Itálie

Hyacinty a něco navíc

27. ledna 2016 v 16:32 | verunnka
tak konečně jsem tu
ale zas ne na dlouho
taťka volal,
že už je na cestě domů a protože je středa
tak nás čeká cesta za Baruškou nebíčkovou se svíčkou Smějící se

a tak aspoň malinko napíšu
a protože nemůžu teda brebentit moc dlouho
tak to o čem jsem měla v plánu psát si necháme na zítra
/ poznáte podle fotky o čem to bude ?/
a psaní to bude hodně moc voňavé a lahodné S vyplazeným jazykem




a tak aspoň mrknem na kytičky

to že se nám to doma růžoví po mamčiných tiskopisech Vám asi psát nemusím
ale na chodbě nám vládne i jiná růžová - hyacintová
akorát kvůli světlu jsem to musela fotit v obýváku na stole
v chodbě na to byla tma Smějící se










a víte kdo mi s tím focením pomáhal
to bude asi překvápko,
když vám teď napíšu
že to byla malá Baruška
která nesmí u ničeho
ale opravdu u ničeho chybět Úžasný
/ kdoví od koho to okoukala /






a víte co byla sranda

ono to je i z té její první fotky dobře vidět
že jak se postavila předníma pacinama na stůl
tak jí to klouzalo a ony se jí rozjížděly Úžasný
a chudák si je pořád rovnala
a nechápala co se to s nima děje

a já už musím končit
a tak se mi mějte moc hezky
a zítra zas ahoj


a můžu vás o něco poprosit
kdyby náhodou jste nám mohly
až bude 16.3. připomenout
že nám zas přesně v poledne má přijít paní kadeřnice
to víte my už jsme holky sklerotický Úžasný
a takovýhle
ne až tak důležitý věci pouštíme z hlavy Smějící se



modrá a zase modrá

20. září 2015 v 0:03 | verunnka
nás celý minulý týden provázela na nebi v Itálii Smějící se

zataženo a bouřku jsme měli akorát tu sobotu co jsme tam dojeli
a pak opravdu po celý týden
nám nebe ukazovalo jen tu svoji nebsky krásnou barvu

a protože ráda fotím zespoda
tak tohle focení mi moc vyhovovalo
protože nebe jsme na fotkách měla
aniž bych se při focení musela válet na břiše Smějící se






je libo draka na pouštění
stačí si jen vybrat
a za 5 euro je váš Smějící se


a co dodat k téhle fotce
jenom moře a nebe a nikde nikdo

všude kolem ticho
a jen vlnky co lehce špouchaly nám chvíli dělaly společníka při našem výletě po moři Smějící se


a vlnky tak ty když jsem fotila
tak to bylo

k nim jsme si musela pěkně lehnout na břicho
a postavit se jim tváří v tvář
a doufat
že nečekaně nepříjde nějaká větší
která by mě spoláchla i s fanoušem Smějící se


a teď trorchu jiná modrá

a je to ta z toho nového vánočního obdchůdku
ale o tom opravdu až zas někdy jindy Smějící se



a vy mějte moc prima neděli
a nezoufejte, že ten víkend rychle utíká Nerozhodný
a že už je zas neděle

příští víkend bude o den delší
a my si tak budeme užívat třídeního volna

a nás čeká právě příští sobotu ten výlet a malinko prozradím
že to bude cesta do Německa

takže ahoj a já se zas brzy ozvu

pro naše

17. září 2015 v 11:56 | verunnka
už tak jako vloni
tak i letos měli naši v Itálii středu sami pro sebe

vloni to bylo jen odpoledne
letos celý den

my s Baruš strávili den i našich dlouholetých přátel Erici a Piera Smějící se
a měli jsme se tam moc dobře

a naši

tak ti si to užili takhle pěkně po svém



a moc jim to přeju ♥

nejdřív malé nákupy oblečení



pak růžový plyšák pro maminu ♥



zákoutí na oběd pro dva ♥



Být šťastný znamená mít to,

co srdce potřebuje ♥




odpoledne u moře




malá podvečerní procházka po pobřeží ♥


a mamina v očích taťky
takhle ji vymodeloval z písku ♥

Srdce lidí si nenakloníme velkými činy,

jež nás uvádějí v rozpaky,

nýbrž drobnými pozornostmi,

jež nás dojímají ♥



a cesta zpátky


a pak pro nás Usmívající se



moc vám to přeju a mám vás moc ráda Smějící se


P.S. a vzkaz pro ostatní
za ty dvě fotky s našima zas budu mít uši vytahaný až na zem Smějící se

co to bylo

17. září 2015 v 6:38 | verunnka
tak teď jen v rychlosti Úžasný

minule jsme vám ukázala tuhle fotku a nechala vás přemýšlet co by to mohlo být


a musím Vám povědět, že Zuzka se trefila

skutečně to je omezovadlo pro cyklisty
to aby nejezdili po stezce pro pěší
a takhle to vypadá celé Smějící se


a hlavně to tady je škobrtadlo pro naší maminu

ta jak nemá prostorové vidění
tak pravidelně i když ví, že to tam je o to škobrtne Smějící se

ale my už jsme na to zyvklí, to už ani neřešíme


a teď mám pro vás další přemýšlecí fotku
i když myslím, že ta nebude ani trochu těžká Smějící se

poznáte
co jsem vám včera navečer vyfotila na zahrádce

a máme tam toho docela dost



tak já už teď musím končit
a odpoledne se ozvu s dalším brebentěním z Itálie

a vy všichni si moc hezky užijte dnešní poslední sluníčkový a teplý den
pak nás čeká několik chladných a deštivých dnů

tak zatím
a odpoledne ahoj

a třeba si dnes dáte i zmrzku
tak v Itálii na pláži si ji můžete koupit z téhle pojízdné " lednice " s nanukama Smějící se
to bylo vždycky něco pro mě
když zastavila u nás



.

jak jsem se zašprajcla

14. září 2015 v 13:58 | verunnka
to že jsem pro každou blbost a kravinu už o mě víte
že nemám daleko k lumpárnám je o mě také známo
a že mi nedělá problém udělat ze sebe šaška
tak to vám už snad ani neumím povídat Smějící se

a když to je někde
kde mě nikdo nezná
je to o to lepší

to jsme šli munlé úterý k moři
a já prej mami vyfoť mě za stromem
a tak jsem mamině svěřila fanouše a mamina fotila a fotila



no jneže pak jsme byla líní to zábradlí obcházet
a tak jsem se rozhodla jím prolézt
ale ouvej
nejsem žádný hubeňour
a ta mezírka byla tak tak na prolezení pro nějakýho huběňoura
tak možná pro maminu
taťka by to nedal stejně jako já Smějící se

no jenže já se rozhodla
že tam musím prolézt za každou cenu
no copak kousek to šlo
jenže pak to nešlo už ano dopředu a ani zpátky


a nakonec jsem teda nějak prolezla
jak to sama pořádně nevím Smějící se

a jak jsem byla v " ráži´"
tak jsem si vzpoměla na film Jak se krotí krokodýli
a na to část
jak Eva Holubová leze na žebřík za panem Postráneckým s talířem buchet

a tak i já se to pokoušela napodobit
a místo žebříku mi posložila značka
a já na celou ulici hulákala : Pepo, duchy
a zpívala : a já zas tak krásná
no jenže oha
značka se začala se mnou kymácet
a tak honem od ní pryč
uvidíme jak bude vypadat chudák příští rok
jestli už bude opravená
nebo ode mne pořád celá nakřivo Úžasný
nojo no, tak je maj mít pořádně zabetonovaný, že jo
a ne jen tak jako


a pak ještě cestou jsem si koupila náramek
na těch já totiž odvždycky ujíždím
no jenže bych to nebyla já abych ho pak za chvíli neutopila v moři Smějící se


a že umím se tvářit i docela normálně
snad dokazuje tahle fotka
takže i já umím být za slečnu a ne jen pořád za divošku co v Itálii vyvrací dopravní značky Smějící se


tak a příště si napíšem a naší malý Barušce
a jejím dovádění
o tom jak nejdřív nevěděla jestli jít do vody nebo ne
a o tom
jak si nakonec tu vodu zamilovala
a nechtěla z ní nikdy ven


a aby vám to zítra
než co bude další povídání uteklo
tak můžete přemýšlet
k čemu tam asi slouží tohle Úžasný


a na úplný závěr vás malinko pozlobím
máte chuť na zmrzku
tak jestli jo
tak prosím můžete si vybrat

já tím, že nemůžu nic s čokoládou
tak jsme si letos oblíbila zmrzku cocies
ta je taky moc dobrá


tohle je teda jen kousek zmrzlinového pultu
tak příště si ukážem celý nebojte Smějící se

a vy se mi mějte moc hezky

a já mažu ven sebrat prádlo
vyhrožovali na dnešek s deštěm
ale u nás zatím neprší a ani to tak ještě nevypadá
a tak perem a sušíme
a už nám chybí jen jedna pračka a dovolenkové prádlo bude zdoláno Smějící se

tak ahoj a já pak budu chystat další brebentění

dnes ještě takhle

13. září 2015 v 21:23 | verunnka
dneska bylo všechno jinak než jsem myslela Mrkající

včera jsme to zapíchla
no vlastně až dnes o půl druhé ráno
a tak jsem to spaní doháněla pomalu až do oběda
no a po o se hned jelo na chatu
a tam jsme měli návštěvu
u které jsem nechtěla chybět

původně naši plánovali, že domů pojedem tak nejdýl v pět
ale to se pletli Smějící se

domů jsme nakonec dorazili až něco před osmou
no nějak se nám ta návštěva protáhla
a tak i když jsem měla noťas sebou
tak jsem vůbec nic nestíhala
a to jsem si chtěla probrat fotky z Itálie
nám jich něco přes dva tisíce a docela se v nich ztrácím
ale už vím
jaké články z našeho cestování napíšu
a tak k tomu musím vybrat ještě ty správné fotky

jediné co jsem stihla a nenechal si dnes ujít
bylo focení na zahradě Smějící se

a tak teď aspo tři fotky z dneška
a já se pak pustím do toho třídění a rovnání fotek z Itálie





jo a taky se pak ještě pomalu už potmě na zahrádce zas měřilo a zapisovalo
a pokud počasí dovolí
tak příští sobotun se bude u nás zas malinko " budovat"
a bude to něco
co se našim moc zalíbilo v Itálii
ale o tom
až to bude aktuální Smějící se


a na závěr jedna malá ochutnávka toho na co se máte těšit
nejdřív jsem myslela, že fanouše k moři
myslím přímo jako k vodě
brát nebudu
a u vody budu fotit starým foťákem
ale nedalo mi to
a fanouš tak putoval k moři vždy se mnou
a myslím, že se to vyplatiloUsmívající se


tak teď mějte dobrou noc
a já jdu na ty fotky
jo a naši už zas chrní Usmívající se

doma

12. září 2015 v 19:40 | verunnka
tak už jsme doma Smějící se

dojeli jsme už něco po třetí odpoledne a cesta byla hodně v pohodě

no a teď už mám vše vybaleno
pouklizeno
něco už i vypráno
a roztáhli jsme si gauč
a budeme koukat na Fandu na film o 11. tém září
no jenže myslím
že naši toho dnes asi moc neuvidí - usnou

a tak je nechám chrnět
a budu si dělat fotky, už se na to těším

a vy se mějte moc hezky
a zítra se ozvu už zas víc

a moc děkujume za všechna vaše přáníčka ke šťastné cestě domů


ahojik

10. září 2015 v 19:08 | verunnka
moc vas vsechny pozdravujeme

i dnes nam pocasi pralo a tak jsme vetsinu den byli u more
dnes jdeme na posledni veceri

zitra uz si veceri koupime hotovou na apartman
pujdeme brzy spat
a pak v sobotu vecer uz se vam ozvu z domova
moc rzchle to utika
ale to je zivot

mejte se mi tam moc hezky a kdyz to pujde vezmu sebou do kufru slunicko a teplo

tak zatim ahoj a uz mi chybite


ahoj

9. září 2015 v 19:00 | verunnka
vsechny moc pozdravujeme a posilame slunicko na zahrati

nam tu od sedmi zacinaji velke slavnosti vina a pokracuji do zitra
a to je ofiialni zakonceni hlavni sezony i s velkym ohnostrojem

a pocasi nam porad peje a tak mame hezky a koupeme se kazdy den
a nas curzbrk se ukuzal coby zdatny placec
i kdy teda nejdriv ji zaskocilo, ze je voda slana a takz trochu vln se bala
ale ted uz je vc pho a plave, ale teda na voditku
a pak spi jak spalek az do osmi do rana

a na zitra tu mam pro vas nachystany povidani a i na sobotu je nastanevno
ale to se vam pak vecer uz ozvu nazivo
domu pojedeme v sobotu rano ve tri
to abzchom pekne dojeli dom za svetla
tak se mi mejte jeste tech par dnu moc hezky
a uz se na vas tesimtak ahoj

taky to určitě znáte

8. září 2015 v 0:03 | verunnka
že když si balíte sebou na dovolenou
tak určitě přihodíte i nějaké to klubíčko, háček či jehlice Smějící se

i já to tak mám každý rok
a každý rok když pak vybaluju a klubíčka vyndávám téměř netknutá si sama sobě říkám
že příští rok si vezmu jen jedno a basta Smějící se

kolik myslíte, že jic mám letos sebou
TŘI Smějící se

já se totiř neuměla rozhodnout které upřednostním a tak mám hnedle tři

a s tím šmodrcháním to je tak
to ne že bych nechtěla na dovolené šmodrchat
opak je pravdou
jenže nestíhám
pořád je něco jiného na programu a na šmodrchání mi už pak zbývá málokdy čas

asi by to šlo šmodrchat na pláži
když se zrovna nekoupu


nebo jen tak neblbneme ve vodě nebo na pláži třeba s balonem Smějící se


ale to taky nejde Smějící se
víte co

to já si raději lehnu na břicho
a ruku si dám tak aby mě nebylo moc vidět do obličeje
a pozoruju lidi kolem

a že je na co se dívat Smějící se

třeba prodejci
všeho možného jen ne kvalitního
jednou si u nich taťka koupil sluneční brýle
ty svoje si ten den zapomněl vzít
no a po těch nových mu ještě ten večer naskákaly na nose pupínky
brýle hned pak putovaly do koše
a taťka byl do rána bez pupínků Úžasný



a nebo tatérky
jako meší mi naši nechali na nohu nakreslit delfínka

prý z heny
no to asi nebyl
protože do dvou dnů se mi z nohy smyl a byl fuč Smějící se


jednou předloni jsem si nechala na pláži zaplést pár copánků
asi po třech týdnech jsem se je rozhodla rozmotat
nejenže to nešlo
ale já asi měsíc měla vlasy hjak po zásahem elektrickým proudem
vůbec se nechtěly nějak porovnat Smějící se
ale ty copánky se mi líbily, to zas jo


ale jakmile zjistím
že poblíž k nám přijel stánek se zmzlinou a nanukama
tak to nemeškám
lovím v peněžence euro
a už tam mažu Usmívající se
tam určitě nesmím chybět



a večer většinou jdeme na večeři do naší oblíbené restaurace


pak ještě na nějaké nákupy



v noci pak cestou zpátky ještě stihneme zmrzku


no a to je už většinou kolem půlnoci
a je čas jít na kutě Smějící se

takže já jen mám starch
že i letos ten háček mockrát do ruky tady nevezmu

uvidíme až se vrátíme
pak vám o tom napíšu

a vám přeju moc hezké dny
a já se zas brzy ozvu

za nás všechny od nás z hor

posilam pozdrav

7. září 2015 v 19:20 | verunnka
vsechny vas moc pozdravujeme

pocasi nam nadale preje a tak i dnesek jsme stravili u more
a ted jedeme na prochazku do pristavu

no a na hacek jsem jeste ani nesahla, ja to nestiham
tak pak doma budu mit co dohanet
a oproti lonsku je tu o poznani vic lidi
asi jsou tu ti co boji jet do egypta nebo podobne
a tak prijeli sem

a tak ja uz zas musim

a vy se mi mejte moc hezky a ja se zas ozvu, nebojte

ahooooj

6. září 2015 v 19:33 | verunnka
ahoooj vsichni moji
dojeli jsme v poradku a vsem moc dekujeme za prani stastne cesty

vcera jsme tu opravdu zaaili velikanskou bourku

ale dnes to je jina
slunicko predvadi co umi
a tak jsme se uz koupali a ted jdeme na veceri

a nase mala barunka bzla po ceste moc hodna
vsak mam fotkz tak pak je uvidite

a tak ja uz musim

a vz se mejte mooc moc hezky
a kdybych to jen trochu umela, tak bych se s vami o to slunicko takz podelila
tak ahoj a posilam pozdrav od nas vsech
a mz se zas ozveme

Italské střípky - pošesté - nákupní

8. října 2014 v 16:52 | verunnka
tak a jsem tu s tím slíbeným obsahem tašky,
se kterou už vás pěěěěkně dlouho napínám Úžasný


úplně všechno z ní vám ale neukážu,
něco jsou dárečky a něco si nechám až přijde ten správný vánoční čas

a dnes jsem se rozhodla vám ukázat vánoční svícínky z oné tajemné tašky

a jako první je tenhle Mrkající

a není sám Mrkající
přijde totiž na jídelní stůl
a všíchni už víte, že na něm mamina ráda svítí dvojmo
no a tak máme dva, jednoho napravo a druhého nalevo Mrkající

a tenhle svícínek bude na záchodě Mrkající

však to už tak víte, že i tam svítíme a svítíme už od podzima

já jak v noci skoro nevidím, tak je to pak pro mě příjemné Úžasný když to tam svítí

když si předtím, než jdu v noci tak kolem jedné chrnět, chvátám ještě odskočit


no a i to je důvod, proč se na chatě náš záchod s koupelnou stávají součástí chaty a nebodu už dole ve sklepě
našim se totiž nelíbilo, že když jsem chodila právě pozdě v noci většinou dlouho po půlnoci na záchod, tak jsem běhala venkem a nejednou jsem se tam i přerazila Mrkající

ale zpátky zas do tašky

a tak v ní byl ještě jeden svícínek
no spíš teda svícem, ten je trochu větší

no a do něj se v pohodě vejdou dvě čajové svíčky vedle sebe
ale ne ty klasické malé a rovnou dvě ty velké Úžasný


a taky jsem si dovezli něco praktického do kuchyně
mamina je misková a tak nám pěkných pár misek v kuchyni přibylo Úžasný
všechny máme rovnou třikrát Smějící se

a v té malé čtvercové jsem měli, v té restauraci kam chodíme nejraději ,tiramisový " pohár"
a mamině se to tak moc líbilo,
že se ptala a pídila kde se dají sehnat
až nám nakonec v té restauraci, ještě originál tři zabalené misky prodali Překvapený
no to je naše mamina, ta dokáže nemožné

už víte proč ji taťka říká Amazonka Překvapený
/ stejně jako říkal pan Zindulka paní Růžičkové v tom seriálu Vlak dětství a naděje/

na pařezech teda ještě nebyla
ale v sobotu sama oloupala 30 metrů dřeva
regiment vojáků by taky dokázala nakrmit levou zadní
papulu má taky na správném místě, takže dokáže vyřídit a zařídit skoro vše
a jen tak něčeho se nezalekne
no a tak nakonec i ty misky si domů vezla Mrkající


a můžu vám říct, že právě tyhle jsou u nás doma " hodně v provozu "


a ještě si tam mamina koupila tyhle formičky Mrkající
ale ty jsou pořád ještě zabalené
ale prý se už brzy taky dočkají, ale co s nima mamina plánuje jako první vůbec zatím netuším
prý se máme nechat překvapit
vím že v Itáli plánovala, že budou na čokoládu, na cukroví, na muffinky
tak uvidím k čemu prvnímu nám poslouží

tak a to je z té tašky prozatím vše
a jak už jsem psala
zbytek odtajním později s postupujícím vánočním časem Mrkající

a já za chvíli jdu " holky na místa " a vy mějte moc krásný zbytek středy


a ještě něco vám ukážu, ale víc napsat nemůžu
něco z těchle fotek mám pro maminu k narozeninám, ale co to přeci nemůžu vyžvanit
ale věřte, že to je pro mě hodně těžké nepovědět - uáá Úžasný

tak ahoooj Mrkající


a věřte,
že jsem měla hodně velké nutkání do těch vánočních svícnů šoupnout svíčku a ozkoušet je
ale vydržela jsem to a nerozsvítila jsem je


italské střípky - popáté

8. října 2014 v 0:03 | verunnka
já vím,
že teď asi čekáte, že bude povídání o tom, co jsem si to vlastně dovezli vánočního v téhle tašce

ale to si necháme na další italské povídání Mrkající

venku už je několik dnů pravý podzim
je zataženo, fouká a je i docela chladno
kvetou už jen ty podzimní kytičky

a tak si myslím, že je ten správný čas posunout se o měsíc zpátky
a mrknout
jaké kytičky ještě v září kvetly v Itálii Mrkající

no a za tyhle kapičkové jsem byla moc ráda Mrkající
pršelo nám akorát až ten druhý týden v noci z úterý na středu a já už aniu nedoufala, že by se mi to mohlo podařit
no a podařilo Usmívající se

tak to bylo malé připomenutí pozdního léta
a já dnes dodělám pro vás ten návod na tu šmodrchanou vánoční hvězdičku

a večer až půjdem cvičit
to by v tom byl čert, abych na tu kobylu nevlezla, že jo Mrkající
však já si zas něco vymyslím, jak se na ní dostanu

a vy všichni se mějte moc hezky a zatím ahoooj
a už je středa, takže už se nám už zas půlí pracovní týden

a k pátku už tak máme zas o něco blíž Úžasný

italské střípky - počtvrté

24. září 2014 v 14:03 | verunnka
tak ale teď jenom na zkoušku

stáhla jsem si už ten program na ořezání a úpravu velikosti fotek a tak ho musím přeci vyzkoušet Mrkající
mám novější verzi a tak sama jsem zvědavá co umí nového navíc a jak nám to spolu půjde
je v angličině, v čestině jsem tuhle verzi nikde nenašla Úžasný

tak jdeme na to

no a tohle je " naše " ulice v itálii
už jsem asi psala, že bydlíme dál od hotelů a všeho toho komerčního ruchu,
kam teda pak i po večerech rádi zajdem to zas teda jo

ale co se týká bydlení upřednostňujeme přeci jen víc soukromí a klidu
a tak bydlíme v části, kde mají svoje vilky na bydlení " místní domorodci"
my sami máme pronajaté horní patro jedné takové vilky Mrkající



semka mamina ráda chodí kupovat salámy a sýry ke snídani,
a taky si tady koupila italský med, to aby ji připomínal to hřejivé teplé sluníčko

jen o kousek dál je maličká pekárna a tam zas kupuje ke snídani pečivo a croisanty Mrkající
a deset deka se italsky řekne uno deči gram / mortadela, proschuto ......../

a semka zas chodím ráda já
za euro dvacet máte kupičku zmrzky velkou jak u nás asi tři Mrkající

letos jsem měla nejvíckrát ferrero roche a mentolovou s čokoládou Smějící se
mamině nejvíc chutala cokies
a taťka se držel čokoládové klasiky
měli i feferonkovou Překvapený
a nebo třeba i teqvilovou
ale ani jedna z nich mě ani trochu nelákala


a jak jsme vám slíbila, tak dalšímoje povídání bude právě o těchle našich nákupech
a zrovna ten svícínek co je vepředu doma máme a to hned dvakrát, jak v pravém, tak i v levém provedení
a kdoví asi kam přijdou Mrkající

a na závěr jedna se mnou
kdo hledá najde Mrkající


takže koukám, program na úpravu fotek je v pohodě
a já taky,
takže nám to spolu jde pěkně od ruky
a tak se máte na co těšit

no a večer
á raz á dva , holky na místa Mrkající

milý deníčku -potřetí

18. září 2014 v 0:03 | verunnka
Milý deníčku
teď budu psát teda jen úplně malinko

už jsem Ti slíbila jeden článek o mamčiných nákupech v italském vánočním obchůdku
a nejen v něm Mrkající
no jenže jsem ještě nenafotila všechny ty krásné věci co jsme tam koupily a tak o tom ještě napsat nemůžu Mrkající


tak Ti deníčku teď ukážu aspoň jednu malinkatou vánoční věcičku, z těch všech vánočních co jsem si tam koupila i já
a to nejen pro sebe ale i jako malé dárečky Mrkající

a je to věcička, s jejiž pomocí budu pak psát moje advetní každodenní povídáníčko
no a protože to je taková malá tabulečka,
tak ti je deníčku asi jasné, že na ni budu vždy psát kolik dnů nám ještě zbývá do vánoc a dávat to budu vždy na začátek článku
to abychom věděli jak moc se už máme těšit
ale ne že to někomu vyžvaníš, to bude pro ty moje blogové holky takové advetní překvapení Mrkající
a tak když jsem ještě nevyfotila to co jsme tam koupili " užitkového"

tak Ti deníčku ukážu aspoň jednu jedlou fotku
jen ti povím, že je škoda, že na ní není vidět moje překvapení z toho, když taťka řekl, ať to dám do košíku, že si ji koupíme
tak takhle velkou nutelu jsme ještě nikdy doma neměli
ale víš co,
pořád je ještě zadělaná ve špajzce, ach jo Úžasný
myslím, že aspoň jedním prstíkem by se měla ochutnat, zdali není nějaká vadná
v těchle potravinách jsme nakupovali ten den večer v jedenáct, my to fakt dřív nestíhali
přes den jsme byli na sluníčku u moře
pak jsme šli na večeři
a teprve pozdě večer zbýval čas na všechny ty nákupy Mrkající
tak deničku, tak to je teď vše

odpoledne napíšu zas o něčem jiném
a Tobě z italského brebentění napíšu zas něco zítra, ju Mrkající

mějte všichni moc prima den
a my ráno s maminou mažeme do města a už se těším do galanterie co tam budou mít nového

tak zatím ahoj a odpoledne se zas ozvu


a tady jsme taky jednou byli na večeři Usmívající se

a když se dobře podíváte
tak to je ten samý maják co máme doma jeho fotku nad jídelním stolem
akorát, že my to máme velikánskou fotku a v té restauraci to mají malovaný obraz Usmívající se


tak teď už opravdu ahoooj a odpoledne se budu těšit Mrkající

Milý deníčku - podruhé

16. září 2014 v 14:45 | verunnka
Milý deníčku ,

dnes Ti napíšu něco hodně veselého , ale né že to někomu povíš Mrkající

jak jsem ti už psala, tak cesta do Itálie nám trvá víc jak dost hodin
no a protože i my jsme jenom lidé, tak na nás cestou někdy přijde i jistá potřeba
no a to se právě stalo taťkovi Usmívající se
jenže to je právě ono
ta´tka je ten typ, co uznává jen svůj domácí nebo chatový záchod a jinde si prostě posedět neumí
ale před námi bylo jetště skoro půl cesty a tak nebylo zbytí
a taťka si zastavil na benzince v Rakousku a vydal se vykonat dílo
po úspěšném zakoupení vstupenky na onu místnost si asi jistě hodně oddechl,
ale to ještě netušil, že to nejhorší ho teprve čeká

spojen usedl
a v tom to začalo
z vedlejší kabinky se k němu spodem protáhla ruka se slovy lowe baby love Rozpačitý
v tom taťka prý značně znejistěl
proboha kde to jsem
snad jsme v tom spěchu nevlítnul na dámské místo pánských záchodů
no ale už neměl v tu chvíli šanci to zjistit
z vedlejší kabinky dál k ta´tkovi vykukovala ruka a láskyplné vyznání nepřestávalo Mrkající

taťka se narychlo ustrojil a mazal pryč
jenže to už ten jeho gay ctitel čekal před kabinkou a dál dával taťkovi láskyplné návrhy

jak se taťka dostal z těch záchodů ven vůbec netuši
jen jsme ho viděli jak celý vyděšený prchá odtamtud k nám do auta
nasedl, víc nemeškal, nastartoval a my frčeli
jen jsme s maminou tak nějak nic nechápaly Úžasný


po chvíli nám to taťka začal vyprávět a my mohly s maminou puknout smíchy Mrkající


a nakonec tomu taťka dal korunu tu největší když pronesl
no jenže já holky vůbec nic nestihnul
a teď potřebuju ještě víc jak předtím Usmívající se

no nakonec to nějak ustál a dojel tak .jak byl až do Itálie
a jako vzpomínkuna to vše máme taťkkvu, jak on říká, biletku na rakouský záchod
jo a prý by mu ji měli proplatit, protože ji vůbec nevyužil Mrkající


tak a teď už milý deníčku víš jak to bylo s taťkou a benzinkou v Rakousku,
ale opravdu né že to někomu povíš, za to by mě taťka sai vytahal za uši
i když až si to přečte , tak si myslím, že se tak stane a já tak budu mít uši delší jak králík Mrkající
tatínku ahoj , zdravím na Kuks Úžasný


a příště si už napíšem něco o těchle dvou krámech a ukážem, co hezkého jsme si v nich koupili Mrkající

a taky už pomalu smolím brebentění o moři a o pláži
a jeden den jsem si tam zahrála na malou a takhle si stavěla z písku Mrkající
jo to mě moc bavilo a tak jsem si stavěla jednu věžičku za druhou


a to je milý deníčku o Itálii dnes vše


no a my jsme s maminou dnes doma řádily
umyly jsme okna , vypraly záclony a v truhlíkách už místo muškátů máme podzim Mrkající
a tak když to stihnu. tak vám to ještě večer ukážu

mějte se všichni mooc hezky
a ahoooooj a já se budu snažit vám ještě dnes napsat Mrkající

Milý deníčku - poprvé

15. září 2014 v 16:15 | verunnka
tak konečně Ti ty můj deníčku můžu napsat o naší velké cestě k louži plné slané vody Mrkající

vše začalo ráno ve dvě hodiny
kdy mě naši vzbudili se slovy Prcku vstávej, vykoupat, najíst a jedem
no jindy bych si poťukala na čelo a o dvou hodinách ráno si pomyslela své
ale ten den to bylo jiné, vždyť já se dočkala a my už konečně jeli
doma už voněly řízky na cestu
v termosce už bylo uvařený kafe na cestu
a tak jsem vše pojala rychlostí přímo kosmickou a něco po půl třetí jsem začaly ukrajovat první kilometry z naší bezmála 900 km dlouhé cesty Mrkající

vše bylo v pohodě a tak po třech hodinách už jsme byli na hranicích s Rakouskem
a tam už to je prima
tam najedeme na dálnici a sjedme z ní až v Itálii a to už nám k moři chybí jen nějakých 40 kilometrů
i přes Víden jsme projeli bez problémů a čekal nás cesta směr Graz
tehnhle úsek mi vždy přijde nejdelší, však on taky teda je a tak se ho většinou snažím prospat
pak z Grazu už je to jen kosuesk do Klagenfurtu a pak během chvíle jste ve Vilachu a to už je jen coby kamenem dohodil kousínek od Italských hranic Usmívající se

počasí bylo v pohodě do té chvíle než co jsem začaly v rakouských Alpách pomaličku stoupat

s každým výškově zdolaným metrem směrem vzhůru jsme jen tiše koukaly jak teploměr strmě padá dolů
nás postupně obklopily černé husté mraky
a teploměr se zastavil na pouhých šesti a půl stupních
a naše klimatizace se tak proměnila v " topení " a
my si vesele topili a doufali, že bude líp, přeci jen jsme jeli za sluníčkem Úžasný

no a líp nebylo ani v italských dolomitech
tam se sice oteplilo na celých devět stupnů, ale to bylo vše Mrkající
a my se hrozili, že teda nějaká ta mikina se v kufru určitě najde, ale proboha zimní bundy jsme sebou určitě neměli Úžasný

ale jak jsme pak z dolomitů sjížděli pomaličku dolů
tak jsme na ty zimní bundy, co jsme nechali doma, tak nějak už zapomínali
mraky už nebyly tak černé,
dokonce už jich bylo míň a míň a místy se nám už i ukazovalo modré nebe
a s každým dalším ujetým kilometrem mraky dál ubývaly
a pak se stal zázrak a my uviděli sluníčko a v tu chvíli jsme na zimní bundy už úplně zapomněli Mrkající

a když jsme pak dojeli na místo
tak už nás hřálo příjemných 29 stupňů a my spokojení a unavení ulehli ke krátkému odpočinku Usmívající se

a ještě ten večer, když jsme se vydali na večeři
tak nás uvítalo téměř jasné nebe Mrkající
v my se v tu chvíli / večer o půl osmé /
ohřívali při příjemných 27 stupních Mrkající

a stejné počasí nám vydrželo téměř až do posledního dne

a tak tohle modré nebe jsme až na jednu malinkatou vyjímku měli den co den Mrkající

ale o tom
jaká počasová " čimelice" nás potkala cestou domů si napíšem až se k tomu postupně propracujem
jen snad teď napíšu to,
že jsme měli pocit, že Krakonoš své komůrky s větrem provětral řádně a tak ten jeho déšť a vítr se dostal až do Rakouska a kousek i do Itálie Mrkající a
my mysleli, že snad ani domů nedojedem a že tam budem přezimovat a zas jsme vzpomínali na ty naše teplé zimní bundy, co jsme měli doma ve skříni Úžasný

takže milý deníčku, to je pro dnešek vše
a příště budem zas pěkně pokračovat
a co by jsi řekl, kdyby to bylo o kytičkách, které tam jsou na rozdíl od nás stále ještě v plném letním květu Mrkající
a jednou to taky bude o tom vánočním ochůdku co tam mají a našich nákupech v něm
a jindy zas o moři, které letos bylo hodně milosrdné a my tak nezažili žádné velké vlny a jen a jen příjemné klidné moře Mrkající



tak a to je dnes vše a vy se mějte všichni moc moc hezky

a zítra si napíšem něco od nás
u nás se doma dnes ve velkém pere a zaváří Mrkající

tak ahooooj

a jdeme na to

14. září 2014 v 20:02 | verunnka
tak konečně Mrkající

už mám přetežené fotky u sebe v pc
a po prvním prohedání a vymyzání mi jich zbylo stále ještě 321
určitě na to mrknu za chvíli zniva a pár jich ještě pošlu do nenávratna
no a z těch ostatních vám budu moc vytvořit několik mých cestovatelských brebentění

a protože jste to měly líbennéz Itálie formou deníčkového psaníčka a to se díky tabletu nezdařilo t
tak si to psaní o itáli deníčkové uděláme Mrkající

takže tady je malá ochutnávka
ajá jdu pokračovat na těch fotkách

tak se mějte moc prima
a já jdu na tom makat
abychom už zítra tu měli článek s názvam Milý deníčku poprvvé Mrkající

tak ahoj a mějte prima večer

pozdrav

8. září 2014 v 19:34 | verunnka
ahoj vsechny vas moc zdravime

pocasi preje vic nez moc

od stredz vecera maji prijit silne bourkz a deste a ma to vzdrzet az do nedele a tak to vzpadaa, ze to v patek rano zabalime a vydame se domu

moc vas pozdravujeme a uz se moc tesim

ahoj
vase verunka

z cestovatelského deníčku.......

21. srpna 2014 v 11:30 | verunnka
tak přesně takhle se budou jmenovat články, které vám budu sem psát Mrkající

každý rok jsem v Itálii chodila do internetové kavárny a nakukuvala a sem tam i něco málo napsala právě od tamtud

ale letos to je jinak a mně se ta změna moc líbí
ale určitě do kavárny zajdu
musím navštívit Matea, který tam pořád pracuje a už i přesně ví, kdy přijedeme , jsme pořád ve spojení a dost často si píšeme
a tak mu to nemůžu udělat, že bych se na něj nepřišla podívat Usmívající se


Mateo Ciao, non vedo l'ora di costruire e quello che oggi è venuto, eppure ciao e godersi la vita Smějící se

a tak mě napadlo abych ušetřila cenné minutky z netu pak v Itálii
tak si dnes už připravím do rozepsaných článků na každý den jeden článek už právě z tímhle nadpisem a akorát budou navíc ještě i očíslované
jakože den první, den druhý ........Smějící se

a taky už si tam zrovna vložím můj podpis
a tímhle vším ušetřím tak dvě tři minutky na den a o to víc vám pak budu moc napsat

a jak to celé asi budu dělat
tak představu mám asi takovouhle :

Milý deníčku
do našeho odjezdu stále zbývá ještě víc jak týden a i přesto už to u nás doma začíná vypadat cestovatelsky.
V ložnici pod oknem už je dokonce sbalená první taška, to je taková ta, co jsou v ní plážové osušky, normální osušky a ručníky, krémy na opalování a po opalování, lékárnička, kolíčky na prádlo, plavky / ty už asi u nás potřebovat nebudem/ a když jo, tak máme ještě spousty jiných . Jsou tam i věci na spaní a nějaké to čtení a i svíčky na večerní svícení a spousta jiných věcí .
a víš co deníčku určitě si sebou vezmu šmodrchání , ale už to vánoční
no nediv se, však pár dnů potom, co se vrátíme domů už budou do vánoc zbývat jen tři měsíce a to pak na nějaké to vánoční tvoření je už nejvyšší čas
však taky určitě zajdeme do tohodle krámku, každý rok si tam něco přikoupíme a myslím, že když letos jedeme až takhle dýl a vlastně tím pádem i k vánocům blíž, že těch věcí si tam koupíme asi víc


a co vím určitě , že zavítám i do téhle bonbonkové cukrárny

tu mám milý deníčku moc ráda
a to hlavně proto, že se tam obsluhuju úplně sama, včetně vážení a pak akorát u obsluhy zaplatím. Bonbonky a veškeré mlsky jsou na váhu a ceny tak jsou jen dvě deset deka je buďto za 1 nebo za 2 eura.
sama si tam vyberu pytlík podle velikosti, která mi na můj nákup vyhovuje a pak už jen nabírám a nabírám, většinou si teda beru pytlíky jen malé a do nich pak nabírám od každého druhu po jednom bonbonku a ty pytlíky pak mám jako dárečky
takže vloni jsem takhle dělala pytlíky s bonbonkama do modra a do žluta Mrkající
a slibuju, Ti deníčku, že letos v tom krámku to všechno pěkně nafotím, jen škoda, že neucítíš tu saldkou vůni, které tam všude je
Mrkající


tak můj milý cestovatelský deníčku,
to je dnes vše a já si jdu chystat ty nadpisy těch jednotlivých článků, abych pak měla víc času na to vlastní psaní
a neboj, než co pojedem, tak Ti určitě ještě parkrát napíšu, to aby jsi věděl, co je u nás ohledně dovolené nového

tak ahoj milý deníčku a pozdravuj všechny ty milé co sem ke mně chodí Mrkající a že jim za to moc děkuju











P.S. teď v 16:20 hod
tak jak jsem si teď přečetla co Very napsala,
tak mě napadlo, že co kdybych já psala taky takový cestovatelský deník o těch samých věcech,
ale z mého pohledu,
asi by to bylo zajímavé srovnání



Italské střípky - 5. díl

16. července 2013 v 0:03 | verunnka
V úterý vždy v Itálii probíhají trhy a protože dnes je úterý tak se na ty pravé itaské trhy vydáme spolu Mrkající
namažte si nohy, vemte nějaké to pití sebou a můžeme vyrazit
pití se na trhách nevyplatí koupit, to samé které jinde v lahvi v kterémkoliv krámě pak jinde koupíte za 15 centů, tak na trhu prodávají třeba i za 2 eura, holt spoléhají na to, že spousta lidí si pití nevezme a pak tam jinou možnost než tuhle , že za tyhle peníze to koupí, prostě nemají Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket
na trhách tam koupíte vše možné, ráno ulovené ryby, vše co se dá vypěstovat na zahrádkách od ovoce a zeleniny až po kytičky,
oblečení, boty, suvenýry všeho druhu, domácí sýry a uzeniny

a už dost povídání a jdeme se tam rovnou podívat
a abychom začali pěkně zvesela , tak si zrovna prohlídnem neobvyklé zástěry a věřte, že šly pěkně na odbytSmějící se
za 9 eur mohla být vaše a které se asi prodávaly nejvíc, vám asi psát nemusím
a protože mamina vaří bez zástěry, maximálně když už je to nutné, tak si kolem pasu uváže utěrky, tak jsme tenhle nákup vynechaliMrkající
ale teď už k něčemu stylovějšímu
celá zadní část je věnovaná právě jídlu S vyplazeným jazykem
tak třeba začneme sýrama,mají jich tolik, že se ani po těch letech v nich stále ještě moc nevyznáme
na trhu teda sýry nekupujeme, na to už tam máme i svůj krámek, kde už to mamina dobře zná a i už víme, jak který sýr chutná a na co se hodí
jinak sýry a salámy se kupují v jednotkách deseti dek
takže když chcete 10 deka tak řeknete / napíšu to foneticky/ uno deči gram a to znamená jednou deset deka
dvacet deka je - duo deči gram
tak a už víte jak nakupuvat sýr a salámy, jen bacha na ty ceny, takže opravdu stačí jen kousek a víc jak dvacet deka vás učit nebudu Úžasný
stejně se nakupují i salámy, ty ale nemají jen tak ve stánku , ale z jasných důvodů je prodávají z chladícího auta, ani salámy na trhu nekupujem, ty kupuje mamina ve stejném krámu jako právě sýry S vyplazeným jazykem
a jejich vyhlášené šunky visí úplně vpravo nahoře
a naopak mortadela je to velíkánské kolo vlevo dole, tu máme nejraději s pistáciovýma oříškama , ty vždycky z toho nejdřív vyďoubu a sním a teprve pak sním ten salám S vyplazeným jazykem
a teď zajdem pro nějaké to ovoce, aby se vám to tam vyplatilo koupit oroti krámům ve městě, tak musíte koupi minimálně dvě kila tak i proto prodejci uvádějí cenu jen za dvě kila ale i tak to mají oproti marketů dost dražší
jak už jsem psala vloni, my kupujeme ovoce až když jdeme od vody a to se pak dá koupit i za třetinu ceny toho, co stojí ráno a většinou už pak mají udělané pytlíky s namíchaným ovoce a pytlík je za 1 euro a i když je večer, tak to ovoce je v mnohem lepší kvalitě než se dá běžně koupit u nás, oni prostě co je jen trochu měkké, tak už nepovažují za první jakost Smějící se a prodávají tudíž s velkou slevou
a co tam mám moc ráda jsou právě tyhle placatý broskve a představte si, že od minulého týdne už je mají i u nás v bille, prodávají je teda na kus, ale i tak už jsem nějakou měla S vyplazeným jazykem
a ještě jeden pohled do ovocnozeleninové části trhu a pomalu se přesuneme i ke kytičkám Mrkající
a podle fotek se můžete podívat, že ceny nejsou všude stejné, každý prodávající má svoje ceny a nehledě i na to, že jsou třeba i o něco vyšší
a kytičky, tak tam vždycky dost času prostojíme a kocháme se a mamina jen vzdychá, kam by se ji která kytička na zahrádce líbila a hodila
jenže i kdybychom nějakou tu kytičku koupili ai ten den ještě jeli domů, sotva by těch 900 kilometrů zvládla , no a tak nám nezbývá nic jiného něž se jen kochat Mrkající
a tím budem pomalu dnes procházku částí trhu končit, ale nebojte ještě jsme si toho spoustu neukázali, takže se sem určitě nějaké to další úterý zas vrátíme
a ještě něco z trhů, moc se mi tam líbí, co se tam pohybuje policajtů a nejenže tam na to dohlížejí, ale i nafest kontrolují prodejce Úžasný
jo a u každého stánku mají kasu a při nákupu dostanete účtenku i když si koupíte třeba jen jedno lízátko a všechno mají označeno cenama
a na závěr něco pro pousmání, víte, že mám ráda berušky a tak když jsem objevila tyhle spoďáry s beruškou na zadku , tak jsem si je prostě musela koupit , těm nešlo odolat S vyplazeným jazykem
tak a to už je opravdu vše, už jsme toho dnes na trhu nachodili hodně a tak už vás určitě taky bolejí nohy a tak zbylek bude příště Smějící se

mějte se všichni moooc hezky, má zas být sluníčko, tak si ho pěkně užívejte a čerpejte si ho do zásoby Mrkající

že vám to nestačí, tak dobře, tak přidám ještě jednu svoji fotku, ale to už je pak dnes opravdu vše
jo a ty pantohle jsem si tam taky koupila,ale v normálním krámě ve městě, nejdřív jsem o nich přemýšlela, já žabky moc nemusím, ale nakonec jsem do nich šla a jsem za ně moc ráda už mi ani ten " klacek" mezi prstama nepřekáží Smějící se
no a vidíte to zatažené nebe a mojí mikinu, tak to byl taky jeden z rozmarů letošního počasí tam, ale o tom si napíšem zas někdy jindy
ježiš už zas brebentím, takže fakt už dnes končímÚžasný


P.S a mám novou anketu
a jinak já balím do kufru a strašně mě to nebavíííÚžasný

Italské střípky - 4 díl

14. července 2013 v 20:01 | verunnka
A protože mám dneska radost a ta radost je spojená právě s Itálií, tak jsem se rozhodla, vám taky udělat radost a píšu dnes ještě jeden i když kratší článek Mrkající
naši se včera na zahradě jen tak bavili a vzpomínali na Itálii a taťka dostal takový " šílený " nápad, ale nějak vážně jsem to nebrala, no a dnes se rozhodli a já má za úkol to mojí lámavou italštinou prověřit a případně i zajistit, snad během zítra budu vědět víc a tak pak vám o tom i napíšu, tak mi držte palce aby nám to dopadlo, já vím je to skoro na poslední chvíli, ale třeba se na nás usměje štestí a zadaří seSmějící se
ale ted k naší letošní cestě domů
domů jsme měli jet teda až v pátek navečer, ale protože přepověď počasí na pátek hlásila déšť a silné bouřky
tak po rodinné poradě jsme zabalili už ve čtvrtek odpoledne a navečer se vydali domů
bouřku s lijákem jsme na cestě zažili už několikrát a potkat se s tímhle přírodním rozmarem pak někde mezi Alpama a Dolomitama není příjemné
no a tak jsme vyjeli něco před půl pátou odpoledne a před námi bylo 900 km cestyMrkající
cesta ubíhala v pohodě, sluníčko bylo už víc za mraky jak svítilo a tak se jelo dobře, provoz byl kupodivu minimální a tak naše první zastávka byla až v Rakousku
tady na tom odpočívadle stavíme téměř pravidelně, je hoodně velké a tak vždy tam najdem dost soukromí pro krátké protažení a nějakou tu sváčuMrkající
a i Bára tam má dost prostoru na proběhnutí a vyčůrání Smějící se
takže protáhlí, ta čtyřnohá i vyčůraná jsme opět nasedli do auta a vydali se ukrajovat další kilometry z ještě asi 600 km , které byly před námi Smějící se
jelo se fakt dobře, byl už večer, aut jezdilo minimálně, no a tak taťka šlápnul na plyn a my frčeli dál
no jenže oni tam zrovna stáli a nás si změřili a v cukuletu nám zvedli tu jejich plácačku a bylo jasno, pokut nás nemine Smějící se
vedle taťky vepředu sedím já a mamina vzadu s Bárou
vše jinak bylo ok, všichni jsme byli připoutaný, auto taky v pořádku, jen ta rychlost , ani se neptejte kolik jsme jeli Smějící se
takže paní policajtka zasalutovala a spustila a nevím proč mluvila na mě a tak i já jí pak začala odpovídat, jen jsme se modlili, aby si nevšimla, že Bára sedí u mamky na klíně a nemá svoje popruhy, jasně že si ji všimla ale zareagovala úplně nečekaně, usmála se a " schone hund oooooo" a my si oddechli Smějící se
no ale pokutě za rychlost jsme neunikli, mělo to být 50 eur, já ale dělala že nerozumím a díky tomu to ukecala na 35 eur
a to je ona paní policajtka, nakonec byla na nás hodně milosrdná
a mamina, zatímco ona vypisovala pokutu, tak ji stihla vyfotit a máme na ní památku Úžasný
pak už naše cesta probíhala v pohodě i když asi ne přímo předepsanou rychlostí, ale to už jsme jeli jen 140 / na dálnici/ víc už si taťka netroufnul
za těch 14 roků co tam jezdíme se nám to stalo úplně poprvé Úžasný

tak a do Itálie se vrátím v našem povídání zas v úterý a to podíváme se na trhy a to i proto, že trhy tam v úterý právě taky probíhají Mrkající

mějte všichni moc krásný zbytek neděle

jo kytičku na závěr bych zapomněla, tak jednu italskou přidám Mrkající

Italské střípky - 3. díl

8. července 2013 v 0:03 | verunnka
A dnes se spolu porozhlédneme po domech a hotelech

typický italský víkendový a prázdninový dům vypadá přesně takhleMrkající
kolem celého dokola jsou balkony
okna mají dřevěné nebo plastové žaluzie, které v horkých dnech mají svoje velké opodstatnění, no však když se odpoledne podíváte, tak právě většina žaluziií je stažena a tak brání proniknutí tepla do pokojů
i my jsme je zatahovali když jsme šli k moři, sami už známe, jak příjemný chlad dokáží tak v pokojích vytvořit, až se tomu nechce věřitÚžasný
letos nás spousta domů přivítala novou fasádou
a jako když se všichni domluvili, tak většina těch nově opravených dostala oranžovou a nebo bílou fasádu
a všiměte si, zas většina žaluzií je opravdu zataženaMrkající
a tenhle hotel je pro změnu úplně nový, když jsme vloni odjížděli, tak tam na jeho místě stály jen jeřáby
a sami vidíte, že hotel je postaven a je teda v úplně jiném stylu než původní italské domy, mně osobně tam moc tam nepasoval, i když je hezký to jo, ale představovala bych si ho úplně někde jinde, třeba možná by mu to víc slušelo v Tunisu než tady Úžasnývedle typických itaských domů


tyhle hotely taky patří mezi ty novější a ty mi tam tak nějak zapadají i když tuhle fotku jsem dělala spíš asi kvůli tomu kontrastu budov s nebem Mrkající
a poznáváte tenhle hotel Úžasný
já myslím, že ti loňští čtenáři už mají podle okének naprosto jasno, ano je to ta správná kulisa pro mého Mrazíka, ale o tom zas až v některém z mých dalších brebentění
a všimněte si úplně napravo, v té bílé mikině se tam chystám na svůj divadelní výkon, jenže to jsem ještě netušila , co mě bude čekat a co se svým šátkem na hlavě ztropím za pozdvižení Smějící se
a teď vám ukážu pohled z mého dočasného italského pokojíčku
jak už jsem psala, bydlíme ve vilkové části a tak zde žádnou budovu hotelového typu nenajdete a všude jsou opravdu jen a jen samé vilky
a vpravo dole vykukuje spokojeně zaparkovaná naše Máňa a i taťka je rád, že parkujeme takhle " ve dvorku " a že má auto pěkně pod kontrolou Mrkající
a ještě vám ukážu i jiné domky a taky kde všude žijí lidé
je to focený v italských dolomitech a i když to z fotky není tak dobře znát, tak hory jsou úplně všude kolem dokola Mrkající
a fotila jsem to z auta a tak fotka je taková jaká je
a všude u všech hotelů a penzionů je spouta kytiček
tak třeba muškáty u tohodle hotelu a když jsme šli kolem něj na trhy tak odtamtud kupodivu nevoněly právě ty muškáty, ale čerstvě smažený koblihy , no jenže žádnou mi nedali, tak jim už proto vetší reklamu, než právě tjen tuhke s kytičkama dělat nebudu Úžasný
a levanduleMrkající
tak ta hlavně lemuje silnice a nebo tvoří ostrůvky mezi jednotlivýma silnicema a to jí jsou pak přímu nekonečné záhonky, však tři klásky jsem si utrhla, né že to na mě povíte a teď mi tu voní svázené mašličkou na poličce Usmívající se
a malé palmy, tak ty tam jsou taky hojně vysazovány a tahle například zdobí kruháč na hlavní noční zoněMrkající
přes den tuda normálně jezdí auta, ale úderem večerní sedmé je celá silnice uzavřena a v délce 5 kilometrů se mění na večerní pěší zonu, kolem celé jsou umístěny nejzůznější obchody, obchůdečky, restaurace, pizzeri a cukrárny
a pro auta je zas otevřena až úderem sedmé ranní hodiny Úžasný
a právě jeden z těch obchůdků byl téměř celý zaměřený na moji oblíbenou skupinu 1D a tak jsem tam byla hodně častým návštěvníkem a nikdy jsem neodcházela s prázdnou a tak právě díky tomu krámečku se moje sbírka rozrostla do velkých rozměrůSmějící se
ještě štěstí, že takový krámek není u nás, jinak nevím, nevím Smějící se

a taky vám ukážu jednu z restaurací, je na střeše budovy ve které je dole přenádherný obchod , kde většina zboží je indiánského stylu, ale tam se nesmělo fotit, tak alespoň jedna rychlá fotka, když se nikdo z prodavačů nedíval, jo strašně moc hezky to v tom krámě vonělo Mrkající
jo teď koukám, že ty fotky máme dvě, holt mamina fotila rychlostí blesku a tak to stihla Úžasný
a na střeše toho obchodu, je právě ta restaurace taky v indiánském stylu
no a ten den bohužel patřil k těm dnům, kdy nám počasí ukázalo jeden ze svých extremů a tak se nedivte tomu černému nebi/ o počasí si napíšem zas někdy jindy/ Překvapený
a ten večer a vlastně během chvíle, začalo tak šíleně pršet a samozřejmě jsme si sebou deštník na procházku nevzali a tak tu máte maminu zmoklou jak slepici
jo a ty šaty a i tu kabelku si tam koupila Smějící se, byl to přesně ten typ šatů co si přála a u nás nikde nesehnala, až pak tam
mamino, že se nezlobíš, že jsem tu fotku sem dala,
neboj, já sem propašuju i taťku aby jsi v tom nebyla sama Mrkající
když mě se tady na tý fotce tááák moc líbíš, líbíš se mi i na té v plavkách, ale neboj, tu ukazovat nebudu, to jsem vám slíbila Úžasný

a víte po čem se mi stýská, po moři Úžasný
já si to vněm vždycky tak moc užiju, vždyť já jsem ve vodě pak víc jak na suchu
jéžiš, no to jsem zas celá já, začala jsem psát o domech a kam jsem se dostala vidíte sami Mrkající

takže kytičky jsme už dnes taky měli a tak jako hvězda na závěr bude naše pomalu se uzdravující Baruška
jen prášky nám mazaně plive a tak ji ho mamka večer pak dala do kouska rohlíku a to pak slupla jak malinu
tak mějte se všichni moc hezky a užívejte sluníčkových dnů, které nás čekají Mrkající

Italské střípky - 2. díl

4. července 2013 v 0:03 | verunnka
A protože Very se stále k ničemu ještě nemá , ale i když malý náznak už tu je, přečetla si , co jsem Vám včera napsala a už zjišťovala, kdy zas budu psát, no tak jsem ji slíbila, že dnes to vezmu za ní a napíšu něco málo o Itálii já, nebudu psát to tom, jak dělala vypravěčku z Mrazíka a jak ji hnal pěkně zhurta hlídač garáží
nebudu psát ani o rozmarech letošního italského počasí, které šlo z extrémů do extremů
ani o tom jak jsme si v Rakousku na dálnici zaplatili pokutu, a veškerou konverzaci s policistkou bravurně zvádla Very sama a já to jen jistila a jen jsme čuměi, jak Very nakonec usmlouvala i výši pokuty
to vše přenechám Verunce a ona o tom pak napíše určitě humorem jí vlastním

Já dnes napíšu o něčem, mě tak hodně blízkém a to o Italské keramice, no však i domů jsme si nějakou, tak jako každý rok odváželi , to už je moje nemoc, já si tam holt vždycky něco takového musím koupit
obchůdků s keramikou a porcelánem je tam víc než dost, ale já mám nejraději asi tenhle na hlavní zoně, vevnitř je hodně prostrorný, ale ani tak nestačí množství nabízeného zboží a tak spousta toho levnějšího je vystavena na přeplněných stojanech i venku před krámkem
krámek má dva vchody, takže jedním vstoupíte a druhým, ač se vám nechce musíte zas ven
tak a tohle vás čeká u vstupu
jsou to právě ty levnější kousky, které používá na své speciality i většina místních restaurací
máte rádi mozzarellu, žádný problém i na tu si můžete koupit speciální talířek, misky a nebo i velikánský tác

to samé si pro svoji pochoutku můžou zakoupit i milovníci klasického italského salátu Caprese
o sýrovém " servisu" vám Very psala už vloni , i my máme z něj pár kousků a tady malá ukázka toho, co vše si s myškou můžete koupit
že nemáte sýr rádi, jste snad spíš vyznavači něčeho pro vás lahodnějšího, nevadí, což takhle pravé italské prosschuto- uzenou sušenou vynikajicí slaninu ?
taky žádný problém, v tom samém sortimentu jako v myším si můžete koupt i tehnle prasátkový
cože, vy máte raději olivy, tak i na to výrobci a prodejci mysleli a i olivový " servis" je k mání
a protože venku bylo ten den fakt hic, tak honem, ale opatrně do krámečku, kde tak příjemně chladila klimatizace a dýchlo na vás něco trochu víc vznešenějšího než venku
tak u tohodle regálku bych vydržela hodně dlouho, nojo, jenže náš byt není nafukovací a tak tady došlo jen na koukání a toužebné vzdychání
a teď něco pro Blanku a všechny co propadli něžne modré, v téhle přímo pomněnkové toho tam bylo taky hodně k mání
i pro milovníky růžové by se něco našlo i nad ní mi srdíčko plesalo
ovšem co mě ale úplně nadchlo byla tahle skříňka, no jenže střešní box jsme měli sebou jen jeden a už v té chvíli jsme měla pocit, že snad ani nemůže pojmout to, co jsme už koupili
takže milou skříňku jsem aspoň pohladila a nechala ji tam,aby mohla potěšit svou krásou někoho jiného
a pomalu už jsme u dveří a tam na nás mává další velké lákadlo, úplně všude samí andělíčci
a teď už pěkně zas ven do toho tepla co nás čeká
nejlepším osvěžením byl v ty horké dny pořádný kus vychlazeného melouna , no a i na to italové myslí a meloun si můžete koupit v takové podobě jaké se vám zlíbí, jen k snědku moc není
a ještě vás tam osloví způsobem jejich vlastním a to dobrým obchodním tahem, kdo by si nechtěĺ odsud dovézt něco co je jejich symbolikou a vydrží vám to i na dýl
a tak než co mezi poslednímy regálky prokličkujete zpět na chodník, do cesty se vám připletou ještě tyhle pizzové talíře a vy máte pocit že je taky nutně potřebujete a tak právě ty tři červené se už zabydlely v naší kuchaňské lince a teď v pátek budou mít i svoji premiéru
a to je pro dnešek z tohodle malého krámku vše
a doufám, že příště vás na další podobnou kukandu vezmu už naše Very, která mi tu teď už ke konci mého psaní do toho kecala a těšila se, až to dopíšu a ona si to jako první bude ještě než se to zveřejní, přečíst
a prý na kytičku na rozloučenou nemám zapomenou, tak zas jedna italská
takhle do výšky skoro 3 metrů se tam plazily keříčkové popínavé růžičky
mějte všichni moc krásný a pohodový čtvrtek






a přes rameno mi nakukující

Italské střípky - 1.díl

30. června 2013 v 0:03 | verunnka
Naše dnešní povídání o Itálii začneme pro mě tím nejjednodušším a to povídáním o italském kostele, ne proto, že by mi tohle povídání bylo ze všech nejbližší, ale hlavně proto, že fotky z kostela mám pěkně za sebou a tudíž mi nedá práci je postupně vyhledávat a shromažďovat k sobě tak jako k dalším jiným povídáním.
tak začínáme

jak už jsem psala, bydlíme ve vilkové části, kdy má své bydliště i většina z 2.000 domorodců a protože italové jsou hodně pobožní, je jasné, že kostel stojí právě v této části Mrkající kde místní bydlí

tenhle kostel je oproti jiným úplně mlaďounký, je mu jen něco málo přes 50 let a tak jeho stavba tomu odpovídá

a abychom nezabloudili, pomůžou nám cestu najít ukazatelé
takže přitom i malá lekce italštiny : kostel = chiesa parrocchiale
a když teda zahneme doprava tak tahle ulička nás už ke kostelu dovede
a už jsme na místě
kostel je vevnitř dost velký, ale v létě jeho prostory nestačí, vždyť v sezoně se městečko rozrůstá z 2.000 obyvatel na nepochopitelných sezonních 200.000, ale to hlavně až v srpnu, kdy mají italové dovolenou, proto se právě v srpnu nedoporučuje do Itálie k moři jezdit, protože to tam musí být pěkně nahusto Úžasný
no a proto jsou místa k sezení i venku a bohosužby se díky amplionům přenášejí právě i ven
a půjdem ještě blíž, fotila jsem to ráno něco po půl osmé, když jsem šla s maminou k pekaři pro bagetky a koblihy ke snídani a tak venku nebylo skoro ani živáčka, všude bylo jen ticho a tak zvláštně příjemně, úplně ta atmosfera tam na mě dýchala a což teprve až se podíváme dovnitř Mrkající
a teď potichoučku, polehoučku vezmeme za kliku a půjdeme se podívat dovnitř, ale musíme být opravdu potichu, i když první bohoslužba začínala až v osm hodin, v době kdy jsme tam byli my, už tam byli i další tři lidé a na nich bylo opravdu vidět, že mají hodně velká trápení a že tam určitě nepřišli jako my jen ze zvědavosti, ale proto, že přšli prosit o pomoc či odpuštění
mě úplně nejvíc zaujala nádherná mozaiková okne z barevných sklíček, která byla jak z východní, tak i ze západní strany kostela
no řekněte, nejsou nádherná
normálně je v kostelích zima,ale taky bylo moc příjemně, chvíli jsme si tam sedli a nasávali to zvláštní, neopakovatelnou a přesto moc příjemno atmosferu, kdyby mě mamina nezvedla, seděla bych tam ještě asi hodně dlouhu, fakt jsem setam cítila ohromně dobře, jak tam do mě vstupovalo něco , já to ani neumím dobře nazvat, ale fakt to bylo moc příjemné , hřejivé a uvolňující
no ale už byl čas pomalu jít a tak jsme se vydali do pekařství a tenhle pohled se nám naskytnul když jsme vyšli z kostela
a stejnou uličkou co jsme přišli jsme se vraceli i zpět
a jak už jsem psala, bydlí v ní i většina domorodců, tak je celá ulička posetá takovýhlemi lavičkami, to aby i babičky co chodí do kostel si měly kde odpočinout a ty lavičky dávají té ulici své osobité kouzo,
jo a všimněte si té šišky na lavičce Mrkající
tak a to je ta šiška, jen jsem si s ní malinko pohrála a našli ji prima místečko pro vyfocení Mrkající
a protože jste zvyklé, že končíme kytičkou, tak nejinak tomu bude i dnes, takhke krásně to tam kvete pomalu v každé zahradě Mrkající
a teď mě napadlo, že abychom neměli jen neživé totky,tak přihodím i jedny malé zloděje , kteří k nám pravidelně chodili na verandu na oběd, ale těch fotek mám s nima hodně a tak víc si o tom napíšem jindy Mrkajícívíc i o tom jak je naše Baruška ignorovala

a pak, že neumím fotit ptáčky Úžasný
tak a to je pro dnešek vše
mějte všichni moc krásnou a sluníčkovou a bez dešťových kapek příjemnou neděli Usmívající se

nedalo mi to

28. června 2013 v 16:57 | verunnka
Jéjej mně to nejde spát, myslela jsem že jo, ale nic se nekoná Smějící se
proto jsem i poprosia smskou Šavrdu,aby vám napsala, že už jsme doma a že půjdu spát, ale jsem tak vakoukaná, že ne a ne zavřít oči.
Šári moooc děkuju, je na tebe perfektní spolehnutí Mrkající

domů jmse jeli dřív proto, že na dnešek byla předpověď plná deště a i s bouřkama a tak jsme to zabalili a přifrčei semka k vám Mrkající
jinak námětů na články a k tomu i patřičné fotky mám
i jak si s náma si zahralo počasí a předvedlo nám jeden extrém vedle druhého a tak i o tom budu jednou psát
a taky o cestě domů, kdy jsme.... , ale to neprozradím a taky o tom napíšu
tak jsem vlezla do novodobého kostela a i z něj mám fotky
nafotila jsme vám i trochu víc z nabídek potravin v Itálii
tak jo, mějte se prima, já jdu s Bárou ven, teď mi tu zamořila celý pokojíček, asi to má chudák na krajíčku Úžasný

a pak zkusím znova zalehnout, třeba se podaří
mějte se všichni mooc hezky
a kytička na rozloučenou dnes bude jedna z těch z veliké dálky Mrkající / květ oleandru/
a ještě jedna trochu víc letní Usmívající se
tak jo , mějte se moooc hezky

Letní ohlédnutí........

6. září 2012 v 6:00 | verunnka
Už za pár dnů to budou tři měsíce, co jsme odjížděli do ItálieMrkající
Moje těšení vždycky začíná už předchozí vánoce kdy do Itálie posíláme zálohu. Vždycky si říkám za půl roku jedem, no a to samé si pak říkám v Itálii 24.června, tak a za půl roku máme vánoce. Všechno tak nějak rychle utíká, nenadáme se , budou vánoce a my budem zas posílat novou zálohu a začne zas nové těšení Mrkající

teď dovolte, abych trochu zavzpomínala a vrátila se o ty tři měsíce zpátky
Tak a jsme na místě, to je ulice, kde je náš letní byt Smějící se
a ta samá ulice jen o kousek dál a večerMrkající
a ranní nebe
nad hlavou máme velkou leteckou křižovatku a tak takovéhle obrazce od letadel nejsou žádnou vyjímkouMrkající
a naopak noční nebe, důvodů k oslavám je pořád dost a tak téměř každý druhý den je noční nebe ozářeno množstvím ohňostrojůSmějící seale ty moc fotit neumím, já jak ve tmě nevidím, tak mi to vůbec nejde Smějící se
a obdivujeme vše ostatní co u nás neroste, například tyhle palmy, které jsou téměř v každé zahraděMrkající
a ještě trochu víc zblízka
a tenhle kvetoucí strom má moc ráda mamka, říká mu papouščí, protože jí ty květy připománají papoušky
mám moc ráda procházku k fontánám, v noci pak svítí barevně, ale to už jsem tři roky neviděli, večer už by tam taťka s tou jeho nemocnou nohou nedošel, tak aspoň tahle podvečerníMrkající
a samozžřejmě nesmíme zapomenout na mořeMrkající
a zase moře i s lachtanem Smějící se
a pláž a v tu dobu co jezdíme, tak téměř ještě prázdná a ten růžový kruh je nášSmějící se

a tady máte důkaz i se mnou

a na každém rohu ulice je gelateria - cukrárna, v průměru tak se 40 druhama zmrzlinyS vyplazeným jazykem
a moje už několik roků oblíbená motorkaÚžasný
a pak už se jen rozloučitPlačící
zabalit a frčet domů a těšit se zas na příštěMrkající
ale nebojte fotek od moře mám víc jak tisíc, tak stále mám z čeho vybírat a tak určitě se k moři ještě někdy vypravíme

mějte se všichni moc krásně


a jako bonus náš prcek Baruška chystající se s maminou na večerní čůrání
na přání Hanako
ale ta fotka byla s Barunko moc malá, takže je změna
ta a to je Bára ne verandě, tu jsme měli hoodně veloku a tak si tam chodila užívat a tady má culík, to aby se jí taky trochu opálilo čelo, aspoň tak mě vždycky mamka honila, abych si dala vlasy z čela Smějící se
tak už jsem to napravila Smějící se

mějte se všichni mooc krásně, u nás je pod mrakem a celkem chladno a fouká vítr
a k obědu máme chlupatý knedlíky se zelím a uzeným zamíchaný vše v jednom velikánským kastrolu Smějící se

Pracovní......... :))

21. srpna 2012 v 6:00 | verunnka
Tak kdo by si myslel, že jsme v sobotu a v neděli na zahrádce lenošili, tak se plete. I já koukala jak péro z gauče, když jsem viděla do čeho se naši pustili. Oni v tom vedru vykramařili sklep a koupelnu
a dali se do malování Smějící se
a od barvy nebyl řádně špinavý jen taťkaSmějící se
ale i já Smějící se, potřebovala jsme totiž nutně na záchod a nevšimla jsem si, že prkýnko bylo od barvy Smějící se
a věřte, že ta barva tak dobře kryla a držela , že ani v bazénu jsem jim nesmyla a to jsme tam byla skoro celé sobotní a nedělní odpoledne a barva držela a držela Smějící se
no a takovouhle fotku ještě nemám,já v bazénu a vedle mě dozrávající jablíčka, však včera říkal pan soused motýlkář, že je vše je u nás tak od dva týdny posunuté dopředu
a zatímco naši malovali a pak i uklízeli, Bára se nenechala nikým rušit a užívala si sluníčka a vůbec jí nevadilo, že tak hřeje, ona se vyvalila a za chvíli spala jak medvěd, až jí musela mamka vzbudit aby si šla lehnout nějak jinam a neležela na slunkuÚžasný a jak vidíte i to polínko si v tom teplu přítáhla, ale nakonec to vzdala a jen tak spokojeně se povalovala
mamka mezitím vyprala z koupelny záclonky a závěs
a když měli naši hotovo, tak šla mamka udělat kafe a taťka si zatím sedl na verandu do lehátka a Baruška se rozhodla, že ho od barvy umyjeSmějící se
a ač lízala sebevíc, tak jak už jsem psala barva držela jak ďas,
tak nakonec taťka skončil v bazénu a pro větší pohodlí si nechal donést z chaty polštářek Smějící sea užíval taky sluníčka, jen jsme s mamkou tipovaly jestli usne a polštářek utopí, nestalo se tak, neusnul, a ani dlouhu takhle ležet nevydržel a po pár minutách už zas v bazénu dováděl jak malý klukSmějící se, má toho teď hodně, ještě tenhle týden je skoro na všechno sám a tak se snažil aspoň na chvíli vše vypustit z hlavy a vydovádět se. Jak jsme psala tak se u nás staví velký komplex kde bude Tesco, Obi, Mekáč a spousta jiného, otvírat se má část už v říjnu, zbytek pak na vánoce a
teď budou taťka pro ně dělat hlavní napojení na trutnovskou kanalizaci,jenže se neví pořád přesně kdy to bude a taťka z toho má docela hlavu, protože sám má pro chlapy práce víc než dost a tak neví, jak to budou stíhat.
a pak i v čistě vymalované koupelně si napustil večer vanu a hodně pěny a tam relaxoval podruhéSmějící se
a protože sobota se pomalu chýlíla ke konci, zkoukli jsme už neodmyslitelný západ sluníčka
a byl pomalu čas jít na kutě
a první u našich v posteli se válela jasně že Baruše a jak si to panečku užívala a roztahovala se
a to už je pro sobotu na chatě vše, zítra vám ukážu, co dělali naši v neděli a co jsem to něco málo vytvořila i já.
Mějte všichni moc krásný den a pozor na sluníčko , v sobotu večer půl hodiny po jeho západu, vypadalo nebe ještě takhle ozářeně a tajemně


P.S. a na podzim se bude u nás doma do chodby budovat velká vestavěná skříň, rozhodl taťka, to aby se už mamina nemusela vymlouvat, že domácí pekárnu nechce, že ji stejně pak nemá kde skladovat. Už dokonce volal i panu truhláři, co nám to bude dělat, takže místo na pekárnu a spoustu jiných věci přibude a už se na to těšímSmějící se

Tak i tohle se může stát, u nás teda jo :))

20. července 2012 v 6:00 | verunnka
To že naše mamina dokáže i nemožné jsme vám psala už několikrát, letos se k tomu o dovolené přidal i náš taťka a tak mamina v tom pro tentokrát nejede sama Smějící se, no i když, takže pěkně popořádku Smějící se

Hned o první smíchový břichabol se nám mamina postarala hned dvě hodiny poté co jsme se vydali na dalekou cestu do Itálie. taťkovi v tu chvíli zvonil telefon, jen zkouknul kdo mu to volá a telefon típnul se slovy, budu si muset někde zastavit, musím tomu někomu zavolat,asi to bude důležité když mi volá. To je v pohodě, na to jsme doma zvyklé.
Byli jsme v tu chvíli někde u Jihlavy, taťka našel příhodné místo na zastavení, aby i Baruška mohla z auta na chvíli ven a proběhnout se. Takže taťka telefonoval a my se šly s mamkou a Baruškou trochu projít, v tom mamka povídá, dneska mě nějak divně bolej nohy, nevím proč koukla jsem jí na nohy a co jsem neviděla, ona měla obráceně boty Smějící se. A jak k tomu došlo, když jsme vyjeli, tak si botasky zula a pak když taťka zastavil a Bára se hnala ven, tak se honem nazula a ani na to nakoukala a šup za Bárou. Takže problém s bolavýma nohama jsme vyřešili nahned, mamka se přezula,taťka se z toho až smíchy zakuckal, ale dobrý pokračovali jsme už v pohodě až do cíle Smějící se

O další velké halo se opět postarala mamina, nutno podotknou, že tentokrát za to ani trochu nemohla a přišla k tomu jak zmrzlý k zimníku Smějící se
Ten den jsme šly s mamkou hodit pohledy co jsme měly už asi dva dny napsaný, jenže schránka je v celé městě jen jedna jediná a nějak naše kroky k ní v minulých dnech nevedly. Takže to ráno jsme usoudily, že jsme ostudy a že ty pohledy už musíme konečně hodit a tak jsme se vydaly na cestu za schránkou.
Italské poštovní schránky jsou dvojité, jedna modrá a druhé červená. Ta červená je vnitrostátní pro italskou poštu a ta modrá je pro poštu mezinárodní.
ke schránce jsme došly během našeho povídání za chvilku a já chtěla vyfotit právě u schránky abych vám ji mohla i ukázat a napsat o ní. Jenže to jsem ještě netušila, že o schránce budu psát, ale v úplně jiné souvislosti. Schránka je umístěná před trafikou na poměrně úzkém chodníku, mamka mě teda fotila, najednou rána a mamina se začla divně klátit k zemi. Ona se totiž po tom úzkém chodníku přihnala na kole mladá Italka a ze sebou měla na kole to vozítko pro děti, jenže vezla v něm dvojčátka a to vozítko bylo i o něco širší. No a podcenila šíři chodníku a toho vozítka a mamku tím vozítkem nejenže přejela,ale i srazila. Mamka ještě v tom mini okamžiku zachovala rozvahu a když viděl, že padá na malý děti, tak ani neví jak, ten pád stočila na druhou stranu, takže se celá potloukla o tu schránku, které jsou podstatně větší jak u nás. Měla modřinu přes půlku zad, boku a na zadku a prsty na noze přejetý od kola a na lýtku modřinu od blatníku toho vozítka.Nerozhodný No ale chodit mohla, takže se oklepala a dobrý teda v tu chvíli jo. večer už pak neveděla jak si lehnou, bolely ji záda, zadek i noha. Takže tady vidíte, že i obyčejné poslání dopisů může být nebezpečnéSmějící se
Fotky přejeté maminy mám, ale nehodí se abych vám je ukazovala, ta noha byla nepěkně sedřená od pneumatiky i vzorek tam byl vidět .

Tak a o druhý zážitek se nám tentokrát postaral taťka při cestě domů.
To jsme se blížili už k rakouským hranicím a taťka, že si zastaví na záchod, protože pak dvě hodiny jak se jede horama, tak tam se blbě staví, takže si odskočí už teď. My jsme nemusely a ni Bára se nijak nehnala ven a tak jsme na taťku čekaly v autě, byly jsme už v poměrně vysoké nadmořské výšce, měli jsme právě za sebou italské dolomity a venku foukal silný a chladný vítr a tak se nám ani vylejzat z auta nechtělo.
Uběhlo párt minut a taťka nikde, no nic až tak nám to divné nepřišlo. Viděli jsme ho zacházet na záchod, na odpočívadle jsme byli jen my nikdo jiný, tak jsme si řekli, že asi se tam zdrží.
/ to jsou ty záchody/
no jenže uběhlo dalších několik minut a taťka pořád nevycházel, v tom zazvonil mamčin telefon a mamka zjistila, že volá taťka, honem to zvedla, chvíli poslouchala a pak se začala smát. Víte co se stalo, jak foukal ten silní vítr, tak foukal přesně do těch záchodových dveří a ony se pak když jste šli ze záchod otvíraly ven, no a taťka s nima nemohl hnout a nešly mu otevřít a zatímco my myslely, že taťka se tam zdržel , tak on celou tu dobu zápasil s těma dveřma a proti větru co do nich silně foukal, no dobrý Smějící se. Takže mamka mu šla se dveřma pomoc a my mohli úspěšně pokračovat dál. Jinak celou cestu už taťka na záchod nikam nešel Smějící se holt asi už bude mít trauma chodit na venkovní záchod za větru Smějící se

Jo a ještě něco se nám cestou domů stalo, to jsme byli někde před Vídní, takže to bylo někdy po půlnoci, taťka si zastavil na odpočívadle na kafe, opět jsme tam byli sami, nikde nikdo. Tak taťka zastavil u laviček a vody. No jenže on ten kohoutek byl nějaký divný, když u něj nikdo nebyl, tak voda tekla sama a když jsme se teda k němu šli opláchnout, tak přestala téct a nedostali jsme z něj ani kapku Překvapený
no a takhle nechápavě jsme na něj s taťkou koukali Smějící se, to se zas sám od sebe rozhodl, že poteče Smějící se

Jinak pak už naše cesta domů probíhala naprosto v klidu a takhle nás u Jaroměře ráno po páté vítalo sluníčko
a protože dneska začíná víkend a mnozí z vás se vydají na cesty, tak jeďte hezky opatrně a mějte šťasnou cestu a vy všichni krásný i když ne moc teplý a slunečný víkend

P.S. a zas mám novou anketu

Není trh jako trh,aneb opět z Itálie

17. července 2012 v 5:40 | verunnka
Trhy , ty velké se vším možným se konají jednou týdně, pak jsou ještě menší trhy, to jsou zeleninovo ovocné a ty jsou každý den. No a kdo chce zažít něco jiného, rád si přivstane a nevadí mu rybí zápach, tak může vyrazit i na trhy rybí.
Začnu těma posledníma, na ty je nejlepší vyrazit do přístavu už tak nejdýl ráno kolem páté hodiny, my jsme tam za ty roky byli jendou a víc už nemusíme, snad právě kvůli tomu všude přítomnénu rybímu ovzduší už jsme tam víckrát nebyli. Zeleninové trhy taky nenavštěvujem, nemáme potřebu, většina krámků a marketů večer po sedmé hodině ovoce a zeleninu zlevňuje na třetinu jejich ranní ceny, takže tenhle sortiment nakupujem hlavně večer, Pytlík s takhle namíchaným ovocem nás večer stává 1 euro, no a to se vyplatí, vůbec když to ovoce vypadá mnohem čerstvěji, než ve většině našich domácích marketů Smějící se
a pak tu jsou ty klasické velikánské trhy, jejichž atmosferu si nenechá ujít žádný turista
Trhy začínají ráno od osmi, a doporučuji se tam na tu osmou vydat, za prvé tam není tolik lidí a ještě není takový hic.
Koupit se tam dá úplně vše co se týká oblečení, doplňků, bot, kosmetiky, keramiky, kabelek, různých suvenýrů, slakostí, hraček, kuchyňských potřeb, obrazů a ještě všeho možného i nemožného Smějící se
tak třeba obrazy, i my jsme šťasnými majitely dvou z nich, kupovali jsme je už asi před čtyřmi roky a kdybychom měli doma místo, určitě by přibyly i další a jsou to ty dva co máme doma nad akvárkem
a vybírat můžete z mnoha tématů, krajinky, zátiší, portréty, pobožné, mystické
a kabelky, tak ty se dají koupit snad v každém pátém stánku a ceny , tak ty nepřesáhnou 20 eur
ovšem, kdo neví, že se dá takhle nakupovat na trhách, tak se může nechat lehce napálit na pláži, kde od rána do večera chodí prodavači a nabízejí kromě jiného i kabelky, u nich ovšem ta cena za tu samou kabelku, co se dá koupit na thu je až dvojnásobná
a mezi oblíbené stánky patřily ty se suvenýrama, ty menší se prodávaly tři kusy za 5 eur
a taky se daly koupit různé háčkované dečky , polštářky a bytové doplňky
a nákupy to nejsou jen trhy, ale i markety, takže i tam jsme parkrát na velký, hlavně vodový nákup zajeli
hodně lidí, co v Itálii nebyli a chystají se tam, tak se nás ptají na cenu pečiva a chleba
tady jsem vám vyfotila co stojí pět baget
slovo pane na etiketě znamená pečivo a to druhé je název toho konkrétního druhu
my kupujeme právě tyhle bagetky
a ještě něco vám ukážu, dost mi vrtá hlavou, kam se tyhle boty dají nosit, vzhledem k jejich vypracování si to dost dobře nedokážu představit, obout si tyhle boty naše mamina, tak chudák nikam nedojde, pořád bude někde škobrtat Smějící se
takže za úkol Smějící se máte vymyslet, kam by se v těchto botkách dalo vyrazit Smějící seno taneční to asi nebudou Smějící se
já bych si je ani asi neobula, měla bych problém s tím, že by každý prst měl svůj chlívek Smějící se

Tak mějte se všichni moc hezky , neslibuju, ale chtěla bych na zítra stihnout vyhledat fotky na další retro článek

Domácí pekárna , pokračujem v Itálii a hádanka

12. července 2012 v 5:30 | verunnka
Už jsme Vám psala, že jsme si u mamky znova objednali ovocné koláčky, které nám dělala v sobotu na chatě, no a protože elektrárna má odstávku a až do neděle nám nepoteče teplá voda, tak se mamka právě pro ty koláčky rozhodla už včera, protože z toho není tolik nádobí.Smějící se
Mám pocit, že jsme vám ještě nikdy neukázala naší výkonou domácí pekárnu Mrkající
tak to je ona
taťka už mnohokrát mamku lákal do krámu, že jí koupí pekárnu, ale mamina zatím úspěšně vzdoruje, dokud prý jí nadobro nezradí krční páteř, tak si těsto chce zadělávat sama Smějící se
a koláčky už jsou hezky nachystané k upečení, no a protože trh je u nás opravdu dobře zásoben, tak koláče byly jasně že s tvarohem a navrchu pak s třešněma, některé s meruňkama a ostatní s borůvkama anakonec s drobenkou
a těď zas na skok se se mrknem do Itálie
včera jsme skončili na pláži a tak tam dneska zas začneme, moc se mi líbí, že v tu dobu co jezíme my, bývá pláž ještě skoro prázdná, ovšem teda něco jiného jsou víkendy, kdy tam najedou italové a to je pak hlava na hlavěSmějící se

a tady to měla být fotka ve stylu modelekSmějící se, no jenže mě zradily dvě za sebou se vlnící vlky a takhle to dopadlo
a tady už mě žádná vlnka nezradilaMrkající
no a tady jsem zas na vlny na kruhu čekala, ale marně, skoro žádné se ten den nekonalySmějící se ono vůbec letos jsme oproti jiným rokům měli hodně klidné moře a takové ty velké vlny, co vás i porazí jsme letos neměli vůbec žádné
a od moře se pěkně přesuneme do krámku právě s mušlema i jinýma suvenýrama připomínajícíma moře, však odsud máme doma za ty roku už hodně mušlových závěsů a podobných věcí
a protože bylo opravdu teplo, tak se půjdeme trochu ochladit do vánočního krámečku, tam bylo tolik nádherných věcí a dokonce i koledy tam hrály Smějící se a já z toho byla celá naměkko Mrkající
a ještě jeden obchůdek, kde se děti citíli jako v ráji vám dnes ukážu
tam všechny bonbonky stály úplně stejně a každý si mohl nabrat sám,no a já už tady mám nakoupeno, šári odsud byly i ty zmrzlinky co jsem ti poslala
moc se mi taky líbila tahle kabelka, ale u nás bych ji neunosila, takže za ní jsem si korunky, teda eura neutratila, i když kabelku jsem si nakonec taky koupila a i peněženku, ale jinou, ale to vám ukážu zas jindy
a řekly byste, že tohle je autobusová zastávka Smějící se u nás máme zastávky teda trochu víc betonové a bez těch palem Smějící se a podstatně špinavější
a na závěr mám pro vás hádanku, poznát co a kde je na té fotce ?Smějící se
tak a pro tento týden Itálii opustíme a vrátíme se zas až příští týden.
Mějte se všechny moc krásně a užívejte příjemný dlouhých večerů bez dešťů a bouřek

Nová socha a na skok do Itálie

11. července 2012 v 6:00 | verunnka
Včera jsme se hned po ránu vydala s mamkou přes město za paní zubařkou odnést výplaty. šly jsme alejí kolem řeky a měly jsme k tomu svůj důvod. Už vloni jsem se tam fotila u té hanbaté fotky marťánka a letos tam zas máme sochu novou. Je mnohem větší a je to muž s malým dítětem na ramenou, no a opět je hanbatý. Sem se vyfotila tak, aby to nebylo vidět, ne proto, že bych se styděla, ale myslím, že zrovna tenhle kousek sochy se moc nevydařil, tak aby mi nekazil fotkuSmějící se a navíc by pak všichni koukali na to něco a já bych byla zapomenuta Smějící se
a druhá fotka je hned vedle od řeky, ta se jmenuje Úpa a za mnou ten kousek budovy co je vidět je naše vlakové nádraží
a protože fotek z Itálie mám opravdu hodně, tak dneska se tam díky nim zas na chvilku vrátíme Mrkající
tak a jdeme na to Smějící se
tady bydlela naše stará paní bytná se svým pejskem, paní v zimě zemřela a s pejskem tam teď bydlí její dcera a stará se o to vše a u nohou mi tam všude rostla levandule
a sem do té pizerie jsme chodily pro večeře, kromě pizzy tam měli i jiné dobrůtkySmějící se
mohli jste se tam najíst přímo u stolečků a nebo tady takhle počkat, než vás zavolali, že mají pro vás připraveno a zabaleno
a tady to bylo brzo po ránu a nás čekala cesta na trh
cesta vedla taky kolem hotelu, ze kterého tak nádherně voněly právě usmažené koblihy a celý byl obrostlý kolem dokola oleandrem a muškátama
no a tohle je Matheo Smějící se
no a tady jsem si vzpoměla na pohádku Mrazíka, jak tam ta vypravěčka povídala : Já tam také byla , jedla, pila, hodovala, no a snažila jsem se jí napodobit Smějící se
no a ta okénka byla od přízemních garáží tohodle hotelu
kolem téhle zmrzliny jsme chodili na pláž, nejraději bych si ji odnesla, nešlo to , měla betonový podstavec Smějící se
no a tady už jsme na pláži
víc fotek z pláže a ještě i spoustu jiných si zas ukážem někdy jindy, nebojte, mám jich hodně a určitě vás o ně nepřipravím.
Jinak večer u nás byla zas velikánská bouřka s pořádným lijákem, od té doby zlobí net, tak doufám, že když už jsem ten článek zdárně dopsala až sem, tak že se mi i zveřejní Smějící se
Mějte se všichni moc krásně a dnes už se nám půlí pracovní týden a víkend je nadohled.
Děkuju, že i ve dnech svého volna ke mě chodíte tak hojně, moc mě to těší.

P.S: a zas mám novou anketu, když mě to baví vymýšlet nové otázky Smějící se

Italské haf, haf od naší Barušky

5. července 2012 v 6:00 | verunnka
Tak a na mě jste všichni skoro zapoměli, vždyť já na té dovolené byla taky a letos už po páté, takže si myslím, že i já mám k tomu co napsat.Smějící se Vše celé to točení kolem dovolené začíná u nás doma už kolem vánoc, kdy panička posílá do Itálie záloha na další dovolenou. Pak se na to na nějaký čas zapomene, aby už začátkem května to mohlo pomalu vypuknout. Většinou první co panička vždy donese z města je kupa opalovacích olejů, kupuje ty kvalitní, no a ty už něco stojí a tak už je kupuje takhle dopředu. Sice nevím na co se s tím mažou, o asi to nebude zas tak nic důležitého, když mě s tím nanamazali ani jednou a sami toho na sebe stříkali litry.Překvapený A pak už k tomu postupně přibývají další a další nákupy. Zpravidla jsem to já , pro koho je první nakoupeno, nákup pro mě to jsou granule, kapsičky s masíčkem a piškoty. V to období taky mě ale čeká jedna napříjemná věc a to je očkování, nejen to povinné, ale i to cestovní. Dokonce mám i svůj cestovní pas, bez kterého bych nikam nemohla, ale ten abych dostala, tak mě pan doktor tenkrát píchnul takou silnou jehlou do krku a pomocí ní, mi pod kůži vpravil čip.No a od té doby mám svůj pas i s fotkou a mohu cestovat.Smějící se
a ještě bych zapoměla na pytlíky na však víte na co a hračku, tak tu si sebou taky vozím .Smějící se
A jak se blíží den velkého odjezdu, tak doma propuká odjezdové šílenství a to já fakt nemusím, všude se kupí plné tašky a i dva kufry a nedá se nikde pořádně projít, jo co se mi na tom odjezdu líbí, tak to jsou řízkyS vyplazeným jazykem, které panička peče na cestu, jenže jak se dali na tu zdravější stravu, tak letos jich bylo o poznání míň, ale i tak na mě vyšlo. Sice mi pak po cestě nabízeli rajče, ale to je asi zrovna to jediné, co já ze zeleniny nebaštím, tak pak jsem vyfasovala mrkvičku a jó to byla jiná tu já můžu.Smějící se
Během cesty naší porušují pravidlo o cestování pejsků v autě, jenže se mnou to ani nijak nejde, do nějakého cestovního kufříku bych se zavřít nedala a popruhy na sobě bych nesnesla, to jednou zkoušely a já tak neskutečně vyla , že už mi je víckrát nedali. takže sedím vzadu v autě s páníčkou a mám tam i svůj pelíšek, stejně ale půlku cesty prosedím u páníčky na klíně.
Tady to už je brzo ráno a to jsme byli už před italskýma hranice a já tu jsem právě po snídani.
a tady už jsme na místě, to si ke mně dozadu sedla Verunka a panička šla vyzvednout klíče a tady už byl pěkný hic
a protože se všichni po té dlouhé cestě byli osprchovat, tak pániček pod sprchu nahnal i mě a trochu mě tam vlahou vodou ochladil, a pak mě takhle ještě vysušil, no a já žasla když z kufru vytáhli i můj domácí ručník Smějící se no co všechno oni nemyslí Smějící se
a protože ta cesta byla dlouhá a to vykoupání udělalo své, tak jsem si pak takhle k páníčkovi lehla a dvě hodiny s ním chrupalaMrkající
a když jsem se vzbudila, tak na mě už čekala bašta, tu jsem měla v té fialové mističce a do zelené mi dávali pití. Ty misky jsem tam dostala nové, ty moje totiž zůstaly doma a tak panička koupila tři takový misky v jednom balení jen za jedno euro. Moc se mi ty misky líbily a tak dobře se mi z nich pilo, že ta zelená pak doma nahradila tu moji starou misku na pití.
moc se mi tam líbily naše společné ranní nebo večerní procházky, tady čekám s paničkou na Verunku a páníčka

a tady jsme zas čekaly s páníčkem na ta naše holky, kterým to nějak dlouho trvalo a tak já už to nemohla vydržet a vyčůrala jsem se zrovna tam Smějící se
hodně času jsem trávila na verandě, tím, že byla zděná, tak jsem tam měla i dostatek stínu a to se mi líbilo a vůbec bylo to na ní moc prima, paníčkové tam i jedli a v noci, když se jim nechtělo ještě spát, tak si tam i povídali a to já mám moc ráda,
tady jsem celá urousaná od toho jak jsem pila, jé já tam toho vypila, pořád jsem měla hlavu ohnutou v mističce s pitím a lemtala a lemtala, a tady mám i navíc culík, prý mi nebylo vidět do očí když na mě mluviliSmějící se
no jenže ty dva týdny utekly jak voda a my už jsme zas skoro týden doma. Teď zas ale máme páníčka na pár dnů doma když je to volno a tak budem na chatě a budem tam i spát.Mrkající
no a nám nezbývá nic jiného, že dáli pánbůh a vše ostatní, doufat, že se tam ,kde to máme tolik rádi, za rok vrátíme zas.

mějte se všichni moc krásně a hezky si užijte to prodloužené volno

baf, baf, pro dnešek Barunka a

Třešňové mámení a zas trocha z Itálie

4. července 2012 v 6:00 | verunnka
Včera ráno, poté co přestalo na chvíli pršet doběhla mamina na trh a přinesla 3 kg třešní. Už v pondělí pán, co k němu chodíme nakupovat, mamině řekl, ať se v úterý ráno staví, že bude vše doprodávat za poloviční ceny když bude to volno, tak aby se mu to nezkazilo. Takže třešně mamina pořídila za 23 korun za kilo.Mrkající
A doma poté vypuklo třešňové šílenství. Nejdřív jsme se pustily do zmrzliny podle Alis a bylo jasné, že bude třešňová.
Mamina uvážila, že to je tak jednoduché, že to zvládnu sama, no a to bych nebyla já, abych si při tom z maminy nevystřelila. Alis píše, že nad párou šleháme 2 CELÁ vejce s cukrem, takže já šoupla do hrnce 2 CELÁ vejce a volala na maminu / mezitím dělala výplaty/ , že si nejsem jistá, zda je rozšlehám. Mamka , že nemusím mít strach, že to půjde, já čekala, že se půjde podívat, co mám za problém a ona ne. Takže znova, mami, mně to asi nepůjde, no to už mamku zvedlo a co neviděla v hrnci ?
no přece dvě CELÁ vejceSmějící seSmějící seSmějící se
takže jsme se tomu zasmály, já vejce roztloukla a dál už to šlo opravdu dobře, do receptu podle Alis jsme přidaly kousky třešní a káply trochu amareta a teď už zmrzka čeká na svoji chvíli v mrazáku. Trochu jsem ochutnala, když jsem vyškrabávala misku a už i tak nezmrzlé to byla velká dobrota S vyplazeným jazykem
Pak přišel na řadu třešňový džem, nejhorší ze zdálo, že bude vypeckování kila třešní, ale nakonec to šlo líp než jsem myslela, džem byl taky za chvíli za pomocí Gelfixu 3:1 uvařen, naplněn do skleniček
a já opět mohla vylizovat kastrol Smějící se
potom jsme ještě zavařily pár skleniček kompotů
a ze dvou tvarohů umotaly do mrazáku pár knedlíků - já ty třešňové mám moc ráda, no a tím třešňové mámení u nás nabralo svého konce. Ale hned po neděli nás čeká něco podobného, ale pro změnu ve višňové verzi Smějící se
Tak a teď opustíme naši kuchyň a vrátíme se o pár dnů zpátky do Itálie.
Včera jsem Vám ukázala náměstí fontán a dnes si ukážem, co vše Vás potká cestou k nim Smějící se
Nejdřív jsme potkali klauna balonkáře, jeho práce spočívá v tom, že večer od šesté do půlnocí prochází celou hlavní třídou, která je v tu dobu uzavřená pro veškerá auta a je určena pouze pro lidi, kudy se procházejí, navštěvují krámky , restaurace, zastavují se u pouličních muzikantů a podobně a on právě vyrábí z balonky pro děti různá zvířátka a hračky
nevynechala jsem mojí oblíbenou motorku Smějící se
dál cesta vede kolem naší oblíbené cukrárny, kde ten večer buhužel nebyl starý pan zmrzlinář, ale jeho fešný vnuk
pak pokračujeme přes malý kruhový objezd, kerý je krásně kytičkovýMrkající a všimněte si mých pantoflí, ty jsem si tam koupila a a udělala jsem moc dobře, jsou moc pohodlné a navíc mají i malinký plný podpatek, díky kterému jsem i o dva cm povyrostla Smějící se
a tady už jsme u fontán, nejdřív mamina, tady už plná modřin poté co do ní předtím zezadu narazila ženská na kole, ale víc o tom si napíšem jindy
a tady už i já, zvláštní, že když jsem si sedla, tak fontána přestala stříkat, tak jsme musely čekat, až se zas rozjela Smějící se
a pak už jsme se pomalu vraceli zpátky, ten večer hráli na mistrovství ve fotbale Italové a my se s taťkou na to chtěli dívat a ta fotbalová atmosfera na nás dýchala úplně odevšud, u každého krámečku visely italské vlajky, prodavači byli ve fotbalových dresech a tak i já jsem využila příležitost a takhle se vyfotila
a protože večer se už pomalu chýlil ke konci a přicházela noc, tak i já dnešní článek zakončím touto fotkou
a protože Italové ten večer porazili němce, tak hned potom vypukly v ulicích bujaré oslavy, které trvaly až do tří hodin do rána a jejich součástí byl i velký onňostroj
tak a tím se dnes rozloučíme, já doufám, že nás dnes čeká už klidnější noc, než ta minulá, kdy u nás od jedné hodiny v noci byla po celý zbytek noci v jednom kuse šílená bouřka.
Mějte se všichni moc krásně

Pracovní pondělí a italská keramika

3. července 2012 v 6:00 | verunnka
Pondělí u nás začalo v dost svižném tempu, ta´tka jel do práce už o půl šesté, to aby se do toho trochu dostal, než mu přišli ostatní na sedmou.Normálně jezdí až na půl osmou, ale dnes to byla vyjímka. Mamka už pak nešla spát, uvařila oběd, zapla pračku, dělala si nějaké papíry a před osmou zvedla z postele i mě. Měli jsme v plánu jít do města, doma se nám za ty dva týdny nahromadila nějaká pošta a tak jsme to šly všechno zařídit a ještě jsem potřebovala barvu do tiskárny a spoustu jiných věcí. Vše jsme zařídily poměrně rychle a domů jsme se vracely "cikánskou " uličkou. Ten lidový název získala už v dobách kdy byla mamina malá. Určitě Vám je jasné proč. Ano v celé té ulici / je dlouhá asi jen 150 metrů/ bydleli samí cikáni. Mamka s ta´tkou vzpomínají, že to byla ulička hrůzy. Všude před domy byly vyrovnané staré rozbité židle a na nich posedávali cikáni. Nejvíc se mamka bála jedné staré cikánky a jejího pomátlého syna.
No a ta ulička už dávno není cikánská a naopak se v ní nachází spousta soukromých krámků. Je tam i firma BScom, kam si chodíme kupovat barvy do tiskárny, mají je zde suveréně nejlevnější. Je tady taky elektro prodejna s veškerým elektromateriálem, krámek s bytovýma doplňkama, zelenina, lékárna, papírnictví - ale to je strašně drahé a maličké a tak tam vůbec nechodíme,pak je tam ještě starožitnictví a maličká, hojně navštěvovaná kafírna. Hned za tou uličkou stojí naše kulturní centrum UFFO. Vloni jsem se i něj fotila o sochy marťánka a letos tady máme nově maxi drátěné ovoce.
No a ta cikánská ulička se správně jmenuje Spojovací a vede podél těch domů dozadu.
Ani odpoledne jsme s maminou nezahálely.
Nejdřív jsme z posledních našich třešní upekly bublaninu
a pak naopak jsme zavářely naše letošní první nakládačky ze skleníku, které jsme v neděli natrhaly
ještě jsme taky na střídačku vyžehlily kupu prádla z dovolené a pak se mamka pustila do výplat a dépéháčka, které jí taky tento měsíc čeká.
Já jsem zatím zabalila dárky co mám pro kámošky z Itálie a dál upravovala další a další fotky.
No a dnes už si ukážeme první z nich, nejsou to ještě ty co jsem Vám slibovala, ale na tyhle fotky mě dnes navedla Alis, která psala, že se jí moc líbí talířek s myší, no a protože fotek s italskou keramikou mám taky pár, tak jsem se dnes pro ně rozhodla.
Talířek s myškou, který si mamka koupila už znáte,
ještě si koupila zapékací misky, z téhle značky keramiky už máme doma víc věcí a se všemi je mamina moc spokojená, tak proto si letos přikoupila další.
mamka je bude používat na šunkafleky, na francouzský brambory, na zepečené ryby, no a každý budeme mít pěkně svoji mističku, ze které se to zrovna jí, protože na povrchu rychle chladne, takže se to dá, a už se nebudem s taťkou hádat, kdo dostane šunkafleky nebo něco jiného od kraje, kde to je nejlíp zapečený a má tu správnou kůrčičku Smějící se
No a teď vám ukážu pár výloh u kterých mamina by vydržela celé hodiny, až si je prohlídnete, tak se jí ani nebudete divit Mrkající, ty jsem fotila právě na mamčino přání
nejdřív obchůdek převážně jen s bílým porcelánem
a ještě jednou z toho krámku
a tady si mamka kupovala ten talířek s myškou a jak vidíte sami tak myší sortiment byl opravdu rozsáhlýSmějící se
a teď si trochu připomeneme co nás čeká za půl roku, ano vánoce a právě tenhle obchůdek je úplně celý věnovaný vánocům, mám odsud i fotku se sobem, ale to zas až jindy Smějící se
a tady je zas vše do červeno bíla
Tak už se mamce nedivíte, že u těch výloh vzdychala a trpěla? No jenže to bychom museli mít náklaďák a ten teda nemáme.Smějící se Už doma si naši naplánovali, co určitě koupí a protože už to samo zabralo dost místa, takže na další nákupy zbylo v autě už jen malinko.

Tak a večer když přijel taťka z práce, tak jsme jeli na zahradu zalít skleník a taťka si tam dal kafčo, měl toho jak se říká plný kecky a potřeboval si tam chvíli v klidu odrazit, což tam se mu opravdu daří.Mrkající
No a já k mému velkému překvapení zjistila, že ač to ještě v neděli tak nevypadalo, tak včera už nám kvetly první nízké jiřinky
no a ty vysoké pokvetou až tak v půlce srpna.
Na zahradě s námi byla samozřejmě i naše Baruše a takhle důležitě seděla na verandě a vše z vrchu pěkně pozorovala a kontrolovala.
tak a to už je dnes vše, teda ještě trochu přidám Smějící se
ještě jedna fotka se mnou, tenhle hotel u kterýho jsem se fotila se mi moc líbí, je hodně nobl a na jeho terase se vždy dva večery v týdnu odehrávají koncerty, jeden smyčcový a druhý klavírní a lidé tam v krásných robách tančí, vše mají krásně nasvícené a nazdobené, ten hotel si ukážem také jindy, až bude článek o hotelech a zajímavých budovách
a ještě jedna romantická, ta je z náměstí fontán a tam moc rádi chodíme na procházku
tak a to už je dnes opravdu vše, mějte se všichni moc krásně a zítra se zas na vás těším

Loňská cesta domů

30. června 2012 v 6:00 | verunnka
Až se mi zveřejní tenhle článek, tak pokud bude vše v pořádku, domů nám budou zbývat asi tak dvě hodinky jízdy, budem někde za Jihlavou - zdravím tímto jihlavanku Šárku.Smějící se
Zvláštní, že tak jak se těším k moři, tak už se pak těším zas i domů, těším se na počítač, na to co mi přišlo za poštu, ale nemyslete si, když se vydáváme na cestu domů, tak i nějaká ta slzička ukápne,je to zvláštní, nechce se mi z itálie, od těch co známe, od toho co mi je tam milé, od těch několika dnů kdy jsme celé dny pěkně všichni spolu, ale zas na druhou stranu se domů těším, v tu chvíli se sama ve svých pocitech nevyznám Mrkající.
V tu chvíli se vždy ve mě zmítají dva pocity, pocit lítosti nad tím, že něco končí a pocit těšení se, sama nevím, který z nich v tu chvíli převládá. Jisté, je , že když přejedeme hranice mezi Itáliíí a Rakouskem, tak ten smutek je menší a menší a těšení se na domov vyhrává.
Ale i přesto vím, že mi doma ze začátku budou hodně chybět naše společné snídaně na terase, kdy jsme byli schopni, poté co mamina vždy chvilku po půl osmé dorazila se snídaní, sedět u snídaně třeba i do devíti a užívat si společných chvilek při příjemném ranním sluníčkuSmějící se
vím, že mi bude chybět, naše blbnutí ve vodě s taťkou, v tu chvíli se z ta´tky stává vždy malý kluk a spolu ve vodě blbneme, nebo když si půjčíme šlapací loďku se skluzavkou, mamka vyleze po schodech, sedne si na klouzačku a se slovy já se bojím odfrčí do vodySmějící se
budou mi moc chybět večerní i když ne dlouhé procházky k náměstí fontán nebo do lunaparku nebo jen tak k moři
bude mi chybět i moře samotné, to jak když k němu jdeme brzo po ránu, jak je většinou klidné, oddané a po noci ještě tmavé víc než přes den, bude mi chybět po přilivu pláž plná mušliček, racci, jen tak se procházejíci po chladné ranní pískuMrkající
bude mi moc chybět starý pan cukrář od zmrzliny,mavající mi vždy na pozdrav
bude mi chybět paní z půjčovny kol, která vždy zdraví lehkým pokývnutím hlavy
bude mi chybět fešný zpěvák z pizzerie, vždy mrkající na mamku
budou mi chybět naši známí Erico a Piera Mrkající
bude mi chybět stará paní domácí a její oddaný pejsek......................bude mi toho chybět moc
ale vím, že mám něco co mi nikdo nevezme, i kdyby se nepovedla ani jedna fotka / doufám, že se povedouMrkající/ tak mám v srdci vzpomínky na vše pěkné co jsme prožili a to tam zůstane napořád.
CIAO Italia
CIAO mare
amo i sole.........
è stato bello......
Amo la mia famiglia....
grazie, ho la mia famiglia....
mi metterò di nuovo voi....
Italia addio, amici addio........

Já a auta v Itálii

28. června 2012 v 6:00 | verunnka
Auta , taková ta lepší a jiná, tak ta se mi moc líbí, moc ráda si je okukuju a představuji komu asi patří, jestli někomu, kdo si na něj poctivě vydělal, nebo nějakému prominentovi, nebo třeba i nějaké odrostlému dítku bohatých rodičů.
V Itálii se s nima potkávám na každém kroku, přeci jen to je rekreační středisko, kde prostě Italové mají potřebu se předvádět a " lovit kočky "
Tak koho vy byste tipli do tohodle bílého autíčka ? Já nějakého hodně slavného a známého fotbalistu, ti většinou ujíždějí na takových autechSmějící se, i když zas koukám, že ten hotel je " jen" tříhvězdičkový a to by asi pro ně bylo málo, oni jsou zvyklí na lepší luxus
a tohle auto bylo taky zvláštní, přišlo mi i víc pohodlnější a hlavně mělo střechu, já jsem na tím přemýšlela, a asi bych se v autě bez střechy necítila, bych měla strach, že mě to vycucne ven kdyby tam nebyla ta střecha Smějící se
moc jsem si přála do nějakého takovéha auta si sednout, no nepovedlo se, tak jsem si sedla aspoň do tohodle a bylo to taky prima Smějící se
a takovýchto vozítek tam jezdí opravdu hodně, jezdí s nima drobní údržbáři, uklízečky a třeba i drobní pěstitelé zeleniny,kteří v tom rozvážejí zeleninu de hotelů a ristorante tam, kam právě zeleninu dodávají
tohle autíčko stávalo kousek od našeho apartmánu docela pravidelně a protože jsem věděla, že odjíždí až po setmění a nikdy nikoho jsem u něj neviděla, tak jsem si i troufla mu sednout na kapotu, dokonce i tašky s večeří, pro kterou jsme byly s mamkou jsem kvůli tomu odhodila / jsou vidět za autem/ a celá nabuzená se fotila a to už je co říct, když jsem odložila jídlo a dala přednost autuSmějící se
a tady to kolo na baterky jsme si půjčovali večer a vydávali se dlouhé vyjížďky po okolí, běžně jsme najeli tak kolem 15 km, pamatuju si, že první roky neměli tahle na baterky, ale normálně šlapací a to byla pěkná fuška, však to jsme vždy ujeli maximálně 5 km a nohy jsme mohli dát do sběru, takhle to je pohodlnější a víc toho objedeme a vidíme
a tohle teda není autíčko, ale dopravní prostředek to je a v mém dnešním článku rozhodně chybět nemůže. Je to člun pobřežní hlídky a ten seriál já jako malá úplně zbožňovala. Však si možná pamatujete, jak jsem Vám psala, že jsem si na ní hrály s babičkou Věrkou. Škoda, že babička už není, to bychom jí brali do Itálie sebou a ona by si to ohromně užívala. Ona byla pro každou srandu a když byla mamka malá tak s ní procestovala hodně míst. No a k té pobřežní hlídce, slouží u ní většinou mladí mezi 20 - 30lety a většinou samí fešáci, ale i fešandy.
tak a dnes máme docestováno, mějte se všichni moc krásně, skoro už prázdninově Smějící se

Itálie, kytičky a já

26. června 2012 v 6:00 | verunnka
Jak už napovídá nadpis napíšeme si dnes o kytičkách v Itálii.
Zeleň a kytičky jsou naprosto všude,mně osobně se moc líbí pínie, jsou podobné naším borovicím, lemují každou silnici, jsou v každé zahradě a to jak po ránu voní, tak to je moc fajnMrkající a taky v ních přebývají cikády a ty když začnou řvát uprostřed noci, tak ty už tak příjemné nejsou Smějící se
tady zrovna lemují příjezdovou cestu k "letnímu kostelu", to je kostel, kde se každý den slouží několik bohoslužeb v několika jazycích a slouží se hlavně pro turisty a je opravdu hojně navštěvován
a protože mě tyhle stromy opravdu moc přitahují, tak když nikde nikdo není, tak už už jsem u něj a objímám ho
a ještě jednou, tady jsme šli zrovna k moři, to poznám podle těch zelených šatů, protože ty jsem nikam jinam nenosila a tu černou tašku taky ne, v ní jsem si nosila k moři nezbytné věci, MP3, knížku, olej na opalování, hřeben, ručník, nějaké ovoce - no tak tak mi ta taška stačila Smějící se
bydlíme ve vilkové čtvrti, ve které bydlí i většina místních lidí, tuhle čtvrť máme moc rádi, je hodně klidná a milujeme v ní večerní procházky s Bárou, tady je jedna z nádherných zahrad, většina těch zahrad má zalévání a kropení na časový spínač, takže nejednou se nám stalo, že jsme byli pokropeni i mySmějící se, tam by to bez častého zalévání ani nešlo Mrkající
a když se dobře podíváte dolů na fotku napravo, tak je tam vidět i malinký kousek BaruškySmějící se
a co ještě vidíte téměř u každé vilky je střecha z vína na letním stání pro auto, oni mají garáže, ale v létě v nich vůbec neparkují a auta nechávají venku pod takovýma jako pergolama, kde trámy střech jsou prorostlé právě vínem, nu jiný kraj, jiný mravSmějící se
a co mamina každý rok obdivuje a moc ji mrzí, že to nemůžeme mít u nás jsou oleandry, většinou jsou sázené tak, že tvoří živé ploty
a ještě trochu zblízka, v zahradách nejvíc převažují právě tyhle růžové a fialkové a na pláži pak bílé
další kytičkou, která je tam hojně zastoupená jsou tyhle velkokvěté a teď si nemůžu vzpomenout, ty se vyskytují nejvíc v téhle nebo žlutooranžové barvě Smějící se
a pak tam je taky jedna zahrada, ze které vyzařuje něco nepříjemného, ani jsem neměla chuť se u ní vyfotit,dům je postaven ve stylu 30 let a jsou v něm i prvky toho, že majitel,byl prý zastánce Musoliniho a jeho režimu.
Ta zahrada je oproti jiným strašně tmavá a neosobní a opravdu z toho vyzařuje ten strach. Níkdy jsme neviděli, kdo v ní bydlí teď, žijí tam lidé, trávník je posekaný, zavlažování taky fuguje, ale lidé jsou jako by utajeni.
tak a to je pro dnešek vše, dalo by se toho napsat ještě hodně, ale to si zas nechám na jindy
mějte se moc krásně a pokud je hezky, tak užívejte sluníčka a myslím na Vás Mrkající

Loňská cesta k "velké louži "

17. června 2012 v 6:00 | verunnka
Pár z vás si už pamatuje, že loňská dovolená nám nezačala zrovna nejšťastněji a my ji o čtyři dny posouvaly. V úterý den našeho posunutého odjezdu měl taťka ještě spoustu starostí s pohřbem jeho kamaráda a zaměstnance, po obědě se pak konal pohřeb samotný a pak ještě taťka byl skoro celé opoledne s rodinou pozůstalých, neměl srdce na to, hned po pohřbu odejít. No a večer jsme pak jeli , mamka teda chtěla volat do Itálie, že přijedeme ještě o jeden den dýl, ale taťka nechtěl, že prý to zvládne. No a tak večer po osmé jsme se vydali na cestu dlouhou téměř 1000 km.Mrkající
Je to smutné, ale nejhorší cesty a silnice, jsou právě přes naše území a tak si vždycky hodně oddychneme, když už jsme ve Znojmě / zdravíme Blanku/ , tam si kolem půlnoci u Kauflandu zastavíme, taťka si dá kafčo z termosky, Barunka se proběhne a vyčůrá , něco malého zobnem a frčíme dál.
Je to moc prima, že už nejsou hranice a nemusí se tak čekat, pamatuju, že v roce 1999 jsme na hranicích strávili čekáním dlouhých 6 hodin, tenkrát to bylo nekonečné a šílené.
Hned v Rakousku se najíždí na novou rychlostní silnici, která se pak aniž byste si toho všimli , promění v dálnici a během necelé hodinky jsme ve Vídni, no ani nevím, proč mě nikdy nenapadlo ve Vídni fotit, takže letos to napravím . Smějící se
Kousek za Vídní máme oblíbené odpočívadlo, kde stavíme. Je ale taky pravda, že na dálnici stavíme víckrát, tím, že jedem v noci a taťka musí " víc koukat" , tak si staví častěji. Máme svá oblíbená odpočívadla a tak už víme, kde tam jsou záchody, kde mají dobrý kafe, kde je míň lidí a tím i klid.Smějící se
Nad ránem už býváme někde u Klagenfurtu a kousek za ním, je moc prima odpočívadlo a tam vždycky stavíme tak na dvě hodiny a většinou včetně Báry si tam chvilku schrupnem
no a to je to odpočívadlo
a tady naše Bára vyčenichala tašku s jídlem, normálně ji máme v kufru, ale tady jsme snídali a taška byla ještě vepředu a tak se k ní hned po čuchu vrhla Smějící se
no a protože celou cestu sedí vzadu s mamkou, tak si musela taky odzkoušet jaké to je sedět vepředu a takhle se tam uprdelila a špízovala co by kde by slupla Smějící se
a tady jsme s taťkou, akorát jsem ho musela odříznout, ale nebojte, já sem určitě nějakou taťkovu fotku propašuju Smějící se no a já a mé blbinky, bez nich bych to ani nebyla já Smějící se
a pak když jedem dál, tak to už ani nejde spát, pořád je na co koukat, teď prosím omluvte kvalitu fotek, je to focený za jízdy , rychlé jízdy a ještě přes sklo auta Mrkající
takže to je stále ještě z Rakouska, ale už je to za Vilachem a to už je jen kousek do Itálie
no a tuhle ceduli vidíme vždy moc rádi a ukazuje, že už jsme na hranicích
a tady to už je kousek za Italskýma hranicema a tady se vyzvedává lístek k vjezdu na italskou dálnici a pak když z ní sjíždíte, tak lístek odevzdáte a podle ujetých kilometrů se platí mýtné, my platíme za ten kus co po ní jedeme něco přes 9 eur
a tohle už jsou Italské dolomity, líbí se mi víc jak rakouské Alpy, přijdou mi takové bělejší a zajímavější
a tady vidíte, kudy na jaře teče voda z tajícího sněhu dolů do údolí do řeky
a tahle řeka sbírá všechnu tu tající vodu, má "přezdívku" Bílá řeka a ani se nechce věřit, že když je teď tak skoro vyschlá, tak na jaře taktak tu tající masu vody pojme Překvapený
a tuhle ceduli vidíme taky moc rádi, tak se jmenuje ulice ve které v Itálii stojí " náš " prázdninový apartmán
a když je všechno z auta vynošeno, tak si povlíknu , osprchuju se a víte co jdu dělat ? Přesně tohleSmějící se
přeci jen ta cesta je dlouhá a stejný názor má i Bára a tak se uvelebí v ložnici v posteli u našich a podřimuje a pozoruje skrz dveře mamku s taťkou, kteří většinou spát nejdou a jen odpočívají na verandě
a tohle už je fotka z naší loňské cesty domů, ale o té si napíšem až za několik dnů, až přijde ten správný čas.

Mějte se všichni moc krásně

Vzpomínka na začátek prázdnin a Itálii

29. srpna 2011 v 19:18 | verunnka
Dneska jsem si dopoledne prohlížela fotky z Itálie a tak mě napadlo, že se k ní ještě jednou vrátím a ukážu Vám tak trochu jiné zážitky z dovolené
takhle to všechno začínalo - nákupem pohledů
pravidelně jsme navštěvovali místní cukrárnu a kupovali si ke kafíčku nějakou tu dobrotu
večer jsme chodili na procházku k moři, nebo po čtvrti, ve které jsme bydleli i my
zašli jsme i na trhy a tam jsem jí viděla a musela se s ní vyfotit, i když paní o tom nevěděla a tímto se jí omlouvám.Taky Vám připomíná Helenu Růžičkovou když ve filmu Slunce seno ,erotika nakupovala na italské tržnici a sháněla ten správný svetřík ?
no a takových autíček jste potkali v každé ulici v té naší čtrvti hned několik a tak jsem neodolala a s tímhle se vyfotila
no a k moři patří piráti a tak i já jsem se s jedním vyfotila
no a toho plyšáka co mám v ruce mi ta´tka chvíli před tím vytáhl z automat a vyšel nás na půl euraSmějící se
Škoda, že to všechno tak rychle uteklo,letos to ještě bylo poznamenaný tou tragickou událostí, která se stala dva dny před naším plánovaným odjezdem na dovolenou a nám se tak odjezd posunul o 4 dny a stejně Míťův odchod do nebíčka mezi anděly poznamenal celou naši dovolenou,na to nešlo prostě zapomenout.
Léto pomalu končí a ubíhající čas pomalu léčí ránu, kterou nám na začátku prázdnin zasadil. Brzo bude prosinec a s ním naše rezervace na další léto v Itálii, už teď se těším a prosím ať už se nestane nic zlého, co by nám dovolenou pokazilo.
Takže Itálii 2011 ahoj............

Itálie 2011 - 7.část - dobroty

26. července 2011 v 19:10 | verunnka
I když už budeme z dovolené skoro měsíc doma , je spousta toho, co jsem Vám ještě neukázala. Dnešní část zaměřím na nákup italských dobrot, třeba toho, kdo se tam teprve chystá budu inspirovat a koupí si to taky.
jako první jsou různě ochucené krutonky, my je máme rádi tředa jen tak, nebo do zeleninového salátu a taky je mamka dává do cibulové polévky nebo česnečky
další dobrotu, kterou si vozíme je nakládaná grilovaná zelenina, tudle co vozíme si necháváme až na zimu,protože jak už víte,tak si v létě grilovanou zeleninu děláme sami
a k mojí velké radosti jsme si dovezli i originál kečup a majolku od mekáče. Vždycky když jedeme do Hradce na nákupy , tak ukecám naše a jedeme k Mekáči, mamka to vidí nerada a tak mi ráda tohle koupila a Mekáčské meníčko s těma správnejma dochucovadlama mi bude dělat doma
A naše Bára, tak té z těch všech dobrot nejvíc chutnají jejich bagety, dáváme jí vždycky kousek ráno, ale dostává vždycky den starou,aby jí po té čersvé nebolelo břicho
Jinak dnešní den byl ve znamení většiny předchozích dnů, bylo zamračeno, chvilkama poprchávalo, sice už nebyla taková zima, ale stejně co se týče počasí, tak to vůbec nebyl prázdninový den.
Dneska je Anny, chladno po ráno bylo a ke všemu, když šla mamča ráno před půl šestou s Baruškou ven, tak ještě svítíly lampy, takže bylo i šero. Vůbec se mi nelíbí ta představa, že se pomaloučku den po dni přibližujeme k podzimu a léto zatím bylo jen pouhých pár dnů a z toho o prázdninách jich bylo minimálně.
My jsme dneska s mamkou " štrachaly " ve sklepě. Mamka si koupila igelitový ubrus a dávala si ho na regály pod kompoty.
Já jsem si vytáhla jednu z mnoha krabic s knížkama,které mi mamka četla jako malé a listovala jsem si v nich.Někdy jsem si tu konkrétní chvilku kdy mi mamka tu knížku četla i vybavila, zajímavé.
Úplně jsem v tom sklepě ztratila pojem o čase a okolním světě, doslava mě ty knížky pohltily, už jsem se domluvila s mamkou,že mi ty krabice bude postupně ze sklepa nosit a já se v nich budu hrabat- jů už se těším.
Jo a odpoledne se taky u nás stavila na pokec babička a donesla nám kynutý švestkový koláč- mňam. babička se u nás zapovídala a málem jí pak ujel autobus domů. taky jsme se domluvili,že kní pojedu spát a tam vám vyfotím,jaké mají babička s Alešem doma želvy.
Po ránu to vypadlo na obyčejný upršený den a nakonec to byl moc fajn den, takže záleží na každém z nás, jaký si ho uděláme a nenecháme si ho nikým a ničím pokazit.
Mějte se taky moc hezky a snažte se mít krásně i nehledě na to počasí.

Itálie 2011-5.část Italské dolomity

9. července 2011 v 20:41 | verunnka
Jak už jsem jednou psala, Italské Dolomity se mi líbí víc než rakouské alpy, ani snad nevím proč, ale je to tak.Takže dnes právě proto fotky dolomitů, kvalita je horší fotila jsem to za jízdy z auta večer kolem deváté hodiny.

V itálii jsme letos byli po 13. ,ale takovýdle západ slunce nad horama jsme ještě nazažili,buďto jsme jeli ve špatnou hodinu,nebo pršelo, několikrát jsme zažili tak velkou bouřku,že jsme se i báli,ale takle krásné pohledy jsme letos zažili poprvé.

Itálie 2011 - část 4. na pláži

4. července 2011 v 19:53 | verunnka

Asi teď přemýšlíte,co to je za obrázek,takže pěkně od začátku.Tahle paní - patrně afričanka a ještě několik dalších chodilo po pláži a nabízelo pletení copánků.Celá zapletená hlava stála 20 euro. A proč jsem zrovna vyfotila jí ? protože celý den od rána do večera chodila po pláži i s mrňouskem na zádach,to mimčo bylo úžasně hodný,ani jednou jsem ho neslyšela zaplakat-takže i takle se vydělávají penízky.

já pláži a za mnou je surfařská škola. 5 ti denní kurs surfu stál 50euro a ti kluci ,co to tam učili,dokázali naučit surfovat i to největší dřevo.Každý den trvala lekce 2 hodiny,první den se to chvíli učili na suchu a pak hurá na vodu, nejdřív všichni padali, ale už třetí den bez problémů brouzdali na surfu ve vyhrazené části moře.

Itálie 2011 já a .......

3. července 2011 v 19:19 | verunnka
I přestože už jsem vyrostla z období dětských her tak i já někdy zatoužím,aspoň na cvilku se do tohoto světa aspoň na chviličku vrátit,což v Itálii není není problém,protože dětská lákadla jsou na každém rohu

tak tohle je upoutávka s jídelním lístkem do restaurace ,která se zaměřuje na rodiny s malými dětmi

téhle motorce jsem nemohla odolat

a tenhle slon taky neměl chybu, na hřbetě měl košík a měli jste vidět ty šťastný očička dětí,když v tom košíku seděli a slon je vozil
a tahle Hallo Kity ,to byla moje srdeční záležitost,protože jako malá jsem na ní ujížděla


a v hračkárně, ty tygři tam byli normálně pro děti na hraní, mohli si je půjčovat, sedět na nich, no prostě co kdo chtěl.

Cesta do Itálie 2.část

2. července 2011 v 17:58 | verunnka

Takže přináším 2. část mého povídání o itálii, dnes se budu věnovat kytičkám.takže nejdřív petunky,ty najdete pomalu na každém rohu,ale tenhle petunkový válec se nám s mamkou líbil nejvíc
no a muškáty , ty zdobí snad kažkou předzahrádku témeř u všech hotelů

a oleandry najdete úplně všude ve všech možných barvách

tady si nejsem jistá ,ale myslíme si s mamčou,že to je ibišek,tak ten roste už jenom v těch luxusnějších zahrádkách

hroznový víno je zase součástí všech pergol, kde vytváří přírodní střechu

kolem tyhle zahrady jsme večer chodili s Baruškou na zahrádku, že je kouzelná ?

no a takovou mini palmu, kterou jsem přerostla i já a to už vic neporostu, by se mi líbilo mít u nás doma na zahrádce

tak teď tak koukám,že téměř na všech fotkách jsem i já,hm a to jsem chtěla dát hlavně kytky,jenže když mamina fotila kytky, tak to brala i se mnou :))
mějte se hezky a pokračování příště-fotek máme asi 600, takže zásoba dost velká :)))

1.část cesta do Itálie

1. července 2011 v 17:42 | verunnka

Tak jak jsem slíbila ukážu Vám nějaké fotečky z naší dovolené.
Dnes začínáme cestou,od nás z Trutnova jsme vyjížděli večer po deváté,bylo zataženo, takže byla brzo tma a já mohla fotit až brzo ráno,berte prosím kvalitu fotek s rezervou, fotila jsem z auta při 150 ti kilometrové rychlosti.
Nejdřív Rakousko, tam se mi moc líbí upravená stavení i s okolím,nehledě na to v jakém kopci to je

a to ještě když jsem se za tím ohlížela,tak se tam pásly krávy.

A tohle už jsou rakouské alpy

ale mě se stejně nejvíc líbí italské Dolomity



no a odsud nám chyběli už jen 3 hodiny jízdy a byli jsme u moře,ale o tom zas příště.

Tak dnes už jedééééém....

21. června 2011 v 11:34 | verunnka
Tak jsme se konečně po všech útrapách minulých dnů dočkali a dnes odjíždíme do Itálie na dovču.Jezdíme už několik let ne stejné místo,máme to tam moc rádi.Je fajn se po roce shledat s lidmi, kteří Vám jsou milí a se kterými Vám je fajn.Třeba pan majitel cukrárny, nebo paní v půjčovně kol, zpěvák z pizzerie a další a další .S některými jsme v písemném styku po celá rok.
Takže řízky na cestu právě opustily pánev

autíčko se rozrostlo o střešní box

takže večer kolem osmé vyrážíme. Mějte se tu fajn,užíjete první letní dny,vždyť dnes je první letní den, a važte si jeden druhého a mějte se rádi.

Verunka

Bára už má sbaleno

13. června 2011 v 20:19 | verunnka

Tak ta pravá cestovní horečka už u nás vypukla. Dneska se kufry přestěhovaly ze sklepa do ložnice a mamka snáší z města plné tašky. Už mám taky zákaz nosit věci na sebe,co si budu brát sebou.Já jsem si dneska už sbalila kosmetický kufřík,večer si ještě sbalím filmy do DVD přehrávače a ostatní nechám už na mamce, samozřejmě ji s tím vším pomůžu,ale já nemám ten cit to do kufru narovnat.
Nejlíp je na tom naše Baruše,ta už má nakoupeno i sbaleno-jak je vidět na fotce. Cestovní pas má taky v pořádku a už zařazen mezi naše a teď už se může jen těšit,stejně tak jako já.Takže Báro ještě se 4 x vyspíme a frčíme. Jinak u nás dnes bylo celkem hezky ani nepršelo, tak to bylo fajn. MĚJTE SE HEZKY A JÁ SE ZAS ZÍTRA OZVU CO JE U NÁS NOVÉHO.
Verunka
 
 

Reklama