Tak to jsme my

jak jsem byla volit

26. ledna 2018 v 18:52 | verunnka
tak tohle jen tak nikdo nevymyslí
tohle dokáže zařídit je život
a zařídit to je a jen pro mě Smějící se

tak si hezky sednětě a poslouchejte
co se mi před chvílí přihodilo

nejdřív jsme teda vůbec přemýšlela zda vůbec mám jít k volbám
to ne že bych byla líná a jít nechtěla
ale měla jsme obavy jestli mě vůbec k volbám pustí Překvapený


poté co se mi zahojila modřina na oku od toho jak jsme spadla na topení
pak jsem i zdárně před dvěma týdny překonala střevní chřipku a něco málo i zhubla
a hned pak zas přibrala
jsme měla obavy
zda mě vůbec podle občanky poznají
nově jsem totiž zas " vymoděná "
modřinu mám přes celý nos
horní ret pozašívaný jak jen to šlo
a od toho ho mám napuchlý jak kačer donald
a tudíž jsem fakt k nepoznání
a s občankou ani trochu podobná tak nejsem Smějící se


no jenže když jsme viděla jak se vše zamotává
musela jsem jít volit i já

a tak jsme šli
od nás to máme do volební mísnosti asi 150 metrů
takže jsem si jen vzala rifle, bundu, učesala se a vydali jsme se teda i my rozhodnout o naší budoucnosti
když jsme tam došli
sáhnu pro občanku do kapsy u riflí
šátrám jednou, podruhé, potřetí
a občanka nikde Úžasný


tak jsme se vydali teda zase zpátky a cestou hledali
kde nic tu nic
v tom proti nám běžel pán
kterého jsme předtím už potkali
a mával mojí občankou
prý ji našel na chodníku a chudák tam tak sama ležela Smějící se
tak jsme mu poděkovali
a šli jsme zas zpátky a tam už v pohodě odvolili

a koho že jsem volila
no volila jsme jednoho z nich a druhýho jsme hodila zmačkanýho do koše
a teď budu už jen nedočkavě čekat jak to zítra dopadne
a budu si přát aby vše pro nás dopadlo jak jen nejlíp může

a vám přeju moc hezký večer

a dobré rozhodnutí při volbách Smějící se



a já lezu do vany
a dělám si hlavu z toho aby tam v koupelně po mně nechtěli taky občanku Smějící se



koukejte.....

5. srpna 2016 v 19:22 | verunnka
pořád platí, že nesmím psát
ale co porušila jsem to i včera
a dnes to porušit musím zrovna tak
a to hlavně kvůli vám všem ♥
abyste neměli už starost o taťku

tohle bylo včera



a tohle je dnes od podvečera



a víte co to znamená
že máme taťku už doma
sice hodně unavenýho
ale podle všech možných vyšetření téměř zdravého

včera to byla srdeční slabosta arytmie z vyčerpání ze stresu
a nic horšího to naštěstí nebylo


moc, moc vám všem děkujeme
ani nevíte
jak moc jste nám všem pomáhali ♥

když jsem to taťkovi před chvílí četla
co ste mu psali
tak se z toho až rozbrečel


moc vám všem děkujeme ♥




já bych vám to napsala už o něco dřív
ale vůbec jsem se nemohla dostat na blog
asi tam něco na správě blogu předělávali

tak to mě teda dostalo, až slzička ukápla a nejen moje

4. května 2016 v 13:42 | verunnka

však víte
že o našich známých a přátelích tady nepíšu
respektuju jejich soukromí
a tak i když bych třeba někdy moc ráda napsala
a i nějaké ty společné fotky s nima ukázala
platí v tomhle pro mě bobřík naprostého mlčení Smějící se


semtam se pár slůvky zmíním o našich známých z Ústí ♥

s Dančou se známe původně přes net
a letos na konci dubna jsme si připomněly už osmý rok co jsme se poznaly
no a naše přátelství pokračuje dál
a to nejen virtuálně
Danča i s rodiči k nám už i pravidlně jezdí
však už se moc těším
za nedlouho přijedou na víkend zas Smějící se
a budou spát u nás na chatě

a my dvě s Dančou si tohle výročí každý rok připomínáme a posíláme i dárečky
a nejinak tomu je i letos
no a protože mám v dubnu narozeniny
tak jsme se už dávno dohodly
že vše mi posílá najednou jedním balíčkem
a balíček mi dorazil právě dnes

no a na rovinu mě
a nejen mě
ale i naše dostal

víte co mi v balíčku kromě jiného
naše malá Baruška ♥

no však koukněte
že je to celá ona
dokonce i růžový obojek má
který nosila když byla malá





a aby toho nebylo málo
tak v balíčku byla i naše Baruška nebíčková
přesně taková jaká byla
a to s jejím typickým úsměvem ♥





no a my tak máme doma teď obě ty naše holky
pěkně pospolu ♥




však když to uviděl taťka
když přijel domů na oběd
tak ani slzy dojetí neskrýval
stejně tak jako my dvě s maminou chvíli před ním
když jsme balíček rozdělaly ♥


takže naši milí ústečáci
moc vám děkujeme
udělali jste nám všem velkou radost

a už se na vás moc těšíme Smějící se


Život je krásný.

Když prožíváš štěstí tak ho dávej druhým.

Když máš bolest nevyprávěj o tom všude

a poper se s tím sám.

Nefňukej a buď statečný,

ať si tě lidé mohou vážit



a já vám všem moc přeju

aby i vy jste měli kolem sebe takové lidi jako jsou ti naši tam v Ústí ♥


31 roků

3. dubna 2016 v 20:42 | verunnka
tenkrát se psal 3.duben 1985

a dneska to je přesně na den 31 roků
co taťka narukoval na vojnu

bylo mu tenkrát osmnáct a půl
a ani trochu se mu nechtělo

ale s maminou to zvládli
a dnes se nad tím vším už jen usmívají Smějící se

prý jen ten čas nějak mooc rychle utíká
mají pocit
jako by to vše bylo včera




tady je taťka ten v poslední řadě jak se usmívá
to je na přísaze a právě
mezi lidma na chodníku objevil maminu Líbající








a dopisy z vojny

jednu krabici jich napsal taťka mamíně


o druhou ona jemu Líbající




mějte všichni moc hezký večer
třeba taky při nějakých vzpomínkách

a zítra zas ahoj Smějící se


ještě jsme stihli

20. března 2016 v 18:14 | verunnka
i malou procházku Smějící se


vydali jsme se kousek do Krakonošova Smějící se


a jaro
tak to ještě asi pár dnů nebude Úžasný

aspoň tady u nás ne
Krakonoš měl krmelce plné sena
a i soli na lízání pro zvířátka tam bylo požehnaně
a v korýtu bylo zrní a jablíčka





nakonec ale i to jaro jsme našli

dralo se skrz popadané listí Smějící se




a o kus dál u potůčka se jaro hlásilo
už rovnou stovkami bílých hlaviček Smějící se




a i ptáčkové už vědí
že jaro brzy přijde
však už si chystali hnízdečko Smějící se


a těšíme se už úplně všichni Smějící se


a já vám zítra z té naší dnešní procházky ukážu toho ještě mnohem víc
fotek mám hodně a sama nevím kterou dřív vybrat Smějící se,

a vy se mi nějte moc hezky
a zítra za ahoj



Z Pekla štěstí

23. ledna 2016 v 15:43 | verunnka
o téhle pohádce si psát nebudem Usmívající se nebojte
na to je odborník pan Troška a já mu do toho fušovat určitě nebudu

dneska po obědě jsme se sbalili a vyjeli kousínek za město k rybníku zvanému Peklo
vezli jsme sebou hokejky, puk, sáňky a pluh na vyhrnutí sněhu
jo a brusle pro mě a pro maminu
taťka už bohužel s tou nohou bruslit nemůže
i když bruslil moc rád a hrál i závodně hokej Smějící se

a v plánu jsme měli hokejový zápas pod širým nebem


a to že jsme neměli ani jednoho diváka nám ani trochu nevadilo
spíš naopak,
já za to byla moc ráda
však i proto jsme jeli právě sem Mrkající


a naše malá


tak ta překvapila i jako hokejista
taťka byl jako brankář
a my s maminou na něj střílely
teda chtěly jsme střílet
jenže Baruš jakmile zblikla letící puk


tak téměř pokaždé ho dochytla dřív než doletěl k taťkovi
a tak nakonec nejlepším brankářem byla vyhlášena naše Baruš
a takhle se z toho radovala Smějící se
myslím že našim hokejovým brankářům v ní roste težká konkurence


a pak jsme se ještě vydali na procházku kolem rybníka
ale ne po břehu
ale přímo pěkně po rybníku Mrkající


a já přitom fotila
ale jen úplně malinko
docela hodně začalo chumelit a tak jsem se bála o fanouše Usmívající se




malin tam bylo všude hodně moc
jen jaksi už nebyly ani trochu k jídlu Mrkající





a teď juž jsme teda pěkně v teple doma
Baruš s taťkou už svorně vedle sebe odpočívají na gauči Smějící se
a jak tak koukám tak oba už i se zavřenýma očima
a já protože jsem tele
a nevšimla jsem si
že už nemám béžovou vlnu na šmodrchání maxipodsedáku
tak jsem z nouze vytáhla klubíčko bílé příze a šmodrchám aspoň větší dečku na jídelní stůl
těch u nás není nikdy dost Smějící se
viď taťko
občas ubryndneš ty , pak zas já Úžasný



a vy se mi mějte moc hezky a zatím ahoj

a moc děkuju jak hodně jste se mi rozepsaly u toho článku o lavičce
možná k němu napíšu ještě pokračování
protože ještě mám co k tomu napsat Smějící se

malá modelka

28. listopadu 2015 v 17:49 | verunnka
je ta naše malá Mrkající

zatímco minulý týden se vám předvedla se slušivé červené

tak dnes si ven vyběhla v modré Smějící se
jen koukám, že rolák místo ven měla ohrnutý dovnitř
no příště muslím víc dohlédnout jak se před focením oblékne Úžasný



a tenhle její postoj mám moc ráda
dneska ho používala ve chvíli
kdy pozorovala ptáčky co nám lítali do budky na semínka Smějící se
pokoušela se je i honit
ale marně
byli vždy rychlejší jak ona
akorát co se dneska nově naučila
tak poprvé zmákla sama nahoru schody na verandu
a pak i šupem dolů Úžasný


a víte co teď jdeme s taťkou dělat
přidělávat světýlka ven na okno Smějící se
a mamina si už vaří omáčku na zítra
a Baruška spokojeně chrní na gauči
a asi se ji zdá o těch ptáčkách co dnes honila ale nedohonila Smějící se

a my jsme dnes už na chatě adventně svítili
věneček doma zapálíme až zítra
až začne v televizi adventní koncert
děláme to tak každý rok
ale na chatě jsem si tuhle svíčku zapálili už dnes
to abychom si to pěkně užili Smějící se

a my už jdeme na ty okna
to abychom to v pohodě stihli do star dance
a fotek mám po dnešku hodně
a tak je spravedlivě podělím mezi vás a Meteopress Smějící se

a jedna z mamčiných růžiček
co neostříhala a nechala mě na focení


mějte moc prima večer
a když to stihnu
tak se ještě ozvu
a vloček už mám 11 Mrkající


a dnes vylétla do světa další moje vlaštovka tady :



Jak jsem to zaonačila se strouhankou

2. září 2015 v 7:56 | verunnka
nevím jak u vás
ale u nás řízky na delší cestu musí být
bez nich to nejde Smějící se



a protože jsme si všimla
že se mamině už nakupil ten správný počet tvrdých rohlíků
rozbodla jsme se přidat ruku k dílu
a proměnit je ve strouhanku
která pak bude potřeba právě k přípravě těch řízků na cestu,
žejo

mamina včera dělala výplaty
a tak každou moji pomoc přivítala

s obřadem mně vlastním jsem si všechno nachystala
velikánskou mísu
struhadlo
rohlíky

a pustila jsme se do díla
dávala jsme si i pozor
abych nenaděla moc bordel
ono při " výrobě stouhanky" to je nahned Smějící se


ale protože jsem holky šikovná
zadařilo se vše i bez zbytečných drobků všude okolo

jakou já z toho měla radost
popadla jsem plnou dozu s právě vyrobenou strouhankou
a šla se pochlubit mamině

ale ouha
v zápalu práce jsme si nevšimla
že se mi pod nohy ve vší tichosti nastěhovala Baruška Překvapený

co následovalo je vám už asi i jasné
o čurybrka jsem škobrtla
a v tu chvíli nezavřená doza se strouhankou
už předváděla svůj skvělý let kuchyní

nikdy bych nevěřila
kolik strouhanky je z devíti blbých rohlíků Smějící se

mám pocit,
že tím jak se sypala po celé kuchyni se její množství snad zmnohonásobilo Smějící se



a já teď teda vlastně ani nevím
jak to bude s těma řízkama na cestu
budou nebo nebudou Smějící se
/ asi určitě teda budou/


ale co vím přesně ,
že já už se asi dlouho dobrovoně nebudu hrnout do výroby strouhanky
na dlouhou dobu jsme z toho vyléčená


no a my teď valíme do města
dokoupit poslední zbytky z dovolenkových seznamů

a pak se vám zas moc ráda ozvu Usmívající se
tak zatím ahoj

a už nám kvetou vřesy


a u nás je po nočním dešti konečně příjemně chladné ráno a je polojasno Usmívající se

moc dobře si pamatuju

1. září 2015 v 7:45 | verunnka
když jsem já šla do první třídy Smějící se

to bylo těšení a radosti , že už je konečně ráno a já se dočkala
zuby jak noty na buben
ofinku do půl čela a mohlo se jít Smějící se
jo a ještě nezbytný kornoutek s bonbonkama




a do školy jsem se tenkrát těšila už od vánoc
když jsem pod stromečkem objevila první školní pozdrav
a to v podobě báglu na záda Smějící se

vím, že jsem tenkrát s ním šla i spát


a teď právě v rádiu hlásili
že letos jde do první třídy víc jak 118 tisíc prvňáčků

a já jim všem přeju
aby se jim ve škole moc a moc líbilo

aby měli paní učitelku takovou jak má být

a našli si tam hodně kamarádů se kterými si budou rozumět Smějící se


a víte co si ještě pamatuju
že můj první školní den voněl po rajský omáčce
tenkrát jsem na ní hodně ujížděla
a tak jsme ji i ten den měli doma k obědu S vyplazeným jazykem


mějte se všichni moc hezky
a já se zas ozvu
fanouš už zas jede naplno
a tak pár fotek pro vás mám už nachystaných

a ještě se třikrát vyspíme a .......


tak zatím ahoooj

když kuchtí taťka

17. srpna 2015 v 13:20 | verunnka
tak to je něco Smějící se


taťka umí vařit
to jo
ale většinou jsou to jen taková ta chlapská jídla
guláše, řízky, pečínky a podobně

no a včera se pustil do langošů
no pustil Smějící se


mamina zadělala těsto
vytahala placky
a taťka smažil

ale vylepšil si to a zjednodušil po svém

protože i včera u nás bylo letní počasí a my se i koupali v bazénu
tak příprava langošů k večeři přímo vyzývala k taťkově nápadu

taťka chvíli štrachal ve sklepě
a po chvíli už do pergoly mazal s kempinkovým vařičem
a panečku jakou z toho měl radost
že bude " vařit " venku Úžasný


a tady už ho máte v akci


pěkně pomazat slanou vodou s česnekem Smějící se
a to pěkně vsedě
přeci nebudeme u toho stát Smějící se


nakonec ještě sýr s kečupem
a může se baštit S vyplazeným jazykem


a baštili jsme až jsme měli boule za ušima
a někteří dokonce i kečup na břiše
viď mami Smějící se
ještě že jsme byli v plavkách


a tak moc se nám to líbilo
to vaření venku
že když dovolí počasí
tak si o víkendu zopakujeme znova
ale na " zahradním jídelním lístku " bude něco jiného
a já už i vím co Smějící se


a jak už jsem psala
měli jsme tu u nás i včera hodně letní den
jen už nebylo úplně jasno
ale spíš jen polojasno
a teplo bylo zas takové
že i včely a vosy chodily po svých a byla jich plná horní cesta
a tak jsme ani s Baruškou nemohly na náš oblíbený šmajd pod lesem Úžasný

dokonce i motýlům se nechtělo moc lítat
a tak byly všude na kytičkách,kde bylo zrovna volno
a když volno nebylo
tak opět čekaly ve frontě Úžasný

ale o tom víc pak v samostatném povídání

a protože u nás začalo pršet teprve před chvílí
a to jen zatím úplně malinko

tak dopolední nákupy a že jich bylo
jsme zmákly bez jediné kapky deště
a já tak mám nové plavky
a hurá
ani moc jsme se nemusela svlékat na jejich ozkoušení Smějící se
ty co se mi líbily
tak mě i byly, takže paráda


a já jsem mamině slíbila
že ji pomůžu s žehlením a že ho taky máme
nějak jsme to v posledních horkých dnech zanedbávaly Smějící se

tak jdu maminu vystřídat u žehlícího prkna


jo a to už jsme stihly i další várku ostružinové dřeně
která už se mrazí v lednici
a už nám chladne i dalších pět skleniček
zavařenýho palivce podle Milušky Mrkající

skleník co se týká rajčat a paprik se pořád snaží
a tak jmse palivec určitě nedělaly dnes naposled


a vy se mějte moc hezky
a dnes třeba už i s nějakým háčkováním a večer třeba i svíčkou
my teda určitě svítit budem , myslím svíčkou Smějící se
když teda skoro všude prší
a to je na tvořeníčko ten správý čas
však i já toho pak využiju a s tím háčkem se taky přidám

tak zatím ahoj a mějte se

a mamčiny hortenzie
letos si nemusíme dělat práci s jejich sušením
sluníčko v minulých dnech začalo sušit za nás Úžasný
takže pak jen ostříháme a můžeme zdobit

slíbil jsem to Verunce

11. srpna 2015 v 14:56 | verunnka
Přeji Vám všem moc krásné, i když neskutečně horké odpoledne

Teď mi odpadla jedna důležitá pracovní schůzka
a tak volný čas využívám ke splnění slibu, který jsme Verunce dal už pomalu před měsícem.


To prázdniny ukrojily ze svých dvou měsíců sotva pár dnů a já jel na kontrolní den na stavbu do Paky.
Cesta vede tak jak to mám rád, přes spoustu malých a malebných vesniček.
Jedu, poslouchám rádio a v tom vidím zázrak, zpomalil jsem, skoro až zastavil a koukal a koukal.

Po chodníku u silnice si to štrádoval malý klučík, tak šest, sedm roků, červený trencle na sobě, rozbitý koleno, vlasy jak pořádné vrabčí hnízdo a v ruce za sebou táhl takovou tu poctivou, velkou oranžovou tatru.
Povím Vám, že v tu chvíli jsme se vrátil o víc jak 40 roků zpátky, kdy i já jako malý kluk takhle pobíhal u babičky na vesnici.

Ten kluk mi přišel v dnešní počítačové době jako zázrak a já mu moc a jeho rodičům děkuju za to, že je takový jaký je. Že nesedí doma u počítačových her, ale že vezme za provázek obyčejné plastové auto a jde si s ním hrát ven.

Možná i vím, proč měl to rozbité koleno, sám jsme se tak vracel z podobných odpoledních výprav za dobrodružstvím , kdy nám klukům dělala společnost úplně stejná tatra.
Na kopci za polem jsme na tatrách dělali závody, kdo dřív bude dole u potoka.

A to, že jsme chodili domů s odřenýma kolenama z toho, jak se tatra s námi převrátila, jsme řešili až ve chvíli, kdy babička vytáhla z kredence pro nás neoblíbenou skleničku s kyslíčníkem a šla odřené koleno čistit.
Horší pro nás kluky ale bylo to, že tatra někdy nevydržela a kolo jí upadlo. Jak to pak děda udělal, netuším, ale ráno pod oknem na dvorku stála tatra opravená a tím i připravená nás kluky dál přibližovat dalším prázdninovým klučičím dobrodružstvím Smějící se


Do konce prázdnin zbývají ještě necelé tři týdny a já se přimlouvám, kupte svým klučinům taky tatru / nedalo mi to a koukal jsem na net a pořád je v prodeji mají/ a pokud to jen u vás trochu jde, pošlete je taky na kopec.
To aby mohli zažít podobná dobrodružství, na která já nezapomínám ani po dlouhých víc jak 40 ti letech.
A že u Vás kopec není, to neva, aspoň máte tip na sobotní výlet, vždyť kopců máme všude dost .

A stejně si myslím, že dřív když nebyl net, televize nevysílala celé dny, z rádia babičce v kuchyni vyhrával rozhlas po drátě, k obědu byly o prázdninách pravidelně lívance, lečo, kynutý knedle s ovocem , květák a palačinky, jsme my jako děti byly tak nějak víc spokojenější a nic nám nechybělo.





A nedávno, když Šáriš v kuchyni pekla borůvkový koláč a v hrnci ji bublal borůvkový džem
mě to opět vrátilo tam někam do vzpomínek k babičce na prázdniny a já mám tak důvod Vám zas někdy napsat a zavzpomínat tu s Vámi

prožijte klidné a někde v chládku spokojené odpoledne Usmívající se

občasný dopisovatel Radek

a jsme doma

21. června 2015 v 19:37 | verunnka
teda na chatě
ale my to tu máme druhý domov
takže jsme vlastně doma

dojeli jsme něco před sedmou
a stihli jsme toho víc jak dost
sehnali jsme co jsme potřebovali
stavili se u mekáče - hurá
a strávili hodně času na Kuksu
a ještě jsme zajeli se potěšit i domů Smějící se
jo a celé odpoledne s námi cestovalo i sluníčko


ale o tom všem podrobně až zítra
teď lezu do vany
byla jsem na nohou celé odpoledne
a pak jsou Chalupáři a u toho nesmím chybět
jen mám strach
abych je dokoukala Smějící se
abych neusnula tak nějak dřív


a vy mějte prima večer
a zítra si toho napíšem o tom našem cestování víc


tak ahoj a já lezu do vany Mrkající

rok 1922

16. prosince 2014 v 17:55 | verunnka
tak přesně v tomhle roce a přesně v dnešní den se narodila babička Věrka Mrkající

tady je se svojí maminkou, to ještě bydleli v Hradci Králové
a tady byl babičce 1 rok


takže dneska by jí bylo úúúž 92 roků Mrkající

a tady ta fotka je z Holic
a je to foceno v rodném domě Emila Holuba / babička z toho rodu pocházela/
a ta paní, tak to byla společná chůva pro všechny děti co tam bydleli
a babička je ta úplně napravo
a vypadá to, že tam chystala asi nějakou lumpárnu
patrně chtěla tím kýblíkem co měla v ruce bacit toho hošíka co seděl vedle ní Smějící se
to by na babičku odpovídalo, ona taková byla
ne že by lidi mlátila kyblíkama, to ne
ale jen tak něčeho se nelekla a se vším si věděla rady
a pusu taky měla prořízlou od ucha k uchu a uměla se pěkně ozvat Mrkající
/ kdoví kdo to po ní u nás doma má poděděné /
taťka to určitě nebude



a tady už je babička tak jak to měla nejraději Mrkající
pěkně usazená a s jehlicema v ruce

takže i tohle máme s maminou po ní
i když je teda mám raději háček jak ty jehlice, ale to neva Mrkající

a tady jsme s babičkou spolu Mrkající

určitě jsem tu už psala
že babička byla pro každou blbost
a tak si se mnou hrála i na Pobřežní hlídku, jednou byla Pamela a jindy zas Mitch Mrkající
příště zas hrála doktorku Quinovou
aby se za chvíli proměnila v Semira z Kobry 11 Mrkající


tak to byla moje babička, vlastně prababička
ale však už ji dobře znáte z mého nebo mamčinýho povídání


a já slibuju, a slíbila jsem to i našim
že už zítra zas budu fotit a budu psát vánočně
vždyť od zítra za týden
Mrkající
Boldog Karácsonyt

tak se mějtě všichni moc hezky

a ahoooj Mrkající

nejsou rukavice jako rukavice :))

29. září 2014 v 12:08 | verunnka
tak o tom se o víkendu přesvědčila naše mamina Mrkající

to, že bude právě o víkendu to nové přistavěné natírat už barvou věděla
a tak se na to patřičně připravila

v obchodě s pracovníma pomůckama si koupila gumové rukavice s podšívkou až k loktu
spokojena s tím, že konečně nebude po natírání špinavá jako čuník / tak jako jindy/
se v sobotu po obědě pustila do díla Mrkající

nasadila rukavice a natírala nejdřív vše dokola bílou barvou
to ještě bylo v pohodě a kromě pár kapek byla úplně čistá

v neděli pak šla natírat hnědým luxolem to ostatní
spojená, jak ji jde práce od ruky, se štětkou oháněla v kuse víc jak dvě hodiny
taťka mezitím dodělával elektriku a taky mu to šlo raz dva a tak s kafem nijak nepospíchali
a dali si ho až když měli hotovo Usmívající se

takže mamina sundala rukavice a šla ho uvařit a nestíhala se divit

ona nějak ta rukavice se asi přes noc stala propustnou
a mamina tak měla ruku úplně celou až k zápěstí hnědou
jak kdyby si ji namočila do kýble s barvou Úžasný

takže po vydatném a dlouhém drhnutí vypadá mamčina ruka dnes Úžasný

a myslíte si, že se s tím maminanějak trápí a hroutí se
tak to vůbec ne Smějící se

akorát si dnes na nákup nevzala prstýnky, to by prý vypadalo tak nějak divně Smějící se
a místo sukně a střevíčků / což by kl té ruce vypadlo divně/ šla v riflích a bylo vyřešeno


tak a to je první z dnešních mých brebentění

mějte se zatím mooc hezky

u nás už od rána máme sluníčko
a tak běhám ven s prádlem a užívám si toho / obojího, jak sluníčka, tak věšení prádla/

tak zatím ahooooj
a pár od nás ze zahrady ze včerejška Mrkající

a vy co jste ještě nedostaly semínka plnokvětého měsíčku , tak nesmutněte

chybíte nám na poslání už jen čtyři
a měsíčky kvetou a dozrávají dál, takže už je jasné, že zbyde i na vás Mrkající


a večer á raz á dva a holky na místa

jedeeeeeeem

16. června 2014 v 22:44 | verunnka
tak a net nám tu už šlape tak jak má a my teda jedéééééém v mém brebentění dál Smějící se

jsem tak přemýšlela co mi ten vtipálek udělá asi na apríla,
vždyť tohle už byl sakra dost velký aprílový " žertík"
a tak si říkám, že ten někdo už má vybráno na pěkně dlouho dopředu Úžasný

no a my jsme teda už zas na chatě
dneska nám tu nepršelo, ale ani nijak letně moc nebylo
sluníčko, kjdyž se chvilkama i snažilo, tak to bylo znát
ale když zalezlo, tak bylo docela i zima

no a teď si tu topíme v kamínkách Mrkající
naši ještě dodělávají objednávku na materiál, taťka přitom pokukuje na fotbal,
Baruš spokojeně chrní u kamínek
a já vám píšu a ještě křoupu jeden preclík , teda my už pečem jen tyčky , od Hrušky

a taky jsem fotila
moc kytiček teď na výběr zatím nemám a tak budu muset počkat než mi nakvetou místo těch pomlácených novéMrkající

takže zatím si budeme muset vystačit s růžičkama, pár snítkama levandule a pivoňkama a to je asi tak vše co tu teď z toho kvetoucíhio máme
ale už brzy pokvetou koprertiny Mrkající a lilie a ty máme od Květušky a moc se na ně těšíme

ještě že tu kytičkovou krásu zatím plně zastupují všechny truhlíky, květináče a závěsy, co jsme s maminou stihly schovat Mrkající

no a já už půjdu pomalu chrnět
naši už to také pomalu balí Mrkající

a vy všichni mějte moc dobrou noc a ještě hezčí zítřek

a toho někoho už nebudu řešit, nestojí mi za to

tak pro dnešek ahoj a zas zítraaaaaaaaaaaaaaaaa


jo a máme ve městě nové sochy
ale o tom si napíšem opravdu až zítra
no tak aspoň trochu, kromě jiných je mezi nima i takovej lední mědvěď a je růžovej a mně přijde takovej divnej, tak jsem ho soukromě nazvala " nedomrdlík"
no fakt, až vám ho ukážu, tak mi dáte za pravdu Smějící se

Přichází čas koupání ....

6. června 2014 v 0:03 | verunnka
předpověď počasí nám slibuje krásné sluníčkové a teplé dny
a to je už čas koupání a čvachtání a rochňání se někde ve vodě

a je prima, že ten začátek toho příjemného tepla vyšel i na dny volna

a tak já vám všem moc přeju
abyste si je užili co nejlépe Smějící se


klidně i tak jako já když jsem byla malá
a úplně bez zábran skákala šipku do malého bazénku kde bylo asi tak 15 cm vodyÚžasný

a nebo někde u rybníka

a nebo doma na zahradě v bazénu Smějící se

a kdo nemáte bazén, tak nezoufejte

vždyť mamina moc ráda vzpomíná na čas, kdy se koupala v lavorku
tak šup do nějakého lavorku také Smějící se
a že se do něj nevejdete, neva, tak aspoň nohy do něj smočte a i to je pak v teple příjemné osvěžení

takže to shrneme

ať jste kde jste užijte si ty dny volna plné sluníčka co nejlépe
a není důležité kde jste , ale s kým jste Smějící se


tak ahoj

jo a na odpoledne už mám pro vás napsaný i ten klobásový recept S vyplazeným jazykem

zavolejte kuchtíka, který vařil polévku

18. dubna 2014 v 7:33 | verunnka
tak přesně tohle se u nás ozvalo minulou sobotu, když jsem na chatě obědvali Smějící se

to jsme na chatu jeli už po ránu a mamina sebou vezla už uvařený oběd, měli jsme segedin s knedlíkem
a hovězí polévku, tu teď máme pravidelně
Baruška má kvůli tomu srdíčku dietu a nesmí nic slaného a tak ji mamina poctivě každý den vaří
no a tu sobotu měla právě maso z polívky s vařenou mrkvičkou

a tak když na chatě přišel čas k obědu
mamina nalila polívku,
Baruška už taky měla v mističce a tak nebylo slyšet nic jiného, než spokojené pomlaskávání,
já vyjímečně u jídla nemluvím, to jsou jedny z mála chvilek, kdy jsem zticha a vychutnávám si baštuMrkající

no a najednou v tom tichu taťka pronesl

Zavolejte kuchtíka, který vařil polévku Úžasný

no to bylo pak halo, já se tak zakuckala, až mě musel taťka hrcnout do zad Smějící se

a víte co se stalo, taťkovi plavala v polívce kost od masa
jak se tam dostala, nikdo nevíme, mamina si je jistá, že tuhle velkou doma když polívku uvařila vyndala
je s podivem, že si ji nevšimla, ani když polívku nalévala Smějící se

no prostě kost tam byla a byla taááák veliká Smějící se

řeknu vám zasmáli jsme se víc než dost
a myslím, že pokaždé, když bude teď hovězí polévka, tak si už mamina kvůli tomu budeme dobírat

no a mamina, tak ta o svůj řád zalté vařečky nepřišla,
polívka byla tak dobrá, že by to ani nešlo a segedin, ketrý pak následovat, nás úplně odboural, že jsme nebyli ani schopní se zvednout od stolu S vyplazeným jazykem


a to je teď zatím vše

naši jedou za chvíli k paní zubařce a mamina už má uvařený puding na krém do rolády a jetše budeme dělat jiné dobrůtky

a já se vám pak ozvu ještě jednou a napíšem si zas nějaké to povídání o velikonocích a ještě i něco navíc Mrkající

u nás je zatím sluníčko , ale zas trochu mrzlo
sice má přes den pršet, ale zítra už mám být líp a i teplo a tak se těším


mějte se moc krásně a zatím ahoj Mrkající

a Ali, všichni mi už dali vědět, že k nim už potupoval pošťák s bublinkatou obálkou, byl už i u Tebe ?

sedm odpovědí

15. dubna 2014 v 7:01 | verunnka
tak došlo i na mě Smějící se

doufala jsem, že se tomu vyhnu a ta opice Šavrda mi to poslala Smějící se

a já nemám to srdce, se na to vyprdnout, takže šup do toho ať mám to hotovo



1) nejdál jsem byla v Praze to myslím pobytově
jinak projížděla jsem skrz mnoho hraničních měst na našem území

2) když už teda nemusím a nebo nechci nějak pomáhat
tak to je jasné - s háčkem , s Baruškou , s foťákem,na houpačce

3) z toho co mi bylo v otázce nabídnuto, tak mě vlastně baví vše

4) já mám ráda skoro všechno
odpovím spíš obráceně
úplně nesnáším máslo a vše jemu podobné, myslím teda v namazané podobě
to je pro mě větší lahůdka suchý rohlík, to kdyby mi ho někdo namazal a já byla sebevíc hladová, tak se nepřekonám a nesním, ho
a ještě bych nedala syrové maso Křičící

5) mám už od podzima tohle vyšívání

hned po vánocích jsem plánovala, že to dodělám a nějak se mi to nedaří

6) tím, že tyhle věci prostě doma nemáme,
tak pak když jsou , tak mi chutná vše
ale úplně najvíc ta malá kinder vajíčka a rumové pralinky S vyplazeným jazykem

7) jasně, že smskuju
mám na to přímo šitý tarif, že mám smsky neomezené, takže možná 20-30, ale někdy i víc jich za den dám Mrkající



a to je vše
já to nikomu posílat nebudu
ale kdo chcete tak mi odpovězte na tohle :

Kdybyste měli kouzelný prsten Arabely a ten vám mohla splnit dvě přání, tak jaká by to byla ?

a vy všicni mějte moc krásný den

Pěkně popořádku

10. února 2014 v 14:58 | verunnka
tak jsem nevěděla čím začít psát a rozhodla jsem se pěkně popřádku, tak jak to šlo za sebou Smějící se
původně jsme měli do Hradce jet už v sobotu
naši ale podle počasí rozhodli, že pojedem až v neděli, kdy mělo být hůř a že sluníčkovou sobotu věnujem cestě na chatu
no a tak jsem se do Hradce vydali včera odpoledne
nepíšu naschvál po obědě, protože by to nebyla pravda Smějící se
nejdřív jsme si museli všichni " dáchnout" po gáblíku od maminy
mamina inspirována Prostřenem uvařila hovězí líčka na víně s restovanou zkaramelizovanou zeleninkou a byla to takováááááhle dobrota
však už jsme si to s taťkou ojednali zas
ale prý to nebude hned tak, protože to maso sehnat prý není vůbec jednoduché a pomalu u řezníka mají na něj pořadník Smějící se
pak jsem ještě plánovali, že omrknem jak pojede Martina Sáblíková, která měla být ve 3/4 na jednu,
no ale když ani o půl hodiny dýl ještě na startu nebyla,
tak jsme už teda odfrčeli směr Hradec a víc už nečekali Smějící se
cíl cesty v Hradci byl Hornbach, kde taťka chtěl dokoupit to co mu ještě chybí na jarní tvoření nábytku do chaty a co u nás v OBI nemají
to jak jsem tam dopadla na houpačce na parkovišti víte od rána Smějící se
a pak jsme vzali vozík a vrhli se do víru velkoobchodu,abychom po půlhodině zjistili, že z toho co jsem potřebovali nemají vůbec, ale vůbec nic Úžasný
no ale přeci jen s prázdnou jsme neodjeli
všude už bylo tolik jara, že i nějaký ten pytlík s kytičkama na zahrádku skončil v našem vozíku
úplně stejně dopadlo i pár pytlíků se semínkama ředkviček, řeřichy, kopru a ještě i pár dalších Mrkající
omrkli jsme i regál s Velikonocema
ale ten nás nechal ještě v klidu,
přeci jen je ještě brzo a tak jsem vám ho aspoň vyfotila Smějící se
naoopak v klidu mamina nezůstala u tohodle srdíčkového košíčku na kytičky a tam jeden zakotvil v našem vozíku Mrkající
co teda nešlo nevyfotit byli tihle ježečkové, já je holt musela zvěčnit Smějící se
a koukám, že jsou na tom líp jak my,
oni už totiž po zimě začali s odtučňovací kůrou a sportují Smějící se
no ale my taky teď sportujem víc jak jindy,
koukáme přeci na olympiádu
a od sádrových se přesunem k těm živým Smějící se
když jsem byla malá, tak jsem hodně podobné morčátko měla taky a jmenovalo se Bobinka
pak jsme se ještě zastavili v oddělení rybiček,
kde si taťka dokoupil nějaké věci do akvárka
a taky jsem odtamtud vezli v maxi pytli s vodou domů 20 rybiček
a teď už si spokojeně plavou u nás v akvárku
a tahle " rybička" byla velká asi 40 cm a stála 1.200 Kč Překvapený
my ty rybičky máme taky doma, ale mnohem, mnohem menší a ty stály jedna 40 korun
jsou pořád přisáte na skle od akvárka a vlastně ho tím jak se posouvají, tak ho čistí
a to samé dělají i na dně akvárka
jmenují se ancistrus a lidově se jim říká přísavky a nebo vysavače Smějící se
a pak už jsem zaplatili a k mé velké radost odjeli směr Mekáč odkud jsem dostala lentilkovou zmrzku
a pak už jsem frčeli domů a
ale o tom zas až zítra , už jsem toho dnes napsala víc než dost a můj čas přidělaný na počítač se už začíná rychle krátit a tak si chci z něj něco nechat ještě i na večer Mrkající
a pro potěšění Vám ukážu, jak nám to doma kvete Mrkající
a když se dobře podíváte, tak mě uvidíte v odrazu okna
mám na sobě bílé tričko, růžovou mikinu a černé tepláky Úžasný
tak se mějte všichni moc hezky,
zítra prý má pršet, ale nezoufejte, prý už ve středu k nám zas sluníčko nakoukne



jo a brzy zas asi budou fotky ze zimáku
naši kluci včetně P.Ch. se probojovali do baráže o druhou ligu a je jasné, že u toho nesmím aspoň jednou chybět, no však už se schánějí, kdy přijdu fandit Smějící se

Jo to už je dávno

30. ledna 2014 v 17:42 | verunnka
Přeji všem moc hezký podvečer

dneska zbylo psaní na mě
Very je od rána taková " piclá" je jí zima, bolejí ji ruce a nohy a tak polehává o skoro celé odpoledne prospala
teplotu nemá, hlava ji nebolí, nekašle a ani nesmrká, tak snad to nebude nic většího a do rána se z toho zdárně vyspí

odpoledne ,
zatímco Very spala, jsem zalévala kytičky na okně v obýváku a tak nějak jsem se vrátila o pěkných pár roků zpátky

chodily totiž děti s vysvědčením domů ze školy
a protože byla asi jedna hodina, tak chodily ty menší a já v nich úplně viděla naši Very
bágl s učením na zádech, v jedné ruce tašku s tělocvikem na vyprání a v druhé vysvědčení
a našemu prckovi tenkrát ještě poskakovala čepice na hlavě,
měla takovu s velkou bambulí a vždycky když utíkala, tak ta bambule jak poskakoval, ji čepici vyhrnula až nad uši
no a přesně tak tenkrát,i nám nadšeně Very pospíchala domů s vysvědčením
bylo to poprvé co měla slovní hodnocení místo známek
a k němu ještě takové malé povídání od paní učitelky
a byla z něj tak nadšená, že domů fakt utíkala

tohle je teda už to druhé z konce školního roku


jo to už snad ani není pravda

strašně to všechno utíká
a můžu vám říct, že jsem teď, když se ohlížím zpátky moc ráda, že jsem doma nikdy neřešili to,
že z naši Very nikdy nebude zdatný, a ani průměrný matematik
někteří známí nám říkali, že musíme být důslednější a že to do " ní " určitě dostanem
no ona vlastně stejný názor měla i Verčina paní učitelka v první a ve druhé třídě,
se kterou jsme teda my jako rodiče dost bojovali

nakonec se povedlo a mě se podařilo, že pro děti jako je Very byla u nich ve škole otevřena malá třídička pro dys poruchy učení a nám se tenkrát od té třetí třídy nesmírně ulevilo
počítat se Very nenaučila dodnes
ale myslím, že jí to v ničem nepřekáží
s kalkulačkou pracuje bez problémů
a navíc tím, že jsme ji za to nijak netrestali a ani neponižovali,
jsme ji tak ani " nesnížili " sebevědomí a ona tam mohla vyrůst v takové človíčka, jakým dnes právě je

proto prosím, Vás všechny, kdo budete dnes doma řešit nějaké to nepovedené vysvědčení
zkuste se na to vše podívat i jinýma očima
vždyť i ten Váš malý človíček doma umí určutě něco, za co byste ho měli pochválit a pohladit
a na tom co mu nejde nějak nenásilně pak postupně pracovat

tak a to je asi všechno co jsem vám k tomu dnešnímu mému vzpomínání chtěla napsat

no a protože Very stále spí a já už chystala večeři,
kterou tady na blogu ještě nemáme,
tak jsme fotila její přípravu sama
a až bude Very fit, tak vám určitě recept napíše

tady to je ještě před zapečním



jo a ještě něco,
včera už Very šmodrchala několik zkušební čtvrečků a z nich pak už i
jeden vybrala a tak o budoucí dece je už rozhodnuto

ať ve Váš večer co nejhezčí a nejklidnější






aha

26. listopadu 2013 v 13:56 | verunnka
tak právě jsem zjistila, že někteří z vás mají to štěstí a ty moje neviditelné články vidí Smějící se

na mojí správě blogu jsem zjistila, že mi přibývají komentáře a to zrovna u těch pro mě neviditelných článků

nevím co mi píšete, jen vídím, že mi psala k nim Šavrda, Jana, Alča a Zdena a tak Vám moooc děkuju aspoň takhle Mrkající

u nás je dnes mrazivo, ráno chumelilo a teď je polojasno a vykukuje sluníčko

a víte co ode dneška přesně za 4 týdny je štědrý den, to nám to utíká co, ani už nechci aby to tak utíkalo, chci si to pěkně užívat a prožívat Mrkající
no a včera bylo Kateřiny, u nás byla tak napůl na ledě a na blátě , tak uvidíme jaké budou vánoce, no mohly by být bílé
a přesně takhle u nás včear bylo, chumellilo a foukalo Smějící se

tak jo, ani nevím jestli to uvidíte,
ale snad budete mít víc štěstí jak já a aspoň vám se tenhle článeček ukáže Úžasný


a takhle si v neděli po obědě užívala na chatě naše Baruška,
zalehla otoman u kamínek a pěkně se vyhřívala a pochrupovala
mějte všichni moc hezké úterní odpoledne a nebojte jsem tu s Vámi i když mi to nefunguje

Vaše Verunka

Retro úsměvya něco navíc

24. října 2013 v 0:03 | verunnka
tak a jsem tady s těma slíbenýma retro fotkama plnýma úsměvů Smějící se

Retro hrabošení

23. října 2013 v 13:07 | verunnka
tak a už mám nachystáno spoustu starých fotek Mrkající

včera večer jsem se ponořila opět do krabice fotek po babičce a to hlavně z toho důvodu, že včera to byl den, kdy nás už před mnoha lety opustila
a tady je jak jinak, než s jehlicema v ruce Mrkající
ani jsem neměla v plánu něco vybrat, jen jsem se tak v tom chtěla hrabat a vzpomínat na ni
no jenže znáte to Mrkající
tak nějak mě po chvíli něco napadlo a v cukuletu jsem už měla dvě kupičky s fotkama
ta jedna jsou retro úsměvy
a ta druhá je podzimní retro moda

vše už mám naskenováno

a odpoledne Vám k tomu jednomu už napíšu brebentění a bude to k těm úsměvům Mrkající
a jsou jeden hezčí než druhý Mrkající

a jinak, dnes je u nás šeredně, teda teplo je, ale jinak je šero a zas takový to mrtvo Úžasný

a tak na takovouhle sluníčkové barevnou parádu, jako byla včera, byste dnes u nás nenarazili
a ještě něco o té růžičce u nás za domem, o které jsem vám tvrdila, že už letos nadobro rozkvetla
no jenže pak jsem před pár dny objevila poupátko
a včera už takhle krásně bylo růžové, tak jsem zvědavá, jestli stihne úplně vykvést, koukala jsem, že od úterý se má docela dost výrazně ochladit Mrkající
tak jo, mějte se všichni moc prima
a pak vám taky ukážu i jakou druhou dýničku jsem ještě udělala a ta není už úplně celičká bílá, to aby si ji taťka zas nespletl s česnekemMrkající
jo a panenku ještě doma nemám Nerozhodný, prý ji vzali s sebou do Prahy, jak tam teď byli a zapomněli ji tam, tak uvidíme, el prý jim budou posílat balíček a panenka v něm taky bude , tak snad

Babička Věrka

8. října 2013 v 0:03 | verunnka
tak a protože dnes mají svátek všechny Věrky, tak mi dovolte, abych jim popřála všechno jen to nejlepší Mrkající
a protože nám teď na zahrádce kvetou vlastně už jen listopadky a růžičky, tak snad se Vám tyhle žluét teď z neděle budou líbit

a protože i babička Věrka je taky Věrka, tak si dnes napíšem o ní Smějící se
já měla to štěstí, že jsem ji taky mohla poznat a prožít s ní víc jak 8 roků
a že to byla právě i babička Věrka, která maminu od mala měla u sebe už taky víte, však mamča na ty roky vzpomíná moc ráda
pro babičku nebyl nic problém a tak mamina vyrůstala tak jak jiné děti a tím, že ji vychovávali babička s dědou nebyla o nic oproti jiným dětem ochuzena, spíš naopakMrkající
každý rok o prázdninách jezdily na dovolené a ne jen jednu a nejvíc mamina vzpomíná na ty na Zemplínské Šíravě pod stanem
a nebo na ty ve stylu filmu Dovolená s Andělem, kde byli ubytováni všichni v jedné budově a probíhaly pak společné akce a naše babča byla vždy středem zábavy a děda vlastně jakbysmet, on vytáhl housle nebo trubku a bylo pak veselo, jen škoda, že já už jsem tohle nepoznala Smějící se

a byla to vlastně i babička, která milovala ruční práce a tím vlastně k tomu dovedla i maminu a později i nepřímo mě
jako malá jsem neměla jeden jediný svetr kupovaný a všechny jsem měla pletaný od babičky, pamatuju, jak mi děti záviděly ten s vypleteným krtečkem v kalhotkách Smějící se
takyypamatuju, že když mě babička hlídala a byla jsme venku, tak nikdy s námi nechyběly ani pletací jehlice a nějaký to klubíčko Mrkající
kolikrát jsem si až říkala, že babička snad ani v noci nemohla spát, vždyť navečer když od nás odcházela, tak jí třeba chybělo víc jak půlka rukávu od svetýrku pro mě a ona hned ráno už přišla s komplet hotovým dílkem a už i vypravým a navoněným
babička taky byla výborná cukrářka, za války prý pracovala v jedné malé cukrárně a tam se toho hodně naučila S vyplazeným jazykem
já si pamatuju, jak jednou, to bylo prý někdy koncem září, donesla z města novou formičku na vánoční cukroví a bylo to prasátko, no a mě nenapadlo nic jiného než se zeptat, jestli budem péct a to by ani nebyla babička, aby mi na to nekývla Mrkající
takže druhý den dopoledne, když mamka byla v práci / to ještě chodila dělat na dopoledne, to mi bylo asi 3 a půl/ jsme šly s babčou na to
zadělaly jsme na linecký, chvíli ho nechaly v lednici odpočinout, mezitím se v televizi mrkly na dopolední pohádky a pak šly péct
ten pohled, který se mamině naskytl, když si pro mě k babičce přišla, prý nikdy nezapomenePřekvapený
my dvě s babičkou zabrané do pečení, všude mouka , my nic jiného než prasátka neviděly a tak jsme ani maminu nezaregisrovaly ,prý jsme byly tak spokojené a šťastné, na sporáku nám bublala růžová poleva, marmeládu, kterou jsme prasátka pak zrovna slepovaly jsem měla prý i ve vlasech a vůbec nám to nevadilo, bylo to tak prima Mrkající

no a to přesně byla celá babička, nic co by mohlo zábavu pokazit neřešila a tak jsme si to vždy spolu maximálně užily
tak a to byla naše babička, vlastně moje už prababička a jsem moc ráda, že jsem si ji mohla taky užít Mrkající

a ještě vám pošeptám, že mi neříkala jinak než Panenko moje Mrkajícía mamině zas s dědou říkali Děvenko naše
a ještě něco babička byla Věrka a já jsem Verka , takže jen ten háček nad e mi tam chybí Mrkající

tak jo mějte se všichni moc hezky a zítra bude mimo jiného ten slíbený recept na kokosové řezy

a ještě kytičku na závěr a dneska už bude úplně podzimní a je to opět z naší nedělní zahrádky
mějte se všechny moc hezky a budem doufat, že dneska k nám sluníčko bude milosrdnější a aspoň na chvíli na nás vykoukneMrkající

Já jsem muzikant

2. září 2013 v 0:03 | verunnka
o tom, že babička Věrka a i děda Ruda byli hudebně nadaní jsem vám psala už několikrát
že měli doma piáno, ale to poctivé křídlo a na něj babička s maminou hrály a k tomu děda hrál na housle nebo na trubku vám už taky není neznámé Mrkající
a že i já malinko taky pokouším klávesy už taky znáte
a tak jsem malinko zaštrachala v krabici starých zažloutlých fotek a tady jich pár na tohle téma máte

tak nejdřív babička Věrka coby 15 ti letá slečna u piana, že ji je pátnáct víme proto, že vzadu na fotce je datum červenec/1937
a napsáno naše věrkaMrkající

babička uměla hrát opravdu dobře i já si to pamatuju, jak jsme spolu brnkaly na moje první klávesy
to byla takové spíš hodně dětské, dostala jsem je na vánoce když mi byly čtyři roky
jenže ty mi brzo přestaly stačit a tak jsem dostala nové a na ně už se pak hrálo lípUsmívající se
noty umím, ale nikdy jsem podle nich nehrála, teda postupem času jsem se naučila i něco málo podle not, ale úplně nejvíc jsem se naučila, tak, že jsem se dívala jak hrála mamina nebo babička a prostě jsem si ten prstoklad zapamatovala a když jsem se k mé velké radosti naučila tichou noc, tak si pamatuju, že tu jsem pak hrála celé dny v jednom kuse   *sa041, nehledě na to, že do vánoc zbývalo ještě pěkných pár týdnů

až budu mít víc času, tak pár mojich fotek z té doby mám, tak je pohledám a pak vám je ukážu
teď vám alespoň jako náhrada musí stačit tahle taky hudební a to s bubínkem
to prý taky byla věc za " všechny peníze" na něj jsem prý taky vydržela bubnovat celé dny
a že jsem nenašla paličky, nevadilo mi to, použila jsem k bubnování dřevěné " držadlo" od švihadla a bylo vyřešeno Usmívající se

ještě tady je děda Ruda na vojně, je to ten úplně nalevo, on uměl hrát na všechno, do čeho se foukalo, ale mamina si ho pamatuje už právě jen s trubkou, protože tu jedinou a pak ještě i housle vlastnilUsmívající se

a jak dávaly teď v televizi Princeznu ze mlejna, tak jsme si doma vzpomněli a na období písniček právě z téhle pohádky, ty se u nás zpívaly hodně dlouho a s velkým úspěchem, nejraději jsem měla Teče voda teče a pak tu, co zpíval hastrmanMrkající

a teď šupem na zahraduUsmívající se
včera jsme zas celé odpoledne budovali a naši jak sedají na schody od verandy, tak bylo včera zima a tak si tam dali podprdelníky z pergoly a pak když dělali, tak i naše Baruška usoudila, že je fakt zima a na jeden se takhle uvelebila
a takhle pěkně v leže pozorovala naše jak dělají Smějící se
to už máme kus co , zatím všechny práce zvládají úplně sami Úžasný
a to že je venku zima od toho, že už je podzim ukazují už i pomalu se vybarvující srdíčka Mrkající
a ještě slunečnice
a už nám tam nerostou, protože jak už je i z fotky s pozorující baruškou vidět, tak naši už dělali venkovní stěny a tak slunečnice musely ustoupit našemu veledílu a tak už jsou doma ve váze
a tohle je úplně jejich poslední fotka z venkuMrkající

a k řezu už jsou pomalu i slaměnky, letos jsme je vůbec nesázely a tak se nám tam vysemenily asi ty loňské, máme jich teda jen malinko, ale o to jsou hezčíMrkající
máme fialkové pak tyhle růžové

a to je dnes už opravdu všeMrkající
dneska má hodně pršet a tak budu zas šmodrchat, mám rozdělaný ještě jeden dáreček k tomu čtverečkovému a tak budu na něm pokračovat a už se na to těším, teď jsem o víkendu háček zanedbávala a tak už mi chybí Úžasný


tak a vy všichni mějte moc prima den a klidně si i zazpívejte taky a hnedle vám bude líp Mrkající

Hola, hola, škola volá

1. září 2013 v 0:03 | verunnka
a je to tady Mrkající
prázdniny jsou fuč a začíná škola
nejvíc jsem se do školy těšila hned ten první rok a pak už to bylo rok od roku slabší a slabší Mrkající
koukám, že zubů jsem v té době měla jak not na buben Mrkající
a proč bych se taky měla těšit, že jo Smějící se
kornout s bonbonkama nám daly ve škole jen ten první den a pak už ne, tak jako co Smějící se

a já teda všem školákům,jak těm co se do školy těší , tak i těm, co konec prázdnin obrečeli, přeju, aby se jim ve škole moc a moc dařilo a aby je škola alespoň trochu bavila Mrkající
však přestávky taky nejsou k zahození, co Usmívající se
a aby měli samé jedničky , třeba jako mamina
a aby neměli žádné poznámky, to zas pro změnu třeba jako taťka Úžasný


a aby až se na konci školního roku budou fotit na památku,
tak aby mohli říct, jo ten rok byl prima Mrkající

mějte se všichni moc hezky a vy co jste školou povinní, tak nezlobte zítra moc paní učitelky a na cestu do školy vykročte tou správnou nohou Mrkající

a ještě se na skok mrkneme na zahrádku
už nám kvetou ty pozdnější jiřiny, kvetou hodně a mají hodně veliké květy, ale mají docela slabé tsonky a tak se po jejich tíhou lámou Zamračený
a tuhle už jsem fotila zrovna chvíli potom, co začalo včera odpoledne pršet, ale stihla jsem to ještě předtím než se rozpršelo jak z konve Smějící se, ale pár kapiček deště už na ní vidět je
a protože dneska bude asi víc pršet jak včera a tak si sluníčka moc neužijem a proto, tak si dáme jedno alespoň to kytičkovéMrkající
a takhle už i nám začíná kvést slunečnice
je velká jak já a tak se mi fotila moc dobře , to tím, že jsem se k ní nemusela ohýbat a bylo to pěkně z očí do očí Smějící se

a to už je dnes opravdu vše Mrkající

mějte se všichni moc prima


Retro vzpomínání a Sněžka

10. července 2013 v 0:03 | verunnka
dneska se zas za pomocí fotek vrátíme o nějaký ten rok zpátky a zavzpomínáme na babičku Věrku a dědu Rudu a jejich holky a na poslední fotce se nám dokonce mihne i Sněžka někdy asi před víc jak 60 lety a víte co je zvláštní, že ona jediná se nezměnila a vypadá pořád stejně Smějící se

a na první fotce máme babičku Věrku s dědou Rudou
jo to byli ještě hodně mladí, brali se když babičce bylo 20 a dědovi 24 a tady už babička čekala svoji první dcerku a byl to jejich první domov krátce po nastěhování / já tak chytrá nejsem, to je napsaný vzadu na fotce a je to z prosince 1943/
moc se mi líbí ty záclonky na oknech a taky na zdi to vyšívání, škoda, že nevíme, co tam bylo , to už nám zůstane navždy utajeno Mrkající
a takže tady bylo babičce 21 a dědovi 25 roků
a na téhle fotce je babička Věrka s holkama Věrkou a Líbou, ale vůbec nevíme kde a při jaké příležitosti to je focený, tady děda dozadu nenapsal žádnou svoji poznámku a to je škoda
jen se domníváme, že to bylo asi někdy v létě ,třeba někde na zámku a byli tam na výletě Smějící se
a z ty fotky dýchá taková příjemná letní pohoda tak i proto jsem ji semka dala
a tady jsou holky samotné a ta fotka je taky prima, je to někde asi taky o prázdninách v lese plném sluníčka a holky vypadají tááák moc spokojeně Mrkající
jako by se měly jen a jen rády, že jo, ale to není pravda, ta větší byla pěkný lumpačisko a domů pořád prý něco podezřelého nosila a zlobila s tím tu mladší
jednou to prý byl vrána s pochroumaným křídlem a přidala k ní historku, že ji našla na hřbitově a že ji polámal nějaký kostlivecÚžasný uáááá
jindy zas celé hnízdo polních myší a zavřela té menší do šuplíku kde měla učení a jak to asi dopadlo víte
ta mladší byla šprt a tohle byla pro její sešity hodně velká potupa Smějící se
ale jinak vypadají jak andílci
a takovýhle fotek máme v krabici hodně málo
většinu fotek totiž fotil děda a babičce foťák svěřoval málokdy a tak tahle je vlastně docela vzácná, děda coby objekt a babička Věrka coby fotografka Smějící se
a je to focený u nás na náměstí a tam co je ta reklama na fotoateliér, tak z něho mají dokonce i naši ještě svatební fotky
ten atelér už tam dávno není
a Šári, kdyby jsi šla tou ulicí dál nahoru, tak asi po 50 metrech je galanterie Mrkající
až někdy přijedeš, tak nejdřív tam půjdeme jo
teď ještě přemýšlím, co tam dělá to umyvadlo jen tak pohozené na ulici , vlastně na náměstí Smějící se asi neměli popelnici a tehdy ještě sběrný dvůr nefungoval, jé ale teď kouká, že popelnice je jen o kousek dál
já až půjdu na náměstí, tak zkusím to z tohodle samého pohledu vyfotit taky
a tady ještě jedna fotka s babičkou a dědou a všiměte si jak se měli pořád rádi jak si děda babičku pěkně držel
a tu fotku mám moc ráda, je taková opravdová, tak jak si sedli tak se fotili, žádné úpravy žádné parádění nic, babičku asi bolely nohy a tak si zula botku a bylo jim tam tak spolu moc hezky Smějící se
já jsem teda dědu nepoznala, ale od mamky vím, že byl byl schopný s baretem i spát a pokud si nemyl vlasy tak ho prý nosil i do vanyMrkající
a teď ta slibovaná fotka ze Sněžky, to že to je Sněžka víme, protože to je vzadu na fotce napsané a je tam i rok 1950
na fotce je starší dcerka babičky Věrky, ale kdo to tam s ní je vůbec netušíme, jen tam jen poznámka Olga a Ládíček
a mamině tahle jména vůbec nic neříkajíÚžasný
taky mě zarazilo jak vyfintění si to na Sněžku vyšlápli, no možní jeli lanovkou, ale i tak byli hodně nalehko, vždyť tam se mění počasí každou chvíli a teploty jen lehce nad nulou tam ani v červenci nejsou nic neobvyklého
tak a teď o Sněžce něco ze součastnosti Nerozhodný
vloni ukončila provoz právě ta lanovka, kterou oni tekrát možná teké jeli a byla rozebrána
a začalo se se stavbou nové
horní stanice lanovky už stojí a je těsně před dokončením


no jenže to je tak vše a to má lanovka příští rok na jaře začít jezdit a být nejmodernější a nejrychlejší v Čechách, no možmá, kdyby Překvapený
zjistilo se totiž a nechápeme doma, že až teď, že tam co měli být tři z těch všech sloupů lanovky, tak je nějaké blbé podloží a ty sloupy tam být nemohou, a tak co s tím, protože ty sloupy musí mít určitou předem vypočítanou vzdálenost od sebe a což se v projektu udělalo, jenže skutečnost je úplně jiná
taťka nechápe, jak je možné, že to vše udělali bez geologického / snad jsme to napsala dobře/ průzkumu Křičící
asi jak je vidět to možné je a tak lanovka příští rok na jaře pravděpodobně nepojede, protože na vyvrtání děr a zabetonování sloupů už jim moc času nezbývá, snad kvůli počasí to má být hotovo do konce září, ale navíc, první sloupy už jsou hotový a ty pokud se to bude přepočítávat,což asi bude,tak budou po novu úplně nanic Smějící se
no nebudu to komentovat, ale ani trochu se mi to nelíbí

a teď něco příjemnějšího
Barunka je v pořádku a dneska ji čeká kontrola a včera už zas řádila způsobem jí vlastnímMrkající
jo a co je ještě nového
včera si mamina ukopla malíček/to u ní je naprosto normální a už to doma i přehlížíme, jenže to jak si ho ukopla včera jsme slyšela až já do pokojíčku a celý den si pak na to nemohla stoupnout
tak ji ho taťka večer přilepil k ostaním prstům aby ji ho zpevnil a snad to bude dobré a když ne , tak ve sklepě máme ještě berle po taťkovi, za jejichž pomoci tenkrát chodil neskutečně dlouhých 7 měsíců, než mu dovolili na nohu došlapovat Úžasný

a teď opravdu něco příjemnějšího a to kytička ze včerejší večení zahrádky a tu fotil prosím ta´tka, já mu doma nastavila foťák a řekla co a jak a jak se má k tomu postavit, když mamina nemohla jet s ním a já kvůli mamce taky nemohla jet
a myslím, že se mu to hoodně povedlo, asi mně naslouchal, když jsem ho poučovala Smějící se
a kytička je i s přáním všeho nejlepšího pro všechny Libušky, které mají dneska svátek

mějte moc krásný a sluníčkový den Mrkající

Retro cestování

26. června 2013 v 0:03 | verunnka
Smějící setak a dneska budeme trochu retro cestovat Mrkající

ale vůbec nikdo doma netušíme kdo z našich předků na fotkách je, ale někdo tam asi bude, když je měla babička Věrka uschovaný

tohle je asi nějaký školní výlet klučičí třídy
ti kluci byli úplně parádně oblečeni, krátký kalhoty k tomu kabát, ten kdo měl kalhoty dlouhý tak to už byl asi nějaký " pán" Mrkající
no a ten autobus, no paráda
ani tady netušíme kdo a proč je na fotce, ale fotka jetaky parádní, ta atmosfera na ní Mrkající
autobus jak je vidět sloužil nejen jako dopravní prostředek, ale i jako prima rozhledna
škoda, že nevíme kam jejich cesta vedla Mrkající ale asi to bude taky nějaký školní výlet
možná třeba na nějakou rodinnou slávu, která asi právě probíhá na téhle fotce se asi sjelo hoodně příbuzných Mrkající, ale ti asi společným autobusem nejeli
a ještě vám ukážu, jak to vypadá, když se k vám sedmikráska otočí zády a to je i moje kytička pro denšní den Mrkající
a zítra tsi napíšem něco o vysvědčeníÚžasný

tak jo, mějte se všichni moc prima a brzy už naživo nashledanou
jen tak pro zajímavost, článek jsem dopisovala 16.6. v neděli po ránu, tutíž v den našeho odjezu do Itálie, no a my už se zas budem vracet domů Smějící se

už se na vás těším a děkuju za všechny komentáře co jste mi psaly, i když já nemohla odepisovatMrkající

Víkendová pohodička

21. června 2013 v 0:03 | verunnka
K víkendu patří zasloužený opočinek a pokud ten víkend připadne na druhý letní den a počasí tomu odpovídá, nemůže ten odpočinek dopadnout nijak jinak než někde pěkně u vody.
copak teď v době dostupných bazénů a koupališť to máme o mnoho snadnější než dřívMrkající
i když tenkrát podle vyprávění maminy to taky mělo své kouzlo
však na to určitě pamatujete taky, koupání v lavorku nebo plechové vaničce někde na dvorku bylo určitě taky k nezapomenutíMrkající
však mamina si to jak vidět taky parádně užívala
a když se vydáme v čase ještě víc zpátky, tak to teprve byla romantika a vůbec když jste měli řeku za domem
a právě díky té řece mohly vzniknout i tyhle dvě fotky
tahle je asi z roku 1953 a je na ní babička Věrka s holkamaMrkající
a je mi záhadou jak spokojeně si to stály v tom splavu a voda je ani nepodemlela
to já už bych se zaručeně v té řece válelaMrkající
a na druhé fotce je babička Líba a je to asi z roku 1956 a je to podle stromů ta samá řeka
a asi ani moc studená voda nebyla, protože kdyby jo, tak by se asi babička tvářila trochu jinak, a nebo už si na tu studenou vodu zvykla Smějící se
a děda Ruda, tak ten to s koupáním nepřeháněl
plavat vlastně ani moc neuměl a plaval jen naznak a to prý pak vydržel takhle na vodě ležet třeba i hodinu a pozorovat nebeMrkající
jednou se prý takhle úplně " zapomněl" až ho to odneslo někam do rákosíÚžasný
takže vodě se raději vyhýbal a pro svůj odpočinek volil věci bezpečnější a klidnější, třeba jako tohle lehátko
takže vy koukejte taky pěkně odpočívat, ať už ve vodě nebo na lehátku

mějte se moc krásně a věřte, že na vás vzpomínám Mrkající

Kdo hledá najde

20. června 2013 v 0:03 | verunnka
a dnes vám ukáže ještě jednu fotku, která vznikla ve stejný večer jako fotky ze včerejšího článku Mrkající

a kdo mě zná, tak už ví, že hned co přijedem na chatu, tak moje první cesta, teda pokud neprší, vede na .........
a tak to bylo i ten večer, foťák jsem si odložila na stolek na verandě mezi okna a toho využila mamina, vzala si ho a vyfotila s kouskem zahrady i mě Překvapený
tak co už jste mě našly Usmívající se
tak pěkně hledejte a mějte se mooc hezky Mrkající
takže díky mamině vidíte zahrádku i z jiného - vzdálenějšího pohledu Smějící se
akorát měla blbě nastavený světlo, ale to nevadí

a nan zítra mám pro vás článek : víkendová pohodička

Jsme v pořádku

4. června 2013 v 12:54 | verunnka
Já na to úplně zapomněl, měl jsem se Vám ozvat za Prcka už včera, ale je toho tolik, že mi to úplně vypadlo z hlavy.
Doma nám nejde net, nejdřív nešel proud, pak to v elektrárně smetlo horkovod a tak jsme byli bez tepla a teplé vody, pak vypadával proud a tím pádem nešel ani net. Proud už jde, ale net pořád zlobí, ale te´d zas z iného důvodu, chvilenku jde a pak zas půl dne ne. Závada je prý na optickém kabelu na trase Trutnov - Praha, náš dodavatel netu / Humlnet/ je připojen právě na optický kabel z O2 a tam je ten problém.
Ale jinak jsme naprosto v pořádku, nás jako město to nezasáhlo, horší už to bylo v okrajových částech, kde už koryto řeky není regulované tak dostatečně jako v samotném městě.
Navíc byly opravdu hodně vyplaveny i okolní vesnice a městečka. Práce je všude dost a nevíme kam dřív a tak proto jsem včera úplně zapomněl napsat.
U nás už od včerejšího rána neprší a řeka už se stabilizovala, je jen trochu nad svojí běžnou hladinou.
Holky i s Bárou jsou v pořádku a dnes se chystají dělat džem z jahod. Na trhu měli už jahody z Polska a tak si přinesly ten velký košík a budou dnes jahodovat.
Já musím zas frčet, jedu do Svobody nad Úpou, tam mají kompletně vyplavené náměstí i s poštovnou a tu začínáme dnes vysušovat a pak celou rekonstruovat a je toho ještě hodně dalšího, co musím dnes stihnout.
Mám Vás všechny od holek moc pozdravovat a jen co to půjde, tak se Vám ozvou samy.

Občasný a pro tentokrát i zapomnětlivý dopisovatel Radek

a ještě něco, Very se tuhle povedla náramná momentka s člověkem a protože v našich Trutnovinkách probíhá soutěž o nejhezčí momentku roku, každý měsíc se vybírá jedna fotka a z nich se pak vybere ta nejlepší, tak jsme ji snad ukecali, aby tu fotku tam poslala. Tak uvidíme, víc už do ní hučet nebudem a nám nezbývá než doufat, že se k tomu kroku odhodlá.
Fotka se jí opravdu moc povedla a je to pán lezoucí z kontejneru s novinama, ona se vám s ní určitě pochlubí, sem ji dá určitě, a snad ji pošle i dál, byl by to pro ní zas podnět k něčemu novému, kdyby se odhodlala.

Jéjda já už musím jet, v jednu tam mám být.

Tak ať jsou vaše dny v rámci současných možností co nejklidnější a všem co se potkali s vodou, držím palce a posílám hodně síly na její zdolání-

ještě jednou Radek

♥ Jste Moje Všechno ... ♥

14. května 2013 v 13:34 | verunnka


Maminko , Tatínku , Baruško

Maminko a Tatínku a Baruško . Mám vás strašně moc moc ráda a moc pro mě znamenáte . Jsem strašně moc ráda , že vás mám ... Děkuju vám za všechno . A jste moje všechno co mám . Moc si vás vážím ...♥
Líbající Líbající
! Děkuju , že vás mám !

Pro moji maminu

13. května 2013 v 16:52 | verunnka
Včera měly všechny maminky svátek, já už pro mamina koupila před dvěma týdny srdíčko a ne jentak obyčejné,
mamina má rád lentilky, to jí zůstalo od mala, no a on vlastně i ta´tka je má rád, ale on mi je chodí ujídat Mrkající ale jen některé barvy a úplně nejraději má teď ty nové jen bílo hnědé.

no a pro maminu jsem koupila čokoládové srdíčko plněné právě lentilkama

a ještě svíčky s vůni jahodovanilkovou, no však víte, že mamina je taková, jak říká taťka, naše svíčková bába a tak nemá nikdy svíček dost, no však už jsme včera večer při bouřce s nima svítili
a kytičkuMrkající
a tu jsme zajeli koupit včera s ta´tkou do OBi, koupili jsme každý jednu a já tuhle, zrovna jsme k nim přibrali a bílé ozdobné květináčky, těch má mamina taky pořád málo i když ve sklepě už máme tooolik ozdobných různých květináčů, že bychom s nima mohli klidně i na trh Smějící se
a ještě jsem mamině namalovala obrázek plný motýlků a kytiček Usmívající se

já už dnes musím teda končit, ještě pojedme až dorazí taťka domů z práce na zahradu,
koupily jsme už na trhu nakládačky do skleníku a i normální okurky a tak to tam pojedeme zasadit
a taky pojedeme taťkovým firemním autem, protože naše máme ode dneška v " nemocnici" taťka každý rok před dovolenou dává auto do servisu na kontrolu a taky aby doplnili všechny potřebné oleje a kapaliny a vyčistili klimatizace, to aby se nám pak cestou nic nepokazilo, přeci jen to nějaký ten kilometr je Úžasný

Jo a už zas trochu háčkuju, háčkuju nakonec z dvojité příze, protože nějakou hodně silnou jsme nesehnaly a tak to mamina vymyslela takhle a bude to tříbarevné a bude to dárek, tak až vám to pak budu moc ukázat, tak nebojte, ukážu vám to Mrkající

a ještě k mamčinu háčkování
tak jsem ji učila tak, že nakonec jsem to byla já, kdo se naučil jak na dvoubarevnou řadu, tohle je kousek mamčinýho už hotovýho dílka, ale ukázat vám to teď nemůžu je to také dárek, tak až doputuje tam kam má, tak pak vám to ukážu celé Mrkající
a ještě něco, máme ty zmrzlé no a dneska ráno se i malinko předvedli ,na Sněžce byly skoro mínus dva pod nulou, ono teda i u nás byla docela zima, měli jsme jen pět stupňů Úžasný a přes den taky klepem kosu, je jen 13 stupňů, ale sluníčko svítí od rána a tak to je fajn, no tak co tak nechodíme jak manekýny a navlíkly jsme si mikiny a zima nám už není

Já už musím opravdu končit a kytičku pro potěšení Vám dám nebojte, je to ještě jedna z těch mamčiných
mějte se všichni moc hezky a až budu moc , tak se vám zase ozvu Mrkající
a mamina slíbila, že dnes večer napíše článek tak aby vyšel po půlnoci,tak jak jste zvyklééééé

a ty dnešní fotky jsme už dělala zase já, jen jsem si to dala zas na podlahu a fotila v sedě na zemi

P.S. a teď jsem zjistila, že jak jsem odpoledne spala, tak mamina už článek na zítra napsala a už jsem si ho i četla a máte se na co těšit, je to vzpomínkové retro

Na Vaše přání - Very

18. dubna 2013 v 18:33 | verunnka
Původně jsem ty fotky chtěla dát až do zítřejšího článku, ale když mě tak hezky o to prosíte, tak Vás přeci nemohu nechat čekat Smějící se

Takže jsem si to užila opět parádně, oba s Lukášem jsme měli ten svůj super ukecaný den a tak bylo veseloSmějící se
pro ty co ještě neznají Lukáše, tak to je on
je gay a je to co se týká povahy úplně perfektní člověk, je děsně hodný, umí naslouhat, nepovyšuje se i přes to, že patří k výrazným ikonám našeho města
chodí k němu ženy úplně všech věkových kategorií a se všema on umí perfektně vycházet, navíc se nestydí za svoji orientaci a tak se dozvíte, žo u nich doma je to on, kdo je za hospodyni, nakupuje, vaří uklízí, žehlí , pere a úplně si ho dokážu představit Smějící se
navíc je děsně ukecaný a humor mu není cizí a tak to je můj člověk a prostě jsme si kápli spolu do noty Smějící se
a dost žvanění, měl to být úplně jen malinkatý článek a zas se dostávám pěkně do varu Smějící se
takže dnes došlo opět na vínovo růžové a blonďaté melíry a jen mírné stříhání, teda ofina je zas nakřivo a z té jedné strany úplně kraťounká, přesně tak jak to mám ráda
a i dnes jsmem si nechala vlasy vyžehlit, je to pro mě něco jiného než ty moje vlnité vlasy
tak si to tak vždycky užívám, že mám aspoň do druhého dne do rána než se vyspím, rovné vlasy,pak je ze mě opět kudrnatá rozcuchaná čarodějnice Mrkající

tak a to je dnes vše, ještě půjdu s Baruškou na chvíli na louku
stále je ještě hezky i když sluníčko už se chvilkama schovává, tak proč toho nevyužít
zítra bude podstatně hůř, jé to se zas bude ráno chrupat, když bude zataženo a pršet, ale jen ty dva dna co to slubují to doufám bude, pak už si zas objednávám sluníčko Mrkající

mějte ještě moc hezký zbytek večera

/ no a to jsem myslela, že to zvládnu napsat tak třema větama , hahaha/

Very mě uhání

13. dubna 2013 v 20:04 | verunnka
Ano Very mě uhání, abych vzala noťas do ruky a něco málo Vám zas napsala, samotné jí to ještě nejde a tak jako písařku použila mě Mrkající

Podle včerejší předpovědi jsme se stejně tak jak Vy všichni těšili na postupně se zlepšující počasí .
Jak bláhové to bylo jsme poznali poměrmě brzy. Dopolední sluníčko u nás setrvalo asi hodinu a pak se opět odporoučelo někam jinam. A odpoledne tak bylo ve znamení častých a chvilkama i vydatných přeháněk a tak se opět nedalo nikam jít.
Dopoledne při cestě z nákupu jsme zajeli pod zahradu, abychom zjistili, že sníh tam sice ubyl, ale stále ještě je. Ale to nás neodradí, abychom se tam zítra, pokud teda dovolí počasí aspoň na chvíli nevydali.

A naše Very, tak ta se snaží, vytáhla její oblíbenou hračku z dětství a díky ní cvičí ruku téměř do omrzení.
Přemýšlíte co asi dělá ?
Navléká korálky, jsou asi centimetr veliké, je k nim i patřičně tak velká pastová jehla a tak Very navléká a navléká, občas se i rozčiluje, že ji to nejde, pak zas se raduje , když se jí podaří v jednom kuse navléknout vždy o nějaký ten korálek víc.
A navečer se snažila u v kuchyni, nejenže ujídala ale i míchala směs na tousty.
A přitom mě učila , jak fotit jídlo, jéjej , to vám byla ale škola Smějící se s pěkně přísnou paní učitelkou Úžasný
teď už se tady těší, že budu háčkovat, našla si totiž návody na spousty krásných kytiček a tak chce abych vždy od jedné uháčkovala před ní a v tu chvíli už to ukládá do paměti a pak až bude moc háčkovat, tak to vyloví a pojede podle toho jak si to uložila, hm, tak mě teda takhle paměť neslouží Smějící se

tak já už teda půjdu na to háčkování

Vy všichni mějte moc krásný večer a když budu ráno stíhat, tak se zas malinko ozvu, když ne , tak až večer a snad už i s pár fotkama ze zahrádky, Radek se mi tu směje, že prý vezmem sebou pro jistotu i mrkev, to prý kdyby nebylo co fotit , tak postavíme alespoň sněhuláka a vyfotíme jeho Smějící se

a ještě kytičku na závěr, to zas mě tady upomíná Very
je to náš petrklíč na okně, pěkně zmoklý po jedné z odpoledních přeháněk

a ještě něco prý nemám zapomenout, protože večer jsme si v televizi nic nevybrali, tak u nás to pro dnešek opět vyhrál náš oblíbený starý český film Mrkající
poznáte který


hezky si ten dnešní večer užijte Usmívající se

my všichni od nás a už zas do všeho kecající

Sobotní ráno

13. dubna 2013 v 8:06 | verunnka
Sobotní ráno u nás začalo úderem šesté, kostelní zvony v tu dobu začínají své pravidelné každodenní vyznánění a to že je sobota a nebo neděle je jim úplně jedno.

Takže ještě se chvilku poválet a šup na nohy, Zapnout troubu, dát do ní dopékací bagetky ke snídani, sběhnout s Baruškou ven jen na čůrandu, dodělat snídani a pak přijde moje chvíle, o kterou se žádné ráno nedám připravit a to je hrnek horkého kakaa a spolu s ním se zavrtat do křesla pod deku a slastně si ho upíjet. Je to taková moje ranní droga, bez které už bych fungovat snad ani nemohla Usmívající se.
Radek se snídaní zas uvelebí na gauči a to máme po ránu takovou naši dvacetiminutovku, kdy už sice vzhůru, ale ještě takoví zpomalení si povídáme a máme tuhle ranní ještě pohodu moc rádi.
A pak hurá do práce, pouklízet, zapnout pračku a pomalu se pustit do vaření.

Dneska máme kvůli Verunce změnu, pečený brambory by jako přílohu nezvládla, pusa ji pořád bolí a tak bude bramborová kaše a vepřová roláda, však už se večer oblizovala když to zjistila.

V noci spala jak medvídek, jak večer ulehla a usnula, tak i teď ráno se probouzela. I my jsme spali, ale každá máma mi potvrdí, že to je spánek nespánek, sice spíte, ale jedním uchem bdíte a jste úplně někde jinde a hlídáte. Už jsme si na tohle spaní dávno zykli a i takovýhle spánek nespánek je pro nás spánkem.

Původně měla Verunka v plánu, že dnes ráno na první ranní procházku s Baruškou půjde už ona, ale když viděla venku tu mlhu, tak už se ji nechtělo a raději si šly spolu ještě dotahovat pupík, což Bára dělá obzvlášť ráda.

Venku to zatím na slibované sluníčko vůbec nevypadá, ale věřím, že během dne, tak jak slibuje předpověď se nám sluníčko skrz mraky začne ukazovat a konečně dorazí na víc jak jeden den i k nám.
Už ho všichni moc potřebujeme, ta letošní zima byla moc dlouhá a to pomalu půlroční období, kdy koncem října začala a u nás poprvé nachumelilo a začaltím období šera už fakt potřebuje vystřídat dny plnými sluníčka a jeho hřejivých paprskůMrkající.

Takže to shrnu, Verunka už zas pomalu nabírá síly, náladu má už zas jí vlastní ,veselou a ukacenou a moc už se stejně tak jako my všichni těší na to krásné počasí, které snad už je za dveřmi a dnes už i k nám snad zavítá.

A já , já zjistila, že začínám být na Vás závislá, takže je možné, že se občas svým nějakým tím psaním ozvu také

Přeju Vám všem moc krásnou sobotu plnou sluníčka


já jdu okouknout maso v troubě a pomalu se vydáme na pravidelný sobotní nákup
a teď jsem zjistila, že za tu půlhodinu, co jsem psala, se to na nebi změnilo k výrazně lepšímu , mraky se protrhaly, mlha se rozpouší a pomalu už i ná nás se začíná usmívat sluníčko

vzkaz pro Alis, ono teda svítí a pořádně, jen to venkovní poněkud stávkovalo Mrkající


Dnes se s Vámi loučí
píšící Šárka
na gauči podřimující Radek
a pokojíčku už zas s Bárou v posteli chrnící

Dnes pro změnu já

12. dubna 2013 v 7:06 | verunnka
Dnes se vám , jak už napovídá nadpis, ozývám já , Radek
Hlásím, že noc proběhla už v klidu a nakonec jsme v pokojíčku u Verunky spali všichni včetně Barči, ta u ničeho nesmí chybět a tak se v noci průběžně tulila ke každému z nás.

Už je to zas dobré, dokonce ještě v jedenáct večer, když se Very po téměř 5 ti hodinovém spánku probrala a už zas s usměvem na tváři, se vrhla na dárky k narozeninám,které dostala od Šavrdy. Mám vyřídit a i to vím, bylo to na Very vidět, že dárečky ji moc potěšily a plyšová beruška pak s námi taky spala, to aby nás tam nebylo málo .

Vypadá to, že to odnesla zas jen ruka a tak je to fajn, že to není nic horšího, s tímhle se už naučila Very po svém vypořádat.

Holky taky včera ráno ještě stihly zaběhnout do města a celé nadšené mi pak u oběda oznamovaly, že jaro dorazilo už i k nám na trh, který už byl plný prodejců s kytičkama do zahrádek .
My se na kukandu na zahrádku chystáme v neděli, počítám, že tam ještě nějaké ty zbytky sněhu budou a tak nebude možné ještě něco dělat a tak se aspoň budeme těšit, že pak už další týden budeme i my moc začít.
V plánu toho máme dost, jako první přijde na řadu krb, to víte , já musím pořád něco dělat a tak se rozloučíme s kamínky a budeme budovat tohle veledílo.

Já už musím jít pracovat, povinnosti volají a práce je naštěstí víc než dost a tak jsem rád.
Zima je v našem řemesle vždy strašákem a ono mít na krku téměř 30 lidí , většinou s malými dětmi, je opravdu velká zodpovědnost.

Všem Vám přeju moc pohodový pátek a po něm už i snad slunečný víkend, plný odpočinku, sluníčka a prostých radostí

jémine, zase jsem zapomněl na ty smajlíky, ale fotku dám, na tu nezapomenuMrkající

Nikdo nevíme, co nás potká v budoucím okamžiku a tak Vám všem moc přeju, aby to byly vždy jen a jen samé dobré zprávy

a abyste byli tak, jako vaše Very optimista každým coulem a za každé situace
pěkně jsme ji tenkrát zmazali co ?
Přeji moc hezký den

Radek

Verunka odpočívá

11. dubna 2013 v 18:23 | verunnka
Hezký podvečer všem
po delší době se hlásím já - Šárka , pro ty co mě ještě neznají , tak Verunky mamka

Verunka dnes neměla svůj nejlepší den, teď už ale klidně spí a nabírá nové síly. Letos se to stalo podruhé a pevně doufáme, že i naposled, vloni na jaře se to stalo také touto dobou dvakrát a pak až koncem roku, tak snad máme zas na delší dobu vybráno.
Naštěstí vše proběhlo doma

Šárko - Šavrdo, balíček dorazil a čeká na Verunku na nočním stolku, hned až bude schopná ho vnímat, tak se do něj se svojí velkou zvědavostí určitě pustí Mrkající

Máme strach z toho, v čem ji to tentokrát omezí. S rukou se naposled poprala statečně a už i to vyšívání zvládala celkem bez problémů, občas ji teda z ruky něco vypadlo, ale bylo to už míň a miň častější.

Já teď zas půjdu k berušce a vy mějte všichni moc krásný večer a věřte, že není pro rodiče nic horšího,než když vám Verunka po procitnutí dvě hodiny na všechny otázky odpovídá mama a kouká kamsi skrz Vás

ale teď už to je opravdu lepší a než před chvílí usnula, tak už se orientovala tak, jak měla a už se i ptala, co bude zítra k obědu, takže už máme vyhráno

pro dnešek se s Vámi loučíme my dva Šárka a Radek

a na jaro se moc těšící


Včera jsme byly na takovém větším jarním nákupu a tak mě napadlo, abychom nekončili, tak jak končíme přidat Vám odkaz na náš podzimní nákup, který Vás tenkrát
tolik zaujal

a asi bych měla ještě najít nějakou kytičku, na kterých Verunka tolik lpí
vybrala jsem jednu z loňských jiřin, tou dobou Verunka objevila kouzlo focení kytiček zespoda tak, aby bylo vidět i nebe a moc ji to tenkrát pohltilo a tak pořád ležela v záhonkách a fotila a fotila

mějte hezký večer

Kočárkové retro

11. dubna 2013 v 0:03 | verunnka
a pro včerejší velký úspěch a taky i proto, že mám nachystaných několik fotkových kupiček pokračujeme i dnes v retro psaní a mém brebentění
ze včerejších fotek mě mimo jiné zaujala i ta s kočárkama a protože jsem si tak nějak uvědomila, že kočárkových fotek je v krabici taky celkem dost, tak jsem se do ní opět ponořila a hledala a hledala a vyzvídala na mamině ať mi k těm fotkám něco poví
a já plná informací tak dnes zasedám a znovu píšu naše retro povídáníčko Smějící se
tentokrát teda na téma dětská vozítka minulého století a vlastně i tisíciletí , bože to tak rychle stárnem, no asi jo
ale zase se nám poštěstilo žít ve dvou tisíciletích a to zas tolik lidí štěstí nemá, že jo Úžasný

tak a začínáme a začneme kočárkem z mé přehlídky úplně tím nejstarším
je z roku 1943 a vozí se v něm dcera babička Věrky jak už víte taky Věra a je to ta kadeřnice co žije v Praze
a kočárku Vám zatím ukážu jen kousek, ale už teď je vidět , že byl proutěný Mrkající
a je vidět, že ani teta nebyla žádný andílek a v kočárku nijak vzorně nevysedávalaÚžasný
a tady už je kočárek v celé své kráse
je pěkný moc, jen nevím, jak to fungovalo, když pršelo, to musel být strašně težký, na mimča určitě napršelo to ne, je vidět, že má kočárek " podšívku", ale stejně si to neumím představit Překvapený
a moc se mi líbí ten košíček na věci, jak už i v té době mysleli na to, že je potřeba občas taky něco uložit
no a ty blatníky , tak ty nemají chybu i to jak je měla babička nablejskaný Smějící se
a ta péra, díky nim byl kočárek taky úžasně odpružený
a teď se posuneme asi do roku 1948 a ten samý kočárek tehdy patřil mladší babiččině dcerce Líbě / to je mamčina mamka/ a ke vši spokojenosti tak sloužil dál Mrkající a kdo zná Trutnov, tak to je v Palacké ulici a ta budova, co tam kousek vlevo nahoře vykukuje , tak tam dřív byla mateřská školka a do té chodila i moje mamina a dnes tam je z ní Masarykova poliklinika
a jednu zajímavost ta budova má, úplně dřív to byla vila nějaké bohatého člověka a tak ve sklepě měl poměrně velký bazén a tak když mamina chodila do té školky , tak do něj chodili se školkou celoročně plavat, takže na tu doba velkáááá vymoženostMrkající
a jak vidíme, tak i babička Líba byla asi pěkné kvítko a chutnalo jí Smějící se


a znova mladší dcerka babičky věrka - Líba

tady už kousek povyrostla a tak přesedlala z hlubokého kočárku do sedačky a patrně udělaly ten den s babičkou velký nákup, který je v kočárku vidět, takže ten putovat do kočárku a tak se muselo mazat pěšky Mrkající


a znova malá Líba a teď pro změnu v zimě
a asi ten rok byla pěkná zima, protože je v tom kočárku pěkně nabalená a zakuklená, ale podle úsměvu se jí to asi líbilo
a zas ty parádní blatníky, který asi byly nutností, protože nebýt jich, tak tím, že mimčo sedělo dolae tak by při dešti a loužích bylo asi brzy k nepoznání Smějící se a maminka co vezla kočárek asi taky Úžasný
a tady už je mamina a taky ještě v přízemním kočárku v kterém se taky prvních pár měsíců vozilaMrkající
a je to rok 1966 a tenkrát byli s babičkou na procházce Na Pomezních boudách, kam i dost často jezdili s babičkou a dědou na dovolenou na elektrárenskou chatu Blesk, děda pracoval v elektrárně a v té době se ta chyta dodělávala a tak tam babičkou s dědou a maminou trávili hodně času Mrkající, děda tam dělala elektriku a tak tam už tenkrát všichni přespávali
a tady už je mamina o pár týdný dýl už v novém moderním kočárku
a opět v její oblíbené - nesedící poloze, ona fakt nevydrží chvíli sedět a holt to má už tak od mala, no co no
kočárek byl nový a tak ho musela prozkoumat a prohlídnout ze všech starn, když už povýšila z přízemního na vyšší
odsud měla parádní výhled a tak by bylo škoda toho nevyužítSmějící se
a babičce Věrce tady bylo 44 roků a je to rok 1966
a vpravo od kočárku dole je vidět i kousek záhonku, který byl dědy Rudy a do kterého tenkrát posadil maminu v parádním oblečení a nechal ji tam " rochnit se " v hlíně Smějící se
a to je o dnešním kočárkovém retru vše Mrkající

a ještě kousek kytičkové pokoukání si přidáme
dnes to bude malé nahlédnutí k jezírku
tak nejdřív jezírko samotné s fontánou a pár listama leknínu
a tady už je taťků oblíbený leknín, ten je loňského 30. června
a vedle leknínu je vidět i kousek z doutníků, ty jsme jednou při procházce někde na kraji rybníka " uzmuli" šoupli k nám do jezíra a světě div se ony se chytly, rostou a dokonce i "doutníkují" Úžasný

a v jezírku máme i vodní kalu, tu jsme koupily hnedle ten první rok, co jsme měli chatu někde v hobby market, první tři roky téměř živořila, už jsme ji chtěli i vyhodit, pak jsme se teda nad ní smilovali a dobře jsme udělali a ona nám vloni takhle vykvetla a květů měla asi 5 Mrkající
a na závěr se s vámi spolu se mnou rozloučí i jeden z našich trpaslíků
takhle se vloni 22.dubna už radoval z kvetoucích kytiček u jezírka Mrkající
a to už je dnes opravdu vše, mějte všichni moc prima čtvrtek Mrkající

P.S.a zas mám novou anketu Úžasný

já jsem v zimě kalhotová a přes léto spíš sukýnková
takže jsem dala hlas možnosti obojí

a mamina nosí sukně i v zimě a k nim pěkně tlusté punčochy, ale i kalhoty nosí ráda,
ale ani jedna nenosíme boty na podpadkuSmějící se

Retro vzpomínání

10. dubna 2013 v 0:03 | verunnka
a jak jsem včera slíbila, tak dnes už plním, původně jsme teda myslela, že už si tenhle článek nechám na někdy jindy do zásoby, to až bude hezké počasí a my budem jezdit na zahrádku a já nebudu stíhat pak večer psát, tak abych měla nějaký ten článek do foroty a mohla ho jen vytáhnout a použít

jenže u nás bylo včera zas tak šeredně, celý den bylo zas to protivný šero, od rána chumelilo a odpoledne teda pak se to změnilo v déšť a mně se včera vůbec nic nechtělo Úžasný
a po pondělním sluníčku a modrým nebi, jako by se slehla zem
teda kecám, skoro celý den jsem strávila s knížkou a četla si a četla a Baruška byla stočená u mě v klíně do klubíčka a tak příjemně hřála a nám bylo spolu tááák dobře Usmívající se
ani vyšívat se mi nechtělo, byla fakt na to tma

ráno šla mamina s výplatama za paní zubařkou a ani tam se mi nechtělo i když , jak už jsem vám psala, za ní chodím moc ráda, je to fakt moc hodná a taková lidská paní a cítím z ní, že mě má opravdovsky ráda, no však mi zas poslala čokoládu a andělíčka, já už jich mám od ní tolik, že už je budu taky sbírat, ona má pro ně cit a vždycky vybere takového jemňoučkého Mrkající
a navíc není sama, kdo mi kupuje andělíčka, takže jednu poličku jsem vyklidila a ta bude jen andělíčkováLíbající

a teď už k tomu retru, nebo koukám, že se zas rozepíšu a tak se k tomu ani nedostanem, no to jsem celá já, já když začnu žvanit, tak nevím, kdy přestat

tentokrát jsem v krabici hrabala úplně v těch maličkých fotkách, normálně je přehlížím, jsou moc prťavé a dodnes byly pro mě nezáživné, až tuhle jsem jich pár vyndala a začala si je prohlížet a žasla jsme jak jsou krásné, takže začínáme a já povídám
a dnes to bude hodně o babičce Věrce a dědovi Rudovi a jejich dcerkách

a tohle je manžel babičky Věrky -děda Ruda, toho nepamatuje, umřel dva roky před tím, než jsem se narodila a je to moc škoda, protože mamka i taťka na něj moc rádi vzpomínají, měl je oba moc rád a navíc to byl moc chytrý a vlídný člověk a jak už jsem psala, hrál i na housle a trubku
a je to focený u nás v Trutnově na zahradě u jeho rodičů, kdo zná Trutnov, tak je to na Slunečné stráni nad Bojištěm / tam co je letní kino/Mrkající

a tohle už jsou rodiče dědy Rudy, ty už nepamatuje ani mamina
a ta malá holčička mezi nima, tak to je dcerka babičky Věrkyy a dědy Rudy, jmenuje se taky Věra a jako mladá holka si vzala v té době známého pražského kadeřníka / o 20 let staršího/ a od té doby jsou v Praze a mají tam vyhlášený kadeřnický salon, sem do Trutnova už dávno nejezdí, jsme pro ně jen obyčejný venkov, viděli jsme je naposled když umřela babička Věrka a oni sem přijeli na její pohřeb od té doby ne Překvapený
a ta slečna vzadu za nime je sestra děda Rudy - Fanča

a tady je znova tatínek dědy Rudy, je to ten pán uprostře, co má tolik vlasů nahoru učesaných, vúbec nevíme kdo jsou ti ostatní pánové, ale jak je z fotky vidět, tak mastili karty a bylo jim fajn Smějící se, naschvál jsem tu fotku nedávala do rámečku, to abych neschovala do něj toho pána nalevo, co si tak spokojeně bafá fajfku
a je skvělý, jak mají ten stůl, tím , že je v kopci pěkně nakřivoÚžasný

a tahle fotka se mi moc líbí
je to zas foceno na dvorku u rodičů dědy Rudy
tatínek dědy spokojené chrní v lehátku, babička Věrka tam stojí, za ní je někdo ohnutý , asi maminka dědy Rudy a asi trhá trávu husám nebo pleje kytičky
a vůbec líbí se mi ta atmosfera na té fotce, přijde mi to jako takové nedělní červnové poobědové nicnedělání, jako když se zastaví život,
konev, kterou nikdo nepotřebuje
husy si tam taky tak spokojeně a poklidně mezi tím vším stojí
bunda přehozená přes šňůru taky nikomu nechybí
prostě pohoda, klídek,nikdo nikam nespěchá,nikomu nezvoní telefon a všem je dobřeMrkající
a když se něco dělá, tak pěkně v klídku, bez žádného shonu

a tady už je babička Věrka s maldší dcerkou Líbou - to je mamka mamky
to byli asi někde na procházce, všimněte si totiž toho pouzdra co má babička pověšené přes rameno
to poudra jsem zažila i já a babička v něm měla dalekohled a já si ho vždycky půjčovala, sice jsem v něm nikdy nic moc neviděla/ to my autisté prostě neumíme/ ale byla jsem přitom vždy moc důležitá
a pak babičina kabela, tak ty já měla taky moc ráda a že jich babička měla, malé velké, barevné, kožené, háčkované z provázků, no a tuhle lásku ke kabelkám podědila po ní i moje mamina Smějící se

a tady už jsou obě babiččiny dcerky Věra a Líba pěkně pokupě a je to asi rok 1948
a všimněte si vlasů malé Věrky / ta vzadu/, od vždycky jich měla strašně moc a díky nim se i seznámila se svým budoucím manželem jak jsem vám už psala, on tady měl v Trutnově rodiče a když sem za nima přijel, tak se náhodou potkali a on si ji vybral jako svůj model do nějaké kadeřnické soutěže / teta se v té době taky učila na kadeřnici/ no a slovo dalo slovo, za nedlouho byla svatba a dodones spolu žijí a strejdovi už bude 90 roků Úžasný
a na dnešek jsem vybrala ještě jednu fotku a je na ní zase malé dcerka babičky Věrky - Věra
je to ta napravo a moc se mi líbí jak je obléknutá a na čem můžu oči nechat, tak to jsou ty jejich kočátky na hraní, ty jsou co, určitě pamatujete, že podobný a tak nádherný nám ukazovala i paní Iva na jejím blogu
já teda kdybych měla na výběr, tak bych si vybrala ten bílý, i když zas u toho tmavého se mi moc líbí jakou má boudičku, ale ten bílý má zas lepší kolečka, no já vlastně nevím oba jsou moc krásný Mrkající

a tím dnešní retro povídání končímeMrkající

a abychom nekončili jen černobíle, tak si přidáme i trochu barviček a přidáme si něco na co se doma moc těšíme
a podle předpovědi se snad už i brzy dočkáme, víkend už má být krásně slunečný a i hodně teplý a tak snad sníh u nás na zahrádce brzy roztaje a my zas budem mít zahrádku brzy takhle barevnou a ne jen sněhově bílou
to fotila mamka z ložnice
a já poté co jsem se probudila, jsem zrovna mazala na houpačku, kterou mám na zahradě tak trochu i jako svojí drogu Mrkající
a je to focený vloni, protože pod tím betonovým deklem nalevo od mne je septik a díky němu máme od loňska splachovací záchod Smějící se
a ještě nějakou kytičku pro potěšení přidám a je to kousek z mamčiných závěsů co má na verandě
a tady už jsou závěsy na svém místě - zavěšený na žebříku na verandě a je to z loňského 24. května Smějící se máme jich takhle vedle sebe pět a moc jim to tam sluší Mrkající
a na háčkované zaclonky na chatu už se pro změnu chystá mamina, jen ještě nemúže začít, jak tam byla naposled tak si zapomněla změřit okna a tak nemá míry, ale kilo bavlnek už má a tak jen co to zjistí, tak už taky začneMrkající
už se těší, jak poté, co po zimě dáme do kupy zahradu se usadí s háčkem na verandě, bude háčkovat a nechá se prohřívat sluníčkem a bude si čistit hlavu od všech těch daňových papírů

a teď už opravdu končím a spolu s Váma se budu těšit na to krásné počasí, co nás už brzy čeká Smějící se

jéžiš, teď koukám, jak jsem se zas rozkecala Smějící se

Pondělí plné sluníčka

9. dubna 2013 v 0:03 | verunnka
A jak nám slibovali, tak se také stalo, včera jsme se probudili, sice do mrazivého / měli jsme -5 stupňů/ ale krásně slunečného rána a tak už něco po osmé jsme s Baruší vyběhly ven/ ona teda už podruhé, kolem šesté už chodí s maminou/ Smějící se
foťák jsem samozřejmě vzala sebou a tak dnes, když se nám má sluníčko schovat, se můžeme pokochat tím včerejším nádherným nebem

tehle strom jsme celé měsíce přehlížela, až před pár týdny jsme náhodou zvedla hlavu a uvědomila si jak je krásný
minule jsme vám ho fotila víc teda zblízka, tak dnes to vezme trošku zdáli, to hlavně i kvůli tomu nebi, bylo tak krásnéMrkající
a teď ještě jedno trochu víc zdáli a to aby bylo vidět , jak ohromné smrky tu máme, tenhle listnáč se v nich úplně ztrácí a to zas nijak malý není
a že to ráno bylo opravdu pěkně mrazivé, bylo vidět i na šediváku, který se na louce i přesto, že sluníčko už nějakou tu chvíli svítilo a hřálo, stále držel Mrkající

a jak jsem se tak zvedala z focení téhle fotky, tak jsem si zas všimla věci , kterou jsem doteď vůbec nevímala a to kmenů stromů, asi to bylo tím modrým nebem, které skrz ně bylo krásně vidět, nevím
ale jasné bylo, že jsem v té poloze zůstala a ty kmeny hned vyfotila Mrkající

a sněhu , tak toho na téhle straně máme stále ještě dostÚžasný
schody před domem máme dvoje, ty jedny už od mne znáte dlouho, ale kousek od nich jsou ještě jedny mírnější a ani včera se po nich ještě nedalo chodit, jsou stále plné sněhu a tak namrzlé, že to fakt nejde, naše Baruše teda po nich běhá, ale nejednou se ji stalo, že když jsou uklouzané, takže po nich zas sjela dolů Smějící se
a to vyšlapané kolem, tak to je hlavně moje zásluha Smějící se

a ty samé schody ještě jednou , ale o víc jak 40 roků zpátky
tentokrát jsou s maminou Mrkající a ta na nich sedí
a mamka se narodila v tom vchodě hned za ní a když se s taťkou vzali, tak byt dostali v tom vchodu vedle , no a tam bydlíme pořád Mrkající
a sluníčko včera maminu pobídlo k nákupu petrklíčů za okno a takhle se tam už včera vyhřívaly Mrkající a z téhle - jižní strany už sníh skoro nemáme , akorát po zimě pěkně vymlácenou silnici, tu teda máme parádně, chudáci cyklisti, ta silnice je fakt o hubu Překvapený
a ten hyacint, co máme doma právě na tomhle okně , tak tomu už vyráží třetí květ, ty první dva zdárně odkvetly a teď se klube už ten třetíMrkající
a když už prý to konečně vypadá na jaro, tak jarní byla i večeře a byl to salát z kromě jiného taky z ředkviček a řapíkatého celeru a recept vám napíšu taky v sobotu Mrkající
a ošizena nebyla ani Baruše, jasně že dostala nejen salát , ale i ředkvičku
hned se do toho pustila s apetitem jí vlastním
ale když zjistila, že ji fotím, tak baštit přestala a dělala, že ji to vlastně ani vůbec nazajímá Úžasný
tady je taky vlastně i našvaná ,protože chvíli před tím ji mamina čistila uši / musíme pravidelně, protože jak má uši dolů, a nevětrají ji,tak by hned byla citlivá na bolavá ouška a tak ji to mamina pravidelně čistí a je to v pohodě/ a to ona nemá ani trochu ráda a tak vlastně tu zeleninu dostala i jako bolestné, že byla hodná Mrkající

a i když to vypadá, že jaro se už u nás konečně usídlí, tak i dnes přidám jednu kytičku pro potěšení
je to jeden z mamčiných tulipánů, které po včerejším slunečném dnu, i když odpoledne už sluníčko se střídalo s mraky, honem rychle dá se říct odkvetly a tak budou dnes nahrazeny jinou kytičkou
a tyhle poputují do sklepa do přepravky k ostatním jarním odkvetlým kytičkáma a až na to bude počasí, přestěhují se do záhonků na chatu, aby pak i tam, teda pokud je nesežerou myši, mohly dělat radost i další roky Mrkající
třeba jako tenhle tulipán vloni 5. května Mrkající
tak jo, to je dnes vše Mrkající
už mám i najité nějaké retro fotky, tak brzy z nich udělám povídáníčko Mrkající

ať je vaše úterý klidné a pohodové a i když dnes asi sluníčko nebude, tak nezoufejte, už zítra odpoledne má zas svítit a hřát
mějte se moc hezky Mrkající

Retro a když kvetou stromy

4. dubna 2013 v 0:03 | verunnka
A protože si víc a víc píšete o moje retro povídání, tak i když jsem měla na dnešek v plánu úplně něco jiného, tak jsem se pro nějaké to povídání nahned rozhodla Smějící se
mně nic neudělá taková změna a pokud Vás to potěší tak proč ne Mrkající

dneska si vezmem pod drobnohled maminu
na podzim získala zpět jeden ze svých albumů a v něm je ještě tooolik fotek co jsme si neukázali, tak šup na ně :

takže hned první fotky vypadají, že jsou podle mamčina oblečení z jednoho dne a je to časově někdy z tohodle období, na fotkách je vzadu napsánu duben
a to že mamina neumí chvíli posedět jsem vám psala už několikrát, pořád musí něco dělat a když už si sedne, tak taky nesedí jen tak a něco přitom dělá a nebo se učí nové účetní zákony či co Mrkající
takže asi nikoho ani nepřekvapí, že mamina byla neposedné dítko už i v kočárku, na co ona by v něm seděla a ještě pozadu, když bylo mnohem lepší si kleknou a dívat se dopředu a přitom i zkoumat nový puntíkatý potah na kočárku
a kočárek veze babička Věrka a vedle ní si to vykračuje její maminka a kdo zná Trutnov, tak to je v těch místech naproti Máji, tam co je lékárna a obuv Mrkající
a podle vlasů obou babiček i tenkrát asi foukal dost nepříjemný vítrÚžasný
a další kočárkově neposedná fotka s maminou, tady už se ani nezabývala nějakým sezení a zrovna si už v kočárku stoupla abyla při tááák spokojená Úžasný
a k mamině v kočárku vám napíšu i jednu lumpárnu co mamina tenkrát provedla
bylo to patrně v ten samý rok co jsou z něj fotky, takže někdy koncem léta roku 1967 / to byl mamině rok a 3/4/
babička jela s mamkou v kočárku z města a ten den koupily na náměstí v zelenině u pana Bučila meloun a babičku nenapadlo nic lepšího než ho dát k mamce do kočárku , no a někde když už chtěli jet z náměstí dolů tak někoho potkali a babička se s ním dala do řeči, jenže mamině se to už asi zdálo nějaké dlouhé a tak si hrála s tím melounem jak s balonem a šup vyhodila ho z kočárku a slavný meloun si to pěkně koulel z náměstí dolů a dole se rozprsknul, naštěstí teda cestou dolů nikoho neporazil Mrkající
no a bylo po melounu Mrkající
řekli byste, že takový andílek byl převtělený čertík
a z toho samého dne je asi i tahle fotka , taky to je duben 1967 a maminu posadili někde na houpačku, držela se jí teda fest a že by se jí to nějak moc líbilo, tak to se nedá říct, přesně takhle mamina krabatí čelo dodnes, když se jí právě něco nelíbí a nebo se na něco pekelně soustředí Úžasný
a tahle fotka je tady z dubna 1967 a patrně již tady mamina získávala patřičný trenink a na letní vrhy melounu z kočárkuÚžasný a zas se přitom soustředí a krabatí čelo Smějící se a jinak přesto celo mé od kořene nosu dlouho jizvu, ale je vidět jen přesně v tu chvíli kdy za nakrabatí čelo, ale jak k té jizvě coby malý prcek si napíšem zas někdy jindy, snad jen to, že opět byla naposedná a coby dvouletá zkoumala něco, co ji předtím zakázali Smějící se
a ještě jedna dubnová, patrně už tehdy bylo mnohem tepleji jak teď
podle stromů vzadu to sice už bude asi úplný konec dubna, ale i tak z té fotky je jaro už pěkně znát, travička je už pěkně vysoká a ani mamina není kdovíjak nabalená
a kdo to u nás znáte, tak ta budova za maminou už dávno není a je tam teď parkoviště Billy a před ním je jedna z těch luk, kam s Baruškou chodíme ven a na které taky roste ten velký smrk, který vám tak ráda fotím Mrkající
a tam jak je nalevo ten plot, tak tam je teď ten kruháč u nás se světelnou fontánou Mrkající a v létě pak s vodotryskem
a tím dnešní retro povídání končím Úžasný

a protože je venku už zas pěkně hnusně, a nám to sluníčko které u vás některých ani nebylo, vydrželo jen v úterý a včera už zas byla klasika letošní zimy a už i jara, včetně toho hnusného šera a ledového větru, tak místo klasických kytiček na závěr přidám jiné a to "kytičky" stromové Mrkající
takže ještě takové pokochání z loňska, když kvetly ovocné stromy, napíšu k tomu tak jak je mým zvykem i datum, jen mám strach, že letos, to pak bude všechno tak rychlé, že si to jejich kvetení ani pořádně neužijem

takhle kvetla 28. dubna už naše třešen, musím teda napsat, že máme hodně ranou odrůdu a první třešně už vždy máme i my tady na horách, už v půlce června
a vloni když kvetly , tak to byl na horách taky ještě sníh , to bílé co je vzadu vidět, tak to je Obří důl u SněžkyMrkající

hned pak druhý den a to tedy 29.dubna jsem fotila už i naši kvetoucí blůmuMrkající
a jabloňka nám kvetla na 1.května a zrovna u ní se stalo, že odkvetla strašně moc rychle,snad během tří dnů, takže ani včeličky nestihly pořádně odvést svoji práci Překvapený
a na závěr kytičku dávat nemusím, teď jsme jich měli dost, tak přidám něco pro usmání

takovéhla hlavonožce jsme malovala já a bylo mi tady něco málo přes tři roky a vite co byl úspěch, že jsou celkem barevní, já do té doby totiž nejraději malovala černou fixou a jiné barvy jsem neznávala, takže když jsem pak pomalu začínala používat i jíné, tak to byl prý velký úspěch Smějící se

tak jo, mějte se všichni moc krásně a víte co ?
zítra už je přeci pátek, tak to je prima , však už se taťka taky těší na volno, taky ho už to počasí nějak zmáhá a i on už potřebuje sluníčko Mrkající

Jarní retro

28. února 2013 v 0:03 | verunnka
a dneska se vrátíme, zas do minulého století a vlastně i minulého tisíciletí a podíváme se jak už i já jako malá užívala s nadšením jara Mrkající
Já teda měla ráda i zimu a měla jsem ji moc ráda a to tak, že dokonce jsem ji kolikrát obrečela, když napadl sníh a pak do něj zas napršelo, to se mi ani trochu nelíbio, tenkrát jsem se se zimou nerada loučila

ale jen co přišlo jaro a s ním i spousta her venku, v tu chvíli byl sníh zapomenut a já si užívala jara plnými doušky
tady to je fotka z 16. dubna, to mám narozeniny a tenkrát jsem dostala právě tenhle kočárek a jak jinak, hned se s ním muselo na procházku ven
a jak samy vidíte, ten den se jaro zrovna moc nekonalo
jo a ta panenka se jmenovala Pepík a nesměla chybět v žádné z mých her, tu jsem opravdu měla moc ráda a do dneška ji máme zabalenou v krabici ve sklepě Smějící se
k našim pravidelným jarním výletům patřil výlet do ZOO do Dvora
tohle už je teda někdy z května a máte tu i důkaz jaký jsem byla prcek a hubeńour, byly mu tu čtyři roky a já byla takové malé kde nic, tu nic
jo a něměla jsem ráda žirafy, dodnes nevím ani proč Smějící se
naopak jsem milovala hrochy, líbil se mi tam vždycky ten smrad jaký u nich byl a taky to, jak byli špinaví od toho jak se tam váleli v tom blátě Úžasný
a tahle fotka je taky jarní, podle těch kytiček za mnou, u nás se jim taky říká kozí brady, tady mi bylo už šest a je vidět, že už mi začalo chutnat a tak už jsem žádnýSmějící se diblík nebyla
a takhe fotka - tak ta je někde z konce června, tenkrát prý bylo celý jaro sucho a tak už v červnu byla tráva takhle pěkně vyschlá
a ten pejsek byl vlastně taky jarní štěňátko, patřil Ivě z naší dětské party
už ani nevím jak se správně jmenoval, ale protože opravdu strašně vyl, tak mu nikdo neřekl jinak než šakal Mrkající
nakonec jsme si ho ani moc neužily, protože hned ještě to léto se stěhoval právě kvůli tomu jeho vytí k Ivčiným příbuzným na vesnici Smějící se

a když přišly už opravdu teplé dny, tak byla naší oblíbenou hrou hra na hasiče, jé co my se takhle nablbly
ono to tady moc není vidět,ale v pravé ruce držím taťkovu starou červenou helmu na motorku, kterou už tenkrát nepotřeboval, to už jsme měli naše první auto Máňu a tak motorku prodal a helmu mi nechlal na hraní
a protože byla červená, tak jsem byla in a každý ji chtěl ode mne půjčovata tak kolovala z ruky do ruky a z hlav y na hlavu, naštěstí jsme nikdo neměl vši Smějící se

a ještě jsem našla jednu úplně tu hasičskouSmějící se, tenkrát jsme chodili domů úplně promáchaní, ale ták šťatní avšimněte si těch mých špinavých nohou Smějící se
a v těch teplých jarních večerech jsme pravidelně jezdily na procházky do Dolců a když bylo ten den hodně teplo, tak jsme tam vydrželi až do setmění, krmili jsme kačenky a já milovala starou rezavou houpačku co tam byla a vždycky jsem z ní měla úplně špinavé ruce, jak byla rezavá, ale já ji měla tak ráda Smějící se

a po namáhavých jarních dnech plných našich her venku, spojených s neustálým pobíháním a lumpačením, jsem byla po večeři nahnána do vany
vodu já mám od mala ráda a moc mě bavilo se va vaně klouzat a potápět a hrníčkama přelívat vodu
no já ve vaně klidně vydržela i hodinu si hrát, tenkrát to ještě šlo, voda nebyla tak drahá, tak když mi voda vychladla, tak mi mamka připustila teplou a mohlo se dál blbnoutMrkající
a pak už nastal čas spánku, v té době jsem usínala buďto v obýváku v křesle a nebo u našich v ložnici a tatka mě pak už tvrdě spící přenášel do mé postele a já mohla pak pěkně bez rušení chrupat a nabírat síly na další naše jarní hrátky

a tím moje dnešní retro povídání končí

mějte všichni moc krásný poslední únorový den a už zítra k nám přijde březen, měsíc, ve kterém už se k nám varcí jaro

A máme vysvědčení

31. ledna 2013 v 0:03 | verunnka
Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: "To, že máš 3 z lovu chápu, jsi ještě malý. Ale, že si propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!"

A dnes máme ten den, který někoho nechává naprosto v klidu, někdo se ho nemůže dočkat a někdo by ho nejraději vynechal, ano dnes se rozdává vysvědčeníSmějící se

Já poté, co jsem ve škole pochopila, že ať se budu snažit sebevíc, tak nikdy mě nepochválí, teda v první a druhé třídě a tak jsem to od té doby měla nějak na háku. Prostě jsme pochopila už jako docela málá, že zrovna naše paní učitelka nemá pochopení pro různá dys a že já dys jsem a to hnedka víckrát, na matiku jsme úplné tele Smějící se, nějaké rovnice a nebo slovní úlohy , tak to není ani dnes nic pro mě, ale vůbec mi to nevadí, prostě v hlavě na to nemám buňky a ty když nejsou, tak vám to tam po zlém ani dobrém nikdo nenalejeSmějící se

A měla jsme i problémy s češtinou, něco jsem zvládla a něco mi zůstalo doteď, třeba slova jsem a jsme vidím po napsání úplně stejně a tak proto ty časté překlepy Mrkající

no a takhle jsem psala ještě než jsem začalo chodit do školy, to jsme doma předělávali byt a já měla dovoleno si na jednu zeď malovat a psát, teda jen do té doby než se předělala a takhle jsme se tam teda vyřádilaSmějící se


a z té doby je asi i tahle fotka, já totiž moc ráda malovala a nejraději vodovkama a úplně nejvíc se mi při tom líbilo to máchání štetce ve vodě, je teda pak i pravda, že ve škole jsem už takové nadšení z kreslení neměla, protože paní učitelka usoudila, že nekreslím tak jak bych měla a jedničku jsem tudíž nedostala a ani obrázek na nástěnce nikdy neměla Úžasný, ale doma mě malovat bavilo pořád a vydžřelo mi to dodnes a tak má mamka ledničku pořád plnou nějakých mých obrázků
a tahle fotka je z prvního dne ve škole a mě už určitě poznáte a v tom tmavě zeleném kostýmku je mamina a taťka nás fotil Mrkající
a tady se už posunem trochu dál a u nás ve škole bylo na prvním stupni zvykem, že jsme dostávali k vysvědčení a malé slovní hodnoceníMrkající
tak tohle je ještě super, žádná stížnost, vše tak jak má být oni nám v půlce druhé třídy zřídili třídu pro děti s dys poruchama, bylo nás tenkrát ve všech těch druhých třídách asi 8 a tak nás spojili a my měli až do konce páté třídy svoji mini třídičku a tam to bylo moc fajn a i paní učitelka už věděla jak na nás a úspěchy se začaly dostavovat Smějící se / a paní učitelka tam má chybu, najdete ji Smějící se/

ovšem už o půl roku dýl, když jsme se už v té třídě všichni rozkoukali a pořádně seznámili / autistům to trvalo dýl/ tak už s námi začali šít čerti a podle toho už i hodnocení vypadalo Smějící se

no jenže ne nadarmo se říká, že jablko nepadá daleko od stromu a tak já asi tu nekázeň trochu podědila po taťkovi Smějící se a tady máte důkaz je to jeho učňovská knížka z prváku Smějící se


a i to zapomínání mám po taťkovi, nojo no, tak občas se to holt stalo, že muselo kvůli tomu dojít i na poznámku, já si ale fakt všechny ty pravítka, kružítka, nůžky a lepidla do tašky vždy dala , ale kam se pak poděly ví bůh Smějící se

já jsem známky neměla vůbec špatné, ale samo to nešlo, musela jsem se opravdu učit a na matiku jsem měla individuální plán tak proto i sem tam nějaká jednička z ní byla, kdybych se měla učit to co ostatní děti, tak to by z té matiky byly jen samé kuleÚžasný a němčina mě fakt bavila

a protože tedy dnes máme to vysvědčení , tak neberte ten dnešek tak moc černě, někdy je potřeba i to oko přimhouřit, kdyby naši tenkrát všechny ty moje neúspěchy brali jako neúspěchy, tak bych dnes asi taková nebyla a byla by ze mně asi jen nějaké zakomplexovaná hromádka neštěstí, no tak holt neumím matiku a s jejíma znalostma jsem zůstala asi na úrovni třetí třídy, no však co peníze si na nákup spočítám bez problémů, zrovna tak kolik mi mají vrátit Úžasný
No a jestli už nikdy v životě nepochopím některé matematické zákonitosti mě fakt neštve. Zas umím a baví mě spousta jiných věcíMrkající .

takže pokud vaše dítko dnes zrovna nedonese takovéhle nebo podobé vysvědčení, nezlobte se hned na něj Mrkající
já teda nikdy neměla samé jedničky, dokonce ani v první třídě, naši oba je měli až do páté třídy, ale vždycky měli radost právě z toho vysvědčení jaké jsem měla, věděli, že jsem pro to udělala maximum a tak byli vždy moc spokojeni a jestli někdo byl za trojky vyhubován, já za ně byla pochválenaMrkající
a ještě něco malinko pro zasmání

* Nevhodně ukazuje svou sílu při pracovní výchově tím, že utahuje děvčatům svěráky.
* Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který strašně dupe a funí.
* Dívá se na mě skrz pravítko a směje se mi, že jsem zelená.
* Hodil mokrou houbou po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
* Smrká mi do výkladu

a když už jsme v té škole, tak si dáme hodinu japonštiny :

* prodavačka - šidilidi
* potápěč - čumizgumi
* manželka - akaši takaši mojaši
* ředitel - nemako
* náměstek - jakomako
* sekretářka - omako
* dělník - makojakopako

a na závěr ještě kytička pro potěšení a pro všechny paní učitelky, které jsou takové, jaká byla ta naše v té malé třídičce
a ty konvalinky jsme fotila vloni 19.května Mrkající

mějte se dneska všichni moc hezky a kdo máte zítra s dětma volno tak si ho taky moc hezky užijte Smějící se

a protože je teprve osm hodin večer a já už mám napsáno, tak jdu ještě chvíli štrykovat, ale jen čtverečky na sháčkování už bych teď moc neviděla Mrkající

Neděle u nás a zimní retro moda

28. ledna 2013 v 0:03 | verunnka
A neděle se u nás doma nesla ve stejném duchu jako sobota. Venku se s počasím nic nezměnilo, bylo pořád šero a navíc celý den cosi drobného hustě padalo a tak platilo známé, všude dobře doma nejlíp Mrkající

A mamina jak v pátek slíbila tak konala, v kuchyni se otáčela jedna radost, ona tímhle způsobem odpočívá a vypíná od práce a my z toho máme náramný užitek.
Ještě v sobotu upekla zas tu kompotovou buchtu, koláče od pátku už dávno byly minulostí a tak se právě pustila do té buchty. Tentokrát ji dělala s domácíma broskvema a nechala v ní i větší kousky. A hned v sobotu večer jsem neodolala a kousek si k čaji vzala, já mám tyhle " mokré " buchty moc ráda. Tentokrát nedala žádnou polevu a jen jsme ji pocukrovaly a tak jsme ani nemusela dávat pozor, abych se od té polevy nezmazala Smějící se
a hned v neděli ráno zavoněla z kuchyně ještě jedna dobrota, mamka totiž tu kompotovou buchtu dělala jen z poloviční dávky na malý plech a tak ji půlka kompotu ještě zbyla a tak se pustila do rolády a ty broskve do ní dala S vyplazeným jazykem
a abychom neměli jen tloustnoucí mlsání, tak jsme měli i salát z čerstvého zelí s mrkví a řapíkatým celerem a ten je taky moc dobrý, nejlepší je druhý den, ale kdo to má do druhého dne vydržet, každou chvíli bylo slyšet, jak já nebo taťka jsme otvítali a potichounku chodili ochutnávat Smějící se
je moc dobrý třeba jen s rohlíkem a nebo i jako příloha k masu nebo pečenýmu kuřeti Mrkající
a abychom jen nemlsali, tak jsme se s mamkou vystřídaly u žehlení Mrkající
domácí dekorace jsme posunuly zas trochu blíž k jaru a tak jídelní stůl nám od včera zdobí letošní první hyacint a určitě nebude poslední, mamina si ho přesadila do džbánku a tak se nám teď na stůl pěkně hodí
a tady je trochu zblízka a budu vám ho fotit pravidelně, abyste viděli, jak nám postupně rozkvétá a abychom věděli, jak dlouho mu to bude trvat, než nám rozkvete Mrkající
a protože je venku tak jak je, tak jsme doma zas od rána svítili, kromě jiného nám svítila i tahle aromalapička, která nám to doma i náramně provoněla vůní krbu Mrkající
a protože jste mi včera psaly, že se moc těšíte na retro článek co chystám, tak jsme se rozhodla, že pár retro fotek přidám už dnes a budou zimní a o zimní modě Mrkající

a jako první model se nám dnes představuje modelka Věrka / moje milovaná babička vlastně prababička/
jak vidíte má na sobě elegantní, patrně kožený kabát vysoce modního střihu, bohužel barvy neznáméMrkající/ asi černý/
model doplnila černýma punčochama a pohodlnýma šněrovacíma botkama
a protože byla asi velká zima model je doplněn i rukavičkami a vypadá to, že i šátkem na hlavě
a modelce to moooc sluší Mrkající
/ třeba si to babička z nebíčka přečte, moc bych si to přála ji tu alespoň na chvíli mít i kvůli našim, těm taky chybí/

a teď k druhé modelce je to starší dcera babičky Věrky a ta se jmenuje po babičce , takže Věra
Je vidět, že modelka se měla i přes svůj malý věk moc dobře
ukazuje nám to nádherný kožíšek, který má na sobě a je v něm jak panenka Mrkající
a za povšimnutí stojí i nádherné kotníčkové botky
a ještě si všimněte patrně doma pletených rukaviček - palčáků, kdoví jestli je měla taky na tkanici kolem krku, aby je neztratila
jéžiš jak já tu tkanici nenáviděla, měla jsme vždy pocit, že se na ní uškrtím, ale co jiného se mnou, když rukavice ztrácela jak na běžícím páse Mrkající
a jako poslední nam na přehlídkové molo byla dotlačena mladší dcera babičky Věry - Líba / mamky mamka/
ale ta je tak zakuklená, že se ani vlastně nedá poznat co hezkého má na sobě Smějící se
snad jen upozorním na tu kožešinovou čepici, díky které vypadá jak malý lední medvídek
za povšimnutí ale stojí dopravní prostředek, úžasné sáňky s držadlem na tlačení Smějící se
tak a to je dnes ze zimního retra vše, ale nezoufejte, už na čtvrtek chystám další retro povídáníčkoSmějící se

a ještě máte na každý den od mne slíbonou jednu moji sluníčko-kytičkovou fotku pro potěšení, takže dnes jsem vybrala právě tuhle
mějte všichni moc krásný začátek nového týdne, který nám už přinese únor, no a po únoru už je březen a to už je malinko nadějné

a na závěr vás naučím trochu maďarsky :

Smějící se
* penzista - uštvánléty
* funkcionář - kuleváloš
* hřbitov - tuhoškempink
* včela - seremed
* uklízečka - hádrošmátra
* kamzík - terénkoza

Už jsem doma...... :))

18. prosince 2012 v 20:31 | verunnka
Tak a už jsem doma, právě jsem dorazila, honem přetáhnout fotky do PC a víc po mně teď nechtějte, jsme plná dojmů a teprve všechno vstřebávám a dochází mi to Úžasný.
Dokonce jsme i něco dostala a to jsme vůůůbec nečekala, pro mě už bylo strašně moc, že jsem tam mohla být a teď ještě tohle.
Takže aspoň jedna fotka s překvápkem a snad budu schopná do článku na zítra napsat víc, zatím si mi to v hlavně všechno pomalinku začíná rovnatS vyplazeným jazykem.
všem vám moc přeju,aby i vy jste si takhle mohly plnit svoje sny Smějící se

a všem co to dnes " spískali" děkuju strašně moc, bylo to moc fajn a jsem za to moc vděčná

Mamka pokaždé jinak - retro a trochu něčeho navíc

16. listopadu 2012 v 0:05 | verunnka
Tak dneska Vám ukážu zas pár fotek z mamčina albumu, víc a hlavně těch narozeninových Vám ukážu už příští týden,kdy bude mít mamina narozeniny Mrkající

tahle fotka je vlastně taky z jejích prvních narozenin, tady ještě sama nechodila, ale zvládla to prý už pak za týden a to prý pro babičku nastalo to pravé hlídací období. Mamka poté co se nebála sama chodit, tak začala lítat jako šídlo a dohnat ji prý bylo velké uměníSmějící se
takže tady zatím stále ještě s pomocí Mrkající a zas ty její soustředěný oči, tenhle pohled jí zůstal do dneška, jen těch vlasů má o dost víc a rychlou chůzi vlastně miluje dodnes Smějící se, no a boty sice taky nosí bílé, ale přeci jen trochu jiné

tady už je mamka s jedním s dárečků, které dostala ten den k narozeninám, ta panenka jí vydržela hodně dlouho a jmenovala se Voštináček a mamka už si nepamatuje proč zrovna takhle, myslíme si, že třeba kvůli těm vláskům, co ta panenka mělaMrkající

a zas ty mamčiny oči,a tady víme na co je tenkrát kulila, babička přinesla dost se svíčkou a mamka na něm mohla prý oči nechat, i ta panenka ji vypadla z ruky, z úžasu nad tím dortem Smějící se

a tu židličku, co mamina na ní sedí, si pamatuju i já, měla jsem ji u babičky Věrky doma a byla to taky " moje " židličkaSmějící se


a mamina jako modelka Smějící se, koukám, že tu lásku k sukýnkám a krátkým kabátkům už v ní babička pěstovala od mala Smějící se
tady se mamce ale něco nelíbilo,tenhle výraz používá taky dodnes a to ve chvíli, kdy se jí něco opradvu hodně nelíbíÚžasný přesně takhle krčí noc a krabatí čelo
a ten postoj, co má ne téhle fotce, tak ten jí taky zůstalSmějící se
škoda , že nevíme, jaké to oblečení má barvu, jen si mamka pamatuje, že ta sukýnka byla světle šedivá, teda nepamatuje si ji z té doby, ale babička měla dost věcí po mamce když byla malá schovaných a ta sukýnka byla mezi nima Smějící se
ale vypadá to, že některé věci byly asi bílé a tuhle barvu má mamka na oblečení ráda i dnes Mrkající

a na téhle fotce je mamka ten mrňous uprostřed
ale víte proč Vám tu fotku ukazuju ?
je na ní paní Ema z cukrárny, je to ta vlevo nad mamkou, jak jediná nekouká do foťáku Smějící se
a můžu vám říct, že dnes vypadá pořád stejně, vysoká, štíhlá a s úplně stejným účesem nakrátko a nastranu, kdybyste ji poznaly, tak tolik roků kolik jí je, by jste jí v životě neřekli Úžasný


a posunuly jsme se v čase o kousek dál
to je na Máchově jezeře, kam mamka s babičkou a dědou hodně jezdili na dovolenou
a víte proč se mamka tak mračí ?
no dostala přeci jídlo /tady to vypadá na koblihu / a ona tak nerada jedla,s jídlem prý s ní byla velké problémy, jíst nechtěla a přitom byla hbitá jak ještěrka, chvíli naposeděla a kde jen bylo nějaké bidlo, kde by se mohla houpat, nebo se za něj pověsit za nohy hlavou dolů, tak už tam visela a byla je svém živlu , jen to jídlo fakt nemusela, babčka mi vždycky vyprávěla, že mamka snad byla živa ze vzduchu, jak málo jedla Smějící se

no a tady už je mamka ve svém živlu, jídlo se nekoná a místo toho přišlo cachtání v lavůrku
už jsem vám psala, že tady jak bydlíme, tak mamka vyrůstala jen o dům vedle
nikdo ze sousedů mamce neřekne jinak než naše Šárka a všichni ji tykají, nedávno potkala pána, co tu bydlel a když byla mamka ještě malá tak se odstěhoval a pak se celou dobu neviděli, no a mamka ho pak hned poznala a hlásila se k němu, on chvíli na mamku koukal,přemýšlel, pak se usmál a pronesl větu, se kterou si mamku doma často probíráme : jé malá Šárka, pořád stejná, jen prsa jí trochu vyrostly Smějící se no co k tomu dodat , snad jen to, že Vám už ani mamku z teďka ukazovat nemusím, stačí, když si k těm fotkám přimyslíte to, co ten pán povídal a máte naší maminu Smějící se

Ale už se vraťme do reálu, včera ráno zas u nás mrzlo, až praštilo, přes den svítilo i sluníčko, ale žádné teplo už nebylo
a večer, když se začalo stmívat, tak nám nebe ukázalo tuhle nádheru, která nám podle barvy nebe dává tušit, že dnešní ráno bude zas u nás mrazivé
a ještě vám ukážu, co jsme měli k večeři
měli jsme zeleninový salát s krutonkama a aby to nebyla jen zelenina Smějící se, tak k tomu mamka udělala něco, co viděla v neděli v televizi v pořadu Když vaří táta
byla to uzená mozzarela zabalená do slaniny a opečená, a byla to velká dobrota k té zelenině, ale zrovna nám mamka oznámila, že až tak často, jak by se nám líbilo nám to neudělá, je to prý hodně tučný Úžasný, takže teď prý až na Silvestra, no alespoň , že to bude ještě letos Smějící se
jéžiš, já to vidím, a hned bych si zas dala Smějící se

tak a tím dnes končíme, dneškem se nám listopad přehoupl do své druhé půlku a už za 15 dnů budeme otvírat první okýnko adventního kalendáře
mějte všichni moc krásný pátek a i celý víkend, my v neděli budem zdobit ty perníčky a tak na pondělí vám ten perníčkový článek, co mám rozepsaný už snad dám

P.S. a má novou anketu -perníčkovou

Jsem to já ?

15. listopadu 2012 v 20:41 | verunnka
teď jsem na netu přečetla moc zajímavý článek, je ta určení vaší povahy podle toho, který den jste se narodili ?

Já se narodila v neděli chvilku po poledni a tohle se tam o " mně " píše :

Neděle patří Slunci

"Dítě narozené na den nedělní, je spravedlivé, moudré a dobré," uvádí prameny. Slunce je krásné, teplé a hřeje a takoví jsou i lidé, kteří se narodili v tento den. Jsou plní optimismu, vyzařují tolik energie, že to ostatní lidi přitahuje, dokáží šířit radost, čímž pozitivně motivují ostatní. Ale tak jako Slunce dominuje naší sluneční soustavě, tak mají lidé narození v tento den snahu dominovat ostatním, chtějí vynikat a užívat život plnými doušky. Největší riziko nedělňátek je v tom, že zapomínají občas zvolnit tempo a odpočívat. Lidé narození v neděli, bývají často velice chytří a vždy jsou upřímní, což očekávají i od ostatních.

tak co jsem to já ?

mamka říká, že skoro všechno na mě sedí Smějící se

zdroj článku - Seznam.cz

P.S. a te´d jsem zjistila, že i mamka se narodila v neděli / o půl druhé v noci /Mrkající
ještě jdu na pohledat který den se natodil taťka

Předmikulášské vzpomínání

7. listopadu 2012 v 0:01 | verunnka
Dneska se v našem povídání vrátíme zas o několik hezkých roků zpátky, ale zůstaneme v tomhle už předvánočním období, plném dětského očekávání a těšení se na vše to hezké, co je před námiMrkající.
I já jako malá už v tohle období počítala dny, kdy už dostnu advetní kalendář, kdy budu moci pověsit punčochu na okno a ráno v ní budu mít nadílku od Barbory, trochu se strachem a přesto natěšena jsem pak už vyhlížela čerty s mikulášam,abych se pak po jejich odchodu mohla těšit už konečně na ježíškaSmějící se.

Právě v tohle období, kolem Martina, jsem vždy psala svůj dopis pro ježíška.
Dneska Vám ukážu ten, co jsem psala ještě než co jsem začala chodit do školy, no psala, psala jsem jen pro koho a od koho to jeMrkající

a to co si přeju , jsem pak už nakreslila, hm, kdoví co jsem si v těch dárečkách přála dostat, jasně že už si to nepamatujuSmějící se.
Vždycky jsme pak večer dopis dali za okno a já celou noc hlídala, jestli ježíška uslyším, jak si dopis bere a představte si, že jsem ho slyšela. Jak totiž bydlíme v přízemí, tak to nebyl pro naše problém. Taťka šel ven, postavil se na okénko od sklepa, natáhl se a dostal se na ten dopis a vzal ho. Přitom samozřejmě dělal patřičný rámus, abych to slyšela a já pak celá nadšená vyprávěla, že byl u nás ježíšek pro dopis a že já ho i slyšelaSmějící se

takže dopis pro ježíška máme napsaný, fotky punčochy na okně nemám, a tak se rovnou posunem k mikuláši.

a protože jsem na besídky nemohla, tak abych nebyla o nic ošizená, tak mi mamina alespoň pro radost udělala tenhle andělský obleček, strašně jsem si ho tenkrát zamilovala a nosila jsem ho pak po mikuláši skoro pořád až do vánoc
ale ten rok, když jsem ten obleček dostala, jsem přeci jen na jedné besídce, kde byli čerti s mikulášem byla, byli jsme tam sice jen na chvilenku, ale zážitek to pro mě bvyl ohromný,jenom ten mikuláš byl moc velký a já zas moc malá, tak když jsem se na fotku vešla já, tak tam zas máme jen půl mikulášeSmějící se

a ještě jednou jsem byla bleskově na jedné besídce, to bylo od taťky z práce a takhle ani trochu jsem nezískala důvěru k oné čertici Smějící se
a aby mi to po čertech do vánoc utíkalo,tak jsme doma hodně vyráběli, no a protože kolem mikuláše už u nás většinou bývá sníh, tak jedním z obrázků, který jsme tenkrát dělali byl i tenhle sněhulák. Hodně mě tenkrát bavilo, když mi mamka ty obrázky nastříhala a já je pak dávala do kupy a lepila a, lepidlo teda bylo všude i u mě v papule, ono mi totiž chutnalo, obzvláťs to v kelímku co u toho byl i štěteček, ten bych tenkrát olizovala pořád Smějící se
a jak už jsem psala, tak u nás už v to období máme sníh a já jako dítko byla sportovec tělem i duší, tak když jsem přišla z venku z lyžování, tak i lyžičky šly se mnou domůMrkající. Přeci jen trénink je důležitá věc a já už jako malá holka ho určitě nepodceňovala a, no a tady máte důkazSmějící se
a taky na fotce je vidět můj první druhý zub. Tenkrát jsem ho pořád každýmu ukazovala a tak se na většině fotek z tohodle období právě takhle zubím Smějící se

a tím dnes končíme vzpomínky a šup do dneška. Víte co jsem si dnes uvědomila a úplně z toho zůstala paf ? Představte si, že teď od neděle nám už za tři týdny začíná advent. Jakpak jste na tom s adventním věnečkem ? No my teda nic moc. Máme jeden od loňska, ale mamina má představu o jiném, tak uvidíme jak to nakonec bude, docela se taky zalekla už jen těch tří neděl, co nám do adventu zbývají. Však nebojte, jak to dopadne vám určitě napíšu a ukážu.
No a v pátek jdeme za paní zubařkou s výplatama, tam chodím moc ráda, paní doktorka je moc hodná a milá paní a i když jsme u ní v ordinaci, tak je tak díky ní fakt příjemně.
A pak půjdeme domů zas přes město, takže foťák vezmu sebou a budu doufat a vše pro to udělám, aby se mi povedla nějaké fotka ze Slaměnky, kam máte taky v plánu jítMrkající.

Jinak háčkuju jak divá, vločky venku zatím nepadají a tak chumelí aspoň u nás doma.
tak a to je dnes vše
mějte všichni moc krásný den a nezapomeňte, že už to tak dlouho trvat nebude a u dveří zacinká


Není nad pravidelný odpolední odpočinek... :-)))

4. listopadu 2012 v 6:01 | verunnka
Ahoj A baf, baf, tak konečně zas k tomu pustili i mě, to byla doba co jsem nepsala, že jooo ?
Nojo, když ono to poslední dobou buďto zlobilo a nebo byli kvůli skříni odpojení a já musela čekat, zrovna tak jako naši doma. Už mám v plánu hodně dlouho vám napsat, ale znáte to, pořád bylo něco, kvůli čemu jsem nestíhala, nejdřív to bylo ještě končící léto a moje vyhřívání na pergole
pak pomalu přicházel podzim, já se proháněla po zahradě a víte co jsem objevila pod jabloní ? spadaná jablíčka, jablíčka já mám moc ráda a tak bylo prima , že jsem nemusela čekat, až mi je dají a vlastně jsem měla takovou svoji jablečnou samoobsluhu a věřte, že jsme si to opravdu užívala, jablíčka jsme pak nosila všude, zrovna tak jako klacíky, ty taky musím mít na zahradě pořád u sebe, jenže já obojí najednou nepobrala a tak jsme vždy chodila nadvakrát, škoda, že neumím nosit tašku, tak bych ty všechny moje poklady nastrkala a měla bych po starostiSmějící se
největší fušku mi vždycky dalo, dostat jablíčko na houpačku, to jsme se rozeběhla a skočila a já byla nahoře a jablíčko mi z tlamičky skoro pokaždý vypadlo a já to musela pokoušet znova, ale nakonec se vždy podařilo a když ne, tak se páníčkové nade mnou smilovali a jablíčko mi podaliMrkající
a po takovém sportovním výkonu z houpačky dolů a zas nahoru jsme byla vždy tak unavená, že jsem pak doma, poté co mě umyly,odešla do ležovic a takhle náramně si tam odpočívala, ale to jenom když zapoměli zavřít dveře do ložniceSmějící se
no a když náhodou je ložnice zavřená/ a to většinou je / a já si tam nemůžu jít pohovět, tak takový gauč taky není k zahození, ten jsem nejvíc ocenila minulý týden, když venku chumelilo a mě vždycky do toho bílého studeného vyhnali , že prý mám jít čůrat a trochu se proběhnout. vzala jsem to vždy hopem, no já se s tím nemazlila, nechápu proč já musela ven, když oni naši taky ven do toho šerednýho počasí moc nechodili
a to si ještě pánička vymyslela, že nás tady na tom sněhu vyfotí, jo ona byla doma pěkně v teplíčku a fotila nás z okna a po mně chtěli abych se zastavila a snad ještě i usmála, no uznejte copak to šlo v té ziměUsmívající se. Na nějaké focení jsem kašlala a mazala pěkně domů do tepla, no a tohle z toho vznikloSmějící se

a taky ten den tak šeredně foukalo a přímo mě do čumáčku a tak se mi nedivte, že jsem si pak užívala domácího gaučování pěkně v teplíčkuMrkající
a taky jsme dělali novou skříň do chodby a já teď v tom mám pěkný zmatek, představte si, že špajzku máme teď na druhé straně než jsme měli, no a já byla zvyklá si chodit ke skříni sedat a somrovat, tam co jsou granule a oni mi je klidně teď dali na druhou stranu, tady to je ještě u té staré skříně a takhle čekám až mi dají vždycky večer baštu, když já se nikdy nemůžu už dočkat a baštit, bych mohla pořád, jenže to prý nejde Smějící se
koukám, že venku zas prší / píšu v sobotu odpoledne/,takže zas nic moc Nerozhodnýa já zas budu muset do té sloty dnes ještě asi třikrát vyběhnout Překvapený achjo

tak si myslím, že jsem toho dnes napsala už hodně a tak víte, co půjdu teď dělat ? jsem z toho celá upsana a tak si půjdu zas malinko schrupnou a pak už pomalu bude čas na baštu a na to já se moooc těším a mám radost, když mi donesu plnou mističkuMrkající
mějte se všichni moc hezky a nezapomínejte, si taky občas dát na gauči, tak jako já, malýho šlofíčka, je to fajn Smějící se

pro dnešek posílá své baf, baf naše Barunka

jo a ještě něco jsem chtěla Mrkající


takhle to mám teď po čtvrteční návštěvě u Lukáše

a mamku předvedu, jen co mi dovolí ji vyfotit, nebojte budu na tom makat Smějící se
 
 

Reklama