9.adventní - linecký

9. prosince 2016 v 16:10 | verunnka |  vánoce u nás
takže dnes už po deváté



a jak už nadpis napovídá
dnešní povídání bude po lineckém cukroví voňavé
a stejně tak to voní i v truhličce
a nám tak nezbývá nic jiného než opatrně nazvednout víko
a přičichnout si



linecké je asi právě to cukroví spolu s rohlíčkama
které má rád asi úplně každý

však i u nás doma se ho peče nejvíc
a úplně nějvíc se dělá jen to jednoduché
rybízovým džemem slepené

a pak o vánocích
večer když přijdete z procházky
a koukáte na pohádku


tak tohle cukroví je s hrnkem čaje přesně to pravé
to které díky džemu a dirce uprostřed
tu vánoční pohodu ještě víc umocňuje


a takhle mazal tuhle náš taťka




a ani naše Barčí nepřišla zkrátka

to ne že by dostala svoji kudličku o ona
a mazala taky cukroví
ale upekly jsme ji pár vykrájenejch prostředků
a ač ona tomu jídlu teda moc nedá
tak tyhle mini linecký srdíčka baštila s velkým gustem


a když jsem si plánovala o čem všem že vám budu psát
tak jsem si i myslela
jak spolu na linecké mrknem do těch našich stařičkých kuchařek
ale
ono to fakt mělo své ale

hned v té první jsme narazila na tohle


tak a bylo to

to ne že by se mi nechtělo běžet do knihkupectví
to já bych se tam klidně vydala
ale asi by tam na mě pěkně blbě koukali
kdybych po nich chtěla knížku za sedm korun
a ještě kuchařku k tomu

tak jsem to raději vzdala
a šla listovat do té naší druhé kuchařky
a tam už jsem je našla
sic malinko vylepšené o madličky
ale byly tam




a chcete ještě trochu čteníčka


tak kdyby to šlo
taky bych vám na dálku všem k tomu poslala hrnek čaje
a práve i tohle cukroví
to aby vám u toho čtení bylo ještě příjemněji


některé z vás už to znají
ale myslím
že si to rády připomenou taky
holt naše mamina je naše mamina
to jen tak někdo nedokáže



Stalo se to před pár lety zkraje prosince.
To mamina jezdila 2 x do týdně na dopoledne do jedné firmy dělat účetnictví, dělá jim ho samozřejmě dál, ale díky internetu už tam jezdí jen jednou - dvakrát do měsíce.
Firma se nachází na kraji Trutnova a v těch místech je i několik marketů.
Jedním z nich byl i v té době ještě existujíci Plus.
No a právě v Plusu, ten den, kdy tam mamina jela pracovat měli mít baby krůty a tak se mamča rozhodla, že pojede o autobus dřív a pro tu krůtu se tam staví.
V tom roce byla do toho dne zima nijaká, pršelo a pršelo a mráz a sníh stále nikde.
Ten den, ale ráno hodně chumelilo a noc před tím i dost silně mrzlo.
Takže všechny ty louže z předešlého dne přes noc zamrzly a zachumelily.
A jak jsem už psala ten den hustě chumelilo a tak si mamina vzala deštník, raději teda nosí kapuce, ale u kabátu ji tenkrát neměla a tak musela mít ten deštník, aby tam nepřišla jak zmoklá slepice.
Takže v jedný ruce nesla tašku s krůtou a v druhé deštník.
Cesta do té firmy po chvíli odbočuje a tam se musí asi 200 metrů po silnici, chodník tam není.
Kolem silnice jsou z jedné strany zahrádky a z druhé strany pole.
A jak si to tak mamina mašírovala a bylo nachumeleno, nevěděla, že zrovna před ní je zamrzlá, zachumelená louže a jak měla našláplo, tak jí to ujelo a mířila k zemi.
Jenže když vám to nečekaně ujede, nepadáte normálně, teda aspoň naše mamina ne, ta na ledu neumí padat vůbec.
Takže jak se při tom pádu rozmáchla, tak tu tašku s krůtou ohromným obloukem vyhodila do vzduchu a krůta letěla do pole a mamina ještě jak padala, tak stihla pod sebe šoupnout deštník, ten byl pochopitelně hned na odpis.
Mamina se zvedla a začala hledat krůtu, ona si ani neuvědomila, že ji vymrštila a natož vůbec kam .
Na silnici krůta nebyla a mamina začala být zoufalá, takže se rozhlížela dál a našla ji daleko v poli. Problém byl v tom , že mezi silnicí a polem byl ještě hluboký úvoz, který mamina na cestě za krůtou musela zdolat.
V sukni, kozačkách / naštěstí nosí bez podpadku / a kabátu.
Takže krůtu zachránila, snědli jsme ji , ale lítat ji stejně nenaučila.
Je pravda, že zadek měla mamča vybarvený hodně dlouho a dlouho ji dělalo problém si normálně sednout.
No to je celá naše mamina, když se nezřítí z útesu do moře, tak učí lítat mražený krůty a nebo se s ní rozpadne ......ale o tom zas někdy jindy
a vy mějte moc hezký zbytek dne
a ne že budete taky učit létat zmražený budoucí vánoční oběd


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 věrka věrka | 9. prosince 2016 v 17:21 | Reagovat

Truhlička nezklamala a Baruška má taky dobrůtky, tak to je dobře. Teda Varu, to jsem se zasmála, já si to vždycky hned představím a je z toho groteska. Chudák mamina, tej do smíchu určitě nebylo.  Já jsem dneska byla docela pilná, upekla jsem košíčky, linecké vykrajované linecké na řezy, kokosové strojkové a vykrajované a bylo toho až až. Ještě plnit a mazat, ale to už počká. Ve středu jsem pekla štolu a takové malé obláčky ze štolového tvarohového těsta a vanilkové rohlíčky. Jako každý rok a to pořád říkám, že příští rok toho nepeču tolik, ještě tak to dodržet. To ještě ale pořád není všechno a nevím, jestli se nespravím, ale letos už bude s baštěním víc pomáhat i malý, tak snad to nebudu nakonec jíst nejvíc já. U nás odpoledne pořád prší a je hodně vlhko a zataženo, no a sníh už je opět pryč. Mějte se u vás hezky, Ještěd mává. :-)

2 jana jana | E-mail | 9. prosince 2016 v 17:26 | Reagovat

verunko ty jsi mně s tím psaním zachránila, ubrečená jsem od rána a ted jsem se moc hezky pobavila. jojo zmrzlé krůfy nám lítat nechtějí a ty živé taky nechtějí .ale mně přiletěla jedna do mrazáčku. děkuji za hezké povídání které tolik potěší a hlavně de těším na zítřejší povídání z truhličky, děkujuuuu hezky večer :-) jana

3 Jana Jana | Web | 9. prosince 2016 v 17:41 | Reagovat

Moc hezké. :-)  ;-)

4 Jitka Jitka | Web | 9. prosince 2016 v 17:51 | Reagovat

já to linecké cítím až sem jak voní vanilkou.
Truhličku jsem vyhlížela několikrát během dne a teď jsem se dočkala a přitom jsem se tak od srdce zasmála, jako už dlouho ne. Já si to totiž dost živě představuju, smála jsem se tak, že jsem musela několikrát přestat číst, dokonce utekl i Oskar, který z toho byl celý paf, že se tu tak řehtám. Dokonce přišla vedle z pokoje Markéta a smála se taky a hned ukazovala rukou, jakým obloukem krůta letěla. Jo takové příběhy přímo ze života jsou krásné a dlouho se na ně vzpomíná..
Hezký večer

5 Naďa Naďa | 9. prosince 2016 v 18:07 | Reagovat

Ahoj Veru. Krásně jsi si dala záležet na povídání pro páteční večer. Chudák mamina. Popsala jsi to tak sugestivně, že to úplně vidím. Veru, Anuši Kejřovou máme doma po babičc také. Mamka podle ní dodnes vaří čočku. Se ségrou jsme v ní strašně rádi listovali a hrozně jsme se u toho nasmáli. Například pasáži, jak se chovat ke služkám. To nemá chybu. A takových "dobrých rad" je tam více :-). Krásný, klidný večer všem.

6 Libby Libby | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 19:13 | Reagovat

Very, tak jsem se i zasmála, chudák mamina, ještě že ten pád dobře dopadl :-) Úplně to vidím, jak krůta letí do pole :-)To já jsem sebou kdysi flákla na tržnici, přímo před stánkem Ťamana a ten se mohl potrhat smíchy :-D Spadla jsem totiž rovnou na břicho a pásla si koníčky na zamrzlé zasněžené louži :D Kdo ví kolik lidi už tam spadlo, třeba si dělal čárky :D
Dnes jsem dělala ty mandlové rohlíčky, ještě jsem tam přidala i trošku mandlové tresti a mandle tam pořád necítím, třeba až se to rozleží :-D
Príma páteční večer, tam u Vás na horách :-D  ;-)

7 Alča Alča | 9. prosince 2016 v 19:16 | Reagovat

Ahoj Verunko, tak už devátá truhlička 8-O jak ten čas najednou letí 8-) a máš pravdu linecké a rohlíčky nesmí nikdy chybět :-) já mám na ně zaděláno a budu péct zítra, dělám jenom s marmeládou, to je opravdu taková klasika a ze stolu mizí hned ;-) ta vaše Baruška se má, i svoje cukroví dostane :-) no a mamina a krůta, to musel být hodně bolestivý zážitek 8-O já také padat neumím, vždy se rozplácnu, že rodina nechápe, jednou se mi dokonce omotalo kolem nohy vodítko od psa a já ležela jak dlouhá tak široká :-( Veru děkuji za krásné povídání a přeju vám všem moc hezký večer :-) tak ahojda :-)

8 IVETA IVETA | 9. prosince 2016 v 19:30 | Reagovat

Ahoj Verunko,pohledy jsou krásné a bezva nápad.To je hezké jak tatínek uspává Barušku.Truhlička se ti opět moc povedla linecké to nesmí chybět já mám 9 druhů ještě udělám tři nepečené a od snachy dostanu perníčky.Chudák maminka,když jsem si jí představila jak hledá krůtu.Mějte se moc hezky a krásný večer.

9 IVETA IVETA | 9. prosince 2016 v 19:31 | Reagovat

Jsem ve spamu.

10 Šárka od Mácháče Šárka od Mácháče | E-mail | 9. prosince 2016 v 19:51 | Reagovat

Ahoj Veru,krásné čtení ,opravdu,ty by jsi mohla klidne napsat knížku,moc hezky vse umíš popsat😀Maminu úplně vidim 😀😀😀brecim tu smíchy i kdyz je mi maminy i lito,protoze to žádná sranda nebyla😉Ja takhle díky zamrzlé kaluzi sebou triskla v 18 letech před autobusem s kaprem v igelitce...kapr mi samozřejmě vylitl a spadl pod autobus 😂Me se ani nechtělo vstavat jak me vse bolelo ale musela jsem ,autobus se chystal k odjezdu a kapr bůhví kde pod nim...celá ruda jsem poprosila řidiče jestli by mi kousek nepopojel abych kapra opět vrátila do tašky ...no pobavila jsem cely autobus😀😀😀kapra dovezla v poradku domu,ale chuť me na nej presla😀😀😀Veru vsem krasny vecer a Baruška je uzasna🐶🐶🐶

11 Very Very | Web | 9. prosince 2016 v 20:18 | Reagovat

Moc hodně vám všem co jste mi napsaly děkuju a je to prima, protože jsme si tak mohly všechny parádně počíst a myslím, že se svým kaprem teda suveréně vede Šárka od Mácháče, no to muselo být něco :-D
mějte moc krásný večer a ještě jednou moc děkuju jste prima :-)

12 Miluše Miluše | 9. prosince 2016 v 22:43 | Reagovat

Ahoj Veru, mňam :-) Já jsem dnes douklízela dům ( ne, že už nebudu uklízet, ale to hlavní gruntování mám. Do vánoc jsou ještě dva týdny) A zítra se chystám na pečeni. Také jako Vy, dělám miniaturní cukroví. A s tou krůtou jsi mě neskutečně rozesmála. Chudák mamka :-D Ale dopadlo to dobře :-) Jsi skvělý vypravěč :-) Tak se Veru dobře vychrupkej a zatím paaaa

13 Jarka a Kuba Jarka a Kuba | 9. prosince 2016 v 23:31 | Reagovat

Ahoj Verunko,taky jsem se nasmála,ale hlavně ,že to pro mamku dobře dopadlo.Moje mamka před mnoha lety,když jsme byli na výletě,tak zaujatě sledovala výlohu s luxusními svetry-rok asi 1985- a při tom si nevšimla lampy, do které hlavou nabourala,chodila pak s pořádnou boulí. :-)  Malá srdíčka pro Barušku jsou prima nápad,naši psi nám dělají také společnost a čekají ,co upadne,co jim Kuba podstrčí,hlavně Mates miluje sladké,nechci jim to tolik dávat,ale oni tak žebrají,že je strašně těžké jim nedat,akorát u čokolády jsme důslední,tu opravdu nedostávají.Děkujeme za povídání s číslem 9,hrozně to letí,nedávno jsem se těšila na to první a teď už devítka. ??? Krásný víkend přeje Jarka a Kuba

14 Jitka Jitka | Web | 10. prosince 2016 v 8:56 | Reagovat

tak jsem si dala další kolo smíchu, nejsem škodolibá, to ne, ale když to dobře dopadne, tak se s chutí zasměju. Podobný zážitek jako Šárka jsme měli doma. Byla jsem s mamkou a jejím přítelem tehdy na nějakém vesnickém plese a oni vyhráli právě kapra. A taky bylo trochu nasněžíno, ale spíš hodně namrzlo, chodník samá louže zamrzlá (teď mi přijde, že my jsme jako děti využily hned každou zamrzlou louži ke klouzání, takže se chodilo spíš po zdradle), šlo se v noci, trochu jsme popili a tak následovalo samozřejmě to, že mamka sebou praštila jak dlouhá tak široká, kapr se vykoulel z tašky, dobu jsme se vždycky smáli protože těch pádů bylo víc, byli jsme mokrý od kapra, on vyválenej po zemi, mamka s ním ještě několiklrát uklouzla, ale nakonec byl na talíři dobrej.
Já jsem s sebou co si pamatuju praštila takhle parádně 2x. Jednou ještě na základní škole, to bráchu nechtěli pustit do kina, tak tam mamka se mnou na poslední chvíli utíkala, aby to dala do pořádku a já ve tmě zakopla o nějaký drát, co vykukoval ze sněhu a rozplácla jsem se jak žába. Mamka se ani nezastavila, jen houkla, lež tady, já se pro tebe za chvíli vrátím...pak nám to bylo k smíchu. No a podruhý, to jsem s sebou flákla na autobusovým nádraží, když jsem jela z intru, tam byly hodně rozježděný sněhový stopy, taková ta hnusná špinavá břečka a tak tam mi to uklouzlo a do toho humusu jsem se složila. Špinavější než prase a mokrá všude, jsem šla přes půl Benešova domů.
Tohle všechno je úsměvné, bohužel jsem zažila i jeden ošklivý pád tady na sídlišti...na autobus to máme z kopce a pořád to tam klouže. Musí se opatrně, protože nejvíc klouže to odhrabané a vyleštěné. No a tenkrát jsem šla na autobus a kolem mne prolétl chlap, aby mu neujel. Dole mu podjely obě nohy a on padl plnou vahou na záda a praštil se do hlavy. Bohužel to nepřežil, když jsem se za necelou hodinu vracela, ležel přikrytý na lavičce.

15 peta peta | E-mail | 13. prosince 2016 v 13:28 | Reagovat

Milá Verunko,
děkuji ti, právě jsi mi prodloužila život, protože ještě teď se uculuju jako blázen, uculuju píšu záměrně, protože já bych se smála i nahlas ale nemůžu protože jsem v práci, pssssst nikomu ani muk, culím se po přečtení tvojí historky, já vím že maminka chudák to odnesla, ale popsala jsi to tak pěkně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama