mamčino povídání

jak se děda

1. dubna 2018 v 12:30 | verunnka
na Bílou sobotu rozhodl vymetat kamna Smějící se

no to jsme se dopoledne nasmáli

taťka měl zaplou televizi
a koukal na čétédvojku na pořad o lidových tradicích na velikonoce
a najednou se začal hodně smát
prej holky poslouchejte na co jsem si vzpomněl :

To tenkrát, když jsem byl ještě malej a byl u babičky a dědy ve Voletinách
tak se u babičky v tom velikonočním týdnu malovala kuchyň
a tak už bylo vymalováno a babička už měla naklizeno a na velikonoce nazdobeno
jenže to nevěděla co ji čeká v sobotu

děda se ráno vzbudil se slovy
jdeme čistit kamna
no to víte
babička se chytala za hlavu a dědovi to rozmlouvala
ale prd platné
děda když si něco umanul
tak od toho jen tak neupustil
no a tak se dal do díla

jenže než baička přišla z nákupu
tak nejenže čistil kamna
ale měl i rozdělaný všechny trubky od kamen
a ty stály pěkně vyrovnaný jedna vedle druhý opřený o tu čistě vymalovanou zeď Překvapený

že byla saze úplně všude vám asi nemusím povídat
že měl děda doma tichou domácnost několik dnů vám je asi jasné
a že po velikonocích malovali znova asi nikoho nepřekvapí Smějící se


ale děla byl i tak spokojenej
svůj úkol splnil a kamna vyčistil Úžasný

a vy se mi mějte moc prima
a my se jedem ven nechat trochu vyvětrat tím studeným větrem


a děda kominík je ten pán ve světlém obleku
/ vedle něj stojí ten malý kluk v bílé košili/
a jinak to je svatba maminy s taťkou /


tak se mějte prima
a ne že budete taky vymetat kamna a komíny Smějící se





hezky užívejte velikonoc


napiš něco veselého

7. března 2018 v 18:29 | verunnka

Tak přesně takhle mě pověřila Verunka, když jsme dojeli po poledni domů a pak krátce nato usnula .
Měli jsme domluveno s naší paní zubařkou, že až bude mít zhojený ret, tak se zastavíme u ní v ordinaci
a ona ji ještě jednou zkontroluje ty natlučený přední zuby. Pro jistotu udělala i rentgen.
Přední zuby má Very v pořádku a naštěstí si je při tom pádu nijak nepoškodila, ale rentgen ukázal,
že osmička, co ji teď dorostla, narostla úplně špatně a kořeny místo dolů měla zahnuté nahoru, takže jakoby do tvaru písmenka U a aby toho nebylo málo, tak jeden z kořenů se už do pusy nevečel a začal prorůstat skrz dáseň směrem nahoru ven.

Dohodli jsme se, že není na co čekat a Verunku tak zbytečně trápit dlouhým čekáním na nějaký pozdnější termín a nechali jsme se objednoat hned na dnešek.
Very vše ustála s velkou ctí a zub už ji tak zlobit nebude.
Teď ještě dospává svodnou mandibulární anestezii, ale myslím sí, že nebude dlouho trvat a ozve se vám sama .


A teď k tomu veselejšímu, co mám za úkol napsat.


Hodně našich procházek v posledních dnech vede právě sem



a tam jsme omrkli tuhle meteostanici, už na ní doma s Radkem pracujeme
a těšíme se, až nám ozdobí plot na chatě .








Mějte krásný a polidný večer a já jdu omrknout tu naši Šípkovou Růženku




Snad už naposled

26. února 2018 v 19:44 | verunnka
dneska Verunka podstoupila další zákrok na rtu.
Pusa se hojí dobře, cévka je taky v pořádku
a tak ty 3 dnešní povrchový stehy byly proti tomu předešlému jak procházka růžovým sadem.
Znova ji tedy čeká několik dnů bašty ve formě pro ni už v dost neoblíbené a to mixované podobě .
Myslím, ale, že tentokrát to už je otázka maximálně 3 - 4 dnů a bude zas pokoušet jíst normálně.

Dneska jsme ani nešli na naši oblíbenou procházku, mráz a vítr nám to nedovolili
a tak jsme se doma pustili do " předvelikonočního " úklidu skříní a podobných skrýší.
Co my Vám toho našli, stejně jak pejsek kočička v pohádce, kdy hledali pro panenku ztracené hračky.
Zároveň jsme ale i naplnili několik tašek a ty odvezli do charitního kontejneru.

Very teď spokojeně spí, dohání probdělou noc a jak ji znám, tak nebude dlouho trvat a brzy tu na Vás zas vykoukne.
A protože mlsná ji honí i přes tu bolavou pusu, tak jsme dnes pekly.
Byl to úplně obyčejný babičkovský perník s nastouhaným jablíčkem a brusinkama
a s hrnkem čaje přišel k chuti.






Nevím jak u Vás, ale u nás doma, když se marodí, tak přichází na řadu čtení pohádek
a nejraději mají když jim je čtu já. To se mi pěkně poskládají v obýváku na gauč a spokojeně čekají na tu slíbenou pohádku a aby to bylo to pravé přišlo dnes i na řadu u nás doma hodně oblíbené čtení Krkonošských pohádek.

Very si moc přála, že až Vám budu psát, tak abych Vám taky něco přečetla,
tak se mi taky hezky uvelebte pěkně u Vás doma v teple, čaj Vám uvařím , perník nabídnu
a začínáme :

To zas jednou vstal Trautenberk levou nohou a od božího rána s ním nebylo k vydržení.
Nese mu Anče v parádní míse kyselo, za ní Kuba s tácem bramboráků, hajný otvírá dveře, že o vypadá jak u knížecího dvora.
Když ale Trautenberk ochutnal první lžíci, bylo po parádě. Prskl, odstrčil talíř,až kyselo vyšplíchlo na památeční ubrus a jakoby kousl do šťovíku, spustil :
-Vždyť je to kyselý !
Anče se urazila.Pohanět její kyselo, to je jak znectít Krakonoše sama.A spustila :
- Proto se to taky jmenuje kyselo jemnostpane.
-Ale kdo to má jíst , ošklíbl se Trautenberk, a opáčil se na Kubu, dej sem ty bramboráky !
Kuba položil tác s bramborákama Trautenberkovi přímo pod nos.
-Vždyť je to samá brambora , spustil zas Trautenberk.
Mrštil bramborákem, že zasvištěl po památečním ubruse.
V kuchyni se pak v Ančeti svářejí zlost a lítost.
-Takový dobrý kyselo, dvě vejce od kropenatý slepičky jsem do něj dala, čerstvý houby,smetanu ....., a milostpánovi to není dost dobrý.

Za nás všechny od nás z hod Vám přeju poklidný a hezký večer




přiletěla k nám vlaštovka

21. února 2018 v 16:46 | verunnka




Takhle Vám včera naše Verunka slíbila, že se bude jmenovat moje povídání....

O vlaštovkách to ale určitě nebude
je to povídání, a určitě si nebudu v něm hrát na hrdinu, o několika uplynulých týdnech a měsích.
V létě v srpnu, když vše vlastně začalo, by mě ani v duchu nenapadlo jaké to bude mít pokračování.
Bylo to období pro všechny hodně těžké a náročné, byly dny kdy jsem fakt už jak se říká " padala na hubu "
a měla jsme pocit, že síly mi ubývají rychleji než bych čekal.
Těch nocí, kdy jsme nemohla spát a hlavou se mi to vše honilo a motalo bylo určitě víc než těch, kdy se mi spát podařilo. Byly to noci plný trápení, bolesti a strachu z toho všeho pro nás neznámého co bylo před námi.
Nejhorší to bylo v tu neděli, kdy jsem Radka odvezla do Hradce do nemocnice na operaci a my se měli rozloučit a já odjet sama domů. Domluvili jsme se, že si nebudem říkat ahoj, že se přeci neloučíme, ale možná i právě proto pak bylo nesmírně těžké jít tou nemocniční chodbou a ani se neohlédnou a nezamávat.

To jsem ještě netušila, že ta největší bezmoc je teprve přede mnou, přišla ve chvíli, kdy se v neděli večer Radkův telefon odmlčel a já věděla, že ho už musel odevzdat do úschovy do trezoru a teď mě čekalo už jen a jen nekonečné čekání jak to vše dopadne. Opravdu to bylo moc těžké, bylo mi hodně úzko a já si připadala tak sama, postel vedle mě prázdná, před Verunkou jsem to vše skrývala, protože i pro ni to bylo hodně náročné.

Uplynulo několik týdnů a Radka čekala první pooperační kardio kontrola.

Zprávu od našeho pana doktora jsme přeposlali panu doktorovi, který Radka operoval
no a tohle nám od něj přišlo, ani nevíte jak velikánská úleva to pro nás všechny byla




Very právě tuhle zprávu nazvala první vlaštovkou
tak kéž by byly už jen a jen takové
opravdu už toho špatného bylo na nás v poslední době víc jak dost


Mějte moc hezký zbytek středy
a jen tak mimochodem, Verunka už dnes na procházce fotila


Jako zadrátovaná

20. února 2018 v 12:33 | verunnka

si opět připadá naše Verunka .

Nebrebentí a ani nepíše, pusu má už opět znova sešitou.
Po záchvatu v půlce ledna na ni spadla
a horní ret si rozrazila tak, že jí doslava visel jen na kousku
a aby toho nebylo tu chvíli málo, trčela jí z něj rozseknutá a silně krvácející cévka.
Jak to u nás v tu chvíli vypadalo Vám asi ani nemusím psát.


Tohle vše jsme překonali, jenže pak po třech týdnech se ukázalo,
že pan doktor, který Verunce na pohotovosti pusu šil, to asi moc neuměl.
Very tak musela podstoupit další ,už třetí nepříjemný zákrok,
ret ji rozřízli a to špatně sešité doslova odstřihli,
cévku zacelili laserem a celý ret znova zašili.

Nemá moc na nic náladu a proto ani nepíše, tak jen aby jste veděli.

Dneska, ještě než co přijdou mrazy se chystáme ven,
snad se nám ji už podaří přemluvit, aby si sebou vzala i foťák.
Jakmile bude fotit, bude zas vyhráno a bude to znamení
že už brzy se Vám Very ozve.


A my všichni od nás z hor Vám přejeme krásné úterý
a mějte se fajn





proč žiju rád

17. ledna 2018 v 18:30 | verunnka
Tuhle písničku mi nechaly ty moje holky zahrát krátce předtím, než co jsem nastoupil v prosinci do nemocnice na operaci.
Podařilo se jim dovolat do živého vysílání písniček na přání do hradeckého rozhlasu.
Nikdy na to nezapomenu, bylo zvláštní, bylo to silné a bylo to z lásky.




Víte proč já žiju rád

právě pro tohle





Radek

Měli jsme štěstí....

1. ledna 2018 v 15:58 | verunnka
.....vloni .

I když Vám to teď asi tak nepřipadá,
tak je tomu opravdu tak.
Měli jsme štsětí na ty správné lidi.

A tak i díky tomu,
že Radka v srpnu narychlo převáželi se zánětem a otokem mozku do hradecké nemocnice,
potkalo nás opradu vlastně štěstí.

Paní doktorka co ho tam měla na starost i přesto, že její specifikací byly neuroinfekce
jako první po víc jak roce odhalila správnou příčinu všeho toho.
U nás v Trutnově za celý předcházející rok nikdo nepoznal,
že za Radkovy slabosti a někdy i bezdůvodně silnou únoavou a závratěmi
nestojí pracovní vyčerpání jak nám říkali,
ale srdíčko.

Právě díky té paní doktroce se daly věci do pohybu
a Radek tak teď na prahu nového roku je na tom už mnohem líp a líp.
Jsme té paní doktrorce nesmírně vděčni a tady tak jsme jí to řekli.
A doktoři z hradecké kardiochirurgie, tak to jsou mistři svého oboru.
Srdíčko spravili jak jen nejlépe uměli
a my teď budeme doufat,
že po tak dlouhé době,, kdy pracovalo opravdu jen už malinko,
se rozchodí zas tak jak má.

My pro to děláme vše jak nám bylo doporučeno
a únorová kontrola nám pak napoví víc.

A takhle my jsme teda i přesto všechno špatné
měli vlastně velké štěstí.


Vám všem také přejeme,
aby i Vás v životě potkaklo co nejvíc štěstí
a to jak v podobě pevného zdravíčka, hodných lidí kolem vás
a aby těch dnů, které Vám vykouzlí úsměv na tváři bylo v tomhle novém roce co nejvíc.




za nás všechny od nás z hor



O všem ? Ovšem ...

31. prosince 2017 v 15:01 | verunnka
Na dnešek měla Verunka v plánu Vás překvapit
s jejím po večerech při pohádkách s radostí a chutí tvořeným vánočním šmodrcháním.

Dnes ale míst ní píšu já,
mysleli jsme, že jsme z toho pro tentokrát venku,
a že to vše z posledních týdnů Verunka ustála.Těžce jsme se s Radkem mýlili.

V noci na dnešek měla po sedmi měsících záchvatnaštěstí nebyl moc silný, ale bohužel spadla tak nešťastně,
že má potlučený obličej - bouchla se o okenní parapet.
Nejhůř dopadlo oko,
víčko má tak opuchlé a modré, že ji ani otevřít nejde.
Leží tady u Radka na gauči se studeným obkladem a podřimuje.


A já Vám všem tak za nás za všechny přeju moc hezký a poklidný zbytek letošního roku.










Mám ráda

29. prosince 2017 v 13:11 | verunnka
Opravdu hodně mám ráda tahle rána s vánoční atmosferou,
venku je ještě pořád velká tma
a celý byt ještě spí.

V tu chvíli přichází moje chvilka
vstanu
a ráda právě tyhle okamžiky vnímám.
Stromeček a vše kolem díky spínacím hodinám svítí
Vyvětrám , pouklidím nějaké ty misky a skleničky od večera

uvařím si kakao, ukrojím vánočku,
zahrabu se s dekou do křesla
pustím potichounku rádio
a vnímám to krásné kolem.


Vedle v pokoji spí Verunka
a s ní ač s velkou kozou
spí i plyšový krtek,
kterého si tak moc přála k Vánocům se slovy,
vždyť já nikdy žádného krtečka neměla
a tak ho má.


V ložnici spokojeně oddychuje Radek
kterému je je pomaloučku polehoučku den ode dne líp a líp.
Spolu s ním tam pod peřinou sní svoje sny plné lumpáren
i to naše malé chlupaté štěstíčko.


Tohle všechno spolu se stromečkem jsou pro mě ty nejkrásnější vánoce,
vánoce s těma mýma nejmilejšíma.








mějte moc krásné dny



až dnes

24. prosince 2017 v 16:05 | verunnka
Jsem se konečně dostala ke psaní na blogu
máme za sebou hodně náročné období
opravdu času se mi v posledních dnech nějak nedostávalo
a proto jsme se dřív neozvali.

Radka máme už deset dnů doma
a terpve až teď můžeme napsat
že už začíná být líp.

Poté si si pospal po operaci v umělém spánku o něco dýl než bývá zvykem
mu opět zazlobily ruka s nohou
a my tak opět začínali s veškerým jejich pohybem od nuly .

Ale o tom si napíšeme až příště
dnes Vám všem jdeme popřát moc krásné a poklidné Vánoce
plné lásky, štěstí, vzájemného pochopení
a hlavně toho nejdůležitějšího a to pevného zdravíčka

Moc Vám všem děkujeme
a hezky si ty vánoční dny užijte






za nás všechny od nás z hor








moc....

4. prosince 2017 v 6:52 | verunnka

moc , moc prosíme
ať dneska všechno dobře dopadne ♥


a neboj jsme s tebou
nejsi tam na všechno sám


jsi pro nás všechno
to co můžeme a světě mít

drž se prosím






Přiletěl k nám domů.....

25. listopadu 2017 v 14:06 | verunnka


anděl ♥




a přinesl nám pohlazení po duši
lásku
a slzy dojetí





když obálka k nám domů přišla
podle písma jsem hned věděla kdo nám píše
a i tušila jaké poselství nám nese



trvalo nám dva dny
než jsme obálku dokázali otevřit
nechávali jsme si ji prostě na " horší " chvíli
a dobře jsme udělali

tohle jsme v ní našli

pár řádků
pár slov
a andělíčka

pro nás doma tolik moc znamenají





a onen onděl
vlastně andělka

je jedna tady z Vás
jen nevíme jestli ho můžeme odtajnit



ty náš vzácný a nám moc blízký anděli moc děkujeme za všechno

A Vám všem moc děkujeme za všechny Vaše slova podpory
a všechna ta pohlazení po duši která nám tu píšete
moc děkujeme



My všichni od nás z hor



P.S. už se nám to blíží

a jak jsem už psala
těšíme se
že už to bude za námi
ale zároveň se i moc bojíme


říkej mi .....

17. listopadu 2017 v 19:21 | verunnka
Nedivte se nám, že nepíšeme
nějak nám to nejde.
Ono by to asi šlo, ale nechceme tady moc psát o strachu a trápení se z blížícího se datumu.

Minulý týden nám zazvonil telefon z Hradce z nemocnice s otázkou,
zda jsme schopni přijmout operaci v čase adventním.
Samozřejmě, že jsme na to kývli
o téhle možnosti jsme už předtím doma hodně mluvili
a měli jsme tedy jasno, že není na co čekat
a čím dřív to bude, tak tím jen líp.
Radek se cítí opravdu hodně slabě a nic moc už ani dělat nemůže,
ono když mu srdíčko pracuje jen na 34 % procet, tak se není ani čemu divit.

Ten den se pomalu blíží
na jednu stranu se fakt hodně bojíme, nebudeme si hrát na hrdiny a říkat, že ne
ale na druhou stranu už se moc těšíme,
že už zas bude líp
a u nás bude zas veseleji.

A adventní svíčky
tak s jejich zapálením počkáme až na Radka až už zas bude s námi doma.
Možná že pak zapálíme rovnou tři najednou
ale nám to nevadí, o to hezčí, upřímnější a radostnější to bude ♥

A Very
však ji znáte moc dobře
a tak víte, že pro ni to je ještě o dost těžší všechno pochopit a vstřebat do té její dušičky .


















Určitě se Vám zas ozveme .




My všichni od nás z hor

Chtěla bych poděkovat všem

13. srpna 2017 v 13:04 | verunnka
co nám byli v posledních nelehkých dnech velkou oporou .

Od čtvrtečního večera jsme doma prožívali peklo.
Radka máme v Hradecké nemocnici
kam ho z Trutnova transportovali
na hranici života a smrti.
Předlouhé tři noci a tři dny jsme čekaly a věřily ve zprávu
která přišla před chvílí.
Radek je z nejhoršího venku
a svůj život si pro sebe a pro nás po nelehkých bojích vybojoval.

Moc s Verunkou děkujume panu doktorovi ze záchranky
který perfektně odvedl tu první a důležitou pomoc,
náš dík si zaslouží i lékaři a tady u nás v nemocnici
a hlavně pak ti z hradecké nemocnice.

Moc děkujeme i všem z našeho okolí,
kteří nám prokazovali takovou tu lidskou pomoc a oporu
v opravdu velice nelehkých chvílích.

Ani to neumím popsat slovy,
jak všem těm lidem jsme s převelikou pokorou a úctou vděčni.


Š.

asi fakt

3. července 2017 v 21:25 | verunnka


My s Radkem jsme nějací divní
zatímco většina našich známých balí
a vyráží za hranice téměř až nevšední
my dnes naložili ty naše dvě holky
a vydali se časem zpátky
nejdřív o dobrých skoro čtyřicet roků .


Já tady jako malá trávila nejedny prázniny
a jak šel pomalu čas
trávili jsme tady i čas prázdnin už spolu s Radkem
a i Verunka tady prožila nejedno svoje letní dobrodružství






Dneska jsme našli ale už jen něco málo z toho
jak jsme si to pamatovali
na všem už se podepsal zub času
a ono kouzelné místo propadá pomalu v zapomnění.











Tady býval tenkrát rybník
a dnes ...
je to škoda



I když to místo už dávno ztratilo své prázdninové kouzlo
je zarostlé a zanedbané
pro nás má
a vždy bude mít to svoje dávné něco v podobě kouzla mládí
a kouzlo počátku života naší Verunky.
Proto navždy bude mít to své místečko v našich srdcích.


My všichni od nás z hor Vám přejeme moc hezký večer

třeba zrovna takový jako bude i u nás
určitě si budeme dlouho do noci povídat a vzpomínat na něco co už nejde vrátit
snad právě jen ve vzpomínkách


Tyhle fotky jsou staré stará dvacetdva roků.... hrozně ten čas utíká
mám pocit jako by to bylo včera
naše první auto a Very tak malá a Radek ještě tak mladý






Tenkrát

16. dubna 2017 v 8:41 | verunnka

Byla taky neděle


Od rána krásně svítilo sluníčko
a dopoledne krátce před desátou
dala Verunka poprvé o sobě vedět
podruhé to bylo o půl dvanácté.



Ve dvanáct pro mě přijela sanitka
a pět minut před půl jednou
když porodnící voněl nedělní oběd
rajská
se naše Verunka narodila .







Máme Tě moc rádi
ty naše nedělní sluníčko
jsi pro nás tím nejvzácnějším co na světě máme


mamka, taťka a jasně že i malá lumpice Baruška






,

Povídala mamina........

8. února 2017 v 18:10 | verunnka
....že to bylo tenkrát když byla ještě hodně malá Smějící se

bylo to za časů kdy se nosilo všechno pletené
čepice se na hlavě vycpávaly pytlíkama
to aby držely pěkně nahoru a bambule jim nepadala dolů

palčáky
když se přišlo domů
byly plné sněhových minikuliček
které prý chutnaly náramně dobře

hnědý řádkový punčocháče nosily bez rozdílu kluci i holky

rozhlas vysílal ještě po drátě
a jedna z jeho pravidelných a častých relací
které ale vůbec prý nikdo nerozumněl
byl Stav vody na našich tocích

pohádky v černobílé televizi uváděla Štěpánka s čertíkem Bertíkem Usmívající se

a mamina si upamatovala

že tenkrát byla zima úplně stejná jak ta letošní
a jak když jednou v blížícím se podvečeru přišla domů s nosem a tvářema červenýma od větru a mrazu
tak už doma voněla upečená perníková bábovka
a babička mamině vařila čaj s medem do hrníčku
který v té době měly snad všechny děti stejný
do toho s dětma a prasátkem

a tak se nám mamina dneska tak moc z toho dojala
že i my máme stejnou bábovku
tu perníkovou s jablíčkama



a já mám čaj v hrníčku po mamině
v tom s dětma a prasátem Usmívající se



tak mi mějte taky moc hezký večer

a třeba si taky pohledejte nějaký starý hrneček
uvařte si do něj čaj
a zkuste si jen tak taky trochu zavzpomínat Usmívající se

jako u dědy a babičky

27. prosince 2016 v 21:03 | verunnka


jsem si dneska večer připadal, vrátil jsem se o pěkných pár roků zpátky, do časů, když jsme tam s Lenkou trávili vánoční prázdniny. Trochu jsem Vám už o tom psal, ale pak mě napadla ještě spousta věcí, které jsem Vám napsat zapomněl. Doma jsme si pak o tom ještě dlouho vyprávěli a mě by ani v duchu nenapadlo, že uplyne sotva pár dnů a já se aspoň na chvilenku do těch časů, kdy jsme chodili z venku vymrzlí a vyfoukaní a předem už jsme se těšili na dobrotu k večeři.
Děda nám docela pravidlně dělával " jeho " vajíčka.
Na pánvičku dal kousek másla, pokrájel na to na kousky gothaj, nechal ho chvilenku opéct a vrazil na to vajíčka, jen úplně zlehka je promíchal, osolil a vše pak nechal zlehka dodělat a to znamenalo, že zezpoda byl salám pěkně vypečený a z vrchu vajíčka byla tak napůl.
To vám byla dobrota. A když nám k tomu babička ještě namazala krajíce chleba s máslem, mlaskali jsme s Lenkou ještě pak i ze spaní. Na tom chlebu bylo nejlepší to, že sic ho babička ráno v konzumu koupila, ale pak ho většinou zapomněla v síňce jen tak položený na skříňce a on do večera tak krásně okoral a to mi na něm chutnalo úplně nejvíc.
Taky bylo prima, když jsme si s Lenkou navzájem kradli z talíře ty opečený kousky salámu, to se pak ozývalo kuchyní : Babí, ona mi zas ukradla salám, řekni jí něco. Babí on mi taky krade ten nejlepší salám, hele blbečku nech toho, načež jsme oba schytali po pohlavku a byl klid.

Když jsme dneska večer zasedli k večeři, málem mi spadla brada. Šárka mi udělala přesně tak ty vajíčka jak mi je dělával děda a víte co i ten chleba si nakrájela už ráno a nechala ho pěkně okorat.
To bylo překvápko !


A tak se stalo, že se zas u nás ozývalo to pověstné : Nekraď mi to, to je moje . Jenže zlodějka večer nebyla Lenka, ale naše Verunka, náramně ji chutnaly ty opečené kousky gothaje i když teda běžně ho ráda nemá.


Už teď přemýšlím, co dobrého nám babička s dědou vařili a já na to už dávno zapomněl. No já jen že bych o tom zas doma povyprávěl a vím, že by netrvalo dlouho a mohl bych si na tom zas pochutnat.

A Vám všem přeju poklidné povánoční dny, třeba taky s nějakým milým, nečekaným zážitkem, jako jsem měl dneska večer já.


Radek

prý .....

24. prosince 2016 v 10:39 | verunnka


umím nejlépe slovy napsat to
co Vám my všichni od nás z hor chceme popřát a říct
a co máme pro Vás na srdíčku


Přejeme Vám ty nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce
Vánoce plné dárků
jak těch co dostanete
tak hlavně těch které budete dávat




a nezapomeňte
že nejlepší dárky jsou
láska
porozumnění
objetí
odpuštění
a přijímání


a proto nezapomeňte
lásku rozdávat všem které máte rádi






zkuste trochu víc naslouchat druhým a pak ještě víc o jejich slovech přemýšlet
a třeba si z nich i něco pro sebe vzít
a těm druhým o tom i říct




objímejte
objímejte hodně a s láskou a dejte do toho i pořádný kus svého srdíčka




a odpusťte těm
kteří Vám ublížili
a otevřete jim nejen dveře k Vám domů
ale hlavně i do svého srdíčka




a až všechny tyhle dary rozdáte
tak zjistíte
že ač jste byli Vy ti kdo rozdávali
tak vlastně jste obdarovali i sami sebe
obdarovali jste se darem velkým
darem lidským
na který se nedá sáhnout
ale hřeje
hřeje tím
že jste pro někoho něco pěkného mohli udělat


a tohle jsou právě ty pravé Vánoce


tak ať i Vás doma jsou co nejkrásnější



máme Vás všechny moc rádi


my všichni od nás z hor

jsme v pořádku

22. prosince 2016 v 12:53 | verunnka

Nebojte se o nás, jsme v pořádku, jen toho máme nějak víc a nestihli jsme se včera ozvat.

Od léta jsme byli se Šárkou objednaní na oční a včera konečně přišel ten den. Ale i přesto, že jsme byli objednání na konkrétní hodinu, tak jsme si tam poctivě v čekárně odseděli víc jak dvě hodiny a s vyšetřením a pak i s vybráním nových brýlí jsme tam byli skoro 3 a půl hodiny. Jsme ale spokojeni, paní doktorka, i když už nové pacienty nepřibírá, nás si ještě přibrala a opravdu vzorně se nám věnovala a čím nás ještě mile překvapila, že brýle které jsme si vybrali budeme mít už příští středu hotové
Takže oční nám zabralo pořádný kus dne , potom jsme měli ještě nějaké milé povinnosti, no a večer nás čekal stromeček a věřte, že poté jsme vskutku rádi zalehli a usnuli.
A to je i důvod proč píšu až dnes.

Původně jsme mysleli, že když dnes má být sluníčko, naložíme holky a vyjedeme s nima někam za město, Verunka by si fotila, Baruška by se pořádně proběhla, ale sluníčko není a venku máme i navzdory přepovědi minus pět stupňů. Hezky je teda na Sněžce, tam mají i teploty nad nulou, ale tam se nám dneska fakt nechce.

A Vám všem moc za všechno děkujeme a máme pro Vás překvapení, jestli bude vše tak jak Verunka slíbila, tak dneska večer byste mohli už pomalu poznávat, že nám tu na blogu opět začíná úřadovat právě ona.

Zkoušel jsem fotit stromeček, ale je to bída.
Holt na focení je u nás doma předurčen někdo jiný a to je moc dobře .

Mějte poklidné už hodně předvánoční odpoledne. A protože naši vánočku jsme dneska ke snídani témeř snědli, tak zítra bude muset u nás doma z trouby zavonět nová, bez ní to přeci na Vánoce nejde.


A v ložnici máme jakousi černou díru, před chvílí jsem tam byl omrknout úlky a ani trochu netuším čím to bude, ale v krabičce se jich krčí už jen osm.


Radek

už zítra

20. prosince 2016 v 23:16 | verunnka

Už zítra budeme mít doma v obýváku stromeček, myslím, ten velký, ten hlavní. Stromečků od začátku adventu máme doma už několik, ale ten hlavní , jak říká Verunka , dárečkový se k nám do obýváku nastěhuje zítra.
Však večer jsme se Šárkou vzpomínali, jaké to bylo, když Verunka byla ještě malá žížalka a věřila na Ježíška.
Už od mala byla sova a usínala nám nejdřív až kolem jedenácté, je ale zas na druhou stranu pravda, že celou noc spala jak dudek a budila se nejdřív až po osmé.
Když jsem jezdil večer kolem desáté domů z odpolední, tak na mě vždycky čekala a honem, honem mi pak vyprávěla co se za to odpoledne událo a co je u nás nového.
Většinou to pak zalomila v křesle v obýváku a do postýlky jsme ji pak už natvrdo spící odnášeli.


A po obědě, jejdaa,tak to jsme si spíš šlofíkali dali my a Very, tak ta vydržela spát jen chvilenku a už nás budila, pak jsme ale přišli na fígl, po obědě chodila spát do ložnice a tam nám pak vždy aspoň o chvíli dýl spala.


Na Vánoce to byla ale jiná. To už byla tak natěšená, že poslední dny před ježíškem neusínala dřív než před půlnocí a my tak pomalu už vždy trnuli, jestli se nám vůbec podaří ustrojit stromeček tak, aby byl hotový až se ráno vzbudí a tím pádem my mohli říct, že nám ho už donesl Ježíšek.
Vždycky to ale dopadlo dobře a tak nám ježíšek stromeček opravdu donesl. Jen ta rána byla pro nás krutá, Verunka se v ty dny nedočkavostí budila už hodně brzy a
a pak už to vlastně dobře znáte z fotek .

Tady je dobře vidět, že venku byla ještě tma a ráno sotva začínalo a my už si užívali té dětské radosti .






Škoda, že vše tak rychle utíká, moc rádi bychom si to zopakovali tak jako tenkrát, ty dětské oči, ta radost, to bylo k nezaplacení . Verunka je na to ale fajnová i teď, a zítra prý bude v pokojíčku a bude dělat, že o ničem nevím a pak až ho uvidí, tak veřte, že ta její radost ze stromečku bude zas ta pravá nefalšovaná.

Moc Vám za všechno děkujeme a ať jsou Vaše dny co nejpohodovější.



Radek

ještě k těm prskavkám

20. prosince 2016 v 16:45 | verunnka
Moc hezky jsme si od Vás všechno přečetli a moc Vám za všechno děkujeme.
Jak jsme tak četli o těch prskavkách, tak Verunku napadlo, abychom Vám připomněli, co jsme my s Very před lety taky vyvedli s prskavkama a to rovnou na Štědrý večer.

Chvilku jsme hledali v archivu a našli.

Můžete se tedy s námi vrátit o pět roků zpátky a nasát tu správnou prskavkovou vánoční atmosferu.
A věřte, že jsme to tenkrát také pěkně schytali.

Takhle to Verunka popsala právě před pěti lety :

Asi před třemi lety mi kámoška Dana poslala ohromný balík s dárkama a ještě velikánský pytel vánočních prskavek.
Jsou to prskavky ne klasické, ale ve tvaru srdíček a stromečku a ještě jsou barevné.
Vloni jsme na tyhle prskavky úplně zapoměli, ale letos si taťka na ně na štědrý den vzpoměl a s radostí je vyndal ze skříně.
To bylo na štědrý den kolem čtvrté, když jsme se vrátili ze hřbitovů,no a já abych u ničeho nechyběla, šla jsem prskat s ním.
Protože venku pršelo, tak jsme se s nima vydali na náš pidi záchod .Záchod sice okno má, lae nějak nás ani nenapadlo si ho otevřít.
Když jsme se ani po půl hodině ze záchoda nevraceli a mamina slyšela jen radostné výkřiky a výskání šla se za námi podívat.
A viděla teda něco , my oba s taťkou a i celý záchod jsme byli jak po výbuchu sopky Vesuv Smějící se, vše pokrývala minivstvička prskavkového popelu a my smrděli na sto honů sírou.
Nejdřív jsme vyfasovali kýbl s hadrem a pak ještě papírový utěrky a clin a šůrovali jsme záchod. Smějící se
Pak nás mamina postupně nahnala do koupelny, nedoť jsme byli celí šedí.
Po tomto úklidovém a očistném obřadu už i u nás mohl nastat štědrý večer.
myslím, že na tohle budeme s velkým smíchem vzpomínat teď už každé další vánoce a vězte, že nám ještě spousta prskavek zbyla Smějící se.
Všichni mějte moc krásný večer a nezapomeňte, že od zítra se k nám zas pomalinku polehoučku začíná vracet sluníčko.
A to naše sluníčko, tak to dneska od oběda chodí v nové čepici. Ali , když nám Verunka před časem četla, že pleteš čepice a šály na Vánoce pro svoje vnučky, ani v duchu by nás nenapadlo, že je to i pro našeho Prcka, moc, moc za to děkujeme a úplně nejvíc právě za to, že jsi ji zařadila mezi své.
Radek

jak jsem si naběhl

19. prosince 2016 v 23:11 | verunnka

Jsem si myslel, že to nic není a že to zvládnu. Holky chystaly na úlky a v tom jsem se do toho vecpal já se slovy, tak mi to hezky nachystejte a já je udělám.
Nachystaly, jen já ne a ne udělat alespon jeden úlek, teda úlek to byl, ale spíš z toho, že mám moc tlustý prsty, a prostě já a těsto se do tý formičky naráz nevejdem.

V tom ale Šári povídá, počkej, něco mě napadlo, padla mi k nohám a cosi hledala v boxu ve spoddním šuplíku linky . Po chvíli hrabošení s výkřikem - mám ji ,vyskočila z podlahy a podávala mi novou, větší formičku na úlky.
A ta už byla přesně na ten můj prst a navíc to byla taková ta otevírací, takže z formičky šly už hotové úlky pěkně vyndávat a ani na prstu už mi nezůstávaly.


No nemám je jak od cukráře, ale zato jsou to vzácné originály, ani dva si nejsou podobné, mám je jak od Picasa, co kus to jedinečnost, takže vlastně jsem děsně dobrej, povídaly mi holky.



Jenže nejsem dobrej jen já, ale i ty ůlky a já tak mám neblahé tušení, že nám doma moc dlouho nevydrží, vůbec když je máme v pixle v ložnici a ta je jen kousek na dosah od mé postele. Nebezpečná kombinace to je,alespoň teda pro mě jo.

A s Verunkou jsme se navzájem podpořili, pokud ona bude už fotit, my budeme psát a tak se teda děje.

A my všichni od nás z trochu zachumelených hor Vám přejeme moc hezké a už vánocemi voňavé, jak to říká naše Verunka, dny

Moc vám za všechno děkujume, Vaše podpora pro nás hodně znamená ♥




Radek

Mami, povídej....

24. listopadu 2016 v 13:41 | verunnka

tak tuhle větu teď slýchám dost často


Přeju Vám všem co nejpohodovější den


večery jsou už hodně dlouhé

doma to máme tak
že když se začne stmívat
je to pro nás už večer
a proto večery u nás už teď začínají kolem čtvrté odpolední

to většinou Verunka s Radkem přicházejí právě s touhle prosbou
Mami, povídej

a tak si povídáme o všem
co už vetšinou znají

povídáme o tom
jak touhle předvánoční dobou
když jsem byla malá
jsem už dávno měla pod válendou schovanou krabici od bot
a v ní každý den přibývaly nové a nové dárečky pro babičku a dědu k vánocům
ať ty kupované
nebo i ty potají a s láskou dělané
a já se z nich chodila každý den radovat
a vymýšlela jsem jak je zabalím a ozdobím
aby udělaly babičce a dědovi co největší radost






povídáme si i o tom
jak jsme po večerech doma louskali vlašáky do cukroví

děda to dělal s jemností a trpělivostí jen za pomocí kudličky
zatímco babička byla schopná vzít na oříšek
na který nestačil ani louskáček dokonce kladivo
a to pak skořápky lítaly úplně všude po celé kuchyni
a nikomu to nevadilo
a bylo nám u toho tak dobře


nebo si vyprávíme o tom
jak babička v neděli po obědě
poté co dožehlila
/ a já tu vůni vyžehlených košilí tolik milovala a dokážu si ji dodnes vybavit
vytáhla jehlice
a zatímco děda podřimoval u stolu
a klimbal tak
že mu až několkrát spadla hlava na stůl

pletla mu pod stromeček ponožky a šálu




a nebo jim vyprávím o tom
jak děda už od začátku prosince po večerech psal vánoční pohledy
který jsem mu já předtím nakoupila na poště
a kolikrát jich bylo i víc jak padesát
a zrovna tolik jich pak i nám přišlo do schránky
já si je vždy tak moc ráda prohlížela
a četla si je
a nechala si vyprávět o těch
od koho nám přišly






včera jsme si i vzpomněli tady na ty přáníčka
ty nám Verunka dala
když chodila do druhé třídy










pořád máme o čem si povídat

a víte co by bylo prima
kdybych k tomu povídání měla ještě víc starých fotek než co teď mám
určitě bych si vzpoměla díky nim i na to
co jsem už dávno zapomněla



doslechala jsem se
že ten někdo
kdo prý ty fotky stále má
nás taky tady čte
a pravidleně se sem vrací


a tak moc o ně prosím
hodně moc by to pro mě znamenalo
však mi je mami můžeš nechat ve sklenářství
když nechceš jít k nám
a já si tam pak pro ně dojdu
oni mi dají vedět
neboj

děkuju


"Že jsi dospěl,

víš v době,

kdy se žádná z věcí,

co si přeješ k vánocům ,

nedá koupit v obchodě."










Když doma zavoní perníčky

22. listopadu 2016 v 16:11 | verunnka

Pečení perníčků jsme měli doma naplánové už několik dní

tak jak každý rok
i ty letošní se stanou součástí našeho adventního zdobení
výzdobu chceme
a vlastně i tak trochu musíme mít hotovou do pátku

těsto jsem si zadělala už v neděli
a dnes se do něj po obědě pustila
pekla jsem jen z půlky
druhou jsem nechala až bude Verunce líp
aby si to taky užila








dokonce i zloděj se u nás doma objevil
měl růžovou noční košili
a přišel přesně ve chvíli
kdy jsem vytáhla z trouby první upečený plech




na večer tak máme prima zábavu
rozdám doma pytlíčky s polevou
a bude to





a mami
nezapomeň tam přidat to perníčkové povídání
tak ho jdu hledat
snad se mi to povede


Povedlo :

Nevím, kdy začínají vánoce jinde, ale u nás v Bullerbynu/ začínají vánoce ten den, kdy se pečou perníčky. To je u nás skoro tak veselo jako o Štědrém večeru. Lasse, Bosse a já dostaneme každý veliký kus perníkového těsta a z něho si smíme upéct, co kdo chceme.
Druhý den po pečení perníčku jsme taky měli zábavu, protože to jsme jeli do lesa řezat vánoční stromky.
Když řežeme vánoční stromky, jsou s námi všichni tatínkové z Bullerbynu a samozřejmě všechny děti, maminky musí zůstat doma a vařit.
Večer před Štědrým dnem jsem byla moc mrzutá, protože se mi zdálo, že maminka a Agda nebudou se vším včas hotovy.
V kuchyni to vypadalo tak nepříjemně a nepořádně.
Trochu jsem si kvůli tomu zabrečela, než jsem šla spát.
Na Štědrý den ráno jsem se vzbudila časně a hned jsem běžela dolů do kuchyně jen tak v noční košili a - jejej, jak tam bylo krásně.
Na podlaze byly nataženy nové koberce, utkané z barevných hadříků, velký rozkládací stůl byl pokryt vánočním ubrusem a všechny mděné mísy byly nově vyleštěny a všude to už vonělo vánocema.
Lasse a Bosse se přihrnuli hned za mnou a Lasse, když to uviděl, řekl, že cítí tu vánoční náladu až v žaludku.


a já jdu vytáhnou mašinu
potřebuju ještě ušít nové vánoční záclonky do kuchyně
červené


za nás všechny od nás z hor
Vám přeju moc krásný večer


vánoce pro Barušku

22. listopadu 2016 v 9:47 | verunnka


...nebíčkovou


Přeji Vám všem moc krásné ráno


Verunka nám marodí
a protože není u nás v domě sama
nějak to máme letos všichni a
pořád se to tu motá dokola
rozhodla se paní doktroka
poslat k nám opět hygienu
teda k nám ne

kdo k nám chodíte pravidelně
jistě tuší
kde je patrně zdroj nekončících bacilů
a odkud to tady na nás všechny v domě neustále padá


ale o to si nebudeme psát

už dlouho Verunka chystala vánoce pro Barušku nebíčkovou
vymýšlela jak nejlíp to udělat
a když je v neděli ozkoušela jaké to teda bude
a chvíli na to udělala na nás ty své prosebné oči
neměli jsme sílu ji říct
že je ještě brzo
a že až za týden

a tak se stalo
že Baruška nebíčková už má u nás doma vánoce
se stromečkem a i se svícínkem




cestu na zahradu už máme od tohoto týdne zavřenou
nebudeme moc každý den Barušce tam zajet rozsvítit svíčku
a i to je asi důvod
proč i nám se to líbí
že jí můžeme svíti alespoň takhle
i když trochu dopředu




dneska bych už chtěla dozdobit ty stromečky n okna
a tak až mi je naše dvorní fotografky vyfotí
ukážu Vám je


kdyby se Vám někomu líbil ten svícínek
tak jsme ho koupili za pár korun v JYSKU


já Vám za nás všechny přeju moc pohodové úterý

jak jen to půjde
ozvu se Vám





to by bylo, viď

19. října 2016 v 15:55 | verunnka

tak přesně tahle slova teď slyšíme od Verunky každou chvíli


mysleli jsme
že si nevzpomene
a sami jsme o tom mluvili jen mezi sebou
a to jen ve chvíli
kdy jsme mysleli
že nás prcek neslyší
asi neslyšela
ale určitě nezapomněla


zítra to je přesně rok a půl co už s námi není Baruška nebíčková
a tak Verunka trochu smutní
a do ničeho se jí moc nechce



a o čem že to povídá
no o tom jaké by to bylo
kdybychom ty dvě naše Barušky mohli mít najednou

no to by opravdu bylo

i když jsou si obě hodně povahama podobné
tak přeci jen spoustu toho je jinak



třeba co se bašty týče
u téhle malé jsme vděčni za každé sousto co sbaští
a u Barušky nebíčkové to bylo tak
že pořád měla málo
a seděla u misky a prosila o další mňamku


jsme za obě dvě vděčné
kdo má doma pejska vím o čem píšu


já myslím
že jen co pomine zítřek
že se nám Very zas rozpovídá
a pustí se do toho jejího brebentění

a já Vám všem teď za nás všechny od nás z hor
přeju moc hezké dny




je to v pořádku

21. září 2016 v 14:28 | verunnka

s paní doktorkou jsme byli na dnešek domluveni na dvanáctou
na její polední pauzu
kdy ani v čekárně nejsou žádní lidé


Very statečně vše zvládla
i když to nebylo úplně nejjednoduší
a teď už spokojeně spí

ale ještě předtím zjišťovala
cože bude k večeři
aby to prý ukousala


moc Vám za všechno děkujeme
a mějte hezké odpoledne

u nás je oblačno a jen 11 stupňů


já se Vám zas ozvu


a naše malá starostka
tak ta je nešťastná
že Verunka spí a ona k ní nesmí

s Radkem sedíme spolu v obýváku
tak jak to máme rádi
já schoulená v křesle
a Radek na bobku u mě a povídáme si
a malá
tak ta u toho nesmí rozhodně chybět
a bedlivě a nešťastně poslouchá
cože si to o Verunce povídáme








pojďmě spolu na náměstí

20. září 2016 v 17:50 | verunnka

naše náměstí z Verunčiných fotek už dobře znáte







mě ale tak napadlo
pojďmě spolu na procházku
právě tím naším náměstím
ale vraťmě se přitom i trochu víc v čase zpátky
a nakoukněme spolu do krámečků
které většinou existují už jen v mé paměti


jen fotky z té doba nemám

no vlastně mám a mám jich hodně
jen ne u sebe doma
má je moje máma
když jsem je po ní chtěla
tak prý že už nejsou
že jí překážely
že je vyhodila
ale já jí to nevěřím
a tajně doufám
že pořád jsou a jednoho dne doputují ke mně


děda byl vášnivý fotograf
/ tady teda vyjímečně mě s dědou vyfotila babička/


byl takový ten
s klasickou poctivou starou zrcadlovkou na krku
u které jsem nikdy jako malá nachápala to
že ten někdo kdo je focen
tam je vzhůru nohama



a hodně rád fotil právě i mě

tyhle fotky už vlastně znáte od Verunky také





hodně jsme spolu s dědou
když babička spala po noční chodili na procházky

do parku
kolem řeky
na nádraží na mašinky
které v té době ještě kouřily

a vždycky v pátek i do města
děda tam měl pravidlně v jednu hodinu po obědě
sraz se svým starším bratrem Karlem

a víte kam
vždycky po shledání
vedla naše první cesta
ano do cukrárny k Emě


jenže tenkrát tam ještě prodávala paní Martincová
a já tu paní měla tolik ráda
vždycky měla na sobě nažehlenou bílou zástěrku
takovou tu co se připínala na prsou
v načesaných vlasech připnutou krajku
a vždy úsměv na tváři

milovala jsem její kovovou " lopatku "
s níž ona nabírala do papírových pytlíčků čokoládové bonbony
a pak je s nesmírnou pečlivostí vážila na takové stařičké váze

jé jak já jí to záviděla
a tak moc si v té době přála prodávat u ní v cukrárně
a být jako ona

a my
´my tam chodili s dědou a strejdou
také pro čokoládové bonbony
které mi tam právě strejda vždycky v ten pátek kupoval
nejčastěji to byly tři čokoládové kaštany
které té době byly jěště na váhu
a nebo 5 deka mandliček v čokoládě


a protože děda a strejda byli také oba vášnivými filatelisty
vedla naše další společná cesta náměstím
právě i do krámečku se známkama
odkud si i já vždy odnášela průhledný pytlíček
s nějakým tím barevným pokladem
nejraději jsem měla ty se zvířátkama nebo kytičkama

a pak doma
stejně tak
jako jsem to viděla u dědy
i já si je s velkou obřadností a pečlivostí rovnala do albumu


a pokaždé jsme také zašli i do mléčné jídelny
kde jsem byla usazena do dětského koutku
a během chvíle přede mnou stál pohár jahodového koktejlu
a ještě jako dáreček
jedna pozornost od strejdy
a to v papíru zabalený na doma
jahody se šlehačkou v plastovým kelímku
nebo nějaký ten lepší dortík

strejda Karel neměl žádnou vnučku
jen samé vnuky
a tak si mě vždy každý pátek takhle hýčkal


a když pak došlo ještě na pravidelné páteční krmení holubů na náměstí
věděla jsem
že brzy přijde čas na rozloučení
a my s dědou půjdeme domů
a budeme se spolu těšit na další pátek

cestou jsme se ještě vždy stavili
v konzumu pro čtyři jablečné mošty ve skleněných lahvích
to aby bylo i víkendu co pít
a už pospíchli domů za babičkou
abychom jí pověděli co je nového u " Karlů "


a u nás zatím nic nového není
vše běží tak jak má
a tak je to vlastně prima


jo akorát
že nesmíme chodit s Baruškou čůrat ven ve tmě
řádí nám tu od pátku nějaký šílenec
tři lidi pobodal
čtvrtého zmlátil
a policie je zatím bezradná
tak prý nemáme po setmění raději vycházet ven


a Vy mějte moc hezký večer
a já se Vám zas zítra ozvu






za nás všechny od nás z hor






budeme si muset vystačit zase spolu

20. září 2016 v 9:09 | verunnka

ode dneška až do soboty



dneškem zahajujeme s Verunkou pěti denní užívání
silných a specifických antibiotik
po kterých je vždy hodně unavená
a ač nechce
prochrní tak většinu dne


důvod je zcela prostý
tím jak má část srdíčka umělého
musí dodržovat celoživotní a dost i přísnou
prevenci infekční endokarditidy

zítra ji čeká vytržení
jak ona povídá
nadbytečného zubu
díky čemuž už prý pak nebude ani trochu moudrá

vyrostla ji další osmička
a v té její malé papule ji překáží

a to je důvod proč musí být teď několik dnů
krytá antibiotiky


tak nám držte palce
ať je vše ok
a Very to tu může zas od neděle rozjet naplno
/ prášky má do soboty/


k nám už naplno vtrhnul podzim
dnes jsme tu měli jen něco málo přes pět stupňů

když jdeme na procházku
den ode dne je znát
jak víc a víc popadaného listí nám šustí pod nohama


a já Vám všem teď
za nás všechny od nás z hor
přeju moc krásné úterý

prý že možná bude i zas trochu se sluníčkem
tak ať dosvítí i k Vám





Dneska jsem se vzbudila

13. září 2016 v 10:48 | verunnka

a určitě to znáte taky tak


měla jsem pocit
že mám síly na to i hory přestěhovat
a tak jsem se pustila hned do díla

okna jsem umyla
povlíkla
pouklízela co kde šlo
vyprala
zaběhla nakoupit
uvařila
a po obědě se chystáme do trochu chladnějších a vyšších vrstev

teplo máme rádi
ale teď už cítíme
že ho je už nějak moc
a abych pravdu řekla
tak na to páteční ochlazení se opravdu hodně těšíme
a to jsem teda člověk
kterýmu je pořád zima
ale to teplo
už opravdu ani já nemusím


teď Vám nestihnu víc napsat
ale jen co to půjde
tak se zas rozepíšu víc
třeba i o tom že kromě nové blůmy máme
i novou třešínku a o tom jak se z ní Verunka radovala
a
i o tom
jak Baruška zaujala strategické místo
když jsme káceli staré stromy
a ona dostala za úkol
jít na starnu
aby na ní nic nespadlo




a moc moc Vám všem děkujeme ze všechno to
co nám píšete
moc si toho vážíme









za nás všechny od nás z hor


konečně háčkování a napiš na co je to dřevo

12. září 2016 v 6:22 | verunnka


včera se u nás zas šmodrchalo

po dlouhé době

minulou sobotu jsme strávili v nemocnici na ušním
a byli jsme za to vděčni
že se nás ujal přímo sám pan primář
a na další kontrolu Verunce umožnil přijít právě v sobotu
kdy čekárna a ordinace byly prázdné
a nikde kromě nás nikdo

vše pomalu spěje k dobrému konci
a nálada a romrzelost z té nečekané nepříjemnosti
pomalu stoupá
a tak dnes došlo i na háček
a nejen na něj
u nás se už přemýšlelo i o Vánocích


jak jsme pokáceli naši stařičkou blůmu
tak Radka napadlo Verunce z jejího kmene odříznout
pár koláčů
že prý by se ji na něco mohly hodit




a to víte že hodí
včera už na nich fotila

byla to dečka
která doma skoro měsíc čekala na dodělání





ale jejich pravá chvíle
teprve příjde
a jak známe Very nebude to až tak dlouho trvat
vůbec když už má vymyšleno
co s nima podnikne dál

budou sloužit jako stojánky pro maxi háčkované vánoční stromečky


včera jsme se taky pustili
na chatě do podzimní výzdoby
truhlíky podzimně osázené máme už dobré dva týdny
ale ještě jsme je nepověsili

přeci jen přijdou na žebřík na jižní stranu chaty
a my měli strach
aby jim to horké sluníčko neublížilo

sušeným věcem to ale nevadí
a tak jsme včera věšeli a věšeli
až nás z toho bolelo za krkem
a žebřík se tak změnil ve venkovní hambalku







a já Vám všem teď za nás všechny od nás z hor
přeju co nejpohodovější start do nového týdne

a moc děkujeme
že k nám chodíte pobejt





Ráno nám to nedalo

11. září 2016 v 13:22 | verunnka

sedli jsme zas do auta
a jeli zas kousek nad město

tam nahoře
co jsme byli
sluníčko už nějakou tu chvíli svítilo a hřálo

ale dole v údolí bylo ještě chladné ráno
a my na něj shlíželi pěkně shora





















a kdeže jsme to byli
jen pět minut autem od našeho domu
takže vlastně jen za humny


mějte moc krásnou neděli
a děkujeme



za nás všechny od nás z hor

poobědovou

10. září 2016 v 18:21 | verunnka


pohodičku
zvládá naše Baruška na jedničku

vyvalí se v obýváku pod otevřené okno
a užívá sí sluníčka

ale ne moc dlouho
netrvá ani pět minut a spí jak dudek







jakmile ale však zaslechne
že se pakujeme na zahradu
tak nahned sedí u dveří a čeká
kdy už pojedeme



a na zahradě
tak i tam je ve svém živlu

díky teplému sluníčku
si i teď v zářijových dnech užívá hadice
a snaží se zkrotit vodu co ji z ní teče





mějte moc hezký večer
a my jedeme zas někam na večerní šmajd




za všechno Vám moc děkujeme



za nás všechny od nás z hor




večerní

10. září 2016 v 6:54 | verunnka

procházky
se staly už pravidelnou součástí našich dnů

dny jsou pro to jak malované
a tak každý večer sednem do auta
vyjedem kousek za město
a z hlavní uhneme pokaždé jinou polní nebo lesní cestou
kamsi pro nás do neznáme




včera večer jsme dojeli sem

nikde nikdo
jen ticho
příroda
zapadající sluníčko
a my







všude kolem to bylo samé kukuřičné pole
a proto není divu
že pár kukuřic jsme si i natrhali
a ty skončí jako dekorace na venkovním žebříku na chatě










vydáme se tam ještě jednou
s košíkem

objevili jsme tam totiž " ouvoz" plnej šípků a hlohu






a všem Vám moc děkujume
za všechnu Vaši podporu
a za to že jste


za nas všechny od nás z hor


na čem víc teď záleží

9. září 2016 v 13:56 | verunnka

Tentokrát si podzim pospíšil a dal si záležet.
Stromy byly strakaté jak šátky na jarmarku, šípky a hlohy jak korále.
Seděl si tak Krakonoš ve své zahrádce,
pobafával a neměl zrovna co na práci.
Zahrádka poklizená, lesy umetené,sněhy a chumelenice na zimu připravené.....














v minulých dnech nám nebylo vždy do zpěvu

ale už je vše snad v pořádku
a my jdeme dál
a radujeme i z těch nejmenších radostí a krás všude kolem
třeba i z úplně obyčejného suchého lístku z jabloně
který Verunka vyfotila jí způsobem vlastním
a ani trochu ji při tom nevadí
že " díky " poslednímu záchvatu přišla o část sluchu

prý je to ale jen naštěstí dočasné





a jak to je v té písničce
která u nás doma zní teď dost čast
a dává nám hodně síly

" žít

na čem víc tu záleží

vodu pít a dýchat vzduch ....."

věřte že nad nic jiného není


za nás všechny od nás z hor


podvečerní

28. srpna 2016 v 8:06 | verunnka

bylo už něco po sedmé večer
večerníček chvíli před tím poslal děti do hajan
a naše Baruška
tak ta jak když ho vyslyšela
uložila se a za chvíli spala jak miminko








tyhle podvečery
kdy ještě svítí sluníčko
ale od lesa už jde chlad máme moc rádi




a večery
kdy se pak sluníčko s námi loučí posledními paprsky toho dne
a my už si zas můžeme zapálit svíčku
a Very k tomu opět po několikadenní absenci vytáhne háček
a s nadšením mi šmodrchá bílou záclonku do kychyně
tak ty mají taky své velké kouzlo





a já Vám za nás všechny od nás z hor přeju
ať je ta dnešní poslední prázdninová neděle
pro Vás plná pohody a klidu






jak jste si určitě všimly
tak Very už zas pokouší i blog
v noci udělala nové záhlaví


žít

27. srpna 2016 v 13:27 | verunnka
Dneska Vám napíšu já Radek.

Kdo chce tak nemusí číst, je to vlastně jen pár řádků o úplně obyčejných věcech, které se nedají koupit za žádné peníze
a které si teprve vlastně pořádně uvědomíte až když máte o ně strach.

Já se přiznám na rovinu, že ten strach jsem měl a to pořádně velký před třemi týdny.
Najednou jsem si ho uvědomil i když jsem si vždycky myslel, že to tak vnímám a tak to mám už dávno .
Ne, ne , ve chvíli kdy jsem byl bezmocný a nemohl jsem nic , tak mne naplno pohltil strach a to velký, samozřejmě ,
že o sebe, ale úplně nejvíc o ty moje nejmilejší co mám doma.

Vím co mám doma, tři největší poklady na světě co kdy jsem mohl a můžu mít.

A jak zázrakem, krátce na to hráli v rádiu tuhle písničku,
znám ji od mala, ale teprve teď v posledních dnech jsem naplno pochopil význam jejich slov.




Holky si doma trochu hrály, něco nakoupily, něco udělaly a my tak máme doma kolem sebe víc a víc srdíček, která mluví za všechno ♥ Ještě víc dělají ten náš domov tím pravým domovem, protože nám připomínají jeden druhého a to co pro sebe navzájem znamenáme .









A když se pak jen tak uprostřed řeči zmíníte, že máte chuť na štrůdl a ono dlouho netrvá a vy ho máte najednou před sebou i s hrnkem kafe, pohlazením a slovy mám Tě moc ráda, to je opravdu nad všechny poklady svět ♥


Fotila Verunka, já bych to takhle hezky ani náhodou neuměl .



s pokorou a láskou ♥

Radek

Levandule

26. srpna 2016 v 10:43 | verunnka
obě fotky udělala Verunka včera


ta nová letošní
kterou jsme si vypiplali
od úplně malinkatých keříčků
začala kvést
a je krásně tmavá




a levandule odkvetlá z léta
má také svoje kouzlu
a vůbec když ji jako návnadu použije pavouk
a přímo na ní spřádá svoji pavučinku

my jsme si ji nevšimli
a to jsme kolem ní včera prošli několikrát
tohle z nás umí jen Very

vidět věci
které normálně vidět nejsou




a my všichni od nás z hor Vám posíláme
přání s prožitím moc krásného dne
kdy přes den svítí sluníčko
a večery už nejsou nepříjemně dusné
ale krásně chladné
a stmívá se tak brzy
že už i svíčku se vyplatí zapálit




kytičky na oknech

25. srpna 2016 v 8:30 | verunnka

šla pro Vás Verunka včera vyfotit
a jak to dopadalo
tak přesně tak
jak to umí ona


všechny kytičky si z oken dala domů
a pustila se do focení
no jenže po svém
a to znamená pěkně zblízka




a tak místo celých truhlíků
vyfotila detaily
jak jsme si pekáček a kyblíček za pomocí srdíček a krajky vyzdobily

a kytičky v nich
tak ty vám vzala taky pěkně z blízka
vlastně vzala to pěkně všechno jedním šmahem
a vy tu tak máte i jednu z mnoha dalších malých nových deček
které mi přibyly do obýváku k těm dvoum větším

a naše zvědavé modelka
tak ta u focení taky nemohla chybět

















včera jsme byli v lese
donesli jsme i pár hub
a nám už tu voní bramboračka z letošní zeleniny
a právě těch včerejších hub

a ty naše švestky
kterých máme opravdu požehnaně
proměním za chvíli v knedlíky z tvarohového těsta


nás dneska čeká cesta do zahradnictví k Jilemnici
naše stařičká blůma
se rozhodla
že letošní léto je opravdu její poslední

včera ji praskla další větev
a tak si dnes jedeme pro novou blůmu

bude jí škoda
při západu sluníčka byla vždy kouzelná



nepokácíme ji ale celou
vymysleli jsme
že část kmene necháme
a na zimu na něj přiděláme velkou budku pro ptáčky
to aby měli kam chodit na semínka
z našich slunečnic
která už pomalu dozrávají






Radek s Verunkou už se na to stavění budky moc těším
a jak je tak znám
tak začnou asi už zrovna dnes v podvečer




Vám všem přeju moc krásný den
a jsme rádi
že Vás tu máme
děkujeme



jestli dřív jsme uměli..

24. srpna 2016 v 14:09 | verunnka
... radovat se z těch úplně nejobyčejnějších věcí

tak myslím
že teď v posledních dnech a týdnech
nám to " jde " ještě o mnoho líp



nikam a za ničím se nehoníme
zpomalili jsme opravdu hodně
a v některých věcech dokonce a zabrzdili nafest
a světe div se
ono to jde



a jde to až tak
že zjišťujeme
že nic nám z toho nechybí

a tak se třeba i stalo
že i když si doma nahlas čteme poměrně i tak dost často
tak se součástí našich dnešních dnů
po obědě
stala právě i nahlas doma čtená pohádka

a je tak hezké vidět
jak se ti dva moji marodi doslova už na to čtení těší



a nejen to
je to spousta úplně obyčejných drobností
které díky tomu
že máme teď všichni na sebe opravdu hodně času
dělají domov ještě tím větším domovem


a tak víte co
teď od nás nemůžete čekat nic velkého
nebo nového

protože pro nás je teď to
co právě máme
a to je dostatek času jeden pro druhého
tím nejhezčím
co nás mohlo potkat

a navíc jsme se dohodli
že tak nějak nebudeme nikam pospíchat dál
a Radek s námi bude doma určitě ještě několik dalších týdnů
a bude pracovat jen a jen z domova






Máme dvě ruce.

Jednu,

abychom stiskli dlaň tomu,

s kým kráčíme ...

... a druhou,

abychom zvedli ty,

kteří padají


a my všichni od nás z hor Vám ze všechno moc děkujeme





když někdo neumí poslouchat

23. srpna 2016 v 19:00 | verunnka
odpoledne jsem potřebovala posekat ještě pod lavičkou
dole u plotu
a tak jsem ji dala stranou
a po posekání jsem zjistila
že je tam velká spousta okřídlených mravenců
a Baruška
i když jsme ji několikrát říkali
ať je nechá na pokoji
nenechala


a tak pak celé odpoledne jen posedávala a drbala se a drbala
snad už si to pro příště zapamatuje


nakonec ale i hlínu u rybízů stihla docela důkladně prohrábnout
roztahala šišky po celé zahradě
vykrámovala půlku sklepa co se lopat a košťat týče
a teď tu chrní jako ona nic





a oměj
tak ten je krásný když v létě kvete






a teď
na konci léta
mi přijde snad ještě i hezčí





jestli někdo chcete jeho semínka
tak nám napiště
a rádi Vám je pošleme
máme jich opravdu hodně


mějte krásný a pohodový večer

u nás se nějak zatáhlo
a snad bude i pršet





já jen nestíhám psát

23. srpna 2016 v 14:34 | verunnka
jsme všichni v pořádku nebojte

já jen
jak zbylo téměř vše na mě
tak nestíhám psát
a večer pak jsem ráda
že už můžu do hajan
a ani už si nekontroluju svůj pracovní email
a nechávám to až vždy na ráno


včera
zatímco jsem sekala
a Radek mi pomáhal aspoň strunovkou kolem plotů
jsme Very poslali
aby natrhala pár švestek na koláč
vybrala si ten největší koš
a natrhala ho úplně plný
bavilo jí to


a tak jsem ještě večer zavářela
a ráno pekla koláč

a teď jedeme posekat zbytek
co jsme už včera nestihli
tudíž
horní a dolní cestu
aby to i tam bylo hezké






a já Vám moc za všechno děkuju
a jen co to půjde
tak se Vám ozvu


ještě pár sobotních

22. srpna 2016 v 14:20 | verunnka
fotek
co Verunka zvládla v sedě mezi záhonky
mi tu pro Vás zbylo


Přeji Vám všem moc hezké pondělí

u nás se docela dost nečekaně zatáhlo
a teď to spíš vypadá na pořádný liják
než na přijemné srpnové odpoledne
jak slibovali


uvidíme jak bude
chceme jet posekat zahradu
teda já budu sekat
a ani nevíte
jak blahořečím tomu
že sekačku máme benzínovou a ne tu starou elektrickou
ono přeci jen sekat do kopce a ještě hlídat kabel
nebylo nic příjemného


dneska taky utrhneme první dvě dýně
šťopky už naznačují
že přišel jejich správný čas

podzim už opravdu klepe na dveřevšak i truhlíky
co máme zavešené na žebříkách melou z posledního

a tak zítra máme v plánu zajet do zahradnictví
a něco s tím " udělat "
a docela dost přemýšlím o tom
že když doma jsem levandulovou výzdobu na oknech vyměnila
komplet za bílou
v podobě
vřesů, chryzantémek a drátovce
že podobně to udělám
asi i na chatě

nějak se mi to zalíbilo


a když mi večer zbyde čas
tak si spolu zas trochu zavzpomínáme
už se na to docela těším


a Vám všem za nás všechny tady od nás z hor
přeju moc krásné j
eště po prázdninách voňavé dny

















tý jo, ten jen

21. srpna 2016 v 13:23 | verunnka

jsme zaslechli s Radkem včera odpoledne na zahradě

Very vidět nebylo
ale slyšet docela zásadním způsobem jí teda bylo


po chvíli jsme zjistili
že s fanoušem sedí mezi horníma záhonkama
a docela živě konverzuje
s tímhle naším zahradním návštěvníkem


nakonec ji samořejmě uletěl
ale pár fotek spolu zmákli


jinak mezi námi
poté co by mě oslovovala tímhle způsobem:

" ty vole poseď ještě chvilku "

bych krovkama zamávala mnohem dřív jak on
a na to
dělat nějaké modela bych se té naší Very asi vyprdla"







a včerejší hádanka

byl to opravdu jeden z našich ustřižených mečíků

jen ty modré
co jsme si letos koupily jako novinku
se nekonaly
ony teda kvetly
jen né modře
tak jak měly
ale vínově

nu což
nám to nevadilo
a pan prodavač by si měl asi doplnit mezery ve vzdělání
a mrknout na to
jak se která barva jmenuje :))




a já Vám všem za nás všechny od nás z hor přeju moc krásnou
a u nás deště doslova plnou neděli

a za všechno Vám moc děkujeme


a nezapomeň to tam dát

20. srpna 2016 v 19:25 | verunnka
víš přeci,
že rády hádají



tak dobře

odpoledne
když jsme byli na zahradě
tak Verunka fotila
a já mám za úkol Vám ukázat
jakouže hádanku pro Vás spolu s Fanošem nachystala


tak prý jestli poznáte
čí je tohle " zbytek "




a mě čeká tahle příjemná práce

letos už několikrát jsme takhle plný koš rozdali
a dnes se s ním už také po několikáté poperu i já
něco zavařím
něco zamrazím


letošní sezona je
co se týká úrody hodně vyjímečná
až na jablíčka se všeho urodilo nad míru




k večeři jsem udělala rychlovku
plněný pita chléb
s kuřecím masem
zeleninou
a tzaziky omáčkou


a protože švestek a blům je taky hodně

nevím co se stalo
ale u nás si letos vosy prozatím vzaly asi " dovolenou"
a tak většina blům zbývá pro nás a na pro ně

proto došlo
taky už po několikáté
na kynutý koláč se švestkama

tady krájela před chvílí Verunka ještě teplý
nemohla se už dočkat
však i prsty si u toho spálila
ale chutnalo



co je u nás nového víte
a já se jdu poprat s tím košem
vlastně se dvouma
ten druhý čeká na vyžehlení


a já Vám za nás všechny od nás přeju moc hezký večer

a děkuju za všechny Vaše komentáře
a všem
kdo to potřebují posíláme hodně síly na vše nemilé co vás taky potkalo





včera už jsme nestíhali napsat

20. srpna 2016 v 8:25 | verunnka

domů z nemocnice
jsme totiž dojeli až něco před půl třetí

a na rovinu
jsme toho měli všichni " plné kecky "


oba dva
Verunka i Radek
se posouvají tím správným směrem



ale i přesto jsme se včera po dlouhém přemýšlení dohodli
že letošní cestu za sluníčkem vzdáme
Very a i Radek ještě moc nesmějí na přímé sluníčko
a navíc z cesty 900 km dlouhé
máme přeci jen obavy

Radek řídí sám
a tak máme strach
aby toho na něj nebylo ještě moc

a od jeho kolapsu uběhly teprve dva týdny


nesmutníme kvůli tomu
víme
že není všem dnům konec
a příští rok je léto zas
a tak se budeme těšit na příště

přeci jen by to byla letos spíš starost jak potěšení
a tak proto jsme se tak rozhodli
a nelitujeme toho


jen dnes musíme o tom našem rozhodnutí napsat do Itálie
a to bude z toho to nejhoší
no nic jdu oprášit slovíčka a zrovna se do toho pustím
není co odkládat




a my už kujeme plány jak si to vynahradíme jinak

a ještě jsme se s Radek dohodli
že není kam pospíchat
a tak bude dál s námi doma
a pracovat bude opravdu jen malinko
a to z domova





Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět.

Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.



a Vám všem moc za všechno děkujeme
a mějte moc krásnou sobotu

a je prima
že k nám chodíte tak hodně v dobrém pobejt


tenkrát, jako malá...

18. srpna 2016 v 15:56 | verunnka

..... jsem se jdo školy vždycky hodně těšila




já se na konci školního roku těšila i z toho
že jsme už dostávali učebnice do další třídy
a přes prázdniny jsem jich většinu už několikrát i přečetla


i na prázdniny jsem se těšila to je jasné


ale já jsem byla ten typ co měl školu hodně rád
a tak i o prázdninách jsme si s dětma hodně hrály právě na školu
a kdo myslíte
že byl paní učitelka


babička
tak ta to uměla se mnou hodně dobře
a věděla čím mi udělá radost
a tak když jsme šly o prázdninách spolu do města
tak téměř pokaždé jsem se vracela s něčím novým do školy
jednou to byly tužky
a když se nám podařily sehnat ty s gumou na konci
tak to bylo teprve radosti
a což teprve když jsem si v taštičce
co mi babička ušila
nesla voskovky
ale né ty české, ale ty čínské co měly hezčí barvy
to bylo radování a já si toho považovala jako svátosti
jindy to byly pastelky a nebo vodovky
a já
já jsem si všechny ty věci s nesmírnou pečlivostí opatrovala
a střežila jsem je jako oko v hlavě


úplně ale nejvíc jsem se těšila
na půlku srpna
kdy jsme chodily kupovat nové oblečení do školy
nejdřív na řadu přišly trenky a tričko na tělák
pak to byly i nové kalhoty a bunda
a jako poslední boty, bačkory a cvičky

já měla ze všeho vždycky tak velkou radost
a ke všemu jsem pořád čuchla a milovala tu vůni nových věcí
že jsem si to ten den
kdy jsem to dostala
brala sebou i do postele


a pak už chyběla jen třešínka na dortu
a tou byl den
kdy babička sundala se starého šicího šlapacího stroje dečku a kytku
a šla šít

já si k ní přitáhla štokrle
a téměř bez dechu jsem pozorovala
jak vzniká nový pytlík na cvičky a na bačkory
a nové prostírání pod svačinku

jednou se mi moc líbila babiččina nová utěrka
byla na krajích s prasátkama
a víte co babička
utěrku rozstřihla, konce pozašila
a já tak měla dvě úplně nové prostírky s prasátkama

neměla jsem je ale dlouho
Pavlíkovi K. se tak moc líbily, že jedno jsem mu prostě dala
byl to přeci kamarád
a nám bylo krásných osm roků
kdoví jestli si to ještě pamatuje
on mi zas na oplátku dal brčka
ale ne obyčejná
jeho maminka pracovala v mlékárně
a domů mu nosila
taková ta brčka po jednom baléná v papírku
a ta měl teda málokdo
a já si je ani nerozdělala a opatroval jsem je jak tu největší vzácnost


a cvičky ty z předešlého školního roku
tak ty se mnou prožily úplně celé prázdniny
a vždy večer jsem je jen nerada sundávala



jejda
jak já bych ráda cupitala s babičkou za ruku zas někdy do města
je srpen
a tak to bych si cestlou domů určitě nesla něco pěkného do školy .....




a pak v sobotu po obědě by babička vytáhla jehlice
a pletla by pro mě nový svetřík
to aby mi to pak 1. září ve škole slušelo ...




ale to už dávno není pravda



a já Vám všem za nás všechny tady od nás z hor
přeju moc krásné odpoledne
a za všechno Vám moc děkuju




do lesa

17. srpna 2016 v 17:19 | verunnka
jsme se dnes vypravili


venku bylo tak akorát
ani teplo a ani zima
jen zas to sluníčko chybělo
ale nám to nevadilo




dnes jsme si autem vyjeli až nahoru na konec silnice
a Very tak byla přešťastná
nemusela tolik namáhat bolavé nohy
a přesto se dostala do lesa
moc toho sice nenachodila
ale s fanoušem si i přesto trochu zafotily
něco bylo dokonce i v sedě
ale to nevadilo
fotila
a to bylo v té chvíli důležité

a mám prý napsat
že dnes se zaměřila na " dírky"
ty jí šly totiž v sedě fotit náramně

/ ty dírky jsou tak moc malé,
že ani malíček by se Vám do nich nevešel /







a hodně se jí taky líbilo u borůvek, malin a ostružin
to i proto
že mohla zobat







a houby
tak i když ty jsme dneska ani trochu nehledali

jeli jsme do lesa úplně z jiného důvodu

tak nakonec i ty jsme si domů nějaké přivezli


dneska jsem taky naškrobila tu Verunčinu další dečku
co už Vám nestihla ukázat
tak až uschne
ráda Vám ji za Verunku ukážu


a já za všechny od nás
Vám všem moc děkuju
za to jak nám píšete a povzbuzujete nás

je to od Vás hodně milé
děkujeme




ze nás všechny od nás hor





když to budu zítra stíhat
tak se zas spolu vrátíme v čase trochu zpátky




na louce

17. srpna 2016 v 5:36 | verunnka
fotila Verunka někdy v minulém týdnu víckrát

Přeji Vám všem moc krásné ráno a den



jen sluníčko ji nechtělo k tomu posvítit
a tak se rozhodla
že Vám ani fotky neukáže
že za to nestojí

já si ale myslím
že i bez sluníčka mají svoji krásu
a proto je tu máte

























a u nás
tentokrát to nejvíc odnesly Verunčiny nohy
a bolí víc jak jindy

a papula
i když je "pěkně " pokousaná
tak ta už to zas pomalu rozjíždí
tak jak jsme u Verunky zvyklí
a hned už je zas o něco veseleji


mně se včera povedlo to
co už dlouho ne
k večeru mi byla docela velká zima
a proto jsem si vlezla do vany až po okraj plné hodně teplé vody
a ta udělala své
a já pak obýváku na gauči nahned usnula
teprve až něco až po jednácté večer mě vzbudil Radek
že už jdeme spát

to fakt byl pro měl velký luxus
už dlouhé roky spím jen tak napůl
a i v noci napůl ucha hlídám pokojíček

teď ještě v posledních dnech
jsem si k této " službě " přibrala i Radka
a proto včerejších večerních
téměř pět hodin festovního spaní
jsem považovala za naprostý luxus


a my všichni od nás z hor Vám všem moc děkujeme za všechno to co nám píšete
a veřte
že to pro nás znamená strašně moc


 
 

Reklama