přemýšlím....

Od Verunky

8. června 2015 v 21:11 | verunnka
Vám má poslat moc pozdravů
a my dva s Radkem Vám moc děkujeme za vaše komentáře


víte
na tohle si člověk nikdy nezvykne

co je ale horší
že už jsme na to připraveni
i když nechceme
jednoduše musíme
ono vám ani nic jiného nezbývá

v tu chvíli
kdy se to stane
nesmíte panikařit
musíte zůstat stát pevnýma noham na zemi
a kontrolovat
zde vše má takový průběh jaký má mít
a nebo je potřeba zasáhnout
včera poprvé jsme řešili tu hroznou věc

moc děkuju Radkovi
že jsme to dokázali
a dokázali jsme to vlastně v okamžiku
kdy jsme zjistili
jak se věci mají
a že bez naší okamžité pomoci by ....

je to zvláštní a hrozná zkušenost
a nikomu bych ji nepřála


proto prosím važte si každé chvíle svého života
radujte se z maličkostí
a z věci každodenních a samozřejmých

z toho
že ráno vstáváte s těmi co máte rádi
a večer si pakazas pěkně všichni můžete popřát dobrou noc

a třeba i z toho
že koupelna po jejich očistě nevypadá jak koupelna ale koupaliště
že zas je rozcvrndaný pití od lednice až do obýváku
že zrovna když voláte, že potřebujete s něčím pomoc, nikdo neslyší
že prostě tohle všechno se děje
protože to je jen a jen dobře
a znamená to
že všichni ti
co máte rádi a pro které žijete
jsou s Vámi nablízku
a to je to nejkrásnější co v životě máme







Retro úsměvy podruhé a ne naposled

24. října 2013 v 11:13 | verunnka
a tak se staloÚžasný

včera jsme dělali do nové domácí kino a pak si ještě na chvíli pustili Pelíšky, to abychom to ozkoušeli
a pak jsem šla na článek s fotkama
mělam jsem napsanou asi půlku a šup, vyhodilo mě to z blogu a napsalo erro 404 a když ani na počvtrté jsem se tam nedostala, tak už jsem to nepokoušela a šla spát Smějící se

no a tak se stalo, že z toho všeho napsanýho se mi uložil a zveřejnil jen nadpis a vše ostatní je v tahu, takže si to zopáknu odpoledne znova

ve čtvrt na dvanáct jdeme k holiči a půjdem zadní cestou kolem kostela, tak vemu foťák a zkusím fotit, ale neví, je u nás docela šero, tak se snad z toho něco povede

a teď k tomu prvnímu komentáři u minulého vlasně ne článku, ale jen nadpisu Smějící se

víte, co
to mě ještě Stephanie neviděla počítatSmějící se, no to by asi nepřežila, vždyť já i tisíce nebo miiony spočítám jedině na pstech
a nedej bože, kdyby mi někdo dal na ruce palčáky a pak chtěl abych počítala, tak v tu chvíli mě leckterý druhák hravě strčí do kapsy
neřeším to, mám to tak navždy a nikdo mi to to hlavy prostě nedostane, no však jsou kalkulačky né Smějící se
každý umíme něco a něco neÚžasný
něco se dá naučit a něco ne
a já sem moc ráda, že jsem potkala tady Vás, které jste mě za pomocí maminy dostaly ke šmodrchání
a jo, jsem na sebe pyšná, že se pomaloučku v tom posouvám dál, sic mi to nejde někdy tak rychle jak bych chtěla, ale to neva, naučila jsem se díky tomu i trpělivost, která mi dřív trochu chyběla Úžasný

mamina třeba před pár roky myslelam, že nikdy neupeče roládu a dnes však víteMrkající

a ta´tka, však víte jakou naám postavil během pár týdnů novou kuchyńku Smějící se
nikdo nejsme dokonalý a nestydíme se za to
taťka neumí ani trochu malovat, mamina zas určitě nikdy nebude řídit auto- no i když kdo ví
a mě taky nejde spousta věcí, něco určitě ještě pokořím a něco mi zůstane navždy tabu Smějící se

ale nikdy bych nesoudila človaěka na první dojem a hned mu to i naservírovala
Úžasný

tak a teď k těm retro úsměvům, takže k nim se vrátím odpoledne až dorazíme domů ještě jednou a tak jak se patří
ale nobojte jedním úsměvem se dnes rozloučíme
nevíme jak ta fotka je stará, je na ní tatínek dědy Rudy
nepamatuje ho ani mamina, umřel dva roky předtím než se mamina narodila
prý to byl moc hodný a pohodový pán a nadevše miloval děti a husySmějící se
ano čtete dobře, rád pozoroval husy doma na dvorku a zrovna tak je prý měl rád i pak na talíři

a jak tak koukám, tak na svůj věk měl i pěkně hustou kštici

a ťeď jsem si na něco vzpomněla Smějící se jdu hledat do archivu fotek
tak a tady máte důkaz
našla jsem, jaký to byl pohodář, pěkně si chrupká v léhátku a vzadu jsou na dvorku ty jeho milovaný husySmějící se
a proč jsem ho vybrala do úsměvů no prptože se prý pořád jen a jen usmívalMrkající

a to je vše, my už musíme za chvíli jít

a protože se vám líbila ta růžička co nahonem vykvetla za domem, tak dnes si ji dáme ještě jednou, ale z trochu jiného pohledu

jo a Stephanie, umíš fotit ?
já taky ještě moc ne, ale už mi to jde líp, než třeba před dvouma rokama a fakt mě to baví a tak se snažím Smějící se a myslím, že se budu posouvat po troškách dál a dál
no aholt, některý ty chyby v textu já fakt nevidím a ani si je neuvědomuju

a navíc už nemám čas si to teď po sobě přečíst, protože ještě nejsem oblíklá do města a za chvíli už musíme jít , tak prosím ty moje chyby přehlídni a nebo to už příště raději nečti Mrkající
mějte se všichn i moooc hezky a zítar už je zas pátek Mrkající


jémine, to jsem se zas rozepsala a to mělo být původně jen něco krátkého, no a to jsem ještě nenapsala všechno co jsem chtěla, to už jsem fakt nestíííhala

Když odjedou popeláři

16. října 2013 v 12:11 | verunnka
je středa a to u nás jedzdí popeláři a byli tu právě před chvilkou a tak jak jejich obsah i s tím co mě ranilo odvezli asi i moji lítost, ne ted ještě úplně ,ale ráno jsem se vzbudila už o dost líp jak včeraSmějící se

včera jsme si večír povídali s našima u mě v pokojíčku, zalezli jsme si ke mně na postel a povídali si a naši mi to vysvětlovali na mnoha jejich životních zkušenostech, večer když šli spát, tak jsem ještě o tom přemýšlela a pochopila co mi chtěli říct,ale to zklamání nebo lítost pořád vě mně byly, no ale noc to asi nějak z velké části porovnala a tak už je líp

ráno u nás bylo ještě bez deště, teď už zas drobně mrholí a tak jsem byla vyslána na louku pro javorové listí a teď budeme s maminou z nich zkoušet umotat růžičkyMrkající

takže tohle jsou zatím ty listy, které se za chvíli budou měnit v něco co se snad růžičkám bude podobat Smějící se
a taky nám sem tam ještě něco i malinko kvete Smějící se
a z kuchyně nám to voní dobrotama podle receptů od Vás a tak mě napadlo, že taky musím udělat tu novou rubriku Recepty od Vás a tam ty dobroty budu dávat
takže dnes nám tu voní Koka od Alis a slané mušličky od Blanky , jedno větší dobrota jak druhé S vyplazeným jazykem
a víte co, až domotáme s maminou ty růžičky , tak určitě vezmu háček a zkusím dohonit to, co jsem včera zmeškala a chtěla bych tu dečku dnes dodělat Mrkající
a taky mamina říkala, že vě městě viděla něco, co by se ohromně šiklo do punčošek pro vás a tak to půjdeme koupit, ale to až zítra, dnes už ne , mamina ještě musí dnes dělat a pak slíbila, že dojde k Didoňo pro tu panenku Mrkající

tak jo mějte se moc hezky a až ji budu mít doma, tak vám ji vyfotím a napíšu proč ji mám tak ráda a jaké mám k ní vzpomínky a taky pak vám ukážu, co pro ni ušmodrchám a to půjde pěkně rychle, jejej, ona ta panenka kdovíjak velká není Mrkající

a děkuju za to co jste napsali k tomu mamčinýmu článku, četla jsem to a je to od vás moc fajn

mám vás ráda Mrkající


P.S. a teď úplně něco z jiného soudku
teď před čtvrtou odpolední jsem koukala na webky od nás z hor / však víte, že to mám ráda/
a na Sněžce je minus 0,7 stupňů a chumelí a podle norské přepovědi tam může do rána nachumelit až 5 cm sněhu, jojo blíží se dušičky a tak to počasí už asi začne opravdu zlobit Úžasný

Jaká bude zima ?

27. září 2013 v 0:03 | verunnka
Tak nejdřív něco pro zasmání :

Indiáni po tři měsíce chodili za šamanem s otázkou, jaká bude zima.
On pořád nevěděl, tak jim říkal, ať pro jistotu štípou dříví.
Když už to nemohl Šaman pochybami vydržet, vyrazil za bílými meteorology do města.
Ti mu řekli mezi čtyřma očima: "Víte, my taky nevíme, ale zřejmě tuhá, protože indiáni už tři měsíce štípou dříví Smějící se


taky máte pocit, že naši meteorologové to mají tak nějak podobně Smějící se

Z rádia teď pořád slšííme, že nás čeká pěkné tuhá a mrazivá zima, prý nejhorší za posledních 100 let Smějící seÚžasný

tak jako jo, zimu potřebujeme, příroda si taky potřebuje odpočinout, aby zas na jaře byla plná síly a života a mohla nás poté, co se na její jarní barvičky, po zimě už vždycky tolik těšíme, opravdu potěšit
a na ty dny, co teď hlásí se těšímMrkající
po ránu mrazíky
a odpoledně ještě i trochu hřející , ale hlavně svítící sluníčko Mrkající
jo tyhle dny vonící podzimem mám moc ráda
to pak s Baruškou trávíme venku hodně času a obě nás baví courat se spadaným listím a šourat v něm nohama a vnímat jak i krásně voníUsmívající se
no kdyby bylo po mém, tak si tohle počasí objednám klidně až do Martina, jéjej, to by bylo žůžo
jenže já tohle neumím, jo mít tak prsten Arabely, tak bych tohle přání měla hned jako třetí v pořadí Smějící se

no a pak na Martina, to už může přijít zima
ale taková ta, co u nás už sníh vydrží, přichází až o pár dnů dýl, většinou kolem mamčiných narozenin
a zas by mohla být zároveň taková jako i podzim, to znamená i se sluníčkem a pak i klidně se spoustou zmrzlého a třpytící ho sněhu
to by nám ani nevadilo, že se ten sníh sype pořád a a pořád, že mráz leze až do poslední kostičky v těle, protože to sluníčko by to prostě vyvážiloMrkající
a pohádkové vánoce co se týká počaí si představuju úplně stejně, plné sněhu a mrazivé a přes den se slunečními papsky
protože není nic lepšího pro pečení cukroví, než pěkně mrazivé počasí Usmívající se
no přeci:
venku je už po čtvrté odpolední tma,
mrzne až praští a vám doma pěkně v tepličku voní z trouby cukroví
z misky se line vůně vanilky, kerou jste přidaly do cukru na obalování rohlíčků
a čokoláda, kterou jste před chvílí polévaly perníčky, je tak akorát vlahá na to, abyste mohly prstem ulizovat S vyplazeným jazykem
ale to už moc předbíhám Úžasný
teď se už těším, že alespoň pro tentokrát jim to sluníčko vyjde a my si ho budeme moc pár dnů dosyta užívat a je moc prima, že tohle počasí vyšlo zas jednou konečně i na víkend
už se těšíme na zahradu, minulý týden bylo šeredně a navíc taťku zlobila noha a tak jsme tam byli jen úplně malinko v neděli na otočkuNerozhodný
už se tam těším, už minulý týden bylo znát, že drobné listopadky brzy pokvetou a ty mám moc ráda
mamina si je trhá domů do vázy a tak máme i podzim u nás doma pěkně v teple, máme totiž těchhle keříků na zahradě celkem dost a tak těch pár snítek co si natrháme není ani poznat , že by ubyly

a pravidelně večer co večer už svítíme
včera už mamina zas vytáhla tuhle pícku a do konvičky co se nad ní nahřívá nalila skořicový olejíček
jé to bylo tak příjemné, ani se mi pak nechtělo nic dělat a jen jsem si to užívala a užívala Mrkající
tak a to je dnes vše
už máme pátek a to je prima, mějte ho všichni moc krásný, a nejen pátek ale i sobotu a neděli
a nezapomeňte si večer taky zapálit svíčku a uvařit nějaký dobrý a voňavý čajík a zasnít se nad tím, jak to je příjemné Mrkající

jo a jaká že bude ta zima ?
tak na to mám odpoveď jen jednu : indiáni už tři měsíce přeci štípou dříví Smějící se
a co se týká naší Barušky tak ta se na zimu chystá už od jara a štípe a štípe a štípe
takže asi opradvu nás čeká tuhá zima Smějící seSmějící se


trocha příjemného čteníčka

10. září 2013 v 17:04 | verunnka
venku je šeredně, leje jak z konve a po dopoledním sluníčku jakoby se slehla zemMrkající

já chvíli šmodrchala a pak jsem si vzala od našich knížku a v ní moc ráda čtu a tak jsem se rozhodla vám z ní aspoň malinkatý kousíček pro potěšení přečíst

Jmenuje se Ukradený domov a napsal ji Jiří Šimon
a popisuje v ní jeho život na vesnici 40. -50. let

a my si přečtem odstavec s názvem Jídlo

tak se pohodlně usaďte, začínáme :
Maminka jako rozená kuchařka a žena, která považovala jídlo za důležitou součást každodenního života,věnovala mu velkou péči. V jídle měla určitou pravidelnost, třeba v sobotu jsme vždycky mívaly buchty
nebo koláče a nebo placky a jejich vůně se prolínala celým domem.
Za války jsme pekly i chleba.Pec vypadala zvláštně,byla na kovových nohách s kolečky, stála v prádelně a to co se v ní peklo, tak dostávalo specifickou vůni.Měli jsme tam i dlouhá prkna, na nichž maminka rovnala placky docela velkých rozměrů.Byly větší než čtyři housky dohromady.Dělaly se z těsta z hladké mouky a různě pak byly ochocené, třeba posypané mákem, nebo s povidly, drobením nebo sirupem,který jsme mívali uvařený z řepy.
Na vesnici byla součástí snídaně bílá káva, za války se dělala z praženého žita. K ní se placky buď přikusovaly, nebo se do ní drobily.Měli jsme velké hrnky, nejméně půllitrové, a tak jsme si tu placku do něj nalámali klidně i celou najednou a pak to lžící vyjídali.


tak co, líbilo se Vám to ?
já takovéhle knížky mám moc ráda, když je čtu tak si pak u nich doslava vrním blahem Mrkající

tak jestli se vám to líbilo, tak si zas můžem někdy za deštivého večera něco pěkného z ní " přečíst"

tak jo mějte se hezky , já beru bundu a jdu s Barušou ven, to je právě teď její kakací čas Smějící se, ale ona to vezme hopem, to už ji znám, jakmile venku prší, tak se s tím nemazlí Úžasný

jo fotky jsem teda přidala moje Úžasný

A prý že : Svatá Anna chladna z rána....

8. srpna 2013 v 7:28 | verunnka
Jé, co já bych za to dala, kdyby to byla pravda
za poslední ddva týdny jsme se po ránu pod 20stupňů nedostali ani jednou
co by chudák ta Anna na to řekla, kdyby viděla naše počasí, asi by se pěkně divila

Už to budou pomalu dva týdny, co nám kalendář oznámil, že je svaté Anny a tak pomalu přišel čas zkontrolovat svetry ve skříni
no ale bylo to zcela zbytečné
nejenže jsme je za celých 14 dnů nepotřebovali, ale navíc se náš šatník smrsknul jen na to nejnutnější oblečení
takže po ránu doma jen v šortkách a tílku
do města taky jen co nejlehčeji
a o pak celé odpoledne v plavkách
už dlouho nepamatuju takovéhle horké léto, teplo mám ráda,moc, ale tohle je už moc i na mě
a tak se opravdu už těším na to slibované ochlazení i když ono to ochlazení bude vlastně návrat k takovým normálním srpnovým teplotám, což je vlastně fajn
už se těším na ta chladnější rána a na jejich příjemný osvěžující vzduch

a co budem dnes podnikat my
včera jsme na zahradě otrhali zas košík přerostlých nakládaček a tak ještě večer jsem je pokrájela a dnes už v podobě amerických okurek poputují zavařené do sklepa / letos ta úroda je opravdu úrodná, pomalu už mi nastačí ani regály a to jsme ještě neskončili/
a taky jsem včera Very poslala ostříhat jeden keřík pažitky a k tomu i pár snítků libečku a pak měla za úkol to pokrájet a už to máme pěkně v mrazáku, no však čas každodenních polévek už se pomalu blíží a tak se to bude hodit
Dneska jsem slíbila prckovi, že vytáhnem stroj a budem šít a tak už se těší, kromě plánovaných pytlíků máme i ještě něco jiného v plánu, tak uvidíme, jak se bude dařit

včera měla velikou radost z dokončenýho vyšívání a tak ještě pak začala vyšívat znova a dnes potřebuje do města, něco ji k dokončení druhého vyšívacího dárečku chybí a tak ji za chvíli půjdu vzbudit, to abychom to stihly vyrazit ještě dřív než zas bude hic

včera ráno šla nakonec taky se mnou a obě cesty jsme vzaly zadem alejí a tak fotila
náš kostel už znáte
a tady jsou budovy naší pošty, taky zezadu
pěknou poštu máme, to jo, jen kdyby tam pořád nebyly ty nikdy nekončící fronty
a ještě vyfotila i mnou za mala tolik obávanou cikánskou uličku a tak Vám ji budu moc popsat trochu víc, ale tu fotku i s povídám si nechám už zas na jindy

a taky mám připravené už i s fotkou jedno retro povídání

tak, jo, mějte se všichni moc hezky a dnešní, snad už poslední, tak horký den přežijte ve zdraví


Všem našim tam nahoře děkujeme

16. dubna 2013 v 7:40 | verunnka
Tak i já se dnes poprvé zapíši do Verunčiny rubriky přemýšlím.

Dovolte, abych právě dnes na Verčiny narozeniny napsala i tak trochu jinak.

Vy naši moc milí, kteří už nejste s námi a jste všichni tam nahoře v nebíčku, tak všem Vám moc děkujeme.
Vy moc dobře víte za co. Protože nejsme pobožní, ale víru nezavrhujem, tak jste to právě vy, ke komu obracíme naše zraky a prosby, když přijdou dny kdy nám není nejlíp a přijde bolest a trápení.

Teď v poměrně krátké době, jsme svoje zraky k vám upírali hned dvakrát a věřím tomu, že je i Vaší zásluhou, že vše dopadlo nakonec dobře.

Je vás tam našich už hodně, ale hlavně Vy tři - babička Věrka , Peca - můj nevlastní táta a Jířa / Radkova mamka/ - vy jste tou naší modlou, jste to právě vy koho prosíme, abyste nám pomohli.

Však sami moc dobře víte, kolik právě po vás toho Very podědilaMrkající

Po Tobě babičko je skoro celá, má tvoje malé a milé ruce, starost o druhé a v kabelce má zrovna tak stejný chaos jako jsi mívala ty, nikdy nic tam nemůže najít a hudruje, že to není možné, že to tam určitě dávala Smějící se

Peco - tak po Tobě i když nemá ani kapku krve s Tebou společnou je taky moc, její smysl při vařeni, kdy používá Tvoji oblíbenou větu : a co kdybychom do toho ještě přidali....... je úžasný a vždy hned si na Tebe vzpomenemeS vyplazeným jazykem a když uvařím něco nového, tak říká, jé to by si děda taky pochutnal a určitě by to vařil taky

A Jířo - tak spolu máte společnou tu žvýkačku, stejně jako ty když někoho zaujatě poslouchá a zrovna žvýká, tak žvýkačku za jeden konec vytáhne, pak ji namotá na prst a poslouchá a poslouhá a když je dopovídáno, tak šup a žvýká dál
jo a už dávno si nekouše nehty, vždycky když si je stříhá tak si na Tebe vzpomene, že by jsi měla radost, že už je nemá okousané jak paličky na buben, tak jak jsi jí říkala Mrkající

takže Vám třem patří naše díky, za to že jste byli a za to a věřím tomu, že s námi jste doposud a tam někde z nebíčka pomáháta držet ochranou ruku nad naší malou - velkou Very.

Dnes máš beruško svůj velký den a my s taťkou Ti přejeme jen to nejlepší a hlavně hodně pevného zdravíčka, pro Tebe to je ze všech darů ten dar největší. Vše ostatní už pak přijde samo.
Máme Tě moc rádi a jsme na Tebe moc pyšní za to, jaká jsi.
Jsi sluníčko nejen pro nás, ale pro spoustu jiných lidí a je fajn, že ty svoje hřejivé paprsky posíláš dál a dál.
I když už velká , pro nás jsi pořád naše malá holčička a jsme štťastni, že Tě máme

jsi náš smíšek Smějící se
jsi naše sluníčko Mrkající
jsi naše velká bojovnice, která umí bojovat nejen za sebe ,ale už i za druhé
za tvoje moudré myšlení , za tvoje úvahy
a za snahu pomáhat druhým a nemyslet jen na sebe

jsi prostě naše , pro nás stále malá Very Smějící se i když už je ze Tebe slečna k pohledání

a máme Tě s taťkou moc a moc rádi holčičko naše a moc si Tě vážíme Mrkající


Mamka , taťka a Tvoje věrná Baruška

Kapka

19. února 2013 v 11:08 | verunnka
Tak dnes ještě jednou
všem Vám moc děkuju za Vaše krásné komentáře u spodního článku, moc si Vašich slov cením a i o nich přemýšlím
Usmívající se
ne já se už opravdu netrápím a ten někdo mi vlastně i pomohl, pomohl mi pochopit i jiné lidské vlastnostiMrkající
ale teď honem jinam i když vlastně začnu ještě tak jak jsem v tom minulém článku skončila
já prostě ještě něco mu musím napsat a píšu to takhle, aby si uvědomil, že nejen hezké věci, ale trápení se dá napsat pěkně takhle " nahlas" , lidé jsou od toho, aby si pomáhali a snažili se tomu druhému ukázat, že i vtom úplně blbé,co jemu se tak jeví, se dá najít nějaké řešení a cesta z toho ven :
prvně si myslím, že by se zlo nemělo trestat zlem
ty někdo mně neznámý , nedovol sám sobě žít takhle dál , nedovol aby tvé srdce zmrzlo v kus ledu a ty tak nemohl poznávat vše krásné kolem sebe a že toho je , pořád se dají nacházet nové a nové krásné věci, nevěříš, zrovna když jsem byla dopoledne s Baruškou venku a šla kolem smrku kolem kterého chodíme dnes a denně několikrát, tak najednou jsem objevila zas něco nového a krásného, jen jsem neměla foťák abych to yvfotila, ale ta věc mi neuteče a vyfotím ji později a už mám důvod se na to těšit, těšit jaké fotky z toho vyjdou a pak se těšit, že s nima potěším i všechny tady, co se umějí z těch " úplně obyčejných " věci radovat taky Mrkající

i zamrzlé věci vypadají krásně, ale nesmí to být lidské srdce
tohle jsem fotila v neděli večer, podívej jak je to krásné a přitom tak křehké, křehké tak jak lidské štěstí, tak proč si ho proboha ničíš, dovol mu, aby to štěstí dorazilo i k tobě Mrkající
všechny tady mám moc ráda
tak dovol i ty, aby tě lidé mohli mít rádi a uvidíš, jak krásné a moc příjemné je vědět, že je i spousta " cizích" lidí, kteří tě mají rádiMrkající
najdi tu správnou cestu a vydej se po ní a uvidíš, že zas bude na světě hezky Mrkající, já vím, že všechno potřebuje svůj čas, ale čas taky rychle utíká a tak nedovol, aby Ti proklouzl mezi prsty a ty ničeho nestihl dokázat
mám vás všechny " moje tady " moc rádaMrkající

a už se těším na naše každodenní psaní a shledávání tady
psaní o úplně obyčejných a přitom tak krásných věcech Mrkající


P.S. a i k nám se vrátila zima, od rána zas tak hodně chumelí, ale to neva, doma máme zas nové kytičky, které nám to jaro přibližují a zítra vám je ukážu a taky vám ukážu velkou a přitom rychlou dobrotu, co jsme s mamkou v neděli pekly a taťka se postaral, že brzy nebyla a tak zas budem znova péct a v sobotu vám na ni dám recept , aby jste si mohli taky mlsat S vyplazeným jazykem

Čas trucování a přemýšlení ukončen

19. února 2013 v 7:47 | verunnka
Ahoj všechny moje milé
asi jste si říkaly, co se mnou je, že nepíšuÚžasný
nebojte nejsem nemocná,ani soused Pytlík neúřadoval, vše funguje tak jak má a dokonce i venku zas přesně podle přepovědi začalo chumelit, ale......................

v neděli večer mi dorazil emai, jo těch mi každý den pár chodí, ale tenhle byl plně jinýPřekvapený
asi už tušíte, spousta z vás už se s tím setkala, však i já už s tím mám zkušenost, ale né v takovémhle kalibru a takové hyenosti

no jasně , že mě to zasáhlo a to pořádně, sice to bylo až v neděli pozdě večer, ale v tu chvíli já nebyla už schopná vám sem psát, jen jsem nejdřív trucovala, jako že už psát nebudu a podobně
postupně s časem truc mizel a já přemýšlela víc a hloubějc
ne mě nikdo neporazí - slyšíš ty se začátkem emailu - tročíslí a slovo nikdo..........
dál budu dělat věci, které mám ráda a nikdo mi je husit nebudeÚžasný
já si svůj osud nevybrala, mě byl z části dán už od narození
a to že jsem se naučila dívat na věci i z jiné strany a mám život ráda, to mi budeš vyčítatPřekvapený
vždyť i ty máš možnost žít svůj život tak jak si ho vzhledem k okolnostem jaké máš, uděláš
nikdo to nemáme jednoduché, každý, opravdu každý máme své starosti a je jen na nás jak s nima budem bojovat nebo jak se jim poddáme
taky bych dělala spoustu věcí jinak, tak jak jiné holky a ne brala tak jak ty píšeš " důchod za hovno z tvých těžce vydělaných peněz"
jsi neskutečně asi v životě hodně zatrpklý člověk co, zkus e podívat na věci očima toho druhého než mu něco takového napíšeš
já si to takle opravdu nevybrala , já se s tím musela naučit žít a nelitovat se a to taky nedělám
žiju a žiju moc rádaMrkající
vždyť je tolik krásných věcí věcí, zkus se na ně dívat a klidně k tomu použij moje oči a moje chápání,budu jen ráda
opravdu je na světě krásně , koukej
koukej
nedovol druhým aby Ti ubližovali a pak už ani ty nebudeš ubližovat druhým

a hlavně jsou tu moji máma a táta a ty jsou pro mě všímLíbající

prosím nauč se milovat sám sebe, pak budeš mít rád i druhé lidi, pokud Ti někod ublížil, odpusť mu, tak jako já teď tobě a uvidíš svět bude hned veselejšíMrkající
a teď k vám všem mým milým, zítra se už zas ozvu tak jak jste zvyklé
já si to prostě v hlavě musela srovnat a tak píšu až dnes, ale věřte , že píšu pořád moc ráda a nakonec i za ten email jsem svým způsobem " ráda" zas mě posunul o kousek dál

mám vás moje milé ráda a bez vás už bych být nemohla, věřte Mrkající

P.S. tak jak jsem teď vstala, tak jsem to hned jak měla v hlavě srovnané napsala, naschvál to nechi po sobě číst,abych to bylo psané tak jak to šlo ze mě a ne už upravené a tak promiňta chyby Mrkající

když je venku pořád šeredně

17. února 2013 v 0:03 | verunnka
Taky to určitě znáte, večer jdete spát v pohodě a ráno vstanete a jste jak přejetí parním válcem, nic vás nebolí, nic vám není, ale taky nic vám nejde vůbec od rukyÚžasný
to co jindy máte hotovo během chvilky, tak teď vám trvá věčnost
jen ta doba než se po ránu a vypravím do koupelny umeju to je pak věčnost
pak stojím u skříně a přemýšlím co si vezmu na sebe, jindy bafnu triko a tepláky a teď tam stojí a snad čekám, že to z té skříně na mě vyskočí samo, no jasně, že nevyskočí, a já tam pořád stojí a stojím jak přiťáplá Smějící se
a kdo za to může, mám pocit , že v posledních dnech sluníčko
ne sluníčko jako takové, ale to že není a pořád jsou jen samé mraky a šero a venku taková ta špinavá čvachta
no řekněte, vám tohle nechybí , mně teda staršně moc Mrkající
už se moc těším, až budeme jezdit na chatu a všude se to začne pomalu probouzet k životu, na horách sice ještě bude sníh, ten tam je kolikrát až do dubna, z hor pak fouká ještě i studený vítr, ale to už se dá přežít, ta naděje, že jaro už je ve vzduchu je moc primaMrkající
tohle jsme fotila vloni 25. března a to ještě lyžovali i na Černé hoře , to je ta hora nalevo a ta sněhová čára na ní úplně nalevo je výsek po staré lanovce, ta uprostřed je nové lanovka a ta napravo - to je ta nejširší, tak to je sjezdovka Mrkající
a příroda, tak ta už nám dává pěkně najevo, že jaro je tu, u nás teda je vždy vše o pár dnů dýl jak u vás, ale v půlce března jsem se i my už vloni radovali ze sněženekMrkající

prvních krokusů
rašící nově naseté travičkyMrkající

v ty dny už nám sluníčko zas dosvítí na větší část zahrady a takhle se už opírá o zeď chatyUsmívající se kam se už lítají vyhřívat i první mušky a broučci

a mamka už si kafe užívá taky na sluníčku
na verandu už si vyndá na chvíli i křesílko a nasává a nasává konejšivé a po zimě tolik potřebné sluneční paprsky Mrkající ovšem jen do té doby, než ji zazvoní telefon / ten tady je taky vidět/ a někdo něco nutně potřebuje poradit nebo vysvětlit, nehledě na to , že je třeba i neděle, ale to už je její úděl a mamina to už ani nijak neřeší, jednou to je holt její práce a tak to taky bereÚžasný
a taťka k mé velké radosti už mi taky přidělá houpačku, kterou já po tak dlouhé zimní přestávce s nadšením hned " zajíždím", tady teda ještě není po zimě přidělaná stříška na ní Mrkající
v tu dobu taky většinou míváme už první jarního opečenýho buřtíka na ohýnku , který vždy tím, že je po dlouhé době tak náramně chutná a voní S vyplazeným jazykem
a i pergola, která ještě před pár dny byla plná sněhu, kerý jsme vloni museli chodit schazovat, aby nám nerupla na ní střecha pod tíhou sněhu, letos zaplať pánbůh tolik sněhu nemáme a snad už ani mít nebudem Úžasný
je už celá zalitá jarním sluníčkem
aby nám už brzy mohla poskytovat příjemné letní zákoutí, kde tak ráda odpočívá a bere poobědového šlofíčka i naše BaruškaMrkající

Březen nám začíná už za pár dnů, já vím, že úderem hned prvního jaro nepřijde, ale už i jen ten samotný pocit, že už je březen je taky moc fajnMrkající
vždyť právě většina těch dnešních fotek vznikla právě vloni v březnu a to je teda aspoň pro mě nabídka už přímo lákavá a tak si říkám, že těch ještě několik dnů se dá přežít, že přeci nemůžou trvat věčně a že přijde i den, kdy sluníčko bude pro nás svítit a najednou poznáte , že jaru je tu, bude to najednou cítit i ve vzduchu
ptáčkové budou tak nějak víc štěbetat a vy najednou budete mít pocit, že musíte vygruntovat úplně celý byt do posledního kousíčku, do poslední skříně a šuplíku / aspoň tak to u nás vždy funguje Mrkající/ pračka se v ty dny vůbec nezastaví a i podle toho já poznám, že přišlo jaro
to si pak i já s úlevou vyměním zimní boty za botasky a mám pocit, že snad budu létat
už pak nemusím ani chodit nabalená jak medvědice, stačí už jen slabá bunda a později třeba už i jen mikinaUsmívající se

takže nezoufejte, nebude douho trvat a dočkáme se všech první jarních kytiček, které nám vždy po dlouhé zimě přijdou tak nádherné Mrkající
a pak nebude dlouho trvat a my budem chystat velikonoce / letos vycházejí na 1. dubna/
ale to nebudu předbíhat, o tom si napíšem někdy později Smějící se

a doma nám to teď po Valentinu kvete přeci jen o něco více jak jindy, na stole nám hyacint vystřídala bílá minirůžička v květináčiMrkající
která až přijde i její správný čas, se přestěhuje k nám na zahrádku, kde už si to v zemi pěkně roste několik jejich minulých valentýnských předchůdkyň, až teda na jednu, která se nám pak v záhonku neujmula, ostatní to zvládly a krásně nám pak kvetou, takhle například ta růžováUsmívající se
jéjej, koukám, že jsem se zas nějak pěkně rozjela, tak budu pomalu končit

asi vás taky zajímá jak pokračuju na dece, no a to vám ukážu zítra, už mi chybí poslední dvě řady čtverečků, pak obháčkovat a bude HOTOVO Mrkající
původně jsme myslely, že mi zbyde příze i na polštářky, ale jak to vypadá zbyde sotva na jeden, tak budem muset ještě přiobjednávat Mrkající

tak a opravdu už končím Smějící se
mějte všichni moc krásnou a pohodovou neděli nehledě na to jaké bude počasí a nebojte i my všichni se dočkáme a budeme se taky kochat takovýmhe pohledem na nebe a krásně kvetoucí přírodu a my možná ještě v pozadí se zasněženejma horama , tak jako vloni, kdy u nás už kvetly třešně a hory byly stále ještě plné sněhu Mrkající

Tenkrát před 15 ti lety.... :))

15. února 2013 v 13:23 | verunnka
Dneska když mamka donesla domů noviny Sport, které i já pravidelně čtu, mi pookřálo srdíčko. Je v nich totiž velká hokejová příloha hokejové Nagano před patnácti lety, kdy naši hokejisté vyhráli olympiádu.
Hned se mi vybavila jedna malé příhoda ze školy a tu vám teď napíšu.

To že jsem velká hokejová fanynka už dávno víte
tady jsem s Aaronem vloni touhle dobou u nás v Trutnově, teď hraje ve Stockholmu a každý den si aspoň malinko píšem a slíbil, že až pojede na jaře domů do Ameriky, takže to vezme přes Čechy, má tady spoustu kamarádů, se kterými se chce vidět
ani nevíte jak se těším, už to bude za pár dnů rok, co jsme se neviděli Mrkající



Tenkrát, když se hrálo v Naganu jsme chodila do první třídy a že jsme byla suveréně nejmenší úplně z celé školy vám asi nemusím psát, to i školníkův vlčák byl větší jak já Usmívající se.

A té době už jsem teda byla hodně pokročilá fanynka a se svýma znalostma bych leckoho už suveréně strčila do kapsy. No jenže, kvůli časovému posunu se hokeje hráli dopoledne a to byl problém, já byla ve škole takže co s tím.
Nu poradila jsem si vskutku originálně, ten den se hrálo už finále a já nutně potřebovala vědět kolik to je, no a kdo by to měl vedět líp než pan ředitel, že jo Mrkající
takže já se svojí pidivýškou,v té době jsme byla těsně pod kliku u dveří, dvouma pletenýma culíkama , zubama sem tam vypadanýma a novýma ještě nenarostlýmy, v doma pleteným svetru se šmoulinkou
jsem odvážně zaťukala na dveře ředitelny , pan ředitel vylezl a já se naprosto na rovinu zeptala jestli neví jak to je s hokejem Smějící se
a představte si věděl, televizi měl zapnutou a tak mě pozval dál, ve třídě omluvil a já ten hokej v ředitelně dokoukala a od té doby jsme byli velcí kamarádi Smějící se

on teda si se mnou užil ještě jednu srandu a to si můžete přečíst tady http://veruneecka.blog.cz/1111/blizici-se-advent-a-ja-a-grog

no řekli byste, že já takový prcek se odvážím k takovému činu a poté se skamarádím s naším panem ředitelem / fotky jsou z mého prvního školního dne Mrkající/
no však dodones , když se potkáme, tak na to s úsměvem vzpomíná a já vlastně taky Mrkající

takže vidíte díky dnešním novinám máte vlastně ještě jeden dnešní článek navíc

a když je venku tak šeredně , tak přidám i kytičku, je to moje valentýnská, kterou jsem včera dostala Rozpačitý
mějte všichni moc krásný pátek a já mažu pověsit prádlo do sklepa, musím si to ještě užít, protože snad už příští týden přijde do krámu ta pračka se sušičkou, co tam naši objednali Mrkající

Člověk člověku by měl pomáhat.....

15. února 2013 v 0:03 | verunnka
Tak a dnes si opět napíšem do naší nové rubriky Smějící se
Už včera jsme Vám malinko naznačila o tom, že na můj blog chodí i paní Zdena a pak mi moc hezky píše na emailMrkající.
Nedávno mi napsala, že ví, že sbírám podpisy a že její manžel taky podpisy sbíral a že by mi nějaký ráda poslala. Manžel už nežije a tak by chtěla udělat radost mě. Úplně mi s tím vyrazila dech, ty podpisy pro ní znamenají určitě hodně, přinejmenším vzpomínky na společnou milnulost s manželem a i přesto byla ochotná mi je poslat a udělat velikánskou radost.
A to se jí také povedlo, ve středu na mě čekala ve schránce naducaná obálka s moc milýma dárečkama
a krásným dopisem a nejen to , z obálky na mě vypadla fotografie s podpisem na které jsme se dohodly, že by se mi hodila, je totiž hokejováMrkající.
Pro někoho by to byla možná jen bezcenná fotka, pro mě má ale významy dva a oba moc veliké, ten první sběratelský a ten druhý, tak to je ten lidský.
Jak už jsem psala, moc si té fotky vážím, dokážu si představit, jakou asi udělala radost, když dorazila ke svému prvnímu majiteli, jak si ji považoval a i manželce ukázal a oba z ní měli velikou radost, no a teď se z ní těším já i proto, že to krásné poselství radosti z té fhotky dorazilo i ke mně, poselství lidské dobroty, kdy někdo na vás myslí a chce vám pomoci rozšířit sbírku a zároveň potěšit.
Zdeni moc děkuji, obojí se Ti náramně povedlo a já si toho hodně vážím, opravdu hodně Mrkající

No a pokračujem v neděli se nám zas vrátili po dvou týdnech Růženčiny pražáci, to víte nedalo nám to a zeptali jsme se na Růženku, ale předem vám povím, že pocity jsme z toho měli smíšené, zajímalo nás , jak se jí daří, ale zároveň jsme si nebyli jistí, zda tu odpověď chceme znát.
Odpovědi se nám dostalo od jejího vnuka, prý nás pozdravuje a má se dobře a je na střídačku vždy u jedné z jejích dcer. Tak jsme si oddechli a vzpomínali jsme na ni.
je to víc jak rok, co už tu s námi není a je v Praze, jak určitě pamatujete, tak od nás odjela naprosto zdravá, plná života a elánu, nehledě na to, že jí už tenkrát bylo 94 roků. Tahle fotka je od ní, když ještě než co odjela, tak si rozdělávala vánoční dárečky od nás.
No a pak najedou po pár dnech přišla z Prahy zpráva, že Růženka už se nevrátí, alespoň ne hned, že jí není dobře a tak si jí tam nechají.A poté, hned za dva dny se z jejího bytu stal apartmán pro spoustu pro nás známých i neznámých pražáku jezdících sem na zimní lyžařský byt. A my " měli " po naší kouzelné Růžence.
Vzpomínám jak vždycky když jsme s mamkou něco upekly, tak jsem jí to hned nesla , ale domů jsme přišla vždy až za hodnou chvíli, ona totiž Růženka uměla tak hezky vyprávět, navíc moji maminu a tím pádem i moji babičku Věrku znala "od jakživa" a tak hezky o obou mluvila, že jsem se vždycky u ní pohodlně schoulila do křesla a zasněně poslouchala Mrkající.
Čekali jsme , že se nám Růženka časem vrátí, no nevrátila, do jejího bytu , jak už víte se nastěhoval vnuk s rodinou a ti zde asi zůstanou nastálo.
A já bych si tu Růženku u nás tak moc přála, byla mi babičkou a sama mi říkala, že i já jí nahrazuju vnučky, které za ní téměř nejezdily.
A teď zpět do tvrdé reality, teď ve středu nás zastavila manželka od Růženčina vnuka s tím, že nás má pozdravovat od Růženky a než jsme stačili říct, že už to víme, tak spustila, jak moc je v domově důchodců šťastná a že se jí tam moc líbí Překvapený
aha, takže úplně jiná informace, než nám řekl v neděli její vnuk a myslím, že tahle je ta pravdiváZamračený
škoda, kdyby nám tu Růženku nechali, dál bychom ji tak pomáhali, tak jak jsme to dělali i předtím, něco jsme zvládli my , něco paní pečovatelka, něco Růženka sama, ale hlavní, že byla doma a bylu tu opravdu spokojená, měla tu ještě své známé se kterými se pravidelně každý čtvrtek u ní doma scházely, měla tu všechny své věci, které ji provázely životem a myslíme, že pokud to jen trochu šlo, měla dožít asi tady, no jenže ten její byt byl asi přednější, než jeden lidský život a úcta k němu

tady bylo Růžence 19 roků a to je s manželem Slávkem, oba hráli ochotnické divadlo a ta fotka je z nějaké divadelní hry, ale už nepamatuju z které
je smutné, když majetek převažuje nad lidskostí a všechna člověčí úcta pak jde stranou

tak ráda bych k ní zas zaskočila třeba pověsit a nebo sebrat prádlo, donést nákup nebo nějakou dobrůtku od nás a pak se schoulila u ní do křesla a poslouchala a poslouchalaMrkající
sama Růženka se o svoji maminku starala do poslední chvíle a od mamky vím, že jí měla tady u sebe doma

a to je její maminka před chaloupkou, ve které se Růženka narodila
a považte, že ta její maminka ještě v devadesáti letech paličkovala Mrkající

Moc mi je líto Růženky, znám jí a tak vím, že se jí stýská po domově a nám po ní taky.
Naposledy jsem ji viděla v červenci a mám strach, že to bylo naposled.
Mrzí mě , na tu její rodinu i to, že lžou , lžou o tom jak žije a jak se máZamračený
když v červenci po měsíčním pobytu doma odjížděla zpátky do Prahy, tak jsme ji daly s mamkou jedno z našich doma dělaných srdíček, strašně ráda si ho vzala a sevřala ho do svých rukou jak nějaký poklad, bylo mi z toho až do breku a když pak druhý den seděla už v autě a já se s ní šla ještě rozloučit, tak považte, že to srdíčko v té ruce znova měla a pevně svírala, bylo to moc krásné a dojemné
Moc jí přeju,aby se měla co nejlíp, jak jen to půjde a zdravíčko ji sloužilo co nejdýl.
A Pražákům co bych přála, aby oni se nikdy nestali nepohodlnými a nebyli odsunuti kvůli jiným zájmů někam kam nepatří a mohli v klidu dožít tam, kde mají to své doma a všechny své životní vzpomínky.

Člověk člověku by měl pomáhat a moc nás mrzí, že nám to v případě Růženky už nebylo umožněno..., tak rádi bychom to dělali i dál

tak teď aspoň tu jarně těšící kytičku na jaro dnes přednostně pomyslně posílám právě " naší Růžence"
mějte všichni moc krásný pátek a i celý víkend

Přemýšlím.....nově pro Vás

13. února 2013 v 20:54 | verunnka
Tak teď jen krátce, po vaší dnešní reakci na můj článek, jsem se rozhodla založit novou rubriku s názvem Přemýšlím a budu ji zásobovat podobnými články .
Píšu hodně a píšu ráda, už víte, že píšu i různé povídky a píšu i moc ráda takové jakési " úvahy a různé přemýšlivé články, o věcech, jak je vnímám já " , ne vždy je napíšu zrovna na papír nebo do počítače, stačí mi když se nad nimi zamyslím a v tu chvíli se mi už ukládají navždy do hlavy, tahle paměť mi na rozdíl od té matematické funguje až nadpřirozeně dobře Smějící se
takže slibuji, že novou rubriku nebudu zanedbávat a naopak budu do ní psát moc ráda a tím vám budu i vlastně poodhalovat kousek sebe . Tak trochu myšlení malého autisty a epileptika a........ a vůbec človíčka, co má moc rád život, svoje rodiče, Barušku a takové úplně obyčejné věci jako jsou lidský úsměv, sluníčko, kytičky , hodní lidé .....Mrkající
mám vás ráda
a jsem moc ráda , že právě vy jste :

Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.

mám vás ráda

Vůně ticha a všude samý sníh

13. února 2013 v 0:03 | verunnka
Tak tehnle článek jsem si z části napsala už předevčírem, když ještě nešly vkládat nové fotky na blog, docela mi to psaní šlo úplně samo, jak moc mě to bavilo, na začátku byla jen jedna , možná dvě věty a pak se z toho vyklubal celý článek.
Dnes už fotky jdou vkládat, a a tak bych mohla psát u s novýma fotkama, ale zas mi je líto článek šoupnout do archivu a dát ho až někdy jindy, takže bude dnes a přidám k němu i něco nového, hezky se usaďte, začínáme :

Taky máte rádi ticho ?
Já moc, nejvíc si ho užívám v noci, když už všichni doma spí, v celém bytě je tma a právě ticho vládne té tmě, ale všimli jste si už někdy, že i ticho má své vůně ?
nevěříte mi, tak koukejte
stačí se projít tou tichou domácí tmou a i slepý a hluchý by v tu chvíli poznal, to co vždycky vnímám já, tím, že je tma a tichoMrkající
všude kolem jsou tiché a tmavé vůně, které vám hodně napoví
třeba v obýváku, tak teď voní hyacintMrkající
a o kousek dál vás v nose zašimrají svojí specifickou vůní narciskyMrkající, pro mě to je už vůně jara , protože narcisky neodmyslitelně k jaru patří Usmívající se
a i když venku a i kalendářně stále vládne zima, najednou i v té tmě a v tom tichu si dokážu představit louku plnou zlatavých hlaviček pampelišek

které jsou potravou pro pilné včeličky a díky jim to právě na té kvetoucí louce hučí jako v úle
a pak v té tmě a tichu stačí popojít kousek dál a jsme v kuchyni a i tam to noční ticho tak krásně voní, voní po všech těch dobrotách, které nám mamina tak ráda a s láskou chystáMrkající
každou noc to voní jinak a přesto pokaždé tak krásně - domovem
zrovna tuhle to vonělo po houbách s chlupatýma knedlíkamaS vyplazeným jazykem
a to se pak stačí jen malinko zasnít a hned se přenesete do lesa , který i když je tichý, tak taky mů svůj tichý zvuk a viditelné vůněMrkající
jednou voní už počínajícím podzimem
jindy zas po dozrávajícich borůvkáchMrkající
voní i po jehlíčí a smůle ze stromů
a úplně nejvíc voní po houbách, jedlých i nejedlých, hnědých a puntíkatých, no prostě po houbáchMrkající
a taky když našlapujete pěkně po tichu a to lesní ticho nerušíte, můžete spatřit spoustu broučků, veverek, zaběhlých zajíců, semtam se v houští mihne i srnka a já měla vloni štěstí i na beruškuMrkající
a v kuchyni to voní někdy i po zahrádce, to třeba když mamina peče něco z jahod

to si pak hned vybavím červen a všechny ty barvy a vůně , které k němu patří
jsou to právě dozrávající první jahůdky a třešně a taky už sem tam i první dorostlé okurky nakládačky,
a k nim patří i v kuchyni ticho rušící a bublající hrnec, ve kterém se už okurky zavářejí a ta vůně svařeného láku na ně, tak ta mě umí pěkně příjemné podráždit chuťové buňkyS vyplazeným jazykem
a o kousek dál z poličky i v té tmě bezpečně poznáte, že voní koření a bylinky a jejich vůně mě dokáže přenést zpátky na zahrádku na mamčin bylinkový záhonek, který už z dálky tak pěkně voní,voní po majoránce, kopru, mátě, bazalce, tymiánu, meduňce a taky levanduliMrkající
a stačí popojít kousek a jste v koupelně a ani nemusíte rozsvěcet, na zdi nám visí síť s mušličkama a na kterou i když sáhnete v úplné tmě
tak hned cítíte v nose tu slanou vůni moře a v uších slyšíte, jak jemné vlnky omývají pobřeží, stačí jen malinko přivřít oči a zasnít se hned jste o tisíc kilometrů dál a vaše tělo laskají teplé sluneční paprskyMrkající
Tak co, už mi věříte, že i tma může vonět a být slyšet ?

tak a tady moje připravené povídání končilo, ale nebojte ještě malinko budeme pokračovat
u nás stejně jako všude u vás, včera chumelilo a chumelilo opravdu hodně
napadlo nám asi 15 cm sněhu a i teď v noci stále , sice už jen drobně, ale chumelí
takže zatímco doma na okně nám už vládne jaro a kvete petrklíč Mrkající
tak venku má mamina své zimní truhlíky úplně zachumelené a není z nich vidět takřka nicÚžasný
a lavičky, které jsme vám tu ukazovala, tak včera odpoledne po třetí už byly zas takhle zapadné Mrkající
a mám pro vás ještě jednu ze včerejška zasněženou fotku a schválně jestli poznáte, proč vám ji ukazuju, dnes vám k ní víc nenapíšu až zítra, tak si zkuste tipnout Smějící se
a na závěr přidám fotku nás dvou holek od nás, takhle si mě Baruše včera zalehla a spokojeně si u mě hajala a já nikam nemohla, moc dobře se jí u mě na nohách leželo Smějící se, ale že já byla po chvíli celá zkoprnělá jí bylo úplně šumafuk Smějící se
tak a to už je dnes opravdu vše Smějící se

dnes už máme středu a pracovní týden už se nám půlí a tak mějte ten dnešek co nejhezčí a už jen dvakrát se vyspíme a bude před námi víkend a v sobotu prý má být sluníčko a tak to bude výzva ke krásné zimnín procházce

Můj nej večerníček

10. února 2013 v 0:03 | verunnka
Tak k napsání tohodle článku mě vedlo přečtení titulku s názvem pořadu, který dávali včera v televizi.

Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, ale Blog opět stávkuje a nebylo prostě možné vložit k sobě do článku vlastní fotky, když asi po půlhodinovém snažení jsem sem nevecpala ani jednu fotku, úplně jednoduše jsme se rozhodla na to " vyprdnout"Úžasný .

jenže pak mi to nedalo a zkusila jsme zda jdou vkládat alespoň fotky z Google, a ejhle ty jdou. No a tak jsem se rozhodla napsat právě o tomhle a použít právě fotky z Google.
Tak začínáme,
už jako malá jsem milovala RumcajseMrkající

měli jsme doma a vlastně pořád ještě máme i velkou gramofonovou desku s jeho pohádkama a moc se mi líbilo jak byla namluvená panem Hogrem / nevím jestli jsem to napsala dobře, naši už spí a tak se jich nemůžu zeptat/

dalším a to hodně velkým hitem byli Karafiátovi broučci , mamka mi je hodně četla a pak když jsme sehnali jejich kazetu, tak to byla moje pravidelná pohádková dávka před usnutím po obědě, všechny pohádky jsem během chvilky znala nazpamnět a spolu s Janem Hartlem, který je namluvil, vyprávěla Smějící se

další pohádku, kterou jsem vítala spokojeným tleskáním, jsem si moc dlouho neužívala, poměrně brzy ji přestali dávat asi proto, že byla černobílá a asi v té době už ne tolik sledovanáSmějící se
a cože to to bylo za večerníček
no o vepříku a kůzleti, nejraději jsme měl tu Jak se vepřík vypařil na placičku

mezi moje favoritky taky dlouho patřila Víla Amálka, na kterou jsem si i trochu hrála a
právě pro svoji jednoduchost jsme ji i moc ráda malovala, tenkrát jsme měla prostě amálkové období a jiné obrázky u nás vidět nebyly, jen všude samá Amálka a Amálka, dokonce i naši když si se mnou malovali a ptali se co mají namalovat, tak dostali za úkol malovat Amálku, takže i taťka musel malovat Amálku Smějící se
ovšem jeden večerníček jsme neměla ani trochu ráda a to makovou panenku a Emanuela
dodnes nevím proč, ale děsně jsem se Emanuela bála , ten motýl mi prostě ani trochu nebyl sympatický Úžasný

A moji dva večerníčkoví favorité ?
Asi správně tušíte, že jedním z nich byl a vlastně pořád je Krteček Smějící se
tak toho jsem mohla pořád a když jsem pak ve čtyřech letech dostala k vánocům videokazetu s ním, tak to byl hit těch vánoc, krteček u nás jel od rána do večera a já u něj vydržela sedět jak přikovaná a po každé pohádce mu znova a znova zatleskala a těšila se na další, jako bych ji vlastně ještě nikdy neviděla a to jsme ji měla puštěnou snad už postý Smějící se

však mám i jeho povlečení a používám ho ráda dodnes vůbec se za něj nestydím Smějící se

a tím druhým hitem byli Jája a Pája a děda Lebeda a jejich soused Krkovička


taky mám doma jejich videokazetu, myslím, že už ani moc není viditelná, jak i ona je ohraná, tyhle pohádky jsme měla taky moc ráda, líbily se mi jejich zamotané příběhy a to jak je děda Lebeda vždy šalamounsky vyřešil Úžasný
jenže to není vše, úplný best of z večerníčků jsou u nás doma Krkonošské pohádky , kdo by je neznal, kdo by si k nim alespoň jednou nesedl a nekoukal, myslím, že takový nikdo asi ani neníMrkající
i když to není klasický kreslený nebo loutkový večerníček, tak u mě už od mala jasně vyhrával a vždycky , když dávali poslední díl, tak jsme ho obrečela a tak netrvalo dlouho a doma se objevily tenkrát stále populární video kazety právě se " staženýma Krkonošskýma pohádkama " ani mi nevadilo, že kvalita nebyla nic moc , pohádky na nich byly a to bylo důležité .
No a dnes , tak ani dnes nechybí v naší domácí pohádkové dvd knihovně a občas , když v televizi je zrovna prd, tak si je pustíme


tak a tím končíme dnešní pohádkové povídání Smějící se

a nebojte fotku těšící se na jaro ani dnes nezapomenu, použiji některou přímo od sebe z blogu a nebudu ji tahat z archivu a tak se mi snad podaří ji sem dát, jdu na toMrkající

včera jsme si ukazovali už naše zralé třešně, tak dnes si ukážem, jak jsem je vloni 26. dubna vyfotila v květu, pamatuju si, že ten den sice bylo teplo, ale hooodně foukalo a tak byl ten den docela problém fotit, všechno bylo od větru mázlé Mrkající

mějte všichni moc krásnou neděli a já doufám, že dnes už bude k nám blog milosrdný a já budu už moc dát retro článek, který jsem pro vás měla nachystaný už na dnešek

Taky už se těšíte na jaro ?

5. února 2013 v 0:03 | verunnka
Já vím, že Vám každý den dávám nějakou tu těšící se fotku na jaro, ale v posledních dnech mám dojem, že letos se na to jaro těším víc jak jindy.
Tím, že ta letošní zima je taková jaká je, u nás až do včerejška skoro bez sněhu, tak mě ta letošní zima zatím moc nechytla a teď už si i přeju, aby už se snad ani nekonala a my se pomaloučku polehoučku během těch tří týdnů co zbývají do prvního března přesunuly do počínajícího jara.

Z letošní zimy moc sněhových fotek teda nemám
dlouho trvalo než nám sníh napadl a tak ještě 19. listopadu jsem mohla vyfotit tuhle růžičku u nás pod oknyUsmívající se
a ani se tak nechce věřit, že už o dva dny dýl 21.listopadu byl u nás na náměstí vztyčen náš vánoční stromMrkající, no vida zrovna na mamčiny narozeniny, to jsme si uvědomila až teďSmějící se
první sníh, který se dal tak trochu fotit u nás napadl 1. prosince a mně se nejvíc z těch fotek líbí tahle se zasněženou šňůrou na prádlo, jé už abych mohla chodit ven na louku věšet prádlo, vzít sebou ven Barušku, která si tam spokojeně bude pobíhat, někde najde klacík, s ním pak přiběhne ke mně, zalehne ke koší s prádlem a klacík si bude spokojeně okusovat Mrkající
další sněhové fotky vznikly 8. prosince a ty byly hlavně sedmikráskové Smějící se, však víte, že ty já mám moc ráda a proto je i ráda fotím a jsou vděčné, dají se fotit právě i v zimě
další čerstvý sníh nám napadl 11.12.
a to vznikla i tahle fotka upravené nádrže stojící před UFFO a kousek z té fotky mi tenkrát pro vás posloužil i jako prima hádankaMrkající
bože to to letí a já zrovna u téhle fotky mám pocit, že jsme ji fotila před pár dnyÚžasný
a jak už tak bývá pravidlem posledních roků, tak do vánoc většina sněhu roztála a tak když jsme fotila
27.prosince jednalo se spíš o fotky se zbytky sněhu a proto jsem mohla fotit i jak jinak než moji srdeční záležitost sedmikráskuMrkajícía ten den si mamka koupila tu novou sukni, to si taky dobře vybavuju Smějící se
29.prosince nám konečně začalo přituhovat a tak jsme mohla vyfotit už i mrázMrkající
a hned 1.ledna a to už letošního roku jsem venku fotila znova a to už byla sluníčková fotka, se záběrem na kmen břízy do kterého se právě opíralo ranní sluníčko a vím, že ten den se mi venku moc líbilo Mrkající
a je zvláštní, že pak z celého ledna skoro žádné fotky z venku nemám, no já vím byla jsme pár dnů nemocná, ale ono toho zas až tolik k focení nebylo, bylo spíš pořád šero, sníh když byl tak vydržel sotva pár hodin a tak další zimní fotky vznikly až před pár dny a to 29.ledna a na ty už si určitě dobře pamatujete Mrkající
z toho sněhu nám po těch deštích zbylo jen úplně malinko. Ovšem od včera u nás v jednom kuse chumelí a chumeoprší i teď před půlnocí když vám píšu. Ten sníh je teda šíleně mokrý a těžkýNerozhodný .
Takže ani nevím, jestli z něj mám radost, spíš ne než jo.Podle předpovědi se má zas oteplit a i u nás dnes pršet a pak se má zas ochladit a o víkendu zas mrznout i přes den.
Takovouhle zimu teda raději nechci a proto se už moc letos těším na jaro, která nám doma alespoň připomínají jarní kytičky a teď právě asi nejvíc stále bohatě už několik týdnů kvetoucí žlutý petrklíč
už se těším, až se bude venku všechno pomaloučku zelenat, vonět schnoucí hlínou, budou zpívat ptáčkové , sem tam se proletí už první zvědají čmeláčciMrkající
na zahrádce nám svojí omamnou vůní budou vonět první fialkyMrkající

a z trávy vystrčí nesměle na sluníčko své zlatavé hlavičky pampelišky

a my budeme moc říct Jaro je tu Mrkající

a jasně že už taky pokvetou sedmikrásky a já je budu fotit, fotit a fotit a nikdy se mi neomrzíUsmívající se
protože mají tolik krás, že je na nich pořád co fotit Mrkající

a i když kvetou jen krátce, tak možná právě i proto se zkusím letos i víc zaměřit na konvalinky, těch máme taky dost Mrkající
a určitě hned na jaře budu pokušet focení " zespoda" , které mě tolik na konci podzimu oslovilo a už se na něj taky moc těšímMrkající
a koukám, že bych mohla povídat a povídat a nikdy bych neměla konce, ale ještě jednu fotku přídám
a tyhle kytičky s modrou sukýnkou budu taky určitě fotit, už i proto, abych s nima udělala někomu radost Mrkající

a teď už opravdu zazvonil zvonec a mého brebentění je pro dnešek konec Smějící se

mějte všichni moc krásný den a já už vím o čem budu brebenti zítra Mrkající

Novoroční pohlazení

1. ledna 2013 v 0:01 | verunnka
A máme tu první den nového roku, roku 2013

a já vám všem moc přeju, aby to byl rok jasný jako nebe
a pokud se nějaký ten malý mráček přižene, tak aby zas brzy zmizel

a aby i vy jste měli na nebi tu svoji hvězdičku pro štěstí a nejen pro štěstí, zdravíčko vám sloužilo a potkávali jste jen samé usměvavé lidi. kteří nejsou falešní, ale ti praví přátelé
a aby každý den vás potkalo něco hezkýho a vy měli důvod se pousmátMrkající


a na závěr Vám všem moc přeju, aby až každý den bude zacházet sluníčko a vy se za tím dnem budete ohlížet


jste mohli říct, byl to dobrý den, stál za to Mrkající

mám vás moc ráda



Šťastný je ten, kdo se při západu slunce těší z vycházejících hvězd.....
 
 

Reklama