Tenkrát před 15 ti lety.... :))

15. února 2013 v 13:23 | verunnka |  přemýšlím....
Dneska když mamka donesla domů noviny Sport, které i já pravidelně čtu, mi pookřálo srdíčko. Je v nich totiž velká hokejová příloha hokejové Nagano před patnácti lety, kdy naši hokejisté vyhráli olympiádu.
Hned se mi vybavila jedna malé příhoda ze školy a tu vám teď napíšu.

To že jsem velká hokejová fanynka už dávno víte
tady jsem s Aaronem vloni touhle dobou u nás v Trutnově, teď hraje ve Stockholmu a každý den si aspoň malinko píšem a slíbil, že až pojede na jaře domů do Ameriky, takže to vezme přes Čechy, má tady spoustu kamarádů, se kterými se chce vidět
ani nevíte jak se těším, už to bude za pár dnů rok, co jsme se neviděli Mrkající



Tenkrát, když se hrálo v Naganu jsme chodila do první třídy a že jsme byla suveréně nejmenší úplně z celé školy vám asi nemusím psát, to i školníkův vlčák byl větší jak já Usmívající se.

A té době už jsem teda byla hodně pokročilá fanynka a se svýma znalostma bych leckoho už suveréně strčila do kapsy. No jenže, kvůli časovému posunu se hokeje hráli dopoledne a to byl problém, já byla ve škole takže co s tím.
Nu poradila jsem si vskutku originálně, ten den se hrálo už finále a já nutně potřebovala vědět kolik to je, no a kdo by to měl vedět líp než pan ředitel, že jo Mrkající
takže já se svojí pidivýškou,v té době jsme byla těsně pod kliku u dveří, dvouma pletenýma culíkama , zubama sem tam vypadanýma a novýma ještě nenarostlýmy, v doma pleteným svetru se šmoulinkou
jsem odvážně zaťukala na dveře ředitelny , pan ředitel vylezl a já se naprosto na rovinu zeptala jestli neví jak to je s hokejem Smějící se
a představte si věděl, televizi měl zapnutou a tak mě pozval dál, ve třídě omluvil a já ten hokej v ředitelně dokoukala a od té doby jsme byli velcí kamarádi Smějící se

on teda si se mnou užil ještě jednu srandu a to si můžete přečíst tady http://veruneecka.blog.cz/1111/blizici-se-advent-a-ja-a-grog

no řekli byste, že já takový prcek se odvážím k takovému činu a poté se skamarádím s naším panem ředitelem / fotky jsou z mého prvního školního dne Mrkající/
no však dodones , když se potkáme, tak na to s úsměvem vzpomíná a já vlastně taky Mrkající

takže vidíte díky dnešním novinám máte vlastně ještě jeden dnešní článek navíc

a když je venku tak šeredně , tak přidám i kytičku, je to moje valentýnská, kterou jsem včera dostala Rozpačitý
mějte všichni moc krásný pátek a já mažu pověsit prádlo do sklepa, musím si to ještě užít, protože snad už příští týden přijde do krámu ta pračka se sušičkou, co tam naši objednali Mrkající
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šavrda Šavrda | 15. února 2013 v 13:28 | Reagovat

Verunko, nádherné vzpomínání. :-)
Páni, to koukám, jak jsi byla odvážná. :-) Ale byla jsi strašně moc roztomilá, zejména potom ta fotka ve škole, jak se usmíváš, celá šťastná s kornoutkem v ruce. :-)
Kytičku jsi dostala nádhernou. :-)
Měj se krásně Verunko a ještě jednou ti moc děkuji za pozdrav. :-)
Je to krásné, když vím, že na mě myslíš - děkuji ti moc. :-)

2 Alča Alča | 15. února 2013 v 14:17 | Reagovat

Teda Veru ty jsi ale číslo :-D Moc ti to slušelo, byla jsi roztomilá školačka.
Ale překvapilo mi, že už coby malá jsi byla hokejová fanynka :-)Aaron už je tedy skoro rok pryč... pak že to neutíká, připadá mi to jak nedavno co jsi tady o něm psala ;-) Valentýnská kytička je nádherná, je vidět, že ja darovaná z lásky :-)

3 Eva Eva | 15. února 2013 v 16:04 | Reagovat

Very,dobre som sa zasmiala. :-)Ty si bola malá papuľka.Riaditeľ-neriaditeľ,ide sa pozerať hokej. :-)Bola si roztomilé dievčatko.Teda tá pohľadnica odomna putovala k tebe vyše týždna.Ale aspon že dorazila.Majte pekný víkend. :-)  :-)

4 Pavla Pavla | 15. února 2013 v 16:48 | Reagovat

Verunko, tak konečně po pracovně náročném týdnu vidina volna. Jak já jsem šťastná! No, Ty jsi ale byla éro. Ale kdo by také mohl takového roztomilého diblíka odmítnout. Já jsem měla zase moc hodnou a krásnou paní učitelku na dějepis. I největší grázlíci ani nedutali, jak poutavě uměla vykládat. V té době mě to dost ovlivnilo a tak před zrcadlem, v maminčině kostýmku a lodičkách, jsem si na tu paní učitelku hrála. Nakonec povolání mám jiné, protož mě to nějak přešlo. Vůbec nelituji, protože když slyším, jak se některé děti ve škole chovají, tak to je hrůza. Jé, to jsem se nějak rozepsala! Přeji vám všem doma krásný víkend. :-)

5 Very Very | 15. února 2013 v 18:43 | Reagovat

[1]: Šári,
já už od mala neměla problém domluvit se s dospělýma, takže ani z pana ředitele jsem neměla žádnou hrůzu, no a šla zrovna na věc :-D
Šári a nemáš za co děkovat :-)

6 Very Very | 15. února 2013 v 18:48 | Reagovat

[2]:Ali,
já opravdu ten hokej začala tak nějak do sebe soukat asi od 4 roků, no a zůstalo mi to dodnes :-) oprvadu to všechno nějak moc rychle utíká ;-)
a kytička, no ;-)

7 Very Very | 15. února 2013 v 18:55 | Reagovat

[3]: Evko moje,
no jenže já jsem " papulka" i teď :-D
co na srdci, to na jazyku :-D
měj taky moc prima víkend :-)

8 Very Very | 15. února 2013 v 18:57 | Reagovat

[4]: Pavli,
taky jsem měla takovou paní učitelku, učila dějapis, kreslení a češtinu a vždycky při kreslení nám donesla gramofon a na něm pouštěla pohádky a nám se to náramně líbilo a ta paní učitelka nosila kostkovanou sukni a já si taky přála takovou abych byla jako ona :-D
Měj taky prima víkend :-)

9 Jitka Jitka | Web | 15. února 2013 v 19:10 | Reagovat

Jéé ty jsi byla opravdu odvážná jít rovnou za "nejvyšším" ve škole. To já bych určitě nešla. Pamatuji se, že tak v páté třídě jsem měla jít do ředitelny zaplatit nějakou knihu (tenkrát si každý "musel" objednat, aby nebyl za černou ovci). Pan ředitel byl hodný, měli jsme ho na tělocvik, takže jsem ho znala. Jenže trému jsem měla takovou, že jsem žmoulala papírovou dvacetipětikorunu tak vehementně, až jsem jí vejpůl přetrhla :-)

10 Very Very | 15. února 2013 v 19:32 | Reagovat

[9]: Jé Jitko, to je krásné vzpomínání :-)já s tím opravdu žádné problémy neměla, úctu jo to jsem měla , ale nebála jsem sea šla jsi vždy zrovna na věc :-D vidět mě nebylo, ale slyšet určitě jo ;-)
Měj se hezky a drbu Oskara :-)

11 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 16. února 2013 v 14:38 | Reagovat

Velkými nás nečiní výška těla, ale činy , které učiníme( neznámý autor ).
Ježíš, to už je 15 let co bylo Nagano ? To to letí, pamatuju si to jako by to bylo včera. Pamatuju si jak naši kluci div nevyrazili Haškovi ( ? ) zuby, když chytil poslední nájezd. Nebo si to pletu s jiným vítězstvím? :-D

12 Blanča. Blanča. | 16. února 2013 v 14:49 | Reagovat

No Verunko to jsem se teda pěkně nasmála. A víš koho jsi mi připoměla?. Kvída z filmu Báječná léta pod psa. Ani se mi nechce věřit, že je to už 15 let.  Od včera u nás nefungoval net a tak tí píši až dnes.Měj se krásně. :-)  :-)  :-)

13 Milča Milča | 16. února 2013 v 19:00 | Reagovat

Ahoj Verunko.teda ty jsi byla ale odvážná školačka :D a pan ředitel se zachoval skvěle když tě přibral jako parťáka a dokoukali jste zápas spolu.A ta příhoda s grogem ta je taky moc povedená :-P,opravdu jsem se od srdce zasmála ;-).Mějte doma pohodový večer

14 Jitka Jitka | 17. února 2013 v 21:45 | Reagovat

Jé, dočítám až teď, jaká jsi byla odvážná. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama