Ono to není jen tak

12. května 2013 v 6:21 | verunnka |  mamčino povídání
Nejdřív jsem přemýšlela, zda na komentář kočičiky odpovědět komentářem a nebo napsat rovnou článek, takže jak teď sami vidíte, rozhodla jsem se pro článek
Ono to není vždy jen tak jednoduché, on totiž problém je v tom, že Very je i částečný autista a ti jak známo, jen tak něco nového nepřekousnou a když už jo, tak o tom, že to chtějí musí být přesvědčeni sami a ne být do toho tlačeni.
Jako třeba s oblečením, Very už psala, že nesnáší jeho nákupy a to že to nakoupím já sama, ještě neznamená, žo to oblečení přijme za své. Takže třeba mikinu, kterou bych já už dávno vyřadila , tak ona miluje a o jejím vyřazením nesmí padnout ani slovo.
Umí hrát i na klávesy, jenže notám vůbec norozumí a tak se učí tím způsobem, že já noty nastuduju a Verunka si pak díky té své jiné paměti zapamatuje můj prstoklad a už to umí. Zahraje tímto způsobem třeba i poměrně těžkou verzi koledy Tichá noc a spousta jiných. Zkoušeli jsme to , že by se se zkusilanaučit a pochopit noty, ale nastal problém, zanevřela na klávesy na poměrně dlouhý čas a hrát přestala. Noty jsme zahodily a na klávesy se zas už vesele brnká.
To samý by bylo asi i s focením, fotit začala před dvěma roky i když foťák k vánocům dostala už o rok dříve. Nejřív fotila jen sebe a pokojíček a pak se pomaloučku prokousala až k současným fotkám.
Zkoušely jsme ji domluvit i konzultace se známým trutnovským fotografem a cestovatelem / Verunka i my ho osobně známe/, který se zaměřuje na focení přírody/ hlavně severské země/ a makra, no a výsledek, najednou ji foťák přestal bavit a dělala, že ji nezajímá , až když jsme řekli, že nikam nemusí, ožila a zas fotila dál po svém.
A o nějakém lepším foťáku nemůže být ani řeč, alespoň ne teď, moc rádi bychom jí ho koupili, ale máme strach aby právě díky němu na focení nezanevřela, takže už o tom doma ani nemluvíme a jsme moc rádi, za to, že fotí a fotí moc ráda a baví jí to úplně maximálně.
Máme radost z každé maličkosti, která Very posouvá dál, před dvěma lety objevila teda kouzlo focení, vloni kouzlo háčku a tak si myslíme, že je lepší, když se ke všemu tak nějak propracuje po svém, než jí to nutit a tím ji stresovat.
Píše a to taky moc ráda,ale zatím vše jen do šuplíku.
I když ještě před dvěma roky by bylo nemyslitelné, aby psala blog, tak jak píše právě teď, a ejhle i v tomto se dost výrazně posunula a tak třeba i to její psaní povídek nebude časem taky jen šuplíkové.
Nikdy z ní nebude asi žádný uznávaný fotograf a ani tvořilka publikující své výrobky v časopise domácích prací, ale pro nás jsou její fotky a vše to ušmodrchané,ty nejkrásnější na světě a i kdybych si měli koupit ještě jednu skříň abychom to vše měla kam dávat, tak vězte že ji koupíme moc rádi.
Jsou věci a věci a jen máma s tátou poznají, která je ta pravá a tak si věříme, že nenásilná cesta, kdy Very sama / samozřejmě, že k těm náhodám sami napomáháme/ určuje, co ji bude bavit a co bude dělat je ta správná. Musí sama chtít a musí jí to bavit a tak se to snažíme i dělat a respektovat.
Takže snadný život s autistou je jen o tom, jestli jste schopni naslouchat jeho hlasu a snažit se pochopit i to, co neřekl, ale vnímá a ukrývá někde uvnitř v sobě. Very má naštěstí autistické omezení jen malé, ale je a u ní se projevuje právě tak, jak jsem napsala. Nemá problém s lidmi, spíš naopak, ale nesmí ji nikdo do ničeho nutit, ano názor vyslechne, ale pracuje s ním už tak, jak jí je po jejím umožněno.
Ne vše na co řekne NE je navždy ztraceno, vše chce jen čas a ona se k tomu pomalinku sama prokouše, víme to a takou ji máme právě moc rádi a ve spoustě věcí je nám i vzorem, je prostě naše .
Milujeme Verunčinu spontální radost z toho, když se jí něco podaří , tak proč jí to kazit nebo brát, přeci jen ne proto, že podle nějakých pravidel to " není dokonalé"
Ta její radost, je fakt nakažlivá a rádi se necháváme nakazit, věřte, že je to moc příjemné

Tak a dost tohodle psaní.
Jak vidíte, tak už nám začínají kvést konvalinky a já bych je moc ráda právě dnes, v den Matek poslala tam nahoru za nás za obě, babičce Věrce taky Radkově mamce
a úplně Vám všem úžasným mámám a babičkám

Mějte všichni dnešní den co nejkrásnější a pokud to jen trochu jde tak i v kruhu svých nejbližších a nezapomeňte ani vy na tu svoji maminku

Šárka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alča Alča | 12. května 2013 v 6:57 | Reagovat

Milá Šárko, Verunka je osobnost a jen ty a Radek znáte její povahu nejlépe, jste její rodiče, úžasný rodiče, kteří milují své dítě takové jaké je. Není jednoduché vychovávat děti, vím o čem mluvím, mám tři, i když už dospělé a vychovat je, byla pořádná fuška ;-)
Pro Verunku jsi ta nejúžasnější máma na světě a k dnešnímu dni MATEK si zasloužíš tu největší kytku ze všech :-) U nás dnes začíná trochu vykukovat sluníčko, tak snad bude lepší počasí než včera ;-) Mějte se všichni moc krásně a dnešní sváteční neděli si užijte co nejlépe :-)

2 Libuše Libuše | E-mail | 12. května 2013 v 7:14 | Reagovat

Málokterá matka tak rozumí své dceři jako vy. Jste úžasní. Verunka je určitě pyšná, že má zrovna vás :-)Liba s Valašska

3 Věra Vašíčková Věra Vašíčková | E-mail | 12. května 2013 v 7:39 | Reagovat

Milá rodinko,jste ůžasní lidé,vychovali jste báječnáho človíčka,který rozdává radost kolem sebe.Jsem babičkou 4 vnoučat,z toho jedna nvlastní vnučka,ale s dědou je milujeme všechny stejně.Doufám,že se dožiju toho až Verunka nebude psát jenom do šupliku.Přeju hezký den a věechno nejlepší k dnešnímu svátku Věra ze Slovácka

4 Jindra Jindra | 12. května 2013 v 8:29 | Reagovat

Milá Šárko,moc hezky jste to napsala. Verunka je taková jaká je (vnímavá, šikovná ...)díky Vám rodičům. Zasloužíte si k dnešnímu svátku velikánskou kytku :-)Moc pozdravuju Verunku a těším e na její povídání :-)

5 Zdena Zdena | 12. května 2013 v 8:32 | Reagovat

Šárko,nejdříve Vám přeji všechno nej..nej..k svátku maminek,jste vzorná matka azasloužíte si nádhernou kytku a lásku nebližších a tu máte,tak jste šťastná maminka.Překvapila jste nás,že Verunka umí hrát na klávesy,to je paráda,já taky moc ráda hraji na klavír jednoduché písničky a noty neumím ! Tak Vám všem přeji krásnou sváteční neděli na zahradě,u nás zatím svítí od rána sluníčko,tak Vám ho tam do hor také posílám :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

6 Miloslava Miloslava | Web | 12. května 2013 v 8:42 | Reagovat

Šárko,nebudu se opakovat,moc hezky jsi to napsala a dobře na to odpověděla př.Libuše,Jindra.
Šárko ty si zasloužíš jako vzorná maminka snad tu největší kytičku,ale já ti ji posílám jen pomyslně.Užij si ten dnešní svátek maminek jen nádherně.
Verunce posílám alespoň pár úsměvů. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Oli Oli | 12. května 2013 v 8:54 | Reagovat

Milá Šárko ,řídíš se srdcem ,citem a intuicí a proto je Verunka taková ,jaká je. Máme ji rády.♥

8 Květa Květa | Web | 12. května 2013 v 9:00 | Reagovat

S velkou úctou a pochopením čtu vaše povídání, vážím si, že mohu vstoupit do vašeho soukromí, ve kterém je tolik vzájemné lásky a kterou vám mohou mnozí často jen závidět.
Možná, že právě Verunka vám určuje tu správnou cestu životem, aby byla šťastná a pohodová, přes všechny nesnáze, které sebou nese.
To naše žití není jednoduché a musí se brát se vším všudy, mnohdy záleží na nás, jak ho uchopíme a jak s ním naložíme.
Verunka je váš poklad, který vás stmeluje a naplňuje láskou.
A já vám všem přeju jen to nejlepší, hodně zdraví a pohody do dalších dní....
                 Květa :-) :-)

9 Jana Jana | Web | 12. května 2013 v 9:07 | Reagovat

Ahoj Šárko, tu nejkrásnější kytičku ze všech si zasloužíš právě Ty. Tak si dnešní den užij ;-)
Článeček jsi napsala moc pěkný, nemá cenu Very do ničeho nutit pokud sama nechce. A to znám dobře, mám už tři dospělé děti, a časem jsem přišli na to, že nutit je do něčeho nemá cenu, musí chtít .
Jinak u nás už druhý den prší, posílala jsem Vám sluníčko, ale nevím jestli se někde nezatoulalo :-D
Mějte se všichni krásně ;-)

10 Jája Jája | E-mail | Web | 12. května 2013 v 9:22 | Reagovat

Milá Šárko,přeji krásný den matek, článek jsem četla se zatajeným dechem, jste úžasní rodiče,jak citlivě vnímáte svojí Verunku její potřeby, sny, její dušičku a ona Vám to oplácí svojí láskou, jak je vnímavá, plná života.Před necelým rokem jsem byla ve stacionáři a potkala jsem se tak s maminkou,která má také takovou dceru a ona mi vyprávěla hodně o jejich životě,bylo v tom tolika lásky, něhy a jen díky tomu je jejich dcera šťastný člověk jako Vaše Verunka i když žije částečně ve svém uzavřeném životě a přebírá si to opatrně.Já sama jsem matkou tří dětí a také musím ke každému přistupovat individuálně,každý jsou jiná povaha.Jsem na blogu jen chvilinku, ale Verunku jsem si moc oblíbila, mám jí moc ráda.... :-)  :-D krásnou neděli... :-)  :-D

11 Šavrda Šavrda | 12. května 2013 v 11:22 | Reagovat

Milá Šárko!
Jsem moc ráda, že jsi tento článek napsala. :-) Já si pamatuji, že nám Verča psala, že je také autista a že vše nejde tak lehce, jak by se zdálo. :-)

Mám strašně moc ráda Verči fotky, povídání, háčkování . . . a jsem strašně moc ráda, že jí to baví - ale že to baví JÍ. :-) Přesně, jak jsi to napsala. :-)
I když se to nedá srovnávat - nejsem autista, tak také nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí - pak na to ani nesáhnu. :-)

Šári koukám na všechny ty krásné fotky a je z nich cítit radost. :-)

Přeji krásný den matek! :-)

Mějte se a smějte se - neb smích prodlužuje život, jak je známo. ;-)

Ahooooooooooooj!!!!!!!! :-)

12 Jitka Jitka | 12. května 2013 v 11:33 | Reagovat

Zdravím a přeji krásný, i když u nás deštivý, den. Chodím sem proto, abych si přečetla Verčiny články a potěšila se jejími fotkami. Ač má znaky autismu a dys, její články se čtou lehce, mají spád a jsou zajímavé, i když nemůžu vždy odpovědět, čtu je denně a těším se. Abych pochopila váš dnešní příspěvek Šárko, musela jsem se  prokousat reakcí kočičky. Vím, jak těžký někdy je každý krůček, o který se autista posune dál. I u syna některé znaky pozoruji, to, co u jiných dětí jde lehce, u nás je výsledkem mnohem delší cesty ,ale jde dál a dělá nám radost přesně takový, jaký je. Chápu vás, užijte si dnešní sváteční den (u nás vaří manžel) a všem nám i sobě přeji ještě hodně příspěvků a fotek. :-)

13 Amelie Amelie | Web | 12. května 2013 v 12:13 | Reagovat

Nádherný článek, moc krásně napsáno. Tlačily se mi při jeho čtení slzy do očí. Mám dva autisty a vím, jak to vypadá, když bych je do něčeho nutila. Zabejčí se a neudělají nic, ještě jdou do pořádného afektu. A tak pořád tajně doufám, že třeba i ELiška jednou vezme do ruky háček, jehlice, vyšívání, že jednou umyje nádobí nebo utře prach. Vím, že se štítí mokrých rukou, prachu, houbičky na nádobí, vím, že nesnáší, když ji někdo do něčeho nutí a tak tomu nechám volný spád. A třeba háčkovat, plést, vyšívat nikdy nebude a nevadí. BERU ji takovou, jaká je, pro mě je úžasná. Lepší se. Den ode dne - ona  i Jenda, i když nejsou  a nebudou na úrovni svých vrstevníků, tak to nevadí. Důležité je, že jsou šťastní, že na jejich tvářích září úsměv, že mají radost ze života. A Verunka je úžasná. Obdivuji ji i vás a moc ráda sem na blog chodím, i když času je pomálu. Držím palce celé vaší rodince.

14 Hana Hana | 12. května 2013 v 14:05 | Reagovat

Ahoj Šárko,moc ráda k vám chodím,všichni píšete úžasně.Verunka je bezvadná holka a mám ji ráda jako když se s ní znám osobně.Obdivuju vás všechny tři,teda i Báru a už by byl průšvih.Nevím kdo je kočička,ale zdá se mě,že vnucuje své názory i když neví jak se věci mají.Přeji Vám krásnou neděli a atˇje už všechno jenom lepší a sluníčkové :-D Ahoj Hana

15 Pavla Pavla | 12. května 2013 v 16:40 | Reagovat

Milá Šárko,
  opět jste to zas krásně napsala. Myslím si, že každá rodina má svoji "13.komnatu", ale jen někdo je schopen o ni veřejně mluvit nebo psát. Sama bych mohla napsat sáhodlouhlý článek o sobě i svojí rodině, co mě trápí, z čeho se raduji, co mě přímo ničí a ubíjí. Byl by to hodně dlouhý článek. Asi před 3 týdny jsem psala Verunce na mail, ale vzhledem k tomu, že neodpověděla, ani nevím, zda mám ten správný. Ráda bych jí napsala do mailu něco víc o sobě. Přeji vám hodně sil, ať vše společně všichni tři co nejlépe  zvládáte :-D Ke komentáři kočičiky jsem se vrátila, hezky a s citem to popsala. Jen je mi stále smutno z toho, jak se teď lidi k sobě chovají a vůbec, co se v té naší zemi děje. :-( Nedávno jsem zažila v tramvaji ukázkový příklad toho, jak se i starší člověk dokáže hnusně chovat k malému dítěti. Nastoupila starší paní, ihned se zvedlá mladá paní, aby ji pustila sednout. V doslova našlapané tramvaji se tahle paní, v době kdy už se tramvaj zas dala do pohybu, nemohla k sedačce dostat. Stál tam malý kluk, zřejmě prvňáček, a tahle babka na něj začala řvát, jak na lesy, že je neschopný, pitomý a plete se jí pod nohy. Kluk byl chudák celý vyjukaný a nevěděl, co se děje, rotože jí nic neudělal a ni jí nepřekážel. Už jsem se chystala jí něco říct, ale babka hned na další zastávce vystoupila. Myslíte si, že ten kluk bude mít úctu ke starým lidem a ochotně je bude pouštět sednout? Je vím, že ne! :-( Všechno je prostě v tom, kdo jak se bude chovat. Mějte hezký zbytek víkendu a Veruce moc pozdravů :-)

16 Alis Alis | Web | 12. května 2013 v 17:19 | Reagovat

Ahoj Śárko, moc krásně jsi to napsala! Všechyn vás moc zdrvaím od nás z Jeldíkova :)

17 Blanka Blanka | Web | 12. května 2013 v 18:13 | Reagovat

Šárko, Verunko, Radku... nakoukla jsem sem kdysi přes link z blogu Amélky a od té doby chodím denně pro hladivé čtení, a když některý den nic není, jsem celá nesvá. Díky Šárko i za dnešní článek, který nám Verču ukázal zase trochu z jiné stránky. Jste úžasná rodinka a přeju Vám všem hodně hlavně těch krásných dnů!

18 Luďka Luďka | Web | 12. května 2013 v 21:00 | Reagovat

Ahojky  Šárko  moc hezky jsi napsala ten článek já když sem Verunku poznala byla jsem s ní nadšená jak je to úžasná holka v dnešní době je málo mladých lidí kteří jsou tak rozumní jako ona, moc jí obdivuji jak ona při focení je vnímavá a všímavá jak dovede vnímat přírodu  a umí o ní podat výklad, nikdy by mě nenapadlo že má Verunka zdravotní problém,nato jakou má úctu k vám rodičům a i k starým lidem.Myslím si že rodina je základ a to vy jste jí tak postavili do života,jste úžasní rodiče a Verunečka je takové sluníčko všech !!! :-D  :-)  :D

19 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 12. května 2013 v 23:14 | Reagovat

Šarko, je úžasné jak šikovnou holku se vám s Radkem podařilo vychovat, vezmeme -li v úvahu všechna její omezení. To kolikrát nedokážou i úplně zdravé děti, co dokáže Verunka. Já sama jsem si to taky nedokázala představit jaký je život s dětmi , které jsou nějakým způsobem v něčem omezené. S holkama jsem žádné problémy ve škole neměla ( a Věrkou vůbec ne, to byla premiantka od první třídy, s Ivou trochu problémy byly, ale nic podstatného). O to větší šok byly dvojčata, tedy teď myslím především Růženku. Bojovala jsem s tím dlouho a hlavně v tom plavala jak korkový špunt na vodě. Až Verunčin blog mě posunul trochu jinam a já začala vnímat tyto děti jinak. Jako osobnosti, které je nutno citlivě vést krůček po krůčku sledovat jejich pokroky a nedat prostor nejrůznějším šťouralům a to i z řad učitelů ( bohužel ). Nejdůležitější je takové děti naučit lásce nejen k druhým , ale především k sobě samým, lásce nesobecké, ale přece intenzivní, zdravému sebevědomí a samostatnosti, aby se dokázaly postarat o sebe i druhé. Přece jen tady nebudeme věčně, nebo i my rodiče jednou budeme staří a budeme ( možná ) potřebovat pomoc od svých dětí. Jistě , každé dítě je osobnost, každému je dáno něco jiného, ale jedno by měly mít společné. Je to láska a úcta k rodičům , sourozencům , popř. jiným příbuzným a schopnost pomoci jim , je-li toho třeba. To každý neumí ( vidím to bohužel denně kolem sebe, nejen v práci, ale i mezi známými), to se musí pěstovat od dětství, trpělivě a láskou. Myslím, že vaše rodina je toho zářným příkladem  mohla by být vzorem ostatním. Díky za to, že jste. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama