Jen tak....

Ananasové řezy

7. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsem Vám psala o ananasových řezech, které jsem pekly a dnes si na ně napíšeme recept. Pečení je jednoduché a rychlé a výsledek určitě stojí za ochutnání. Dávka je na ten větší vyšší plech.
Potřebujete :
1 ananasový kompot v plechovce, který si předem rozmixujete i se šťávou my používáme od Hame

v míse smícháte
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek polohrubé mouky
1 hrnek moučkového cukru
1 hrnek mletých nebo jemně nasekaných ořechů
1 vejce
2 lžičky jedlé sody
2 lžíce kakaa
a ten rozmixovaný kompot

plech vyložíte pečícím papírem, nalijete těsto a dáte péct na 180 stupňů asi 25 minut.

na krém si uvaříte 2 vanilkové pudinky s 0,5 l mléka
necháte vychladnout a ušleháte dohromady s 20 dkg moučkového cukru a 2 pomazánkovými másly

natřeme na vychladlou buchtu, dozdobíme a dáme do lednice ztuhnout, nakrájíme na řezy a můžeme baštit
můžete ozkoušet několik variant, nemusíte dávat kakao do těsta a můžete ho přidat naopak do pudinku, nebo místo vanilkového pudinku můžete uvařit ananasový, je to opravdu jen na vás jak si to zkombinujete, my to měli už taky různě a pokaždý je to dobrota, díky tomu rozmixovanému kompotu je ta buchta hodně vláčná, prý se to dá dělat místo s ananasovým kompotem taky s dýňovým kompotem, ten doma máme taky, tak to určitě ozkoušíme a dáme vědět.
Tak teď už jen dobrou chuť


P.S. a něco pro zasmání:
Dětííííí tatínek přišel domů.........



Počasí, mňamky, Zpěvák a pranostiky Tří Králů

6. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Celou noc na čtvrtek u nás tak jako asi všude tu noc hooodně foukalo, pak najednou jako když utne přestalo, a mě to ticho vzbudilo, to už bylo nad ránem, naši už byli vzhůru a snídali a tak jsem vstala a šla se podívat z okna a co jsem neviděla, byl tam snížek, sníh a chumelilo jako o závod, šup pro foťák a tady máte fotky, u téhle první jsem si nastavila makro a snažila se vyfotit sníh jak padá, jak se mi to povedlo ohodnoťte si sami Smějící se, já myslím, že to aspoň trochu jako padající sníh vypadá Smějící se
a tuhle druhou jsem fotila hned po té první a to jsem se zas zaměřila už na napadlý sníh, aby bylo vidět kolik ho jeMrkající
a pak jsem šupitala celá radostná, že máme sníh za našima, právě snídali a tak jsem se přidala S vyplazeným jazykem, čerstvým rohlíkům já odolat neumím. Sice bylo brzo , teprve čtvrt na sedm, ale už se mi spát nechtělo a tak jsem vstávala. Chvíli jsem si šolichala něco v pokojíčku a pak v půl osmý to na mě přišlo, zívala jsem jako o závod, Barunka byla vyvalená u mě na koberci a chrupala, takže jsem si vzala deku, co máme na takové to příležitostné odpočívání a přidala jsem se k ní, no a mamina nás pak takhle spolu vyfotila
zhasla nám světlo, svítil jen stromeček a prý za dest minut jsme obě spaly jak zabitý.
Když jsem se o půl devátý probrala , tak Bára už u mě nebyla a chrupala u mě na posteli, hm šla na měkčí a mě tam nechala samotnou. No a z kuchyně to tak moc pěkně vonělo, že jsem se tam hned vydala. Mamina právě dopekla ananasové řezy a chystala se dát do trouby minipizzy, tak jsem stihla oba plechy ještě vedle sebe vyfotit.
na ty řezy vám ještě napíšu jako samostatný článek recet, aby to bylo v rubrice recepty , a jsou fakt moc dobrý.
K obědu jsme měli bramborový knedlíky plněný uzeným / uzený od Šrola a mamka měla co dělat, když ho den předem uvařila, abychom ji ho s taťkou nesnědli, jak bylo moc dobrý Smějící se/ no a v kuchyni ještě vonělo zelíčko právě k těm knedlíkům S vyplazeným jazykem.
Odpoledne mamina dodělávala poslední výplaty a pak taky tady měla novýho pána, co ptřebuje dělat účetnictví a ten byl chudák tak silný, že když si psal, jaké všechny papíry má mamině příště přinést, tak se ani nad ten papír nemohl naklonit a tak tak se nám vešel na židli. A to byl mladý člověk a když viděl na talířku ty řezy, co maina ráno pekla, tak snědl na posezení všech pět kousků co tam bylo Smějící se, páni ten měl apetit, ale měl by se spíš trochu nad sebou zamyslet, ale to je jeho věc a můj názor a každý to má tak, jak si to udělá a já lidi podle vzhledu nesoudím.
A když jsme u těch lidí, tak už dávno plánuju, že vám napíšu a některých lidských postavičkách naší ulice. Určitě to máte u vás taky tak, že ve vašem okolí žijí bytůstky, že až jednou nebudou, tak budou hodně chybět, prostě už sem k nám do té ulice patří i když někteří z nich jsou prostě i podivíni / ale neškodní/, tak si naši ulici nedokážu bez nich představit. No a když jsem Vám před chvílí šla vyfotit kolik sněhu a vody / od oběda silně prší/ máme právě teď, tak se mi tam připletl jeden z těch o kterých bych chtěla jednou taky napsat. Tak tohodle pána jsme si pojmenovali Zpěvák / jejich pravá jména psát nebudu a když se mi podaří jejich fotka,tak nikdy vám neukážu obličej/,
on zpívá pořád a všude, zpívá si když jde na nákup, když jde z nákupu a zpívá hlavně ty komunistický budovatelský písně, nebo když někdo kouká z okna, tak se postaví pod okno a volá na něj : Nekoukejte z okna dolů, pojďte se mnou do průvodu !
Nebo chodí ulicí sem tam a oznamuje : Na vrchol Sněžky nechoďte pěšky, jeztí tam lanovka a už to nemáte těžký.
Ale jednou se mu povedl opravdu kousek a zrovna naši mamině : Mamina byla s Baruškou venku čůrat a naše Bará zaujala postoj a začala tlačit, v tom se tam objevil on, mamina ho dřív neviděla a tak se ho lekla a spustil na Báru " tak co Šmudlo, kakáš, kakáš ? / on má pejsky moc rád a všem říká Šmudlo/ a začal zpívat. Dokážete si to představit, naše Bára tlačí , on stojí nad ní a hlasitě zpívá písničku Chaloupky pod horami, co se to stalo s vámi Smějící seSmějící se. Normálně všechny tyhle lidi bereme s lehkým úsměvem / nikdo z nich nemůže za to jak se narodil/, ale tenkrát jsme se s taťkou za záclonou řechtali až jsme se za břicha popadali, bylo skvělí pozorovat maminu jak na to reagovala a Bára klidně dál a dál tlačila Smějící se.
Ještě vám někdy napíšu i o dalších postavičkách naší ulice : Zelené bábě, Kouřilovi a Indiánce, ale to až budu mít fotky, podle nich pak poznáte, proč jim tak říkáme.
A jak už jsem psala, neberte to moje psaní o nich jako výsměch, beru je takové jací jsou a přijdou mi i zajímaví tak proč o nich nenapsat / ostatně o lidech z ulice psal i Neruda/

A protože máme dneska Tří Králů, tak přidávám trochu tříkrálových pranostik :
  • Na Tři krále mrzne stále.
  • Tři králové mosty staví, nebo je boří.
  • Na Tři krále mnoho hvězd - urodí se hodně bramborů.
  • Třpytí-li se hvězdy tu noc před Třemi králi, rodí se hojně bílí beránci.
  • Je-li na tři krále jasno, zdaří se pšenice.
  • Na Tři krále o skok dále.
  • Je-li na Tři krále větrno, bude úrodno.

no jestli výjde ta poslední pranostika s tím větrem, tak letošní úroda by měla být opravdu hodné "úrodná"

Na a dneska už máme konečně pátek a tak si ten první celý letošní víkend moc hezky užijte a děkuju že ke mě chodíte

Řezník Šrol, kostel a Tři Králové

5. ledna 2012 v 6:00 | verunnka
Už před vánoce, když jsem Vám psala o některých krámečkách u nás ve městě, slíbila jsem Vám, že si napíšeme i o velice u nás ve městě oblíbeném řezníkovi Šrolovi. Původně jsem Vám chtěla taky vyfotit alespoň jeho výlohy, v krámě jsem si fotit netroufla, ale včera se to vyřešilo samo a já nic už fotit nemusím. Šli jsme včera ráno s maminou do města na nákupy a jedna z našich cest taky vedla ke Šrolom, no a tam jsme k nákupu dostali jejich PF s kalendářem Smějící se a moc mě s tím potěšili, ne že bychom doma neměli kalendář Smějící se, ale že Vám to budu moc ukázat i s kouskem jednoho jejich krámu.

Mají je dva , tahle fotka je z toho většího, ten je mimo hlavní centrum města, tam jezdí mamina většinou s taťkou v létě v sobotu ráno a ta´tka si tam rád vybírá věci na grilování. Kromě asi šesti druhů různých masíček naložených v různých marinádách mají a to hlavně v létě asi 12 druhů klobás na grilování nebo na douzení. Taťka si nejraději kupuje klobásy s kysaným zelí, se třemi druhy sýra, šunkové klobásy, klobásy s celým barevným pepřem. No a párky, to je taky kapitola sama o sobě, ty mají taky se sýrem, pak křenové, dětské, labužnické,jemné, spišské, cigárové, silné , já si je ani všechny ty druhy nepamatuju, část z nich je vidět i vlevo na obrázku. Na vánoce a na velikonoce dělají taky taliány. Špekáčky od nich jsou opravdu špekáčky , a klobásy, myslím ty bílé / co jsou i na vánoce/ tak ty mají slabé vinné, silné a pak slabé smetanové - ty jsou úplně nejlepší a s bramborovou kaší to je velikánská mňamka / musím připomenout mamině, že bychom si je mohli zas udělat Smějící se/.
Každý pátek si taky můžete koupit v plastových mističkách už naškrábané maso na tatarák a doma si ho pak už jen dochutíte a ta jedna mastička stojí 30 korun.
A salámy, tak to je kapitola sama o sobě. Základ je šunkový a na jeho základě pak dělají žampionový a olivový a šunkové koleno. Mortadely, tak to jsou taky velký dobroty co oni umějí, dělají buďto olivovou, pepřovou nebo pistáciovou ta je S vyplazeným jazykem. A taky dělají svůj Gothaj a ten je taky moc dobrý, mamina ho třeba používá do Pařížského salátu od Blanky nebo od Péti, já si nikdy nepamatuju od koho jsme si ho opisovaly Smějící se. A Debrecínka od nich , tak ta se úplně na jazyku sype.
Dělají i svoje suché salámy jejich vysočina se jmenuje Vrchovina a turista po jejich je Trampský salám.
A vše o čem jsem psala je jejich vlastní výroba. Mají i nákup do tašky. Hodně se to praktikuje na pátek, donesete si lístek s nákupem, který chcete připravit, napíšete tam na kdy a na kolikátou hodinu to chcete a svoje telefonní číslo, no a pak už si jen přijdete v one čas nebo dýl a nákup máte připravený a máte ho tak jak jste si přál. Chcete zrovna maso které jste si koupil nakrájet na roládu, žádný problém, potřebujete vykostit kuře, proč ne .
Tak už víte proč právě do tohodle řeznictví mamina tak ráda chodí, a co je důležité ceny masa jsou shodné jako jinde a uzeniny jsou jen / ale ne všechny/ o něco malinko dražší, ale vyplatí se to, jsou to poctivé a chutné výrobky a né samá mouka. Jo a pan řezník Šrol je ten čtvrtý zleva, a holky prodavačky jsou taky moc fajn a ti kluci, to jsou ti kumštíři co všechny ty dobroty vyrábějí Smějící se.
A když jsme šly ráno do toho města, tak svítilo sluníčko a já myslela, že něco i vyfotím, ale to jsem se mýlily, sluníčko bylo po ránu ještě moc dole, a když se mi něco líbilo a já to chtěla vyfotit, tak mi to sluníčko tam pořád lezlo do foťáku. Tak aspoň jedna fotka kostela po ránu, když ještě sluníčko svítilo a ta druhá ,to když jsem vyfotila tu první, tak se sluníčko schovala za mraky a kostel hned vypadal jinak

a ještě jedna fotka, ten strom se mi moc líbil, je hned pod náměstím u Penzionu Pohoda a moc se mi líbil ve spojení s tím úžasně modrým nebem, kterým jsem se včera kochala, protože takhle modrý už jsem ho neviděla hoooodně dlouho

A zítra už máme pátek a taky to je den Tří králů
když jsem chodila na základku, tak k nám pravidelně do školy chodili a my jsme si měli každý přinést pět korun a ty jsme jim pak házeli do kasiček, k nám chodily Ti z Červeného kříže, a když si vezmete , že naše škola měla asi 600 žáků plus učitele , tak u nás nějakou tu potřebnou kačku vybrali a to jsme dávali , kdo mohl do kasičky i víc. Jinak jsou v ten den hodně vidět i ve městě, nejvíc asi bývají na náměstí.
Tak a teď si o nich něco napíšem :
Je to označení pro mudrce, kteří navštívíli krátce po narození Ježíška v Betlémě a přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu. Pozdní středověké legendy jim přisuzují jména Kašpar, Melichar a Baltazar a svátek Tří králů připadá na 6. ledna.
Fakticky tímto svátkem vrcholí Vánoce. Kašpar přinesl Ježíškovi zlato - jako symbol královské důstojnosti.Melichar přinesl kadidlo - vonnou pryskyřici, která se používá při náboženských obřadech a meditacích.Baltazar přinesl myrhu - jako symbol Ježíšova lidství.
Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečení, ale jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem kolínský arcibiskup Reinhard z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků.

tak to už je dneska všechno a už se zas na Vás na zítra těším a děkuju, že ke mě chodíte

Nové svetry pro levharty

7. prosince 2011 v 12:32 | verunnka
Nejdřív se vám musím omluvit, protože nějak nestíhám, pořád s maminou něco kutíme, chodíme po krámech na trhy , zítra jdeme na výstavu betlémů do staré radnice a v pátek na malé advnetní řemeslné trhy - tam už se moc těším.
Vždycky tam je pané Bendová a maluje úžasné perníčky a každý rok si u ní kupujeme perníkovou chaloupku. je jí asi 64 roků a je to paní učitelka a představte si, že hned když začala učit, tak učila maminu a potom i mě. Je to moc fajn paní a je to i paní učitelka s velkým P. když to dovolí, tak se u jejích perníčků s ní vyfotíma pak vám to ukážu. samozřejmě, když půjde fotit i na výstavě betlémů, tak budu fotit i tam.
Dneska hned po osmý jsme se už s maminou vydali na druhý konec města, mamča tam nesla paní doktorce hotový výplaty a ještě nějaký papíry a domů jsme to vzali přes město a velké trhy, dokoupila jsem ještě nějaké dárečky a pak už jsem se těšila na fotku, kterou pro vás udělám.
Už jsem vám asi psala, že máme od loňska ve městě nové kulturné centrum UFFO, stálo 580 milionů a už vyhrálo několik cen stavba roku. A před UFFO je několik nebvyklých soch, mezi které patří i smečka levhartů, už jsem vám několik fotek s nima ukazovala a tak jsem se proto i těšila na tu dnešní neobvyklou Smějící se
Neví se kdo, ale všem se to moc líbí, někdo tajemný minulý týden přes noc na pátek oblékl levharty do parádních svetrů
mě to přijde jako prima nápad, no holt je zima, jsou to zvířata, která mají rádi sluníčko, tak dostali svetry, dokonce i kytičky pro parádu na nich mají našité
ještě vám je vyfotím, až bude opravdu hodně sněhu, tak jak jsme u nás zuvyklí, to si myslím, že ani nebudou vidětSmějící se

A jak už jste si určitě všimli, tak máme sníh, jenže jak není zmrzlá zem, tak se zatím moc nedrží, a má se zas oteplit a pak zas ochladit, no tak uvidíme.
Jinak dál a dál pečeme, udělám zas miničlánečky s dalším cukrovíčkem, co už jsou hotový.
Jo a čerti, mě nesebrali, akorát jsem kromě jiného letos dostala i pytlík s uhlím Smějící se, no to už tady dlouho nebylo Smějící se.
Taky kažký večer jezdím s taťkou do práce přikládat do kamen, aby do rána nevyhasly a pak tam neměli zimu.Mamka mě s taťkou posílá, prý aby se nebál, ale já si myslím, že má mamka strach aby taťkankdyž jde do sklepa ke kamnům někde na schodech nespadl a pak co by si tam sám počal.Já s taťkou jezdím ráda a navíc mi to tam večer, když je už tma a nikde nikdo jen my dva , přijde takový i strašidelný Smějící se, to běhám po sklepě za ta´tkou jak ocásek Smějící se. Tak to je teď vše , ještě udělám nějaké cukroví na blog a půjdu zas pomáhat mamině / a ochutnávat a olizovat S vyplazeným jazykem/
Mějte se moc krásně

Z krámku do krámku a dárečky pro maminu

22. listopadu 2011 v 14:28 | verunnka
Nejdřív začnu trochu od toho co chci psát, ale právě mi udělali v rádiu velkou radost písničkou, co zrovna hrají a víte která to je, no právě tahle


no úplně mě s tím dostali, jenom jsem seděla a poslouchala, tyhle písničky mají všechny něco do sebe, to bych pak jenom seděla přemýšlela..........
a teď o tom, o čem chci psát, nedávno jsem Vám slíbila, že Vám ukážu některé z obchůdků, které máme s maminou rády, nejem pro to co tam prodávají, ale i proto, že ty obchůdky mají i " duši"
Moc se mi včera hodila, že mamině volali z jedné firmy, co pro ně dělá a potřebovali s něčím narychlo poradit a tak tam mamina včera na dopoledne šla. A já se mohla vydat do města pro kytičku, aniž by mamina o tom věděla a vzala jsem sebou foťák a fotila, jenom mi promiňte tu horší kvalitu, ale bylo šero a bez blesku fotit nešlo a blesk mi zas zrdcadlil výlohy Mrkající.
Kytičku jsem koupila v tomhle květinářství
je u n nás teprve pár měsíců a docela jsem si ho oblíbila, koupila jsem tady mamině růže
a když už jsem šla z krámku a fotila výlohu, tak jsem si ještě všimla lucerničky, takže šup zpátky pro ní, je taková úplně malinká
no a protože má mamina moc ráda vánoční hvězdy a na vánoce jich má vždycky několik, tak jsem ještě koupila úplně malinkou a takhle si to mamina večer udělala
no a tu skleničku, co jsme si v neděli udělaly jako svícínek, tak od včera máme jako ozdobu k tý hvězděUsmívající se
obchůdek Dáju už znáte a tam jsem mamině koupila sluníčko, protože je naše sluníčko, jedno větší už doma sice má, ale to nevadí, to nový malý už má taky svoje místečko a moc mu to tam sluší, takže to meší to je ode mě
ještě jsem tam mamině koupila zvoneček, už má ode mně od minule dvě podobné keramické věcičky a tak teď už má celou sadu
v Dáje jsem taky koupila keramický hrnek
a stavila se v cukrárně paní Emy
a ta mi ho naplnila celý čokoládovýma bonbonama a ještě dárkově celé zabalila
paní Ema z cukrárny maminu zná od mala, bydlela totiž kousek od maminy a chodila si maminu půjčovat a vozila ji v kočárku. Už přesně ví, co má mamina ráda a vždycky mi to pro ni hezky nachystá. Umí taky dělat nádherné kornouty a plní je dle vašeho přání, vždycky se zeptá, pro koho ten dárek je a co má rád a pak už tvoří sama a výsledek je vždy k radosti a chuti všech. Je radost chodit k ní do krámečku. Je tam přívětivo a voňavo a paní Ema se vždy usmívá.
Taky jsem se stavila ve Slaměnce - to srdcový krám naší maminy, sice tam už nic slaměnýho nemají , ale s tímhle názvem před dvaceti lety začínali.
už tam mají spoutu krásných vánočních věci a tak se tam ve čtvrtek vydám znova / mamina musí ještě na dopoledne do té firmy/ a tak se budu moc vydat na vánoční nákup.
Ještě vám ukážu obchůdek, kam půjdu ve čtvrtek také nakupovat, je to květinářství paní Hůlkové a kromě kytiček tam má i spoustu jiných nádherných věcí, ale o tom si napíšeme zas jindy / z výlohy asi poznáte, co budu kupovat Smějící se/
Všechny tyhle krámečky a spoustu jiných najdete u nás v podloubí na náměstí. Jsem ráda, ža tam máme samé takové hezké obchůdky, kde když vejdete to na vás dýchne tou jejich specifickou atmosferou a vůní, někde čokoláda, jinde kytičky nebo svíčky.
Je fajn, že na náměstí nemáme obchody z dálného východu a že si náměstí drží takovou tu svoji poctivou atmosferu.
A víte co dělala naše Bára, když si mamina rozbalovala dárky, no samozřejmě nesměla u toho chybět a aby lépe viděla, tak se k tomu postavila a ještě přidržela o gauč , to aby nespadla a o něco nepřišla.
Jinak ve městě už na vás dýchnou vánoce ode všud, všechny výlohy už jsou oděny do vánoční výzdoby,v ulicích už je připravena světelná výzdoba a teď už jenom chybí vyzdobit strom na náměstí k nedělnímu slavnostnímu rozsvěcení a odhalení betlému pod ním. Nebojte všechno vám to vyfotím.
Tak my teď jdeme s maminou zas něco kutit, mějte se hezky a užívejte toho vánočního chvění, které je už téměř všude kolem nás

Malujem....

19. listopadu 2011 v 14:24 | verunnka
Malujem, ale nebojte večer se ozvu s článečkem laděným opět do vánoc.
Mám Vás ráda...

Lehce do růžova.....a s nádechem vánoc

18. listopadu 2011 v 16:14 | verunnka
Pro dnešní den jsem měla připraveno psát úplně o něčem jiném, jenže znáte to, ráno jsem se vzbudila a mamina právě dodělávala kakaokokosové řezy a zdobila je růžovým kokosem a srdíčkama
tak jsem jí s tím zdobením hned pomáhala, nehledě na to , že jsem byla ještě celá rozcuchaná, oči ještě napůl zalepený,protože jsem byla probuzená jen tak napůl,a v noční košili , ale tak moc se mi to líbilo,že jsem se hned k tomu hnala a vůbec když ty srdíčka byly bonbonky a já mohla pár ochutnatLíbající
ochutnala bych toho víc, ale řezy dostaly obal z alobalu a šup s ní do lednice, nechat ztuhnout krém
Ale dočkala jsem se před chvílí mi mamina kousek už ukrojila a byla to mňamS vyplazeným jazykem.
Tak se mi ta růžová po ránu zalíbila, že jsem se rozhodla dnes o ní psát. Není to barva, kterou bych vyhledávala, ale přece jen do mýho života patří. V pokojíčku mám sice plovoucí podlahu, ale přes část mám taky růžový chlupatý koberec. Mám ho ráda, je fajn, ráda se na něm válím a čtu si, nebo když si zařazuju podpisy, které sbírám, tak to taky na zemi na koberci, když vyrábím něco většího, tak to jsem taky většinou na koberci
a růžový jsou i někteří moji plyšáci. A kdo mám můj růžový koberec v oblibě je naše Baruška, tak když je se mnou v pokojíčku, tak je většinou na koberci, buďto si tam liže tlapičky, nebo hraje s hračkama a nebo rozvalená chrní /a někdy i pr.. Smějící se/.
Růžová je i jedna moje stěna v pokojíčku a na ní obrázek, kde jsem já jako malá a taky v růžovobílé
mikině se šmoulama, tenkrát zrovna frčeli tak jako teď a tu mikinu i s kalhotama mi dovezla babička Jiřina / taťkova mamka/ z Maďarska.
Růžový je i medvídek na panence s porcelánovou hlavičkou, které sbírám, mám už jich hodně a nejraději mám ty, co jsou jako miminka a nebo ty co jsou jako malé děti
růžová je i část dárečků, co mám od kámošek
a růžová byla dnes i mamina,když jsem šly dnes dopoledne spolu do města.
Měla růžový svetřík, vlněnou černošedou sukni, černý teplý punčocháče, krátký černý kabátek a bílý kozačky, bílou kabelku a bílý šátek a moooc ji to slušelo, a když jsme přišly z města tak měla od zimy i růžové tváře - jenže copak ona se nechá vyfotit, nenechá a tak moc ji to slušelo Mrkající.
Růžový jsou i sny , které někdy máme a neříkejte, že ne. Určitě každý má někde v koutku schovaný nějaký svůj růžový sen, o kterém vímě, že se nikdy nesplní, ale co kdyby náhodou ?
Růžové jsou i pomyslné brýle, které někdy nosíme, v dnešní době a není to jen podzimem, je spousta věcí tak nějak šedivých a aspoň já se snažím na nich vidět něco trošku lepšího - růžovějšího, i když někdy to je pěkná fuška.
a víte , že :
na adventním věnci by měly být tři svíčky fialové a ta čtvrtá poslední růžová ? Fialová je podle církevních zvyklostí barvou pokání a růžová těsně před očekávaným příchodem Krista symbolizuje barvu záblesku naděje.

no a to jsem celá já, původně to o vánocích být nemělo a zase jsem se k nim dostala. No bodejď by ne, ve městě to na mě dýchá z každého krámku, z každé výlohy a dokonce u nás už včera začali s montáží vánoční výzdoby a když jsem šla navečer s Baruškou, tak kruháč u nás už svítí vánočně. využili toho, že byl včera měnší provoz a tak už to tam nainstalovali. Advent začíná už příští neděli a to je u nás na náměstí slavnostní rozsvěcení vánočního stromu- hurá už jsem se dočkala. A protože jsme toho dnes ve městě s maminou nestihly, spíš takové samé povonnosti, tak půjdeme v pondělí znova a bude to takový ten babský šmajd.Smějící se.
Tak to už je dnes vše a už se mi hlavou honí nápad, co si napíšeme zítra. mějte se moc krásně, užívejte si volný víkend ve znamení pomalu přicházejících vánoc/ štědrý den už je od zítra za pět týdnů / a to už je docela mazec.
Mám Vás ráda a těším se na Vaše komentáře

Špagetové muffiny,meruňkový koláč a troška z dárečků

14. listopadu 2011 v 19:18 | verunnka
Sice už jsem dnes jeden článeček dala, ale byl to " jen recept" a mě chybí to moje brebentění převedené na papír, tak proto píšu ještě jednou, bude to taky tak trochu o jídle, ale to nevadí.
Určitě jste se taky včera koukaly na Babicu, no my právě taky a mamině se moc líbil ten recept s těma špagetovejma muffina a tak ho hned dnes zkusila. Akorát k tomu nechtěla dělat ty řízky, připadalo jí to zbytečný a tak do ty rajčatový směsi přokrájela navíc trochu šunky a byla to velká dobrota-
akorát ještě místo mozarely jsme daly nastrouhanou cihlu a taky to bylo s tím moooc dobrý
a tady už to je zapečený
akorát to mělo chybu, mamina nevěděla jaký to bude a tak udělala jenom trochu na ochutnání a už jsme si to objednali na čtvrtek k večeři s nějakým zeleninovým salátem Líbající
a protože martinský rohlíčky už nebyly včera večer, tak mamina dnes ráno upekla drobenkový koláč s meruňkama co jsme v léťe zavářely, no a protože udělala jenom na ten menší plech a taťka když se stavoval na oběd, tak si vzal s sebou do práce ke kafi a vzal i druhým, tak budeme muset ve středu péct znova, ale mamině to nevadí, ona si ráda v kuchyni odpočne od práce na počítači a vaření je pro ní vlastně způsob relaxu,no a nám se to taky samozřejmě moc líbíS vyplazeným jazykem.
V sobotu jsme trochu šily, háčkovaly a pletly a tady máte malinkatou ukázku
no tak takových pytlíků už máme několik, budou součástí dárků kupovaných a v těch pytlíčkách jsou voňavoučká francouzská mýdlíčka, která jsme si koupily od paní Ivy.
A tak jsme šily malinkatý srdíčka a ty budou zdobit dělaný dárečky, ale hotový už to ukázat nemůžem, přece jen to budou dárečky.
ty srdíčka ještě ale taky nejsou hotový, přijdou ručně obšít a pak ještě krajkově obháčkovat, talže zatím to je takový polotovar, takhle se to nezdá, ale jsou malinký, asi jenom 4 x 4 cm.
I já jsem se do něčeho dárečkovýho pustila, myslela jsem, že to bude brnkačka, ale omyl.Nenechala jsem si poradit od maminy a dělala po svém, no a výsledek není tak dokonalý jak jsem čekala. Byla jsem z toho smutná, ale mamina mi vysvětlila, že vůbec nejde o dokonalost, že jde hlavně o to, že jsem chtěla někomu tím udělat radost, někoho tím potěšit a dělala jsem to tak jak nejlíp jsem uměla. Tři dny jsem se tomu věnovala a ještě tak hodinu práce a je hotovo, ano opravdu hotovo, protože když mi to mamina takhle vysvětlila, tak jsem se nakonec rozhodla pokračovat a s láskou k tomu dárečku dodělat. Šila jsem na stroji a pletla, slyšíte dobře já pletla. Sem tam jsem sice prohodila očka, ale už se na to jako na chybu nedívám,mám z toho radost, že jsem sama udělala něco s čím snad potěším. Až to dnes udělám, tak Vám to zítra asi ukážu a povíte mi.
Dneska se mi taky zas po dlouhý době podařilo vyfotit housenky z jesliček, tentokrát už v zimních bundičkách, no jsou úžasní a roztomilí
tak to je dnes vše a zítra si zas něco pěknýho napíšem
mějte se hezky a užívejte v pohodě zkrácený pracovní týden

Dája a nedělní oběd

13. listopadu 2011 v 13:55 | verunnka
Už někdy v září jsem Vám psala, že ve městě máme několik krámečků, kam s mamkou rády chodíme.Jedním z nich je i obchůdek Dája, je to krámek převážně s ruční keramikou, rúznýma polštářkama , různých tvarech-kytičky, zvířátka, sluníčka a kdo si nevybere, tak se může domluvit a donést si svůj návrh a pokud mají zrovna tu látku, ze které to chcete, tak máte plštářek do týdne hotový, spolupracují také se kovářem, tak i takové věci na zakázku vám udělají. krámek je na náměstí v jednom z "měšťanských domů". Po projití hlavním vchodem vede ke krámku dlouhá chodba, která už je plná nádherných věciček a což teprve v krámku samotném, když jsem se o tomto krámku poprvé zmiňovala, psala mi Blanka, že by se tam moc ráda podívala, tak jsem v úterý, když jsme tam šly vzala sebou foťák a v té vstupní chodbičce pár fotek udělala.
Takže otvíráme dveře a můžete se kochat - k tomu nápadu fotit mě přivedla Blanka, tak díky ní vznikly tyto fotky
popojdeme kousek dál a tam už na vás čekají různé zvonečky a zvonce, jeden z nich jsme taťkovi koupily k vánocům ke dveřím na chatu/ ale pssst/ještě jsme se ptaly,jestli by nám vyrobili kohouta na střechu na chatu, po neděli se máme přijít zeptat, jak to dopadlo, tak uvidíme, z toho by měl tatka veeeelkou radost
na zvonky si můžete zazvonit a věřte, že každý má úplně jiný zvuk a kdykoliv sem jdeme, tak si na některý z nich zazvoním
Smějící se a říkala paní prodavačka, že nejsme sami, že zvoněj skoro všichni, kdo tam jdou
a dál pak následuje další- velká skříň
a hned za skříní následuje "srdcové místo" maminy, zde jsou kameninové ruční výrobky z našeho kraje, máme odsud různé misky, hrnky s oušky i bez ouška, hrnce a zeláky .....většinu z nic máme na chatě a tak tam nějak patří
no posuďte sami, není to nádhera
a pak už je vstup do krámku, ale tam už jsem si fotit netroufla.
A co jsme si koupily my ? tak nejdřív tenhle už tak skoro vánoční svícen
a ještě jeden, ten je jako adventní věneček
už se těším, jak ho mamina nazdobí, no už za dva týdny začíná advent , už se těším
Dneska jsme měli náplánovaný martinský oběd, nechali jsme ho až na dnešek, abychom si to v klidu vychutnali
a olizuju se ještě teď, mňam mačino zelíčko S vyplazeným jazykem
Tak jsme se všichni těšili na víkend poté co se nám ulevilo po ta´tkově kontrole o pana doktora, ale uoha. V sobotu ráno ta´tkovi po sedmé zvonil telefon, což je u nás i v neděli normální, ale jeho obsah už normální nebyl. Volala paní, co bydlí hned vedle taťkovi firmy, že jim na dvoře hoří a že už volala hasiče. Tak honem taťka tam jel / má to 5 minut autem/. Někdo jim tam podpálil takový ten velký kontejner na odpad,no a už šly plameny až na boční stěnu firmy, zaplať pánbůh se nikomu nic nestalo, kontejner je opálený a zeď od plamenů černá místo modrá, ale to se vše opraví. Prý tam podle hasičů asi někdo přes plot cvrknul neuhaslýho vajgla o od toho to chytlo.
Tak než to taťka všechno zařídil, tak bylo poledne a půl soboty pryč. Ještš jel koupit té paní co mu to volala kytku a bonboniéru a jel jí poděkovat. Takže v celku rušná sobota. Teď střídavě koukáme na hokej a na film Přijela k nám pouť, ten prý měli oba jako malí moc rádi a snažíme se tu neděli v klidu užívat.
Včera jsme s maminou tvořily, šily, háčkovaly a tak různě a něco málo, co můžu vám ukážu zítra.
Mějte se všichni krásně, užívejte v klidu zbytek neděle / my dnes budeme ještě péct první cukroví - zázvorky - ty se musí 6 týdnů nechat odležet- aspoň ten náš recept a tak to máme tak akorát.
Mám vás ráda a zítra se zas na vás těším.
P.S. Takových krámků s duší máme u nás víc, třeba cukrárnu paní Emy nebo květinářství paní Hůlkové a o nich Vám napíšu zas někdy příště, až se mi podaří u nich něco vyfotit, aby jste to i viděliMrkající

Proměny stromu během dne........

10. listopadu 2011 v 7:41 | verunnka
Dnes mám trochu smutnou náladu a mám strach o taťkovu nohu a tak jsem ráda, že mi s článkem tak trochu pomohla příroda :
Pamatujete si ještě na strom , ne který koukáme z okna a který jsem Vám minulý týden ukazovala, jak se mění když mu opadává listí. Tak dneska jsem chtěla přidat další fotku, jak vypadá ten strom dnes. Takže tohle je fotka z včerejšího poledne, to se po zamračeném ránu začalo klubat sluníčko a byl ještě takový mlhový opar a ten strom se mi takhle líbil.
no jenže to jsem netušila, že to není poslední fotka stromu včera. Asi ve tři hodiny odpoledne se mi strašně líbilo, jak nám sluníčko svítilo do obýváku a jaké tvořilo stíny na zdi, takže šup foťák do ruky a opět jsem fotila
no a když jsem se otočila a podívala z okna , tak jsem musela ten strom opět vyfotit, to ani jinak nešlo
a pak už jsem měla jasno, že zkusím ještě něco vyfotit i v podvečer, nedočkavě jsem čekala, jestli bude co fotit a věřte, že příroda se nade mnou slitovala a o půl páté vznikla tahle fotka
kde by mě ráno napadlo, když jse fotila , že z toho bude pokračování na celý den, člověk by řekl, vždyť je to jenom strom, ale sami vidíte, že není. Už jsem si dala za úkol, ten strom budu sledovat i v zimě a fotit jeho různé proměny, docela se na to těším.
Jo a víte co je u nás nového, včera ráno poslouchám, co je to za zvláštní zvuk, kouknu ven, a ony přiletěly vrány. No to bylo hejno jak hrom , ale ten rámus, co dokázalo udělat jejich krákání jsem ještě nikdy tak neslyšela. Takže vrány už jsou tu, že by nás čekala tuhá zima ? Uvidíme.
Doma jsme měli takový ten vcelku normální den, mamina byla ráno na nákupu, vařila oběd, žehlila, dělala faktury, já je pak skenovala a posílala, těm, pro které byly. Taky jsme upekly buchtu, je to něco jako linecké těsto, na to se dá ovoce, my daly kompotové broskve a navrch se nalije tvaroh rozmíchaný s mlékem, cukrem a vanilkovým pudinkem, no a dá se to péct. Je to rychlá a dobrá buchta. Recept Vám dám , nebojte.
Dneska jde taťka po roce na kontrolu do traumatologické poradny s nohou. Má strach, protože noha ho bolí víc a víc, má tam a stále bude už mít napořád 32 rúzných titanových dílů včetně dvou tyčí, které má od kolena do kotníku a které mu tu hohu zpevňují. Navíc se mu v noze objevila postraumatická artroza a už vloni, vlastně rok po úrazu ji měl 3. stupně. Doktor mu řekl tenkrát, že mu to postupuje moc rychle a že mu to během pár let může na tý noze naprosto znemožnit pohyb a tím i chůzi Zamračený.Nerada píšu negativní věci, na všem se snažíme najít i tu lepší stránku, ale tady to nějak nejde.Tak nám prosím držte palce, ať to je aspoň tak jak vloni, a ať se to ta´tkovi už nezhoršuje.
Mám Vás ráda a ráda tu s Vámi jsem
P.S A zítra už je Martina

zlobí to, zlobí....chjo

5. listopadu 2011 v 15:33 | verunnka
Všem se vám moc omlouvám, že nepíšu, ale strašně nám zlobí net a opraví to až v pondělí, potřebují na to plošinu a právě ta bude až v pondělí.Už jsem Vám sem psala několikrát ale nikdy mi to neprolezlo, tak snad teď.
Mějte se krásně a už mě chybíte a těším se na Vás.

Motáme,pleteme a medvídkově svítíme

3. listopadu 2011 v 17:05 | verunnka
Dneska nestíhám, ale ani trochu nestíhám,takhle pozdě odpoledne už jsem článek nedávala hooodně dlouho. A to jsem ráno vstávala brzo, stihla jsem i taťku než odjel do práce a stejně nestíhám. Mám takový ten den, že pořád něco dělám, ale kde nic tu nic.
Ale nejsem sama, nedávno když mamina začínala poprvé plést z papíru, tak to měla podobně, seděla u toho celé odpoledne a jěště večer a tak nějak jsme se výsledku nedočkali Smějící se, teda aspoň takového aby nám ho chtěla ukázat. ale postupně se tím prokousala, holt chybama se člověk učí Smějící se, něco letělo do koše a teď už jsou výsledky viditelné i hmatatalné a i oku ladící. Teď tady mamina motá další ruličky a víte jak to vypadá, asi takhle , papírovou ruličku, z které to stříhá a motá pořád někde honí a chvilku co chvilku slyším, Verůůůůů pomoooooc kde mám papír? No a já naběhnu mamce ho podám a za chvíli se to opakuje zas Smějící se.
Dneska u nás byla paní Iva a dovezla mamině mýdelky, která budou součástí vánočních dárečků, taky měla ohromnou radost z toho, jak jste včera poprvé navštívili její blog a jaké milé komentáře jste jí tam nechalyMrkající
Odpoledne jsme pak šly s mamkou do města, venku bylo nádherně, teploučko -pomalu jak na jaře, tak jsme šly prošmajdat město.Nejdřív jsme šly k paní zubařce, mamka jí nesla hotové výplaty a pak jsme mazaly na nákupy.Měly jsme takové ty běžné a přesto jsme si koupily iněco navíc a to ozdobné dekorace na vánoce
a taky jsme koupily ježečka a ten už visí na dveřích do ložnice, ale dlouho se tam chudák neohřeje, protože už za 24 dní / teď jsem to honem počítala, hlavně Míšo pro TebeSmějící se/ začíná advent a už se tam nastěhují vánoce.
a včera večer jsme si svítili takhle
Zítra budem s maminou péct piškotovou roládu, jenom ještě nevíme jestli s čkoládovým krémem nebo se světlým a s ovocem, necháme rozhodnou taťku na co má víc chuť. V sobotu nás čeká malování koupelny a kuchyně, teď to jsou dva roky, co jsme komplet předělávali záchod.Když se taťkovi stal ten úraz, tak jsme mu nechali na záchod přidělat několik madel, aby to tam lépe zvládal, no a pak ,když už mu to šlo bez nich, tak nechal taťka kompletně předělat celý záchod - nechtěl mít po těch madlech ani památku. No a protože už to jsou dva roky, tak už je potřeba vymalovat, no a když se bude malovat záchod, tak vymalujem i koupelnu. Ale to jde, to není nic velkýho.
Tak mějte se moc hezky a zítra se snad polepším a napíšu Vám dřív.

světýlka,muffiny a srdíčko

2. listopadu 2011 v 13:32 | verunnka
dneska začnu včerejším večerem,když přijel taťka domů z práce a dal si kafčo, tak pak jsme jeli na hřbitovy rozsvítit svíčky,nejdřív jsme jeli do Voletin / to je asi 5 km od Trutnova/, je to malý hřbitov a tam má taťka maminku,sestru, babičku a dědu. A protože už byla opravdu tma a nikde nikdo, jenom my tři a rozsvícené svíčky, tak jsem se i trochu bála.Tam nejdřív musíte jít kolem kostela a bývalé márnice a teprv pak se dostanete na hřbitov,vůbec to nebyl příjemný pocit.
Pak jsme jeli na hřbitov do Trutnova, to už je velký hřbitov i s osvětlením, tak tam už to nebylo tak strašidelný.Tam má mamka babičku Věrku a dědu, a taky nevlastního tatínka / ten vlastní ji umřel když jí bylo necelých pět roků/, na toho prvního se pamatuje jenom ve špatným a ten druhý to byl můj děda Petr a to jak říká mamka byl skvělý táta a děda a tchán.
A pak jsme ještě jeli rozsvítit svíčku na to místo, kde měla bouračku taťkova sestra Lenka, tam to bylo asi nejsmutnější.
Trochu jsem chtěla i něco vyfotit, né hroby, ale tu spoustu svíček, co tam svítila, ale jak jsem se bála moc mi to nešlo
Dneska ráno už nás sluníčko nevítalo, naopak je ten pravý dušičkový čas, šero, mlha, mrholí a je jen 6 stupňů. Ráno jsme s maminou upekly muffiny
dělaly jsme je z klasickýho třenýho těsta na bábovku a nejdřív jsme daly lžíci světlýho těsta,pak trochu nugety a kandovanýho ovoce a navrch lžíci kakaového těsta a posypaly jsme to lupínkama z mandlí
a tady už jsou upečené
a víte co je na nich nejlepší, ty vypečené mandličky nahořeS vyplazeným jazykem
hned jsem jich pár nesla Růžence, tentokrát jsme je naštěstí nevysypalySmějící se, měla radost a ještě jsme si chvilku povídaly, o víkendu tady měla na skok pražáky a ti s ní zajeli na hřbitov do Úpice a tak byla plná dojmů a vyprávěla mi o tom
tak a teď jsem Vám nachystala taky pár muffin s kávičkou , tak kdo chce tak se stavte jste vítáni a jak se říká u nás v Kerkonoších : přijďte pobejt..
včera odpoledne jsme byly trochu ve městě a mě se podařilo koupit docela dost dárečků, co jsem si dopoledne sepsala na vánoční ježíškův nákupní seznam a tak z toho mám radost,víc vám o tom napsat nemůžu, protože Míša i Týna, pro které ty dárečky jsou tak chodí sem ke mě na blog a pak by to nebylo překvápko. Taky jsme se stavily v papírnictví u paní Matějkové a tam zrovna chystali vánoční zboží, tak jsme se ani moc nerozkoukávaly a půjdeme tam znova a pak si to užijeme všechno najednou.
Doma nám teď právě voní hovězí maso co budeme mít zítra s rajskou a tuhle vůni, když se vaří nové koření a bobkový list tak tu mám taky moc ráda a ještě ji mám radši když je spojená se svíčkovou omáčkou S vyplazeným jazykem.
Mamka teď tady žehlí a tak zas budeme pracovat na košíčkách z papíru, ale ukážeme Vám je až budou úplně hotový, to znamená i s vánoční látkou a mlsůtkama uvnitřJen doufám, že pro ty pro koho budou k nám na blog nechodí , aby to neviděli dřív Smějící se Máme toho teď taky mooc rozdělanýho a nevíme co dřív Smějící se
Včera večer jsem si uvědomila jak moc mám ráda mamku s taťkou a jak je dobře že se máme navzájem a tak, když byla mamina ve vaně a taťka na záchodě , tak jsem jim v obýváku udělala tohle svíčkový srdíčko.Oba z toho byli úplně paf.
Mamčo a taťko mám vás oba moooc ráda a jste to nejdražší na světě co mám.

Zítra k nám přijede paní Iva, o které už jsem Vám psala, doveze mamině ta malá francouská mýdelka s panenkama, který budou taky součástí vánočních dárečků - mamina na ně háčkuje takové malé pompadurky s růžovou mašličkou, nebojte ty vám taky ukážu.
No a protože paní Iva už pomalu pracuje na svém blogu který jsem jí pomáhala zakláídat o kterém jsem Vám už taky psala, je už ten pravý čas vám ho představit :

v dnešní uspěchané době je to blog, který vás pohladí po srdíčku a dušičce a je přesně takový jako je samotná paní Iva.
Určitě se tam mrkněte a nebudete litovat.

Mějte se moc krásně a važte si jeden druhého

Jen krátce -něco pro zasmání

26. října 2011 v 15:24 | verunnka
Tak zatím píšu jen krátce, článek Vám přidám až večer ze svého počítače, teď píšu z mamčinýho .
Na mým počítači teď právě pokojíčku řádí softverový odborník.
Poslední dobou se mi totiž počítač začal kousat a dělat na něm to bylo fakt o nervy a navíc jsem chtěla ještě jeden grafický program a tak proto jsme povolali odborníka.
Přišel mladý fešák Smějící se v bílé košili , já mu řekla co a jak, on se pousmál vytáhl šroubovák, rozšrouboval bednu s počítačem a poprosil o vysavač Překvapený. PC vevnitř vyluxoval a teď šlape ještě líp, než když byl před dvěma lety nový.Smějící se.
Jsem teda nevěděla,že jednou za čas musím uklidit i PC, že třídím soubory, mažu nepotřebné - tak to dělám, ale že ho musím vyluxovat, mi ještě nikdo neřekl. Jsem se mu smála, že nám v bílé košili přišel vyluxovat, nečekal to a málem se z toho počůral Smějící se.
Teď mi tam ještě instaluje ten program a bude vyhráno.
Jo do menu jsem přidala tu novou písničku od Vaška Neckáře, je moooc pěkná, ty slova jsem poslouchala několikrát / Míšo a hlavně už je o vánocíííích, jak jsi mi te´d psala na telefon,kolik už jsi mi koupila těch dárečků - tý jo já jsem zvědavá/.
Mějte se moc hezky a když to ještě dneska stihnu /čekáme totiž návštěvu u které bych chtěla být/ tak Vám ještě něco písnu a když ne tak hned pak večer a nastavím to na zítra na ráno.
Mějte se moc hezky
Tak já už mažu k němu,kdyby nám chtěl ještě něco uklízet, třeba mýt okna, tak abych mu mohla napustit kýbl a dát vše potřebné Smějící se
P.S.vzkaz pro Blanku - už motáme ruličkySmějící se

Křížaly , ořechy a večerní předvánoční čtení

21. října 2011 v 9:11 | verunnka
Včera ráno mě hned po probuzení zašimrala do nosu báječná vůně, dlouho jsem ani nemusela přemýšlet, protože mi bylo jasná, že mamina suší jablíčkové křížaly.
mamina je suší bez šlupek,máme to tak raději, ještě nám už taky doma voní sušený pomeranč, mamce se podařilo sehnat malé pomeranče, tak si je hned nakrájela a suší je pak na vánoční výzdobu
pokud nám nějaké křížaly zbydou, tak je mamina skladuje v týhle doze,
jenže to se podaří málokdy, protože je většinou po večerech zbaštíme a taky si je bere taťka do auta, když jede někam dál.
Taky jsme včera s maminou louskaly vlašské ořechy, uvelebily jsme se s tím na zemi, protože ze stolu nám pořád někam padaly, a tak se nám to ne zemi dělalo líp, i Barušce se líbilo, že na nás líp vidí , co děláme,no a tady už je část vyloupaných ořechů, už z nich cítím tu vánoční poohodu, však abych to mohla takhle nafotit, tak jsem se vydala do sklepa, a štrachala a štrachla jsem v krabicích a krabičkách s vánočníma ozdůbkama a dekoracema. To bylo něco na mě/Míšo přijeď a budem se v tom hrabat spolu a pustíme si Las Chrismas Smějící se/ Ještě, že máme tři sklepy a v tom jednom má mamina regály s těmahle všema kouzelnýma věcma na vánoce, velikonoce a vším možným. Teď tam taky voní jablíčka, která jsme dostaly.
Včera jsemVám psala, o tom jak si doma po večerech nebo i víkendu po obědě / ale to jenom v zimě/ čteme.Před dvěma roky, když se taťkovi stal ten ošklivý úraz a tak aby přišel na jiný myšlenky nám mamka četla hodně.Tenkrát koupila knížku, o které Vám dnes napíšu a ta se hned stala naší oblíbenou. Je od Marie Kubátové a jmenuje se Tři šupiny vánočního kapra.
Knížka vypravuje o tom, jak se u nás v podkrkonoší dřív žilo a je psaná krkonošským nářečím. A pak tam je ještě několik pohádek o Krakonošovi .
A teď Vám malinkatý kousíček z té knížky opíšu :
Vánoce v Kerkonoších začínajou už podzimem.Náš kraj byl chudý a tož se muselo na vánoční pečení našetřit.A to hned jak se po pasecký pouti po Václavě vykopaly bandory ze země.Byly pak bandory den co den, se solej, s podmáslím, jako kucmoch, jako sejkory, v troubě se píkal žid nebo rozcuchaná neujesta, ale ponejvíc se vařilo kyselo s bandorama a to se snídalo i vobědvalo.
A příště vám napíšu jaké a jak se pekly vánoční koláče.
Včera jsme si s maminou už připravily formičky na perníky.Nejdřív budeme péct ty velké dekorativní a pak ty malé. už se těším, mám moc ráda vůni perníkového koření.
A kromě toho všeho ještě mamina pilně plete, záda už má upletený a včera večer začala plést přední díl, už se na tu vestičku moc těším.
To je pro dnešek vše , před nám je víkend a má být sice chladný, ale slunečnýa tak si ho krásně pohodově užijte.

a citát pro dnešní den :
Přátelé jsou jako andělé, kteří nás zvednou , když naše křídla zapomenou létat.

Malé nákupy s nádechem vánoc

20. října 2011 v 9:30 | verunnka
Na včera jsme měli s mamkou naplánováno,že půjdeme spolu do města,nejdřív mamka pracovně na finančák a pak tak trochu po našich obchůdkách.
Jenže od rána pršelo, že by psa nevyhnali,viz naše Baruška,to je ráno,po sedmé, když taťka jel do práce,ona si vlezla do mamčiny postele a tam vydržela jako mimino chrnět ještě hodinu
tak to jsem odbočila,nakonec šla mamka do města sama, v tom dešti se mi nechtělo Smějící se a mamina mi slíbila, že ty větší nákupy co jsme měly v plánu / už nějaké dárečky na vánoce/ oběhneme spolu v pátek nebo v pondělí.
Před tím jsme ještě upekly bábovku
já donesla Růžence a tentokrát jsme to nevysypalySmějící se, měla tam návštěvu, tak se jí to zrovna hodilo
a teď už Vám ukážu jaké věcičky mamina koupila
první jsou andělíčci ze šustí, obdivuju lidí, kteří pro tohle mají cit a vyrábějí to, myslela jsem, že je to tak trochu česká tradice, ale ouha, na cedulce je výrobce - made in ThaiwanSmějící se, mamka myslela, že nákupem podpoří nějaké domácí výrobce, nebo nějaké družstvo invalidů, ale ejhle ono to je jinakSmějící se
dál koupila oříškové lodičky se svíčkou,na vánoce si je děláme sami, už jak jsme loupaly ořechy, tak jsme si pár skořápek schovaly, tyhle si zapálíme jen tak do malé mističky jako předvánoční dekoraci, pro tmavé podzimní večery
a pak ještě mamina koupila mini skleněné ozdoby,ty jsou opravdu české výroby a vyrábí je soukromá firmy z Jablonce nad Nísou.
a protože to všechno kupovala v krámečku, kam strašně rády chodíme nakupovat a paní nás už zná, tak mamina jako pozornost dostala keramické závěsné miniperníčky
teď mě tak napadlo, že bych Vám taky mohla napsat a starých vánočních zvykách podkrkonoší, máme doma pár knížek od Marie Kubátové, která o našem kraji umí hodně poutavě psát a my máme s taťkou rádi, když nám mamina právě v tomhle podzimně předvánočním období z těch knížek čte. To si pak představuju, jak to asi bylo. Takže díky knížkám a mamině toho vím opravdu dost a tak vám určitě a ráda o tom něco povyprávím.
Tak a na dnešek jsem si nachytala ještě jeden moc pěkný citát.Citáty máme doma taky rádi a já mamině ráda kupuju takový ty miniknížečky s citátama.

Mnoho lidí se připravuje o malé štěstí,protože hledají a uznávají jen to velké.... .

Mějte se moc hezky

Dárečky od srdce

19. října 2011 v 8:27 | verunnka
Včera odpoledne jsme měly s mamkou milou návštěvu, přišla k nám paní Iva, které pomáhám zakládat blog.
Paní Iva je moc vzácná žena už po prvních minutách zjistíte, že Vám je s ní moc dobře, umí naslouchat a máte pocit jako by Vám mluvila z duše. Paní je starší jak mamka / asi lehce před důchodem/, ale tak vitální ženu už jsem dlouho neviděla. I přesto, že je plná energie, je pokorná, ale zároveň sebevědomá, je skromná, ale zároveň elegantní....opravdu vyjímečná žena. Stejně jako jejich dům, tak i blog, který jí pomáhám zakládat bude v severském stylu.
A protože, jak řekla sama, my jí s maminou děláme radost tím, jak se její blog pomalu rodí, a tím, že jí je s námi dobře tak i ona chtěla potěšit nás a donesla nám pár milých dárečků.
pro mě byla ta super mandlová čokoláda
a mamka dostala dárečky přímo jí šité na míru, nádherně vonící francozská mýdla, jedno i s pytlíkem už visí v ložnici ve skříni a druhé máme tady v obýváku a přála bych vám cítit tu nádhernou jemnou vůni, však hnedka si jich mamka u paní Ivy objednala osm a část jich dostane háčkovný pytlíček a budou sloužit jako minidárečky k vánocům.
a růžičkové srdíčko už si našlo svoje místečko na poličce u lucerničky a moc mu to tam sluší, to Vám ukážu příště
škoda, že takových "lidských" lidí je tak poskrovnu, ale my máme to štěstí, že paní Ivu jsme mohly poznat

trocha moudra :
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radosti

Já Vám všem přeju, aby i Vy jste měli možnost mít kolem sebe takové lidi, jako je Paní Iva
a aby těch malých radost, z nichž vzniká mozaika štěstí bylo co nejvíce
Děkuji, že máte rádi můj blog a chodíte sem za mnou

Baruška ,kolekce a vesta

17. října 2011 v 18:51 | verunnka
Dneska byl u nás celkem rušný den, jako bychom dávali něco zadarmo Smějící se
Mamině totiž chodili podepisovat dépéháčka a tak pořád někdo zvonil, nebo volal jsetli jsme doma a jestli můžou přijítSmějící se.
vše se nakonec povedlo, tak jak si mamina přála, všechno už má hotový a ve středu s tím může zaběhnout na finančák. A víte co je vedle finančáku, no přece náš s maminou tolik oblíbený krámeček, takže myslím,že domů s prázdnou nepůjdem.
A komu ten dnešní šrumec vůbec nevadil byla naše Barunka,spokojeně si pochrupávala na gauči
ráno ještě mamina byla na nákupu a mě doma čekalo překvapení, na stole byly koupený vánoční kolekce-to je dobrý znamení, že už se to blíží / Míšo viď ?/
i když to dnešní počasi tomu ani trochu nenapovídá, že vánoce jsou už od soboty za devět týdnů , sluníčko krásně od rána svítilo a dokonce jsme i venku usušily prádlo
a protože večery už jsou chladný a já mám ráda když se vykoupu, tak si oblíknou na pyžamo vestičku a ta moje jak jsem zhubla mi je velká, tak se mamina včera pustila do nový.Bude celá bílá, aby se mi hodila ke všem pyžamům a nočním košilkám a už se na ní moc těším.
Zítra budeme péct croissantové rohlíčky s nugetou,ty jsou taky moc dobré a úplně nejvíc chutnají ještě vlahé,což není problém, protože u nás stejně nikdy vychladnout nestihnouSmějící se. A protože jsme to dneska už nestihly a maminu pořád bolí ta noha , tak jsme si další várku pečenýho čaje, který jsme chtěli dělat dnes, nechali na zítra. Takže nám to bude doma krásně ovocně vonět.
Mějte se moc krásně a zítra se na vás zas budu těšit a jsem ráda, že ke mně chodíte a líbí se Vám u mě a za to Vám mooooc děkuju.

od Věrky a druhé od Marušky

16. října 2011 v 17:06 | verunnka
děkuju za ocenění,je to moje úplně první
a dneska /úterý/ jsem dostala ještě jedno od Marušky
VĚRKO,děkuju....
Maruško, že dostanu ještě jedno, to jsem fakt nečekala a moc moc děkuju a motivuje mě to dál

poklady po babičce

13. října 2011 v 10:11 | verunnka
Nedávno jsem Vám psala o tom, že máme doma poklady po babičce.Mamčiny vám neukážu, ale ukážu Vám ty moje.
Mám jich jen pár , ale o to je mám radši a jsou mi vzácnější.
Všechny je mám schované v truhličce, samozřejmě taky po babičce
a teď tu truhličku spolu otevřeme
tak a už to vidíte
nejvíc se mi líbí pudřenka s pejskem,mamka mi vyprávěla, že ji babička dostala od nějakého ctitele,když slavila patnáctiny
a když ji otevřete,tak pokaždý zrcátko, co je uvnitř je lehce poprášený od pudru , kterého tam ještě zbytečky jsou

a další jsou náramky, mně osobně se víc líbí ten s červenýma korálkama
a jako poslední mám v truhličce ozdobné brože
vždycky, když si to prohlížím, tak si zkouším představit, při jaké příležitosti to babička nosila a jak ji to muselo slušet.
Ona i když byla starší, tak se ráda parádila a víte co mám po ní ,strašně ráda si kupuju peněženky, jé já jich mám, ovšem průšvih je, že když si je prohodím a všechno přestěhuju zas do jiné a pak ve spěchu vezmu tu původní a tím pádem pak do města mažu s úplně prázdnou peněženkou Smějící se.
Mamina má zas po babičce z těhle závislostí zdědila závislost na kabelkySmějící se.Jojo geny se holt dědí i tomhle.
Kolikrát si s mamkou říkáme, jaká je škoda, že už babičku nemáme, teď je tolik věcí, které by se jí libily a my bychom jí je rády dopřály.Samozřejmě úplně nejvíc nám chybí jako člověk,jako člověk moudrý a laskavý.
Babička si vždy se vším věděla poradit a na vše měla nějaké moudro
takže jeden citát, který by se jí určitě líbil:
Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší než byla,
přítomnost horší než je
a budoucnost růžovější než bude.....

tak a teď zas truhličku pomalu zavřeme a poklady necháme odpočívat.

mějte se moc hezky, venku už nám prosvítá sluníčko a i to je důvod proč se usmívat

večerní pohoda a mramorové muffiny se džemem

12. října 2011 v 10:54 | verunnka
Podzimní večery jsou moc fajn,venku jsou nepříjemné plískanice, taková ta vlezlá mokrá zima, kterou cítíte až v poslední kůstce, takže honem domů k nějakému příjemnému čaji, pěkně do teplička. Mamina včera večer žehlila a tu vůni vyžehlenýho prádla mám taky moc ráda, taťka si dělal na počítači / odpovídal na emaily měl jic asi 30/ a pak si podřimoval na gauči a bylo mu taky fajn a naše Bára si vlezla ke mně na postel a všechno jedním očkem pozorovala skrz otevřené dveře
mám dvoulůžko a jsem moc ráda, že ho mám, v zimě , když o víkendech nepospícháme na zahradu, tak si naši po obědě choděl ke mně na chvíli pohovět, já jim vždycky pustím na CD nějakou pohádku,nejraději mají Karafiátovy Broučky,vždycky jim pustím nějaký jiný díl, ale žádný ještě neslyšeli do konce, protože během chvilky chrní jak mimina,sice za půl hoďky jsou vzhůru ale je to moc fajn,když je mám u sebe.
I já si po večerech ráda svítím, mám moc ráda tuhle lampičku, sice od ní moc světla není, ale o to víc je taková pohodovější, teplejší.
svítí do červena a plavou v ní takový zlatý třpytky, možná jste si všimli, že mám i malou sbírku motýlů Smějící se
to jsem dostala od jednoho moc fajn pána, on má opravdu velikánskou sbírku motýlů a každý rok ji dál dál rozšiřuje a moc ráda si ji vždycky prohlížím, on k tomu umí moc krásně i vyprávět a nejlepší je když vypráví jaké to bylo když byl malý a představte si on má tatínka a tomu letos bylo 99 roků a tatínek má doma PC s internetem a televizi se satelitem a sám vše zvládne obsloužitMrkající
včera odpoledne jsme ještě upekly muffiny, nejdřív jsme daly světlý těsto, pak višňovou marmeládu a nakonec čokoládový těsto
pár jsem jich pak nesla Růžence a tak když mě viděla, tak po mě skočila se slovy jé moje adoptivní vnučka přišla no a všechny muffiny co jsem ji nesla přistály na zemiSmějící se
muffinky jsem sebraly, daly na stůl a znova se objaly,co je platný, že má tolik vnoučata a pravnoučat a mě to je nakonec taky příjemný to její babičkovský obětí.
Šípky ve váze už nám lehce povadly,tak jsme si včera s maminou koupily do vázičky jednu snítku žlutých chryzantém.
jo a ten vánoční časopis, co jsme si včera koupily je moc hezký a vřele doporučuji
mějte se moc krásně a brzy už má být zas na pár dnů sluníčko a tak se máme na co těšit
já se vám za brzo ozvu

Voňavý nákup a domácí chleba

11. října 2011 v 12:10 | verunnka
Dneska ráno mě kolem půl osmé vzbudil déšt, jak bubnoval do oken,chvilku jsem jen tak ležela a poslouchala tlumené zvuky z kuchyně,jenže nakonec to nebyl ani déšť, ani zvuky, co mě vytáhlo z poslele, ale příjemná vůně linoucí se z kuchyně.
Tak honem ven z pelíšku a už jsem to mazala prozkoumat, a víte co to bylo ? V troubě se pekl chleba, tak jsem vám ho hned vyfotila,škoda že nemám fotky když ho mamina zadělávala, tak příště.
tak a tady už je upečený, je to tmavý celozrnný chleba a budeme ho mít k večeři s pomazánkou z uzený makrely,no nevím, nevím, jestli ten chleba do večera vydrží Smějící se
k obědu jsme totiž měli krkonošský kyselo a k tomu jsem si prostě kousek chleba ukrojit musela
kyselo je taky velká dobrota a určitě si pamatujete jak ho v Krkonošských pohádkách vařila Anče Trautenberkovi a ten hudroval, že to kyselo je moc kyselý, bramboráky moc bramborový, a není to pravda,bramboráky jsme měli včera k večeři a byly moc mňam
jo na to kyselo vám určitě jako samostatný článek napíšu recept,aby jste ho taky mohli ozkoušet.
Když už jsem byla ráno vzhůru, tak jsem šla s maminou do Billy na nákup a tam už měli časopis Překvapení-speciál Vánoce, tak jsme si ho s mamčou koupily a ještě,aby mu nebylo smutno,přidaly trochu voňavých dobrot na cukroví - jupí to je znamení, že už se to blíží-už se mooooc těším nejen na vánoce, ale na to všechno už před tím, na tu fajn předvánoční atmosféru.
koupily jsme i lusk pravý vanilky a mamina slíbila, že se půjdem asi ve čtvtek podívat do města do domácích potřeb na nějaké nové vánoční formičky, i když pochybuju, že by měli ještě některé co my nemámeSmějící se, máme jich velikou krabici a některé jsou ještě po babičce Věrce, ty mám nejraději,jsou takové kouzelné.
Mamka se byla taky ptát po loupaných vlašských ořechách, ale přišla s nepořízenou,pokud budou, tak budou stát kolem 350,-Kč za kilo a to je ještě vloni kupovala za 210,-Kč. Copak nám domů kilo stačí, takže si koupíme neloupaný /ta stojí 110,-Kč kilo/ a doma si je naloupem. Jenže taťka už vloni sklidil úspěch s tím, že ženským v práci koupil místo kolekce každé kilo loupaných ořechů a rum a mamina vybrala ještě nějaké věci na pečení,měly z toho ohromnou radost, ale letos nevím jak to udělá, budou to muset s maminou nějak vymysletMrkající.
A teď Vám ještě ukážu, jak jsme si včera v chodbě svítili, nejdřív tam byl jenom jeden a pak tam mamina přidala i druhýho a hned jim balo veselejc.
tak to je dnes vše ,mamina se pomalu blíží ke konci s DPH, chtěla by to všechno odevzdat příští středu,a pak už to může u nás vypuknout - no přece budeme péct perníčky a ty pak malovat, hoooodně perníčků nás čeká, něco rozdáme,takže musíme upéct, aby zbylo i pro nás.
Mějte se moc hezky a zítra zas nashle

Sněží.....

8. října 2011 v 13:27 | verunnka
A je to tady,po úplně úžasným září,kdy jsme si užívali sluníčka a tepla přišel letošní první sníh,vloni u nás poprvé chumelilo 30. září no a letos nás tohle sněhové překvapení čekalo dnes,první fotka je ze Sněžky, je to poslední stožár lanovky ne Sněžku a lanovka v týhle podobně jezdí letos naposled.Už se začala stavět nová lanovka,ta bude kabinková pro čtyři osoby a povede stejnou trasou jako ta stará.
druhá fotka ,tak to má být pohled na Luční boubuí,ale bohužel, je tam tak šeredně,že viditelnost je prakticky nulová.
Když si představím,že vzdušnou čarou to máme na Sněžku asi 16 km,tak mě ta blízkost sněhu mrazí až sem domů.
Takž užívejte si doma teploučka,třebe při nšjaké hezké pohádce a nějaké dobrotě a já se asi ještě dnes jednou ozvu.

Jahodový dort a koláčky

17. června 2011 v 15:35 | verunnka

Protože zítra čekáme další návštěvu,tak mamka upekla jahodový dort .My s taťkou moc nemusíme piškotové těsto, tak mamka peče tenhle dort z třenýho těsta, mě chutná víc světlý,taťkovi čkokoládový, tak to mamka peče vždycky ze dvoubarevnýho těsta a oba jsme pak spokojený.
jahodový drt

potom ještě upekla malinkaté koláčky s několika náplněma, taťka má rád makový, mamka povidlový a já můžu všechny náplně.Dělá je z těsta do kterýho se sice dává droždí,ale nemusí to pak kynout.Je to piplačka,ale mamku tydle věci baví.Ona pracuje doma-dělá účetní a tak říká,že si v kuchyni vždycky náramně odpočne, no a nám to s taťkou nevadí, protože nás zásobuje dobrůtkama,akorát si musíme hlídat váhu,jinak by z nás brzo byli otesánkové.
koláčky
no a fotka na závěr,to je naše Baruška, ona to je takový smíšek a pořád se něčemu směje. A tu zadní tlapku ona vždycky takle někde "odloží".Když k nám přijde někdo,kdo to ještě nezná,tak si vždycky myslí,že se jí něco stalo a jestli prý ji nemá zlomenou :)). To je prostě naše komediatka Baruše.baruška
Přeji Vám všem moc pěkný víkend a mějte se rádi a važte si toho ,že se navzájem máte.
 
 

Reklama