Mami, povídej....

24. listopadu 2016 v 13:41 | verunnka |  mamčino povídání

tak tuhle větu teď slýchám dost často


Přeju Vám všem co nejpohodovější den


večery jsou už hodně dlouhé

doma to máme tak
že když se začne stmívat
je to pro nás už večer
a proto večery u nás už teď začínají kolem čtvrté odpolední

to většinou Verunka s Radkem přicházejí právě s touhle prosbou
Mami, povídej

a tak si povídáme o všem
co už vetšinou znají

povídáme o tom
jak touhle předvánoční dobou
když jsem byla malá
jsem už dávno měla pod válendou schovanou krabici od bot
a v ní každý den přibývaly nové a nové dárečky pro babičku a dědu k vánocům
ať ty kupované
nebo i ty potají a s láskou dělané
a já se z nich chodila každý den radovat
a vymýšlela jsem jak je zabalím a ozdobím
aby udělaly babičce a dědovi co největší radost






povídáme si i o tom
jak jsme po večerech doma louskali vlašáky do cukroví

děda to dělal s jemností a trpělivostí jen za pomocí kudličky
zatímco babička byla schopná vzít na oříšek
na který nestačil ani louskáček dokonce kladivo
a to pak skořápky lítaly úplně všude po celé kuchyni
a nikomu to nevadilo
a bylo nám u toho tak dobře


nebo si vyprávíme o tom
jak babička v neděli po obědě
poté co dožehlila
/ a já tu vůni vyžehlených košilí tolik milovala a dokážu si ji dodnes vybavit
vytáhla jehlice
a zatímco děda podřimoval u stolu
a klimbal tak
že mu až několkrát spadla hlava na stůl

pletla mu pod stromeček ponožky a šálu




a nebo jim vyprávím o tom
jak děda už od začátku prosince po večerech psal vánoční pohledy
který jsem mu já předtím nakoupila na poště
a kolikrát jich bylo i víc jak padesát
a zrovna tolik jich pak i nám přišlo do schránky
já si je vždy tak moc ráda prohlížela
a četla si je
a nechala si vyprávět o těch
od koho nám přišly






včera jsme si i vzpomněli tady na ty přáníčka
ty nám Verunka dala
když chodila do druhé třídy










pořád máme o čem si povídat

a víte co by bylo prima
kdybych k tomu povídání měla ještě víc starých fotek než co teď mám
určitě bych si vzpoměla díky nim i na to
co jsem už dávno zapomněla



doslechala jsem se
že ten někdo
kdo prý ty fotky stále má
nás taky tady čte
a pravidleně se sem vrací


a tak moc o ně prosím
hodně moc by to pro mě znamenalo
však mi je mami můžeš nechat ve sklenářství
když nechceš jít k nám
a já si tam pak pro ně dojdu
oni mi dají vedět
neboj

děkuju


"Že jsi dospěl,

víš v době,

kdy se žádná z věcí,

co si přeješ k vánocům ,

nedá koupit v obchodě."










 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miluše Miluše | 24. listopadu 2016 v 13:50 | Reagovat

Šárko, rozplakala jste mě. Krásné a dojemné. Mějte všichni krásný den :-)

2 Evina Evina | E-mail | 24. listopadu 2016 v 14:57 | Reagovat

Krásné povídání.Snažím se hodně povídat teď už s vnoučaty.Jen nevím,jestli si na něco po letech vzpomenou.Zatím se tomu převážně smějí :-)
Přeji pěknou polovinu dne :-)

3 jitka jitka | Web | 24. listopadu 2016 v 15:39 | Reagovat

tak jsem z toho povídání celá naměkko. Moc bych všem přála, aby se fotky dostaly do vašich rukou. Protože by připomněly, na co se možná zapomnělo. A vzpomínky jsou krásný dar, který se nedá vzít ani za nic koupit.
Teď bych brala všemi deseti povídání dědy a babičky, i mamky, ale už se bohužel nemám koho zeptat. Spoléhala jsem na mamčina bratra, že mi něco řekne, ale taky nic neví. Jen víme, že dědův otec se podruhé oženil a děda vyrůstal v sirotčinci. Proč, to nikdo netuší. A už se to nedozvíme. Já mám sice rodné listy až do roku 1807, ale to pátrání by bylo pro mne moc náročné.
Jinak trochu jsem se opičila, včera jsem byla v Jysku a pořídila si ten malý svícínek i Amálku s Josífkem.

4 Míša Míša | 24. listopadu 2016 v 15:47 | Reagovat

Nádherně napsané :). A přimlouvám se, aby se fotky dostaly tam kde mají být, tedy k vám domů :). Věřím, že to dotyčný čte a vlastně má skvělou možnost takhle před Vánoci udělat dobrý skutek :-)

5 Jiřina Jiřina | 24. listopadu 2016 v 15:53 | Reagovat

Maminko, moc se přimlouvám, stavte se ve sklenářství. A časem i doma, ale pro začátek stačí ten sklenář. Bude to krásný dárek k Vánocům. I vy z toho nakonec budete mít jen a jen radost. Moc prosím...

6 jana jana | E-mail | 24. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

ŠÁRKO MOC HEZKY VZPOMÍNÁŠ A JE MI UPŘÍMNĚ LÍTO VERUNKY TOLIK BY SI PŘÁLA BABIČKU . JE TO SMUTNÉ ŽE NECHCE.A DOBŘE ŽE MÁŠ VZPOMÍNKY NA SVOU BABIČKU A DĚDU A VERUNKA S TEBOU , MOC VÁM PŘEJI TU DOMÁCÍ POHODU ,NIKÝM SI JI NENECHTE NARUŠIT . MĚJTE SE KRÁSNĚ A POHODOVĚ :-)JANA

7 IVETA IVETA | 24. listopadu 2016 v 17:21 | Reagovat

Ahoj Šárko,hezké povídání.Tak jsem zavzpomínala ,když jsem byla malá vždycky na šdědrý večer jsme se sešli u babičky vyndaly se staré fotky,bylo to moc krásné,měla jsem moc hodnou babičku,bohužel moje děti to neznají babičky sice mají ale...Tohle večerní povídání mi moc chybí kluci už jsou dospěli i když jsou u nás skoro každý  den večer jedou do svých domovů,nějak si nemůžu zvyknout,že jsou dospělí,letos budem poprvé na štědrý večer sami dnes jsem nějak lítostivá.Přeji krásný večer.

8 Naďa Naďa | 24. listopadu 2016 v 19:28 | Reagovat

Ahoj Šárko, krásné a dojemné povídání. I já se přimlouvám u maminky za navrácení fotografií. Bylo by to krásné gesto.Obzvláště před vánocemi. Tak držím palce a zdravím Verunku. Doufám, že už je lépe.
Naďa

9 Alča Alča | 24. listopadu 2016 v 19:37 | Reagovat

Šárko, líbí se mi jak si doma stále povídáte a vzpomínáte, jak to bylo dříve :-)  zavzpomínala jsem s vámi a i u nás se po večerech  louskali oříšky a přesně jak píšeš maminka kladívkem a tatínek a my děti trpělivě nožíkem ;-) taky jsme si jako děti před vánocemi schovávaly čokolády, které jsme dostaly každou neděli od babičky a ty jsme pak balili do pozlátek, ovázali zlatou nitkou a pověsili na stromeček 8-) a Šárko přesně takovou fotku mám taky u stromečku a jsem i tak učesaná 8-) já se musím po ní podívat ;-) rodinko přeji vám moc krásný večer a i já se přimlouvám, aby se fotky dostaly k vám domů ;-)

10 Šárka Šárka | Web | 24. listopadu 2016 v 20:19 | Reagovat

Moc, moc Vám všem děkujeme ♥

11 věrka věrka | 24. listopadu 2016 v 20:33 | Reagovat

Moc pěkné povídání. Snad se fotek přece jen dočkáte, třeba jo. Hlavně, když jste spolu hezky v pohodě, to je hlavní. Tak přeju aby vše dopadlo podle spravedlnosti a fotky jste dostali, byl by to pěkný skutek před vánocema. Zdravím všechny a Verunce držím pěsti, aby jí bylo brzy dobře. :-)

12 Milena Milena | 24. listopadu 2016 v 20:40 | Reagovat

Pani Sarko, krasne a dojemne povidani. Moc Vas zdravim z Unicova.

13 Majka Majka | 25. listopadu 2016 v 7:43 | Reagovat

Šárko, při tomhle čtení jsem se tak krásně usmívala, když píšeš, jak si povídáte, ale potom..........úplně mě zamrazilo.
já se taky moc přimlouvám za toho sklenáře, zatím. Ale já bych, být Váma maminko, na nic nečekala a zaklepala přímo na dveře bytu.
Majka

14 Majka Majka | 25. listopadu 2016 v 7:45 | Reagovat

a moc moc zdravím Verunku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama