Jen tak....

Dobrůtky,dárečky a něco.....

8. února 2012 v 6:00 | verunnka
Tak teď jsem bojovala sama se sebou o čem Vám psát, slíbila jsem Vám psaní o pokojíčku, ale teď jsem plná dojmů ze svátku, tak tomu dám dneska přednost a pokojíček bude zítra.
Hned po ránu mi včera udělal velkou radost taťka jak mi napsal na blog.Normálně jsem nechápala a byla jsem z toho úplně paf Smějící se.
Dopoledne jsme s maminou chystaly dobrůtky, z těch co ještě neznáte / myslím od nás/ to byly mini kremrole
všechny naplněný už jsou ale zbaštěný, tak až zítra naplníme ty zbylé, tak pak je ještě vyfotím
no a největší hit byly mamčiny minidortíčky
úplně úžasný byl ten vrchní krém, do něj mamina přidala karamelový likér
udělaly jsme jich 40 no a zbyly jen tyhle dva, mamka nám slíbila, že si je zas uděláme za měsíc, až bude mít taťka svátek
a dárečky jsem dostala taky moc prima
největší radost mi udělala právě vydaná knížka o hokeji
















kabelka a pásek
a protože mám moc ráda pyžama a noční košilky, tak mě to taky potěšilo


a nezbytnou kosmetiku
a prádelko
a ještě poštovní známky , to když si píšu o autogramy a propisky a blok na povídky co taky ještě píšu jo a ještě úžasný stříbrný náramek se srdíčkama a slonama, ale ten mi teď večer nešel vyfoti, tak snad zítra při dením světlo to půjde.
Tak teď už jsem vykoupaná a pyžamko už mám na soběSmějící se

No jenže já jsem dostala ještě dva dárečky, no jak to napsat, od kamaráda, jenže ten to včera pojal tak, že až jsem se z toho červenala a srdíčko mi bušila jak o závod a tak nějak mě to hřálo na dušičce a víc už nepovím, nebojte později ano, ale teď ne , třeba se pletu a třeba taky ne, uvidímeUsmívající se
tak to jsou ty dva nečekané dárečky, hezké, že




















tak to je všechno, jsem z toho všeho nějaká unavená a ještě si chci chvilku číst z té nové knížky
Mějte se moc hezky a zítra si už konečně ukážeme pokojíček a napíšem víc.
Všem Vám ještě moc děkuju za všechna milá přáníčka, která jste mi napsali. Moc mě to potěšilo a dojalo,jste moc fajn.

Poprvé z pokojíčku,bramborové dobroty a světýlka

7. února 2012 v 6:00 | verunnka
Tak včera večer ten náš internet začal pomaloučku fungovat, sice to občas ještě zazlobilo, alespoň se mi už dařilo po kouskách psát článek a on se mi , i když to vypadávalo, už konečně ukládal a já nemusela začínat pořád od začátku.Smějící se
Hlásím, že pokojíček už skoro bude, teda až na ty hokejové obrázky, které jsem si měla už dávno za úkol nachystat do nových , velkých rámečků. No já si teda nachystala, ale jak asi má mamina pravdu, nebyly to ty nejlepší, tak znovu hledám a hledám nové. Ze šesti už mám od maminy schválené tři a to je úspěch Smějící se.
Všechno to šlo nějak podezřele moc dobře už před týdnem jsme s maminou nastříhaly novou tapetu a víte kdo nám nejvíc pomáhal, no jasně naše Baruška
tady už začínala být z toho všeho unavená a zívala
a tady už se s tím nemazala a na tapetu si prostě lehla.
A jakouže mám tapetu ? Bílosvětlebéžovou a ja vlisová / plastická s přidáním polysterénu, prý i zatepluje a trochu i odhlučňuje/
a tady už je v pátek večer námi otrhaná a připravená zeď, růžová, která tam ještě vykukuje už je minulostí, nahradila ho skořicová s béžovou
Tak to je z pokojíčku dnes vše, zítra už si ukážeme jak se pokojíček dál měnil.
O víkendu jsme samozřejmě museli i baštit, nejdřív to v sobotu byly již podruhé v tom týdnu a na přání ta´tky plněné měšce
k večeři jsme měli bramborovopórkové karbanátky, měli jsme je úplně poprvé a už se s ta´tkou těšíme, až je mamina zas udělá
K svátku jsem měla kromě dárků slíbeno, že pokud to půjde, tak půjdeme na večeři, jenže už je , alespoň u nás dost kýchajících a kašlajících lidí,tak jsme nikam nemohli. Já si mohla teda říct, jaký chci na neděli oběd, no tak jsem si přála knedlíky, zelí a kachnu, a ono to opravdu bylo
a k večeři jsme měli plněné brambory, děláme je taky často, ale tentokrát mamina zkusila jinou náplň a jak jinak, zas velká mňamka
Na všechny tyhle dobroty napíšu recepty zas do sobotních článků a baštách u nás doma.
A ještě něco si ukážem, tuhle mamčinu poličku z obýváku už znáte, občas se na ní něco změní, buďto přibyde, nebo prohodí
v sobotu jsem si úplně náhodou všimla, jak se v lucerničce odráží světlo z lampičky, moc se mi to líbilo, tak jsem to i vyfotila
Tak to je dnes vše a já se jdu těšit, až přijede taťka domů z práce a já dostanu dárky k svátku a budeme mlsat, povídat si a hlavně budeme spolu. Teď skoro každý den jezdí taťka domů z práce strašně dlouho, to kvůli těm mrazům, mají strašně moc práce, nestíhají rozmrazovat zamrzlé vodovodní trubky a topení. včera dokonce rozmrazovali celou školu, která zamrzla, protože v rámci úspor v ní v sobotu ani v neděli ani trochu netopili. Dneska slíbil, že přijede domů kolem šestý, tak už se moc těším. Já vím, on už je taťka takový, on když má chlapy ještě někde v práci dlouhu do noci, tak jim tam třeba ještě večer v devět veze od nás termosku s čajem nebo kafem a nějakou tu buchtu od maminy. A ještě něco o taťkovi, v pátek mu volal někdo kvůli práci, že by měl zájem, že nemá práci a že je instalatér a že by chtěl u taťky dělat. Taťka by ho na přímluvu známých, kteří nám předtím volali, vzal, ale tomu někomu byl nástupní plat za měsíc asi 26 tisíc málo, nechápu, když nemá práci a tohle se mu nezdálo, ještě taťkovi se skoro vysmál, že za takovou almužnu dělat nebude. Bylo mi taťky docela líto. Ježiš, to jsem se zas rozkecala.
Takže mějte se hezky a zítra zas kousek, teď už z nového pokojíčku.

A trocha pro zasmání :

Proč to mají psi lepší než lidi :

* Nikdo od vás nečeká, že se budete každý den koupat.
* Když vás někde svědí, klidně se podrbete.
* Špatné jídlo pro vás neexistuje.
* Kost ze zverimexu vás zabaví na celé hodiny.
* Když vám narostou chlupy na neobvyklých místech, nikdo si toho nevšimne.
* Můžete proležet celé dny bez obav, že vás někdo vyhodí.
* Když dáte cizímu člověku hlavu do klína, nemáte z toho problémy.
* Stále máte radost, když vidíte stejné lidi.

Hlásím se z kraje kde lišky dávají dobrou noc......

6. února 2012 v 17:03 | verunnka
Nevím, jestli se mi to podaří zveřejnit,po několika marných pokusech, kdy od včera internet chvíli jde a pak zas dlouho ne a nikdo neví proč, já se už snad dvacetkrát snažila vložit článek a pokaždý marně, tak snad teď.
Mám pro vás spoustu dobrot z víkendu, postupně i fotky z mého pokojíčku, jak se klube z holčičího do " velkého".
Vytapenováno bylo hned a teď šijeme nové potahy na polštářky, nové závěsy, měníme rámečky, rozloučila jsem se s několika plyšákama , naopak přidala dospělácké ozdoby a už se pomalu blížíme do finále.
Nebudu to nijak pokoušet a zkusím zveřejnit aspoň tenhle mini kousíček.
Naše osvícení domečky znáte pouze z večerních fotek,
tak teď jedna denní, kdy jsou vidět i jinak než jenom svítící okýnka.
Mějte se moc hezky a já se budu snažit protlačit na blog článek na zítra.

Stromy, fontány a narcisky

5. února 2012 v 6:00 | verunnka
Ve čtvrtek, jak jsem maminu pověřila focením ve městě, tak ještě udělala pár fotek u nás před domem na louce. Zaujaly ji stromy v kontrastu se sněhem a nebem.
Nejdřív to byl stříbrný smrk, ten už měl málem na mále, před pár lety, při bořce na něj spadl topol, do kterého uhodil blesk, asi čtvrtina smrku se ulomila. Technický ho tenkrát chtěli pokácet, ale nakonec si to rozmysleli, no a smrk si to spokojeně roste dál a ani mu nevadí, že nemá svoji původní špici
den předem si na louce, mráz nemráz, hrály děti no takhle si tam nanosily kousky zmrzlého sněhu a z větviček stavěly domečky, jé já chci být zas malá, taky jsem ráda stavěla domečky z klacíků, kamínků,větviček, kapradí.......
možná v létě na zahradě,.......že bych si mohla zkusit, jestli jsem to nezapoměla, les máme hned za chatou, takže tam je větviček, klacíků a šišek habaděj.........jo postavím si ho jen tak pro radost a pro vzpomínku, vždyť na tom není nic špatnýho...
a tady je ještě jeden strom z naší louky
Včera večer,když jsme dodělali u mě v pokojíčku, tak naši jeli odvézt k taťkovi do práce do kontejneru pytle se starýma tapetama a mamina ukecala taťku a vzali to kolem fontán a mamina Vám je vyfotila
Ta první je na kruháči i Lidlu
a druhá je na kruháku u Alberta
a ještě pro připomenutí ta u nás a to je kruhák u Billy
všechny tři jsou přes léto vodní fontány a tak jako teď v zimě je každá jiná. Ještě mě napadlo,že až půjde mamina k paní zubařce s výplatama, tak když to půjde, tak půjdu s ní a když budou ještě mrazy a já budu muset zůstat doma, tak dám mamině foťák, aby vám vyfotila, jak vypadá teď v zimě kytičkový drak na kruháku na Polské.

V pátek nám přibyly doma další kytičky a to narcisky
tak a tady je žlutý hyacint, tenhle nám roste nějak pomaleji, ten bílý nám do týdne vykvetl, no a tenhle je o poznání línější, takhle vypadá v den šestý u nás doma, ale konečně už je vidět víc květ
tak a to je dnes vše, píšu to v sobotu večer a už se mi chce spát. V pátek jsme čekali s maminou, až přijede taťka z Prahy, říkal, že bude doma kolem desáté, ale v Praze začali dýl a ještě cestou domů zůstali stát dost dlouho v koloně a tak přijeli až v jednu v noci,pak nám ještě vyprávěl / dovezl mamině krásnou halenku s vestičkou/ jak se teda jeli podívat do obchodu, když měli čas a tak o všem ostatním povídal, no a my se dostali do postele až ve dvě v noci. Takže, teď opravdu už se mi klíží očka a já na to skoro nevidím. Tak mějte krásnou neděli, to já si budu dorovnávat věci do pokojíčku a něco vám i vyfotím.
A ještě něco pro zasmání :
Pravidla pro výchovu psa
1. Pes nesmí do domu.
2. Dobře, pes smí do domu, ale jen do vyhrazených prostor.
3. Pes smí do všech pokojů, ale nesmí se dotýkat nábytku.
4. Pes smí jenom ke starému nábytku.
5. Tak jo, pes smí na nábytek, ale nesmí spát s lidmi v posteli.
6. OK, pes smí do postele, ale jenom když mu to dovolíte.
7. Pes smí do postele kdy si vzpomene, ale nesmí pod pokrývku.
8. Pes smí pod pokrývku, když je pozván.
9. Pes smí spát pod pokrývkou každou noc.
10. Lidé se musí psa dovolit, když s ním chtějí pod pokrývku.
11. V noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden pes.
12. Dobrá, tak tedy dva psi, ale nikdy víc.
13. No...

Morový sloup,salát a panenky

3. února 2012 v 6:00 | verunnka
Včera u nás byl po ránu zatím největší mráz, před sedmou hodinou jsme měli -19,6 stupňů, pak se začalo pomalounku oteplovat, nejtepleji bylo -12,3 a pak už to zas padalo,jsem zvědavá jestli se dostaneme pod dvacítku. Včera to bylo ještě o to horší, že celý den pofukoval vítr, silný sice nebyl, ale i tak v tom mrazu to bylo nepříjemné. Hned po ránu byla mamina na nákupu v Bille a říkala, že už dva dny nedostali ovoce a zelenini, protože nemají zateplený auta a mají strach, že než by s tím k nám dojeli, tak by to pomrzlo. Odpoledne šla do města znova, něco potřebovala zařídit a tak jsem jí opět vyzbrojila foťákem / a já měla doma chvíli klid Smějící se/.
Mamina se snažila, nejdřív vyfotila z jedné uličky pohled na starou radnici
Radnice už slouží jen ke slavnostním příležitostem, ke svatbám,vítání občánků, v přízemí bývají výstavy a je tam Info centrum.
Pak popošla kousek na stranu a do foťáku se ji k radnici vlezl i kostel
říkala mamina, že v těch uličkách, kam se nedostalo sluníčko a kde profukoval vítr, byla opravdu velikánská zima.
Teď jsem si uvědomila, že tady jak mamina fotila, tak po levé ruce je jeden z těch dvou, ten menší krámek řezníka Šrola, kam mamina tak ráda chodí.
A tady už jsme na náměstí, morový sloup už jsem vám ukazovala v létě
a mamina dnes vyfotila jenom jeho špičku a nebe Smějící se
takhle krásně modré nebe dneska bylo
a tady už je kašna na našem hlavním náměstí, které se jmenuje Krakonošovo , no a na kašně je právě Krakonoš
teď je celá kašna plná sněhu, náměstí je od sněhu vyčištěné, ale kašna dokazuje, jak hodně u nás chumelilo

a tohle je pohled od kašny přes náměstí na kostel
No a taky bych měla přidat něco z kuchyně Smějící se.
Taťka jede dnes do Prahy, jede až odpoledne a s ním i dva pánové od taťky z práce. Taťka jede podepisovat smlouvy a ti pánové s ním jedou proto, že oni tam tu práci pak tam budou dělat, tak aby to už zrovna viděli, kde to je. No a taťka poprosil maminu jestli by udělala bramborový salát, že až pojedou domů tak někde za Pranou je jedno moc prima občerstvení a že tam mají moc dobré grilované klobásy, no a k tomu by se ten salát hodil.Takže mamina vše potřebné navařila
pokrájela, pomíchala, já ochutnala, mamina rozdělila každámu do kelímků a taťka byl moc spokojen, však mamině včera dovezl višňovou studentskou pečet S vyplazeným jazykem, on věděl, že mu to mamina připraví. No však to byla sranda, mamka na taťku že jestli by prý nechtěl, aby u něj v práci po ránu provozovala kantýnu ? No taťkovi se rozsvítili očka a úplně byl nadšený, mamina si dělala srandu, no a taťka ten by to bral hned Smějící se. Prý no to by nebylo špatné, domácí aspiky, salátky, koláčky,domácí gulášová polévka, nebo kulajda, domácí sekáná.... no ten toho najmenoval Smějící se.
No jenže denně vařit a chystat pro 30 lidí, tak to už by byl záhul, ale vím, že by to maminu bavilo, jenže to nejde, ona má své práce taky víc než dost a ještě nás dva a BaruškuSmějící se. Ale taky vím,že se toho nápadu taťka jentak nevzdá, to už ho znám.
A ještě naposled vám ukážu fotky mé růžové zdi v pokojíčku, zítra už bude taková smetanová, už se moc těším
a tady je i malinká část mých panenek s porcelánovou hlavičkou
ze všech těch mých panenek mám nejraději tu vlevo. Dneska už se všechny postěhují do krabic,pak s maminou sundáme poličky, strhneme tapetu a až taťka večer přijede / říkal, že kolem desátý by mohl být doma/tak bude koukat, jaký jsme holky šikovný Smějící seSmějící se.
Dneska to bude vše, mějte se moc hezky a krásně si užijte víkend.
Na zítra jsem pro vás připravila recepty z tohoto týdne, tak třeba si něco vyberete jako motivaci.
a ještě něco pro zasmání :

Muž musí:
- zasadit strom,
- postavit dům
- a zplodit syna.

A žena musí:
- ten strom zalévat,
- ten dům uklízet
- a celou dobu vařit a starat se o ty dva Smějící se

Pro Maminku

2. února 2012 v 16:03 | verunnka
Maminka má hodně ráda písničku od Jarka Nohavici ztratil jsem kometu .....
Maminko tato písnička je pro tebe mám tě moc moc ráda zato co pro mě děláš !! .. Moc si toho vážím ... Jsi nejlepší mamka na světě .... Děkuju , že jsi .... Máme tě s taťkou a Barouškou moc rádi ♥♥♥♥ :-)


Středa v kuchyni,hyacint a svícínek

2. února 2012 v 6:00 | verunnka
Včera ráno naši vstávali zas o půl páté,taťka potřeboval být v práci před šestou. Venku byl velký mráz, něco přes 18 stupňů, naše Baruška ani nechtěla na procházku, jen se vyčůrala, obrátila to a mazala domů. Já jsem vstávala taky brzo, někdy po půl sedmé, no a to si naše madam vzpoměla, že chce ven kakat. Tak jsem uprosila mamku, abych s ní mohla já, vždyť to bylo jen na chvilku, no a tak jsme šli.
jenže, copak ona se chtěla vyfotit, nééééé. Mazala na to svoje kakací místečko a honem domů,přece tam nebude mrznout. A víte co jsem udělala já, nasnádala se a šla si ještě chvilku do postele číst .Smějící se
Teď koukám jak mi od blesku svítí boty. No o tom jsem vám ještě asi nenapsala, takže poslouchejte, boty a já, tak to je taky něco. Jak jsme menší / 152 cm/ tak mám i menší nohu, ale já ji mám opravdu menší, mám velikost č. 32 - 3.
A ke všemu ještě širokou nohu přes prsty a vysoký nárt. Tak a teď sehnat boty pro mě je někdy horor. Velikostí mám nohu ještě dětskou, ale já už opravdu nechci boty s krtečkem nebo Barbie Smějící seSmějící se. Vždycky teda něco seženem, ale je to horor.Smějící se Nejhorší jsou asi letní boty, no a proto / a to není z rozmaru/ mám většinu letních bot z Itálie,tam i dětské boty vypadají jako dospělé.
Včera mamina byla hodně v kuchyni a tvořila dobrůtky, nejdřív udělala kuřecí nugetky / obalovací směs prodávají v Bille a mají ji u strouhanky/ a ze zakysané smetany, česneku,soli a pažitky k tomu omáčku, čekali jsme návštěvua tak to každému takhle nachystala samostatně do misek
a ještě udělala pikantní salát ze zelených fazolek , je to moc dobrý a recept vám napíšu taky v sobotu/ jéžiš v sobotu to už vypadá na celou kuchařskou knihu Smějící se/
a aby toho nebylo málo, tak ještě , ale to už jen pro nás udělala aspik podle Alis / mám ji v oblíbených/, tady ještě není zalitý želatinou. mamina tam akorát navíc přidává ještě trochu pochoutkovýho salátu zabalenýho do šunky. Misky na něj koupila i s víčkama u paní Matějkový a dělá to do nich a taťka to pak má na svačinu do práce.
A včera jsem Vám taky vyfotila žlutý hyacint, roste jak z vody, ale ne květ, ale jen listy. Ty jsou už za ty tři dna co ho máme dvojnásobné, ale květ se krčí pořád dole mezi nima.
mamka taky chodí do květinářství vyhlížet krokusy v pucláku, má je moc ráda a říkala paní prodavačka, že snad koncem příštího týdne už by je měli mít.
Taky jsem vám slíbila , že vyfotím sýkorky jak chodí na lůj, co jsme jim přivázali na strom, jenže, do rána se lůj ztratil, asi kočka od sousedů. Takže zítra jde mamina do města, koupí nový a my ho musíme přivázat tak, aby ta potvůrka už na něj nemohla. Dáme ho na nějakou slabší větvičku .
A včera večer, když odešla návštěva, tak jsme si pustili jen potichu rádio, všechno velký pozhasínali,nechali jsme svítit jen svíčky a pár malých lampiček a bylo to prima.
a dneska pokud nás nepřekvapí nějaká nečekaná návštěva, tak budeme s maminou smažit koblihy a vrtáky - ty má moc rád taťka, já zas víc koblihy a je mi jedno jestli jsou s marmeládou nebo nugetou. Taky chceme ozkoušet ty koblihy uprostřed vykrojené a polité polevou jako mají u mekáče, tak uvidíme, jestli se nám povedou Smějící se.
Dneska už taky mamka donese krabice, do kterých naskládámee věci co mám na poličkách na té zdi, co budeme tapetovat, jé já už se těším.
tak mějte se hezky, nikde mi neumrznětě a zítra už je pátek
a zas něco pro zasmání Smějící se:

Proboha, oni mě naklonovali Smějící se

jak mamina fotila mráz , levharti a sluníčko

1. února 2012 v 5:21 | verunnka
Včera ráno u nás mrzlo až praštilo,bylo necelých osmnáct stupňů a bude asi hůř. A protože mamina musela do města na celnici s tiskopisama na spotřební daň a celnice je až u parku, tak to je přes celý Trutnov, tak se nabalila jak na Sibiř, dostala ode mě foťák a měla za úkol fotit. Tak a to už je cestou do náměstí, to šedé u radnice je podle maminy mráz, byl tak silný, že ho bylo i " vidět". A ještě Vám k té fotce něco napíšu, ta velká budova vlevo pod starou radnicí,tak to je škola, tak chodila mamka do základky, teď z toho je z části druhá odloučená bodova gymnázia a z části anglická soukromá mateřská školka. A ta budova hned pod školu, jak z ní vykukuje jen roh tak to je trutnovská hlavní pošta,ještě máme několik pošt ve městě, ale to už jsou jenom pobočky. A tady napravo to moderní se sloupama, tak to je obchodní centrum, je dlouhé skoro přes celou spodní část pěší zóny a světě div se jsou v ní pouze jenom jedni vietnamci, jinak samé normální obchody / elektro, drogerie, domácí potřeby,hračky/, obchůdky - třeba papírnictví paní Matějkové, kavárna, sauny,banka , ale i veřejné WC. Smějící se
Jak vidíte, sněhu je stále všude dost i když se technický služby snaží a sníh alespoň ze středu města odvážejí buďto do řeky nebo za město.
O úrazu levhart, kdy mu ulomili ocas, jsem Vám už psala a mamina ho včera i vyfotila. Chtěla jsem ho fotit už dřív, ale nešlo to, levharti byli tak zasypaní sněhem, že nebyli ani vidět. Měsstký úřad, ale využil možnosti poslat na úklid sněhu do ulic i občany, kteří jsou vedeni na úřadu práce, ale pracovat se jim nikdy nechtělo a ani asi chtít nebude. Takže vyfasovali lopaty a hrabla a i oni také odklízejí sníh a jak panečku u toho nadávajíSmějící se. Ale i díky nim se levharti dočkali a byli vyhrabáni ze sněhu a tady jsou
a tady už je celá smečka, je zvláštní to, kam mají jakoby našláplo, jejich cesta vede směrem na hory a já bych řekla, že půjdou spíš na jih Smějící se
a ještě něco k téhle fotce, tady před tím velkým smrkem stával kdysi podstavec a na něm byl tank,ale to už já nepamatuju, to už jsem viděla jenom na fotkách. a ta velká budova to bylo dřív ONV / jsem se zas musela jít na to zeptat maminy/ a teď tam je Úřad práce, státní zastupitelství, bytový podnik a bůhví co ještě- je to spousta jiných kanceláří - no však co okno to kancelář Smějící se. A napravo vykukuje autobusové nádraží.
Celý den byl velký mráz, ale také celý den svítilo krásně sluníčko. Nám do obýváku svítí den ode dne víc a víc a je to moc příjemné
Dneska mamina hodila dopis pro Růženku, na adresu na jednu její dceru, u které teď udajně je, tak snad jí to dají, budeme čekat a těšit se . Máme i telefon na ní, to když byla Růženka ještě doma, tak kdyby se s ní náhodou něco dělo, tak abychom mohli její dceři volat / dali nám ho v létě po té povodni co Růženku postihla/. Tak mamka tam chce zkusit zavolat, třeba se poštěstí a dají nám jí k telefonu. Uvidíme.

Odpoledne jsem si hrála a Baruškou, kachnu co si našla už před vánocema, jsme jí přivázala na mašli a šidila ji tím, nejdřív dělala, že jí to nezajímá a pak řádila jak divá a moc jí to bavilo Smějící se
K obědu jsme měli novinku : plněné měšce, byla to veliká dobrota a recept vám dám zas v sobotu
akorát se mi to nepodařilo vyfotit na talíři. Když taťka přijel k obědu a mamina to nabrala, tak to tak krásně vonělo, že jsem na nějaké focení úplně zapoměla.Smějící se
Ctěla jsem vyfotit druhý den žlutého hyacintu u nás, ale do rána povyrostly jenom listy a květ se v nich úplně ztrácí, tak snad zítra už bude vidět trochu víc. Taky ostošest sypeme ptáčkům do budky a uvázali jsme jim na strom, u nás před domem, dva kusy loje a jak si panečku sýkorky dávají- jo to mám úkol na zítra-vyfotit je.
A protože je období masopustů a k nim patří kromě zabíjaček i koblihy, tak se s maminou na ně asi na čtvtek chystáme.
Máme osvědčený recept z kuchařky od paní Zázvorkové a recept vám určitě taky napíšu.
Tak to je dnes vše a ještě , tak jak už začíná být zvykem přidáme něco navíc pro pousmání :

myslíte, že bude u nás taky takhle mrznout ? já doufám, že ne Smějící se

Když jsme tenkrát malovali, žlutý hyacint a plněná paprika

31. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
No a protože se blíží sobota, kdy budeme už dělat u mě v pokojíčku a já mám tyhle akce , ani nevím proč, opravdu moc ráda a tak Vám ukážu pár fotek z dřívějška. Náš byt byl původně 2+1 s velkou dvojitou chodbou, tak jak jsem postupně rostla,tak naši postupně byt předělávali. Nejdřív se kuchyň přestěhovala na jednu z chodeb a je tam vlastně dodones, takže mamina se směje , že má kuchyň jak ve vlaku, úzkou a dlouhou Smějící se.
Z původní kuchyně jsem měla nejdřív já pokojíček, ale jak jsem dál rostla, tak naši rozhodli, že si tam přestěhují ložnici a já s pokojíčkem se nastěhuju do jejich původní ložnice. To byla tenkrát velká akce, dva pokoje vymalovat, část vytapetovat a navzájem prohodit nábytek. Jéžiš, to byl tenkrát doma bordel, všude bylo něco a ani chodit se pomalu nedalo, ale já byla šťastná moc mě to bavilo. Tenkrát ještě taťka dělal na směny/dělal v elektrárně vedoucího směny/ ráno přišel z poslední noční a šel si na chvilku do devíti lehnout, mamina tenkrát chodila na dopoledne pracovat do jedné firmy a tak jsme byli s taťkou sami doma. No jenže , já taťkovi zaklapla budík a rozhodla jsem se pokračovat sama. Bylo stěstí, že taťka slyšel, zacvaknutí budíku a po očku mě pozoroval, no a takhle mě už načapal, já ještě v pyžamku / ale pozor, rukávy jsem si na to vyhrnula/ tapetovala a moooc mě to bavilo Smějící se
Však jsem tady pěkně vyjukaná, jak mě taťka nachytal.
No a tady už jsme spolu s taťkou, já už převlíklá,učesaná a dokonce mi taťka udělal i papírovou čepici.
Vše tenkrát dopadlo, tak jak mělo a víckrát už jsme takovou změnu nedělali. I když pořád bylo co dělat, nejdřív to byla výměna oken, pak dveří, potom jsme dělali komplet koupelnu, pak záchod, plovoucí podlahy a pořád něco. Teď snad jsme ve stádiu, že vše je hotový, tak snad nás sousedé nad námi nevyplaví.Smějící se
Tak a zas trochu něco jiného, včera mamina koupila hořkou čokoládu a postrouhala s ní řezy i když předtím tam už dala kakako a takhle ta dobrota teď vypadá / recept dám v sobotu/
a ještě jednu dobrotu mamka včera dělala, našla v lednici zapadlou, takovou už povadlou červenou papriku, a tak ji naplnila mletým masem a dala upéct do trouby a takhle to vypadlo
recept na ní napíšu taky v sobotu, taťka se nastačil olizovat, jak mu to chutnalo a smál se, že má mamka častěji zapomenout v lednici papriku, aby zas mohla udělat tuhle dobrotu.
Bílý hyacint, jsem Vám už v neděli ukazovala, do rána nám ale pod svojí tíhou prasknul a tak od včerejška máme nový, tentokrát žlutý, tak uvidíme jak bude vonět a zda mamina po něm bude kýchat nebo ne
tady má zatím malé sotva viditelné poupátko, tak jak postupně poroste, tak vám ho budu ukazovat Usmívající se

Jéjeje, to jsem se zas rozepsala, takže už raději končím a pokračovat budeme zítra.
Mějte se moc hezky, hodně se strojte a ještě vám přidám něco pro zasmání a tom, jak lidé různě vnímají teploty vzduchu

+ 18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+ 10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové pěstují kytičky.
-1°C Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
- 4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.
- 8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
- 18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
- 21°C Pokud vůbec dostaneš psa na vyčůrání ven, musíš ho potom ukopnout.
- 22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
- 27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
- 38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
- 43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
- 60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
- 70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí.
- 75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou naprdlí.
- 268°C Hélium zkapalnělo.
- 273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus,žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.

Baruška,koníci,mňamky,hyacint a Je suis Malade

30. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Neděle byla u nás taková hodně pohodová, taťka sice musel chvíli pracovat, dělal nějaké rozpočty co v týdnu nestihl.Sám se díví,že na to, že je leden mají tooolik práce, je pravda, že taťka se tomu hodně věnuje, ale za ty roky co to dělá, tak nikdy v zimě neměli tolik práce co teď, dokonce musel ještě dva pány přibrat. A tady jsem využila chvilku, když šel taťka telefonovat , nechápu, proč nejradějí telefonuje ze záchodaSmějící se
když to měl hotový, tak se usídlil v křesle a naše Baruška toho hned využila, vlezla si k němu a pak u taťky takhle chrupala
taťka koukal na Markíze na Vinetua a ona celou tu dobu takhle chrupala.
My jsme zatím s maminou upekly jahodové řezy, taťka je má moc rád, však když byl s maminou v sobotu nakupovat, tak to byl právě on, kdo přidal do vozíku jahody, tak a tady už jsou řezy těsně před dokončením
jenže, mají být ještě postrouhaný hořkou čokoládou, no nejsou Smějící se. Jak nám mamina v neděli před dvěma týdny padla únavou a my ji už v podvečer uložili, tak nás pak s taťkou honila mlsná a u mamky v pečení jsme našli hořkou čokoládu, no a o jejím osudu bylo jasno Smějící se. Jenže jsme to mamině zapoměli říct, mamka si dnes pro ni šla - a ona nikde Smějící se.
Takže buchta navrch místo čokolády dostala kakao a teď už čeká v lednici, až se trochu uleží a my do ní budeme moci zajet nožem Smějící se
mamina si doma trochu hrála a takhle to dopadlo, koníci přiklusali k sobě a dostali ještě srdíčko
k večeři jsme měli bramboráky a koukali jsme přitom na Černý Barony, je to jeden z mála filmů, který nám nevadí, že ho dávají tak často. Úplně úžasný v tom filmu je pan Donutil a jeho skvělé hlášky Smějící se
Bílý hyacint, který jsem mamině koupila na radu Blanky nám už kvete a světe div se mamina po něm nekýchá. Opravdu voní jen úplně jemňouce a tak se mamina už chystá na další .Blanko moc díky za radu.
Tak to je dnes vše a zítra si napíšem o tom, jak jsme doma malovali a já když byla malá , jak jsem pomáhala.Blíží se totiž tapetování mého pokojíčku, tak to bude tak trochu i o tom.
ještě jsme včera odpoledne stihli chvilku krasobruslařskou exibici a zrovna jezdil Pluščenko a jezdil na mojí oblíbenou písničku a tak Vám ji sem pro potěšení dávám, doufám, že nebude zlobit blog a vám se ukáže ta správná písnička
Mějte se moc krásně

Růženka, oběd, kytička a rybičky

29. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
včera jsme se dozvěděli velmi smutnou věc, Růženka už se nám domů asi nevrátí.Mamině to totiž nedalo a Pražáků se na ní zeptala.Po té prodělané chřipce je prý velmi zesláblá, skoro ani nechodí a nemá chuť do života. Tak prý už ani proto ji sem k nám nemohou přivézt. Tak nějak trochu máme o tom všem pochybnosti, nezdá se nám, že by Růženka nebojovala a nechtěla žít, známe jí, ona je velká bojovnice, ona by to jentak nevzdala, máme strach, jestli ji nějak slovem neublížili a TO jí pak nezlomilo. Navíc když vidíme, jak se u ní na "zimním bytě " víc a víc zabydlují a střídá se tu jedna lyžařská návštěva za jednou.Zamračený
Tady jsme s Baruškou, když jsme se chystali ven a ty dveře jsou k Růžence,
moc prosím, aby zas byla doma a já si k ní mohla odemknout a donést ji nějaké dobrůtky co mamina pekla a chvíli u ní zůstat a poslouchat její vyprávění.

A tady se mi podařilo vyfotit maminu, když bylo u nás ráno - 16 stupňů a ona se chystala do města.
Jak sama říká, v tuhle chvíli jde paráda stranou a teplíčko je přednější.

Včera jsme měli k obědu zas velkou dobrotu-ražniči z kuřecího masa
recept na to Vám zas nachystám jako samostatný článek na sobotu

Jak už jsem Vám několikrát psala, tak víte, že naši chodí v sobotu ráno do Billy spolu na nákup.No a dneska kromě jídla přinesli i tuhle kytičku. Jmenuje se Euphorbia, jé já nejsem tak chytrá, to jsem si přečetla na cedulce, co v ní byla zapíchlá. Má jednu zvláštnost a to skoro dvoucentimetrové trny
a tady už je na jejím novém místě v obýváku na stole
a protože mě pořád vrtalo hlavou, jak vám vyfotit rybičky v akvárku, tak jsem to pořád zkoušela, až jsem na to přišla.
Nastavila jsem foťák na fukci sportSmějící se a pak už to šlo samo
taky mě to mohlo napadnou dřív, že to jak se hýbou je pohyb a pohyb je vlastně sport Smějící se
A včerejší večeři, tak tu jsme měli úplně jednoduchou dobrotu, ráno mamina koupila teplý chleba a my ho pak večer měli s vajíčkovou pomazánkou
tak a to je dnes vše a protože se blíží vysvědčení, tak něco malého pro zasmání

Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: "To, že máš 3 z lovu chápu, jsi ještě malý. Ale, že si propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!"

Náměstí, řezy a není telefon jako telefon....

27. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Dneska začnu fotkou ze středečního podvečera. Celou středu bylo i když mrazivo, tak nádherně slunečno a je už opravdu znát, jak je sluníčko den ode dne výš a výš, ještě před pár dny bych to takhle vyfotit nemohla, protože sluníčko by tam prostě nedosvítilo. Je to už pro Vás známý kopec Humlák, ale tentokrát z okna naší ložnice.
Moc se mi líbí, jak je sníh od sluníčka nádherně žlutý.
A další fotka je ze včerejšího rána, někdy po půl deváté, to už mamina byla ve městě a protože já v těchto mrazech ven po ránu nemůžu, až dýl - neudýchala bych to, tak jsme mamině dala foťák a pověřila jí, aby něco zimního vyfotila. Takže naše zachumelené náměstí
A ještě něco Vám na maminu prozradím - no to dokáže zas jenom ona Smějící se
Jak šla včera ráno do města, tak se ještě předtím dívala na poštu v PC, pak se oblíkla a šla. Z města si potřebovala zavolat taťkovi, šáhla do kabelky pro telefon a místo něj vytáhla myš k PC. Smějící se Stalo se to tak, že myš k PC má mamina červenou a telefon má taky červený, tak prostě ráno nekoukala, vzala něco červenýho, jenže smůla místo telefonu to byla myš.
No dobrý, však jsme si ji s taťkou pak celý večer dobírali.
A ještě něco provedla a zas v tom byl telefon, pekla nám k večeři housky, udělala kvásek a v tom jí někdo volal, potřeboval něco poradit a tak to bylo na dýl. Mamka mu to dohledávala v PC a pak mu to volala zpátky.
Když dovolala, tak za chvíli jsme slyšela z kuchyně " Hrnečku dost " utíkala jsem se podívat, no a samozřejmě kvásek si to vesele vykvasil, hrníček mu nestačil a už si to hrnul na kuchyňskou linku.
ještě ho ale dost v hrnku zbylo a housky tím pádem pak vykynuly tak jak měly a byly moc dobré, ty bochánky byly plněný šunkou a sýrem
Původně tenhle týden jsme měli dělat můj pokojíček, ale protože jsem lajdák Smějící se a nestihla jsem si připravit vše co jsem měla , tak se to odkládá na příští týden. Protože v pokojíčku nesmím lepit nic na zdi, tak mi mamina koupila veliké rámečky A 3 / dosud jsem měla jen menší/ a já měla za úkol si do nich najít to co do nich chci dát, stáhnout to do flešky a skočit si s tím k panu Lhotákovi a nechat si to u něj vytisknout. Všechny tyhle věci dělá na počkání a ještě si přitom s Vámi povídá a lecos vám poradí. No jenže já se na to vyprdla, takže mám smůlu, musím čekat až do příštího týdne, moje chyba . A to už máme i tapetu / béžovou vlisovou/koupenou a rozstříhanou na jednotlivé pruhy, no třeba ještě naše ukecám, udělám na ně psí oči a oni obměkknou Smějící se
Včera zas mamina pekla taťkovi plech s mňamkou do práce, zas čekal nějakou velkou návštěvu a s ní důležité jednání, tak si zas u maminy objednal něco dobrýho. Mamku napadly Míša řezy, hlavně jsou rychlé a taťkovi se dobře převáží. Takže tady jsou zas trochu jinak nazdobené než minule.
Včera navečer se zatáhlo a malinko zas přichumelilo a tak zas je všechno krásně čistě bílé. A taky se mi moc líbí, že se u nás letos už nesolí chodníky . Jetě vloni solili a to pak Baruška vždycky měla bolavé tlapičky. Měli jsme i boty od toho zničený a i na domech to bylo znát, když se k nim nahrnul ten posolený sníh, tak pak tam kde se opíral o dům, měla omítka světlejší barvu. Letos už jenom sypou štěrkem a to je fajn, občas se teda dostane nějaý ten kamínek Barušce mezi polštářky v tlapičce, ale to se lehce vyndá, a není to tak jako když měla vždy do dlouhé zimě polštářky úplně bolavé.
Tak a to už je dnes vše, mějte se všichni moc krásně, pokud máte volno, tak užívejte víkend - prý má trochu všude chumelit, tak se snad dočkáte i tam, kde ještě sníh nemáte.
P.S. a protože je zítra víkend, tak se prosím, tímhle řiďte :

Deset důvodů proč odpočívat :
1. Přemíra odpočinku ještě nikoho nezabila.
2. Práce je únavná a je třeba si na ni dávat pozor.
3. Pokud tě něco unavuje, dovol to udělat někomu jinému.
4. Miluj postel svou jako sebe sama.
5. Pokud tě přepadne chuť pracovat, počkej do výplaty,ona tě přejde.
6. Co máš vykonat dnes, nechej na pozítří, získáš dva dny volna.
7. Odpočívej ve dne, abys mohl v noci klidně spát.
8. Práce zušlechťuje, odpočinek obšťastňuje.
9. Vidíš-li někoho odpočívat, neváhej a pomoz mu.
10. Člověk se rodí unavený a žije jen proto, aby si odpočinul.

od Šárky, srdíčko od srdíčka.....

25. ledna 2012 v 13:17 | verunnka
Tak teď mě opravdu dojala Šárka / Šavrda, mám jí v oblíbených/,vyšila nádherné srdíčko a mezi mnohými ho věnovala i mě

Šári, moc děkuju, moc, moc si toho vážím i proto, že je vyrobené a jedinečné, děkuji Ti za něj.

Hyacint, salát a zase ten sníh

25. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Na radu Blanky, kdy mamce vadí na kýchání barevné hyacinty, jsem mamině ve městě koupila bílý.Ten jsme ještě nikdy neměli, vždycky jen fialový a růžový, no a právě po nich se mamina mohla vždy ukýchat, ale touha si je koupit byla vždy větší a tak kýchala, kýchala a kýchala a i přes to se z hyacintu radovala. Tenhle bílý prý tolik nevoní, tak uvidíme
v sobotu, když byl taťka s mamkou na nákupu, tak ho v Bille zaujala nakládaná, strouhaná červená řepa, tak si ji koupil. Mohu jen doporučit, je opravdu moc dobrá, akorát ochucená a měkká. Snědli jsme ji na posezení. V pondělí ji mamina koupila znova, to proto, že si vzpoměla, že babička Věrka z ní dělala salát, vrhla se tedy do kuchařky po ní a salát tam objevila a byla to taky moc dobrá a zdravá změna.
a včera si mamina udělala ještě jednou radost, stavily jsme se spolu v Dáje a mamina si ještě koupila , teď nevím jak to nazvat, džbánek, puclák, hrnek - nevím Smějící se
teď už v něm " bydlí" nový petrklíč, a to vám ukážu zítra.
No a sníh, ten stále přibývá sice už jen po troškách, ale už máme na rozdávání ve velkém Smějící se
tak to je včera ráno u nás před domem, už nebyla konečně čvachta a já si mohla vzít semišový kozačky navrchu s kožíškem, no však už jsem se na ně těšila Smějící se
a to je u Billy, snažila jsem se na tu kupu vylézt, nakonec jsem to vzdala Smějící se
a takovéhle mantinely sněhu jsou už všude u každé silnice a chodníku, pro maminky s kočárkem je kolikrát problém přejít z jednoho chodníku na druhý.
A ještě vám ukážu včerejší oběd, měli jsme brambory, grilovanou rybu a mamina k tomu ještě ugrilovala zeleninu . A byla to velká dobrota a hlavně zdravá, recept vám taky dám - jéjej to bude v sobotu receptů Smějící se
no a naše Baruška zazimovala jako medvídek, tohle je ráno o půl sedmý, když naši snídali, tak ona si klidně v ložnici chrupala dál
tak a dnes pomalu končíme, jo a ještě bych zapoměla, už máme doma opravený noteboak, opět to byl porouchaný harddisk, zas nám ho vrátili úplně " čistý" tak dnes do něj musím nahrát antivirák a pak photofiltre, no a pak už zas budu moc psát články pěkně v posteli .
Tak a teď už to je opravdu vše, mějte se moc hezky a neumrzněte mi

Sníh, sníh a sníh a dobrůtky

24. ledna 2012 v 14:01 | verunnka
A sněžit nepřestává, každý den koukáme na předpověď počasí, dnes už nemělo být tolik přeháněk, ale omyl u nás už zas sněží od samého rána.Ráno ta´tka nebyl vyhazovat, bolela ho noha. tak když jsme přišly z města, tak šla házet mamina, směje se, že už začala letos včas hubnoucí přípravu do plavek, tak jí prý nevadí, že chumelí.
O víkendu, kdy jsem se Vám nehlásila jsme vařily a pekly další dobroty. V sobotu jsme měli k obědu řízky naruby plněné nivou.
no a taky něco sladkého, v sobotu to byly šátečky z listového těsta plněné tvarohem
no a protože jich bylo jenom deset a to je jako když prdne Smějící se, tak v neděli navečer pekla mimina znova, šátečky nám moc chutnaly a tak pekla opět z listového těsta, tentokrát závin plněný tvarohem a kompotovejma třešněma a byla to taky velká dobrota.
Na obojí Vám dám recept v sobotu a stojí to určitě za vyzkoušení, není to pracné, je to dobré, ale nevýhodu to má, rychle to ubývá.
No a protože se nedalo v sobotu ani v neděli jít ven, tak si taťka zajel koupit nové světýlko do akvárka, přikoupil i nějaké rostlinky a pak si chvíli hrál s akvárkem, no a nové světýlko se pomocí spínacích hodin rozsvěcí jenom na noc a takhle to vypadá.
takový ty jakoby deštníčky nahoru, tak to jsou nasvícené rostlinky
Tak a ještě Vám ukážu pár sněhových fotek, je to ze včerejšího rána, když jsme s maminou už po osmé mazaly do města. Náš kostel už znáte a to prosklené napravo je kulturní centrum UFFO,ale o tom už jsme si také psaly, z jeho druhé strany je smečka jaguárů - a ty už znáte také.
další fotka je pohled na řeku Úpu z jednoho z mnoha mostů, co přes ní vedou a je směrovaná na hory
a ještě jednu fotku si ukážeme
když se podíváte na mojí emailovou adresu, tak se tam vyskytuje slůvko humlak, správně to je
Humlák a jmenuje se tak kopec na kterém sídlí náš internetový správce. Humlák se taky jmenoval za první republiky velkostatkář, který právě na tomhle kopci měl část svého hospodářství. No a tohle je ten kopec Humlák.

Tak to bude dnes vše a já jdu zrovna napsat článek na zítra na ráno, dnes jsme byly s maminou znova ve městě a tak mám další sněhové fotky a fotky s kytičkama, co jsme koupily a fotky s dalšíma dobrůtkama. Jinak od zítra už má pořádně mrznout, ani dnes už u nás nebylo žádné teplo a tak i my už postupně vytahujeme opravdu zimní oblečení. Protože bylo ráno umrzlo, tak jsem si letos poprvé mohla vzít kozačky na vrchu s kožíškem, ano, už je to tady, opět už začínáma připomínat svým nabalením medvědy. Ani se nedokážete představit, jak se těšíme už pak na začátek března a s ním na stále teplejší a teplejší sluneční paprsky, které nám dovolují postupně jednotlivé medvědí vrstvy odhazovat. No zatím máme zimu a musíme se s tím smířit, bylo by škoda, přeskočit nějaké období jenom proto, že ho nemáme rádi, vždyť život je tak krátký. Mějte se proto moc krásně a radujte se i ze zdánlivě prostých a obyčejných maličkostí.

Děkuji, je to milé a těší to....

23. ledna 2012 v 19:54 | verunnka
Nejdřív mi napsala Madlenka ať juknu k ní na blog a tam na mě čekalo tohle

Madlenko moc děkuju

a pak mi ještě něco podobné ho napsala Péťa z Pucíkova a u ní zas na mě čekalo toto

Péťo i Tobě patří můj dík

Holky oboum Vám moc děkuju, ani nevíte, co to pro mě znamená. Dává mi to energii, psát dál a dál a vím, že to moje psaní má nějaký smysl. Dokonce už jsem dostala i nabídku zviditelnit se / ne na Doma .cz/, ale jinou, dokonce tištěnou formou. Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale jejich podmínka byla nepokračovat v blogu, ale jen pro ně. Poděkovala jsem jim a zavrhla to, moc, moc by mi chyběl kontakt s Vámi, vím, že bych mohla dál chodit k vám na blogy a psát tak vám, ale už by to nebylo ono, tak jako píšete vy mě - a to by mi opravdu moc chybělo. Přemýšlím, jestli bych pro ně nemohla psát něco jiného, ale už by to bylo smyšlené a nebylo by to tak od srdíčka , jako tohle moje psaní na blogu a to už by mě asi nebavilo. Takže jsem tu a budu jen Vaše, mám Vás opravdu moc ráda, jste můj kontakt se světem a jste na mě moc hodné, některé, aniž byste si to uvědomily mi nahrazujete babičku a je to moc fajn. Takže my všichni doma Vám moc děkujeme za to že jste a jste se mnou

Štěstí z lásky nezávisí na tom, kolik ho máme, ale kolik jsme schopni ho sami dát.
Šárka, Radek a
P.S. poruším tímto pravidla ale já nemohu toto ocenění dát jenom někomu, mám ráda Vás všechny, dávám ho všem, které mám v oblíbených a taky všem, které svůj blog nemají a píší mi sem a patří také do mé velké bloberské rodiny.

Sněhové zpravodajství od nás.....z Kerkonoš

23. ledna 2012 v 14:42 | verunnka
Před chvílí mi volal Lukáš, jeden ze správců našeho netu, že to teď zkusí na chvíli zprovoznit a tak, že by chvilku měl jít net, pak to zas budou muset odpojit a definitivně by to snad už mělo fungovat večer kolem desáté, teda pokud se zas něco nepřihodí Smějící se
a protože mám spoutu sněhových fotek, tak vám narychlo pár fotek dám, abyste viděli, jak u nás je
tohle je fotka z pátečního večera, to byla ještě pohoda a romantika, jenže do rána napadlo 30 cm a to už romantické opravdu nebylo
a tohle je taky páteční večer
a tady už vidíte, že sníh je opravdu všude, dokonce i na šňůrách na prádlo


a to už jsou kupy z dnešního rána, ta budova vzadu, je trutnovské vlakové nádraží, dokonce vyhrála soutěž o nejlépe zrekonstruované nádraží, vše je zde zachováno ve starém původním stylu
a to už je pohled směrem k horám a je tam vidět i rýsující se Černá hora, a opět kupy sněhu


a protože sněhu je opravdu hooodně, tak každá ruka na odklízení sněhu se hodí, no a to je naše mamina v akci, nechce všechno nechávat jen na taťkovi, tak chodí před dům vyhazovat i ona , pražáci zde jsou pořád, ale dělají, že se jich to netýká, já vím oni přijeli na dovolenou na zimní byt Smějící se

no a takhle právě zas u nás chumelí
já to nebudu, raději víc pokoušet, dokaď to funguje, tak to raději už zveřejním a snad už zítra ráno v šest, tak jak jste zvyklí

vaše stálá dopisovatelka z Krkonoš , tak strašně fičelo, že mi nešly ani otevřít oči Smějící se, ale nebojte jsem to já Smějící se

A přišla zima a my jsme jak zapadlí vlastenci

23. ledna 2012 v 7:57 | verunnka
Tak konečně se Vám mohu alespoň trochu přihlásit. Jak už říká titulek, přišla zima se vším všudy a hlavně s hromadama sněhu a stím i s kalamitou . Od čtvrtka u nás v jednou kuse sněží a přší a to je pohroma. Stromy praskají pod nánosem sněhu jak sirky, silničáři nestačí a ani se jim nedivím. A navíc došlo k nějaké velké poruše na hlavním optickém kabelu internetu u našeho správce netu, takže nejde ani net. Proud taky každou chvílí vypadává. Tenhle článek, jenom, aby jste věděli, že jsme v pořádku má taťka na " flešce" a má za úkol mi ho v práci na jejich netu zveřejnit - snad se mu to povede, napsala jsem mu návod jak na to, tak snad Smějící se.
Mějte se moc hezky a jen co to půjde tak se moc ráda ozvu, už mi chybíte.
P.S. taky už se těšíte ?
my teda už mooooc

Srdíčko,pohár a lívanečník

20. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsem Vám už psala, jak jsem sama obšila a obháčkovala srdíčko, co mamina ušila
když se tak teď na to koukám z blízka, tak vidím, že to vůbec nemám dokonalý, ale je to moje první dílo a mám z něj velkou radost, mamině se to taky moc líbilo a dala si srdíčko ke koníkovi
mamka má srdíček našitých od vánoc,kdy byly součástí některých dárečků ještě dost, tak můžu obšívat a obháčkovávat o stošest a časem se tak i vypracuju Smějící se
Dneska nás s maminou honila mlsná a protože mamina koupila v BIlle jahody a borůvky
- mají je teď levnější, tak jsme si udělaly pohár ze zakysané smetany - na něj a na roládu ze včerejška vám dám recept zítra. Rozhodla jsem se , že sobotní články budou s receptama S vyplazeným jazykem
Tenhle pohár mám taky moc ráda, má jen jednu navýhodu, musí se dát alespoň na čtyři hodiny do lednice
teď jsem si vzpoměla, že vám ještě dlužím recept na tiramisu pohár, co jsme měli na vánoce. Ten neděláme zas tak často, dáváme do něj pravý mascarpone a to není zrovna nejlevnější, tak ho máme vždycky jen jako slavnostní pohár. Až ho budeme mít, možná už za tři týdny - to mám svátek, tak pak ho hned vyfotím a dám vám ho i s receptem.Mrkající
Dneska šla mamina k paní zubařce nechat podepsat hotové tiskopisy.Mamka se s ní zná teprve od léta, to jí umřel její pan účetní a mamka to po něm převzala a je zvláštní, jak si s s paní doktorkou nahned sedly, ona je o 14 roků starší jak mamina a je děsně fajnová ženská. Dřív mamina měla , asi tak jako každý hrůzu ze zubaře. Ona mamině hned při jejich druhé schůzce navrhla, že jí udělá nové krásné zuby, a mamina úplně bez problémů na to kývla a dokonce se i těšila. Zoubky ji udělala přímo výstavní a mamina nadobro ztratila strach ze zubaře. Dokonce i taťka chce po mamině, aby ho tam objednala a tu už je co říct, taťka je na to hodně velký posera. Já s tím problémy nemám, chodím ke stejné paní zubařce co jsme měli už na základce a ona je taky moc hodná / Evko a je to rodilá Slovenka a miluju její měkkou slovenštinu/. Jéžiš zase jsem odbočila. Tak když šla mamina pak domů přes město, tak se zastavila v Dáje a koupila si lívanečník, po kterém už hodně dlouho koukala, přinesla ho domů s tím, že si ho pověsí v kuchyni na chatě na zeď, no jenže znáte to
lívanečník už visí, ale ne v chatě, nýbrž u nás doma v kuchyni, mamina to holt nevydržela.
a ještě nám tam přibylo tohle
Však taťka se mamině směje, že už jí konečně musí koupit její vlastní kladívku a pikslu hřebíčků, když tak často něco přitlouká.Smějící se
A příští nebo pak tu další sobotu budeme dělat u mě v pokojíčku. To je taťkovo období, vždycky na konci ledna už mu začíná chybět zahrada a tak hledá do čeho by " píchl " doma.
No a protože ložnici předělávali naši před dvěma rokama, obývák vloni, tak teď je na řadě můj pokojíček. I když jsem zvědavá, jak to vymyslíme. Nábytek z masivu mám nový - asi 4 roky, plovoucí podlahu taky, takže to budou asi jen kosmetické úpravy, ale i tak se moc těším.
Jé a málem bych vám zapoměla ukázat dalšího sněhuláka u nás doma, visí na dveřích mezi kuchyní a ložnicí a opět k taťkově velké radosti má velikááááánsky nos.
Tak to je dnes vše, dnes už máme pátek a před námi je sněhový víkend, my už máme sněhu na rozdávání Smějící se.Tak si to hezky užijte, třeba i se sáňkama někde na kopci a večer pak doma pěkně v teplíčku a já se zas zítra na vás a vaše milé komentáře budu moc těšit.

Roláda,sluníčko a čaj

19. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera ráno naši vstávali už o půl páté, chlapi od taťky potřebovali nafasovat materiál brzo a nemohli den předem, tak proto. No a když jsem se po sedmé vzbudila tak už mamka byla ve sklepě věšet prádlo a v kuchyni na lince čekala na srolování právě dopečená roláda.
švestkový koláč z pondělí už dááávno není, pořád k nám někdo chodí podepisovat hotové tiskopisy na finančák a všichni už si zvykli na to, že máme pokaždé doma něco napečeno a už pokukují co dostanou a nestalo se, že by někdo odmítl, no a pak má zbýt na násSmějící se
No a proto dnes ta roláda, a takhle už je pokrájená
a ještě se mi líbilo hned po ránu nebe, sluníčko se teprve klubalo a mě to nebe přišlo spíš jak večerní než ranní
už jsem Vám ten strom ukazovala několikrát, ale ještě nikdy jsem vám nenapsala, že v něm vlevo nahoře v koruně / vypadá o teď jako černý flek/ mají hnízda straky, ale co ty se nadělají pak v létě rámusu, to je hrůza. Je jich tady v malém parčíku asi 30 a jsou už tak oprsklé, že se ani lidí nebojí.
A dnes poprvé od podzimu, kdy sluníčko klesalo a teď už zas skoro měsíc se k nám vrací, tak nám zas začalo svítit do obýváku, už je tak vysoko, že přesvítí i dům, který mu v tom doteď bránil. Sice je to jen malinko a na chvilku, ale už se vrací den ode dne víc a víc.
a to srdíčko jsem dneska jen za malinké pomoci maminy obháčkovala, tak to vám ukážu zítra.
Jinak mamča dnes k její velikánské radosti dodělala vše co musí do 25.ledna odevzdat na finančák a když ji z tiskárny vylezl poslední hotový tiskopis, tak si pořádně oddechla. Měla toho za ty víc jak dva týdny dost, většinu dnů a nocí trávila u počítače a ještě se o nás starala, však v neděli navečer, když jsme přišli z chaty se už její tělo ozvalo, dostala zimnici a pak horečku a museli jsme ji uložit a chrněla v jednom kuse 12 hodin. Byla úplně nadoraz. Tak už je ráda, že to má a říkala, že nechce počítač týden vidět, ale to se jí nepodaří, protože minimálně fakturovat bude, ale v noci už bude chodit spát.
No a když to dodělala, tak si do konvičky co dostala od taťky k vánocům uvařila čokoládový čaj, který zas měla ode mě. Nalívala si ho do mističky co byla u té konvičky, natáhla nohy na bobek a jen tak seděla, nic neděla a užívala si.
No a abychom těch svítících domečků neměli doma málo,tak včera večer jsme si svítili tímhle zimním domečkem na svíčky
a včera mi taky k mé velké radosti přišel podpis Martina Stránského - Oty z Ordinace a taky moc zdařilého dabéra Dr House, tak kdo chcete tak se ke mě na www.mojeautogramky.blog.cz
mrkněte. Tak nějak mám pocit, že se začíná něco dít kolem mého zážitkového dárku , co jsem dostala k vánocům, už jsem strašně moc zvědavá, víc mi naši na vánoce neřekli a tak se moc těším a ani nevím na co. Ale zaslechla jsem jak mamka včera s někým telefonovala/ opravdu náhodou/ a bude to asi něco kolem hokeje Smějící se, já se snad nedočkám.
Tak to je dnes vše a mějte se všichni moc krásně a zítra už máme pátek a pak zas budeme mít s taťkou čas na hokej, zatím jsem vše s taťkou prohrála, ale to nevadí, ta sranda, co si přitom užijem za to stojí. pokud se taťkovi zas podaří nějaké hlášky, tak vám je určitě napíšu.

Modrá......modrá je dobrá.....

18. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Když jsem tak přemýšlela o tom co budu psát a růžový článek už jsme měli, tak mě napadlo napsat článek modrý. Ptáte se proč zrovna modrý, protože modrou barvu nám taky moc ráda a úplně nejvíc takovou tu azurovou :
modré je nebe
takhle modré bylo vloni v italských Dolomitech, když jsme se vraceli domů z Itálie

krásně modré bylo i při našich večerních procházkách v Itálii, ve vilkové části, ve které jsme bydleli. No a protože jezdíme vždy druhých čtrnáct dní v červnu / to kvůli mému srdíčku, že nejsou ještě taková horka, i když i v toto období jsme tam zažili i 42 stupńů, to bylo takový teplo, že tekl asfalt a nemohla ani jezdit auta/ a to jsou vlastně nejdelší dny roku, takže teď v lednu se zdá asi i neskutečné, že tahle fotka se sluníčkem vznikla večer po deváté hodině.
Modré je i moře
Moře mám moc ráda, byla jsem u něj poprvé když mi bylo deset roků a když jsme tenkrát přišli poprvé na pláž, tak si pamatuje, že jsem byla z tolika vody pěkně vykulená. Tahle fotka je z loňska a tahle černoška i s mimčem na zádech chodila den co den od rána do večera na pláži a nabízela pletení copánků.
Modrá je i voda v bazénu
koupání na zahradě v bazénu, tak to je něco, škoda jen, že to loňské léto bylo takové jaké bylo, málo sluníčka, zima a hodně pršelo
modrou barvu mají i někteří trpaslíci u našeho jezírka.trpaslíci, vodník a čáp. tak to jsou srdeční záležitosti našeho taťky. A teď něco pro zasmání - jak jinak v hlavní roli naše mamina.
Nevím přesně asi to budou letos v březnu tři roky. Se srdíčkem chodím na kontrolu do kardio poradny a vždycky ten den máme s maminou takovou dámskou jízdu, nevaříme a stavíme se ve městě na oběd, projdem město, no prostě se flákáme. No a tenkrát v tý půlce března už bylo opravdové jaro, sníh žádný, sluníčko svítilo a i nesměle hřálo a my v jednom z krámků objevily právě čápa, kterého máme u jezírka. Mamka měla hned jasno a koupila ho taťkovovi k svátku měl ho za pár dnů - 21.března. No a tak spokojený po dobrém obědě s čápem v ruce jsme si to chodily po městě, najednou mamina zbledla, zrudla opět zbledla vrazila mě čápa do ruky a se slovy " musím rychle domů" pádila co jí nohy stačily. já nevěděla co se děje, tak jsem rychle pospíchala za ní. Doma klíče zvenku ve dveřích Smějící se, hned za dveřma na zemi mrsklá kabelka a kabát a mamina už spokojená , s botama na nohách si to trůnila na záchodě Smějící se.
Něco ji tenkrát při tom obědě asi nesedlo a mělo to účinek přímo kosmicky rychlý, mamina říká, že to tenkrát z města zaběhla snad světový rekord, ale zvítězila a to bylo důležité - holt sportovkyně ve všech situacích Smějící se. Jéžiš to jsem zase odbočila Smějící se.
Modrá je tak i trochu levandule, která nám roste na zahrádce. Vloni nám při těch květnových mrazech a sněžení, co jsme tu měli,skoro všechna pomrzla. Přes léto mamina něco dokoupila, tak snad se zas letos dočkáme levandouového koberce.

Modré oči má i mamina
já mám oči po taťkovi tmavě hnědý a mamka jediná je má studánkový.
Jéjej, to jsem se zas rozepsala, ani jsem Vám nestihla napsat, že jsme na moje přání / viděla jsem to u Blanky a dostala veeelkou chuť/ upekly kynutý švetskový koláč, no a když už byla trouba teplá Smějící se, tak jsme ještě / recept taky najdete u Blanky, ale už dřív/upekly plněné slané mušličky.
Tak to je dnes vše. A zítra si zas něco pěkného napíšem, mějte se moc hezky a mějte se rádi
a ještě web kamera ze Sněžky, na kterou vidím z okna a sníh už tady opravdu máme Smějící se


PC, stromeček a petrklíč

15. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Začnu pěkně popořadě, v pátek se nám zničehonic rozbil notebook, máme ho stále v záruce a to už je podruhé co nefunguje.Poprvé nám odešel harddisk a teď patrně zase. Tak když ho jeli naši včera reklamovat, tak protože už to je od léta druhá velká porucha,tak naši požadují odstoupení od smlouvy a vrácení peněz, tak uvidíme jak to dopadne.
No a aby to nebylo všechno, tak jsem si v pátek večer vylila pití do klávesnice, a ona samozřejmě přestala hned fungovat. Takže jsem chtě nechtě musela do kasičky a novou / opět bezdrátovou/klávesnici si platila sama , abych si pamatovala, že u klávesnice se nejí.Smějící se Jenže já jsem nejedla, já jsem jen pila Smějící se.
Máme doma ještě třetí počítač, ale ten je pro mě tabu , ten má mamina na účetnictví, takže kolem hěj chodím s velkým respektem. V pátek jsem teda měla svědění se k němu posadit, když ty dva nešly, ale zvládla jsem to.
V sobotu ráno jsem nemohla spát, už jsem se těšila na novou klávesnici, tak už o půl sedmý jsem lítala venku s Bárou a znova a snad lépe jsem vyfotila fontánu. A ty tečky na fotce, tak to je sníh.

Dopoledne jsme taky zjistili, že stromeček začíná opadávat a tak jsme se dohodli, že ho po obědě odstrojíme.
A takhle už je bez kuliček

a tady už je pod oknem, je tady pěkně vidět, jak už opadával
a místo po stromečku už je zas tak jak bylo předtím
největší radost z toho měla Baruška, ta se hned uvelebila na kožešině a spokojeně chrněla.
No a odchod vánoc od nás uvítala i mamina a hned si zaběhla do květinářství do Billy pro petrklíč. Tak to je on už u nás doma
Na jaro u nás v horách nemůžeme ještě dlouho ani pomyslet, musíme zimu respektovat minimálně do půlky března, teprve pak můžeme začít těšení na jaro. Zatímco vy už dáváte ze zahrádek své první jarní kytičky, tak my chodíme omrkávat, jak rychle nebo jak pomau nám mizí kupy sněhu za zahrady Smějící se. Ten petrklíč je pro nás alespoň malý náznak, že tam někde ještě hodně daleko je jaro. I zimu jsme se proto naučili mít rádi, je fajn, když jdete a sníh vám křupe pod nohama, když se domů vrátíte vymrzlí a vyfoukaní a sníh máte až za krkem, od toho jak jste schytali kuličku právě za krk. Je prima pěkně z domova z teplička pozorovat jak venku fičí a chumelí, je příjemné pozorovat děti, jak dovádějí na sněhu - je to vše moc prima, jenom by ta zima neměla být tak dlouhá. No uvidíme, co nám letos předvede.
Dneska se chystáme zajet se podívat na chatu.Teda autem dojedem jen pod kopec a nahoru musíme pěšky, cesta se totiž v zimě neudržuje.Snad to taťka zvládne a my tam dojdeme. Máme nachystané něco pro ptáčky i pro zvířátka do lesa, tak snad. Foťák vezmu, tak snad budou fotky ze zimní zahrádky, teď jen tak pro vzpomínku jedna letní
Zima je fajn, ale léto je léto.Mrkající.
mějte se moc hezky a neděle ať se vám parádně vydaří

P.S.Mamina jak dělá každý den dlouho do noci účetnictví, tak jí byla zima a tak si koupila úplně úžasný pyžamo. Má zelený kalhoty a růžový vršek a na něm velkýho zelenýho krokodýla Smějící se.
No a taťka se jí směje a pouští jí tuhle písničku

Odpoledne v kuchyni a čtu

13. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera na odpoledne jsme měli s maminou naplánovaný nákupy, ale vše bylo jinak. Mamina byla dopoledne dělat v jedné firmě, ale měli toho hodně a nestihli to, tak se domluvili, že budou pokračovat v úterý ráno. Dnes mamina nemohla, měla jít dělat k paní doktorce, ale paní doktrorka jí volala, že se staví odpoledne u nás a udělají to tím pádem u nás doma. No a tak mamina zas volala do té firmy, že může přijít dneska a tak se domluvili a ona šla. Nerada odkádá věci, když je může udělat hned. No a tak jsme do města nešly a vařily jsme a pekly na dnešek.
K obědu dnes máme bramborový špalíčky, špenát a pečený maso. Tak jsme nejdřív uvařily špalíčky
no a protože jsme na ně brambor uvařily nějak víc, tak jsme ještě upekly k večeři bramborové placky
mamka si pamatuje, že když byla malá, tak měly doma normální kamínka a babička ty placky pekla přímo na těch kamínkách a pak je mazala švestkovýma povidlama a prý to byla velká dobrota. My už ty placky děláme naslano.
A taky jsme upekly Míša řezy / na ty Vám zas dám samostatně recept/
tady už je krém připravený k rozetření. Měly jsme s maminou radost, že máme upečeno, jenže pak přišel taťka z práce domů , uviděl v lednici plech s buchtou a prý by se mu moc hodila na dnešek do práce, čekají nějakou větší návštěvu a chtěl by jim dát tohle a né žádné kupované dorty Smějící se. Takže ráno jel taťka do práce s plechem a my si to pečení dnes odpoledne ještě jednou zopakujem Smějící se.
No a ještě jsme taťkovi do práce ke sváče udělaly Pařížský salát podle Blanky /mám ji v oblíbených a u ní ten recept najdete/
na vánoce jsme ten salát dávali na na takové jiné chlebíčky a bylo to moc dobré.
Tak a to je dnes z kuchyně vše.
Venku je pořád tak nijak, ani zima,ani jaro a docela i šero.Docela jsme měla chuť ke čtení a tak jsem se hrabala v knížkách a vzpoměla jsem si na jednu, kterou jsem dřív měla moc ráda.Tak jsem si ji vzala a jen tak někde otevřela a skoro dvě hodina jsem u ní strávila. a co to je za knížku ? Určitě ji všechny znáte a milovala jsem i její filmové zpracování.
No a k té knížce mě přivedla vlastně mamina, když byla menší tak patřila mezi její nejoblíbenější. Jenže tenkrát bylo problém sehnat knížky a babička Věrka u které mamka bydlela,ať dělala, co dělala, tak ji nemohla pro maminu sehnat. No a mamina, protože si ji moc přála, tak si jí půjčila v knihovně,nakoupila linkovaný sešity a celou knížku si přepsala.Mrkající. Tomu říkám láska ke knížkám, jenže pak mamky mamka / moje babička Líba/, když byla mamina na intru , tak ji to vyhodila Nerozhodný, za nic to neměla.Škoda, že to nemám.
No a doma si teď svítíme takhle, tenhle svícen mamina vytahuje vždycky až po vánocích
Tak to je dnes už vše, sice dnes máme pátek třináctého / letos budou ještě dva/ a já vám všem o to víc přeju aby se moc vydařil a s ním i celý nastávající víkend byl pohodový a příjemný.

P.S. a jeden sloník pro štěstí pixel

Všude samí sněhuláci a hrníček od Růženky

12. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera už jsem Vám psala, že v pondělí jsem si už v pokojíčku odstrojila stromeček, no a abych to tam měla trochu zimní, tak se mi na poličce zabydlel sněhulák.
Už jsem Vám taky psala, že už čtvrtým rokem sbírám autogramy, hned po hokeji je to můj další velikánský koníček.No a vloni se mi podařil pro mě hodně velký úlovek a to podpis Jardy Jágra, no a aby má radost byla ještě větší, tak mi vloni přišel hned dvakrát. No a na této fotce je vidět právě tenhle podpis,který jsem si dala do rámečku a postavila na poličku. Sbírání podpisů mě moc baví, udělala jsem si vlastní dopisní papír s mojí fotkou, aby i ten komu píšu mě viděl a nebylo to tak anonymní. Všechny žádost píšu klasicky rukou, přijde mi to lepší, než napsaný na počítači, ale o mých sběratelských trumfech a všem o tom si napíšem někdy jindy. / Marcelko díky Tobě vznikne tenhle článek Mrkající/
A teď zas k těm sněhulákům,včera ráno nám zatímco jsem spala zmizely z kuchyně a z chodby vánoce. No a na okno, místo svícnu a čerta a mikuláše, napochodovali taky sněhuláci
Mamka uklidila i světýlka z venkovních truhlíků a mě teď najednou přijde, že je doma bez těch svícnů a světýlek jakoby šero. V obýváku stromeček a vše ostaní zatím máme, ale myslím si, že už se taky blíží pomalu jeho chvíle. Už i proto,že v květinářství už mají petrklíče a mamina už si je určitě moc chce koupit, ale říkala,že dokud bude stromeček, tak ne,že by jí to do obýváku tak nějak nepasovalo, když tam máme jaště vánoce. No jenže stromečkem se každý večer kochá taťka, natáhne se na gauč a libuje si, jak pěkný stromeček sehnal a jak pěkně ho ozdobil Usmívající se. Tak uvidíme, jak dlouho nám ještě vydrží,myslím stromeček Smějící se
A zas zpátky ke sněhulákům,
další se nám usadil v chodbě na botníku a je to svícínek. jinak svícny u nás v jednom kuse hoří čtyři, dva v obýváku, pak tenhle na chodbě a jeden na okně na záchodě.Smějící se Ani si netroufnu spočítak, kolik balení svíček jsme už za tuhle zimu vypálili.Smějící se.
Normálně jsem ostuda, od vánoc už to je víc jak dva týdny a já vám zapoměla ukázat, co hezkého jsem dostala pod stromeček od Růženky. Ta to mamce dala ten den co odjížděla do Prahy a mamka mi to pak dala pod stromeček.
Tak to je on, úplně úžasný hrníček s podšálkem. Dlouho jsem přemýšlela, jestli ho budu používat a nakonec jsem se rozhodla, že ne. Hrozilo by, že bych ho mohla rozbít a to by mi pak bylo moc líto. Takže zaujal místo na jedné z mých poliček a tam bude v bezpečí. Chci si ho pro jednou uchovat jako vzpomínku na Růženku. Jinak Růženka nám hned druhý den po příjezdu do Prahy ochořela, chudák dostala silnou chřipku, ale už se to snad hodně zlepšilo. Už se s maminou na ni moc těšíme, chybí nám tu, když mamina upeče, tak jsem zvyklá k ní s talířem mňamky zaběhnout a popovídat si s ní, no a takhle nic. Když to bude dobrý, tak by ji měli přivézt příští sobotu. Jinak pražáci, co k ní přijeli na "zimní byt" tu stále jsou a u nich si naopak už moc přejeme aby odjeli. Protože jsou mediálně známí, víc o tom psát nebudu, ale raději ať už jedou domů, takové sousedy mít napořád, no potěš pánbůh Zamračený.
A teď meteo zpravodajství :
Sníh stále máme, ale je to spíš špinavá břečka, stačí ale popojet pět kilometrů od nás a tam už vládne pravá zima.
U nás to je tak akorát na sáňkování, na bobování ne, z toho byste byli strašně mokrý. O víkendu se má ochladit a chumelit, tak uvidíme.

Tak , mějte se moc hezky a já jdu chrnět, je čtvrtek ráno 3/4 na jednu a všichni už určitě spíte , naši taky, jak medvědi v zimě . Tak zas zítra

Z kuchyně,stromeček a rybičky

11. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera ráno vstávali naši brzo, taťka jel na školení a tak musel nejdýl o půl šestý vyjet a tak vstávali už ve čtvrt na pět. Oni mají rádi tu svoji společnou snídaňovou pohodu a tu si nenechají jen tak vzít a tak si raději kvůli tomu přivstanou.Smějící se
Já jsem se vzbudila ve čtvrt na sedm a mamina nikde, a víte kde byla v ložnici a vesele si chrněla, tak jsem si jak myška vlezla k ta´tkovi do postele a vedle maminy slastně spala dál. No to u naší mamči je vzácné, že si takhle poleží, každý den vstává ve čtvrt na šest a pak už nespí.
No a protože taťka doma na oběd nebyl , tak jsme si s mamkou uvařily žemlovku, tu zrovna taťka moc nemusí, ale my jo
no a protože ananasový řezy už dááávno nejsou S vyplazeným jazykem, tak mě mamina nahnala do sklepa pro kompoty a upekly jsme ještě drobenkový koláč
našich naložených kompotů máme ještě hodně
a tak jsme včera jsme pekly z meruněk a borůvek.
No a když už byla trouba teplá, tak ještě mamina udělala taťkovi takovou mňamku,rozpůlila a naplnila papriky směsí mletýho masa se sýrem, jarní cibulkou,vajíčkem,strouhankou,kari kořením solí a pepřem a dala to upéct. Fotku nemám, taťka když přijel, tak byl rychlejší Smějící se. Tak příště to snad stihnu, moc mu to chutnalo a už si to zas u maminy " objednal".
Po obědě mamina zasedla, tak jako teď každý den, k počítači a pracovala a já si mezitím odsrojila u sebe v pokojíčku stromeček
Měla jsem u toho smíšený pocity, moc se mi do toho nechtělo, ale dostala jsem k vánocům velký nástěnný hokejový kalendář, no a on už teď visí právě na tý zdi u které stál stromeček. Dřív jsem na téhle skříňce měla medvědí rodinku
tu jsem ale přestěhovala na poličku a na té skříňce budou hokejové věci, až to vše doladím, tak Vám to pak ukážu.
A pamatujete si, jak jsem Vám ukazovala naše sochy jaguárů ? No tak jeden už nemá ocas, skupinka opilých němců po něm skákala, až mu ho ulomila. Ještě štěstí, že tam má kamery městská policie, takže to viděli, sice nestihli přijet včas, ale aspoň je chytli, nejen já, ale všichni jsme zvědaví, jak to dopadne. Holt i tohle je turismus, bych je hnala, u nich by si to určitě nedovolili.
A ještě jsem Vám chtěla ukázat, jak se rybičky zabydleli v novém akvárku, ty normální rybičky se mi nedaří vyfotit, jsou rychlejší jak já, tak alespoň tyhle "šeredný"
ten kámen jsme si přivezli z Itálie /teď ani nevím jestli se to smí/, no a tyhle šeredy si do něj vykousaly takovéhle díry. Tyhle rybičky máme celkem čtyři a celkem zdatně nám likvidují postupně všechny hezké kameny. Ještě , že do Itálie jezdíme pravidelně , jinak bychom byli bez kamenů Smějící se
Tak to je dnes vše, jdu zas něco kutit do pokojíčku a zítra se Vám zas ozvu, mamina jde zítra na dopoledne do práce a pak se chystáme do města, tak třeba bude hezky a mě se podaří nějaké hezké fotky.
mějte se moc krásně

P.S. dala jsem se poctivě do cvičení,cvičím od minulého pondělí, začátky byly zas krutý,
ale už si postupně zvykám

Mouse On Wheel

Taková normální zimní neděle

9. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
A protože počasí si s námi letos opravdu hodně zahrává, tak neděli jsme strávili doma. Původně jsme se chtěli tak trochu jet podívat nahoru na Pomezky nebo do Pece, ale od rána se střídal déšť se sněhem a cesty byli všelijaký, tak jsme raději zůstali doma.
Taťka si dopoledne ještě vyřizoval nějaké věci do práce a já mu zatím stáhla nějaké písničky karaoke. Po obědě jsme si dali malého šlofíčka a pak jsme si s taťkou hráli s Baruškou.
Měli jsme každý pod rukou jeden piškot a s tím jsme jí šidili Smějící se
tady teda měl oba piškoty taťka a ona číhala jak na lovu
tak a tady už máme každý jeden piškot a ona nevěděla co dřív, hlídala jednoho i druhýho a čekala, kdo dřív jí ten piškot nabídne, je naučená, že sama nesmí a tak chudák čekala a dělala psí oči. Piškotky si nakonec slupla, olízla se a šla se na zemi uvelebit k taťkovi a nechala se mazlit, ona má taky moc ráda, když je taťka doma a patřičně si to s ním užívá.
Pak jsem taťku k sobě nalákala na nové písničky na karaoke, no už nám je s mamou jasný, že až bude příště Superstar, tak taťku přihlásíme, ale hned do Hvězdné pěchoty Smějící se. Bože, to jsme se s maminou zas nasmály, a on se taťka taaak snažil, ale bylo mu to prd platný. Pak si jel taťka jako každou neděli vyluxovat auto a uklidit si ho vevnitř.
My jsme s maminou zatím nachystali večeři, upekly jsme plněný rohlíčky z listovýho těsta a k tomu plněné okurky.
Večer jsme se taky koukali na ČT 1 na Tříkrálový koncert a moc mě potěšilo, že tam zpíval V.Neckář písničku Půlnoční, moc se mi ta písnička líbí, už ji mám i v MP3. Smějící se
Jinak " vánoce" doma ještě máme, stromeček zatím neopadává, tak nám je líto ho ještě odstrojit, navíc se nám nechce to příjemné ještě dávat pryč. A zimu, která je stále venku taková nijaká, jeden den jo, pak zas ne, nám doma připomíná
malý aspoň zasněžený stromeček. Sníh venku teda taky máme / asi 15 cm/, ale je strašně od toho deště mokrý.
No , ale i tak, už se všichni doma začínáme pomalu těšit na jaro,
naši už plánují, co letos budeme dělat nového na zahradě, kde vysázíme nové tůjky , kde postavíme novou zídku...... . Jéjej mají toho v plánu, že snad ani to léto jim na to nebude stačit.
Tak mějte se moc hezky a já se budu snažit pohledat nějaké hodně staré retro zimní fotky a když se mi to podaří, tak si je zítra ukážeme.
Mějte se moc hezky a do toho nového týdne našlápněte tou správnou nohou

P.S. a ještě něco pro zasmání :

Sedí kachna na pekáči v troubě.
Za chvíli jí začne být děsná zima. Čeká 10 minut, 20 minut a pořád nic. Nakonec se děsně rozčílí, otevře dvířka trouby a z plna hrdla zařve:
Tak sakra, buď už konečně zatopte, nebo mi vraťte peří!

Jak nám prasklo akvárko a oběd

8. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
V pátek večer jsme si tak všichni hověli po svém, já už vykoupaná si v pokojíčku četla a jedním uchem poslouchala, jak si naši v obýváku povídali, prostě klasická páteční večerní pohoda. Z té nás vyrušil taťkův výkřik : Teče nám akvárko ! V tu chvíli jsme byli všichni na nohách a uvědomovali si co vlatně taťka řekl.
Řekl jen to co viděl a byla to pravda Překvapený
tady už je vidět, jak nám ubývala voda a před akvárkem jak je mokro
tak taťka zjistil co a jak a našel co se děje, v levém spoji se malinko rozlepil roh , no a voda už si cestu našla a protože už bylo půl devátý a ZOO centrum už mělo zavřeno, tak se taťka pustil do díla. Rozhodl se akvárko vypustit až pod prasklé místo, to znamenalo vypustit vodu z půlky akvárka a doufat, že do rána než koupí nové, tak to vydrží.
Ráno bylo zaplať pánbůh vše tak jak má být a tak naši se hned na devátou, kdy v ZOO centru otvírají, vydali pro akvárko nové. Chtěli to samé co jsme měli, to znamená přední stěnu do půlkruhu, ale to už prý víc jak rok neměli a tak koupili klasické
mamka rychle dodělala oběd, který si už ráno předvařila, my jsme se najedli a pochutnali si, měli jsme kotlety od Jíři, recept Vám zas dám jako samostatný
no a protože Baruška somrovala a tohle jídlo opravdu nemůže, tak dostala kousek ledovýho salátu, vzala si ho do tlamičky a přinesla si ho k nám do obýváku a způsobně si ho dala na svoji deku a tam pak baštila Smějící se
no a po dobrém obědě žádná ležíci dvacetimunutovka , ale rovnou na výlov ryb, takže to bylo asi to nejhorší, než jsme všechny vylovili tak to trvalo asi dvacet minut, nakonec stejně všechny skončili i s rostlinkama v kyblíku
pak jsem dostala do lavorku kaminky a musela jsem je osprchovat Smějící se a propláchnout

mezitím naši vystěhovali staré akvárko, pod ním to vytřeli a chystali si to nové
a tady je už to nové na svém místě a už nachystané na vodu a na rybičky
te´d už je vše tak jak má být, rybičky už si spokojeně plavou, já si v pokojíčku chystám psát o autogramy, naši si v obýváku spokojeně povídají, v kuchyni se vaří oběd na zítra, Baruška si pod stolkem spokojeně pochrupuje, svítí nám svíčky
venku chumelí, stromeček nám v obýváku stále svítí a já jen doufám, že taťka nevykřikne : teče nám akvárko ! Smějící se.
Byl to včera docela šok, když jsme to zjistili, pak přišla malá úleva, když jsme zjistili jak to teče a doufali jsme , že to vydrží do rána. Vydrželo a my už to máme zas tak jak to má být.
Venku od rána chumelí, už tolik nefouká a právě takhle je te´d u nás
Tak to je pro dnešek všechno a zítra si zas napíšem snad něco klidnějšího Smějící se

Ananasové řezy

7. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsem Vám psala o ananasových řezech, které jsem pekly a dnes si na ně napíšeme recept. Pečení je jednoduché a rychlé a výsledek určitě stojí za ochutnání. Dávka je na ten větší vyšší plech.
Potřebujete :
1 ananasový kompot v plechovce, který si předem rozmixujete i se šťávou my používáme od Hame

v míse smícháte
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek polohrubé mouky
1 hrnek moučkového cukru
1 hrnek mletých nebo jemně nasekaných ořechů
1 vejce
2 lžičky jedlé sody
2 lžíce kakaa
a ten rozmixovaný kompot

plech vyložíte pečícím papírem, nalijete těsto a dáte péct na 180 stupňů asi 25 minut.

na krém si uvaříte 2 vanilkové pudinky s 0,5 l mléka
necháte vychladnout a ušleháte dohromady s 20 dkg moučkového cukru a 2 pomazánkovými másly

natřeme na vychladlou buchtu, dozdobíme a dáme do lednice ztuhnout, nakrájíme na řezy a můžeme baštit
můžete ozkoušet několik variant, nemusíte dávat kakao do těsta a můžete ho přidat naopak do pudinku, nebo místo vanilkového pudinku můžete uvařit ananasový, je to opravdu jen na vás jak si to zkombinujete, my to měli už taky různě a pokaždý je to dobrota, díky tomu rozmixovanému kompotu je ta buchta hodně vláčná, prý se to dá dělat místo s ananasovým kompotem taky s dýňovým kompotem, ten doma máme taky, tak to určitě ozkoušíme a dáme vědět.
Tak teď už jen dobrou chuť


P.S. a něco pro zasmání:
Dětííííí tatínek přišel domů.........



Počasí, mňamky, Zpěvák a pranostiky Tří Králů

6. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Celou noc na čtvrtek u nás tak jako asi všude tu noc hooodně foukalo, pak najednou jako když utne přestalo, a mě to ticho vzbudilo, to už bylo nad ránem, naši už byli vzhůru a snídali a tak jsem vstala a šla se podívat z okna a co jsem neviděla, byl tam snížek, sníh a chumelilo jako o závod, šup pro foťák a tady máte fotky, u téhle první jsem si nastavila makro a snažila se vyfotit sníh jak padá, jak se mi to povedlo ohodnoťte si sami Smějící se, já myslím, že to aspoň trochu jako padající sníh vypadá Smějící se
a tuhle druhou jsem fotila hned po té první a to jsem se zas zaměřila už na napadlý sníh, aby bylo vidět kolik ho jeMrkající
a pak jsem šupitala celá radostná, že máme sníh za našima, právě snídali a tak jsem se přidala S vyplazeným jazykem, čerstvým rohlíkům já odolat neumím. Sice bylo brzo , teprve čtvrt na sedm, ale už se mi spát nechtělo a tak jsem vstávala. Chvíli jsem si šolichala něco v pokojíčku a pak v půl osmý to na mě přišlo, zívala jsem jako o závod, Barunka byla vyvalená u mě na koberci a chrupala, takže jsem si vzala deku, co máme na takové to příležitostné odpočívání a přidala jsem se k ní, no a mamina nás pak takhle spolu vyfotila
zhasla nám světlo, svítil jen stromeček a prý za dest minut jsme obě spaly jak zabitý.
Když jsem se o půl devátý probrala , tak Bára už u mě nebyla a chrupala u mě na posteli, hm šla na měkčí a mě tam nechala samotnou. No a z kuchyně to tak moc pěkně vonělo, že jsem se tam hned vydala. Mamina právě dopekla ananasové řezy a chystala se dát do trouby minipizzy, tak jsem stihla oba plechy ještě vedle sebe vyfotit.
na ty řezy vám ještě napíšu jako samostatný článek recet, aby to bylo v rubrice recepty , a jsou fakt moc dobrý.
K obědu jsme měli bramborový knedlíky plněný uzeným / uzený od Šrola a mamka měla co dělat, když ho den předem uvařila, abychom ji ho s taťkou nesnědli, jak bylo moc dobrý Smějící se/ no a v kuchyni ještě vonělo zelíčko právě k těm knedlíkům S vyplazeným jazykem.
Odpoledne mamina dodělávala poslední výplaty a pak taky tady měla novýho pána, co ptřebuje dělat účetnictví a ten byl chudák tak silný, že když si psal, jaké všechny papíry má mamině příště přinést, tak se ani nad ten papír nemohl naklonit a tak tak se nám vešel na židli. A to byl mladý člověk a když viděl na talířku ty řezy, co maina ráno pekla, tak snědl na posezení všech pět kousků co tam bylo Smějící se, páni ten měl apetit, ale měl by se spíš trochu nad sebou zamyslet, ale to je jeho věc a můj názor a každý to má tak, jak si to udělá a já lidi podle vzhledu nesoudím.
A když jsme u těch lidí, tak už dávno plánuju, že vám napíšu a některých lidských postavičkách naší ulice. Určitě to máte u vás taky tak, že ve vašem okolí žijí bytůstky, že až jednou nebudou, tak budou hodně chybět, prostě už sem k nám do té ulice patří i když někteří z nich jsou prostě i podivíni / ale neškodní/, tak si naši ulici nedokážu bez nich představit. No a když jsem Vám před chvílí šla vyfotit kolik sněhu a vody / od oběda silně prší/ máme právě teď, tak se mi tam připletl jeden z těch o kterých bych chtěla jednou taky napsat. Tak tohodle pána jsme si pojmenovali Zpěvák / jejich pravá jména psát nebudu a když se mi podaří jejich fotka,tak nikdy vám neukážu obličej/,
on zpívá pořád a všude, zpívá si když jde na nákup, když jde z nákupu a zpívá hlavně ty komunistický budovatelský písně, nebo když někdo kouká z okna, tak se postaví pod okno a volá na něj : Nekoukejte z okna dolů, pojďte se mnou do průvodu !
Nebo chodí ulicí sem tam a oznamuje : Na vrchol Sněžky nechoďte pěšky, jeztí tam lanovka a už to nemáte těžký.
Ale jednou se mu povedl opravdu kousek a zrovna naši mamině : Mamina byla s Baruškou venku čůrat a naše Bará zaujala postoj a začala tlačit, v tom se tam objevil on, mamina ho dřív neviděla a tak se ho lekla a spustil na Báru " tak co Šmudlo, kakáš, kakáš ? / on má pejsky moc rád a všem říká Šmudlo/ a začal zpívat. Dokážete si to představit, naše Bára tlačí , on stojí nad ní a hlasitě zpívá písničku Chaloupky pod horami, co se to stalo s vámi Smějící seSmějící se. Normálně všechny tyhle lidi bereme s lehkým úsměvem / nikdo z nich nemůže za to jak se narodil/, ale tenkrát jsme se s taťkou za záclonou řechtali až jsme se za břicha popadali, bylo skvělí pozorovat maminu jak na to reagovala a Bára klidně dál a dál tlačila Smějící se.
Ještě vám někdy napíšu i o dalších postavičkách naší ulice : Zelené bábě, Kouřilovi a Indiánce, ale to až budu mít fotky, podle nich pak poznáte, proč jim tak říkáme.
A jak už jsem psala, neberte to moje psaní o nich jako výsměch, beru je takové jací jsou a přijdou mi i zajímaví tak proč o nich nenapsat / ostatně o lidech z ulice psal i Neruda/

A protože máme dneska Tří Králů, tak přidávám trochu tříkrálových pranostik :
  • Na Tři krále mrzne stále.
  • Tři králové mosty staví, nebo je boří.
  • Na Tři krále mnoho hvězd - urodí se hodně bramborů.
  • Třpytí-li se hvězdy tu noc před Třemi králi, rodí se hojně bílí beránci.
  • Je-li na tři krále jasno, zdaří se pšenice.
  • Na Tři krále o skok dále.
  • Je-li na Tři krále větrno, bude úrodno.

no jestli výjde ta poslední pranostika s tím větrem, tak letošní úroda by měla být opravdu hodné "úrodná"

Na a dneska už máme konečně pátek a tak si ten první celý letošní víkend moc hezky užijte a děkuju že ke mě chodíte

Řezník Šrol, kostel a Tři Králové

5. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Už před vánoce, když jsem Vám psala o některých krámečkách u nás ve městě, slíbila jsem Vám, že si napíšeme i o velice u nás ve městě oblíbeném řezníkovi Šrolovi. Původně jsem Vám chtěla taky vyfotit alespoň jeho výlohy, v krámě jsem si fotit netroufla, ale včera se to vyřešilo samo a já nic už fotit nemusím. Šli jsme včera ráno s maminou do města na nákupy a jedna z našich cest taky vedla ke Šrolom, no a tam jsme k nákupu dostali jejich PF s kalendářem Smějící se a moc mě s tím potěšili, ne že bychom doma neměli kalendář Smějící se, ale že Vám to budu moc ukázat i s kouskem jednoho jejich krámu.

Mají je dva , tahle fotka je z toho většího, ten je mimo hlavní centrum města, tam jezdí mamina většinou s taťkou v létě v sobotu ráno a ta´tka si tam rád vybírá věci na grilování. Kromě asi šesti druhů různých masíček naložených v různých marinádách mají a to hlavně v létě asi 12 druhů klobás na grilování nebo na douzení. Taťka si nejraději kupuje klobásy s kysaným zelí, se třemi druhy sýra, šunkové klobásy, klobásy s celým barevným pepřem. No a párky, to je taky kapitola sama o sobě, ty mají taky se sýrem, pak křenové, dětské, labužnické,jemné, spišské, cigárové, silné , já si je ani všechny ty druhy nepamatuju, část z nich je vidět i vlevo na obrázku. Na vánoce a na velikonoce dělají taky taliány. Špekáčky od nich jsou opravdu špekáčky , a klobásy, myslím ty bílé / co jsou i na vánoce/ tak ty mají slabé vinné, silné a pak slabé smetanové - ty jsou úplně nejlepší a s bramborovou kaší to je velikánská mňamka / musím připomenout mamině, že bychom si je mohli zas udělat Smějící se/.
Každý pátek si taky můžete koupit v plastových mističkách už naškrábané maso na tatarák a doma si ho pak už jen dochutíte a ta jedna mastička stojí 30 korun.
A salámy, tak to je kapitola sama o sobě. Základ je šunkový a na jeho základě pak dělají žampionový a olivový a šunkové koleno. Mortadely, tak to jsou taky velký dobroty co oni umějí, dělají buďto olivovou, pepřovou nebo pistáciovou ta je S vyplazeným jazykem. A taky dělají svůj Gothaj a ten je taky moc dobrý, mamina ho třeba používá do Pařížského salátu od Blanky nebo od Péti, já si nikdy nepamatuju od koho jsme si ho opisovaly Smějící se. A Debrecínka od nich , tak ta se úplně na jazyku sype.
Dělají i svoje suché salámy jejich vysočina se jmenuje Vrchovina a turista po jejich je Trampský salám.
A vše o čem jsem psala je jejich vlastní výroba. Mají i nákup do tašky. Hodně se to praktikuje na pátek, donesete si lístek s nákupem, který chcete připravit, napíšete tam na kdy a na kolikátou hodinu to chcete a svoje telefonní číslo, no a pak už si jen přijdete v one čas nebo dýl a nákup máte připravený a máte ho tak jak jste si přál. Chcete zrovna maso které jste si koupil nakrájet na roládu, žádný problém, potřebujete vykostit kuře, proč ne .
Tak už víte proč právě do tohodle řeznictví mamina tak ráda chodí, a co je důležité ceny masa jsou shodné jako jinde a uzeniny jsou jen / ale ne všechny/ o něco malinko dražší, ale vyplatí se to, jsou to poctivé a chutné výrobky a né samá mouka. Jo a pan řezník Šrol je ten čtvrtý zleva, a holky prodavačky jsou taky moc fajn a ti kluci, to jsou ti kumštíři co všechny ty dobroty vyrábějí Smějící se.
A když jsme šly ráno do toho města, tak svítilo sluníčko a já myslela, že něco i vyfotím, ale to jsem se mýlily, sluníčko bylo po ránu ještě moc dole, a když se mi něco líbilo a já to chtěla vyfotit, tak mi to sluníčko tam pořád lezlo do foťáku. Tak aspoň jedna fotka kostela po ránu, když ještě sluníčko svítilo a ta druhá ,to když jsem vyfotila tu první, tak se sluníčko schovala za mraky a kostel hned vypadal jinak

a ještě jedna fotka, ten strom se mi moc líbil, je hned pod náměstím u Penzionu Pohoda a moc se mi líbil ve spojení s tím úžasně modrým nebem, kterým jsem se včera kochala, protože takhle modrý už jsem ho neviděla hoooodně dlouho

A zítra už máme pátek a taky to je den Tří králů
když jsem chodila na základku, tak k nám pravidelně do školy chodili a my jsme si měli každý přinést pět korun a ty jsme jim pak házeli do kasiček, k nám chodily Ti z Červeného kříže, a když si vezmete , že naše škola měla asi 600 žáků plus učitele , tak u nás nějakou tu potřebnou kačku vybrali a to jsme dávali , kdo mohl do kasičky i víc. Jinak jsou v ten den hodně vidět i ve městě, nejvíc asi bývají na náměstí.
Tak a teď si o nich něco napíšem :
Je to označení pro mudrce, kteří navštívíli krátce po narození Ježíška v Betlémě a přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu. Pozdní středověké legendy jim přisuzují jména Kašpar, Melichar a Baltazar a svátek Tří králů připadá na 6. ledna.
Fakticky tímto svátkem vrcholí Vánoce. Kašpar přinesl Ježíškovi zlato - jako symbol královské důstojnosti.Melichar přinesl kadidlo - vonnou pryskyřici, která se používá při náboženských obřadech a meditacích.Baltazar přinesl myrhu - jako symbol Ježíšova lidství.
Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečení, ale jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem kolínský arcibiskup Reinhard z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků.

tak to už je dneska všechno a už se zas na Vás na zítra těším a děkuju, že ke mě chodíte

Nové svetry pro levharty

7. prosince 2011 v 12:32 | verunnka
Nejdřív se vám musím omluvit, protože nějak nestíhám, pořád s maminou něco kutíme, chodíme po krámech na trhy , zítra jdeme na výstavu betlémů do staré radnice a v pátek na malé advnetní řemeslné trhy - tam už se moc těším.
Vždycky tam je pané Bendová a maluje úžasné perníčky a každý rok si u ní kupujeme perníkovou chaloupku. je jí asi 64 roků a je to paní učitelka a představte si, že hned když začala učit, tak učila maminu a potom i mě. Je to moc fajn paní a je to i paní učitelka s velkým P. když to dovolí, tak se u jejích perníčků s ní vyfotíma pak vám to ukážu. samozřejmě, když půjde fotit i na výstavě betlémů, tak budu fotit i tam.
Dneska hned po osmý jsme se už s maminou vydali na druhý konec města, mamča tam nesla paní doktorce hotový výplaty a ještě nějaký papíry a domů jsme to vzali přes město a velké trhy, dokoupila jsem ještě nějaké dárečky a pak už jsem se těšila na fotku, kterou pro vás udělám.
Už jsem vám asi psala, že máme od loňska ve městě nové kulturné centrum UFFO, stálo 580 milionů a už vyhrálo několik cen stavba roku. A před UFFO je několik nebvyklých soch, mezi které patří i smečka levhartů, už jsem vám několik fotek s nima ukazovala a tak jsem se proto i těšila na tu dnešní neobvyklou Smějící se
Neví se kdo, ale všem se to moc líbí, někdo tajemný minulý týden přes noc na pátek oblékl levharty do parádních svetrů
mě to přijde jako prima nápad, no holt je zima, jsou to zvířata, která mají rádi sluníčko, tak dostali svetry, dokonce i kytičky pro parádu na nich mají našité
ještě vám je vyfotím, až bude opravdu hodně sněhu, tak jak jsme u nás zuvyklí, to si myslím, že ani nebudou vidětSmějící se

A jak už jste si určitě všimli, tak máme sníh, jenže jak není zmrzlá zem, tak se zatím moc nedrží, a má se zas oteplit a pak zas ochladit, no tak uvidíme.
Jinak dál a dál pečeme, udělám zas miničlánečky s dalším cukrovíčkem, co už jsou hotový.
Jo a čerti, mě nesebrali, akorát jsem kromě jiného letos dostala i pytlík s uhlím Smějící se, no to už tady dlouho nebylo Smějící se.
Taky kažký večer jezdím s taťkou do práce přikládat do kamen, aby do rána nevyhasly a pak tam neměli zimu.Mamka mě s taťkou posílá, prý aby se nebál, ale já si myslím, že má mamka strach aby taťkankdyž jde do sklepa ke kamnům někde na schodech nespadl a pak co by si tam sám počal.Já s taťkou jezdím ráda a navíc mi to tam večer, když je už tma a nikde nikdo jen my dva , přijde takový i strašidelný Smějící se, to běhám po sklepě za ta´tkou jak ocásek Smějící se. Tak to je teď vše , ještě udělám nějaké cukroví na blog a půjdu zas pomáhat mamině / a ochutnávat a olizovat S vyplazeným jazykem/
Mějte se moc krásně

Z krámku do krámku a dárečky pro maminu

22. listopadu 2011 v 14:28 | verunnka
Nejdřív začnu trochu od toho co chci psát, ale právě mi udělali v rádiu velkou radost písničkou, co zrovna hrají a víte která to je, no právě tahle


no úplně mě s tím dostali, jenom jsem seděla a poslouchala, tyhle písničky mají všechny něco do sebe, to bych pak jenom seděla přemýšlela..........
a teď o tom, o čem chci psát, nedávno jsem Vám slíbila, že Vám ukážu některé z obchůdků, které máme s maminou rády, nejem pro to co tam prodávají, ale i proto, že ty obchůdky mají i " duši"
Moc se mi včera hodila, že mamině volali z jedné firmy, co pro ně dělá a potřebovali s něčím narychlo poradit a tak tam mamina včera na dopoledne šla. A já se mohla vydat do města pro kytičku, aniž by mamina o tom věděla a vzala jsem sebou foťák a fotila, jenom mi promiňte tu horší kvalitu, ale bylo šero a bez blesku fotit nešlo a blesk mi zas zrdcadlil výlohy Mrkající.
Kytičku jsem koupila v tomhle květinářství
je u n nás teprve pár měsíců a docela jsem si ho oblíbila, koupila jsem tady mamině růže
a když už jsem šla z krámku a fotila výlohu, tak jsem si ještě všimla lucerničky, takže šup zpátky pro ní, je taková úplně malinká
no a protože má mamina moc ráda vánoční hvězdy a na vánoce jich má vždycky několik, tak jsem ještě koupila úplně malinkou a takhle si to mamina večer udělala
no a tu skleničku, co jsme si v neděli udělaly jako svícínek, tak od včera máme jako ozdobu k tý hvězděUsmívající se
obchůdek Dáju už znáte a tam jsem mamině koupila sluníčko, protože je naše sluníčko, jedno větší už doma sice má, ale to nevadí, to nový malý už má taky svoje místečko a moc mu to tam sluší, takže to meší to je ode mě
ještě jsem tam mamině koupila zvoneček, už má ode mně od minule dvě podobné keramické věcičky a tak teď už má celou sadu
v Dáje jsem taky koupila keramický hrnek
a stavila se v cukrárně paní Emy
a ta mi ho naplnila celý čokoládovýma bonbonama a ještě dárkově celé zabalila
paní Ema z cukrárny maminu zná od mala, bydlela totiž kousek od maminy a chodila si maminu půjčovat a vozila ji v kočárku. Už přesně ví, co má mamina ráda a vždycky mi to pro ni hezky nachystá. Umí taky dělat nádherné kornouty a plní je dle vašeho přání, vždycky se zeptá, pro koho ten dárek je a co má rád a pak už tvoří sama a výsledek je vždy k radosti a chuti všech. Je radost chodit k ní do krámečku. Je tam přívětivo a voňavo a paní Ema se vždy usmívá.
Taky jsem se stavila ve Slaměnce - to srdcový krám naší maminy, sice tam už nic slaměnýho nemají , ale s tímhle názvem před dvaceti lety začínali.
už tam mají spoutu krásných vánočních věci a tak se tam ve čtvrtek vydám znova / mamina musí ještě na dopoledne do té firmy/ a tak se budu moc vydat na vánoční nákup.
Ještě vám ukážu obchůdek, kam půjdu ve čtvrtek také nakupovat, je to květinářství paní Hůlkové a kromě kytiček tam má i spoustu jiných nádherných věcí, ale o tom si napíšeme zas jindy / z výlohy asi poznáte, co budu kupovat Smějící se/
Všechny tyhle krámečky a spoustu jiných najdete u nás v podloubí na náměstí. Jsem ráda, ža tam máme samé takové hezké obchůdky, kde když vejdete to na vás dýchne tou jejich specifickou atmosferou a vůní, někde čokoláda, jinde kytičky nebo svíčky.
Je fajn, že na náměstí nemáme obchody z dálného východu a že si náměstí drží takovou tu svoji poctivou atmosferu.
A víte co dělala naše Bára, když si mamina rozbalovala dárky, no samozřejmě nesměla u toho chybět a aby lépe viděla, tak se k tomu postavila a ještě přidržela o gauč , to aby nespadla a o něco nepřišla.
Jinak ve městě už na vás dýchnou vánoce ode všud, všechny výlohy už jsou oděny do vánoční výzdoby,v ulicích už je připravena světelná výzdoba a teď už jenom chybí vyzdobit strom na náměstí k nedělnímu slavnostnímu rozsvěcení a odhalení betlému pod ním. Nebojte všechno vám to vyfotím.
Tak my teď jdeme s maminou zas něco kutit, mějte se hezky a užívejte toho vánočního chvění, které je už téměř všude kolem nás

Malujem....

19. listopadu 2011 v 14:24 | verunnka
Malujem, ale nebojte večer se ozvu s článečkem laděným opět do vánoc.
Mám Vás ráda...

Lehce do růžova.....a s nádechem vánoc

18. listopadu 2011 v 16:14 | verunnka
Pro dnešní den jsem měla připraveno psát úplně o něčem jiném, jenže znáte to, ráno jsem se vzbudila a mamina právě dodělávala kakaokokosové řezy a zdobila je růžovým kokosem a srdíčkama
tak jsem jí s tím zdobením hned pomáhala, nehledě na to , že jsem byla ještě celá rozcuchaná, oči ještě napůl zalepený,protože jsem byla probuzená jen tak napůl,a v noční košili , ale tak moc se mi to líbilo,že jsem se hned k tomu hnala a vůbec když ty srdíčka byly bonbonky a já mohla pár ochutnatLíbající
ochutnala bych toho víc, ale řezy dostaly obal z alobalu a šup s ní do lednice, nechat ztuhnout krém
Ale dočkala jsem se před chvílí mi mamina kousek už ukrojila a byla to mňamS vyplazeným jazykem.
Tak se mi ta růžová po ránu zalíbila, že jsem se rozhodla dnes o ní psát. Není to barva, kterou bych vyhledávala, ale přece jen do mýho života patří. V pokojíčku mám sice plovoucí podlahu, ale přes část mám taky růžový chlupatý koberec. Mám ho ráda, je fajn, ráda se na něm válím a čtu si, nebo když si zařazuju podpisy, které sbírám, tak to taky na zemi na koberci, když vyrábím něco většího, tak to jsem taky většinou na koberci
a růžový jsou i někteří moji plyšáci. A kdo mám můj růžový koberec v oblibě je naše Baruška, tak když je se mnou v pokojíčku, tak je většinou na koberci, buďto si tam liže tlapičky, nebo hraje s hračkama a nebo rozvalená chrní /a někdy i pr.. Smějící se/.
Růžová je i jedna moje stěna v pokojíčku a na ní obrázek, kde jsem já jako malá a taky v růžovobílé
mikině se šmoulama, tenkrát zrovna frčeli tak jako teď a tu mikinu i s kalhotama mi dovezla babička Jiřina / taťkova mamka/ z Maďarska.
Růžový je i medvídek na panence s porcelánovou hlavičkou, které sbírám, mám už jich hodně a nejraději mám ty, co jsou jako miminka a nebo ty co jsou jako malé děti
růžová je i část dárečků, co mám od kámošek
a růžová byla dnes i mamina,když jsem šly dnes dopoledne spolu do města.
Měla růžový svetřík, vlněnou černošedou sukni, černý teplý punčocháče, krátký černý kabátek a bílý kozačky, bílou kabelku a bílý šátek a moooc ji to slušelo, a když jsme přišly z města tak měla od zimy i růžové tváře - jenže copak ona se nechá vyfotit, nenechá a tak moc ji to slušelo Mrkající.
Růžový jsou i sny , které někdy máme a neříkejte, že ne. Určitě každý má někde v koutku schovaný nějaký svůj růžový sen, o kterém vímě, že se nikdy nesplní, ale co kdyby náhodou ?
Růžové jsou i pomyslné brýle, které někdy nosíme, v dnešní době a není to jen podzimem, je spousta věcí tak nějak šedivých a aspoň já se snažím na nich vidět něco trošku lepšího - růžovějšího, i když někdy to je pěkná fuška.
a víte , že :
na adventním věnci by měly být tři svíčky fialové a ta čtvrtá poslední růžová ? Fialová je podle církevních zvyklostí barvou pokání a růžová těsně před očekávaným příchodem Krista symbolizuje barvu záblesku naděje.

no a to jsem celá já, původně to o vánocích být nemělo a zase jsem se k nim dostala. No bodejď by ne, ve městě to na mě dýchá z každého krámku, z každé výlohy a dokonce u nás už včera začali s montáží vánoční výzdoby a když jsem šla navečer s Baruškou, tak kruháč u nás už svítí vánočně. využili toho, že byl včera měnší provoz a tak už to tam nainstalovali. Advent začíná už příští neděli a to je u nás na náměstí slavnostní rozsvěcení vánočního stromu- hurá už jsem se dočkala. A protože jsme toho dnes ve městě s maminou nestihly, spíš takové samé povonnosti, tak půjdeme v pondělí znova a bude to takový ten babský šmajd.Smějící se.
Tak to už je dnes vše a už se mi hlavou honí nápad, co si napíšeme zítra. mějte se moc krásně, užívejte si volný víkend ve znamení pomalu přicházejících vánoc/ štědrý den už je od zítra za pět týdnů / a to už je docela mazec.
Mám Vás ráda a těším se na Vaše komentáře

Špagetové muffiny,meruňkový koláč a troška z dárečků

14. listopadu 2011 v 19:18 | verunnka
Sice už jsem dnes jeden článeček dala, ale byl to " jen recept" a mě chybí to moje brebentění převedené na papír, tak proto píšu ještě jednou, bude to taky tak trochu o jídle, ale to nevadí.
Určitě jste se taky včera koukaly na Babicu, no my právě taky a mamině se moc líbil ten recept s těma špagetovejma muffina a tak ho hned dnes zkusila. Akorát k tomu nechtěla dělat ty řízky, připadalo jí to zbytečný a tak do ty rajčatový směsi přokrájela navíc trochu šunky a byla to velká dobrota-
akorát ještě místo mozarely jsme daly nastrouhanou cihlu a taky to bylo s tím moooc dobrý
a tady už to je zapečený
akorát to mělo chybu, mamina nevěděla jaký to bude a tak udělala jenom trochu na ochutnání a už jsme si to objednali na čtvrtek k večeři s nějakým zeleninovým salátem Líbající
a protože martinský rohlíčky už nebyly včera večer, tak mamina dnes ráno upekla drobenkový koláč s meruňkama co jsme v léťe zavářely, no a protože udělala jenom na ten menší plech a taťka když se stavoval na oběd, tak si vzal s sebou do práce ke kafi a vzal i druhým, tak budeme muset ve středu péct znova, ale mamině to nevadí, ona si ráda v kuchyni odpočne od práce na počítači a vaření je pro ní vlastně způsob relaxu,no a nám se to taky samozřejmě moc líbíS vyplazeným jazykem.
V sobotu jsme trochu šily, háčkovaly a pletly a tady máte malinkatou ukázku
no tak takových pytlíků už máme několik, budou součástí dárků kupovaných a v těch pytlíčkách jsou voňavoučká francouzská mýdlíčka, která jsme si koupily od paní Ivy.
A tak jsme šily malinkatý srdíčka a ty budou zdobit dělaný dárečky, ale hotový už to ukázat nemůžem, přece jen to budou dárečky.
ty srdíčka ještě ale taky nejsou hotový, přijdou ručně obšít a pak ještě krajkově obháčkovat, talže zatím to je takový polotovar, takhle se to nezdá, ale jsou malinký, asi jenom 4 x 4 cm.
I já jsem se do něčeho dárečkovýho pustila, myslela jsem, že to bude brnkačka, ale omyl.Nenechala jsem si poradit od maminy a dělala po svém, no a výsledek není tak dokonalý jak jsem čekala. Byla jsem z toho smutná, ale mamina mi vysvětlila, že vůbec nejde o dokonalost, že jde hlavně o to, že jsem chtěla někomu tím udělat radost, někoho tím potěšit a dělala jsem to tak jak nejlíp jsem uměla. Tři dny jsem se tomu věnovala a ještě tak hodinu práce a je hotovo, ano opravdu hotovo, protože když mi to mamina takhle vysvětlila, tak jsem se nakonec rozhodla pokračovat a s láskou k tomu dárečku dodělat. Šila jsem na stroji a pletla, slyšíte dobře já pletla. Sem tam jsem sice prohodila očka, ale už se na to jako na chybu nedívám,mám z toho radost, že jsem sama udělala něco s čím snad potěším. Až to dnes udělám, tak Vám to zítra asi ukážu a povíte mi.
Dneska se mi taky zas po dlouhý době podařilo vyfotit housenky z jesliček, tentokrát už v zimních bundičkách, no jsou úžasní a roztomilí
tak to je dnes vše a zítra si zas něco pěknýho napíšem
mějte se hezky a užívejte v pohodě zkrácený pracovní týden

Dája a nedělní oběd

13. listopadu 2011 v 13:55 | verunnka
Už někdy v září jsem Vám psala, že ve městě máme několik krámečků, kam s mamkou rády chodíme.Jedním z nich je i obchůdek Dája, je to krámek převážně s ruční keramikou, rúznýma polštářkama , různých tvarech-kytičky, zvířátka, sluníčka a kdo si nevybere, tak se může domluvit a donést si svůj návrh a pokud mají zrovna tu látku, ze které to chcete, tak máte plštářek do týdne hotový, spolupracují také se kovářem, tak i takové věci na zakázku vám udělají. krámek je na náměstí v jednom z "měšťanských domů". Po projití hlavním vchodem vede ke krámku dlouhá chodba, která už je plná nádherných věciček a což teprve v krámku samotném, když jsem se o tomto krámku poprvé zmiňovala, psala mi Blanka, že by se tam moc ráda podívala, tak jsem v úterý, když jsme tam šly vzala sebou foťák a v té vstupní chodbičce pár fotek udělala.
Takže otvíráme dveře a můžete se kochat - k tomu nápadu fotit mě přivedla Blanka, tak díky ní vznikly tyto fotky
popojdeme kousek dál a tam už na vás čekají různé zvonečky a zvonce, jeden z nich jsme taťkovi koupily k vánocům ke dveřím na chatu/ ale pssst/ještě jsme se ptaly,jestli by nám vyrobili kohouta na střechu na chatu, po neděli se máme přijít zeptat, jak to dopadlo, tak uvidíme, z toho by měl tatka veeeelkou radost
na zvonky si můžete zazvonit a věřte, že každý má úplně jiný zvuk a kdykoliv sem jdeme, tak si na některý z nich zazvoním
Smějící se a říkala paní prodavačka, že nejsme sami, že zvoněj skoro všichni, kdo tam jdou
a dál pak následuje další- velká skříň
a hned za skříní následuje "srdcové místo" maminy, zde jsou kameninové ruční výrobky z našeho kraje, máme odsud různé misky, hrnky s oušky i bez ouška, hrnce a zeláky .....většinu z nic máme na chatě a tak tam nějak patří
no posuďte sami, není to nádhera
a pak už je vstup do krámku, ale tam už jsem si fotit netroufla.
A co jsme si koupily my ? tak nejdřív tenhle už tak skoro vánoční svícen
a ještě jeden, ten je jako adventní věneček
už se těším, jak ho mamina nazdobí, no už za dva týdny začíná advent , už se těším
Dneska jsme měli náplánovaný martinský oběd, nechali jsme ho až na dnešek, abychom si to v klidu vychutnali
a olizuju se ještě teď, mňam mačino zelíčko S vyplazeným jazykem
Tak jsme se všichni těšili na víkend poté co se nám ulevilo po ta´tkově kontrole o pana doktora, ale uoha. V sobotu ráno ta´tkovi po sedmé zvonil telefon, což je u nás i v neděli normální, ale jeho obsah už normální nebyl. Volala paní, co bydlí hned vedle taťkovi firmy, že jim na dvoře hoří a že už volala hasiče. Tak honem taťka tam jel / má to 5 minut autem/. Někdo jim tam podpálil takový ten velký kontejner na odpad,no a už šly plameny až na boční stěnu firmy, zaplať pánbůh se nikomu nic nestalo, kontejner je opálený a zeď od plamenů černá místo modrá, ale to se vše opraví. Prý tam podle hasičů asi někdo přes plot cvrknul neuhaslýho vajgla o od toho to chytlo.
Tak než to taťka všechno zařídil, tak bylo poledne a půl soboty pryč. Ještš jel koupit té paní co mu to volala kytku a bonboniéru a jel jí poděkovat. Takže v celku rušná sobota. Teď střídavě koukáme na hokej a na film Přijela k nám pouť, ten prý měli oba jako malí moc rádi a snažíme se tu neděli v klidu užívat.
Včera jsme s maminou tvořily, šily, háčkovaly a tak různě a něco málo, co můžu vám ukážu zítra.
Mějte se všichni krásně, užívejte v klidu zbytek neděle / my dnes budeme ještě péct první cukroví - zázvorky - ty se musí 6 týdnů nechat odležet- aspoň ten náš recept a tak to máme tak akorát.
Mám vás ráda a zítra se zas na vás těším.
P.S. Takových krámků s duší máme u nás víc, třeba cukrárnu paní Emy nebo květinářství paní Hůlkové a o nich Vám napíšu zas někdy příště, až se mi podaří u nich něco vyfotit, aby jste to i viděliMrkající

Proměny stromu během dne........

10. listopadu 2011 v 7:41 | verunnka
Dnes mám trochu smutnou náladu a mám strach o taťkovu nohu a tak jsem ráda, že mi s článkem tak trochu pomohla příroda :
Pamatujete si ještě na strom , ne který koukáme z okna a který jsem Vám minulý týden ukazovala, jak se mění když mu opadává listí. Tak dneska jsem chtěla přidat další fotku, jak vypadá ten strom dnes. Takže tohle je fotka z včerejšího poledne, to se po zamračeném ránu začalo klubat sluníčko a byl ještě takový mlhový opar a ten strom se mi takhle líbil.
no jenže to jsem netušila, že to není poslední fotka stromu včera. Asi ve tři hodiny odpoledne se mi strašně líbilo, jak nám sluníčko svítilo do obýváku a jaké tvořilo stíny na zdi, takže šup foťák do ruky a opět jsem fotila
no a když jsem se otočila a podívala z okna , tak jsem musela ten strom opět vyfotit, to ani jinak nešlo
a pak už jsem měla jasno, že zkusím ještě něco vyfotit i v podvečer, nedočkavě jsem čekala, jestli bude co fotit a věřte, že příroda se nade mnou slitovala a o půl páté vznikla tahle fotka
kde by mě ráno napadlo, když jse fotila , že z toho bude pokračování na celý den, člověk by řekl, vždyť je to jenom strom, ale sami vidíte, že není. Už jsem si dala za úkol, ten strom budu sledovat i v zimě a fotit jeho různé proměny, docela se na to těším.
Jo a víte co je u nás nového, včera ráno poslouchám, co je to za zvláštní zvuk, kouknu ven, a ony přiletěly vrány. No to bylo hejno jak hrom , ale ten rámus, co dokázalo udělat jejich krákání jsem ještě nikdy tak neslyšela. Takže vrány už jsou tu, že by nás čekala tuhá zima ? Uvidíme.
Doma jsme měli takový ten vcelku normální den, mamina byla ráno na nákupu, vařila oběd, žehlila, dělala faktury, já je pak skenovala a posílala, těm, pro které byly. Taky jsme upekly buchtu, je to něco jako linecké těsto, na to se dá ovoce, my daly kompotové broskve a navrch se nalije tvaroh rozmíchaný s mlékem, cukrem a vanilkovým pudinkem, no a dá se to péct. Je to rychlá a dobrá buchta. Recept Vám dám , nebojte.
Dneska jde taťka po roce na kontrolu do traumatologické poradny s nohou. Má strach, protože noha ho bolí víc a víc, má tam a stále bude už mít napořád 32 rúzných titanových dílů včetně dvou tyčí, které má od kolena do kotníku a které mu tu hohu zpevňují. Navíc se mu v noze objevila postraumatická artroza a už vloni, vlastně rok po úrazu ji měl 3. stupně. Doktor mu řekl tenkrát, že mu to postupuje moc rychle a že mu to během pár let může na tý noze naprosto znemožnit pohyb a tím i chůzi Zamračený.Nerada píšu negativní věci, na všem se snažíme najít i tu lepší stránku, ale tady to nějak nejde.Tak nám prosím držte palce, ať to je aspoň tak jak vloni, a ať se to ta´tkovi už nezhoršuje.
Mám Vás ráda a ráda tu s Vámi jsem
P.S A zítra už je Martina

zlobí to, zlobí....chjo

5. listopadu 2011 v 15:33 | verunnka
Všem se vám moc omlouvám, že nepíšu, ale strašně nám zlobí net a opraví to až v pondělí, potřebují na to plošinu a právě ta bude až v pondělí.Už jsem Vám sem psala několikrát ale nikdy mi to neprolezlo, tak snad teď.
Mějte se krásně a už mě chybíte a těším se na Vás.

Motáme,pleteme a medvídkově svítíme

3. listopadu 2011 v 17:05 | verunnka
Dneska nestíhám, ale ani trochu nestíhám,takhle pozdě odpoledne už jsem článek nedávala hooodně dlouho. A to jsem ráno vstávala brzo, stihla jsem i taťku než odjel do práce a stejně nestíhám. Mám takový ten den, že pořád něco dělám, ale kde nic tu nic.
Ale nejsem sama, nedávno když mamina začínala poprvé plést z papíru, tak to měla podobně, seděla u toho celé odpoledne a jěště večer a tak nějak jsme se výsledku nedočkali Smějící se, teda aspoň takového aby nám ho chtěla ukázat. ale postupně se tím prokousala, holt chybama se člověk učí Smějící se, něco letělo do koše a teď už jsou výsledky viditelné i hmatatalné a i oku ladící. Teď tady mamina motá další ruličky a víte jak to vypadá, asi takhle , papírovou ruličku, z které to stříhá a motá pořád někde honí a chvilku co chvilku slyším, Verůůůůů pomoooooc kde mám papír? No a já naběhnu mamce ho podám a za chvíli se to opakuje zas Smějící se.
Dneska u nás byla paní Iva a dovezla mamině mýdelky, která budou součástí vánočních dárečků, taky měla ohromnou radost z toho, jak jste včera poprvé navštívili její blog a jaké milé komentáře jste jí tam nechalyMrkající
Odpoledne jsme pak šly s mamkou do města, venku bylo nádherně, teploučko -pomalu jak na jaře, tak jsme šly prošmajdat město.Nejdřív jsme šly k paní zubařce, mamka jí nesla hotové výplaty a pak jsme mazaly na nákupy.Měly jsme takové ty běžné a přesto jsme si koupily iněco navíc a to ozdobné dekorace na vánoce
a taky jsme koupily ježečka a ten už visí na dveřích do ložnice, ale dlouho se tam chudák neohřeje, protože už za 24 dní / teď jsem to honem počítala, hlavně Míšo pro TebeSmějící se/ začíná advent a už se tam nastěhují vánoce.
a včera večer jsme si svítili takhle
Zítra budem s maminou péct piškotovou roládu, jenom ještě nevíme jestli s čkoládovým krémem nebo se světlým a s ovocem, necháme rozhodnou taťku na co má víc chuť. V sobotu nás čeká malování koupelny a kuchyně, teď to jsou dva roky, co jsme komplet předělávali záchod.Když se taťkovi stal ten úraz, tak jsme mu nechali na záchod přidělat několik madel, aby to tam lépe zvládal, no a pak ,když už mu to šlo bez nich, tak nechal taťka kompletně předělat celý záchod - nechtěl mít po těch madlech ani památku. No a protože už to jsou dva roky, tak už je potřeba vymalovat, no a když se bude malovat záchod, tak vymalujem i koupelnu. Ale to jde, to není nic velkýho.
Tak mějte se moc hezky a zítra se snad polepším a napíšu Vám dřív.

světýlka,muffiny a srdíčko

2. listopadu 2011 v 13:32 | verunnka
dneska začnu včerejším večerem,když přijel taťka domů z práce a dal si kafčo, tak pak jsme jeli na hřbitovy rozsvítit svíčky,nejdřív jsme jeli do Voletin / to je asi 5 km od Trutnova/, je to malý hřbitov a tam má taťka maminku,sestru, babičku a dědu. A protože už byla opravdu tma a nikde nikdo, jenom my tři a rozsvícené svíčky, tak jsem se i trochu bála.Tam nejdřív musíte jít kolem kostela a bývalé márnice a teprv pak se dostanete na hřbitov,vůbec to nebyl příjemný pocit.
Pak jsme jeli na hřbitov do Trutnova, to už je velký hřbitov i s osvětlením, tak tam už to nebylo tak strašidelný.Tam má mamka babičku Věrku a dědu, a taky nevlastního tatínka / ten vlastní ji umřel když jí bylo necelých pět roků/, na toho prvního se pamatuje jenom ve špatným a ten druhý to byl můj děda Petr a to jak říká mamka byl skvělý táta a děda a tchán.
A pak jsme ještě jeli rozsvítit svíčku na to místo, kde měla bouračku taťkova sestra Lenka, tam to bylo asi nejsmutnější.
Trochu jsem chtěla i něco vyfotit, né hroby, ale tu spoustu svíček, co tam svítila, ale jak jsem se bála moc mi to nešlo
Dneska ráno už nás sluníčko nevítalo, naopak je ten pravý dušičkový čas, šero, mlha, mrholí a je jen 6 stupňů. Ráno jsme s maminou upekly muffiny
dělaly jsme je z klasickýho třenýho těsta na bábovku a nejdřív jsme daly lžíci světlýho těsta,pak trochu nugety a kandovanýho ovoce a navrch lžíci kakaového těsta a posypaly jsme to lupínkama z mandlí
a tady už jsou upečené
a víte co je na nich nejlepší, ty vypečené mandličky nahořeS vyplazeným jazykem
hned jsem jich pár nesla Růžence, tentokrát jsme je naštěstí nevysypalySmějící se, měla radost a ještě jsme si chvilku povídaly, o víkendu tady měla na skok pražáky a ti s ní zajeli na hřbitov do Úpice a tak byla plná dojmů a vyprávěla mi o tom
tak a teď jsem Vám nachystala taky pár muffin s kávičkou , tak kdo chce tak se stavte jste vítáni a jak se říká u nás v Kerkonoších : přijďte pobejt..
včera odpoledne jsme byly trochu ve městě a mě se podařilo koupit docela dost dárečků, co jsem si dopoledne sepsala na vánoční ježíškův nákupní seznam a tak z toho mám radost,víc vám o tom napsat nemůžu, protože Míša i Týna, pro které ty dárečky jsou tak chodí sem ke mě na blog a pak by to nebylo překvápko. Taky jsme se stavily v papírnictví u paní Matějkové a tam zrovna chystali vánoční zboží, tak jsme se ani moc nerozkoukávaly a půjdeme tam znova a pak si to užijeme všechno najednou.
Doma nám teď právě voní hovězí maso co budeme mít zítra s rajskou a tuhle vůni, když se vaří nové koření a bobkový list tak tu mám taky moc ráda a ještě ji mám radši když je spojená se svíčkovou omáčkou S vyplazeným jazykem.
Mamka teď tady žehlí a tak zas budeme pracovat na košíčkách z papíru, ale ukážeme Vám je až budou úplně hotový, to znamená i s vánoční látkou a mlsůtkama uvnitřJen doufám, že pro ty pro koho budou k nám na blog nechodí , aby to neviděli dřív Smějící se Máme toho teď taky mooc rozdělanýho a nevíme co dřív Smějící se
Včera večer jsem si uvědomila jak moc mám ráda mamku s taťkou a jak je dobře že se máme navzájem a tak, když byla mamina ve vaně a taťka na záchodě , tak jsem jim v obýváku udělala tohle svíčkový srdíčko.Oba z toho byli úplně paf.
Mamčo a taťko mám vás oba moooc ráda a jste to nejdražší na světě co mám.

Zítra k nám přijede paní Iva, o které už jsem Vám psala, doveze mamině ta malá francouská mýdelka s panenkama, který budou taky součástí vánočních dárečků - mamina na ně háčkuje takové malé pompadurky s růžovou mašličkou, nebojte ty vám taky ukážu.
No a protože paní Iva už pomalu pracuje na svém blogu který jsem jí pomáhala zakláídat o kterém jsem Vám už taky psala, je už ten pravý čas vám ho představit :

v dnešní uspěchané době je to blog, který vás pohladí po srdíčku a dušičce a je přesně takový jako je samotná paní Iva.
Určitě se tam mrkněte a nebudete litovat.

Mějte se moc krásně a važte si jeden druhého

Jen krátce -něco pro zasmání

26. října 2011 v 15:24 | verunnka
Tak zatím píšu jen krátce, článek Vám přidám až večer ze svého počítače, teď píšu z mamčinýho .
Na mým počítači teď právě pokojíčku řádí softverový odborník.
Poslední dobou se mi totiž počítač začal kousat a dělat na něm to bylo fakt o nervy a navíc jsem chtěla ještě jeden grafický program a tak proto jsme povolali odborníka.
Přišel mladý fešák Smějící se v bílé košili , já mu řekla co a jak, on se pousmál vytáhl šroubovák, rozšrouboval bednu s počítačem a poprosil o vysavač Překvapený. PC vevnitř vyluxoval a teď šlape ještě líp, než když byl před dvěma lety nový.Smějící se.
Jsem teda nevěděla,že jednou za čas musím uklidit i PC, že třídím soubory, mažu nepotřebné - tak to dělám, ale že ho musím vyluxovat, mi ještě nikdo neřekl. Jsem se mu smála, že nám v bílé košili přišel vyluxovat, nečekal to a málem se z toho počůral Smějící se.
Teď mi tam ještě instaluje ten program a bude vyhráno.
Jo do menu jsem přidala tu novou písničku od Vaška Neckáře, je moooc pěkná, ty slova jsem poslouchala několikrát / Míšo a hlavně už je o vánocíííích, jak jsi mi te´d psala na telefon,kolik už jsi mi koupila těch dárečků - tý jo já jsem zvědavá/.
Mějte se moc hezky a když to ještě dneska stihnu /čekáme totiž návštěvu u které bych chtěla být/ tak Vám ještě něco písnu a když ne tak hned pak večer a nastavím to na zítra na ráno.
Mějte se moc hezky
Tak já už mažu k němu,kdyby nám chtěl ještě něco uklízet, třeba mýt okna, tak abych mu mohla napustit kýbl a dát vše potřebné Smějící se
P.S.vzkaz pro Blanku - už motáme ruličkySmějící se

Křížaly , ořechy a večerní předvánoční čtení

21. října 2011 v 9:11 | verunnka
Včera ráno mě hned po probuzení zašimrala do nosu báječná vůně, dlouho jsem ani nemusela přemýšlet, protože mi bylo jasná, že mamina suší jablíčkové křížaly.
mamina je suší bez šlupek,máme to tak raději, ještě nám už taky doma voní sušený pomeranč, mamce se podařilo sehnat malé pomeranče, tak si je hned nakrájela a suší je pak na vánoční výzdobu
pokud nám nějaké křížaly zbydou, tak je mamina skladuje v týhle doze,
jenže to se podaří málokdy, protože je většinou po večerech zbaštíme a taky si je bere taťka do auta, když jede někam dál.
Taky jsme včera s maminou louskaly vlašské ořechy, uvelebily jsme se s tím na zemi, protože ze stolu nám pořád někam padaly, a tak se nám to ne zemi dělalo líp, i Barušce se líbilo, že na nás líp vidí , co děláme,no a tady už je část vyloupaných ořechů, už z nich cítím tu vánoční poohodu, však abych to mohla takhle nafotit, tak jsem se vydala do sklepa, a štrachala a štrachla jsem v krabicích a krabičkách s vánočníma ozdůbkama a dekoracema. To bylo něco na mě/Míšo přijeď a budem se v tom hrabat spolu a pustíme si Las Chrismas Smějící se/ Ještě, že máme tři sklepy a v tom jednom má mamina regály s těmahle všema kouzelnýma věcma na vánoce, velikonoce a vším možným. Teď tam taky voní jablíčka, která jsme dostaly.
Včera jsemVám psala, o tom jak si doma po večerech nebo i víkendu po obědě / ale to jenom v zimě/ čteme.Před dvěma roky, když se taťkovi stal ten ošklivý úraz a tak aby přišel na jiný myšlenky nám mamka četla hodně.Tenkrát koupila knížku, o které Vám dnes napíšu a ta se hned stala naší oblíbenou. Je od Marie Kubátové a jmenuje se Tři šupiny vánočního kapra.
Knížka vypravuje o tom, jak se u nás v podkrkonoší dřív žilo a je psaná krkonošským nářečím. A pak tam je ještě několik pohádek o Krakonošovi .
A teď Vám malinkatý kousíček z té knížky opíšu :
Vánoce v Kerkonoších začínajou už podzimem.Náš kraj byl chudý a tož se muselo na vánoční pečení našetřit.A to hned jak se po pasecký pouti po Václavě vykopaly bandory ze země.Byly pak bandory den co den, se solej, s podmáslím, jako kucmoch, jako sejkory, v troubě se píkal žid nebo rozcuchaná neujesta, ale ponejvíc se vařilo kyselo s bandorama a to se snídalo i vobědvalo.
A příště vám napíšu jaké a jak se pekly vánoční koláče.
Včera jsme si s maminou už připravily formičky na perníky.Nejdřív budeme péct ty velké dekorativní a pak ty malé. už se těším, mám moc ráda vůni perníkového koření.
A kromě toho všeho ještě mamina pilně plete, záda už má upletený a včera večer začala plést přední díl, už se na tu vestičku moc těším.
To je pro dnešek vše , před nám je víkend a má být sice chladný, ale slunečnýa tak si ho krásně pohodově užijte.

a citát pro dnešní den :
Přátelé jsou jako andělé, kteří nás zvednou , když naše křídla zapomenou létat.

Malé nákupy s nádechem vánoc

20. října 2011 v 9:30 | verunnka
Na včera jsme měli s mamkou naplánováno,že půjdeme spolu do města,nejdřív mamka pracovně na finančák a pak tak trochu po našich obchůdkách.
Jenže od rána pršelo, že by psa nevyhnali,viz naše Baruška,to je ráno,po sedmé, když taťka jel do práce,ona si vlezla do mamčiny postele a tam vydržela jako mimino chrnět ještě hodinu
tak to jsem odbočila,nakonec šla mamka do města sama, v tom dešti se mi nechtělo Smějící se a mamina mi slíbila, že ty větší nákupy co jsme měly v plánu / už nějaké dárečky na vánoce/ oběhneme spolu v pátek nebo v pondělí.
Před tím jsme ještě upekly bábovku
já donesla Růžence a tentokrát jsme to nevysypalySmějící se, měla tam návštěvu, tak se jí to zrovna hodilo
a teď už Vám ukážu jaké věcičky mamina koupila
první jsou andělíčci ze šustí, obdivuju lidí, kteří pro tohle mají cit a vyrábějí to, myslela jsem, že je to tak trochu česká tradice, ale ouha, na cedulce je výrobce - made in ThaiwanSmějící se, mamka myslela, že nákupem podpoří nějaké domácí výrobce, nebo nějaké družstvo invalidů, ale ejhle ono to je jinakSmějící se
dál koupila oříškové lodičky se svíčkou,na vánoce si je děláme sami, už jak jsme loupaly ořechy, tak jsme si pár skořápek schovaly, tyhle si zapálíme jen tak do malé mističky jako předvánoční dekoraci, pro tmavé podzimní večery
a pak ještě mamina koupila mini skleněné ozdoby,ty jsou opravdu české výroby a vyrábí je soukromá firmy z Jablonce nad Nísou.
a protože to všechno kupovala v krámečku, kam strašně rády chodíme nakupovat a paní nás už zná, tak mamina jako pozornost dostala keramické závěsné miniperníčky
teď mě tak napadlo, že bych Vám taky mohla napsat a starých vánočních zvykách podkrkonoší, máme doma pár knížek od Marie Kubátové, která o našem kraji umí hodně poutavě psát a my máme s taťkou rádi, když nám mamina právě v tomhle podzimně předvánočním období z těch knížek čte. To si pak představuju, jak to asi bylo. Takže díky knížkám a mamině toho vím opravdu dost a tak vám určitě a ráda o tom něco povyprávím.
Tak a na dnešek jsem si nachytala ještě jeden moc pěkný citát.Citáty máme doma taky rádi a já mamině ráda kupuju takový ty miniknížečky s citátama.

Mnoho lidí se připravuje o malé štěstí,protože hledají a uznávají jen to velké.... .

Mějte se moc hezky

Dárečky od srdce

19. října 2011 v 8:27 | verunnka
Včera odpoledne jsme měly s mamkou milou návštěvu, přišla k nám paní Iva, které pomáhám zakládat blog.
Paní Iva je moc vzácná žena už po prvních minutách zjistíte, že Vám je s ní moc dobře, umí naslouchat a máte pocit jako by Vám mluvila z duše. Paní je starší jak mamka / asi lehce před důchodem/, ale tak vitální ženu už jsem dlouho neviděla. I přesto, že je plná energie, je pokorná, ale zároveň sebevědomá, je skromná, ale zároveň elegantní....opravdu vyjímečná žena. Stejně jako jejich dům, tak i blog, který jí pomáhám zakládat bude v severském stylu.
A protože, jak řekla sama, my jí s maminou děláme radost tím, jak se její blog pomalu rodí, a tím, že jí je s námi dobře tak i ona chtěla potěšit nás a donesla nám pár milých dárečků.
pro mě byla ta super mandlová čokoláda
a mamka dostala dárečky přímo jí šité na míru, nádherně vonící francozská mýdla, jedno i s pytlíkem už visí v ložnici ve skříni a druhé máme tady v obýváku a přála bych vám cítit tu nádhernou jemnou vůni, však hnedka si jich mamka u paní Ivy objednala osm a část jich dostane háčkovný pytlíček a budou sloužit jako minidárečky k vánocům.
a růžičkové srdíčko už si našlo svoje místečko na poličce u lucerničky a moc mu to tam sluší, to Vám ukážu příště
škoda, že takových "lidských" lidí je tak poskrovnu, ale my máme to štěstí, že paní Ivu jsme mohly poznat

trocha moudra :
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radosti

Já Vám všem přeju, aby i Vy jste měli možnost mít kolem sebe takové lidi, jako je Paní Iva
a aby těch malých radost, z nichž vzniká mozaika štěstí bylo co nejvíce
Děkuji, že máte rádi můj blog a chodíte sem za mnou

Baruška ,kolekce a vesta

17. října 2011 v 18:51 | verunnka
Dneska byl u nás celkem rušný den, jako bychom dávali něco zadarmo Smějící se
Mamině totiž chodili podepisovat dépéháčka a tak pořád někdo zvonil, nebo volal jsetli jsme doma a jestli můžou přijítSmějící se.
vše se nakonec povedlo, tak jak si mamina přála, všechno už má hotový a ve středu s tím může zaběhnout na finančák. A víte co je vedle finančáku, no přece náš s maminou tolik oblíbený krámeček, takže myslím,že domů s prázdnou nepůjdem.
A komu ten dnešní šrumec vůbec nevadil byla naše Barunka,spokojeně si pochrupávala na gauči
ráno ještě mamina byla na nákupu a mě doma čekalo překvapení, na stole byly koupený vánoční kolekce-to je dobrý znamení, že už se to blíží / Míšo viď ?/
i když to dnešní počasi tomu ani trochu nenapovídá, že vánoce jsou už od soboty za devět týdnů , sluníčko krásně od rána svítilo a dokonce jsme i venku usušily prádlo
a protože večery už jsou chladný a já mám ráda když se vykoupu, tak si oblíknou na pyžamo vestičku a ta moje jak jsem zhubla mi je velká, tak se mamina včera pustila do nový.Bude celá bílá, aby se mi hodila ke všem pyžamům a nočním košilkám a už se na ní moc těším.
Zítra budeme péct croissantové rohlíčky s nugetou,ty jsou taky moc dobré a úplně nejvíc chutnají ještě vlahé,což není problém, protože u nás stejně nikdy vychladnout nestihnouSmějící se. A protože jsme to dneska už nestihly a maminu pořád bolí ta noha , tak jsme si další várku pečenýho čaje, který jsme chtěli dělat dnes, nechali na zítra. Takže nám to bude doma krásně ovocně vonět.
Mějte se moc krásně a zítra se na vás zas budu těšit a jsem ráda, že ke mně chodíte a líbí se Vám u mě a za to Vám mooooc děkuju.

od Věrky a druhé od Marušky

16. října 2011 v 17:06 | verunnka
děkuju za ocenění,je to moje úplně první
a dneska /úterý/ jsem dostala ještě jedno od Marušky
VĚRKO,děkuju....
Maruško, že dostanu ještě jedno, to jsem fakt nečekala a moc moc děkuju a motivuje mě to dál

poklady po babičce

13. října 2011 v 10:11 | verunnka
Nedávno jsem Vám psala o tom, že máme doma poklady po babičce.Mamčiny vám neukážu, ale ukážu Vám ty moje.
Mám jich jen pár , ale o to je mám radši a jsou mi vzácnější.
Všechny je mám schované v truhličce, samozřejmě taky po babičce
a teď tu truhličku spolu otevřeme
tak a už to vidíte
nejvíc se mi líbí pudřenka s pejskem,mamka mi vyprávěla, že ji babička dostala od nějakého ctitele,když slavila patnáctiny
a když ji otevřete,tak pokaždý zrcátko, co je uvnitř je lehce poprášený od pudru , kterého tam ještě zbytečky jsou

a další jsou náramky, mně osobně se víc líbí ten s červenýma korálkama
a jako poslední mám v truhličce ozdobné brože
vždycky, když si to prohlížím, tak si zkouším představit, při jaké příležitosti to babička nosila a jak ji to muselo slušet.
Ona i když byla starší, tak se ráda parádila a víte co mám po ní ,strašně ráda si kupuju peněženky, jé já jich mám, ovšem průšvih je, že když si je prohodím a všechno přestěhuju zas do jiné a pak ve spěchu vezmu tu původní a tím pádem pak do města mažu s úplně prázdnou peněženkou Smějící se.
Mamina má zas po babičce z těhle závislostí zdědila závislost na kabelkySmějící se.Jojo geny se holt dědí i tomhle.
Kolikrát si s mamkou říkáme, jaká je škoda, že už babičku nemáme, teď je tolik věcí, které by se jí libily a my bychom jí je rády dopřály.Samozřejmě úplně nejvíc nám chybí jako člověk,jako člověk moudrý a laskavý.
Babička si vždy se vším věděla poradit a na vše měla nějaké moudro
takže jeden citát, který by se jí určitě líbil:
Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší než byla,
přítomnost horší než je
a budoucnost růžovější než bude.....

tak a teď zas truhličku pomalu zavřeme a poklady necháme odpočívat.

mějte se moc hezky, venku už nám prosvítá sluníčko a i to je důvod proč se usmívat

večerní pohoda a mramorové muffiny se džemem

12. října 2011 v 10:54 | verunnka
Podzimní večery jsou moc fajn,venku jsou nepříjemné plískanice, taková ta vlezlá mokrá zima, kterou cítíte až v poslední kůstce, takže honem domů k nějakému příjemnému čaji, pěkně do teplička. Mamina včera večer žehlila a tu vůni vyžehlenýho prádla mám taky moc ráda, taťka si dělal na počítači / odpovídal na emaily měl jic asi 30/ a pak si podřimoval na gauči a bylo mu taky fajn a naše Bára si vlezla ke mně na postel a všechno jedním očkem pozorovala skrz otevřené dveře
mám dvoulůžko a jsem moc ráda, že ho mám, v zimě , když o víkendech nepospícháme na zahradu, tak si naši po obědě choděl ke mně na chvíli pohovět, já jim vždycky pustím na CD nějakou pohádku,nejraději mají Karafiátovy Broučky,vždycky jim pustím nějaký jiný díl, ale žádný ještě neslyšeli do konce, protože během chvilky chrní jak mimina,sice za půl hoďky jsou vzhůru ale je to moc fajn,když je mám u sebe.
I já si po večerech ráda svítím, mám moc ráda tuhle lampičku, sice od ní moc světla není, ale o to víc je taková pohodovější, teplejší.
svítí do červena a plavou v ní takový zlatý třpytky, možná jste si všimli, že mám i malou sbírku motýlů Smějící se
to jsem dostala od jednoho moc fajn pána, on má opravdu velikánskou sbírku motýlů a každý rok ji dál dál rozšiřuje a moc ráda si ji vždycky prohlížím, on k tomu umí moc krásně i vyprávět a nejlepší je když vypráví jaké to bylo když byl malý a představte si on má tatínka a tomu letos bylo 99 roků a tatínek má doma PC s internetem a televizi se satelitem a sám vše zvládne obsloužitMrkající
včera odpoledne jsme ještě upekly muffiny, nejdřív jsme daly světlý těsto, pak višňovou marmeládu a nakonec čokoládový těsto
pár jsem jich pak nesla Růžence a tak když mě viděla, tak po mě skočila se slovy jé moje adoptivní vnučka přišla no a všechny muffiny co jsem ji nesla přistály na zemiSmějící se
muffinky jsem sebraly, daly na stůl a znova se objaly,co je platný, že má tolik vnoučata a pravnoučat a mě to je nakonec taky příjemný to její babičkovský obětí.
Šípky ve váze už nám lehce povadly,tak jsme si včera s maminou koupily do vázičky jednu snítku žlutých chryzantém.
jo a ten vánoční časopis, co jsme si včera koupily je moc hezký a vřele doporučuji
mějte se moc krásně a brzy už má být zas na pár dnů sluníčko a tak se máme na co těšit
já se vám za brzo ozvu

Voňavý nákup a domácí chleba

11. října 2011 v 12:10 | verunnka
Dneska ráno mě kolem půl osmé vzbudil déšt, jak bubnoval do oken,chvilku jsem jen tak ležela a poslouchala tlumené zvuky z kuchyně,jenže nakonec to nebyl ani déšť, ani zvuky, co mě vytáhlo z poslele, ale příjemná vůně linoucí se z kuchyně.
Tak honem ven z pelíšku a už jsem to mazala prozkoumat, a víte co to bylo ? V troubě se pekl chleba, tak jsem vám ho hned vyfotila,škoda že nemám fotky když ho mamina zadělávala, tak příště.
tak a tady už je upečený, je to tmavý celozrnný chleba a budeme ho mít k večeři s pomazánkou z uzený makrely,no nevím, nevím, jestli ten chleba do večera vydrží Smějící se
k obědu jsme totiž měli krkonošský kyselo a k tomu jsem si prostě kousek chleba ukrojit musela
kyselo je taky velká dobrota a určitě si pamatujete jak ho v Krkonošských pohádkách vařila Anče Trautenberkovi a ten hudroval, že to kyselo je moc kyselý, bramboráky moc bramborový, a není to pravda,bramboráky jsme měli včera k večeři a byly moc mňam
jo na to kyselo vám určitě jako samostatný článek napíšu recept,aby jste ho taky mohli ozkoušet.
Když už jsem byla ráno vzhůru, tak jsem šla s maminou do Billy na nákup a tam už měli časopis Překvapení-speciál Vánoce, tak jsme si ho s mamčou koupily a ještě,aby mu nebylo smutno,přidaly trochu voňavých dobrot na cukroví - jupí to je znamení, že už se to blíží-už se mooooc těším nejen na vánoce, ale na to všechno už před tím, na tu fajn předvánoční atmosféru.
koupily jsme i lusk pravý vanilky a mamina slíbila, že se půjdem asi ve čtvtek podívat do města do domácích potřeb na nějaké nové vánoční formičky, i když pochybuju, že by měli ještě některé co my nemámeSmějící se, máme jich velikou krabici a některé jsou ještě po babičce Věrce, ty mám nejraději,jsou takové kouzelné.
Mamka se byla taky ptát po loupaných vlašských ořechách, ale přišla s nepořízenou,pokud budou, tak budou stát kolem 350,-Kč za kilo a to je ještě vloni kupovala za 210,-Kč. Copak nám domů kilo stačí, takže si koupíme neloupaný /ta stojí 110,-Kč kilo/ a doma si je naloupem. Jenže taťka už vloni sklidil úspěch s tím, že ženským v práci koupil místo kolekce každé kilo loupaných ořechů a rum a mamina vybrala ještě nějaké věci na pečení,měly z toho ohromnou radost, ale letos nevím jak to udělá, budou to muset s maminou nějak vymysletMrkající.
A teď Vám ještě ukážu, jak jsme si včera v chodbě svítili, nejdřív tam byl jenom jeden a pak tam mamina přidala i druhýho a hned jim balo veselejc.
tak to je dnes vše ,mamina se pomalu blíží ke konci s DPH, chtěla by to všechno odevzdat příští středu,a pak už to může u nás vypuknout - no přece budeme péct perníčky a ty pak malovat, hoooodně perníčků nás čeká, něco rozdáme,takže musíme upéct, aby zbylo i pro nás.
Mějte se moc hezky a zítra zas nashle

Sněží.....

8. října 2011 v 13:27 | verunnka
A je to tady,po úplně úžasným září,kdy jsme si užívali sluníčka a tepla přišel letošní první sníh,vloni u nás poprvé chumelilo 30. září no a letos nás tohle sněhové překvapení čekalo dnes,první fotka je ze Sněžky, je to poslední stožár lanovky ne Sněžku a lanovka v týhle podobně jezdí letos naposled.Už se začala stavět nová lanovka,ta bude kabinková pro čtyři osoby a povede stejnou trasou jako ta stará.
druhá fotka ,tak to má být pohled na Luční boubuí,ale bohužel, je tam tak šeredně,že viditelnost je prakticky nulová.
Když si představím,že vzdušnou čarou to máme na Sněžku asi 16 km,tak mě ta blízkost sněhu mrazí až sem domů.
Takž užívejte si doma teploučka,třebe při nšjaké hezké pohádce a nějaké dobrotě a já se asi ještě dnes jednou ozvu.
 
 

Reklama