slíbil jsem to Verunce

11. srpna 2015 v 14:56 | verunnka |  Tak to jsme my
Přeji Vám všem moc krásné, i když neskutečně horké odpoledne

Teď mi odpadla jedna důležitá pracovní schůzka
a tak volný čas využívám ke splnění slibu, který jsme Verunce dal už pomalu před měsícem.


To prázdniny ukrojily ze svých dvou měsíců sotva pár dnů a já jel na kontrolní den na stavbu do Paky.
Cesta vede tak jak to mám rád, přes spoustu malých a malebných vesniček.
Jedu, poslouchám rádio a v tom vidím zázrak, zpomalil jsem, skoro až zastavil a koukal a koukal.

Po chodníku u silnice si to štrádoval malý klučík, tak šest, sedm roků, červený trencle na sobě, rozbitý koleno, vlasy jak pořádné vrabčí hnízdo a v ruce za sebou táhl takovou tu poctivou, velkou oranžovou tatru.
Povím Vám, že v tu chvíli jsme se vrátil o víc jak 40 roků zpátky, kdy i já jako malý kluk takhle pobíhal u babičky na vesnici.

Ten kluk mi přišel v dnešní počítačové době jako zázrak a já mu moc a jeho rodičům děkuju za to, že je takový jaký je. Že nesedí doma u počítačových her, ale že vezme za provázek obyčejné plastové auto a jde si s ním hrát ven.

Možná i vím, proč měl to rozbité koleno, sám jsme se tak vracel z podobných odpoledních výprav za dobrodružstvím , kdy nám klukům dělala společnost úplně stejná tatra.
Na kopci za polem jsme na tatrách dělali závody, kdo dřív bude dole u potoka.

A to, že jsme chodili domů s odřenýma kolenama z toho, jak se tatra s námi převrátila, jsme řešili až ve chvíli, kdy babička vytáhla z kredence pro nás neoblíbenou skleničku s kyslíčníkem a šla odřené koleno čistit.
Horší pro nás kluky ale bylo to, že tatra někdy nevydržela a kolo jí upadlo. Jak to pak děda udělal, netuším, ale ráno pod oknem na dvorku stála tatra opravená a tím i připravená nás kluky dál přibližovat dalším prázdninovým klučičím dobrodružstvím Smějící se


Do konce prázdnin zbývají ještě necelé tři týdny a já se přimlouvám, kupte svým klučinům taky tatru / nedalo mi to a koukal jsem na net a pořád je v prodeji mají/ a pokud to jen u vás trochu jde, pošlete je taky na kopec.
To aby mohli zažít podobná dobrodružství, na která já nezapomínám ani po dlouhých víc jak 40 ti letech.
A že u Vás kopec není, to neva, aspoň máte tip na sobotní výlet, vždyť kopců máme všude dost .

A stejně si myslím, že dřív když nebyl net, televize nevysílala celé dny, z rádia babičce v kuchyni vyhrával rozhlas po drátě, k obědu byly o prázdninách pravidelně lívance, lečo, kynutý knedle s ovocem , květák a palačinky, jsme my jako děti byly tak nějak víc spokojenější a nic nám nechybělo.





A nedávno, když Šáriš v kuchyni pekla borůvkový koláč a v hrnci ji bublal borůvkový džem
mě to opět vrátilo tam někam do vzpomínek k babičce na prázdniny a já mám tak důvod Vám zas někdy napsat a zavzpomínat tu s Vámi

prožijte klidné a někde v chládku spokojené odpoledne Usmívající se

občasný dopisovatel Radek
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jindra Jindra | 11. srpna 2015 v 15:55 | Reagovat

Milý pane Radku, moc děkuji za tohle povídání :-)I my to cítíme stejně :-)

2 IVETA IVETA | 11. srpna 2015 v 16:14 | Reagovat

Dobrý den,moc děkuji za to povídání,mám slzy v očích,protože jsem se i já vrátila do doby před 40lety mám dva bráchy a to byli ti samí kluci s tatrou a věčně rozbitýma kolenama.Ještě jednou děkuji a moc zdravím.

3 Zdena Zdena | 11. srpna 2015 v 16:36 | Reagovat

Radku,to je překvapení,dopisovatel občasný,napsal a zavzpomínal a moc pěkně ! O_O Já nejsem kluk a taky nerada vzpomínám na odřená kolena a kysličník,au,au !!! :-(  :-D Jo to všechno odneees čas,viď ! Mějte se tam všichni krásně Ahojjjj !!!! :-D  :-D  ;-)  ;-)

4 Lenka Lenka | 11. srpna 2015 v 16:37 | Reagovat

Hezké horké odpoledne.Mám taky bráchu,ale tatrovku jsme neměli.Tak jak mě měli se ségrou hlídat,tak prozměnu mě pouštěli v kočárku z kopce.Takže pobitá jsem byla bycky já.No a oni zase večer.Prádelní vařečkou.To si mamka jó dala záležet.Následky nemá nikdo z nás.A po letech se tomu smějem.Zdravím celou rodinku.LenkaK. :-P

5 Dagmar Dagmar | E-mail | 11. srpna 2015 v 16:51 | Reagovat

Moc krásná vzpomínka. :-) Díky Dáša

6 Karla Karla | 11. srpna 2015 v 17:07 | Reagovat

Krásné vzpomínání. Já tu tatru měla taky,ač jsem holka, já jí zdědila po bratranci....moji péči však nepřežila, neboť jsem ji utopila v rybníku. Ale těch lumpáren a blbin, co jsme jako děti zažily :-) :-)

7 Hanka Hanka | 11. srpna 2015 v 17:25 | Reagovat

Radku fajn vzpomínky  musím zavolat dceři až se´m ve čtvrtek pojedou aby vzala malýmu attru s sebou  zatím si s ní hrál jen doma a u nás může na kopeček  ojééééééééééé to bude rachot hihihi Hanka :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

8 Alča Alča | 11. srpna 2015 v 18:07 | Reagovat

Páni Radku, to je vzpomínání 8-) kdo by neznal růžovou tatru :-) a kluci k tomu červený trencle :-D věřím, že to byl pro tebe pěkný zážitek, v dnešní počítačové době jsem ji fakt tady u nás na vsi neviděla ani nepamatuju ;-) díky za krásné vzpomínání a přeji prima večer :-)

9 Libby Libby | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 19:20 | Reagovat

Jéjda, já se úplně vrátila do doby, kdy byly moje děti malé :-D Vnuk ty červené trenýrky zdědil po svém taťkovi a na zahradě je pořád nosí, jenom tu tatru už nemáme, on je spíš na mašinky :-D Děkuju za krásné povídání, budu o tom ještě dlouho přemýšlet, jak jsme byli všichni nějak šťasnější i když chudší :-) Vzpomínky nám nikdo nevezme ... Pohodový večer :-)

10 Marie Marie | 11. srpna 2015 v 20:13 | Reagovat

My jezdily na doma vyrobených motokárách,ty krásné kolečka s blatníky ze starých dět. kočárků se jen leskly.

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 21:25 | Reagovat

Ach, to muselo být krásné, vidět takhle klučíka v červených trenýrkách, rozbitým kolenem a s tatrou. Máme krásné vzpomínky. Páni, na těch fotografiích jsou úžasní houpací koník a kohouti. Kdepak asi skončili. Sběratelské srdíčko my plesá nad tou krásou. :-)

12 Jarka a Kuba Jarka a Kuba | 11. srpna 2015 v 21:34 | Reagovat

Super příspěvek,můžeme se pochlubit,že tuto stařičkou tatru máme v garáži na chalupě a rozhodně tam nezahálí a nesedá na ní prach.Krásné léto přejeme Vám všem.

13 Pavla Pavla | 11. srpna 2015 v 22:10 | Reagovat

Radku,
  moc hezké vzpomínání a vyprávění. Stejně mám tahle "retro" psaní u vás na blogu moc ráda. Ať už napíše Šárka, Verunka nebo ty :-D Díky vám všem za to a moc pozdravů do hor. :-)

14 babča Ludmila babča Ludmila | E-mail | 11. srpna 2015 v 23:24 | Reagovat

Tak, jak Verunka nádherně fotí, tak vy nádherně vzpomínáte. Já bych musela vzpomínat na dobu před padesáti roky a vzpomínám na ni moc ráda .  Máte skvělou dcerku a vy jste skvělí rodiče. I já měla takové. Těším se na další občasné příspěvky.

15 Helena Helena | 12. srpna 2015 v 7:42 | Reagovat

Radku, díky za krásné zavzpomínání. I mě vaše vzpomínání vrátilo o 40 let zpátky a měli jsme to přesně podobně jako vy, jen místo tatry jsme měli asi stejně veliký dřevěný náklaďáček. Zdravím Vás všechny do hor,  a u nás včera pršelo.

16 Marie Marie | 12. srpna 2015 v 8:03 | Reagovat

Radku,taky se u toho vašeho vzpomínání usmívám, vracím se k věcem dávno zapomenutých, díky za připomenutí a zas se budu těšit na další zážitky :-)

17 Jana Jana | Web | 12. srpna 2015 v 8:25 | Reagovat

Radku, napsal jsi moc pěkné povídání :-)  Hezké vzpomínky, při čtení jsme si vzpomněla na naše příhody :-D Vrátila jsem se o 40 let zpět, měli jsme tatry, kočárky, klouzačky na potoku a nic nám nechybělo.  Máš pravdu, byli jsme spokojenější a šťastnější :-)
Mějte se tam v horách moc krásně :-)

18 Majka Majka | 12. srpna 2015 v 8:42 | Reagovat

Radku, to jsou krásné vzpomínky.
díky Majka

19 peta peta | E-mail | 12. srpna 2015 v 11:48 | Reagovat

Dobrý den, usmívám se od ucha k uchu, jsem dojatá, chce se mi brečet, mám husí kůži až na zadku, tak moc jste mně dojal, krásný článek za který vám z celého srdce děkuji, vrátil jste mi krásné vzpomínky na prázdniny s babičkou a dědou, byli přesně takové jak popisujete a úplně s vámi souhlasím, takže ještě jednou díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama