera jsme si svítili takhle, mamina vždycky dokáže vymyslert něco nového,vždycky si říkám, že už snad ani nic nového nejde vymyslet a jak vidím, stále se mýlím Smějící se
dneska jsem toho moc nenapsala a tak slibuju, že se zítra polepšíma napíšeme si toho víc. Docela mě štve ta změna času, vadí mi, že odpoledne už bude brzo tma, ale zas na druhou stranu ty podzimní večery doma Mrkající.
Tak se mějte hezky, a tu o hodinu delší noc si pěkně prospěte a zítra se zas ozvu

Babička Věra.....

9. října 2011 v 14:36 | verunnka
Jak už jsme Vám včera psala, měla by včera svátek mamčina babička a moje prababička Věra
Jedním slovem - úžasná žena
Mamka u ní a dědy vzrůstala do svých 13 let a strašně ráda na tu dobu vzpomíná
babička se narodila v roce 1922 do slavné rodiny cestovatele Emila Holuba, on byl její prastrýc - strýc její maminky,která za svobodna byla právě Holubová. Celá rodina pocházela z Holic v Čechách a ještě teď tam žije spousta příbuzných se jménem Holub.
I já mám k tomu místu taky vzpomínky,kdy jako malá jsem tam s našima a babičkou Věrou jezdila na společnou rodinnou chalupu.tady je babička ta nahoře vlevo s panenkou se svými bratranci a setřenicemi právě v Holicích na dvorku.kdo jsou ty dvě dámy, to už si s mamkou nepamatujeme.

To když jsme tam byli, tak nás tam skoro každý den navštěvoval některý z babiččiných bratranců nesoucí příjmení Holub a byly to návštěvy moc milé.Za prvé mi vždyycky něco malého přinesli Usmívající se a za druhé vždycky s babičkou vzpomínali na to když byli malí a to i já seděla jak přikovaná a poslouchala, a že bylo věru co. Třeba když babičce bylo asi 5 roků / to už babička s rodiči bydlela v Hradci Králové/ a v neděli jeli na návštěvu do Holic.Babička při té příležitosti dostala nové bílé šaty a nové černé šněrovací kotníčkové boty. No a jak už to bývá, kluci byli starší a lumpárny jim z očí jen sršeli, tak posadili babičku do necek, vzali od nich špunt a babičku poslali na velkou plavbu mini rybníčkem, který za barákem měli.jak to asi dopadlo už Vám je jasný,necky se po chvíli s babičkou potopily /hloubka byla asi jen 50 cm/ a z parádních šatiček a bot nebylo nic.
A nebo to už byli asi o tři roky starší a bylo to na dušičky se zase všichni sešli u tety Mandysové a teta byla vyhlášená tím, že pekla úžasné buchty s mrkvovou nebo řepnou nádivkou. tenkrát na dušička se u ních mělo sejít celé velké příbuzenstvo asi 40 lidí a tak těch buchet napekla za dva dny a noci asi 500 / to aby mohla každému dát ještě sebou domů výslužku/. No a protože jich bylo tolik, tak je měla ve dvou neckách, to aby oddělila náplně.
Tak jak jsem psala bylo to na dušičky a buchty se k velkému očekávání všech podávaly až ke kávě po návratu ze hřbitova, kam chodili všichni společně. Takže přišla chvíle buchet a buchty nikde - kam se poděli dvoje necky s buchtama nikdo nevěděl. Takže se volaloo četníkovi a ten po celkem krátkém pátrání našel buchty ve stodole. No jasně kluci je tam schovali, jenže pak už měli strach se přiznat a došlo to až sem. A za trest tenkrát měli, protože oba dva dobře zpívali, zakázáno zpívat na vánoce o půlnoční v kostele a tu už prý panečku byl pořádný trest.Jenže nakonec stejně zpívali,protože pan farář lepší zpěváky neměl a u rodičů se přimluvil.

Tohle je babiččina svatební fotka z roku 1942 a tu fotku pak děda takhla vybarvil

A tady je babička s dědou Rudou a dcerkama Věrou a Líbou - to je ta vpravo a je to mamky mamka

A to je babička s mojí mamkou,kterou měla u sebe

No a víte kdo maminu učil všechny ruční práce, no přece bábinka Věrka


A tady na té fotce s dědou jsou úžasní,škoda že děda umřel dřív a já ho nepoznala



Už jsem včera psala že i já jsem babičku poznala, sice jen osm roků,ale i já mám na co vzpomínat,ale o tom někdy jindy.
Mamina právě doháčkovala první dýni, z kuchyně voní štrúdl a křížaly, ta´tka si užívá volné neděle, venku je pošmurno a doma je tak fajn.
mějte se taky pohodově já ses zas brzo ozvu

Můj tatínek

4. října 2011 v 12:28 | verunnka
Nestíhám,nestíhám vůbec nic ani blog.......a víte proč ? Zrovna dneska má můj taťka půlkulaté narozeniny a tak už od neděle se u nás střídají jedna návštěva za druhou a my s maminou nakupujeme,pečeme,vaříme,uklízíme a tak každý den nanovo,všechno to vyvrcholí v pátek a pak budem všichni včetně taťky odpočívat,člověk by neřekl, jak dají takové narozeniny zabrat. Vše fotím a jednotlivé dobrůtky Vám pak postupně ukážu i s receptama.
Tak a to je taťka jako úplně malý

,má jenom 4 fotky ze svého dětství a tak je opatrujeme jak oko v hlavě
a tady taky zrovna slavil,jenže trochu míň než dnes Mrkající

a dostal tenkrát právě tohodle houpacího koně,ale vůbec si na to nepamatuje,on si svojě dětsví začíná vybavovat až někde od 4 roků

a tady jsme s taťkou v itálii v roce 2006 a zrovna tam probíhalo MS ve fotbale a na pláži byla obří obrazovka,kde vysílali všechny přenosy,no a to bylo něco na nás, s taťkou jsme tam trávili hodně času, vůbec když hráli naši,no a patřičně jsme to dávali najevo

a teď Vám ukážu jeden z dárečků, co taťka od nás dostane,on má tyhle starožitný věci moc rád a tak jsme mu s maminou koupily tyhle hodinky, protože víme že ho to moc potěší a víc vám zatím neukážu,to je přece ještě zabalené tajemství.

Taťko,mám Tě moc a moc ráda a přeju Ti hlavně moc a moc zdraví a aby Tě noha nebolela a co nejdýl sloužila,aby Tě práce bavila tak jako teď a aby Tě chlapi měli stále tak rádi /myslím pracovně/,aby Ti s námi bylo pořád dobře a abychom se měli stále moc rádi napořád.Jsi můj milovaný tatínek a moc si Vás obou s mamkou vážím a děkuju za vše co pro mě oba děláte .
A to je jedna z taťkových oblíbených písniček,takže taťko pro tebe:
Jsi ten nejlepší táta na světě,můj táta.....

Na šmajdu,Bára a světýlka

29. září 2011 v 13:18 | verunnka
Tento týden už je pro nás klasické,že je ve znamení změn,tak proto ani dnešek nemohl být vyjímkouSmějící se.Ráno po deváté přijel taťka domů s tím, že musí služebně do Polska / od nás to je na hranice asi 15 minut/,jejich dodavatel tam pořádá nějakou slávu a tak se taťka přijel domů převlíknout,navonětSmějící se a odfrčel nám do cizinySmějící se,domů přijede kolem půlnoci a tak najednou bylo zas všechno jinak. Tak jsme se s maminou oblíkly a vydaly se do města, dneska jsme to vzaly drohou stranou a šly jsme zadem kolem kostela

jak už jsem psala je u nás všechno do kopce a z kopce a tak i cesta ke kostelu je jeden velký kopec
a tady už máte kostel i s krásně modrým nebem

a tady už jsme zas na náměstí,tohle je na podstavci sochy Josefa II.

a tohle je další pěkný dům u nás na náměstí, většina domů na náměstí už je prodaných ,ale radnice majitelům domů přispívá na venkovní opravy domů,abychom to měli na náměstí pěkné a myslím, že se to daří

a tohle je taky na náměstí a ten smrk za mnou se na vánoce proměňuje ve strom vánoční

a protože už se kvapem blíží den ta´tkových narozenin, začneme dnes odpoledne už s přípravou na ně

část minikošíčků, které jsme si koupily dnes dostne oříškovou náplň,navrch čokoládu a oříček a pak půjdou do krabice,aby se dobře uležely,ještě budeme dnes dělat nugátové kuličky - mňam.
část košíčků taky bude s krémem a ovocem a taky budem péct dort a věnečky - už se moooc těšímS vyplazeným jazykem
ještě vám ukážu naší Barušku,jak každý večer ulehá u našich v ložnici, na zemi má normálně povlíklou deku a tam se prdelí a jakou má radost,když ji má čistě povlíklou,nechápu, že i pejsek může tohle vnímat

dneska až budem s mamkou čekat na taťku,tak budem určitě svítit svičkama,včera to byl tenhle svícínek

mějte se moc hezky,sluníčko nám k tomu krásně svítí a má to ještě pár dnů vydržet a tak to je prima
jdu něco kutit a zítra se Vám zase tentokrát posledně zařijově ozvu

Ráno v lese

28. září 2011 v 17:13 | verunnka
Tak dnešek byl opět ve znamení změn Smějící se,původně jsme měli jet do lesa až odpoledne,ale taťka chlapům práci na dnešek dal už včera a tak mu stačilo jet do práce až na desátou a tak jsme se vydali hned po ránu do lesa. Byli jsme tam už před osmou a sluníčko teprve začínalo prosvítat mezi stromy

bylo znát že už podzim je tu,vše- stromy, keře ale i tráva už začínaly působit takovým unaveným dojmem,
první houba na kterou jsme narazili byla hned zkraje a tady ji máte

další byla tahle fešanda

a nechyběly ani pohádkově krásný muchomůrky

nechápu,jak může někdo do nich kopat, a že jsme jich rozkopaných našli víc než dost

les působil i strašidelným dojmem, ale tam jsme zaplať pánbůh nešli,to by taťka nezvládl

rostly i babky a mezi nima se potulovala i tahle babka,nebo že bych to byla já Smějící se,ten košík mám ještě po mamině

no a když jsme šli po třičtvrtě hodině domů /taťka víc neujde/ tak už sluníčko svítilo naplno a začínalo už i hřát

na to jak nás babička nalákala, co roste hub Smějící se jich až tolik nebylo,a nebo už nám je vysbírala Smějící se musím jí večer zavolat a zeptat se jí na to
takže tohle je náš dnešní úlovek

dopoledne jsme ještě s maminou upekly dvoubarevnou buchtu s tvarohem a broskvema,myslím,že už jsem sem recept dávala,mrknu se a jestli ne,tak to napravím

no a odpoledne jsme byli doma,tak trochu jsme i lenošili,pak si taťka jel umýt auto,mamka si trochu dělala papíry a tak nějak nic nám nechybělo,takže dost pohodový den.
Mějte se moc hezky zas zítra
 
 

Reklama